U 4 borovic

 

... a po půl roce

Vážení a milí,
uběhl půlrok, čas letí jako bláznivý, jak zpívá božský Kája a tak se zatím nepodařilo propojit naše webovky s tímto blogem. Aleeeee :-) snad to bude brzy. Konečně máme "nahranou" novou šablonu na blog, kam se musí tento postupně překopírovat a bude to. No, bude to, prý to spraví 100 hodin práce.... kopírování a vkládání trvá hrozně dlouho...
Tak případné naše příznivce prosím o trpělivost.
Krásné jaro a tak dále :-)
(více)
25.04.2016 10:46:59 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Fungujeme ...

To je ale ostuda. Naposledy jsem tu psala někdy zjara, a to o tom, že se pořád něco děje. Jojo, je to tak. Náš Psí hotel se rozjel tak, že jsme to ani nečekali, tak je to moc fajn. Petr od naší Verči nám udělal super stránky i založil profil na face booku, takže veškerá naše snaha je vidět tam. Slíbil mi, že celý tento blog nějak se stránkami propojí a budeme tu zase aktuálně fungovat, ale zatím stále není dost času. Možná v zimě? Uvidíme.
Kromě "psího" světa nám funguje i další, a to třeba "kravský" - 9.6. se námnarodila Stánička - jalovička. Čas letí a poohlížíme se po nějakém novém jejím páníčkovi. Bohužel si jí nemůžeme nechat - málo pastviny i sil na péči o další kravičku a případné zpracování jejího mlíčka. Ano děláme si pro svou potřebu sýry, tvaroh, jogurt, máslo. Mňam! A to kvalitní mlíčko!
Pokud by někdo chtěl, tak veškeré aktuální info včetně spousty fotek jsou k mání na profilech FB či našem webu. Zde jsou odkazy:
https://www.facebook.com/psihotel.najihu
https://www.facebook.com/ivasustkova
http://www.psihotel.najihu.info/
(více)
29.09.2015 21:07:42 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Pořád se něco děje...


Ano, vypůjčila jsem si název pořadu Miroslava Donutila :-) To proto, že je to prostě tak!
Koncem ledna mě tak shůry přišlo, že už to takhle dál nejde! Celý život jako zaměstnanec a nyní se rozhodnu podnikat, samozřejmě s podporou Jardy. Když se mě lidé ptají a včem že? Odpovídám "ve psech" Neeeee, samozřejmě žádnou hnusnou množírnu, na to nás snad všichni dobře znají... brrr, to ne! V práci se mi zase smějí, když jsem podala výpověď a odcházím měsíc před otelením naší Amálky, že jdu na mateřskou. Budu jen doufat, že tím nechce někdo naznačit, že jsem krá... , hihi.

Také jsme v únoru prodali naši věrnou Máňu. To proto, že od našeho posledního výletu - dovolené se všemi zvířátky na Berounce v květnu 2014 tu stála na louce nevyužitá. Prostě nestíháme.Teď bude alespoň vozit koníka někde u Strakonic do lesa.

Nyní se tedy dostávám k tomu hlavnímu, převratnému. Nevím, zda nějaké další články budou zde pokračovat, možná budou jinde... Kde? Na našich nových webových stránkách. Ano jsem tajemná jako Hrad v Karpatech, ale už se blížím, přihořívá, hoří... Naším hlavním předmětem podnikání bude poskytování služeb pejskům, a to od možnosti denní návštěvy psí školky, přes dlouhodobější dovolenkové ubytování v psím hotelu, přes psí masáže až po základní výcvik. Snad se časem podaří naši nabídku služeb rozšířit i na koníky a prodej mléčných přebytků od Amálky.

Děti nám jezdí pomáhat budovat a od 1. června začínáme - http://www.psihotel.najihu.info/

Děkujeme všem za přízeň, kterou jste nám dosud prokazovali a za přízeň budoucí. Prosím, držte nám pěsti pro štěstí.

(více)
14.04.2015 20:44:00 | 1 komentářů
stálý odkaz

Od léta do zimy – rekapitulace


Od července
jsem psaní na blog nějak zanedbávala a proto napíšu alespoň rychlou
rekapitulaci toho, co se u nás za celý druhý půlrok 2014 dálo.



Začátkem
července jsme si na naší louce postavili malý trail park a trochu jsme
trénovali. Těšili jsme se, že se na konci prázdnin zúčastníme opět hobby
„závodů“ v Záříčí. Ale pak jsme dostali pozvání na svatbu v ten samý
termín, takže jsme nejeli. No, stejně jsme neměli natrénováno, protože děvčata
naše jezdecké skoro celé prázdniny nechodili a my to také vše nějak nezvládali.
V půli července nás navštívila Jardova ségra Yveta s dcerou Nikou a
vnoučkem Dádou. Ten si užíval venkova plnými doušky. Pak u nás byl 14 dnů
Nicolásek. Z toho týden s tátou a to jsme společně předělávali
ohrazení louky. To 7 let staré dřevěné začalo padat a tak jsme ho vyměnili za
klasický elektrický ohradník. Nici se těšil se zvířátky, udělali jsme si i
výlet do lipenského areálu do Korun stromů. Je to tam super až na tobogán,
který šíleně drncá!



V srpnu
došlo i na dovolenou naší dcery Verči, vyšlo i slušné počasí a tak jsme mj.
podnikli výlet do Třeboně na vodnické slavnosti.



Každý měsíc
jsme inseminací připouštěli Amálku a stále nic. Když jsme jí přidali granulky a
vitamíny tak se konečně po 4. připuštění 1.9. zadařilo a v termínu 10.6.
očekáváme malé Amálčátko. Držíme si pěsti pro štěstí, aby se vše dobře povedlo
a aby to byla jalovička, protože pro ní už máme i kandidáty na nové páníčky. I
na mlíčko už máme spoustu zájemců, jen netušíme, jak to budeme vše časově
zvládat s dojením a následným zpracováním mléka…



Září začalo i
velkým Nicoláskovo krokem do 1. třídy J
a Jarda, já a naši milý přátelé Hanka a Pepa ze Záříčí jsme strávili pěkný
víkend v Kroměříži. Cílem byl burčák 
a biskupské vinné sklepy a samozřejmě Květná zahrada, zámecká zahrada
atp. Cestou domů zastávka na vranovské přehradě. Bylo to mooooc fajn! Bohužel
měsíc září je poznamenán pro nás velice smutnou událostí. Náš téměř 12 letý
Azíček, kterého jsme si vychovali od porodu naší Fantagiry začal velice rychle
chřadnout, nejedl a během 14 dnů byl pryč. Pomohli jsme mu v klidu opustit
náš svět s tím, že se k nám zase jeho dušička vrátí…



V říjnu
jsme, jako každý, užívali krásného teplého podzimu a plodů naší zahrady. Také
se nám znovu narodil Azíček, a to v podobě pejska od Příbrami – toho se
zeleným oboječkem. Poštěstilo se nám i zase mít rodinný víkend – návštěva dětí
a Niciho.



V listopadu
se nic zvláštního nedělo. Jen Jarda byl 3 týdny nemocen s průduškami… L



Na prosinec
jsme se těšili. 17.12. jsme si jeli pro nového člena naší smečky – beauceronka
jménem Car. Je to pěkný raubíř a bude z něho určitě skvělý hlídač.
S ostatními zvířátky se sžil vcelku bez problémů. Jen na dvoře a přilehlém
okolí to vypadá jak v neuklizeném dětském pokojíčku – všude se válí
vytahané hadry, klacky, vypreparovaná „střeva“ z plyšáka atp. J Od Štědrého dne jsme
se mohli týden těšit z návštěv Járy, Verči, Petra a celý týden
z Niciho. Je to už bezva prvňák! Užívali jsme si různých her a samozřejmě
i pohádek v TV. Jako každoročně – uspořádali jsme vožení na koních pro
místní dětičky a tentokrát i s Verčíno prezentací německé kosmetiky LR. Spousta
času se točí i kolem štěněte s ostatními čtyřnožci. Máme docela problém
s Amálkou když je umrznuto – ty její paznehty pěkně kloužou a už byla
několikrát na zemi.



Silvestra jsme
strávili v dobré náladě s Verčou, Petrem a Nicim. Ti na Nový rok
odjeli a my zůstali na jihu s celou naší smíšenou jedenáctkou. Ano, je nás
jedenáct – Jarda, já, Baraka, Car, Zorro, Chuck, Fifi, Kači, Fík, Falko a
Amálka. No, málem nás bylo o 2 míň – zapomněla jsem zmínit, že 14.12. se nám
při vyjížďce s koňmi a všemi hafíky zaběhly Fifinka s Kačenkou za
srnami. Strávili jsme bezesnou noc, které předcházelo hledání, volání, ježdění
polem nepolem…. a nic. Holky, každá zvlášť s odstupem asi 2 hodin, se
vrátili až ráno. Díky Bohu, Andělům, modlitbám a spoustě pozitivní energie
nejen od nás, ale celé rodiny a známých se podařilo holčičky přivést domů. Pro
jistotu vykročily ony do nového roku s novým vybavením – dostali pidi
elektrické obojky – už nechceme zažít znovu možnost jejich ztráty.



Tímto přejeme
sobě, naší celé rodině – dvounohé i čtyřnohé a všem našim milým lidičkám
úspěšný rok 2015 překypující láskou a zdravím.



FOTA zde:       http://4borovice.rajce.idnes.cz/Prurez_cervenec_-_prosinec_2014



(více)
03.01.2015 19:40:52 | 1 komentářů
stálý odkaz

Ležím, fotím, směju se...


Jarda odešel před 5. odpolední do práce a já původně chtěla vyfotit jen ty krásné růže. Nakonec to dopadlo tak, jak je možné vidět na youtube a na rajčeti. Jsem si to se zvířátky užila. A teď frčím zavařovat jahůdky.
Tady jsou odkazy:


http://youtu.be/1rkuKaq13oo



http://youtu.be/HstZfHCkkos



http://4borovice.rajce.idnes.cz/sobotni_podvecer_-_14.6.2014/




(více)
14.06.2014 20:08:56 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Mamina a mimi


Před 9 dny se bývalé mojí plnokrevné kobylce Baby Breeze narodil krásný hřebeček po paint horse tatínkovi jménem I´am Ideal (jsem ideál). Proto se miminko jmenuje I´am Lucky Baby - kousek jména tatínka a kousek maminky.
Je opravdu šťastné dítě, super maminku i tetu Lady, o bezva paničce ani nemluvě a širých pastvinách a lesích taky. Zatím nedělá žádné lumpárny, je klidný. Jen se mu občas prý podaří něke podlézt ohradu a máma pak za ním přeskočí a prochází se kolem svého bydliště ve Stádlech u Prachatic, kde je Baby už přes 2 roky.
Týden jsme se na návštěvu těšili a konečně jsme v tom pařáku tedy dojeli. Babynka se přišla o mě podrbat, jako to dělávala vždy. Obě holky dostaly mrkvičky a když se prcek osmělil, tak si nás i očuchával a pak na mě nacouval prdkou a nechal si jí dlouho drbat.
My jsme pak skoukli ještě kousek stádečka kraviček, býčků, oveček a šli si dát kafíčko do chládku domu. Snad 2 hodinky jsme pokecaly a zase valili domů za těmi našimi zvířátky.
Fotečky najdete zde http://4borovice.rajce.idnes.cz/I_am_Lucky_Baby
a videjko http://youtu.be/EX5I1FIwGKA
(více)
08.06.2014 19:17:10 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nastěhovala se k nám víla


"Přátelé, kamarádi, my vám ty medajle přivezeme!", aha, to je asi z jiného filmu... "Jitko, krávo!", zase jsem senetrefila... Nebude to z večerníčku? No jasně! Povídání o víle Amálce, to je ono!
Né, nezbláznila jsem se! No, i když... Stalo se to, že nás zase dostihla jedna myšlenka. Jaká? Taková, s kterou jsme koketovali možná tak před dvěma, třemi lety a nakonec jsme ji zavrhli. Jenže minulý týden v sobotu si takhle přijede ta naše masérka koní Kačka a doporučí nám, abychom zhubli koně a že doporučuje maximálně 2 hodinky denně být na zeleném... Co ale s tou naší docela hustou trávou na louce? Přece ji nebude pořád sekat jak debžové. Ovce?... nene, tou zmiňovanou dřívější myšlenkou byla žersejka. Co to? No přeci něco užitečného - kravička na mlíčko (protože tu na maso bych nekokázala pak kuchnout a sníst!). Tak jsme hned večer sedli k internetu, na Bazoši jsme našli jeden inzerát na březí kravičku, ale ta byla už zadaná. Hledali jsme dál a objevili 100% jersey, 19 měsíců, vhodná k připuštění. Zavolali jsme paní Petře, kravička byla k mání. Nejdříve jsme se domluvili, že se na ní dnes, to jako v pátek 23.5., dojedeme podívat a popovídat si ní. A teď přijde ten Večerníček - Amálka se jmenuje. Amálku jsme si nechali "vyšetřit" naší dálkovou paní veterinářkou a když nám sdělila, že je zdravá a vypadá mile a v pohodě... Nač jet zbytečně tak daleko (za Velkou Bíteš - asi 150 km) dvakrát? Domluvili jsme se, že když seženéme dopravu, že bychom si jí hned vzali. Mezitím jsem objednala nezbytné tiskopisi pro naše hospodářství. Raději máme vše dle platné evidence, pokuta by se opravdu nevyplatila. Papíry včera došly. Naši milí a osvědčení dopravci - Pepa a Hanka - se opět projevili jako kamarádi a prostě jsme dnes ráno v 6 hodin vyrazili na Moravu. Jardu jsem vyzvedla v 6 u Propeska (jel chudák po noční dvanáctce, tak cestou pochrupkával), naše auto jsme zanechali v Kardašce, kde jsme měli sraz s Hankou a Pepou. Cesta ze začátku ubýhala perfektně, stavili jsme se načerpat pohonné hmoty a koupit občerstvení a jeli dál. Super bylo, že jsme mohli pořádně cestou pokecat a probrat všechno, co se kde děje. Pak přišla objížďka kolem Třebíče. Nějak jsme si nevšimli, že jedeme po objížďce pro náklďáky a zajeli jsme si tak o 30 km dál, než bylo nutné. Když jsme konečně dorazili do V.Bíteše, tak jsem lehce zmátla řidiče a vyjeli jsme z města na jinou stranu. Že prý tedy cíl naší cesty nastaví na navigaci. Ta elektronická paní nás tedy vyvedla z města správným směrem, ale pak jsem tvrdila, že kecá, že jedeme někam dál od Amálky. Bohužel jsem měla pravdu. Amálka byla v takové zapadlé vesničce, kterou Pepova navigace v životě neviděla. Když nám tvrdila, že jsme v cíli, byli jsme někde z druhé strany kopce možná tak 15 km od onoho cíle. Nezbývalo nic jiného, než zavolat paní Petře. Ta nás navedla k nim domů. Dojeli jsme. Sice oproti plánované deváté hodině asi až v 10:30, ale dojeli. Amálka čekala zavřená v boxu ve stodole. Jinak kolem baráku se různě popásali tyto okaté kravičky, běhala spousta psů, měčeli kozičky - paní vede útulek pro hospodářská zvířata a psy.
Rychle jsme si řekli nejdůležitější věci, podepsali smlouvu, zaplatili jsme a docela dobře jsme už naši kravičku naložili. Čekala jí, chudinku dlouhá cesta do neznáma. Za Bíteší jsme zastavili opět na pumpě na občerstvení, skontrolavali jsme naši pasažerku a pokračovali dál. Tentokrát již po trase, kterou jsme si naechali u čerpací stanice popsat. Cesta tedy trvala asi od 11:30 do 14:30 - tedy o 1,5 hodiny míň, než tam. No, alespoň jsme poznali jiné krásné české kraje :-)
Z Karašky jsem fofrovala naším Focusem napřed domů, pustila malé hafíky z baráku, nakrmila jsem je a pustila i kluky koňské na louku. Od rána byli zavření na vydupaném výběhu se senem a tak se tam hrnuli jak velká voda. Já již v gumačkách (musela jsem si je vzít, neb se Amálka dosti řídce za tu cestu vyprázdnila...) za nimi a zase jsem je z té příjezdové části musela vyhnat. To se jim samozřejmě nelíbilo a vyhazovali prdelky metr nad hlavu. Bylo to akorát. Náš transport právě přijel. Amálce se vůbec nechtělo ven, byla asi taky ztuhlá. Po krátkém přemlouvání však vcelku profesionálně vycouvala a začala zjišťovat, kde že se to vlastně ocitla. Koně začli lítat a čučet jak vyvoraný myši. Byli zatím odděleni ohradníkem. Kravka se vydala na průzkum pěkně podél celé ohrady. Když odjíždělo auto, nechala se bez problémů přidržet. Jen evidentně do auta už nechtěla. Ja okolo ní projíždělo, tak začala utíkat. S našimi kamarády jsme se rozloučili a honem šli koukat do ohrad, co se děje. Nic. Všichni se pásli. Otevřeli jsme tedy branku. Po chvíli si kluci dodali odvahu a vešli k nám, kde jsme byli s Amčou. Osmělili se natolik, že jí chudinku začali honit a prostě jí z té "jejich" trávy vyhnali. Jalovička se tedy trochu popásla vedle a pak šla na další průzkum dalších částí výběhů včetně kruhovky a přístřešku, kde se napila vody. Asi 3x si zabučela. No to je jasné, že je smutná, když tu nevidí své kámošky, ale to se poddá.
Uf, dali jsme si kávu, pak jsme museli asi na skoro 2 hodiny odjet. Po našem návratu jsme zjistili, že leží za křovím u kruhovky a kluci se pasou stále na stejném místě. Už to bylo tedy asi 3 hoďky kluků na pastvě, tak jsme si řekli, že už je dnes zavřeme rovnou do stáje. Nejdřív že Amálku, aby se pak nebála kolem jejich boxů projít do toho svého. Nechtěla se potvůrka zvednou, a to ani za úplatky. Došla jsem tedy pro mrkvovku (horsmeňácký bič). Jarda jí zvedal za vodítko a já jí lehce snad 3x pobídla. Jakmile projevila ochotu vstát, přestali jsme vyvíjet tlak. Vstala a po chviličce se s Jardou rychleji rozešla... chtěla na louku. Bez nějakého násilí ale zetočila pak za Jardou domů, s přehledem prosšla kolem našich šesti ňafajících hafanů a šup, byla ve své nové ložnici. Očuchala si vodu, seno, olízla solný liz a koukala. Pak přišli kluci, kterým jsem před tím dávala na louce očuchávat moje kravkou načichlé ruce. Už byli o málo důvěřivější. Po příchodu do stáje trochu koukali, jen si vybrali jablíčka ze žlabu a na seno ani nevzdechli. Čučeli přes mříže na Amálku, ona na ně. S Falkem se očuchávali. Vše vypadá velice klidně a věřím, že to tak zůstane. Zítra se nahlásíme paní vetce (ta bude koukat) a pak musíme začít shánět inseminátora.... Tak držme všichni naší nové člence rodiny pěsti pro štěstí, ať se jí u nás líbí!
Fotky jsou tady: http://4borovice.rajce.idnes.cz/Amalka

(více)
23.05.2014 19:41:00 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Masáž koní

Dornova matoda
Snad je to tak 2 měsíce, kdy se naše kamarádka na face boooku zmínila, že si udělala kurz masáží pro zvířata Dornovo metodou (pro zájemce o info odkaz http://dornovametoda-zvirata.cz/stranka/dornovametoda_zvirata )  a hledá figuranty. Ihned jsem se s našimi koníky a našimi vlastními zády hlásila, i když jsem moc nevěřila tomu, že Kačka přijede za figuranty tak daleko - od Strakonic, asi 80 km. Leč slovo dalo slovo a nakonec Kačka Pultrová, která nám už jednou pomohla Fíka dát do přijatelného fyzického stavu (naučila nás ho rozmasírovat a protahovat) přijela ve smluvený den. Bylo to včera 17.5.2014 a bylo dobře, že to nakonec vyšlo až po návratu z naší dovolené od Berounky. Proč? Protože kluci, zvyklí na běhání pouze po rovinách, dostali v těch kopcích dost zabrat a ještě jim nepřidala ta 4 hodiny dlouhá cesta Máňou.
S přítelem Petrem a kamarádkou Hankou (která se o metodu také zajímá) přijeli ve 12:30. Dali jsme si oběd, kafíčko se zákusky a šlo se "pracovat" na pacientech. Ještě že máme prokoně venku přístřešek. Tam se v tom dešti mohlo být v klidu. Jen Falka, který čekal v kruhovce v pořadí jsme zakryli dekou, aby nebyl celý mokrý. To se pak hůř masíruje.
První šel tedy na řadu Fík. Katka zjistila, jak je celý hrozně bolavý. O to víc mě to překvapilo, když vím, s jakou chutí běhá, závodí, dělá blbůstky. Je to prostě srdcař! Ano, věděla jsem již poslední den dovolené, že toho mají z kopců plné zuby a jsou ztuhlí, ale nemyslela jsem si, že až tak. Fíček má problém snad všude, kam se na něm šáhne. Lokty, posunutá prsní kost, "přilepená" nepohyblivá lopatka, tedy obě, první dva obratle za lebkou (atlas a axis) zablokované, hlavní problém, o kterém jsme ale věděli už po jeho koupi - bederní a křížová páteř - tam včera dostal i baňky na uvolnění svalstva a obratlů. Kyčle, kolena a nevím, co ještě. Takže budeme muset třeba čistění a tedy i masáži věnovat minimálně půl hodiny denně, abychom rozmasírovávali zatuhlé svaly a učinili je opět aktivními. Bude to dlouhý proces. Když jsme kupovali sedlo, koupili jsme tehdy největší komoru, jaká byla k mání a mysleli jsme si, že už větší není. Zřejmě doplnili sortiment a tak nemusíme kupovat jiné, lépe padnoucí sedlo, ale jen tu ještě větší komoru, která na lopatku a okolí neznatelného kohoutku nebude tak tlačit. Už jsem uvažovala, že budeme muset koupit westernové sedlo i pro Fíka, protože to tolik netlačí na oblast lopatky jako anglické. Také jsme opět dostali doporučeno koníky zhubnout. No, budou to nervy, ale musíme to nějak ošéfovat - ráno seno, hodinku na zelené, pak zase na bláto, hodinku zelené, pak zase možnost sena a zavřít.
Falko je taky zatuhlý, ale není na tom zdaleka tak špatně jako Fík. Má přetížený předek a z toho pramenící zatuhlé lopatky a něco s kopytní kostí, křupající kolena, kyčle. Přes to, že nebyl tolik bolavý, byl mnohem neochotnější ke spolupráci, pořád měl plno keců.
Kačka nám pošle mailem přepsané celé vyšetření a co s tím provádět. Dostali jsme instrukce, co a jak masírovat. Musíme je tak nechat minimálně týden. Také mě potvrdila, to co říkám, že na koně se má nastupovat třeba ze židličky, protože jinak se jim hrozně ku... ničí páteř. A žádné ježdění bez sedel (tlak na jedno místo páteře)! To tu píšu hlavně kvůli našim děvčatům, co k nám chodí jezdit a myslí si, že ze sudu či studny natupujeme jen z pohodlnosti. Ano taky, ale šetříme i koňskou páteř. Čeká mě tedy i instruktáž děvčat, jak při čistění ještě víc koníky rozmasírovat.
Po té byla ještě Katka tak hodná, že se pověnovala i stařečkovi Azíkovi - křížová páteř a kyčle. Také přišla na to, že na pravém oku má šedý zákal. No, věk už na to Bohužel má.
Po té asi tak dvouhodinové Katčině práci jsme si ještě dali čaj či kávu s občerstvením a pracovní návštěva (tentokrát bez honoráře, jen jsme poskytli figuranty - děkujeme Kačko!) odjela domů na farmu Mefisto - pro zájemce kontakt zde: http://www.farmamefisto.cz/Farma_Mefisto/Vitejte.html
Ještě nezbytný odkaz na pár fotografií z Fíčkova ošetření:
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Masaz_koni

(více)
18.05.2014 08:45:47 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Robčice 2014

aneb Taková normální rodinka na dovolené.

               Je to
možná necelý rok, kdy jsme neuváženě prohlásili:“No, když se tedy nedostanete
vy k nám, holt sbalíme zvířata do Máni a přijedeme my k vám.“ Původně
to mělo být jen takové plácnutí do vody, nevinná výhrůžka, na kterou jsem
nečekala reakci tupu: „Jééé, tak to je bezvadný nápad, tak jo, jo, jo!“ S vykulenýma
očima jsem reagovala ve smaslu, že ještě aby nelitovali…, a to několikrát během
asi půl roku. Marně. Invaze naší hlavně čtyřnohé rodiny naše nejlepší přátele
ze západních Čech naprosto neodradila. Začátkem roku jsme tedy stanovili termín
naší dovolené s příjezdem do Robčic u Kozejoed (kousek od Plzně,
v povodí Berounky) na 8.5. Následovalo mnoho domlouvání se co
s sebou, jaká „protizvířecí opatření“ 
nachystat(hlavně zabránit přístupu psů do horní záhonkové zahrady) ,
jestli koně nesežerou stromy v sadu za stodolou, sehnat seno pro případ
jeho potřeby atd. atd.



               Den před
odjezdem z domova samozřejmě, kromě hektického posledního pracovního dne,
vrcholily přípravy na transport a balení. Ráno jsme udělali potřebné (úklid
stájí, zalítí květin na týden dopředu – skoro jsem je utopila, ale nakonec se
to vyplatilo), naložili zbytek věcí a nakonec samozřejmě koně i psy.
Z důvodů větší mobility a pro klid duše jsme na cestu dlouhou 155 km
vyrazili dvěma vozidly, (teď něco málo pro Cimrmanology :-D )za polojasné
oblohy, v asi 15 stupních Celsia s místními přeháňkami. Máňa,
s lehkou závadou na brzdovém systému – prostě dírou ve vzduchové hadici
(to jsme zjistili až po příjezdu do Robčic!), s řidičem Jardou a pasažery
Falkem a Fíkem, vyjela směrem na Bechyni a dál na severozápad asi v 8:40.
Focus, řízený mnou a vezoucí v kufru Baru, Aziho a v kleci na zadních
sedačkách Zorra, Chucka, Fifinku a Kačenku, ve dvou mobilních ledničkách na
přední sedačce objednané holandské sýry a másla, následoval Máňu za stejných
povětrnostních podmínek asi po ¼ hodině. Naše modrobílá lady Avie Máňa
„uháněla“ svojí konstantní průměrnou rychlostí 60 km/hod do cíle cesty.
S jednou přestávkou na čůrání řidiče (koně to zvládali za jízdy) to dala
za 3 a ¾ hodinky. Focus dělal co mohl, leč cesta trvala přes 3 hodiny – jedno
lesní venčení za Orlíkem a mnoho zastávek, snad 8!, na utření naštěstí jen
žaludečních šťáviček blinkajících malých pejsků. Po bezproblémovém vyložení
živého a části neživého nákladu z obou vozidel, jejich nakrmení a
zabezpečení jsme se my dvounozí vrhli na skvělé řízky a bramborový salát. A tak
nám začala letošní dovolená v kopcích u Berounky na krásně
zrekonstuovávané bývalé zemědělské usedlosti u Michálků – Janičky a Jarouše. Po
o. jsme se šli „vyvenčit“ na obvyklé a krásné místečko – jez pod Libštejnem a
pak jsme do večera plkali a docela brz zalezli hajat neb jsme byli unavení.
Naši „hoteliéři“ jsou totiž tak úžasní lidičkové, že nám tolerovali i návštěvy,
které se z mého rodného kraje za námi trousily.



Hned v pátek (9.5.) po obědě
to byla moje sestra Marcela s manželem Zdeňkem, kteří nám z Rokycan
přivezli na celý víkend našeho syna Járu s vnoučkem Nicoláskem.
V podvečer pak přijel Michálkovic syn Tom i s překvapením –
s naší společnou kamarádkou Haňulkou a jejím už skoro 16. letým synem
Romkem, kterého jsme snad naposledy „naživo“ viděli, když za námi přijeli
v jeho 10 měsících stáří do Bruselu (tam jsem pracovala).  Na tomto místě mi nedá nevzpomenou Haňulčiny
nejoblíbenější boty, v kterých přijela a sundávala je snad jen do postele
– krásně malované gumačky J
Tomáš také cestou z Plzně vyzvedl objednanou stonožku – dort k 6.
narozeninám Nikiho. Hned jsme prckovi museli popřát, předat dárečky a
naporcovat „zelenou roládu“. Počasí nám přálo a tak se sedělo pod pergolou,
hrla se s Nikim hra, povídalo se zase až do večera. Tomu všemu ale
předcházela páteční ranní vyjížďka – směrem za stodolu dolů lesem k chatám
a řece. To bylo pro kluky překvápko – jedeme s kopce…, pak zpět do kopce…
V našich rovinách Třeboňské pánve tohle nezažívají!  Na louce u lesa jsme je nechali lehce
vydechnout a klusem mezi balíky sena dál, tedy blíž k přechodnému domovu.
Na konci louky cvalíkem do kopce ke hřbitovu. Až nahoře, když Falko a Fík
přestávali závodit a když jsme se ohlédli za sebe, pochopili jsme proč. Byl to
sice krátký zato pěkně prudký kopeček. Po příchodu domů jsme v sadu
posbírali zde tak vzácnou surovinu jakou jsou koblížky a první obhlídkou
zahrady zjistili první škody L.
Mysleli jsme si, že když požádáme o další záclonu (pár stromků jimi bylo kryto
proti okusu), o provázek, zahradní nůžky a štěpařský vosk, že to
s majiteli šlehne. Naštěstí nešlehlo. Společně jsme „opravili“ i částečně
sloupnutý kmínek jedné jabloně, přikryli višničku (ta to nakonec, chudinka,
stejně odnesla – letos višně nebudou). Pak byl obídek – dojedli se ty super
řízečky, mňam!



Sobotní ráno (10.5.)
bylo opět ve znamení dalšího jezdeckého průzkumu terénu. Tentokrát
k chatám na druhé straně Robčic, blíž k Liblínu. Dojeli jsme na tzv.
Velká luka pod Horním Liblínem, táhnoucí mi se směrem k jezu pod zříceninou
hradu Libštejn. Krásná kilometrová cvalovka po břehu řeky. Romantika jak se
patří. Při rozhodnutí, že zkusíme jít dál, po skoro metrovými kopřivami
zarostlém břehu, k onomu jezu, netušili jsme, co nás čeká. Koně jsme pro
jistotu jen vedli. Kus před splavem jsme to museli vzdát, kvůli padlým stromům
a museli zalézt do lesa. Hurá, lesní cesta! No, ona postupně zarůstala, změnila
se v pěšinu a ta končila u nějaké strže. Vrátit se, to už bylo horší než
lepší… Zvolili jsme tedy kolmý výstup do svahu – asi 100 metrů, že se snad
trefíme na tu louku u chat. Trefili, jen ten lezení – i koně se snad plazili po
kolenou. Nic příjemného! A při zpětném pohledu dolů… brrr! Na louce, kde jsme
s Jardou chvíli hledali vyplivnuté plíce, jsme nechali chvilku občerstvit
i koně. Pak znovu vzhůru do sedel. Kluci, horští koníci, jsou mladší než my,
oklepali se a zase po trávě valili cvalem jakoby nic. V době oběda
přifrčel od Plzně druhý Michálkovic syn s manželkou Kačkou a přivezl i
babičku s její kamarádkou z Aše. Po bezva gulášovce a kávičce se
žravou buchtou (tvarohová buchta, která se okamžitě sežere – odtud ten název)
jsme šli FaF znovu osedlat a povozit místní osazenstvo, a to opět směrem
k jezu. Cestou tam a zpět se asi 4x střídalo. Doprovázeli nás i všech 6
pesanů. Celkem početná výprava. Na louce u řeky jsme si kluky vzali Jarda a já,
odklusali jsme asi půl kilometru ještě dolejš. Od řeky směrem
k připravenému „filmovému“ štábu a „komparzistům“ jsme si trochu zazávodili.
Konečně máme společné cvalové fotky i video. Fíček je sice malý, ale srdcař a
vyhrál. Ještě, vezouc Kačku a Honzu, jsme došli k jezu, že budou také
fotky koní v Berounce. Bohužel, víkend a vodáci. U pozvolného vstupu i pod
jezem byly lodě a ještě si na cestičce dělali oheň. Prostě jsme se do vody
nedostali. Škoda. Po návratu do vsi jsem jela pro naši dceru Verču
k Radnicím – na sportovní rybářské jezero, kde s jejím přítelem
správcují. Večer se grilovalo, co se dalo. Niki si oblíbil Romka a tak si spolu
hodně hráli. Ostatní jsme se opět propovídali až do noci. Probrali jsme vše
možné včetně toho co je mezi Nebem a Zemí. Něco neuvěřitelného, krásného a
věřím že opakovatelného.



               Za
celou sobotu toho FaF měli plná kopyta, tak v neděli  (11.5.) dopoledne odpočívali a jen papkali.
Tom dojel pro svou přítelkyni Kačku (již 3. v pořadí zde – naše 4nohá a
ženy obou Michálkovic kluků jsou Kateřiny). 
Po obědě jel Jarda odvézt Nicoláska s Járou do Rokycan. Toma a jeho
Kačku jsem šla povozit odpoledne. Protože Káťa trochu jezdí a společně
s Tomem byli dost odvážní, já už méně – měla jsem o ně strach, nechala
jsem je jezdit bez vodiče. Riskli jsme to a na louce u lesa si naklusali a
nakonec i zacválali. Kačka byla šťastná a Tomáš prohlásil, že to byl zážitek na
celý život, a to i přes to, že si lehce pochroumal prst, jak se držel při cvalu
hrušky. Kluci se ale chovali vzorně, tak vše dobře dopadlo. Potěšilo nás to.
Mezi tím vším nám přijelo další milé překvapení. Haňulky brácha Honza, zvaný
Jéňa, s manželkou. Je to náš starý koňařský známý. On kdysi skákal
mini-maxi soutěž s naším plnokrevníkem Adularem na Dni koní ve
Svojkovicích (viz článek http://uctyrborovic.txt.cz/clanky/67696/den-koni-2001-svojkovice/
) a pak nám v roce 2007 stěhoval koně sem na jih. S nimi jsme stihli
kávu, opět oblíbenou vycházku směrem k jezu po Libštejnem a zvládli jsme
probrat spoustu věcí a samozřejmě zavpomínat. Nedělní podvečer byl ve znamení
odjezdů. Vlastně Honza s manželkou odjeli asi už dopoledne. Večer tedy
odjížděli do Plzně Tom, Kačka, Haňulka a Romek. Nastal jakýsi klid, kdy už tu
zbyly jen babči, Jani, oba Jardové a já, pominu-li naši zvířenu. Počítali jsme,
kolik se v RObčicích vlastně vystřídalo během toho víkendu lidiček. Došli
jsme k číslu 17 a když přidáme zvířátka, tak celkem 25! To už mohlo dát
pěkný chaos, ale všichni jsme si to nesmírně užívali a tedy byla i bezva
pohoda.



Pondělí (12.5.) dopoledne jsme
jen proklábosili a po obědě svezli naše nejmilejší hostitele Janičku a Jarouše.
Oba si dokonce i zaklusali! Odpoledne nás všichni opustili. My jsme si
v závěsu za jejich autem jeli nakoupit do vesnice Dobříč a při zpáteční
cestě jsme už plánovali trasu úterní vyjížďky. Tak jsme osiřeli. Bylo tam
najednou hrozné ticho a smutno. Večer jsme upekla kuřátko, abych měla
nachystáno na další den a mohli se věnovat příjemnějším věcem.



V úterý (13.5.) po snídani,
úklidu a venčení jsme z předpovědi zjistili, že odpoledne má pršet, proto
jsme šli vyčistit FaF a jeli. Nahoru ke hřbitovu – přes vysokou jetelinu –
louka cvalem k Bertinu statku – kolem jejich kraviček do lesa – hledání
nějaké lesní cesty (nic), tož výcvik mezi stromy – cestou za lesem směr Břízsko
– kolem hřbitova „domů“. K obědu mňamkové kuřátko. Nic nám nechybělo. Nic.
Až do odpolední bouřky, kdy se to mělo změnit, Bohužel! Těsně před bouřkou
kolem 17. hodiny proběhlo ještě krmení veškeré dravé zvěře. Venku koukám, zase
probouraná zábrana do zahrady, ale psi tu byli oba. Sice jsem konstatovala, že
máme ještě otevřená dvířka ze zahrady na silnici, ale žádná akce, která by to
změnila, neproběhla. Za půl hodiny, kdy začalo víc pršet a bouřit jdu ven, že
vezmu velké hafany dovnitř na chodbu. To už u dveří čekala jen Barča. Nastalo
zděšení, volání, nekonečné hledání – za stodolu k chatám, k vodě
okolo druhých chat, dolů k jezu, do Břízska. To vše oběhal a objezdil
Fordem Jarda. Já, mezi vartováním u baráku, musela v sadu u stodoly
postavit ohradník, protože zrovna teď se začali koně nudit (tráva už byla
spapkaná) a začali systematicky ohrazávat jednu jabloň. Snad budou ohradník
respektovat i bez elektřiny, říkala jsem si. Jinak bychom je museli sbalit a
jet domů. Jenže, odjet bez Azíka? To néééé! Já to nahlásila i na 158 – plzeňští
to dali vědět na místní oddělení do Kralovic, kdyby někdo hlásil toulajícího se
psa. Jarda vzal na jeho hledání i Baru, ale nebylo to nic platné.  Je to přeci jen už starý pes s bolavými
klouby. Jak tohle zvládne??? Nálada byla na bodu mrazu. Malí hafíci i Bara
smutně koukali a nevěděli, co se děje. Celou noc jsme nechali pro jistotu
otevřená dvířka do dvora a rozsvíceno nad vchodem. V naději … Posílala
jsem Aztékovi reiki – večer i ráno a tak jsem věděla, že žije, že energii bere.
Zachránila nás, vlastně tedy Azíčka, Haňulka. Jak jsem psala, že jsme probírali
i věci mehi nebem a zemi… Hanička má dar. Mimo jiné dokáže mluvit
s Anděliy. Ti jí řekli, že se jedná o zkoušku. Zkoušku mě a Jardy a našeho
duchovního růstu. Řekla, že Azi je někde ve dřevě (později jsme zjistili, že
les a dřevěná chata) schovaný a my ať jdeme spát. Ve snu přijde znamení, které
nás k Azimu dovede. Usínali jsme s prosbami k Bohu a Andělům.
Nad ránem (středa 14.5.) jsem si zapisovala, co jsem viděla, abych to
nezapomněla. Znáte to, víte, že se vám něco zdálo, ale už netušíte co. Tohle
bylo důležité. Jarda nejdřív viděl kopřivy a křoví a pak seno. Mě se zdálo také
o kopřivách a o senu či slámě. Na ní ležel Azík v zelené (naděje?)
zakrvácené čepisi a se zraněnou levou přední tlapou. V pozadí té slámy byl
kovový sloup přístřešku, takového u kravína a dlouhá budova. No jasně, říkala
jsem si, přesně Bertín. Nebo jiný kravín, musíme ke kravínu! Po cestě
k Bertinu statku je kravín v Břízsku. Zajíždíme tam, obcházíme
budovu. Nic. Jedeme směr Bertín. Po hlavní silnici jde pán. Později jsme se
dozvěděli, že místní starosta. Zastavujeme a pro jistotu se ptáme na velkého
černého psa. Jeho slova zní Božsky: „Jo, takový nějaký je v Robčicích
v 3. chatě pod vodárnou. Volali mě to včera večer.“ Děkujeme a obracíme
auto „domů“ Chata je přesně směrem, kterým jsme oba jako prvním, zřejmě
podvědomě, večer hledali. Jedinou nastálo obydlenou chatu jsme brzy objevili.
Po zavolání na balkon vykoukla milá mladá paní. Dozvěděli jsme se, že se
k nim Azi nenadále připojil, když přijel pán s dětmi od rodičů. Když
pak znovu bouřilo, začal jim škrábat na dveře. Pan Václav (tuším), který miluje
všechna zvířátka ho sice s respektem, ale pustil do předsíně, kde mu dal
deku i konzervu masíčka, co jim zbyla po jejich zmizelém kocourkovi. Když šli
po dešti na procházku, Azi prý zůstal ležet v chatě, jako by byl doma.
Celou noc spal. Ráno ho paní Helenka pustila vyčůrat. To bylo asi hoďku před
naším příchodem.  Ještě se nevrátil.
Znovu jsme několikrát prohledali okolí až k řece. Hodinu a půl jsme
provolali, propískali. Nakonec Jarda povídá, jestli nechci jet do Kozojed
nakoupit,  mj. i psí granule, protože
jsme je měli vypočítané jen do úterý večer. Původně jsme ve středu ráno chtěli
jet domů, ale prodloužili jsme si to o jeden den. Sedím před stodolou
v autě, že tedy jedu vlevo směr Kozojedy. Něco mě ale nutkalo zatočit
vpravo, dolů do vsi. Jedu, koukám mezi stavení, zastavuji u zvoničky. Otočím se
za sebe a Azi tam leží celý mokrý u sluenčích hodin, kde jsme se odpoledne před
jeho zmizením fotili. Otvírám dveře, on se těžce zvedá. Zahrunuji ho hlazením a
piškota. Pomáhám mu do kufru auta a pláču štěstím. Hned jsme ho vzali dovnitř,
nakrmili ho. Rád odpočíval po tom 17 hodinovém stresu. Před odjezdem na nákup
jsem Haničce i Verče poslala sms, že děkuji Bohu, Andělům, Hani i Verče za
modlitby, že Azi je doma. Cestou mě hned obě volali. Musela jsem zastavit,
protože jsem ani na cestu neviděla… Nakoupila jsem zásoby do pátku.
V tomto stavu jsem rozhodně neměla náladu balit a odjíždět. Po obědě jsme
osedlali koníky a jeli dolů za usedlíky té chaty, kde byl Azimu poskytnut azyl.
Z vděčnosti jsme jim koupili lahvinku vína a dvě čokolády pro děti. Ty se
momentálně svézt na koních nechtěly, tak jsme v klidu vyťapkali kopec
k domovu, dali koním seno a zalezli relaxovat po náročných hodinách
k roztopeným kamínkům. Jarda pochrupkával a já začala „tvořit“ tento
článek, spíš povídku. K večeru jsme šli ven, že nasekáme koním trávu a
ejhle. Pod lipou seděla paní Helena s dětmi Matýskem a Amálkou, že se
přišli svézt. Svezli se bez sedla na Fíčkovi a pak zašli na čajík. Zjistili
jsme, že máme hodně společného – náklonost k přírodě, jejím energiím apod.
Možná i to Aztéka k nim přitáhlo. Naštěstí. Povídáme a někdo buší na
dveře. Kdo to?? Jarda s Jani a zákusky. Prý na oslavu návratu ztraceného
Aziho. Skoro do devíti jsme povídali. Zábavu nám dělali hlavně holky, Fifi a
Kači. Nebyli jsme vůbec na procházce a tak lítali uvnitř jak motorové myši.



Po klidné noci jsme
v pohodičce pojedli čtvrteční (15.5.) snídani a rozhodli jsme se pro až
odpolední vyjížďku a že pak začneme rovnou připravovat věci k transportu
na jih. Trochu jsme tedy dopoledne lenošili a čučeli na TV. Po obědě jsme šli
vyvenčit pesany, vyčistit koně a nějak kolem půl třetí jsme vyjeli. Původně
jsme chtěli do řeky, ale počasí – vichr a přeháňky – k tomu nebylo. Proto
jsme dali na rady Jardy a Jany a jeli do lesa mezi Břízskem a Bertínem. Škoda,
že jsme radu neposlechli dřív. Je tam skutečně spousta lesních cest, které jsme
za ty celkově asi 2 hoďky nemohli prozkoumat. A taky ořové  toho měli nějak už za celý týden dost a
polovinu vyjížďky byli, stejně jako my, nějak ztuhlí. Našli jsme i křižovatku U
Obrázku, tož jsme se trochu fotili. Podobně místo se svytým obrázkem je i
v bývalém bydlišti na kopci Kotel u Rokycan, kde se 10.5. otvírala nová
rozhledna. Byla to i přes ten vítr, příjemná vyjížďka. Co dodat? Vůbec se nám
nechtělo balit. Pejsci dostali večeři, snídat už nemůžou kvůli blinkání
v autě. Poslední naše letošní večeře v Robčicích. Třeba to ještě
někdy dáme, pokud by to dali i hostitelé, jestli je ta naše návštěva neodradila
od podobných akcí. Ještě jsme večer čekali, zda se neobjeví, jestli budou mít
po práci ještě čas a chuť z Plzně dojet. Máme je totiž moc rádi. Bohužel
to nevyšlo. Ještě musím zmínit, že jak se ochladilo a my si hezky „Petrama“
topili, že se to děsně líbilo hlavně Kačence, která pořád seděla u kamen a
nakonec se tam vyvalila i chlupatá Fifča.



V pátek (16.5) ráno šlo vše
jak na drátkách. Nasekat trávu koním k snídani, naše rychlá snídaně,
pejskové chodili a koukali hladově, nic však nedostali. Až na Zoráčka, který si
našel jednu z kapes u bundy plnou koňských pamlsků… Taky je hned v Liblíně
a ještě v Březině vyblinkal. Tentokrát jako jediný. Ostatní se drželi
statečně. Ještě jsme dobalili, umyli nádobí a zapatlaná okna, jak jimi malí
pejsci čučeli ven. Vše se nastěhovalo do aut, nakonec se sbalil ohradník.
Koníci šli do Máni jak panenky, absolutně bez nejmenšího zaváhání, což nás
příjemně překvapilo. Jarda pak už vyrazil – asi v 7:45. Já pečlivě
zabezpečila baráček, naložila hafany, klíče dala k sousedům a mohli jsme
vyjet též. To už bylo 8:10. Domů jsme přijeli přesně za 3 hodiny v 11:10.
Než k tomu ale došlo, stavěli jsme se ještě u mojí sestry – v lese jsem
smečku vyvenčila a ségře dala věci našeho syna, které si v Robčicích zapomněl.
Pak už jen jedno blinkací zastavení a před Bechyní v lese vyvenčení. Cesta
nám uběhla nějak líp, než ta předchozí. Jarda to vzal taky tentokrát bez
přestávky a přijel něco po poledni. Já mezi tím stačila nakrmit psy a bytelně
zatopit. Přeci jen bylo chladno a v tom našem silnostěnném domu obzvlášť.
FaF se opět bez zádrhelů vyložili a radostně se rozběhli po louce. Hurá, jsme
doma… Vše vynosit, to dá pěknou fušku, těch věcí kolem zvířat, co tam bylo.
Hrůza. Ale jsme doma, vše jsme zvládli (až na bolavé svalstvo především Fíčkovo
– viz další článeček), tak je to fajn. Moc děkujeme všem zúčastněným a hlavně
Janičce a Jaroušovi za krásnou dovolenou s rodinou i přáteli!



Ještě pro úplnost musím dodat
odkazy na fotoalba na rajčeti – jedno je z našeho foťáku + mobilů, druhé z Jani
a Jardy foťáku a ještě doufám přibude další i s videem z foťáku Tomáše.
Zatím nedodal...  áááá je to tu - dnes 18.5. fotky a video od Toma došli - odkazy: http://4borovice.rajce.idnes.cz/Robcice_-_Tomuv_fotak/

https://www.youtube.com/watch?v=oCcrfTaS9SU&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw



http://4borovice.rajce.idnes.cz/Robcice_-_nas_fotak/



http://4borovice.rajce.idnes.cz/Robcice_-_Jani_a_Jarduv_fotak/

(více)
17.05.2014 17:39:08 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Dubnové aktivity


Jako obvykle poslední dobou - fotky k následujícímu článečku můžete nalézt zde:
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Dubnove_aktivity/

Tož, dnes je svatého Jaří a to vylézají hadi a štíři... No a tak jsme vylezli taky. Nebo spíš letos poprvé vyvezli :-) Počasíčko bylo ráno jak malované, pak se trochu zatahovalo, ale nezmokli jsme a užili jsme si to. Co? Poprvé jsme s koníky vyjeli kousíček za Veselí prozkoumat část okolí Veselských pískoven. Na parkovišti bylo asi 6 aut rybářů, nejspíš. Koho jiného, na koupání je brzy... Koníky jsme v klídku vyložili, osedlali, Máňu zabezpečili a vyjeli, že hned vlezem na kraji do vody. Tak ne - seděli tam 2 rybáři. Popojeli jsme kus dál a tam to zkusili, klukom se tam moc nechtělo, ale přeci jen párkrát hárbli kopýtky a jeli jsme dál. Jsou tu krásné pískové pěšinky a cesty, parádní romantika, až na pána s křoviňákem, ale zase byl naprosto úžasný, protože když nás viděl, tak přestal a počkal, aby se naši hoši nebáli. Při břehu jsme dojeli do přilehlé vesnice Vlkov. Tam jsme u přejezdu a spuštěných závor dlouho čekali - chtěli jsme za trať do lesa. Vlak pořád nikde, tak jsme popojeli k Vlkovské hospodě a motoráček se zatím dokolébal a mohli jsme na druhou stranu. Hned za hospodou se rozprostřela malá louka a za ní hned druhá, tak jsme dali cvalík až do lese k - zajímavý úkaz - k fotbalovému hřišti v lese! Zjistili jsme, že se tu dá ještě dál objevovat další směry jízdy. My to ale pro tentokrát otočili zpět lesem k trati, přes ten původní přejezd. Na zpáteční cestě k Máně jsme si ještě užili. Vyfotili jsme se na v ČR asi nejznámější pískové duně o rozměrech prý asi 80-60 metrů, která je tu někdy z doby ledové. U jezera jsme zahlédli dva rybáře, kteří balili svoje cajky, tak jsme k nim jeli a poprosili jednoho z nich o vyfocení, protože většinou jsme sami dva a tak na fotkách společně nejsme. Pak jsem si splnila malinký sen - cval po písčité pláži! Jarda povídal, že příště to vezmem vodou. No uvidíme, jestli k tomu kluky přemluvíme. Oře jsme nechali ještě trochu popást, odsedlali, bez nejmenšího problému naložili a frčeli domů. Cestou mě Jarda vyhodil u picerky a jel pro naftu. nam špenátová pica je úžasná! Pustili jsme se do ní hned po příjezdu a vlastně po nakrmení našich dalších čtyřnohých parťáků - šesti pejsků.
Jinak na fotečkách je možné spatřit, jak jsem vylepšovala Máňu - své jméno má jak na čumáčku tak na prdýlce a včera jsem jí obrousila hlavičku a dnes se jí snažila barvou ve spreji uvést do lepšího stavu. No, nekreje to tak, jak jsem si představovala, ale pořád lepší než ta oprýskaná!
Také jsme byli se známými minulý týden na Lenošce Šmoldase v Týnu nad Vltavou - pořádá tam tyto šou pravidelně, neb má v blízkosti chatu. Zve si různé osobnosti. My zrovna kápli na Hámu a fakt jsme se hodně moc nasmáli.
Předevčírem jsme byli ještě na divadle ve Veselí - Janžurka, Paulová, Zedníček, Procházka - Sbohem, zůstávám. Ty dvě baby se tam pěkně vyřádily a smích z publika docela často přeskakoval i na ně a tak se smích tímto koloběhem někdy nedal vůbec utišit.
Je tam též pár krásných jarních realxačních obrázků z naší zahrádky a s naší zvířenou.
Děkuji čtenářům za přízeň a přeji překrásné dny, alespoň takové, jaký jsme si užili my dnes :-)
(více)
24.04.2014 19:50:20 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Víkendové návštěvy


Tak se nám ta mírná zima, byla vůbec? , lehce přehoupla skoro do léta, ne? To se mi moc nelíbí, protože jaro jak má být, miluji a trocha vláhy by taky nezaškodila na vyprahlé louky a záhonky... Co se dá dělat...
Jedno milé a super milé překvapení nás však tento víkend 5.-6.4.2014 čekalo. V pátek se mi na skype objevila věta typu: "Hele, kontrolní dotaz, jste zítra doma?" a já na to: "No nekecej, že přijedete!" Byla to zpráva od mojí sestry. Jelikož j odkázaná na řidiče - svého manžela a ten dlouho čekal na endoprotézy a zotavoval se.... Tak jsme zjistili, že tu u nás nebyli bez 2 měsíců 3 roky!!! Proto jsme se tolik těšili. Sice jsme je několikrát do roka navštívili my, ale to bylo většinou na rychlo, když jsme od někud někam jeli.... Tak jsem v sobotu vstávala dřív - navařit, napéct, stačit se postarat o stáje atd. Přesně to všechno klaplo. Já akorát vykydala a pejsci už začali ňafat. Bylo něco po 9. hodině. Pesani samozřejmě vzbudili Jardu, který spal po noční, ale to vůbec nevadilo. Taková vzácná návštěva se přeci nedá prospat.
Koníci měli čerstvě udělaný výběh před barákem, aby to, co se dá, vypásli, a tak velké zvířecí vítání proběhlo hned, jak vystoupili z auta. Samozřejmě o to větší, když všichni dostali nějakou mňamku (i koníci mrkev).
No a pak jsme povídali a povídali, na procházce jsme byli a zase po obědě u kafíčka povídali apod. a byl skoro večer. Část naší rodiny nás opustila nějak kolem 17. hodiny. Byl to úžasný den, takže moc díky za návštěvu. Jo a taky za mrkvovou, přes kořeny vezenou, superiozní buchtu!

Na neděli jsem měla domluvenou zcela jinou návštěvu. Na face booku samozřejmě je velká komunita koňáků. Nějak se mi nachomítla do přátel i Ilča, která tam měla vždy takové krásné fotky zvířátek a přírody a tak a tak slovo dalo slovo a konečně jsme se domluvili, že přijede na návštěvu. Partička děvčat od Tábora k nám dorazila vlakem před 11. hodinou. S Ilčou přijela Jindřiška (tu známe od hobby závodů v Záříčí) a Lucka, kterou jsem neznala ani z FB. Ještě měla přijet další FB kamarádka Barča, ale nevyšlo to. Po příjezdu z nádraží byla děvčata hned poťapána a oslintána naší smečkou a pak jsme vzali oře a šli je vyčisti, že trochu pojezdíme a něco vyfotíme. Čistili jsme, celý od chlupů jsme byli a pak tedy jezdili na naší louce - i na něco málo cvalu se dostalo, nějaký slalomek či malá překážka. Zajezdili jsme si každá chvilku a při té příležitosti jsem se děvčatům snažila ozřejmit pár věcí, které znám z práce ze země apod.
Pak jsme koníky propustili zase papkat, aby se nám náhodou nezhubli :-) a my jsme si opekli špekáčky a pak si dali zapečené omeletky a čaj či kávičku. Povídali jsme a povídali, vyměňovali si zkušenosti, zážitky, hlavně Ilča dováděli s pesany :-) a prostě jsme si to užívali až do 4. odpolední, kdy jsem holky zlaté odvezla na vlak. Byly mooooc fajn parta! Díky za krásný den!

Fotky, jak už poslední dobou tradičně, lze skouknout zde
http://4borovice.rajce.idnes.cz/vikend_5.%2C6.4.14/

(více)
07.04.2014 19:32:35 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Únorová "jarní" procházka

Tak koukám, je únor a ještě žádné povídání z nového roku - roku Koně a tak alespoň krátce.
Na to, jak v prosinci kluci pořád běhali, mají teď v lednu i únoru docela leháro. Zatím ale nijak extrémně nepřibrali. Fíček stačil od posledního kování v prosinci již potřetí ztratit podkovu - asi nějak šmajdá a vždy si jí přišlápne. Včera asi přesně vím, které chvíli to bylo - moje chyba - měla jsem ho takového rozházeného v klusu a přechod do kroku a tam právě levou přední zakopl. No, to jsem si jen myslela, že zakopl, ale to bylo asi to přišlápnutí. Naštěstí kopýtko je v pořádku.
Nejezdili jsme protože tu byl všude samý led, jak ten nepřestávající ledový vichr vyfoukal sněhový poprašek. Včera to trochu povolilo a tak, i když v zimních bunádách a já v kulichu, jsme s Valčou vyjeli, že dáme alespoň klusovku. Nakonec jsme objevili zase ještě úzký pruh dalšího super nezoraného pole a tak jsme si krásně v pohodě zacválali. Kluci měli chuť, ale dali jsme jim na vydýchání přestávku a pak znovu. Přeci dlouho nelítali, tak nejsou "nadýchaní". Užili jsme si to!

Dnes by byla vyjížďka ještě krásnější v tom sluníčku a konečně bez větru, ale bez té podkovy to nešlo. Vzali jsme tedy všechno zvířectvo a šli se s nimi alespoň projít kolem Dorotky (menší rybník) k Holému (větší rybník) a zpět. Koníky jsme vystřídali, že cestou tam běžel na volno Falko a zpět zase Fík, tak si užívali užírání trávy... Pejsci byli taky spokojení, vylítali se. Já už byla spokojená míň. Na ty procházky s malými hafíky je lepší přimrzlá zem. Takhle jsem po příchodu domů musela provést pořádnou očistu "podvozků" ve sprcháči (ten se skoro ucpal - viz foto) a oblečky hodit do pračky. Nojo, každé počasí má holt své kouzlo a "kouzlo".

Pár fotek přikládám zde       
http://4borovice.rajce.idnes.cz/2014_-_Unorova_jarni_prochazka
Na jedné (v albu je to asi ta první) se mi podařilo zachytit všech 8 našich zvířecích kamarádů. Kdo hledá, najde - i tu nejmenší Kačenku. Jo a na Falkovi je vidět, zezadu, jakou činnost má nejradši - válet se v ho.... :-( případně v blátě, ale to dnes ještě nestihl :-)
(více)
06.02.2014 15:31:35 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vánoční vožení počtvrté

A je tu vánoční čas a sním již asi novodobá tradice v naší obci Sviny. Již počtvrté jsme v tomto čase povozili místní dětičky i některé rodiče :-) Účast byla snad ještě větší než vloni. Určitě tu bylo přes 20 dětí - od 2-3 letých po asi 12 leté.
Tentokrát jsme vymysleli jako úkryt před špatným počasím, které nás zatím vždy zastihlo, korbu naší Máni. Tam bylo pro účastníky krátkého odpoledne s koňmi připraveno malé občerstvení. Až na jednu malou holčičku, která prohlásila o mém vánočním čaji: "To smrdí!" (koření tam bylo), všem ohromě chutnal. Já ho měla akorát, když jsem ho dochucovala, na naše holky vodičky zbylo po jednom hrníčku a Jarda chudák ani neochutnal :-). Když v zavařovacím hrnci se mi to fakt vařit nechtělo... :-) Bylo ho asi 6 litrů. No a k čajíčku byla tentokrát vánoční štola přes kořeny vezená - v sobotu ráno jsem totiž přijela z práce, z cesty do Holandska a tam jsem je koupila, neb se mi fakt péct nechtělo. Všichni se divili, jaká je výborná, že je to něco jiného, než si člověk koupí v Penny... Byla jsem moc ráda, že všem chutná.
Tentokrát nám počasí vyšlo, svítilo i sluníčko. Samozřejmě - hezčí by to bylo na bílém, ale takhle jsme si to taky užili.
První nadšenci přišli již ve 14:15 a poslední odcházeli po 16. hodině, skoro už za tmy. Koníci to zvládli perfektně, holky je hezky nazdobili. Od loňska úspěšnou disciplínu přidružených her jsme letos pro úspěch zařadili znovu - šlo o házení podkov na cíl - do kýblu a pro menší tu bylo házení míčem do pneumatik. Malým montérům se nejvíc líbily překážky, protože hodně času strávili jejich různým přendaváním, nastavováním :-)
Rodiče si hodně fotili sami a tak zde mám jen to, co jsem stíhala mezi povídáním, pobíháním apod.. Zde je odkaz:
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Vanocni_vozeni_2013

Pokud by rodiče chtěli fotky v originál velikosti, napište na mail ivaajarek@seznam.cz a pošlu.

Krásné srdíčkové Vánoce všem! A ještě děkujeme účastníkům za příspěvky na vitamíny koníkům a za donesená jablíčka, mrkvičky a chlebík. Našim děvčatům díky za velkou pomoc!

(více)
24.12.2013 08:58:41 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Poslední podzimní dny

Píši sem na blog po dlouhé době. Jak jsem se nastěhovala na facebook, kde je vkládání fotek apod. jednodušší... No tak musím napsat alespoň pár řádku. Dále jsem opět zjistila, že fotky mi z galerie stále nejdou do článků vkládat, takže v textu najdete zase odkazy buď na rajče nebo na youtube...

Tak nás za chvilku čeká první zimní den. Snad proto jsme si tak užili jedny z posledních podzimních. Měli jsme k tomu důvody - včera, tj. v neděli jsme se od rána těšili na večer. Jarda dostal k narozkám lístky na svou rodačku Marušku Rottrovou, na její vánoční koncert. Tož jsme po nezbytných pracech kolem zvířátek vyrazili do Budějek. Ještě jsme stihli kávu v restauraci Sportovní haly a pak už zaujali svá místa ve 14 řadě. Co ke koncertu říct? Bylo to úžasné. Paní Marie je stále Dáma, ano s velkým D. Je šarmantní, velice příjemná, nic ze sebe nedělá a vypadá úžasně i bez plastik! Zazpívali jsme si s ním hodně známých (tedy pro naši generaci) hitů, měla i nové písně a skvělé hosty - Petra Němce z hoooodně bývalého Flamenga, 2 mlaďoučké zpěvačky, ale hlavně dětský sbor, který měl několik solistů s neuvěřitelně čistými a silnými hlasy! Prostě paráda. U některých písniček i koled i nějaká ta slza skanula.
Užili jsme si tedy jak popových písniček, tak nádherné vánoční atmosféry. Prostě paráda!

No a dnes hned od rána svítalo na krásný den. Sice trochu mrzlo, ale jasná obloha slibovala po pár dnech mraků a třídenní mlze, že nás sluníčko přeci jen zahřeje. Vyjížďku jsme si naplánovali kolem poledne, že se najíme až pak. Udělali jsme moooc dobře. Sluníčko mělo sílu a bylo to celé zase paráda. Mám obrovskou radost z toho, co se mi jakš takš povedlo. Když si představím, že jsem se před čtyřmi lety (po úrazu páteře)možná ještě před třemi, bála cválat a dnes provádím takovéhle věci. Jaké? Noo, po vzoru jedné facebookové kamarádky jsem to zkusila. Natočit druhého jezdce ve cvalu z mého cválajícího koně. Kvalita co do smyslu pohybu kamery - roztřesenosti tomu tedy asi odpovídá, ale stejně je to pěkné. Tedy mě se to líbí! A ještě jsme si to fakt užili. Takovéhle počasí, když už není sníh a asi na Vánoce nebude, ať klidně vydrží až do jara, ne???! :-)

Zde tedy přináším slíbená videa a pár fotek. Prosím, omluvte kvalitu a třeba i jen krátké úryvky z koncertu, je to tak pro dokreslení atmosféry. Škoda, že ty nejlepší jsem nezachytila, protože to jsem si jen tiše užívala a nekamerovala.
No a z cvalu je to samozřejmě roztřesené jak blázen, ale stejně z toho mám radost!
videa z koncertu:
http://www.youtube.com/watch?v=nWPc5WvYcm4

http://www.youtube.com/watch?v=qwuw3LlYn_Y



http://www.youtube.com/watch?v=9O2huUv66Oc



http://www.youtube.com/watch?v=XwFZVNFf8q4



http://www.youtube.com/watch?v=zDD4b6LfcYc



videa z vyjížďky:

http://www.youtube.com/watch?v=zcqHfljWbV0



http://www.youtube.com/watch?v=7Wa3yMjkpdU



fotky z obojího:



http://4borovice.rajce.idnes.cz/2_podzimni_dny/



 




(více)
16.12.2013 16:44:54 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nádherný podzimní den!

Tak je tu podzim a s ním krásné barvy přírody. Kdyby tak to dnešní výstavní počasí babího léta chtělo vydržet tak do konce listopadu. To by bylo něco! Ale nemůžeme chtít všechno, že?! Jsem vděčná za dnešní den!!!

Poránu bylo mlhavo a chladno, tož jsem sbalila i teplé věci a rukavice. Proč? Chystali jsme se na přes týden domluvený "výlet" do Záříčí. Hanka byla tak hodná a nabídla našim jezdkyním, že by jim půjčila své koně a mohli bychom jet na vyjížďku v šesti. Tak jsme včera přemluvili obě maminky :-) a moc jim taky za to děkujeme.

Asi v 10 začlo vykukovat sluníčko a postupně se rozzářilo na plné pecky! Tentokrát jsme obědvali už před 11. hodinou, šli vyvenčit pejsky a před polednem už čistit koníky. Po 12. hodině jsme během snad půl minuty naložili na Máňu, přišla Valča a vyjeli jsme. Ve Veselí jsme naložili ještě Terku a pokračovali. Těsně po 13. hodině jsme dorazili do Záříčí. Tam již na holky čekaly připravené osedlané! tinkerky Dayna a Melody. Na ně se holky moc těšily. Dále byla k jízdě připravena Megan s Hankou a Olánek s Pepou. My jsme rychle nasedlali (tak rychle, že jsme zapomněli zamknout Máňu :-( !, ale nic se neztratilo! ) a vyjeli na vyjížďku. Hanka s Pepou slibovali projížďku krásnou krajinou... a měli pravdu. My z té roviny kolem nás jsme byli naprosto unešeni. Otvírala se před náma ta panoramata (jak říkala Homolková...) - kopečky, v údolíčku rybníky se staveními, všechno lemované barevnými smíšenými lesy.

Jen půda byla na mnohých místech po 1,5 denním dešti na mnohých místech pěkně podmáčená, tak jsme dávali pozor, přesto jsme se několika uklouznutím neubránili. Terén byl pěkně různorodý - polňačky, lesní cesty, pole, louky, nahoru, dolů a k tomu to sluníčko - prostě balzám na nervy. Všem nám taky štěstím (snad můžu mluvit za všechny) jiskřilo v očích a pusu jsme měli pořád do podkovičky :-)  Důležité bylo, že koníci byli mezi sebou v pohodě, nikdo nebláznil (ani koně, ani jezdci) a prostě jsme si to užívali. Na lukách a polích jsme je pěkně pustili - paráda! Střídali jsme se i v pořádí, aby pořád nejel někdo první a naopak... a nikomu to větší problémy neudělalo. Tinkerky byly vzorné a ostatním občas chyběly brzdy, ale to bylo v takovém dobrém rozmaru, že se nic nedělo.

Fotečky jsou některé rozmázlé (z koně se špatně fotí za jízdy...), ale u jednoho lesa jsme potkali nějaké filmař či co a na požádání nám udělali společné foto. Zde najdete podzimní fotky
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Podzim_2013
Na ukázku je tam úroda hrušek, pak tedy fota z této krásné vyjížďky a pak ze psí procházky.

Koníky jsme zase pěkně naložili a po 16. hodině už byli doma. Klukom našim koňským se zřejmě také ta akce líbila, protože ještě nadšeně pobíhali po louce a něco si povídali :-) My jsme všechno nechali v Máně a frčeli do obýváku k bedně. Stihli jsme to - v 16:30 byl přeci start Velké... No a po ní jsme právě vzali pejsky na procházku. Mrňousy jsme už oblékli, protože už bylo jen 11 stupňu, leč stále nádherně. Vyšlo z té procházky pár hezky obrázků :-), tak se jukněte, viz odkaz výše.

Ještě jednou: Díky za krásný den!

(více)
13.10.2013 19:46:01 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jezdecké hry Záříčí 2013 - doplnění fotek a videí

Další zdokumentování perfektní
akce a její atmošky a toho, že nás to asi fakt baví – získala jsem totiž fotky
a videa z Terči foťáku – reportérkou byla její mamka J.



Kdo máte chuť se ještě dál pobavi
dalšími fotografiemi, tak zde:



http://4borovice.rajce.idnes.cz/My_a_jezdecke_hry_v_Zarici_2013_-_doplneni_fotek



a dalšími videi, kde je vidět náš
um, případně neum a radost případně trpělivost našich koníků tak zde:



Terča zručnost http://youtu.be/D4Z4ti7vOaY



Vali parkurek  http://youtu.be/km88WGlOUNI



Terča parkurek  http://youtu.be/SIV_uKjohog



Jarda barely  http://youtu.be/J4Z0qXuzwIk



Iva barely  http://youtu.be/F6-X2mi2aac



Vali barely  http://youtu.be/Zh3H9Y0cUs8



Terča barely  http://youtu.be/Hu7F_cilb1M



Terča a Vali kloubouky  http://youtu.be/VMqs0LnqQ1s



Terča a Hanka klobouky  http://youtu.be/Fb1fMwGKBz8



Terča finále klobouky  http://youtu.be/1-V2TZF4hqA



(více)
21.09.2013 12:54:49 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jezdecké hry Záříčí 2013

Nadešel datum 14.9.2013, na který jsme se těšili a modlili se, aby Jarda sehnal náhradu za sebe do práce a mohl jet také a aby vyšlo počasí a aby se nic špatného nestalo atd. No, prostě to všechno vyšlo a my jsme si užili nádherný den s koníkama a koňákama :-) Vezmu to jako obvykle u mě - zeširoka :-)
Celí natěšení jsme vjeli 10 minut před 8. hodinou ve složení Máňa a na palubě Falko, Fík, Jarda, já, Vali a Terča. Za 40 minut zběsilé jízdy, mimochodem se Máňa projela i kus po nové dálnici, jsme vykládali v Záříčí. Kluky jsme umístili na zahradu, kde je naše děvčata vyčistila a já s Jardou jsme šli nahoru na jízdárnu pomoct s dokončováním příprav. Do stánku s občerstvením jsme přispěli, jako mnoho dalších - my 2 babovkami. Dokončovala se stavba a označení překážek. Proběhla veterinární kontrola průkazů koní. Před 10. jsme se vydali osedlat naše bujné oře, kterým se ze zelené zahrady evidentně nechtělo.
Při zahájení bylo sděleno pořadí jenotlivých disciplin, na něž jsme se dle uvážení nahlásili. Nejdříve se skákal miniparkůrek, tzv. křížky, určený pro naprosté amatéry jako jsme my. Naše stáje do této discipliny vyslala dvojice Falko, Vali a Fík,Terča. Byl to děvčat první počin a byli jsme rádi, že se nenechali nutit a zvládli to bez větších problémů. Falko s malou "drezurní vložkou", kdy po pár bravůrních překrocích pokračoval po Valiině domluvě na další překážku. Terezka zase měla problém s doskokem a zatočením do správného směru. Obě dvojice se tak zdraželi a čas stačil na 10. a 12. místo (tabulku s celkovými výsledky uveřejním nakonec).

Pak následovala jízda zručnosti, kde naše stáj dosáhla skvělého výsledku zásluhou dvojice Fík,Terča - 2. místo (nevím, jak se to stalo, ale video mi z této excelentní jízdy chybí :-(  ) U této disciplínu nutno podotknout, že ji absolvovaly i asi 2 malinké děti s vodiči, proto nemůžeme své časy srovnávat s jejich. Zde jsou 3 videa:
http://www.youtube.com/watch?v=_jFBgJMuSpc&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw
http://www.youtube.com/watch?v=y1L8TPgo2l4&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw
http://www.youtube.com/watch?v=DsGI5ek5nWg&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw

Dále byl na pořadu parkur 60 a 80 cm, který jsme z důvodů malých zkušeností neabsolvovali. Fotkami z těchto parkurů, ale i z dalších disciplin se můžete pokochat zde - jsou fakt pěkné, focené profi fotoaparátem! http://racina.rajce.idnes.cz/Zarici_hry_2013
My jsme na tu dobu, než se dojezdila zručnost a odskákalo 13 účastníků parkurů naše kluky odsedlali a umístili je do stínu stromů do malého oplůtku, kde se jim líbilo neb se mohli zase cpát trávou. Na jedné fotce dává Fík najevo, že tu zřejmě před nimi byla nějaká pěkná a voňavá kobylka :-)

Děvčata s Jardou pak šli zase osedlat a já s Hankou a pár ostatními připravili kolbiště na rychlostní westernovou disciplínu - barely + slalom. Zde jsme si užili i cvalu a moc se nám to líbilo. Naše místa byla kolem středu startovního pole, což je mezi hodně westerňáky pěkný výsledek.

Koníci byli rozběhaní a holky s nimi ještě trochu řádili na loukách. Vali si také skočila asi 90 cm překážku na opracovišti. Prý to byl krásný skok (u kterého se pouze napíchla na hrušku sedla, auu). Já ho neviděla, protože jsem se to snažila zachytit foťákem. Jenže na displej mi svítilo sluníčko.... a tak máme sice pěkný nájezd na překážku, ale pak už jen kousek Valiiných zad a modré nebe. To mě štve, zrovna jako to Terčino video se Zručností. No jo, třeba něco zachytila Terčina maminka na jejich foťák a dáme to ještě dohromady.

Čas pěkně uběhl a zbyl čas na doplňkovou opět rychlostní disciplínu - Klobouky, která spočívá v tom, že se jezdí ve dvojicích a vyhrávající postupuje s dalšími vyhrávajícími z jiných dvojic do dalších rozjížděk. Dvojice vyráží k barelům, na kterých leží klobouk, sebere ho a fofrem zpět do cíle, kde klobouk odhazuje v plné rychlosti. Tady se naše Terča probojovala až do úplně poslední rozjížďky. Ta se ovšem už nepovedla a vyhrála zkušená westerňačka. Nicméně, Fík s Terčou byli druzí, což bylo naprosto super!
Jednu z rozjížděk Terči s pořádající Hankou můžete vidět zde:

http://www.youtube.com/watch?v=2E7JJ_IERgQ&feature=c4-overview&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw

Moc pěkné bylo na celém dnu i to, že naprosto každý účastník si neodnesl jen stužku, ale vždy i nějaký dárek. Moc tímto děkujeme organizatorům za parádně prožitý den. Po bezproblémovém naložení kluků (no, málem byla Terča Fíčkem sejmuta - shodil jí z rampy ale naštěstí jí přeskočil, takže bez úrazu. Vlastně jeden úraz byl již před závody - Vali jezdila s ze školy pohmožděným kolenem a druhý úraz - Terča záhadným způsobem skončila v cíli jedné z disciplin na zemi - Fíka asi hodil svou brzdu, ona se na jeho krku neudržela a sklouzla - Fíček jí stačil přšlapnout hřbět ruky, auau.
Domů jsme v dobré náladě, ale i unavení přijeli něco před 17. hodinou.
Fotkami z našeho přístroje se můžete pobavit zde:

http://4borovice.rajce.idnes.cz/My_a_jezdecke_hry_v_Zarici_2013

a zde ještě slibovaná výsledková tabulka:

KŘÍŽKY - 12 účastníků - nejlepší čas 0,37 / nejhorší čas 1,06
Vali - 10. místo - 1.01
Terča - 12. místo - 1,06
ZRUČNOST - 20 účastníků - 1,02 /2.01
Vali - 10. místo - 1,30
Terča - 2. místo - 1,06
Jarda - 14. místo - 1,40
Iva - 12. místo - 1,34
BARELY+SLALOM - 18 účastníků - 0,31 / 1,03
Vali - 12. místo - 0,53
Terča - 8. místo - 0,44
Jarda - 12. místo - 0.53
Iva - 9. místo - 0,45
KLOUBOUKY - 17 účastníků
Vali - vyřazená Terčou v první rozjížďce
Terča - úplně celkově ze všech dvojic - 2 místo

Jinak mě poskytovatel těchto stránek pěkně štve, při problémech s vkládáním fotek nekomunikuje, nic s tím nedělá a 3x jsem musela znovu napsat závěr a celou tabulku, protože se to prostě neuložilo. Ach jo!!!
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Holky_trenovaly

a videa

http://youtu.be/0KeuSzi2UjI
http://youtu.be/W1XBxv5C6no
http://youtu.be/YlZuZcKNgmM
http://youtu.be/snLT1qtnIIE
http://youtu.be/SQKbRiCak7Y

Fotky i vedea jsou součástí studia "Jak na to a jak ne a co to na tom koni vlastně provádím." ...
Hezké pokoukání :-)
(více)
06.05.2013 13:52:39 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Holky na operaci

Jak jsme v útulku v Kutné Hoře slíbili, tak jsme učinili. Protože bychom stejně háravé holky doma s těmi našimi malými kluky raubíři neuhlídali a rozhodně nechceme být nějakou hroznou "množírnou", kterých je plný internet, rozhodli jsme se pro kastraci našich malých holčiček.
Od neděle poledne už nesměli papkat a od půlnoci pít, jako u lidí před operací. Včera šla první na řadu Fifinka, a to v 11:30 - vůbec se jí nechtělo po injekci usnout, potvůrce čumivé :-). Jela jsem pak domů a na 12:45 jsme s Jardou přivezli Kačenku. Fifča trochu už pokukovala, ale madikace jí přemohla a v pelíšku spinkala celou dobu Kačenčiny operace. My jsme čekali v čekárně.
Naskytla se mi možnost a tak jsem viděla, jakou piplačku paní doktorka dělá, když musí v tom pidibříšku najít někde za střívky mrňavou dělohu - takový špagátek o průměru max. 2 mm (spíš 1 mm)a délce tak 1,5 cm a o kousíček vedle pidihrášky vaječníků. Po 14. hodině jsme špagetky přivezli domů. Fifča už načuhovala, ale zase usnula.
po příjezdu z operace
Když se víc probrali šli dokonce čůrat ven, ale hned zase dovnitř. Zkusila jsem jim dát malou dávku granulek, které Fifi za chvíli vyblinkala. Kačenka byla v pohodě.
Hrozně jsem s holkama cítila, když jsem je viděla, jak se těžko uvelebují, že je to musí hodně bolet. No bodeť ne - když jsem viděla, jak se bohužel musí paní doktorka "přehrabovat" v jejich bříškách.
lazaret v obýváku
Nastěhovala jsem se k nim do obýváku, aby neměly tendence někam za námi lézt, tak tu máme takový improvizovaný lazaret.
marodi spinkají
Dopoledne už se byly projít až u rybníku na návsi a pak už jim pěkně chutnal oběd.
marodům už zase chutná
Na sobě mají takový obvazový pružný tunel, který jim drží gázu na jizvě a zatím zabraňuje přístupu k jizvě. Snad to tak vydrží i dál a nebudeme muset použít límce...
Za podpory homeopatie a Reiky terapie od kamarádky Ivetky z Bzence věřím, že bude vše v pořádku a příští středu v pohodě vyndáme stehy.
(více)
09.04.2013 11:37:56 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Velikonoční přání

velikonoce 2013

Všem posíláme krásný pozdrav z naší "jarní" velikonoční zahrádky s přáním opravdu veselých a hlavně pohodových velikonočních svátků plných lásky a porozumění.
Šustkovi  /Sviňáci :-) /


30.03.2013 07:53:19 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Další fajn víkend

... jen počasí tentokrát nepřálo a mj. i moje fyzická konstelace se nějak nevyvedla. Ve čtvrtek ráno se takhle ohnu pro posledního z našich čtyřech malých pejsků, že ho dám do sprchy po ranním venčení a něco podivného jsem ucítila v zádech. Leč jsem pejsčí hygienu dokončila a šla "to rozhýbat" do stáje - vykydala jsem a že ještě nachystám seno do sítí. Hmm. To už jsem naplnila jen jednu a bylo jasné, že dál hrdinku dělat nebudu. Jenže jsem musela ještě podlézt ohrazení a to byla konečná. Bolest mě tak oslabila, že jsem se nemohla udržet nanohou a myslela jsem si, že si tam lehnu a bude hotovo. Ještěže byl Jarda doma. Za jeho vydatné pomoci jsem se postavila, tedy byla jsem postavena a krůček po krůčku odtažena domů. Po chvíli bylo jasné, že ani do práce nemůžu, ani k lékaři se nedokodrcám - tož konzultace po lelefonu a další rady od našich alternativních léčitelů. Lidičky, nikomu to nepřeju!!! Vstát a dojít třeba na WC, hrůza. 2 dny jsem k pohybu používala berle.
masérky
mé soukromé masérky - zesilovaly tlak na teplý obklad na zádech :-)
Včera to už bylo mnohem lepší a dnes je to paráda (skoro). Asi těšení se na návštěvu udělalo taky své - včera odpoledne přijela Veronika a přivezla naše další dva vnoučky - Járovo Nikoláska a svého Jacka (štěně) :-) :-)
večerní siesta
společné večerní "čučení" na bednu
Takže velké znovuseznamování se s Jackim - pejskové to zvládli docela dobře a nakonec se mnou Jack i spal v obýváku se všemi ostatními pejsky - já a 5 psů. Docela to ale šlo - špagetkové na svém polštáři a štaflíci pod mojí peřinou. Niky spal s tetou Verčou v pokoji.
ranní probuzení
budíček, vstávejte - my už jsme dávno vzhůru
Užili jsme si spoustu dovádění s pejsky a taky hráli, člobrdo, kvarteto a jiné parádní hry - bohužel to bylo místo vyjížďky na koních - jednak začalo po obědě lít a jednak ta moje záda...

Zde přináším vzorek toho, jak u nás vypadá tokové nedělní ráno - prostě takový "klídek":
video  http://youtu.be/fiRE4w5BEnE

Niky a Jack
vnoučkové - Nic a Jack
a ještě jedna moc pěkná fotečka na závěr
Verča, Niky, Kačka


(více)
10.03.2013 19:19:45 | 0 komentářů
stálý odkaz

Fajn víkend

Přijela k nám návštěva a konečně taky jednou přivezla pěkné počasí. Oba dny krásné sluníčko, tak jsme mohli pobýt venku víc, než obvykle.
Kuba a Kači
Přijela snacha Hanka s Kubíkem a Eliškou. Protože všichni tři mají v rozmezí 2 měsíců narozeniny, uspořádala jsme mini oslavičku.
Kubovo 6 svíček

Elišky 1. svíčka
Hance je, no to se přeci neříká :-), Kubíkovi za dva měsíce 6 let a Elišce za měsíc rok.
mňam!
Pidi dortíčky brzy vzaly za své, zvláště ten Eliščín :-).
Kubova autíčka

Eli dárečky
Jelikož jsou u nás zvířátka početně v převaze, tak se vyskytují na fotkách téměř pořád.
Já mám taky hlad!

Musím ty narozky taky zapít!

Hup do vodičky!
Také se nám podařilo vyvézt dětičky na koních.
Fali, Vali, Kuba

Fík, babi, Eli

všichni cestou do Kundratic

a zpět z Kundratic
Poprvé se vezly mimo louku a moc se to oběma líbilo. Dokonce jsme i poklusávali a koníci byli mimořádně klidní, takže jsme si to všichni užili. Hlavně aby nám to sluníčko vydrželo a zvládalo vysoušet to bahno, to by bylo suprové.
sluníčko dělá divy

(více)
03.03.2013 15:43:22 | 0 komentářů
stálý odkaz

Fotky mrňousků

Protože samozřejmě pořád a pořád fotíme ty naše nové přírůstky, rozhodla jsem se udělat na rajčeti album, do kterého budu stále ty fotky přidávat a tak, kdo chce může sledovat jaké skopičiny provádí a jak rostou. Jsou tam fotky všechny od odjezdu z útulku v Kutné Hoře až do "furt" :-), takže odkaz zde: http://4borovice.rajce.idnes.cz/Mrnouskove/



(více)
28.01.2013 16:18:56 | 1 komentářů
stálý odkaz

Zuby - pohroma huby

Do Záříčí měl přijet koňský zubař. Hanka byla tak hodná, že si na nás vzpomněla a tak jsme se dali dohromady a pan zubař dnes tady na jihu "udělal" 8 koníků. Samozřejmě bylo fajn, že jsme se mohli podělit o jeho cestovní výlohy.
Měla jsem z toho broušení dost vítr, protože jsme zatím měli zkušenost akorát jednou, když se ještě v Kameňáku brousil Chetty - toho jsme drželi tří a stejně chlapy přimáčkl na zeď a musel se nakonec přispat, aby nás nepozabíjel.
broušení zubů Fali 1
Byla jsme ujištěna, že s tímto panem zubařem jsou jen výborné zkušenosti a koníci stojí jak beránci. Říkala jsem si , tož uvidíme...
brušení zubů Fali 2
Dnes tedy před polednem dorazil sympatický mladý muž s poctivým stiskem při rukypodání, Josef Dušek z Hradce Králové. Boděť ne, má pěkně namakané svaly od toho broušení. Dle toho, jak u toho docela funěl, je to pěkná dřina. Musí mít bandáže na zápěstí, jak trpí šlachy - už to dělá 10 let. Ještě před 2 lety jezdil dostihy!
broušení zubů Fali 3
Je vidět, že má koně v krvi a rozumí jim a oni se vůbec nebojí. Snad jim to bylo i chvilkama příjemné, jak natáčeli hlavu :-)
broušení zubů Fíček 1
Falík měl zoubky o něco horší než Fíček, ten prý už je měl určitě někdy broušené. A co že to má pan Dušek na hlavě? Čelovku - pan doktor se vším všudy :-)
broušení zubů Fíček 2
Falimu prý je nutné odstranit vlčí zub. No a než jsme řekli od A to B, tak byl bez problému venku. No ono to taky je takový asi 2 cm pahýlek bez kořene.
Falkův vlčí zoubek
Asi vadil i udidlu, tak bude Fali při jízdě spokojenější.

Omlouvám se za kvalitu fotek, ale nechtěla jsem rušit bleskem, tak je to takové rozmazané... :-(
(více)
28.01.2013 15:35:36 | 1 komentářů
stálý odkaz

To je nadělení

Tak jsme se definitivně zbláznili!
Když jsme byli před Vánocemi v útulku v Táboře s pytlem granulí, varovala jsem Jardu, že jestli tam bude nějaký malý pejsek, že to nevydržím a jede domů. Jarda se kupodivu přiznal, že měl stejnou myšlenku. Jsme si říkali, že by třeba malého pejska pro Verču, protože jsme tak odhadovali, že by chtěla nějaké zvířátko. Pak jsme se o Vánocích dozvěděli, že by se tomu opravdu moc nebránila a tak jsme začli hledat nějaké mimi po útulcích. Narazili jsme na právě čerstvé nalezenečky v útulku v Kutné Hoře. Jednalo se o 3 asi 2 měsíční štěňátka, dále 2 starší fenky a jednoho staršího pejska (všichni do jednoho roku zřejmě). Někdo se takto zbavil skoro celé rodinky! No a můj bláznivý nápad, mít pro naše dva pinčí kluky dvě kamarádky se začal pomalu realizovat. 13.1. jsme se na ně jeli podívat - byli to roztomilí mrňouskové - kříženci pinče a jezevčíka (pravděpodobně - doufám, že ne s něčím větším! - to by se nám pak nevešli do pelíšků...)
Tady odkaz na video z našeho prvního setkání:


http://youtu.be/bD94evHodVI

No a dnes jsme akci dovršili jejich přivezením domů. Cesta byla až na 2 blinkání naprosto v pohodě. Před domem jsme se je snažili vyvenčit, zatím tak nějak bezúspěšně... Znovu jsme je dali do klece a šli je seznámit s velkými hafany. Oba se ke kleci přihnali s velkou vervou. Azík se kupodivu ani nenaježil a jen s velkým zájmem očuchával. Bara nejdřív také, ale když některé z mrňat zavrčelo, tož ona se nedala dvakrát pobízet a naježeně vrčela také, což jsme museli utnout a raději je zanesli domů. To bude s Barou ještě ošemetný a dlouhý proces! Původně jsem si myslela, že by je mohla chtít adoptovat, ale spletla jsem se.

Stejně tak jsem se spletla v úsudku, že Chuck si s nimi bude bláznivě hrát a Zorro to bude jen pozorovat a vychovávat. Zase špatně - Zorro je hned vzal za svoji smečku a vrčí i na Čakíska, když už by se k nim náhodou chtěl přiblížit. Ono tedy moc nechce, zatím se toho útočícího komanda bojí a utíká jim na gauč a jiné vyvýšeniny, kam zatím nevyskočí. Ale je to jen prvních pár hodin, tak se to snad všechno poddá.

Verča si o víkendu přijede pro chlapečka, kterého pojmenovala Jack(Džeki -Rozparovač - což se k němu fakt hodí - vše kouše, trhá, bude mít o "zábavu" postaráno. Nám tedy zbydou dvě holčičky - ta chlupatá je podle Čtyřlístku Fifinka (Fifi) a ta malinká hladkosrstá je prostě žluťounká Kačenka (Kači). Takže nás čeká asi delší období loužiček, hromádek a potrhaných věcí... :-(  Přikládám několik prvních fotograií a videa:


 http://www.youtube.com/watch?v=fpQY3iQnxuo&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw





http://www.youtube.com/watch?v=YEBeb0l1TrE&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw&index=1



před útulkem
před útulkem - poprvé obojek s vodítko
cesta domů
cestovní balení - stejně mi nakonec usnuli na klíně :-)
první seznamování
první seznámení a hrátky se Zorrem
první hrátky
Chuck zatím utíká do bezpečí
Čakísek pozoruje z bezpečí
první venčení na dvoře - ostatní hafani byli na proscházce s páníčkem
tři na sněhu

(více)
22.01.2013 19:38:37 | 1 komentářů
stálý odkaz

Zimní jezdecké kreace

Koníci se v tom počasí nudí, my tak trochu taky. Snažili jsme se tak nějak vyčistit to zmrzlé bláto a vzali jsme je na procházku bez sedel. Výhoda tohoto ježdění je, což každý koňák potvrdí, že koňský hřbet krásně hřeje. Byly asi jen 4 st. pod nulou, zato ale pod tím popraškem sněhu led, tož nic moc na nějaké velké ježdění. Vzali jsme tedy kluky na louky za vesnicí, kde se, chudinky naše hubený, mohli popásat a my jen tak tupě čučet či blbnout. Na své mobily jsme vzájemně zachytily naše "kreace":
spokojená Vali
Vali1
dvě krásná pozadí
Vali2
ještě chvilku si poležíme...
Vali3
já chystám mobil
Iva1
takhle by to taky šlo, sice bez hlavy...
Iva2
dobrou noc!
Iva3
...a až se napapkáš, tak mě vzbuď...



(více)
12.01.2013 13:27:47 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Hádanka

Máme pro Vás hádanku. Co to asi tak může být???
namrzlý ocas

A nepodvádět.
Že by to byla část takového toho dredového maďarského pejska s názvem komodor? Kdo nezná - foto zde: http://nd01.jxs.cz/866/610/42bb73c8b9_34342655_o2.jpg
Tak toho jsme si ještě nepořídili. Takže neeeee!

Naši drazí koníčkové si totiž z těch obr louží na pastvinách opět udělali rýžové pole a vyhrabávají si kořínky. Dneska ale trochu přimrzá... a tady je rozuzlení hádanky:
namrzlé bláto všude
Jo jo, je to koňský ocas s namrzlým bahnem. Jako přídavek i foto namrzlé čupřiny :-), čuňíci jedni...
namrzlá čupřina







(více)
11.01.2013 15:24:09 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Výlet do Pošumaví

Protože u nás stále , slušně řečeno, prší a prší, a nedá se nic pořádného dělat, naplánovali jsme si výlet na západ od nás. Projížděli jsme takovými z písniček známými místy jako Vodňany, Bavorovem a přes řeku Blanici. Prvním cílem naší cesty byla vesnice Bohumilice se zámkem Skalice, kde je velká stáj a naši konští v podstatě internetoví kamarádi Vendy s Pepou tu mají ustájené své dva mazlíky - altajského koníka jménem Merlin, zvaného Maňásek a ČT bělku Klapinku.
Klapina a Maňásek
Koníci i idé tu mají moc pěkné zázemí - veliké pastviny s pěkným terénem pro vyjížďky, prostorné stáje, krytou jízdárnu, klubovnu se sociálkami a sprchou, novou kruhovku. Vedle je zámecký penzion. Navíc jsme se potkali jen se samými milými lidmi. Jo a v klubovně jsme při prohlídce areálu potkali i mladou fenku bernardýna :-).
mladá bernardýnka
Pak jsme z toho chladného větru dostali hlad, alespoň já tedy jo, a naši průvodci nás zavedli do Vimerku, kde bydlí a kde se nachází příjemná restaurace s moc šikovným kuchařem. Všichni jsme si moooc pochutnali na jejich specialitách a ještě líp jsme poklábosili o všem možném kolem psů a hlavně samozřejmě kolem koní.
po obědě v Prachaticích
Naším dalším cílem byla usedlost Stádla u Prachatic. Slovo dalo slovo a Vendy s Pepou si tam s námi taky zajeli za účelem poznání dalšího koňáka (Ivetky) a mé bývalé kobylky Bejbinky. Nakonec se ukázala tato myšlenka jako trochu osudová, protože Ivet zná bývalé majitele Vendiny Klapiny a tak něco kolem, takže se Vendy dozví i něco z minulosti své kobylky.
partička ve Stádlech
Ve Stádlech se koníci mají úplně suprově - otevřené ohrady, chodí si jak chtějí. Když zjistili, že na cestě stojíme s taškou čehosi, prostě se rozhodli a přišli z ohrady po cestě na průzkum. Samozřejmě, že dostali mrkvičky, jablíčka, chléb a láskyplná pohlazení.
bývalá moje kočička
Pepa a Vendy se rozjeli zpět do Vimperku a my po kafíčku v teplíčku a popovídání si jsme také vyrazili domů. Díky "naší" Vali jsme nemuseli tolik spěchat, protože jsme věděli, že je o koníky postaráno a pejsci byli vyvenčeni.
Baby a Lady
Byl to moc hezký, příjemný den se samými moc milými lidičkami a jejich zvířátky. Děkujeme!
jsi to fakt ty?



(více)
05.01.2013 19:02:59 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Byly Vánoce

Malý foto průřez svátečními chvilkami štěstíčka...
Takhle krásně to vypadalo 23.12. ráno. Bohužel to na štědrý den rozpršelo a vznikla šílená čvachtanice...
skoro bílé vánoce
Příjemné překvapení jsme se dočkali od pořádajících soutěže fotografií pro kalendář krmivářské firmy - Barča s Azíkem se umístili :-)
kalendář
Nej... Vánoce jsou s dětičkami pod stromečkem. Pravda již poněkud odrostlé, ale hezky se snažili najít všechny dárečky :-)
hledej Šmudlo
K nám neodmyslitelně patří i čtyřnohé "děti"
co tam bude
Co tam asi bude? Že by něco pro nás, jojojo - mňamkyyyy!
mňamky
Tři spokojení jedinci :-)
Verča s miminky
Mezi svátky přijeli vnoučátka...
dětičky
Čípak je ten kelímek od jogurtu??
čí je jogurt
Kdo si hraje, nezlobí...
děda si hraje
Vzácná chvilka klidu na focení - tři zlatíčka - Niky, Eli a Kubi.
tři zlatíčka
Téměř vždy rozesmátá Éla.
opice
Opět tři sourozenci.
opět tří
Opice jedna Eliščí...
Éla je lumpík
Dva měsíčkové - tuším že Leden a Říjen - podle čvachtanice vládl spíš ten druhý, že?
dva měsíčci
My ji nedáme...
ochránci
Děda tolik topil, že tu bylo na míň jak trenýrky :-)
jedna nahotinka
Krupičková kaše, to je věc!
krupičková kaše
A hurá, kluci, do Nového roku! Šťastnou jízdu všem! :-)
čtyři kluci na nový rok

















(více)
01.01.2013 15:07:28 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vánoce jsou tu

Tak konečně zase téma hodné krátké zmínky :-)
Letos již potřetí jsme na naší louce uspořádali malé povožení pro děti z okolí. Vodění koníků jsme svěřili mladším nohám Vali a Emči a stejně si stěžovali, jak je bolí. Ono v podstatě chodili bez přestávky skoro hodinu a půl, pořád dokolečka, to umoří každého.
spokojené děti i rodiče
Dětiček letos bylo asi 16? Nevím, přesně jsem to nezpočítala, nebyl čas. Po zkušenostech z loňského fučavého a kroupového počasí jsme dětem pro zahřátí přichystali malou "opičí" dráhu. Největší úspěch mělo házení podkovou do kýble. Na to stála fronta. Dál mohly projít pneumatikami, slalom mezi kyblíky, proběhnout uličkou a přeskočit překážku. 
házení podkovou
Jako možnost dalšího zahřátí se tu byl horký vánoční čaj vlastní výroby a vánočka z planské pekárny.
málé občerstvení
Protože i koníci prý mají radost z toho, že si mohou na sebe něco vydělat, tak jsme tentokrát zvolili symbolickou cenu za toto povožení. Mohu říct, že lidičkové byli moc štědří a Fík s Falkem si vydělali skoro na 2 velké balíky sena :-) Za to všem rodičům moc děkujeme!
Další fotky můžete vidět zde:
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Svatecni_svezeni_2012/


Bohužel jich letos není tolik, protože jsme neměli samostatného fotografa :-(, ale to nevadí, že?
Důležité je, že na obou stranách zavládla spokojenost (alespoň doufám) a rozcházeli jsme s přáním prožití pohodových svátků a zdravíčka do nového roku!

(více)
22.12.2012 17:06:49 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Přáníčko

Posílám Vám sobecké sváteční přání "Já chci ..." .


Chci rozdávat lásku - rozdávám lásku a stokrát se mi vrací,

chci rozdávat radost a úsměv - rozdávám radost a úsměv, vždyť je krásný pohled na veselý svět,

chci být bohatá - jsem bohatá, protože mám rodinu, přátele, všechny blízké bytosti a síly dobra,

chci být krásná - jsem krásná a vím, že manžel to oceňuje,

chci být zdravá - jsem zdravá a mám tak neomezené možnosti,

chci odpouštět - odpouštím a přijímám porozumění,

chci mít sílu - jsem silná, jsem Vám na blízku a Vy mě,

chci být pravdivá a pozorná - jsem pravdivá a pozorná a lež nemá šanci,

chci být spravedlivá - jsem spravedlivá a nepřichází nespravedlivé soudy,

chci být pokorná - jsem pokorná a denně děkuji za to, co mám a přijímám,

chci být šťastná - jsem šťastná, chápu, co je v životě důležité.

Děkuji Vám Andělé, děkuji Zemi a síle Vesmíru, děkuji Vám všem!


přání 2012


Věřím, že všichni dokáží pochopit, jaký obrovský význam se skrývá v mých skromných myšlenkách, které jsem "hodila na papír. Prostě to tak cítím a poselství z mého srdce předávám dál.

Krásné, pohodové svátky a rok 2013 plný úspěchů ve všech úrovních Vašeho žití Vám přeje

Iva s Jardou a s ostatními bytůstkami od Čtyř borovic!


04.12.2012 21:09:50 | 16 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

doplnění k článku Baby byla na Hubertu

Když jsem Ivetku prosila, jestli už nemá ty další fotky z Huberta, ty, co tam skáčou, přišel mi mailík. Sice ne zatím s těmi fotkami, ale s článkem z tamních novin a video, kde se Bejbinka na konci lotu ukáže ve cvalu.
Ivetka prý má z ní velkou radost a říká, že je to velká osobnost. To já vím. Tak jsem to zase trochu zaslzela. No ale Fíček se tolik snaží mi Bejbinku vynahradit - taky si to s ním užívám :-)
Zde jsou slíbené odkazy:
článek v Prachaticku:

http://www.prachatickonews.cz/publ/publ1076.htm



tady video:



http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=QOXDc9xDOHo




(více)
17.11.2012 16:01:39 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Amigo se stěhoval

Asi před 2 měsíci jsem dostala od Pavla, majitele Amiga ze Stříteže, zprávu, že životní situace tomu tak chce a budou muset Amíška prodat. Pak dlouho bylo ticho, původně slíbil, že se mi pro případný jeho odkup zpět ozve, ale to se nestalo. Od Janky ze Stříteže jsem asi před 14 dny dostala pak zprávu, že byl Ami prodán slečně do Rychnova. Slečna Zuzka je tak fajn, že svolila s tím, aby mi Janka na ně dala kontakt a již spolu docela živě komunikujeme.
Ami v novém domově
Vypadá to, že se u nich se svými novými čtyřmi čtyřnohými kámoši bude mít líp - stálý velký výběh (což ve Stříteži neměl) a nějaký jezdecký řád. On totiž hrozně zvlčel pod Pavlovým "vedením", což mě moc a moc mrzí a štve, když vím, na jak jemné pobídky byl naučený. Zuzka psala, že když se rozhodne, že nechce jít, tak ho ani pár volů k tomu nedonutí. Bude jí to zřejmě stát delší úsilí a mnoho trpělivosti, ale myslím si, že to zase půjde a že si Ami vzpomene, co jsem do něho hned na počátku jeho jezdecké kariéry vložila. Oběma přejeme od čtyř borovic hodně vzájeného potěšení. Zuzka se totiž svěřila, že mít haflinga, byl vždy její sen a Ami jí svým kukučem učaroval. No a za sny je třeba jít a pěkně je přiživovat! No ne??
Ami s novými kámoši v Rychnově

(více)
09.11.2012 14:22:37 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Podzimní vyjížďky

pole orané v dáli Jarda s Vali
Nedá mi to nezveřejnit pár fotek z posledních podzimních vyjížděk...Přes velké zorané pole je na digi zoom přiblížena dvojice jezdců - Jarda na Falim a Vali na Fíčkovi (to už bylo po lehkém pádu prvního jezdce po Falíčkově leknutí se čehosi...)
Jarda s Vali přiklusali
Obě dvojice si v pohodě přiklusali a opět mě a pejsky opouštějí na cestě směrem k domovu. Já byla totiž tentokrát za fotografa a venčitele psů :
další prdelky do sbírky
Tady jsme si to s Jardou obrátili. Tanto pátek, to jsme ještě netušili, že v sobotu fakt napadne skoro 10 čísel sněhu, jsme si udělali krásně barevnou podzimní vyjížďku hlavně za účelem zhotovení nějakých fotek, které by mohla Vali použít jako tapetu do svého nového pokoje.
Iva a Vali uklidňují oře
Vali má pravdu - podzim je barevně neopakovatelný a jsou z něho hezké záběry.  Na horní fotce zrovna uklidňujeme koně, hlavně zase Falka - byly tam 3 traktory a jeden z nich jim asi 30 m za prdelí nastartoval a to stačilo k Falíčkově známé "piruetě" a následnému caplování...
Iva, Vali a ti ostatní (chybí Zorro)
Pejskové nás na druhé straně pole radostně vítali...
modelka 1
Falko dělal krásného modela na více místech, aby bylo na výběr. Sluší jim to.
modelka 2
A takhle to vypadá dnes  - o jeden a půl dne později - 29. října!
podzim - říjen 2012







(více)
28.10.2012 10:19:05 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Baby byla na Hubertu

S velkým potěšením zde tlumočím mail, který mi přišel od Ivetky (majitelky "naší" Bejbinky) 23.10.:

Ahoj:)



Jak je?? Koukám klucí jak krásně skákali (to má na mysli naše hobby závody v září), moc povedený fotky, taky jsme byly,
ale na hubertu, vzala jsem si Baby:)



Tady je pár fotek, posílám je na rychlo, je jich více, ale  zatím mám jen od
jednoho fotografa, tak až ke me dojdou další, pošlu:)


Baby byla užasná, hlavně ze začátku, šla krásně na volné otěži ve cvalu
zpomalit a nic neřešila, byla v pohodě i v houfu a jen čučela co to je za koně,
až pak jak jeden hřebec začal solidně hřebčit, kvičet a napral to zadníma do
jednoho valacha, který málem přistál na za parkovaným autě a my hned vedle, tak
Baby chytla z toho blbou náladu a už to bylo divný a radši jsme jely jako
poslední a ne v houfu na sebe napresovaný jak ostatní a sem tam jsme se držely
jednoho valacha, kterýho Baby už delší dobu zná, je to ten bílej, tak to pak
potom vypadá na fotkách, jako by jsme se zučastnili huberta jen ve dvouch:D
Jinak taky jsme tam měli skoky, překážky přímo v terénu, no Baby běžela na ně
pekně pomalu, a před překážkou pár cvalových skoků do toho dala všechnu svojí
energii, hlavně na ten odpich, že jsem to nečekala a až uvidím fotky ze skoků,
tak to nejspíš bude vypadat divně:D



Zatím mějte se krásně, papá Iveta a holky:)

Baby s Ivetkou

Zde jsou další fotky:     http://4borovice.rajce.idnes.cz/Baby_byla_na_Hubertu/

Musím přiznat, že jsem ty fotečky zase obrečela, protože se mi stále po Baby stýská, ale slzy byly i od štěstí, že se fakt má dobře, vypadá a tak snad i je spokojená, má pěkně namakanou prdýlku z těch kopců a s Ivet se jí vyloženě líbí. To je fajn!

Až dorazí ty další fotky přidám je na Rajče k těm dnešním a dám vědět :-)

(více)
28.10.2012 09:54:03 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Hubert 2012 Záříčí + 2 videa ještě z hobíčků v září

Protože nám nevyšlo jet 20.10. u
Hanky hubertskou (Jarda celý den v práci a nenašel se nikdo, kdo by to za
něho vzal :-((  ), nabídla jsem se, že
alespoň udělám kameramana a fotografa (o to jsme se nakonec podělili
s Vali). Odpoledne jsem tedy data zpracovávala a jen náhodou jsem se na
paměťové kartě půjčené kamery (která mj. dost často stávkovala a proto chybí některé momenty z akce) dostala k videům ještě z hobby závodů
v září – našla jsem tam Jardovu splašenou jízdu zručnosti a pak mojí –
odkazy zde:



http://www.youtube.com/watch?v=DqyoG6IRJ2I&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw&index=2&feature=plcp



http://www.youtube.com/watch?v=0xs3GY_oJvU&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw&index=1&feature=plcp



Kdo by se chtěl podívat na
Huberta Ranče u potoka, kde se sešlo 22 koníků, může na následujících
odkazech. Nálada byla skvělá i přes hroznou mlhu. Koníci s jezdci byli
rozděleni do dvou lotů – rychlíci a pomalejší (méně zkušení). Večer se koná
ještě hubertská zábava s tradičním soudem hříšníků a jejich prohřešků při
jízdě – to bude zase v álejích nabl.... :-))) Ještě, že se toho tentokrát
neúčastníme (jdeme oba zítra do práce...).





videa: http://www.youtube.com/channel/UC5KB8lhYCmZ5sZ44-lUobAQ



fotky: http://rancupotoka.rajce.idnes.cz/



 



 



(více)
23.10.2012 07:50:07 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Báječná vyjížďka

Musím být nějak moc hodná, protože jsou na mě všichni tak hodní... Ve středu se mi bohužel povedlo se služebním autem fatálně sejmou srnku (můj první případ) a byla jsem z toho úplně hotová. Nejdřív se mi tedy vůbec nechtělo, ale pak jsem uznala, že přijdu na jiné myšlenky. Přijala jsem od Hanky ze Záříčí pozvání na svezení se na jejích tinkerkách a absolvovat vyjížďku i s hříbaty. To jsem také ještě nikdy nezažila.
Hanka s Daynou
Hanka na Dayně u ní papkat chtějící Dixi, vpředu Marry
Musím říct, že to byla docela prča, ale občas i strach o ty malé rarachy, aby si někde něco nevyvedli. Ze začátku nebyli k udržení a lítali kolem a po polích. Vždycky se někde zapomenuli a pak to vzali triskem. Zvlášť když jsme jim odklusali či odcválali dál. Na zpáteční cestě už se za námi poflakovali a byli unavení. Počasí se nám také vyvedlo - kdyby tak chtělo vydržt třeba až do Vánoc, co?
já s Melody
Já na Melody, za ní její Marry, vpředu hřebeček Dixi

(více)
12.10.2012 11:46:32 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Víkend plný oslav

Protože se tento blog točí hlavně kolem zvířátek, prostě tu musím zmínit i minulý víkend, který se tedy točil kolem rodinné oslavy těch mých ....sátin. Vůbec jsem netušila, do čeho tento víkend vlastně jdu. Děti mě neustále utvrzovaly v tom, že si mám vzít teplé prádlo a třeba neopren, že už je chladno a při tom seskoku do vody by mě byla zima :-)) . Napínali mě všichni a to i Jarda, který o všem také věděl. Škoda jen, že jsem byla fakt na chcípnutí a neužila jsem si vše v plné míře s tím kapajícím nosem :-(.

Nejdřív musím poděkovat všem kolem - první návrh padl u mé sestry Marcely (to svezení) a Jára to pak rozjel, zavolal Verče a ta už vše dotáhla do úplné dokonalosti. Že by něco zdědila, hihi.

V sobotu před 11. hodinou mě nasadili s Járou do jednoho auta a další 2 nás později následovala. Při jízdě ve směru Jindřichův Hradec jsem si stále ještě myslela, že fakt objednali seskok a jedeme na tamní letiště. Když však Jára v Pleších zahnul na známou odbočku, začínala jsem tušit. Když pak v Dírné začal pokukovat po další odbočce (jel tam poprvé), už jsem ho sama navedla a bylo mi to téměř jasné. Při příjezdu do Záříčí se akorát holky (Bora a Lucka) strojily a zapřahaly do bryčky. To bylo překvápko. Ale nebylo poslední. Jsem si říkala, že se svezu třeba na Červenou Lhotu a zpět. Krásný dárek! Já jsem se totiž nikdy v kočáru nevezla a od svatby naší Verči, která se vezla z domova 4 km až na radnici a já to prostě nestihla ani zkusit, jsem po tom toužila.

Jízda parádní a s dalším obrovským překvapením. Zahnuli jsme na zámek Dírná. Tam již čekala celá rodina a naši dávní přátelé z bývalého bydliště. Stále jsem si říkala, proč objednávali hostinu na zámku, když máme doma nachystáno tolik jídla... No jo, jenže nešlo o žádnou hostinu. Když nás ve vchodu začala paní matrikářka šikovat, teprve mě to docvaklo, ale ještě tak 2 hodiny po té jsem tomu stále nevěřila (proto ty moje nechápavé pohledy...). Takže jsem se znovu vdávala! Měli jsme totiž koncem září s Jardou 30. výročí svatby a děti nám připravili takovou krásnou oslavu - perlovou svatbu se vším všudy. Moc a moc děkujeme!!!

Zde jen malá ochutnávka foteček.
Bora s Luckou mě vezou
příjezd na zámek (s Borou, Luckou, Pepou a Hankou ze Záříčí)
kovbojský polibek
polibek a kytice od Jardy

perloví svatebčané
mladí Šustkovi s našimi vnoučaty, Michálkovi, Novákovi (Pepa kameroval), Haňule

po obřadu s vnoučaty

Verča podává tátovi perlový náhrdelník
Verča podává tátovi pelový náhrdelník - stvrzení manželského slibu (a můj stále nechápavý pohled)
po obřadu s vnoučaty
svezení s vnoučátky (my pak jeli s lahví sektu až zpět do Záříčí, asi 3 km)
naše nejmenší kovbojka
naše nejmenší kovbojka :-)

Odpoledne, po obědě pod pergolou, jsme povozili všechny kamarády a dětičky. Pak se povídalo a papkalo asi do 23 hodin a v neděli se pokračovalo. Ještě, že lilo až v tu neděli a sobota byla přímo na objednávku - nádherný slunečný den! Prostě při objednávce pamatovali na všechno! Ještě jednou velký dík!!!


(více)
12.10.2012 11:11:32 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nová výzdoba v obýváku

A tak jde čas a máme na stěně v obýváku moc pěkný obrázek našich bývalých miláčků.
krásný obraz
Obraz jsem dostala od Jardy ke kulatinám... až mě to dohnalo k slzám! Byl tajně objednán a tajně dovezen (při naší dovolené) - maloval ho náš vzdálený "koňský" kamarád Karel z Bzence a moc se mu to povedlo. Ostatně jako všechny jeho obrazy! viz   http://rancproradost.txt.cz/fotoalbum/13584/13584/olejomalba-kone/

Na obraze je zleva doprava: Adísek (prohání se po nebeských loukách), Amíšek (bydlí v kopcích severní Moravy), Bejbinka (bydlí v kopcích u Prachatic). Obraz se mi fakt moc líbí a úplně rozzářil stěnu u jídelního stolu. Má však jednu vadu. Téměř vždy, když se na něj zahledím, se neubráním nějaké té slze.
(více)
04.10.2012 19:49:54 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Kůň 2012 v Lysé n.Labem

Tak, jelikož jsme už byli fakt udření a taky tak trochu jsem chtěla výlet pojmout jako že k naší perlové svatbě (30let!), tak jsme si udělali čas na celodenní výlet a to i díky naší Verče, která ochotně přijela hlídat zvířenu. Jeli jsme poprvé na výstavu Kůň do Lysé nad Labem. Myslela jsem si, že když je to docela malé výstaviště, že se tam tolik koní ani nevejde a ono to šlo a bylo to fajn. Spousta prodejních stánků, kde jsme mohli utrácet a taky utráceli. No jiní holt oslaví výročí super dovolenou či tak nějak a my jsme utráceli na své koníčky (podsedlovka, vitamíny, čajíčky, funkční prádlo, kloubouky, kartáč, ňamky pro koníky i pro nás, knížka Holky, hurá Texas! od Romany Beránkové - z kurzu u Joea Woltera). Jó , taky jsme si chtěli koupit lepší "Máňu" na dva koně, kterou můžu řídit i já s B řidičákem, no ale prostě ten skoro milionek bez DPH jsme fakt zapomněli doma pod polštářem :-)))
Peruán
Do Lysé jsme po dvouhodinové skoro celé propršelé cestě dorazili po 9. hodině.  Výstava začínala právě v 9 a končila v 18 hodin. Dopoledne probíhala na předvadišti přehlídka mnoha koňských plemen od obrů až po pidi koníky - níže je ofoceno z katalogu. Musím se várit k fotce na čestném prvním místě. Jde o 24 letého Peruána, mj. trojnásobného vítěze Velké pardubické. Vypadal moc pěkně, ale vůbec by člověk neřekl, že takový nenápadný docela malý koníček byl a je takovým velikánem.
dopolední program
Odpolední program byl od 13:30 do 17:00 a fakt stál za to. Většina ukázek byla krátkých, taky jak vměstnat všechny možná plemena se svými specifickými čísly do tak krátké doby, leč byla úžasná. Níže si můžete udělat alespoň trochu představu, co vše se tam dělo. Zde není uvedena jedna ukázka a to jízdní policie z Prahy. To hned tak normální koňák, který zná parkury, dostihy, drezůru, práci ze země..., nevidí! Moc pěkná ukázka včetně dělbuchů a střelby z pistole.
odpolední program
Nevím, kterou ukázku bych nejvíce vyzdvihla, každá měla své kouzlo, nádheru, obtížnost, lehkost provedení, pohodu. Dobrá polovina učínkujících koníků byli samozřejmě hřebci - šlo o ukázku chovatelských úspěchů apod. a až asi na jednoho plňáska dopoledne se všichni chovali naprosto vzorně, maximálně s malým náznakem nějakého projevu nesympatie ke svému kolegovi :-)
Ještě se vrátím na úvod odpoledního programu, kdy na kočáře taženém starokladrubáky se přivezla i 83letá Květa Fialová, která rozdávala jen samou pozitivní energii a přivolala nám všem sluníčko, které vydrželo až do večera. Paní Fialová dekorovala i oba nej koně této výstavy - hřebce norika z píseckého hřebčína a 2letou kobylku minihorse přivezenou z Holandska. Úžasné porovnání velikostí koní, že?
dva nej koně výstavy
V průběhu celé výstavy mohli návštěvníci hlasovat pro sympaťáka výstavy.
Kupony pak byly v neděli slosovány a kromě asi 20 různých cen
(předplatné, krmivo, westernové spony apod.) bylo první cenou letošní
hříbě norika. Tak uvidíme zda nám náhodou nepřijde mail... Když se předváděli koně kinští, tak jsme se rozhodli pro jednu kobylku se jménem Lady Jane Kinská - jednak se nám moc líbila a jednak už jednu Kinskou doma máme. Verča má takové přijmení. Bohužel byla provdána za tu nekoňskou větev rodu Kinských :-((...
Lady Jane Kinská
Snažila jsem se fotit, co to šlo. Spíš by to chtělo na kameru, ale foťák neměl takovou kapacitu a ještě se mi ke konci odpoledne vybil, tak zbytek je brán mobilem a to už takové není (předvadiště také bylo už ve stínu - proto takové tmavé fotky). Nevím, které zase popsat. Zkusím na co si tak v rychlosti vzpomenu.  Skok mini-maxi - bez zhození přelítli 150 cm (to náš Adísek zvládl před léty bez tréninku taky!) a při 160 shodili jen přední břevno. Práce s kánětem - úžasně flegmatičtí koníci. Norici, hřebci při čtverylce se sulkami. Ke konci westernový trail (něco jako naše jízda zručnosti minulý týden, hihi). Nádherné dobové kostýmy a výkony jezdkyň v dámském sedle. Obrovsky rychlé spiny (otočky) quarterů a appaloos a jejich cuttingová práce na umělém telátku. Naprosto v klidu pracující máma kinská při vysoké drezuře a kolem její lítající a vyhazující potomek - letošní klisnička. Další nádherné drezurní ukázky. Práce ve volnosti mladého kováře pana Simandla se dvěma koníky. Snad 2 ukázky mě trochu nenadchly - zbytečně dlouhá snad vtipná? záležitost s odtažením džípu gen. Pattona plzeňskými pivovarskými koňmi - chabá ukázka těžkého tahu, bohužel. A také mě zklamal pan Maťátko se svým snad 10 let starým vystoupením s prací ze země. Můžu říct že tak 80% toho, co předvedl jsem s Baby zvládala s přehledem.

Tož tak. Zde uvádím odkaz na něco přes 130 fotografií, aby i ti, kdo neměli možnost se na místo podívat osobně, nasáli trochu té báječné atmosféry kolem těch nádherných zvířat!
http://4borovice.rajce.idnes.cz/vystava_v_Lyse_Kun_2012






(více)
23.09.2012 10:03:33 | 1 komentářů
stálý odkaz

Hobíčky září 2012 v Záříčí

naše čtyřka

Tak jsem (oba jsme) stržení jak péro (od toho věčného bourání a
budování), přesto usedám k PC, abych zaznamenala dojmy a podala zprávu
ze včerejšího suprového dne. Musím přiznat, že jsem až tak moc nevěřila
tomu, že bude suprový, protože s EFKAMA mezi cizí koníky zase tolik
nejezdíme, natož abychom se v tom cizím prostředí ještě o něco
snažili... O to bylo horší, že při výjezdu z domova nám začalo docela
slušně pršet. Kam že jsme to vlastně jeli? Tak jako před rokem na tzv.
hobíčky - hobby "závody". Loni jsme se zůčastnili na koních pořádajícího
ranče U potoka, letos však jsme se již odvážili na koních vlastních. Na
místo jsme dorazili již asi v 9 hodin ráno i přes to, že zahájení bylo
až ve 13:30. Důvod byl jednoduchý - chtěli jsme Hance a Pepovi pomoct s
přípravami, při kterých je každá ruka dobrá. Fajn bylo, že jsme s sebou
měli staronovou holčinu ke koním Valerii, prostě Vali (Před 5 lety, když
jsme se sem přistěhovali, k nám chvilku chodila coby 9ti letá a občas
se svezla na Adískovi. Zajímavostí je, že její babička vlastnila
koňského herce - lipicána, který hrál v Popelce Juráška!), takže nám je
pomohla vyčistit, převádět, držet apod. Nevím přesně, ale bylo tam
celkem asi přes 20 koní. Ti naši, samozřejmě až po místní Boře a Lucce
(tažní koně do lesa!) byli nejvíc prostorově výrazní :-))), přesto
sklízeli úspěch, jací jsou to pěkní koňošové.  Sešlo se tu spousta fajn
lidí přímo od koní, ale i diváků. Občerstvení bylo zajištěno, tentokrát
bez rumíku apod. - byla vyhlášena prohibice.
Fíku hop!
Musím zmínit, že před parkury místní připravili ukázku s 6 koníky -
secvičili si choreografickou jízdu na hudbu. Protože jsme v té době
byli zrovna pro kluky, už jsme bohužel chytli pouhý závěr.
Po všech
možných přípravách, než se šel stavět mini parkur (prý třicítkový) jsme
se šli juknout na kluky, kteří se popásali v dolním výběhu. Rozhodli
jsme se je už osedlat, že možná zkusíme ten parkůrek. Když jsme se ale
vrátili ke kolbišti, zjistili jsme, že tam jsou překážky snad i 50 cm a
na to jsme fakt tedy natrénováno neměli. Vím, že je to pidi parkur, ale
pro nás, kteří vůbec neskáčeme a ještě s těmi Fíčkovými zády (no, on by
to určitě dal, ale já ne :-/  ) Tak jsme kluky alespoň seznamovali s
prostředím, s ostatními koníky, s hrajícími bednami a courali po
opracovišti, kde jsme si párkrát zkusili skočit připravený křížek. Je
vidět, že F i F měli rezervu a šlo by to, ale...

Falko hop!
Cestou
do vedlejšího výběhu jsme svezli pár dětiček, koně jsme odsedlali a
nechali je v malém oplůtku u lesa papkat (aby náhodou nezhubli). No a
šli jsme přihlížet těm statečnějším. Parkur, nejdříve tem prťatý a pak
80tkový skákala velká škála velikostí a plemen koní - snad od kohoutkové
míry 90 cm po 185 cm. Té horní hranice dosáhl právě koník Flek - jak
příznačné jméno pro tohoto flekatého koně plemene velkopolský. Je to
nádherný velikán, rámcem mě moc připomínal Adíska i stou věčně otevřenou
čumou na udidle. Ale je fakt krásný, že?!
Flek z Jindřiše
Povedla
se i pěkná skoková fotka naší kamarádkcy Dáši, která jezdí snad necelé 2
roky. S její dcery kobylkou Palomou jí to moc šlo!
místní - Dáša s Palomou
Po
výhlášení výsledků ve skocích jsme připravili jízdu zručnosti pro děti.
Samozřejmě, že se jí účastnili i dospělí, ale bez nároku na případnou
odměnu - tak jsme se dohodli, přeci nebudeme dětem brát radost z výhry a
motivaci. Prostě jsme si to dali jen tak pro srandu a ti, kteří jeli
před tím parkur to měli stížené - "řídili" pouze jednou rukou a někteří i
bez třmenů. Pod startovním číslem 9 na trasu vyrazil Falko s Jardou.
Kavalety a průchod elkem zvládli v klusu s přehledem. Pak následovalo
sesednutí, překonání překážky bez koně, opětovné nasednutí a přenesení
kelímku s vodou z jednoho barelu na druhý. Barely byly barevné a to byl
zřejmě kámen úrazu pro našeho lekavce. Nechtělo se mu u něj zastavit,
natož k němu zpět zacouvat. Kelímek nakonec přenesli. Ostatní už znám
jen z povídání, protože já jsem si na opracovišti trochu hrála s práce
chtivým Fíčkem a nekoukala, co kluci vyvádí. Po přenášení kelímku
následoval závěrečný slalom a cíl.
Jarda a jízda zručnosti
Falíček
se prý však po projetí jedné branky rozhodl vypálit za Fíkem a Jarda
měl plné ruce práce, jak to usedět, posbírat ho a nepřejet diváky v
blízkosti cíle. Vše ale prostě nějak zvládl a sklidil velký úspěch.
Bohužel se pak už rozhodl neabsolvovat další disciplínu - barely. Škoda.
Mohli jsme to zkusit cvičně alespoň v závěsu - za Fíkem, jen tak v
kroku, aby se nebál těch barelů. To nás ale napadlo pozdě.
veselý Falko
Jo
a tady jsem si všimla, jak byl Jarda krásně barevně sladěn s Falkem -
košile, otěže, podsedlovka. Frejeři, že?! Já jsem se zase snažila být
hnědo zelená (Fík má hnědé sedlo a zelenou podsedlovku), ale na kluky
jsme neměli.
Fík se mnou vyjel na trasu s číslem 11 a vše zvládl naprosto bezvadně.
přenášení kelímku
Měl
velkou chuť do práce a byl moc pozorný na pobídky. Už to není to
neohebné prkýnko jako před rokem. Jeho záda a životní elán se zdají být v
rámci možností v pořádku. Na tom slalomu je to hezky vidět.
vzorný Fíkův slalom
Pak
tedy následovaly barely - objet na levou ruku jeden, zase na levou ruku
druhý, pak na pravou ruku třetí barel, od něj fofrem zpátky a znovu co
nejrychleji slalom a frr do cíle. Startovala jsem s číslem 4. Na tuto
disciplínu jsou samozřejmě nejlépe natrénovaní westerňáci, kteří tu
rychlost v obratech mají a na rovině to berou triskem. Říkala jsem si,
že to bude pořádný rozdíl v provedení jejich a mého či jiných
pomalejších. Když jsem ale poznala, jak je Fík natěšený a je v pohodě,
tak jsem ho také pobídla do cvalu. Kolem barelů jsme tedy proklusávali,
ale mezi nimi cválali a slalom byl pro nás hračkou pěkně v klusu. To už
jsme slyšela jen skandování Iva, Iva... Cílem jsme profrčeli v parádním
tempu a náladě - Fíka jsem moooc pochválila, že je ššššiiiikulka a on
jak to slyšel, tak to se mnou na místě zapích a já málem šla... Je
zvyklý při takové pochvale dostat odměnu. Je to prostě pozorný filuta -
jak jde o papání, hned stojí a nastavuje papulu :-). Musím se pochlubit s časem - vítězka Westerňačka se super ryclou kobylkou to měla za 52 sekund, nejpomalejší měli něco k 1 minutě a 40 sekund. Naše dvojka to zvládla za 1 minutu 12 sekund!
kuci s Vali
Moc
mě naštvalo, že Vali (na fotkách jí to s koníky sluší - nojo mládí
:-)))  )tuto disciplínu zapomněla fotit. Byl tam ale Hankou "najatý"
fotograf, tak se snad časem dočkám(e) i těchto fotek a možná i videa. Hanka dokonce konstatovala, jak mají oba naši kluci krásný chody, že to vůbec netušila. To je velká poklona!
symbioza pána a kobylky
Neodpustím
si tu zveřejnit fotku jednoho z našich kamarádů - Vlastík se svou
krásnou klisničkou - tomu se říká symbioza - oba opravdu oba opření o
ohradu a kobylka v pohodě usínala.
Fík s Vali
Vali
původně měla zkusit alespoň jízdu zručnosti, když ne barely (i když ty
jí den před tím u nás na louce s Falkem moc šly), ale nakonec ji
odradilo množství přihlížejících lidí a svezla se jen po všem na
opracovišti.
tinkeří hříbátka s Vali
Kluky
jsme dovedli k Máně, odsedlali, vše uložili a je dali ještě na chvíli
do výběhu. My jsme se šli potěšit s tinkeříma hříbátkama - větší je
klisnička Marry a měnší je hřebeček a teď jen tuším - Dixi.
Klusi se
rozhodli, že domů nepojednou, že tu mají kámoše a nechtěli se zase
naložit - zvláště tedy Fík! Nakonec s pomocí asi dalších osmi děvčat,
které vytvořili kolem rampy špalír a Fík už věděl, že nemá kam uhnout,
se to podařilo. Domů jsme dorazili skoro za tmy ve 20:00.
Pěkný den, z kterého budeme čerpat asi hodně dlouho. Děkujeme Hani, Pepo a všichni ostatní!!!

Zde uvádím odkaz na rajče, kde jsou zatím uložené ostatní námi nafocené fotky:
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Hobicky_Zarici_2012
O případném doplnění dalších a "barelů" a případného videa budu informovat.


(více)
16.09.2012 08:06:21 | 2 komentářů
stálý odkaz

Vyjížďka do Hamru

Konečně jsme při našem bourání,budování, přestavování a kdo ví při čem ještě, vyšetřili nějaký čas a vyrazili pomocí Máni do asi 12 km vzdálené vísky Hamr na břehu řeky Nežárky a do okolních lesů.
Celkem nám to "ubralo" asi4,5 hodiny - když počítám čištění ořů, nakládání, jízdu Máňou atd.
konečně super les
trochu rozmazané - focené za pochodu, ale stejně super
Konečně tedy také se konala vyjížďka podle mého gusta - vcelku pěkné měkké lesní cesty a vůbec celková pohoda prostředí. Hned po vyložení, nasedlání a nasednutí jsme vyzkoušeli zajít do Nežárky, jen tak, aby se neřeklo a jeli jsme dál po hrázích několika rybníků, pak tedy již v lese, kde byl až na pár cyklistů naprostý klídek a ani potvory létavé nekousaly.
jo ta travička, mňam
mňam, to bych si dal...
Nejdříve se klukům ani nechtělo nacválávat, ale nakonec jsme na jedné dlouhé cestě s Fíkovým vedením (Falkovi se prostě prvnímu nechce) pěkně cválali. Po té se nám nějak cesta vytratila a tak jsme se chvíli prodírali hustým lesem pod větvemi a přesto, že máme prťaté koně, jsme se jednou šprajcli. Fíka jsem vycouvala a větev trochu ulomila a ohnula. Leč stejně to nestačilo. Jak je Falko přeci jen o něco vyšší... odnesla to Jardova "sváteční vyjížďková" košile - naštěstí ruka zůstala celá.
úraz z lesa
mám co zašívat
Při návratu jsme znovu zajeli do řeky, kluci se už okoukali a já nakonec měla vodu až ke třmenům (pravda, při Fíkově výšce, to nebyla zas taková hloubka).
pohoda v Nežárce
v Neřárce, v pozadí hospůdka a u ní Máňa
Kluci si zacákali, zarochnili čuminama ve vodě a bylo.
odpočinek u Máni
naše "parkoviště" u hospůdky a mostu přes Nežárku
U Máni jsme je přivázali a mohli trochu popapkat trávu a my si dali oběd hned vedle v hospůdce.
Jarda a čočková polévka
Jarda a čočkovka
To byla tedy fakt luxusní vyjížďka - i s obědem. Paní servírku jsme ještě trochu svezli a dostali jsme dvacku slevu, heč!
(více)
07.09.2012 19:25:30 | 1 komentářů
stálý odkaz

Falkova návštěva

Fík s Andy a Falko s Eli
10.8.12 odpoledne k nám vlak od Prahy přivezl dvě děvčata z Hejnic (od Liberce). Ano, byla to bývalá majitelka Falka Eliška a její kamarádka Andy. Byla jsem ráda, že tu máme zase jednou koňáky a je stále co probírat, včetně nekonečných alb koní a psů. Hned u dvířek se ukázalo, že Andy rodina vlastní také beaucerona - 10letou vitální babičku. Takže s pejsky byly holky hned kamarádky a pak se šli podívat na koníky. Po obědě kluky vyčistili, lehce si je ošahali na louce a že tedy vyjedou na krátkou seznamovací vyjížďku jen do vedlejší vesnice a zpět a já je budu doprovázet se psí smečkou.
Fík na paletu
Falko na paletu
Eliška měla strach o svůj nemocný loket (po jediném, zato tvrdém pádu z Falka cca před rokem). Zcela chápu jeí obavy, mě to nacválání také dlouho strašilo po mé zlomenině obratlů... To jsem všek netušila, že z této pidi vyjížďky fakt bude spíš jen vycházka. Kluci dostali dovolení k naklusání jen tak na 50 m a to bylo vše a na zpáteční cestě se Fali vedl, protože začal pod Eliškou caplovat - nejdřív dělal jako že vidí traktor poprvé a pak se bál elektrického vedení k čeření vody a jeho samotného v rybníčku v Kundraticích.
Andy a Eli na vycházce
V sobotu dopoledne jela děvčata prozkoumat okolní vesničky - vesnické rezervace na asi 10 km okruhu. Bohužel na kolech, takže jsem musela koníky alespoň vylonžovat, aby se vyběhali.
V neděli před obědem jsem opět vylonžovala Fíka a bez sedla ho trochu potrénovala na našem improvizovaném parkuru zručnosti - trénujeme zde na hobby sranda závody, které se konají 1.9. v Záříčí. Eli si nakonec vzala Falka pod sedlo a v kroku či klusu také projížděli i výše uvedený parkur. Tak se nakonec kluci přeci jen trochu hýbali. Byla jsem však zklamaná, myslela jsem si, že je konečně mladá krev (to jako holky :-)  )trochu protáhne, že si s chutí zacválají někde na posekaných polích. Bohužel.

Mile mě překvapil zájem Elišky o nacvičení nejen "7 her" ze země a že Andy také dost věděla, o čem je řeč. Takže jsme si ještě s F a F trochu pohráli v kruhovce a na závěr následovala honička s Fíkem. Asi by z něho byl dobrý cuttingový kůň a já si zahrála na kravku :-))) (Na telátko už jsem přeci jen stará kr..., že?!). Zde je odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=2a3hedO2hYI

Po obědě jsme ještě notnou dávku času prokecali u stolu - o čem jiném, než o koních, psech a zážitcích kolem nich. Pak následoval odvoz na nádraží do Veselí a já frčela do práce :-(. I tak to byl fajn víkend!
(více)
14.08.2012 09:00:42 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Na přelomu léta

Jako skoro každý rok nás čekala dovolená na přelomu července a srpna. Měli jsme domluveno se synem, že s manželkou Hankou a 4 měsíční Eliškou budou hlídat zvířátka a my s dědou pojedeme s vnuky 5 letým Kubou a 4letým Nikem na týden pryč :-)), a to do Beskyd a stavíme se u "koňských" kamarádů v Bzenci. Rozhodla jsem se tu na našem "zvířátkovém" blogu zveřejnit pár foteček, které samozřejmě i během dovolené nesouvisely s ničím jiným, než se zvěřincem (cizím či vlastním) ...
Chuck a Eli středem pozornosti
Malí pejsci se snažili k Elišce chovat ohleduplně a dělali všelijaké skopičiny. Kromě pusinek či případného omytí rukou kluků od zbytků svačiny apod., byli i skvělým detektorem "ušpiněné" plínky :-))
Denisa z Beskyd
Toto je 10měsíční bíglice Denisa - Deni, která "hlídala" (spíš vyrážela na pravidelné obchůzky po Pražmu :-))  ) dům Jardovo sestřenice Lidky, ve kterém jsme našli v Beskydech útočiště na 5 skvělých dnů. I zde musím vyjádřit velký dík Lidce s manželem Honzou za nebetyčnou pohostinnost! Z této rodinné základny jsme vyráželi na výlety - procházka kolem řeky Morávky, návštěva prababičky v Ostravě, výšlap (z velké části s pomocí lanovky) na přes 1000 m vysoký vrch Javorový a konečně na zříceninu hradu Hukvaldy. Počasí nám šlo na ruku a kluci se mohli vyblbnout i na zahradě a třeba na trampolíně u Lidky dcery hotelu Travný.
jelen v Pražmu
Kluci se zmrzlinou u "památníku" setkání tzv. parohatých měst - měst, která mají ve znaku nějakého paroháče :-)
já, zmrzlina a kůň
Také jsem měla zmrzku, heč! A jak vidím koně, tak na něj vlezu, nééé?
liška Bystrouška v Hukvaldech
V Hukvaldech se narodil skladatel Janáček (pro připomenutí vědomostí ze školních lavic...) a tak jsme se samozřejmě museli nutně vyfotit s liškou Bystrouškou.
drak na Hukvaldech
Na některá zlobidla čekal na hradě dokonce i drak!
minikoníci v Bzenci
6. den ráno jsme sbalili a namířili od Beskyd na jih - do Bzence za našimi milými kamarády Ivetkou a Kájou, jejichž farma v současnosti čítá 2 mini hřebečky (už jen ustájené, neb čekají na převoz do nového domova u Prahy - jeden z nich je odchovancem Ivky a Káji), 2 mini kobylky, 1 valáška ČT, 1 haflingerku, štěňátko křížence borderky s australákem Ronyho, mladého austráčka Una (toho jsme jim tam v únoru vezli) a starou dámu (teď nevím, omlouvám se) retrívra?
Uno a Rony v Bzenci
Chovám hnědého medvídka Ronyho a Uno chce taky, žárlí, ale dělá malému mámu-tátu :-)
děda s Nikem
Po příjezdu domů jsme s mladými strávili ještě fajn týden a samozřejmě došlo konečně na pořádné svezení. Jak s babi a dědou v sedlech, tak samostatně na překážkové dráze (tyčky, barely, kavalety, paleta atd. - začínáme trénovat na podzimní "závod", hihi)
kolem barelů
Malí kovbojové ...
kovboj Kuba
kovboj Nik

tvarůžek nám chutná
V lednici zbyl starší tvaroh a tak jsem lžičkou pěkně podělila naše hafany.
4měsíční Eliška
Samozřejmě, že se svezla i naše nejmladší - Eliška. Jen Fali, jak věděl, že ho nemohu moc ovládat a držím Eli, tak se zaparkoval uprostřed kruhovky a usnul :-)
a sesednout
Závěrečná fotka - sesednutí po vožení obou kluků najednou na Falkovi. Byl zlatý a kluci nadšení. Klus se jim moc líbil. Zde je odkaz na snad pěkné videjko: http://www.youtube.com/watch?v=mdTFaRotroA&list=UU9JTBEyFyeeaNXteMD6teyw&index=1&feature=plcp
na zdraví
Den před odjezdem Šustků mladších zpět do Rokycan, kdy už děda zařezával v práci, jsme si zašli do vedlejší vesnice Borkovice na pivko (děti měly nealko!!). Tak na zdraví všech a na další hezké dny!!!


(více)
06.08.2012 19:29:12 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Skoro celodenní výlet

Na dnešek (neděle 15.7.) jsme se
konečně domluvili a odhodlali se k vyjetí do Záříčí a to s Máňou na
palubě s námi dvěma, s Barčou a našimi dvěma F.  V 9 ráno jsme naložili a před desátou se
dokodrcali na Ranč U potoka. Kluci to zvládli perfektně a v odděleném
výběhu byli spokojení, protože dnes vlastně nemuseli držet dietu jako doma.

TwistDopoledne jsme přihlíželi
lonžování jednoho týraného koně – ano takto totiž prý vypadá týraný kůň,
psychicky na dně. Twist se asi před ¾ rokem přestěhoval z vedlejší „stáje“
k Hance a Pepovi a nakonec byl jimi odkoupen od bývalé majitelky a má se
skvěle – uklidnil se, pravidelně dostává papkat, nemá již reakce na zdvižené
ruce apod. a ještě se správnou prací krásně nasvalil. To vše bylo
v bývalém ustájení totiž normálně nenormální – přišel odtud vyhublý,
vystresovaný a právě tato bývalá stáj si na svých stránkách stěžuje, jak hrozně
teď Twist vypadá a že si takové zacházení nezaslouží. Já sama a věřím že i
spoustu lajků dokáže posoudit, stav tohoto „týraného“ koníka, že??!! :-))))




Twist a BarakaBarče se nechtělo být dlouho odložená
a tak se chvílemi lonžovala s Twistem a docela jim to šlo :-))
Před obědem jeli na krátkou
vyjížďku Dáša s dcerou Veve, ale jak nasedli začalo pršet, tak čekali pod
kůlnou asi 15 minut , až to přejde – to jsme se s nimi zakecali a teprve
pak se šlo na oběd – grilovaný beránek s opečenými brambory a paprikou –
mňamka.






Efka pod dozorem domácíchPo té jsme všech 14 koní převedli
z pastvin do „vydupaných“ výběhů, aby se pořád necpali. Jen ti naši
kuličkové měli stále co okusovat na příchozí cestě, kde byli pod elektrickým
ohradníkem za dozoru domácích koní.




Megan, Bora, Falko, kousek FíkaPřevlékli jsme se, trochu
přelízli koně, osedlali a jelo se. Původně jsem si myslela, že bychom mohli na
Červenou Lhotu, že bychom měli i pěkné fotky, jenže celková cesta je asi přes 15 km a to jsme nechtěli jako
netrénovaní a ještě s Barčou riskovat. Takže v „rodinném“ složení
Megan-Hanka, Bora-Pepa, Falko-Jarda, Fík-Iva se jelo k rybníku na druhé
straně kopce (jméno neznám) přes lesy a louky a zpět druhou stranou do Záříčí –
celkově asi 9 km,
takže žádná obr vzdálenost, leč nám dala trochu zabrat. Zjistili jsme totiž, že
vůbec nemáme líné koně, jak jsme si mysleli a že zvládnou mnohem víc než jsme
si mysleli (víc než my...) – lezou bez problémů skrz zarostlé cesty, přes
neproniknutelné části lesa, bahnem a podmáčenou loukou, vysokým obilím
(cestičkami od traktorů!). To se jim líbilo obzvlášť, protože se vehementně
krmili. Tož jsme měli vytahané ruce od jejich umravňování a taky od brždění,
protože se valili jak tanci, hlavně, aby jim Megan a Bora neutekly. To byl taky
trochu problém, protože se , kromě Bory, všichni museli předvádět, kdo že bude
rychlejší, navíc Megan nesnese za prdelí ani kámoše ze stáda natož cizího.
Hanka říkala, že jsme jí probudili koně, protože už takhle dlouho nevyváděla –
chtěla utíkat, caplovala. No sranda byla se všemi. Jarda dostal naklepaný zadek
od Falka a já jsem si na jedné louce taky mohla od jednoho výhozu toho
„chromého“ Fíka pěkně přepočítat obratle. To když jsem ho nechtěla pustit do
větší rychlosti. Tak jsem si říkala, že nevděk světem vládne – celý rok se
snažíme, vyléčíme mu bolavá záda (dřív si totiž kvůli nim ani ve volnosti
nevyhodil, natož pod jezdcem) a on si takhle vyvádí.






Nicméně, projížďka se vyvedla,
nezmokli jsme, po dojezdu zpět na ranč jsme koně propustili ze služeb a šli si
dát zasloužené kafčo. Dobře se nám při dešti pod pergolou kecalo. Pak jsme bez
větších problémů naložili a v 18 hodin jsme byli doma jako na koni :-))



 



(více)
17.07.2012 09:24:45 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Ve znamení sena

Ještě malé ohlédnutí za červnem - měsícem, kdy se prosebně díváme k obloze a zároveň na louky - to aby se zadařilo dobře usušit. Pro nás i naše kamarády ze Záříčí suší statkáři z vedlejší vesnice a letos docela počasí vychytali tak, že jim seno zmoklo jen jednou. To prý tak má být :-)

Pro nás se prvních asi 10 velkých kulatých balíků přivezlo nějak 22.6. My jsme s Jardou jeli pomoct do Záříčí se složením asi 40 takových balíků z kamionu 26.6. a ještě ten den večer se nám přivezl zbytek asi 6 balíků. Takže jsme si oddechli - jak se říká "seno je pod střechou", hurá!

No a pak jsme ještě jednou jeli, tuším že to byl čtvrtek? 29.6., pomoct na Ranč u potoka a to přímo na louku v Záříčí nad místním mlýnem. Pepa s Hankou koupili samovazač na malé balíky. Toto byla tedy první sklizeň jejich vlastními silami. Když jsme přijeli, bylo nám oznámeno, že to po pár balíkách přestalo fungovat - nechtělo to vázat - což je tedy dost podstatné, že? Tak jsme nakonec u stroje na louce zanechali 3 "inženýry" (Pepa, jeho syn a Jarda) osudu a šli jsme na ranč.  Po nějaké chvíli telefon a že už to váže a ať jdem makat. Nejdříve jsme tedy zavedli všech asi 8 koní z pastvin domů a letěli zase na louku. Ta už byla plná balíků. S Janou jsme se vrhli na vůz a chlapy s Hankou podávali. Docela nám to šlo od ruky, humor nechyběl a cestou na ranč spadly jen 3 balíky, tak jsme se museli pochválit :-).

Pro dokreslení udávám odkaz na stránky ranče, kde se nacházejí fotky (dříve se je nepodařilo z mobilu dostat, hihi - odkaz celý "zamodřit" a pravým tlačítkem dát "otevřít odkaz" . Jinak to nějak nechce fungovat :-(   )


http://www.rancupotoka.estranky.cz/fotoalbum/nase--vyroba-malych-baliku-prvni-fura/



(více)
11.07.2012 09:29:05 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Doprava s občerstvením zdarma

aneb Krvavá lázeň :-)
Dnes jen taková zprávička, aby řeč nestála, jak se říká.

Přesto, že jsme na vyjížďku vyrazili po 8 hodině ranní, bylo to pozdě.  Koně jsme řádně namočili na exponovaných místech (tedy skoro celé) v repelentu, sebe jsme postříkali lidským i koňským repelentem a že pojedeme přes takový prťatý lesík do Horního Bukovska - jediný kopeček v okolí - abychom se pokochali shora tou naší rovinou :-)))

Zpočátku to bylo fajn. Jak jsme ale dýl klusali a koníci se začali potit, repelent byl na ho... a už mezi poli na sluníčku jsme začali nabírat nechtěné pasažery, kteří byli lační krve. Ano, mluvím o problému asi nejen koňáků, o ovádech. Komárů je fakt docela málo, ale hovad naopak. Když jsme pak dojeli asi do 3 km vzdáleného výše zmíněného pidi lesíku, který projedete krokem za 5 minut, nastala hostina. Ne však pro nás, ale pro desítky, či spíš ke stovce se blížící počet, uvedených sosáků. Snažili jsme se, co šlo, plácat, ale normálně jsme nestíhali a pak chudáčci dopravci - naši haflíci (zvláště světlejší Falko) vypadali jako týraní, zkrvavení, při nejmenším keřem šípkových růží prošlí koně. To už se začli i oni, kteří to tolik neřeší, dost ošívat. Jsem říkala, že být tu na Bejbince, tak už jsem tu sama, protože ona by to v kozelcích sama nabrala nejkratší cestou domů.

Za lesíkem je pěkná otevřená louka, tak jsme si říkali, že těm hovadům zkusíme utéct. Tož jsme nacválali. Falkovi se opět moc nechtělo, tak jsme je chtěli s Fíkem předjet, ale oni nás z cestičky vytlačovali. Nahoře na rozcestí jsme zjistili , že se to fakt nedá a pojedeme raději domů, než nás to sežere úplně. Bohužel domů nevede jiná cesta, než ta, po které jsme přijeli. No, otočili jsme koně a tentokrát Jarda ani nemusel moc pobízet a Fali to nabral dost rychlým cvalem k domovu. Fík svým triskovým pohonem chtěl dlouhonohého Falka dohánět, tak jsem ho zasedla a snažila se přibrzdit do jezditelného cvalu, což se podařilo. Pak nevím ani pořádně k čemu to došlo. Povolila jsem mu otěž a pěkně cválal, tak jsem se zvedla ze sedla, abych mu odlehčila záda. Pak nějak vybočil, proč, to fakt nevím a já trochu ztratila rovnováhu. Protože jsem se nechtěla moc opírat do jednoho třmenu, abych se mohla dostat zpět do sedla - přeci jen na tom bezkohoutkovém koni sedlo tolik nedrží, raději jsem dobrovolně vystoupila plavným parakotoulem do asi půl metru vysoké trávy.  Jarda si cválal dál, zrovna také řešil nějaké  Falkovy prdeláče, nezaregistroval, že Fík za nimi běží sám. Naštěstí Falko si všiml, že jsem někde jinde, než obvykle a zastavil a u něho i Fík. V pohodě jsem si pro něho tedy došla, nasedla a frčeli jsme dál.

Les jsme se snažili opustit co nejrychleji a na nechtěné pasažéry jsme si pořídili dlouhou olistěnou větev, kterou jsme je ometali z koní i ze sebe. Pak už to bylo zase lepší. Jen jsme si tu vyjížďku pořádně neužili - svině jedny kousavý! Byli jsme rádi, že jsme doma a že jsme tentorkát s sebou neměli pejsky. To by byli taky ubožáčci.
(více)
05.07.2012 10:58:52 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Podrobná zpráva z velkého výletu

Začátkem roku jsme se od
kamarádky Katky (co nás naučila koňskou fyzioterapii nejen pro Fíka) dozvěděli,
že někdy v červnu pořádá seminář „Pozitivní motivace“ s Martinou
Klimešovou, která se věnuje hlavně psí agility, kde je mj. vice mistryně světa
se svou mudi fenkou Kiki „Krtečkem“. Tuto práci s pejsky aplikuje i na své
dva koníky, hlavně na mladou kobylku WPB Cookie. (www.amonra.cz ).

Na konci února, po prodeji Baby,
jsme se rozhodli na tento kurz přihlásit. Již tehdy jsme to pojali jako malou
dovolenou – do naší Avie Máni prostě naložit koně i psy a jet 80 km ze Strakonice do
Volenic na farmu Mefisto http://www.farmamefisto.cz/Farma_Mefisto/Vitejte.html
 . Termín konání byl stanoven na
9.-10.6.2012. My jsme se s Káťou domluvili, že můžeme přijet už ve
čtvrtek, abychom si té „dovolené“ užili. Několik dnů předem tedy vrcholily
přípravy. Mj. to bylo i podávání homeopatik Zorrovi a Chuckovi, aby v autě
neblinkali. Výsledek se dostavil – obě cesty zvládli v pohodě. Ale to již
předbíhám... Tak tedy ...



DEN PRVNÍ

Ve čtvrtek 7.6. byl odjezd
plánován na po obědě. Pejsci dostali na snídani poloviční dávku granulí, aby
neměli na cestu těžká bříška. My od rána snášeli do Máni všechny nutné věci:
každý tašku oblečení (neb předpověď počasí nebyla příznivá), přepravku
s psími věcmi, přepravku s koňskými věcmi, soudek s papáním a
pamlsky pro čtyřnožce, taška s papáním pro dvounožce, sedla
s uzdečkami, plachty (na přikrytí pokakané korby, abychom nespali přímo na
ho...), spacáky, deky, svítilny, nezbytná homeopatika na cesty (ještě, že jsme
je vzali – vysvětlení později), plynový camping vařič (nechtěli jsme
s každým kafem a obědem otravovat Katku), kanystr s vodou a už nevím
co ještě. Ano, ještě klec na Zorra a Chucka, v které měli jen cestovat,
ale nakonec se ukázala být lepší než je uvazovat u stromu na řetězu (vlastně
řetízečku) a když začalo pršet, tak pak už v ním bydleli na korbě
s velkými psy, kteří byli na řetězech.

Nakonec jsme se rozhodli nečekat
na „po o.“, ale vyjet dřív, neb bylo horko. Po skoku do sprchy a spořádání
polévky jsme šli na věc. Nejdříve jsme bez nejmenšího problému naložili koně,
pak pejsky (malí v kleci na předním sedadle, velcí vzadu za předními
sedadly – Máňa má totiž sedmimístnou kabinu) a přesně v 11:11 jsme
opouštěli naši louku. Po necelých 2 hodinách zběsilé jízdy (cca 50-60 a z kopce i 70 km/hod!) jsme přijeli
do Volenic, vesničky s asi 600 obyvateli asi 15 km od Strakonic. Farmu
Mefisto na samém konci vsi jsme napoprvé úspěšně minuli, neb je pěkně schovaná
mezi velice vzrostlými stromy a křovím. Museli jsme se nahoře v polích
otočit. Na farmě nás v okně přivítal 6letý Péťa, syn Káti a odemkl nám.
Všechna zvířátka chtěla honem ven, ale museli jsme chvíli počkat, než Káťa
„dovozí“ partu lidiček ze Strakonic – hipoterapie pro schizofreniky. To aby se
pod nimi neplašili koníci až kolem nich povedeme Fíka a Falka.



Vyložení bez problému. Po Katčině
přivítání, že kurz je plánován pro koně a ne pro prasata, jsem chtěla zase hned
odjet s tím, že na ty její hubeňoury pošlu sociálku ... :-))).



F+F byli „ubytováni“ na travnaté
jízdárně a kolem ve výbězích bylo asi 8 místních již zmíněných „rachitických“
koní (v rasách shagya arab, plnokrevný arab, irský cob, paint, hucul) a obr
koza Rozárka a borderka Roland, tedy Rony, který svěřené stádo pečlivě hlídá,
usměrňuje a případně pomáhá s „odchytem“ příslušného koníka.

psí hotel v Máně


Máňu Jarda zaparkoval na úzké
horní příjezdovce pod stromy. Následovalo nezbytné venčení hafanů
s prohlídkou okolní krajiny, pak jejich ubytování na korbě Máni a jejich
nakrmení. I my jsme se nakrmili a pak šli na kafíčko a buchtu na dvůr ke Kátě.
Protože bylo fakt příjemné horko, rozhodli jsme se jít i se psy na pivčo do
místní Kovárny.

pivko v Kovárně

Pak už jsme jen tak plkali a užívali si volna. Večer se začaly
objevovat slibované mraky, bohužel. Asi ve 23 hodin jsme ulehli k pejskům
na korbu, kterou jsme nechali otevřenou, což jsme neměli dělat. Psi ječeli
s každým rozsvícením halogenu na blízkém dvoře (spínal se s každou
kočkou, která prošla po dvoře...) a pak začalo pršet. To by samo o sobě tak
nevadilo, jenže psi začali zlověstně vrčet. Posvítila jsem ven a na kraji rampy
vidím Katčina hafíka a se slovy: „jmenuji se Rony a budu u vás bydlet!“ se mi
nekompromisně uvelebil u hlavy. Naši psi ho chvíli vrčením chtěli vystrnadit,
ale zjevně se jim to nepovedlo. Jarda úspěšně chrápal na střídačku
s Aztékem, já hlídala prcky, aby nevlezli ani k Ronymu ani
k Azíkovi, takže „super“ noc!



DEN DRUHÝ

v kopečkách u Volenic



Na pátek jsme měli, když počasí
dovolí, naplánovanou vyjížďku po okolí. Počasí dovolilo, tož jsme i přes mírnou
přeháňku vyjeli asi v 10:30 nasměrováni na modrou hipostezku. Tu jsme však
hned v první zatáčce nějak ztratili. Na to jsme asi po 400 metrech objevili
žlutou. Řekli jsme si, že to nevadí, že nás někam dovede. Dovedla, ale na
konečnou v kampu Cihelna a cesta dál nevedla. Hodná paní (později jsme se
dozvěděli, že snad Hanka, u které byl před pár lety Fík ustájený – no nemohla
ho poznat, to byl prý hubenější...)nás pustila přes jejich ohrady
s východofrískými černými ovečkami, chovanými na mléko (dělají tu vlastní
sýry). Po louce a přes brod úžasně čistého potoka jsme se dostali na druhou
stranu údolí a s nadšením vyrazili do kopců. Na menších svazích jsme
klusali a s Fíkem i chvíli cválali. Falimu se nechtělo, možná ho ještě
pobolívala ta levá přední po kousnutí čmelákem. Nicméně samozřejmě funěli jak
lokomotivy – na kopce u nás nejsou zvyklí. Proto jsme je samozřejmě dlouze
nechávali v kroku vydýchat. Po lukách, úžasnými lesními cestami i úzkými
pro nás krkolomnými stezkami (Káťa je prý s araby v tréninku procválává
i směrem dolů – jezdí distančky) jsme se z těchto zelených kopcovitých
lázní vrátili po dvou hodinách na farmu, kde už se ozýval vítací štěkot a vytí
našich hafíků. Vyjížďka pro nás i snad koníky byla nádherným zážitkem.



Ve čtyři odpoledne se měla přijet
na Fíčka podívat jeho bývalá majitelka Hanka (bydlící asi 7 km od farmy). Šla jsem tedy
uschlé koně přečistit a vzala s sebou Chucka a Zorra. Když jsem viděla, že
s Ronym jsou docela v pohodě, přestala jsem je sledovat. Najednou za
mými zády řev a Rony „žral“ Zorra. Asi se Zoráček začal zajímat o Ronymu
svěřené stádo nebo se na něho špatně podíval a bylo to – naštěstí „jen“ 2 dírky
od zubů za pravou přední nožkou. Hned jsme desinfikovali a začali dávat
homeopatika na fyzické trauma i na zánět. Vůbec na nohu nechtěl šlapat, chtěl
nosit, zakrývat dekou. V sobotu ráno (večer nepapal vůbec) jsem marůdka
dokonce musela nakrmit z ruky. Prostě šéf naší smečky utrpěl psychické
trauma – cítil se ponížený, lítostivý a tak trochu filmoval. Když jsme ho třeba
odpoledne pochválili, že začíná na nohu šlapat, honem ji zvedl a „Neste mě, já
jsme malý chudinka“. V neděli ale už chodil normálně, tak to snad bude
O.K., jen na zhmožděná žebra ještě trochu reaguje.



Večer jsme šli dřív spát,
tentokrát již se zavřenou korbou. Jarda měl sice poněkud problém se prosoukat
bočními pidi dvířky, konstruovanými na postavu žokeje pana Málka (od toho je
Máňa koupená), ale stálo to za to. Marod spal pod dekou v kleci, Chuck se
mnou a byl klídek.



DEN TŘETÍ



Sobotní budíček byl uplakaný –
pršelo. V 7 hodin jsme si v pláštěnkách skočili do místního konzumu
pro čerstvé pečivo, ale mj. jsme si dali již asi 3. v druhu buchtu od
Káti. Mňam! Po 9. hodině začala teorie. Základem bylo vysvětlení rozdílu Pavlovova
reflexu, tj. je chování daného od přírody a jeho přesměrování, „přemazání“
jiným chováním (dle Skinera – nevím, jak se píše), naučit se dát zvířeti jiné
východisko v dané situaci a to takové, jaké chceme, jak chceme, aby se
zachoval a choval stále. Následovalo množství nejzákladnějších zásad výcviku,
jak začít pracovat touto metodou rozpracovanou Bobem Baileyem (čti Bob Bejli),
se zkušenostmi Susan Geret (www.clickerdogs.com
) a Susan Salo (ta má vypracovaný perfektní systém tréninku skoku jak u psů tak
u koní). Jde o tréninkové systémy s používáním odměn a téměř žádných
trestů. Tato metoda se dá aplikovat napři i na výcvik slepic, cvrčka apod.
(zdokumentováno viz stránky Boba Beileyeho – Foundation of annimal training
/Chicken training – musím si to na netu najít a kouknout na ty motivované
slepičky :-) ... jsem zatím našla http://stalecheerios.com/blog/training-videos/bob-bailey-animal-training/
z toho už si , kdo bude chtít najde další a další odkazy) Je založena na
používání pozitivních odměn (něco zvířeti přidám, a cítí se líp) a případně
negativních trestů (něco, co zvíře chce, mu vezmu). Hodně věcí se podobá metodě
tzv. přirozené komunikace, kterou my už leta používáme, ale hodně je toho jinak
a to velmi! Vše nám udělalo poněkud guláš v hlavě, ale už odpoledne, kdy
dokonce svítilo slunce, jsme se přesvědčili v praxi, jak to dobře funguje.
Jen si musíme pořídit mrkvovou plantáž. Ono je totiž vše v rámci odměny
založeno na „prokrmení“ = podání odměny ve formě pamlsku za každou kladnou
odezvu, akci a dále provedení zamýšleného cviku (triku) s tím, že se
samozřejmě kriteria provedení neustále zvyšují až do konečné podoby. Chování
člověka/trenéra je založeno na tzv. MAMA HORSE efektu (odvozeno z psího
výcviku mamadog), kdy vlastně zvířátko dospěje k tomu, že neposlechne
Pavlova, ale uvědomí si, co že to ta MAMA „povídala“ a že radši poslechne
jí.  Myslím si, že to funguje hlavně u
takových pažravců, jako je F+F



Večer se opékaly špekáčky a
vyprávělo. O čem? Netřeba ani psát... přeci o koních a psech. Martina nám také
předvedla svoji šampiónku Kiki, která má hrůzu z ohně, ale díky právě
„přemazání“ Pavlova jiným chováním je schopna „opustit“ stres a v klidu
sledovat „mámu“, protože ví, že ona se poslouchá a nic jí nehrozí, a provádět
náročné cviky. Ty jí vlastně od stresu odpoutají.



V noci si už Zorro zalezl ke
mě do spacáku, tak jsem zase spala tak napůl, abych ho do té bolístky nějak
nepraštila. K tomu po pár pivech Jarda dost chrápal a vypadalo to, že
pivko si dal i Azík. Ráno jsem se pak dozvěděla, že jsem jednou omylem mlaskala
na Jardu, aby nechrápal, ale on byl zrovna vzhůru a tak silně chrápal zrovna
náš dědouš Azték.



DEN ČTVRTÝ



Po obvyklých ranních činnostech –
venčení psů i nás, krmení všech apod. začala opět nalejvárna a odpoledne za
naštěstí jen slabšího deště opět praxe. Tentokrát jsme si sami měli vymyslet,
co chceme dělat, stanovit si kritéria postupu a odměn a provést to. No
samozřejmě, že nás musela Martina instruovat, abychom se totálně neztratili,
abychom věděli, jak na to. Fakt to byla zábava pro nás i pro koníky a kolem
stojící kursisty.

nose touch



My jsme pak začali kolem 16.
hodiny byli, naložili jsme paseny do kabiny a pak i koníky. Musím říct, že naši
haflouši stihli za tento den překopnout jedno břevno oplocení jízdárny a další
dvě okousat v kruhovce. Tak jsme si s napáchanými škodami (pokousaný
Zorro Katčiným Ronym) byli tak nějak kvit, ne?! :-)))



Po rozloučení se všemi účastníky
s hlavami jak pátrací balony, jsme s dobrou náladou a optimismem
vyrazili k domovu. Deštivá cesta ubíhala bez problémů a po půl sedmé jsme
byli doma. Byli jsme šťastní, že to Máňa zvládla a zvířátka i my jsme ocenili
pohodu a pohodlí vlastních boxů, kotců a postýlek. I Ti čtyřnožci říkali: „Doma
je doma.“ , i když jsme asi 2 hodiny vyklízeli Máňu a peru a peru...



Důležité na všem je, že naše
„dovolená“ měla smysl a ještě byla strávena v příjemném prostředí se super
lidičkami.



Také jsme tu dospěli ke „krutému“
rozhodnutí.  Přesto, že kluci od zimy
zhubli tak o 4-5 dírek na podbřišníku, mají stále nadváhu, která jim nesvědčí –
viz nutnost podkování hlavně Fíkových ulámaných předních kopýtek. Místo tedy
5-6 hodin na zeleném, tam budou jen 2-3 hoďky – jednu ráno, jednu odpoledne a
jinak ve vydupaném výběhu s možností kousnutí do sena.





V závěru se chci ještě
zmínit o té obr koze Rozárce, která se vyskytuje po celé farmě – najednou se
objeví při výcviku na jízdárně, jindy jen tak pozoruje dění postavená obkročmo přes spodní břevno ohrady a drbe se
nebo leží mezi koníky a občasným zamečením se snaží s námi komunikovat.
Miluje drbání mezi jejími skvostnými rohy nebo na prdýlce. Tak velká je proto,
že je trénovaná – běhala na i cvalové vyjížďky s koňmi a je dobře živená
kvalitními koňskými granulemi :-). 

Jarda a Rozára



Uf tak to bylo vyčerpávající, že?
Asi i pro čtenáře našeho blogu. Pro mě tedy ano – k těm asi 10 stránkám
poznámek z nalejvárny...



Fotky z prvního kurzovního
dne, tj. soboty viz  http://farmamefisto.rajce.idnes.cz/Seminar_pozitivni_motivace_s_Martinou_Klimesovou/

(nevím proč tyhle dva odkazy nefungují napřímo, musíte si to zkopírovat do vyhledávače :-(( )

a naše další průběžná fota
z naložené Máni (pravda odraz ve skle se vyvedl lépe než foto zamýšleného
objektu – "sbalených" pejsků), z nám v posledních pěti letech neznáme
kopcovité krajiny a vyjížďky, a v neposlední řadě cvičení Jardy a Falka
tzv. Nose touch (nous tač – dotyk nosem) v neděli najdete zde http://4borovice.rajce.idnes.cz/Kurz_Volenice_2012




















 



 













(více)
10.06.2012 23:17:57 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Konečně do lesa

Po nekonečných neúspěších s nakládáním Baby, pak zase Falka, pak rozblácené louky, takže nešlo vyjet s Máňou aniž bychom se zabořili, jsme se konečně dostali na "výlet". Minulý týden tomu předcházela zkouška svezení koní - poprvé jsme jim za zadky zavřeli rampu a nastartovali s nimi avii. Převezli jsme je jen asi 40 m z jedné strany louky na druhou, ale zkouška dopadla na výbornou. Hlavně, že měli ňamky a jinak je nic moc nezajímalo.
Dnes jsme tedy naložili sedla a asi v 9 hodiny vyjeli směr Borkovice a za ně do borových lesů. Zparkovali jsme u lesního koupaliště. Kluci nejdřív funěli, kde žo to jsou, ale jen chvilku a pak byli v pohodičce.

Máňa u lesa
v klidu u Máni

Konečně jsme tedy ťapali mezi stromy pěkně v chládku. Sice je tu dost havěti, ale klukům to nevadilo. Hledali jsme si pokud možno nezpevněné cesty, protože kluci nejsou vůbec zvyklí na tvrdý podklad a tak na těch hrubších cestách nechtěli ani nacválat. Jen na jednom měkkém úseku to pro změnu pěkně sbalili...

k lesu
hurá do lesa...

Opětovné naložení a jízda domů dopadla bez potíží, takže konečně začala éra objevování nových cestiček a super výletů.
(více)
11.05.2012 12:07:35 | 0 komentářů
stálý odkaz

Jeli jsme za Baby

to je lásky

V předchozím článku Ivet psala, že na Lady nemá síťovou masku a tak jsem vyprala Fíkovu lece vyspravenou neb on ji na hlavě nemá rád (taky na co, když má takové háro...) a trochu ji potrhal a po telefonické domluvě jsme na prvního máje vyrazili v pozdním rozhicovném odpoledni směrem k Prachaticím.
Holky stály v půlce jedné ze svých velkých pastvin, ale když jsem zachrastila s taškou tak přišli. Bejbinka se jako první přišla stršně moc  a láskyplně podrbat, takže jsem samozřejmě nějakou slzu pustila :-(

Vzali jsme půl tašky chleba pár mrkví a jablek o tu tašku byl veký zájem a to i ze strany hafíka :-), všechny jsem je podělila a ještě zbylo na pak...

ňamková taška...


Zlato moje, máš se tu krásně a jsi evidentně spokojená, doufám, takže můžu mít klid na duši i já! Zase někdy pápá :-)

zlatíčko...









(více)
02.05.2012 19:30:51 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Pár fotek Baby a Lady ze Stádel

Zde uvádím mail od Ivetky včetně odkazu na fotky:

Ahooj:)

Tak konečne nejaké fotečky...mouchy začli útočit, tak jsem holky navlíkla do sítek, akorát Lady nemá masku, ta stará je na padrť a tu co jsem koupila, tak jí na hlavě ani nezapnu:/  Jinak na fotkách ješte ta tráva není tak zelená, ale během pár dnů povyrostla, prozelenala a plná pampelišek....jinak kvalita fotek nic moc, ten můj foták je bída a ješte během tohodle krátkého focení vyplivly nové barerky, už vím na co šetřit:)

fotky jsem dala na rajče:

http://iveth.rajce.idnes.cz/Baby_a_Lady/

Zdraví Iveta:):)


P.S. Pokud odkaz nefunguje, skopíruj do vyhledávače, nevím proč to nejde?!
(více)
30.04.2012 15:41:24 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Duben v kostce

Konečně se začíná klubat jarní počasí a v závěru měsíce
až letní a tak se začíná víc pobývat venku, víc se fotí... Rozhodla jsem se
proto většinu fotek umístit na Rajče, protože tady by to zabíralo spoustu
místa. Zde odkaz na fotky a jedno psí a jedno koňské videjko

http://4borovice.rajce.idnes.cz/Duben_2012_v_kostce/



 http://youtu.be/OUNBiSZKQFY





http://www.youtube.com/watch?v=mWqxOHoXp18&feature=youtu.be





K nim tu uvádím jakýsi komentář:



Foto Zorra a Chucka na jejich pozorovatelně – parapetu okna
v pokoji – je z února, ale stáhla jsem si ji od Verči až teď.







Naši Máňu jsme zdokonalili tak, abychom mohli bez vzájemné
úhony koní a cajků konečně vyrážet do vzdálené přírody – vysněných lesů a také
v červnu na dvoudenní seminář na Farmu Mefisto. Bereme všechna zvířata a
pak budu informovat, jak to vše dopadlo :-) Čili zpět k Máně – na korbě
jsme vytvořili jakousi bednu s víkem pro uložení sedel apod. Konečně i Falko se bezproblémově nakládá (dokonce si tam
vleze sám), takže jsme je už „přikurtovali“ a zatím jim to ani nevadilo.
Hlavně, že měli v kyblíčkách dostatek ňaminek. Čeká nás první zkušební
jízda. Vždyť už je na čase!!





 Kluci konští se mají rádi, jen občas – třeba v kruhovce
nebo na vyjížďce si dávají najevo, kdo že vlastně poběží první :-) je to
s nima sranda. Z kruhovky a různých cvičení pak vznikly někdy docela
humorné fotky (co že to tam ta panička u té prdýlky dělá... apod.)





O Velikonocích nás navštívil Jára s našimi vnuky Nikym
a Kubinou. Hanku s mrňavou Eliškou nechali doma – vždyť jí byl akorát
týden!





Také se povedlo pár fotek s pejsky :-) Azíkovi to
stále, i přes jeho dědečkovský věk, moc sluší.





Brigádníci – Verča s Péťou se s námi vrhli na asi
2 roky plánované práce na úpravě bývalého čeledníku – celková rekonstrukce na
1+1 s příslušenstvím a právě se betonovali základy a dělaly odpady. Zbyl
konečně i čas, aby se Peťa u nás i svezl na koni.





No a konečně dnešní jarně letní nedělní pohoda je vidět na našich
„rodinných“ fotkách – pěkně všechna zvířátka pohromadě. Velcí hafani měli sice
z počátku trochu problém, že se jim v jejich teritoriu pohybují koně,
ale já byla ráda, že vypásli okraje trávníku a nemusím to dělat
s křoviňákem, hihi. Je to prostě paráda – sedět pod pergolou, číst si a
občas juknout na spokojené kamarády, nebo si mezi ně lehnut na trávník a zkoušet
fotit... Jo a ten gauč u baráku je prosím pro pejsky. To se tak někdo má, že?!










(více)
29.04.2012 00:00:00 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Najdi 5 rozdílů

Black Boy v zimě



Jestli si někdo myslí, že nám
Ivetka konečně poslala nějaké fotky, není daleko od pravdy. Fotky poslala.
Jestli si někdo myslí, že nám poslala fotky z Prachaticka, kde právě napadl
znovu sníh (dnes už tedy slezl), taky není daleko od pravdy. Jestli si někdo
myslí, že je to naše bývalá Bejbinka, tak to se tentokrát mýlí.  Baby
Breeze se nachází na spodní fotce. Na té horní, kterou opravdu poslala Ivet je však
Black Boy. Kdo že to je? Zkuste hádat...



ségra v zimě


Úplnou náhodou totiž Ivet narazila na nějaký článek o valáškovi, který se
narodil tam, co Baby a měl stejného otce. Nakonec nejen jeho - Black je pravý
brácha Baby a to jen o rok mladší ze stejně matky Banna Breeze po stejném otci
Harlow a myslíme si, že je to na nich fakt dost vidět. Co říkáte?



 

Black Boy v létě

ségra v létě


Fotky (opět horní je Black a dolní Baby s Adískem) jsou v obou případech starší
(pár let), protože teď už vypadají oba zase trochu jinak - jak už to správní
bělouši dělají - každý rok se vybarví jinak.



Paní (slečna), která poslala fotky Ivetě, se zmínila, že si "Bleča"
také prošel svým... a slíbila mi kontakt na současné majitele, kteří se po jeho
koupi nestačili divit, když je hned první den vykopal ze svého boxu. Snad se o
bráškovi "naší" princezny dozvíme víc.



Ivet se dokonce dopátrala v rodokmenech, že Baby měla 2 hříbata a ne jedno, jak
nám byla prodána. Mě vůbec nenapadlo tohle kontrolovat a stejně jsem to ani
dnes nikde nenašla - nemá vlastně uvedené ani hříbě, o kterém vím, protože
muselo být utraceno :-(.





 



 



 



 





(více)
21.04.2012 15:26:33 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co se děje ve Stádlech

... jen pro informace chtivé ...
Dovolím si zveřejnit dnešní Ivetčin mail, z kterého jsem měla opět radost:

Ahoj Ivo, víkend jsme projezdily , byla u nás kamarádka, co jezdívala u kamarádky plnasku,ale ta už je ted v důchodu, tak jsem ji nabídla zda se spolu neprojedeme, vzaly jsme holky a udělaly jsme si hezkou vyjíždku, taky jsem ji ukazovala pár prvků z PNH a byla nadšená, že to chce naučit a v něděli jsem  jela s Lady na délší výlet až do Zbytin, urazily jsme tak 40km a ja dva dny jsem z toho nejezdila, všechno mě bolelo, taky pro Lady to byl záhul na kopyta a vypadá to, že takových výletů budeme pořádat víc, tak pokukuju po botičkách na předky....Babince začíná pomalu ta jedna prasklinka odrůstat, ale ta druhá, ta se drží, má ji protaženou až ke korunce a tam se mi to nedaří nějak podchytit, mažu jí korunky a ještě tak 2cm nad korunkou pedocamen a má pak zelený ponožky:D Jinak tedka jsem musela během psaní odběhnout, jsem si říkala co to je, Baby s Lady řechtaly, kvičely a lítaly sem tam, Baby takový slušný prdáky a Lady se nakrucovala,ocas nahoru jako slušnej Arab:D, taky takový perdy přes celou ohradu, ještě běžely do další ohrady, kam moc nechodí a tam se předváděly co to šlo a po chvilkách se  zastavily a koukaly jedním směrem a zjistili jsme proč, kravka se telila a holky to hned vycítily a asi tak vítaly nový přírůstek:D, jinak Baby mi jednou při telení asistovala, když jsem večer je šla zavírat, to byly krávy ještě zavřený, tak jsem zjistila, že se kráva telí, nechala jsem koně ve dvoře na volno a rychle jsem šla dělat porodní bábu, no co koukám, Baby před vchodem a koukala celou dobu na nás a Lady ta měla jiný starosti, využila situace, vlezla do seníku a ládovala se tam, co pak by na mě čekala, než jí dám večeři, nebo když odvážím kolečko hnoje ze stodoly do zádu za rybník, tak obě dvě mě jdou doprovodit, počkají jak kolečko vyklopím a pak cválají do stodoly, tam čekají jak dojdu, naložím druhou várku a zas jdou se mnou, vyklopím a hned cválají zpátky a zas na mě čekají...ty jsou tak vtipný....

Jo, fotečky musím nafotit, kolikrát se nemám ani čím pochlubit u známých, co ještě u nás nebyly. Když něco děláme, tak si říkám, to by chtělo fotku, ale nemá mě kdo zrovna vyfotit, ale zkusím tento víkend nějaký fotky spáchat:) Taky jak jí mažu ty spěnky, to za ní přijdu na louku, sednu  si pod ní a promazávám jí korunky a nad korunkou pořádně promasíruju, aby se co nejvíc mast vstřebala dovnitř a Baby v klidu stojí a užívá si to, to by byla moc pěkná fotka:)

Je to jsem se zas rozepsala, jinak pozdravuj kluky a at pěkně dál hubnout a nabírají kondičku, my zas s Baby musíme nabírat svalíky a Lady, ta by potřebovala trošku přibrat, at má pupík, vypadá jako bych jí nekrmila a to jí láduju co to dá a dávám dvojtou dávku ovsa....

Jinak ještě se musím zeptat, jaký minerály přesně si Baby dávala, od jaké značky? Taky sháním nějaké vitamíny, aby obsahovaly kolagenní peptidy a jestli nemáš na nějaký dobrej tip:) Chci totiž Baby dávat na klouby, poradili mi gelapony a alavis,ale prej je to moc předražený a že jsou lepší nějaký vitamíny, co ty peptidy obsahují,ale jaký...když na netu na nějaký přijdu, tak tam zas nepíšou pořádně složení:/:/

Tak už musim...zdraví Iveta, Baby a Lady:):)

(více)
30.03.2012 19:23:58 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jarní dovádění

I když tomu dnešní počasí neodpovídá, je tu jaro a minulý víkend se opravdu vydařil snad všude. Již v pátek večer řijela Verča s Peťou - měli v sobotu rbářskou akcei v Budějkách. My jsme si s taťuldou mj. udělali radost, hlavně tedy já, úpravou záhonku u vstupu na náš pozemek - trochu jsem vše přesázela a zakoupili jsme zlatý déšť a fialový šeřík. Tak jsem měla na co pověsit trochu jární - velikonoční vyzdoby.
jaro 2012
V sobotu odpoledne jsme jel na krátkou vyjížďku kolem dokola celé vesnice. I tak to bylo super. Hlavně musím říct, že jarní nálada se projevila na veselosti koníků. Hlavně snad je konečě vidět, co dokáží homeopatika v kombinaci s masážemi a pravidelným pohybem. Fikulín nás, tedy hlavně mě, začíná překvapovat a jsem ráda, že vždy asi minimálně půlhodinová příprava na práci a tedy i na každou vyjížďku fakt přináší ovoce. Kolikrát až nechtěné, haha. Oč jde? No, takhle si jedeme, vklušeme na louku a že skočíme do cvalu. Já, zvyklá na zahozené otěži, že se Fikulín nikam nežene, ho pobídn do cvalu. Jakým však překvapením se stal jeho raketový start a to takový, že jsem si ho vůbec netačila posbírat a najednou jsm byli ve vedení... já s pokynem do kroku "ššššššššššš" jsem se prohnala kolem Faliho a Jardy, kteří tedy do toho kroku, na rozdíl od nás, přešli. My jsme to dokrosili až na konec travnatého hřiště, kde jsme na kluky počkali. Přeci jsem nemohla nějak histerčit, když na hřišti byli lidi, tak jsem dělala, jakože to tak mělo být. Jsme se hezky pobavili.
na jarní vyjížďku
V neděli po brzkém obědě jsme pro změnu do polí vyrazili s Verčou. Já jsem tím pádm poprvé vyjela na Falkovi. Moc jsem se těšila, protože jsme takhle s Verčou byli na pohodu snad naposledy, no ano, naposledy v řece nebo na Žďáru ještě v Kameňáku. S hrůzou jsem si uvědomila, že letošní jaro je už šesté, které tu prožíváme !!!
Verča na Fíčkovi a já na Falim
Takže povinné pózování pro taťku fotogafa bylo na místě. Samozřejmě si neodpustil foto čtyř "zadečků" :-)))
4 pr... na odchodu
Verča si hned od počátku pochvalovala, jak si Fík vesele vykračuje a že má úplně jiný, uvolněný pohyb oproti tomu, když se na něm svezla zhruba před rokem. Já zase byla udivená z Falkova měkkého houpavého pohbu hřbetu, protože teď jsem si už zvykla na tvrdou jízdu na mém trpasličkovi Fíčkovi. To potvrdila i Veronika, že je to fakt poník. Za vsí jsme hned naklusali a pak se a poli domluvili, že zkusíme tedy i cval. Zkusíme proto, že Nika fakt už strááááášně dlouho necválala. To si ještě stále myslela, že jede na poníkovi. O to pak bylo větší její překvapení, že se někde pod ní objevil silný motor, Fík měl prý najednou snad zadek až pod krkem vepředu a vyrazil šílenou rychlostí. To tentokrát dosud v klidu cválající Fali po nkolika skocích nemohl přenést přes srce a vyrazil též. Stáhla jsem ho tedy napolní cestu a zastavili jsme, aby mohly Verči oči zalézt zpět do důlků a moje tak trochu taky, to skrývat nebudu. Pak už jsme se fakt bavili. Kluci si ťapkali, já dceři v klidu vysvětlovala, jak že musí na Fíčka s otěžemi a sedem, jdeme vedle sebe po polňačce a šup - já s Falim najednou stojím v opačném směru asi o 4 metry dál v poli a koukáme na sebe a za smíchu si vysvětlujeme, co že to bylo... kachny, kachny na rybníku se rozhodli vzlétnout :-))) Došli jsme do brodu trochu zacákat, na louce se kluci popásli a obrátili jsme to k domovu. Dle mě jsm se pěkně a hlavně v obré náladě projeli. Moc se mi to líbilo, až na to australské sedlo, která má přední rozsochu zvedlou a nejsem na to zvyklá, tudíž jsem byla poněkud otlačená v místech, která na to nejsou zvyklá, že...! hihi

P.S. Jelikož asi dochází baterky v klávesnici bue v textu možná spousta písmenek, která jsem ndopsala dodatečně, chybět, ale konrolovat se mi to fakt nechce.





(více)
29.03.2012 19:24:56 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

V pohybu

kluci trénují 1


Kluky jsme začali připravovat na to, že se budou muset hýbat. Takže je potřeba shodit nějaká kilínka a nahtrénovat rychlejší pohyb, aby se nám kluci po pár klusových krocích nezadýchávali... Začali jsme pěkně ve volnosti, když tu možnost máme a nemusíme na lonž. Nejdřív jsme je brali každého zvlášť, protože Fali ještě nereagoval na malé tlaky jako Fíkulda. Když jsem to zkusila je vzít dohromady, tak jsem musela na Falka víc zatlačit a Fíček to vzal i na sebe, takže on cválal a Fali se flákal v klusu. Pak jsme trochu zapracovali prací ze země, Falko začal víc chápat a už to dohromady jde (většinou), že si pěkně klušou a já ušetřím tak čas, že nemusím každého po 10 minutách zvlášť. Pokaždé se snažím pár minut přidat, tak se dostávají pomalu ale jistě do kondice.


kluci trénují 2


Včera (v sobotu) jsme vyrazili jak procesí přes celou ves na druhou stranu do polí a do vody. Jarda vedl Falka, Aziho a Baru, já zbytek - Fík, Zorro, Chuck. Byla na nás asi dobrá podívaná. Když jsme minuli všechny baráky a na volno puštěně psy, vypustili jsme i ty naše a nasedli konečně na oře. S přestávkami jsme hodně klusali. Pak byli spocení a hlavně Azík stařík měl co dělat. Jednu chvíli se zastavil a nechtěl běžet dál, tak jsme pak šli v kroku. Ve vodě se všichni zchladili a bylo fajn. Malí hafíci si dosyta užívali volnosti. Máme však o ně strach, protože tu máme i mořské orly a pro ty by oni byli kořist jak zajíc. Proto je pořád musíme volat zpět. To se nám ale nepovedlo, když v dálce uviděli motorky a chtěli je asi lapit. Za chvíli nám zmizeli za horizontem, ač je to v naší rovině snad ani nemožné :-)). No proběhli se tak přes půl kulometru tam a zase zpět. Doma pak Chuck doslova usnul vestoje.


 


jarní pivko


Dnes jsme nechali hafany doma a vyrazili do vedlejší vsi na pívo. Mezi polema je to tam asi přes 4 km. Zase jsme poklusávali a trénovali i cvalik. U hospůdky jsme vzbudili trochu pozdvižení a paní hospodská se po natočení Staropramenu povozila na Fíčkovi, protože na toho velikánského :-)) (to neznala našeho Adíska) nechtěla. Fík si pak dal za odměnu z dlaně taky trochu pivka a oba se tam vrhli na pučící travičku. Pak jsme v pohodě vyšli k domovu. Na jednom krásném rovném poli jsme se domluvili a Jarek se odhodlal ... jeho zatím nejdelší cval byl něco přes 400 m, což je první velký úspěch. Kluci byli docela natěšení a bylo to moc fajn. Pak už jsme jen krokovali, protože jak chudáci ještě mají zimní kožíšky, tak byli docela mokří. Fíček kompletně i na hlavě. Doma se hned spokojeně vyváleli.


Pak jsme ještě šli potrápit Falka s nakládáním na Máňu. Šla jsem mu dát ohlávku a slyším "dup, dup", ohlédnu se a Fíček na korbě a pustil se do granulí, co tam byli nachystané coby lákadlo pro Falka. Ono se tam Falimu totiž vůbec nechce, ale dnes se povedlo, že už měl na rampě všechny čtyři nožky, tak už se to bude jen zlepšovat.


Tož takhle prímově (kromě snad prací na zahradě...) jsme strávili předjarní víkend a už nemusíme našim bzenským kamarádům závidět, že si jezdí na pohodičku přes les na pivko!

(více)
18.03.2012 18:40:26 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Zprávy ze Stádel

Baby, Baby, Baby... Pořád na ní myslím, ale je fakt, že se fakt nemusím o její žití obávat a je mi kolikrát až do breku, jak se má u Ivetky skvěle. Je ve svém živlu, šťastná, tož já taky a můžeme v klidu kutit blbosti s klukama doma.


Je fakt, že jsem se Ivetky ani nedovolila, zda můžu zveřejňovat její maily, ale snad se nezlobí :-) Je to skvělá  koňská panička! Musím jí napsat také o nějaká fota, jestli má.


Zpráva ze 4.3.12:


Ahoj Ivo.


S tím pružinovým východem, jsem se nasmála (Psala jsem jí, jak fakt umí Baby brzdit - dlouhá brzdná dráha a jednou to nedobrzdila tak, že pružinový východ z ohrady letěl k sousedům do zahrady a druhý přitáhla na ocase)....jo Baby ta má mety:D Jinak Babinka musela už počkat sama v ohradě, byla moc šikovná, Lady jsem potrénovala na vedlejší louce a Baby na nás dobře viděla, to pobíhala sem tam, pak si zvykla a už jen stála a koukala, tak jsme se začli postupně pomalu vzdalovat a snášela to dobře. Vzala bych jí ráda,ale tentokrát jsem měla vyjíždku s místníma konákama a jak je u nás krátce, tak bych to neriskovala. Po příjezdu stála na stejném místě a vyčkávala nás .Čučela, že nás jede víc, čuchla si přes ohradu s Jasmínou, to Baby pořádně zapískala, asi poznala, že Jasmína je pěkná dominantní potvora, Fortas jí nevadil, jo to je taky pořádnej gentlemen, toho má ráda i Lady:D.


Další den, jsem zas vzala Lady a Baby za námi šla na volno, tentokrát se nejen Lady zapotila,ale i Babyna, vycválali jsme delší mírný kopeček,ale Baby se už moc dál nechtělo,tak jsme jeli krokem domů, jak jsme vylezli z lesa na Louku a šli jsme k cestě, Baby nevydržela, nečekala na nás a šla si to svižně domů, do ohrady nemohla, ta byla zavřená, a z dáli vidím, jak už se na sadě válí. Doma jsem na obě dvě hodila odpocku a zatím že je nechám ve dvoře, než proschnou, aby se mi v nich neváleli, Baby sice se už vyválela,ale jak by viděla Ladynu, že se válí, tak by se vyválela zas,tak že je na chviličku nechám ve dvoře, ale mezi tím, co jsem jim skočila domů pro mnamky, se mi obě dve dostali do dílny a tam objevili kyblíček s granulema, co jsi mi dala pro Babinku, asi jsem ho pořádně nezavřela, že ho otevřeli a už se ládovali, ješte že jsem přišla v čas:D


Jinak plány na víkend, že s Baby začnu dělat práci ze země a další vyjíždka do terénu, nevyšli, dostala jsem nějakou chřipajznu, tak mají obě dvě leháro a stará se mi o ně ted přítel:)


Zdraví Iveta:)


Zpráva z 11.3.12:


Ahoj Ivo, chřipajzna pryč i když ješte to není ono, ale to se časem vstřebá, akorát ted o víkendu jsem s holkma nestačila nic dělat:/, jela jsme s přítelem za jeho rodinkou, přítel slavil narozeniny a jeho maminka povýšení a to bylo na dlouho a vrátila jsem se až dneska před chvilkou, akorát je tak hnusný počasí dneska, mrholí tu, tak je ješte dneska vemu, chtela jsem s Baby neco dělat ze země, ale asi vemu na rychlo Lady bez sedla do terénu, Baby at za námi zas pobíhá a prozkoumává tu terén a tento týden, jak bude hezky začneme...jinak Baby je dominantnější, Lady nechce pustit do stodoly k senu, tak jim seno dávám radši ven, stodolu si dost přivlastnila a i na Lady žárlí, když se du s nima pomazlit a Lady ji respektuje se vší úctou:D Stačí jak Baby sklopí uší a Lady už se klidí, ale jak se pasou a pozoruju je, tak zas kam jde Lady, Baby hned za ní:):)


Zdraví Iveta:):)


Má odpověď: To mě mrzí, že je Baby na Lady taková. Ona totiž byla zvyklá mít přes noc svůj klid ve svém boxu a když jsem je párkrát (ještě když tu nebyl Falko) nechala přes noc v létě venku, tak byla pak celý den nevrlá, že se jako asi v klidu nevyspala. To i na Falka teď vždy ze svého boxu na něj házela šklebáky, to byla hrdinka, na svém :-))Tak držím palce, ať to není nějaké ošklivé. Papa a těším se na další zprávičky.I.


Zpráva z 12.3.12:


Ahoj Ivo, to je v pohodě, nějak extra na ní ošklivá není, jen dá uši dolů a Lady už ví, taky Lady nikdy nebyla nějak vůdčí, vždycky se podřídila a tak dala Baby roli jako vůdčí....jinak to bude ono, ja si toho taky ted všimla, že ona chce mí ten svůj klid při žraní a at jí nikdo neotravuje, nebo se bojí, že jí to všechno sní, právě ja je krmím hlavně ve stodole, ráno jim to tam nahážu, doplním vodu a jedu rychle na praxi a tedka dávám do stodoly pro Baby a ven pro Lady, zas když jsou zavřený, tak bych musela čekat, než to spapají a pustit ven, ale to jsou takový maličkosti, nějak to ještě musím vychytat, jinak co dorazím z praxe, tak jim jdu dát jádro a to na ně zavolám, přiběhnou, každá dostane svůj kyblík, jsou vedle sebe a papkaj, ale to je musím hlídat, Baby když to dojí dřív, tak má zálusk na to Lady a taky, sklopí uší a Lady jí ten zbytek hned přenechá:):) Taky dneska jsem dělala s Baby nějakou tu práci ze země, pěkně jsme zvládly ustoupit zadkem na pohled a změnit směr co byla pro mě novinka, ještě jsem ji vzala na vodítku do terénu, na jedno místo, kde mi nechtěla odbočit z cesty dolu do lesa, kde taky musela zdolat nějaký překážky, tak ze země jsme to zvládly super a pak jsem ji ještě vzala pod sedlo a to už bez váhání jen na holen mi hezky z cesty odbočila dolů do lesíka i přes všechen ten lesní bordel, klacky a tak:) Lady jak byla na volno se tam něčeho polekala, tak vystřelila jak petarda, Baby hned na to taky, ale zvládly jsme to dobře, dali jsme si ješte jeden hodně prudkej kopeček a to Baby se do toho pořádně opřela, tak jsem ji ho nechala vyklusat, ta měla elánu, jen sedlo nám pěkně sjelo do zádu, tak jsem ještě přesedlávala:)


Zatím se mějte krásně, brzy se zase ozvu, jak to jde:):) Zdraví Iveta:)

(více)
13.03.2012 07:09:58 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Efka a dieta a co dělá Baby

Jak jsem našim efkům - tedy Fíkovi a Falkovi slibovala, že až tu nebude Bejbinka, že nasedíme dietu. S Bejbkou to nešlo. Museli jsme mít založeno v jeslích i rozvěšené minimálně 2 sítě sena, protože by se Baby jinak moc nenapapkala. Falko jí vždy po chvíli z jednoho místa vyhnal a musela jinam. Né, že by taky neměla větší bříško, ale bylo mi jí líto, tak jsme to tak řešili.


Včera jsem konečně trochu podrobněji koukla na nový šikovný web Bořánků, a to  http://www.horse28.cz/ , který začal fungovat před pár týdny a který se zabývá výpočtem krmné dávky. Tak nějak jsem tam něco porovnala, dosadila a zjistila, že teď při zimním krmení senem by tedy k té hrstičce (asi 100 g ječmene či minerálních granulí na hlavu) měl každý dostat na den maximálně 5 kg sena (což je jedna velká sít pro každého). Takže pro začátek dostávají po 1 kg na noc, jako dosud, ale přes den jen jednu síť dohromady ráno a druhou odpoledne a jinak jsou na blátě. První den na to koukali divně a vrhali se po každém stéblu, ale už si začínají zvykat, že taky jen čučí a stojí a neládujou se :-) No a začínáme pomalu s "lonžováním" a prací ze země v kruhovce, pro osvěžení si jejich i našich vědomostí a zkušeností, protože Falko potřebuje trochu více práce - jednak je zcela zdravý mlaďoch a jednak toho tolik neumí, tak aby byl pak lépe ovladatelný a lépe se s ním komunikovalo.


No a včera mi přišla smska - zpráva ze Stádel (tam bydlí Baby), cituji:


"Ahoj, dneska jsem byla s kobylkama na pořádný procházce. Vzala jsem Lady a Baby pobíhala okolo, byla vzdycky v popředí, pěkně řádila, hihi. Jak jsme se vraceli, tak už se přízila za náma, asi jí ty kopce zmohly, hihi. Holky si spolu rozumí. Taky taťka dal na chvilku jednu kravku do ohrady a když jsem holkam dala kopicku sena, tak Baby pěkně kravce ukázala, že to není pro ní, coz jsem  docela koukala, hihi."


Tož jsem konstatovala, že to je zase ta naše pravá Bejbinka, že jí zase stouplo seběvědomí a není taková ušlápnutá, jak tu byla s Falkem, a smutná. To je fajn!


A dnešní mail od Ivetky-- SUPER!!!:


Ahoj, dneska jsem zas vzala Baby ven, jela jsem na Lady a Baby pobíhala, vzala jsem je na tu velkou louku, jak jsme stavěli s přívěsem a škoda že jsem neměla kameru.....Baby začala lítat tryskem přes celou tu louku, taková rychlost to byla, to byly perdy, behala sem tam a při tom si několikrát pořádně vyhodila, pak se vyválela a začla s lítáním na novo, pěkně se zadejchala a stopy po ní tam jsou jak od traktoru a hlavně ta brzdná dráha:D a pak už se jen pásla, tak jsem je dala zpátky do ohrady, ale ještě dneska jsem stihla vzít Baby pod sedlo na kratší vyjíždku, když už byla tak pořádně vylítaná, po lesní pěšině jen na krokovku a Lady šla hezky za náma a Baby jak by se rozmýšlela, zda má udělat další krok:D, jak jsme šli domů, tak Lady už šla před námi, že si i nacválala, tak to už Baby šla svižněji, že jsem ji musela párkrát zastavit a zacouvat a nechat chvíli stát, měla strach, že ji Lady uteče a pak šla v klidu...dneska to byl hezký den:)


Zdraví Iveta

(více)
29.02.2012 15:54:19 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Velká událost a něco ještě kolem

Vezmu to podle data pořízení fotek pěkně popořádku. Spíše jen pro pobavení několik fotek:


chlapi na seně


chlapská pohoda na seně;


Chuck cvičí s paničkou


společné cvičení paniček a pejsků;


Fík na rýžovém poli


rýžová pole v jižních Čechách.


No a teď se dostávám k té velké události. Nadešel dlouho očekávaný den, kterému předcházelo těžké rozhodnutí o prodeji Bejbinky. Minulý týden si Ivetka přijela vyzkoušet a naučit se trochu fyzioterapie s Baby a domluvit se na jejím odvozu. Konečné rozhodnutí - neděle 26.2.2012 - den, kdy zřejmě definitivně končí naše plnokrevná koňská éra a začíná éra haflinkářů. Tímto dnem se také konečně kluci dočkali svých cedulek na boxech (dvojí datum narození u Fíka je vysvětleno v článku Dva v jednom). Falkova cedulka byla umístěna na box po Bejbince neb ona byla uprostřed mezi nimi, tak jsou teď kluci vedle sebe.


Fíkova cedule


Falkova cedule


Včera i dnes jsem si naposledy Bejbinky užila tak, že jsem ji vzala na procházku a mohla se napást trochu zeleného, po kterém na naší louce není vidu... Samozřejmě jsem se jí snažila vyčistit nejlíp, jak jen to u bělouše z blátivého výběhu jde, kondicionérem jsem rozčesala žíně a byla z ní čupr holka. Hm, leč do odpoledne, kdy přijel povoz "směr Prachatice", se stejně na jednu stranu vyválela.


poslední Baby procházka ve Svinech


poslední foto ze Svinů


Ve 13:45 dorazil přepravník. Po předání papírů a výstroje se šlo tedy nakládat. Museli jsme až na asvaltku mimo výběh, protože by se jinak auto zabořilo. Kluci F+F šli Baby vyprovodit až na konec louky. Baby trochu znejistěla, když konibus uviděla, ale po vteřince zaváhání šla dál za mnou. S menšími zaváháními se nakonec statečně naložila. Jen když se za ní zavřela rampa, hrozně se celá rozklepala, ale granulky a mrkvičku spapkala. Zatím jsme jí dali odpocovačku (byla mokrá, jak tu pršelo, tak aby nenastydla na záda). Zařehtala na kluky poslední pápá a jela. To bylo 14:15. Asi za hodinu a půl jsme dorazili z naší nadmořské výšky asi 340m do 810m! Stihli jsme to tak za minutu dvanáct. Jinak by musela pěkný kus z hlavní silnice po kopytě. Strhla se taková chumelenice - viz fota... Já jsem si k Bejbě vlezla do vleku. Holky se ještě ani neviděly a už na sebe volaly. Ivetka šla odvést Lady (9 letá kobylka po arábkovi z holandské teplokrevné klisny / snad jsem si to dobře zapamatovala) do výběhu, protože normálně si po jejich širých pozemcích chodí dle uvážení :-). Jenže Lady hop přes ohradu a byla u vozíku a už se holky očuchávaly přes otevřená přední dvířka. Druhý pokus již vyšel. Lady v ohradě zůstala a netrpělivě čekala na kamarádku. Baby vcelku bez většího stresu vycouvala. Trochu nás zaskočila ta vánice, ale to bylo tím, že jsme asi fakt přijeli do hor :-)) Baby jsem dovedla do ohrady a obě jsme vypustili v domění, že někam poletí a bude nějaká akce. Leč děvčata šla k sobě, foukla si do nozder a šla se spolu popásat. Lady Bejbě ukázala pěkně celý výběh a prostě nic neřešily. Leopardímu pejskovi (bohužel si nevzpomenu na jméno) dala Baby jasně na jevo lehkým vykopnutí zadní nohy jeho směrem, že se s ním zatím kamarádit rozhodně nechce. Po chvilce se Baby i v jedné z pozůstatků závějí vyválela, což je znamení, že se jí tam zalíbilo.


Baby a Lady 1


Baby a Lady 2


Baby a Lady 3


Nojo, až Baby začne pracovat, tak bude mít taky takové krásné bříško jako Lady :-)


Baby a Lady 4


Baby a Lady s paničkou Ivetou


leopardí pes s Ivetou


Ta louka za silnicí je též pozemkem, patřícím k novému domovu mé bývalé kobylky.


Lady, Baby a hafík


Napočítala jsem celkem asi 4 výběhy s lesem i rybníkem.


Boubín v marcích a nový domov Baby


Toto je nový Baby domov. V pozadí v mracích se někde nachází Boubín.


Baby a Lady 5


Obě spokojené holky jen na mé zavolání zvedly hlavy a řekli čau a už neruš...


Zašla jsem po pozvání Ivetčiných rodičů na kafčo. Ivet říkala, že do výběhu pustila kozlíka, který se za Ladynkou schovával a pokukoval po nové kobylce. Když jsme tam po tom kafču přišli, už tam nebyl, tak se zatím asi moc neseznámili. Kobylkám jsem rozdělila zbylé mrkvičky, rozloučila se se slzami v očích a vyrazila na zpáteční cestu. Že toho za volantem měsíčně najezdím dost (cca 8-10 tis. km), ale z kopce na jedničku jsem už nejela ani nepamatuji. Pěkně to umrzlo a skoro celou cestu jsem pěkně "plavala" na ledu.


Doma se mi dostalo informace, že Fíkovi to bylo jedno, ale Falko, který Bejbince nejvíce ubližoval ,ji stále volal na pastvině i ve stáji. Zajímavé,  že?


Také jsem dostala sms od Ivekty, že bez velkého problému šla Bejbinka za Ladynkou do maštale a to tam za přepážkou stojí asi 10 kraviček a vůbec se holka statečná nebála.


Jsem moc ráda, že se ta moje bílá kočička dostala do tak skvělých rukou a zřejmě, moc si to přeju a i to tak vypadá, tam bude Bejbinka šťastná a to je to hlavní. Na jednu stranu se cítím uvnitř trochu prázdná, ale v srdci bude stále moje kamarádka. Ať je Ti tam moc hezky! Děkuji Ti za všechno, co jsme za osmiletou společnou cestu mohli prožít!

(více)
26.02.2012 20:12:53 | 5 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Výlet nezaškodí

V sobotu odpoledne jsem vyrazila na výlet (sama, neb Jarda je nemocný a stejně musí někdo zůstat se zvířátky). Nejdříve k ségře do Kameňáku na pokec. Tam jsem vyfotila jejich pečenou kočindu - její nejoblíbenější místo - teplý radiátor.


pečená kočinda


V neděli ráno jsem pokračovala kousek vedle - do Rokycany za synovo rodinkou. S kluky jsem si užila spoustu hraní a mj. jsem dostala úkol modelovat koníčky i s klukama na hřbetě...


kluci s koníčky


V neděli k večeru mě doma čekalo překvápko. Byli u nás Verča s Péťou. V neděli ráno u nás bylo - 27 st. a v pondělí jen - 21. Přesto se už při snídani hodil nový model funkčního termoprádla - zahřívací Chuck...


termoprádlo Chuck


Jelikož jsme delší dobu plánovali návštěvu u naší zvířátko-lidské paní doktorky v Brně-Tuřanech, spojili jsme cestu s vykonáním dobrého skutku :-) Před víc jak týdnem psala Ivetka z Bzence, že má u Tábora k vyzvednutí jejich nového kamaráda - 8 měsíčního australského honáckého pejska Una. V pondělí po obědě jsme ho tedy ve Zhoři u Mladé Vožice vyzvedli a po dvou hodinách dorazili do Tuřan. Tam, z naší super dálnice chudinka vyklepaný Uno, byl ještě víc vyděšený z provozu, na který není zvyklý. Za chvíli dorazili z druhé strany Ivet a Kája a svůj nový poklad si převzali. Věřím, že o jejich novém kamarádovi se něco víc dozvíme na jejich stránkách Ranče pro radost (viz v našich odkazech).


Uno


Že je nádherně zbarvený! Určitě z něho bude oddaný společník doma i na vyjížďkách s koníky.

(více)
14.02.2012 17:52:19 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Byli jsme na čumendě

Po další mrazivé procházce s naší smečkou a stádečkem jsme se rozhodli vyrazit na čumendu do Záříčí. Hanka s Pepou si totiž včera přivezli druhou tinkerku.


Melody


Tu první si koupili někdy na podzim a teď tedy druhou. Je to celé super - obě kobylky mají společného tátu a je to na nich vidět. Jsou téměř svým zrcadlovým otiskem. Melody (s červenou ohlávkou) má černou levou přední nohu a Deina (nevím zda napsáno dobře, s modrou ohlávkou) má černou pravou přední nohu a je jen celkově trochu jemnější konstituce.


Deina


Zajímavostí je ti to, že jsou obě čtyřleté - narozky mají od sebe asi 14 dnů, obě jsou březí a jedna bude rodit v květnu, druhá v červnu. To bude teprve na ranči U potoka veselo.


spousta čumilů kolem tinkerek


Na čumendu se nás tam dnes sešlo asi 9, i přes tu kosu venku...


Nynější stav koní je 11,5 - ta půlka prý je poník Sárinka :-))). Holky, když jsou sami, jsou v pohodě. Jak někdo přijde Melody zatím žárlí a odhání Deinu. To se ale časem poddá. Vždyť spolu stojí v jedné stáji hned vedle sebe. Jsem si tak říkala, že bych si nechala "dát" dárek k mým letošním padesátinám a nechala se holkama svézt v kočáře na nedaleký zámek Červená Lhota. Bohužel mě nedošlo, že budou v té době mít hříbátka jen kolem 5 měsíců a mladé maminky se budou teprve začínat učit v zápřahu i pod sedlem. Takže jedině až tu další sezonu :-((


Hanka se svými krásnými kobylkami


Hanku čeká s nimi ještě hodně práce, ale už se na ní těší (říkala...)!


 


 


 


 

(více)
05.02.2012 19:37:49 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Další procházka

Baby a tři soudci na procházce


Dnes jsem se na procházku vybavila foťákem. No, něco se podařilo, ale Baby se dostatečně vyřádila včera a dnes akce žádná. Alespoň jedna hezká fotka pár odkazů na ta zdařilejší videjka. Dnes hrozně od východu fučelo, ale vadilo to jen nám, koníci si jako vždy spokojeně heldali trsy trávy pod sněhem...


http://youtu.be/hFNPysxckvs


http://youtu.be/GfJQ4wMPefs


http://youtu.be/knKNVLqP0c0


http://youtu.be/LwPJjWI3vug



 

(více)
29.01.2012 19:12:15 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Ledová procházka

Po období dešťů a tedy rozšlapaného bláta je tu konečně zima. Sněhu by mohlo být tedy víc, ale alespoň tak. Na naší placce bez lesů je terén všude tak nebezpečný jako asi všude..., kromě tedy Bzence s těmi pískovými borovými lesy, že :-))))


soukromé kluziště


Proto jsme ze strachu o nohy a pády koní a následně tedy i nás zvolili raději procházku na ruce, kdy vždy jeden ze tří koníků běhal na volno. Jasnačka, že se jim to líbilo. Mohli si zaskotačit a uždibovat trávu jak se jim zachtělo.


účastníci procházky


Jak je za Bejbkou vidět lesík, tak za ním je stále širé pole a kus pěkné louky. Škoda, že jsem raději držela Fíkuse a nefotila či ještě lépe netočila video. Bejbka si na poli několikrát jako že na nás vyhodila - prý trhněte si - a frrr byla na druhé straně stoky. Zastavila se tam na polňačce a čučela. Měli jsme strach, aby se nevydala na blízkou silnici, tak jsme kluky otočili a že jdeme zpět k domovu. V tom tedy nabrala takový kalup, že to málem nezabrzdila před nebezpečnými krtinci. To je pak o nohy. Chvíli pobíhala po druhé straně stoky a pak asi na třetí povel hop ten hop udělala. Přeci nějaká 3-4 m stoka nemůže být pro ní problémem. No jo, když je sama. Když jsem ale v sedle, tak je problém půlmetrová stočka...


spokojená kobča


Pak musel být vypuštěn Falko. Vehementně se toho dožadoval a pak pohazováním hlavy dával jasně na jevo, jak se mu to líbí a honem honem ukusoval, co se dalo a zdrhal, abychom ho tak brzy nechytli. Pak ale na mrkvičku přišel. Zase jsme pustili Fíčka a došli domů. Fík za námi docválal! Takže docela fajn.


hónem pryč než mě chytí

(více)
28.01.2012 16:51:51 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vzácná zimní fota

Tak nějak není o čem psát. Většinou bláto kam se podíváš (i za ušima, hihi). Jak jsem dnes jedné z kamarádek psala - když náhodou nasněží, tak druhý či ještě tentýž den, hlavně po té, co to usilovně s Jarkem odhrabeme, do toho začne lít, takže fotky v článku "Leden" jsou slabým odvarem toho, co tu nyní máme. Při přejezdu této bažiny s kolečkem plným ho... toto zapadne a gumáky zůstávají na místě i přesto, že vy jdete :-)) :-((. Koňové jsou zablácení až po břicho a snaha o nějakou jejich údržbu je naprosto zbytečně vynaložená energie. Pesani si hledají na procházku uzounké stezičky kolem plotu, které ještě nejsou od koní naprosto rozšlapané. Docela děs. Fali je dosti houževnatý ve vyhledávání potravy (jakoby neměli založeno dostatek sena!) a stále hrabe i v těch obrovských loužích, či pod ledem - momentálně asi vytrhává už jen kořínky, tak nevíme, jestli na jaře bude mít tráva z čeho vyrašit... Navíc to samozřejmě od něho okoukal jeho "teplý bratr" Fík (loni to nedělal) - nedají bez sebe ránu. Minulý týden se dokonce Falko na Fikovi "vozil" - že by nějaké zimní choutky či jaro??? Škoda, že jsem zrovna neměla foťák. No a s Bejbinkou už je to většinou lepší. Už jí tolik nehoní, ale ona raději sama vždy vyklízí pole. No a jezdit - myslím bezpečně jezdit, se fakt nedá, tak nám všichni úspěšně kynou a my taky. Budeme mít na jaře co dělat. Už aby to bylo. Ale ještě před tím tedy pár vzácných sněhových fotek - to je pak nádhera...


Fa F na horách


fotka nazvaná F+F na horách - kdo ví, jaká je to u nás placka, tak pochopí, že jsem při jejím pořizování téměř ležela :-)))


tlouštíci F a F se cpou pod borovicemi


F+F se cpou senem pod borovicemi


Baby pod koňskou pergolou


a Baby využívá chvilky klidné konzumace pod koňskou pergolou


Chuck si najde pohodu všude


jedna fotka mimo mísu (nezasněžená), ale musela jsem ji zveřejnit - uklízím, ukízím a najednou se podívám - Chuck mě kontroluje z pohodlíčka páníčkových montérek (normální pozice je: Zorro na parapetu levého okénka, Chuck na parapetu pravého okénka :-))


z podkroví k návsi


Toto překvapení nás čekalo dnes ráno - Jarek přišel z noční a já přijela z Holandska - první pohled z podkroví na sever k návsi a druhý od tamtéž na jih k pastvině.


z podkroví k pastvině

(více)
25.01.2012 09:03:24 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

"strýček Fido"

Proč strýček Fido? Tak jsme občas říkali Zuzance kvůli jejím "vrtulníkovým" ouškám. Je to její charakteristiský pohled... a takto se na nás bude dívat už pořád a my na ní taky nezapomeneme! - pod hrušku přibyl třetí náhrobní kámen... :-(((


Zuzanky náhrobní kámen

(více)
08.01.2012 16:20:34 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

doplněné fotky k článku "Leden?"

:-(( bez komentářek ... :-((


tři a bláto


lednové bláto


a ještě bláto

(více)
08.01.2012 16:17:11 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Leden?

... voda a bláto!

Co tak napsat? Jistě nemusím nikomu vykládat a raději ani fotkami dokládat, jak to vypadá v nejexponovanějších místech zahrady a výběhů. Prostě my i koně se brodíme blátem a čeho je moc, toho je příliš. Stěžovali jsme si na sucho, tak to teď máme, že?!


Jsem přišla na zlepšovák - abych na gumácích netahala všechno to bláto do baráku ( i když jen na chodbu), napustila jsem takový malý soudek do poloviny vodou a vždy tam, když jdu domů, vlezu - v těch dumácích samozřejmě, a hezky je vyráchám a je to :-)))


No a jako by té vody nebylo dost, tak jsme po nějaké pauze zase vyrazili na vyjížďku. To, že 3. ledna skončíme v jednom z brodů místních jihočeských stok, to jsem tedy netušila.


ve vodě 1


F a F nejdříve vše patřičně očuchali, Fík si dokonce trochu zakopal a pak objevili ten rákos.


ve vodě 2


Asi je to hrozná mňamka. Falko ho trhal po pořádných trsech a vždy s nimi tak hodil, že jsem byla nahozená hlavně já, sedící vedle na Fíkovi.


ve vodě 3


Tak jsme si libovali, jak jsme koníkům pěkně umyli nohy. No jo, jenže polovinu zpáteční cesty jsme stejně museli jít krajem pole kolem silnice, tak to bylo vlastně úplně fuk.

(více)
05.01.2012 14:40:29 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nejžhavější novinka

... za Baby přijela návštěva ...

Dnes 27.12. se k nám podívala slečna Ivetka od Prachatic, která shání kobylku podobné povahy jako má doma - kamarádku pro svoji Lady (kříženku araba) i pro sebe. Bejbinku si vyčistila, nasedlala a jelikož je zvyklá jezdit Lady jen na bosalu i Baby si vzala jen na parelku. Okamžitě bylo vidět, že slečna opravdu jezdí dlouho a navíc, že to fakt umí a ví co dělá. Naprosto jemná ruka i holeň, přesná načasování. Prostě moc šikovná, ve věci vzdělaná. Tak jsem se v duchu modlila, aby seBejbinka líbila i jí . A představte si, že líbí a snad jsem mohla být i trochu hrdá na to, co jsem s bývalou čerticí a dostihačkou jako laik dokázala, protože na většinu zkoušených pobídek reagovala správně. Pro mě tedy byly některé dotazy na práce na dvou stopách a ohnutí ven apod. už trochu moc...


Takže jsme si předběžně plácli na to, že až bude mít po zkouškovém období... Ještě jednou přijede, aby se naučila masáže a protahovací cviky, které dle Kačky Pultrové děláme a koncem února, kdy už budou dodělané nové boxy pro obě kobylky ve stodole, se bude Baby stěhovat. Ivetky přítel mi prozradil, že se každý den chodí dívat na fotky Bejbky a už by jí nejdraději měla rovnou teď doma. Jelikož je ale zodpovědná a teď musí být první v řadě škola a nemohla by se Bejbě věnovat, je to tak, jak jsme se dohodli.


Samozřejmě, již několikrát při rozhovoru s Ivetkou jsem to obrečela, ale jsem moc ráda za to, že nám osud přihrál takovou možnost - zmíněná citlivá a milující osůbka, úžasné prostředí polosamoty s 10 ha pozemků - pastvina s lesem a rybníkem! To bude pro tu naši kachnu něco!


Tak nám držte palce nebo radši pěsti pro štěstí!


 

(více)
27.12.2011 17:12:19 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vánoční vožení 2011

Vzhledem k tomu, že se loni akce na Štědrý den líbila a několik rodičů se ptalo, zda zase budeme vozit, vyrazili jsme i tento rok do boje s nepřízní počasí - letos to byl pořádný vichr. Měla jsem strach, jak Baby, která je na to velice citlivá, vše zvládne. Nakonec byla nejklidnějším koníkem. Fík byl také statečný a spolu s Falkem se začali dožadovat odměn (jablíčka a mrkvičky), které návštěvníci nosili. Falko byl také hned z počátku vylekán větrem vzaným krytem z kočárku. Zrovna na něm seděla sousedovic Anička, která se statečně držela hrušky a udržela se :-) !


vánočně vyzdobené prdelky


Koníci měli v hřívě ještě mašličky, ale ty např. u Falka nakonec všechny vzal ten fujavec :-(  a takto nazdobené prdelky (zleva Fík, Baby, Falko) přivítaly celkem asi 14 dětí, které neodradily ani kroupy, které se uprostřed dění na nás sesypaly. Jelikož tu na letošní Vánoce byla Verča s Petrem, pěkně nám vožení ubývalo na třech konících a Péťa se věnoval focení, takže máme dostatek foteček. Všechny jsem je uložila na rajče, takže zde odkaz: http://www.rajce.net/a5842537


společné foto


spokojené foto - pak ještě přišli další děti, škoda, že tu nejsou všichni


P.S. Pokud dodá pěkné fotky i jeden ze sousedů, tak je tam ještě přidám.

(více)
25.12.2011 14:43:25 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

.

vánoční pozdrav


Tentokrát přímo z našeho obýváku si dovolujeme všem dobrým lidičkám popřát příjemnou adventní dobu, nádherné a pohodové vánoční i novoroční svátky.


Rok 2012 ať se Vám vyplní láskou, porozuměním, pokorou, chutí do života a stálým zdravím. Věřte, že není potřeba bohatství materiální - pravé bohatství se nachází v rodině a všude kolem Vás. Je jen třeba ho vidět správnýma očima. Ať se Vám to podaří!


manželé Šustkovi a jejich zvířátka


11.12.2011 18:05:40 | 17 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vtipná fota z návštěvy

Včera 10.12. k nám skoro na celý den konečně po dlouhé doba zavítala návštěva z Kameňáku - moje ségra Marcela a švagr Zdeněk. Udělali si na památku spoustu fotek, z nichž mi to nedá , abych některé nezveřejnila coby všeobecně obveselující. Zde tedy jsou:


netopýr Chuck


Zvědavý netopýr Chuck.


Zorro a plyšový kámoš


Zorro s ukořistěným plyšovým kámošem.


Chuck myje brýle


Chuck - myč brýlí.


ahoj Áaajoo - Fík kuk na strejdu


Fík - Ahooj Áááájoo! Kukuč na strejdu.


párek Chuck v rohlíku


Chuckův hotdog - tedy párek v kabátku.


co bude dnes k večeři se ptá Zorro


Zorro vznesl dotaz - Co bude dnes k obědu?

(více)
11.12.2011 07:34:18 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jen tak na okraj...

... Proč?

dvě baby


No to se chci právě zeptat. Nevíte proč já chci vlastně tu svoji kobylku prodat? Když je taková docela zlatá, ne?! viz videjko z kruhovky, kdy ač tedy bylo hnusně a vůbec se jí to nelíbilo neb je závislák na počasí zrovna jak já :-))) si šlapkala jen s vodítkem kolem krku skoro bezchybně - jen ta jezdkyně jí to občas kazila :-))


http://www.youtube.com/watch?v=wsNcGjE5o4k


cval se psy


No a nebo... Znovu, po skoro 5 letech jsem jí začala brát samotnou ven pod sedlo. Je to z nouze cnost, protože s Jarkem jezdíme teď v páru s klukama F+F a B zůstává zavřená na zahradě, tak aby jí to nebylo líto. Mě jí tedy líto je, protože ji Falko pořád odhání, občas se přidá už i Fík a je prostě odstrčená. Kluci často provozují grooming (snad je to dobře) tzn. že se vzájemně okousávají, tedy spíš drbou a Bejbka na to jen kouká. Když jsem na louce, tak jde ke mě a chce taky... Možná proto je i ráda, že se jejich tlaku na chvíli zbaví, když jdeme spolu ven. Šlapká si bez nervozity a proto jsem se tedy odvážila i začít zase zkoušet cvalík - a ono to jde. Nejde o nic závratného, ale v psychice nás obou to znamená velký pokrok...


cval


 http://youtu.be/cJttvHHBw-o


Pak jí tedy chvilku trvá, než se uklidní, hodí pár různých šklebáků (viz foto :D ), nebo zjistí, že je v křoví tygr, uskočí či kopne po něm. Ale pak zase v poklidu ťapká s hlavou u země.


 šklebák


Je na holce krásné svezeníčko. Jen... já vím proč... to, že řeší ty věci kolem, se mě už nechce řešit. Ani nemůžu, protože se Jarek stále učí klus, cval a já z Fíčka na něho mohu dávat v klidu pozor a opravovat ho i při cvalu, protože ti kluci nic neřeší a jen tak si utíkaji. U Bejbinky prostě musím dávat pozor na nác dvě a co vymyslí a být ve střehu :-)


P.S. Dnes v noci jsem nějak nemohla spát a řešila jsem, jestli Baby neprodáme, že jí budu muset pořídit alespoň malou kamarádku, která by tu s ní zůstávala. No to je zase bláznivý nápad. já vím!

(více)
04.12.2011 16:46:19 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Průběžné zprávičky

18.11.2011 - Tak jsem se dnes ráno zase vrátila z pravidelné pracovní cesty. Moc jsem se těšila, že konečně budeme s Jarkem obá doma a poprvé vyjedeme s klukama ven. Jelikož jsem vlastně naposledy spala za úterka na středu (no pak asi ta 4 hoďky mezi řízením...) měla jsem obavy, zda třeba v sedle neusnu. No samo, že neusnula. Vzali jsem s sebou i všechny 4 pesany. Byla to taková krátká půlhodinová procházka na zkoušku - kolem Kundratic a zpět - a vyvedla se. Kluci (myslím tím F+F) se neperou, jdou vedle sebe, za sebou, docela je asi jedno, který první a Fíček si evidentně pod vahou o 25 kg menší vyšlapoval lepší. Sice se celý zpotil, ale to je tou jeho nadváhou, to se taky poddá. Falko ani nevěděl, že byl venku a s Jarkem jim to moc sluší. Azík chodil vzorně u levé nohy Falka, který už si na něho zvykl a když ho Jarek schválně vedl víc vlevo, nechtěl Azíkovi ublížit a vyhýbal se mu. Bara to jistila zezadu jako správný ovčácký pes a ti prcci pobíhali sem a tam a na první zavolání řibíhali. Bejbka byla na zahradě. Když jsme odcházeli vůbec si toho nevšimla. Z dálky jsme jí tam pak viděli, jak stojí u plotu a čučí směrem na kobyly přes pole. Když nás zahlídla na zpáteční cestě, zařehtala a začala lítat. Ale nebyla zpocená, tak asi moc nevyšilovala :-)

Můžu říct, že se fakt báječně cítím a cítím, že se nám blýská na lepší časy. Ještě tu moji Bejbinku šikovně někam umístit, abych nemusela mít výčitky svědomí, že se jí nebudu tolik věnovat.


19.11.2011 - Pro změnu je Jarek v práci, tak jsem si řekla, že popracuji s Bejbinkou, abych jí ten včerejšek vynahradila. Tož jsem vzala cajky a jdu do kruhovky. Nejdřív jsem ji chtěla zase cvičně naložit na Máňu. Na zavolání přišla celá parta v čela s Fíčkem. Ohlávku jsem tedy dala jemu. Už od kruhovky jsme si pěkně na vodítku naklusali a v nezměněném tempu jsme skončili rovnou na Mánině korbě. Super - jak v ukázce z Parelliho show :-)). Pak jsem tedy naložila také bez jakéhokoliv problémů Bejbku. Falko tam také načuhoval a oba ho přišli podpořit, každý z jedné strany, že jako se toho fakt nemusí bát a že ho čekají nahoře granulky. Jenže jak jsem k němu šla tak mi lotr začal utíkat. Chvíli jsme se naháněli po celé louce i kolem kruhovky. Pak jsem tedy východy uzavřela a jala se udělat obě oči ve volnosti na té skoro hektarové louce. Nakonec to nebyl až takový problém. Takže Falko nejdřív přední nožky na rampu a čekal co bude. B a F ho opět přišli "postrčit". Pak nesměle zadní nožky na rampě, chvíle přemýšlení a pak přeci jen touha po kyblíčku s granulemi byla větší než nějaké jiné obavy. Bezvadné je, jak Falko obdivuhodně uvážlivě na rampě couvá. Máme tedy jasno - Falko bude jezdit vlevo a bude první vycouvávet a Fík vpravo a jako druhý se bude moci na korbě otočit a jít popředu (on s tím svým bolavým zadkem hůř vycouvává - nemůže se asi tak podsadit a jednou si až sedl na zadek, jak tam ty nožky neuměl rychle poskládat). Mezitím se ale ještě přihodila jedna skvělá věc. Když jsem Falka lákala k sobě a seděla nedaleko Máni na bobku, najednou koukám a Baby šup na korbu, chroupla si granule a pěkně pomalu ven za Máni. Když si uvědomím, co to stálo úsilí dostat jen jen její přední nohy na rampu...


Pak jsem tedy vzala Bejbku do kruhovky, vyčistila jí a namasírovala záda. Po nasedlání jsem s ní hned jako by nic vyrazila směrem ven z ohrady. Vůbec se nezastavila. Venku jsem nasedla a ani jsem ji nemusela moc přemlouvat. Od skládky k poli jsme si pěkně docela v klidu klusali a pak ještě šli tak na třetinu ke Kundraticím. Tam pak zaslechla některého z kluků, jak jí volají a začala být zase trochu čumivá. Pak ještě na křižovatce u rybníku byl kluk s kolem. Já už jsem bohužel znervozněla předem, takže jsem raději předešla konfliktu, slezla jsem a došli jsme domů pěško. Kluci už na ní řehtali. Ještě jsem jí nechala asi 15 minut klusat v kruhovce, pár cviků na uvolnění a bylo hotovo. Spokojenost na obou stranách. Tak nevím, co si mám o tom všem myslet.


V pondělí se chystáme na trochu delší trasu bez pejsků a s foťákem:-)


21.11.2011 - Na dnešek jsem se zase moc těšila. Ne snad proto, že opět odpoledne vyrážím směr Holandsko, to fakt ne. No přeci proto, že si snad konečně venku zacváláme. V 9:30 jsme odlapili kluky, nachystali na jízdu - Falko nějaké cvičeníčko ze země, Fík nutná masáž a protažení před prací. Už v té době poprchávalo, ale neodradilo nás to ani když po nasedlání začalo pršet. Hurá, na štěstí přestalo, než jsme vyšli ze dvora. Bejbinku jsme zase zavřeli do zahrady k jablíčkům a senu. Asi 3x zařehtala, ale pak už jsme nic neslyšeli. Zahrada je jen lehce zrytá od běhání a ona po našem návratu zase nebyla zpocená a ani neřehtala, když jsme přicházeli. Dostala kokýno a byla spokojená. Možná si ráda chvíli oddychne od té lehké šikany od Falka a v klidu popapkala seno.


Jarkovi to na Falkovi sluší


No a co říci k vyjížďce? Super. Po naklusání a pak ujasnění Jarkovi jednoduchých zásad... jsme nacválali. Fík byl z toho zprvu v šoku, že po pár skocích má běžet pořád a ne zastavovat, jako tomu bylo dosud. Vzali jsme to po kraji pole a stalo se to, v co jsem tajně doufala. Cválali jsme vedle sebe a nikdo to nechtěl s nikým sbalit! Jarek bude jen muset vypilovat stehnový sed, aby tam Falkovi tolik nedrncal a bude to parádička.


pohodáři


Kluci byli naprosto v pohodě. Pak už jsme jen tak lehce poklusávali, aby toho nebylo na Fíčkova záda moc. Přesto si evidentně vykračoval docela lehce a snad ho to i bavilo. Těch pár kilometrů jsme tentokrát zvládli nějak rychle, jak prohlásil Jarek. No jo, cval je cval. Jupíííí :-)))))


po vyjížďce

(více)
20.11.2011 07:56:46 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Po roce...

... zpráva ze Stříteže

Telepatie zřejmě funguje. No jasně že jo! Na níže uvedené jsem poslední dny mooooc myslela a jsem ráda, že se mladý koníček má líp a je využívaný k tomu k čemu byl stvořen...


atlet Amigo


Tento krásný haflošek atletické postavy, evidentně spokojený, je naše bývalá kulička a miláček Amigo! To je co?!


s Kapučkem


Dovolím si zde zveřejnit e-mail od Kapučkovi majitelky a přítelkyně Páji, což je majitel Amíška:


Ahojte,


tak trochu přemýšlím a myslím že už to bude rok co máme Amíčka tak mě napadlo že napíšu pár slov...dlouho jsme o sobě nedali vědět...


Z Amíčka se stal za ten rok co je u nás dá se říct skoro atlet :D objezdili jsme s ním veškeré koňařské akce v okolí co se dalo, vždycky jsme sklízeli obdiv s oběma - hlavně u dětí které jsme vozili :) dokonce jsme se snažili zapojit je oba s našimi děvčaty do závodů ale to nám bohužel moc nejde :( oni kluci jeden bez druhého neudělají krok ( doknce ani Cappučko který dřív normálně závodil a i vyhrával ) takže jediný závod odjeli oba zároveň - bez doprovodu to nešlo tak jsme aspoň pobavili ostatní a dobře jsme se zasmáli. No a taky to bude tím že se nám zatím nepodařilo sehnat nový vysněný domek kde by byl prostor pro tréning a výcvik. U nás to bohužel jak už jste viděli nejde...není místo :( to je taky důvod proč nám Amíček tak trochu zvlčel...ale nám to nevadí , máme je pořád oba rádi a věříme že nové bydlení se nám časem naskytne a všechno bude lepší. :) Tak zdravím celou i zvířecí rodinku a posílám pár fotek z jedné akce kde se kluci snažili závodit... :D mějte se krásně... Janka


nerozlučná dvojka Ami a Kapučo


Ať se Vám tam všem na severu Moravy daří, máme Vás rádi!!

(více)
16.11.2011 16:40:01 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

FALKO

Co o něm víme...

Falko, hihi


*22.6.2003  - dosud


Náš je od 13.11.2011 - dosud


Tak to je on. I kamarádka podle fotek říkala, že má šibalský výraz. Myslím, že se skutečně projeví, až to u nás přijme za svůj domov. První den to asi nejde, že? Ale jak jsem psala o dva články níže, jak mě chytl za rukáv a pak dělal, že tam není... Dnes mě ofrflával vlasy... Bude ještě prča.


Tak tedy narodil se v pardubickém kraji, přesně v Manově Lhotě z matky Cedra po otci 854 Nimrod. Je tedy čistým haflingem. O svoje hřebství (ježiš, to jsem zplodila slovo - tedy mužství) přišel 18.5.2004. Dle informace od Janatových pracoval jako koník pro turisty a pro dětičky na letních táborech.


Kolik měří samozřejmě v průkazu nemá, ale dle hejnických má 155 cm. Když jsem ho prvně spatřila na vlastní oči, říkala jsem, že mu Eli asi často dělá copánky. Prý nejsem první, co si to myslí, ale pravda to není. Takto vlnitou hřívu má zcela přirozenou. Kopýtka má silná, zdravá tudíš není okutý a tak to i zůstane.


Falko a Eli - důvěra a láska


Toto je jedna z fotografií s Eliškou, která byla umístěna u inzerátu. Čiší z ní klid, důvěra a láska. Uznejte sami, zda by vás to neoslovilo.


Eli na Hubertu


Eli s Falim na letošním Hubertu jako hraběnka Elisa :-)


O jeho charakteru ze slov Eli vím, že nikdy žádnému dítěti neublížil, že je miluje a velice spolehlivě je povozí. Když leží, není prý problém, aby na něm leželo i více dětí najednou. Lehne si rád a všude (což ukázal asi po 10 minutách pobytu na naší louce - pěkně se vyválel u hromady pilin), miluje vodu a plavení. Horší prý je to s vodou z hadice a se stříkaním repelentem, ale to Fíčkovi vadilo taky a dnes stojí jak přikovaný :-). Ven je zvyklý chodit s koníky a nemá žádný problém. Eli má zkušenost, že když třeba jiný oř vezme čáru, že on to za ním nezbalí a ťapká si dle svého.


Podle mého laického posouzení je pěkně narostlý - šířku by mohl klidně ubrat - s Fíkem budou na jaře držet dietu. Jediný jeho zdravotní zádrhel se mu stal ještě u chovatelky, kde byl 14.9.2007 operován na klinice v Pardubicích kvůli přetočenému tračníku (veterinární odborníci prominou, pokud je výraz nepřesný). Od té doby však prý "funguje" naprosto bez problémů, má to jen malou estetickou vadu - boule, či jak to nazvat zespod břicha, kde jsou zřejmě kolem jizvy srůsty?


den před odjezdedm na jih 2


exmajitel Jarda s nejmladší dcerkou včera - poslední focení :-((


K Janatům do Hejnic u Litoměřic se přivezl z Náchoda (tedy doufám, že si to dobře pamatuji) 15.1.2011. Bydlel tu společně s u Janatů ustájeným mladým hřebečkem, s kterým byli velcí kamarádi. Bohužel hřebeček nedávno akutně onemocněl a zemřel :-(( Falco zůstal sám (i když s ovečkami) a byl moc smutný, navíc sám ven chodit moc nechce, to prý osamotě venku zlobí. Pořídit si vlastního druhého koníka nemá hned tak každý možnost. No a jelikož Eli bude nejspíš na intru... Proto, kvůli Falkově pohodě na prodej spěchali, aby byl co nejdříve zase v poho u nějakých koňských kamarádů. To se snad podařilo v plné míře. No a my jsme včetně chovatelky 4. majitelé.


den před odjezdem na jih 1


Snad Jarda nepřijede s flintou na Jardu, že se Falimu u nás nelíbí...


Ale jo, přijedou, doufám bez flinty a někdy na jaře s celou rodinkou. Tímto ji prosím o případné doplnění informací do komentáře pod článkem. Děkuji!!! :-)

(více)
14.11.2011 18:49:16 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

První den Falka u nás

Protože vím z vlastní zkušenosti, jak je pro bývalé majitele svých miláčků důležité, alespoň v tom počátku odloučení, mít časté informace, jak se jim daří, píši hned další článeček.


Koníci se, jak jsem již zminila, rychle skamarádili, buď se pasou všichni u sebe, nebo každý v jiném rohu pastviny a jsou v poho. Pozorovala jsem třeba jak Falko koukal na druhé pastvině na otevřenou branku a že by tam jako šel, ale nevěděl. Tak Fík šel před ním a ukázal mu, kde se tady všude dá chodit, kudy případně utéct před páníčky, když se mi zrovna nechce, blééé... Super bylo, jak funguje to stádečko - rychle se nový člen od něj učí. Zapískala jsem a zavolala jmény a všichni se ke mě přihrnuli. Samozřejmě věděli, že dostanou ňamku, hihi, to je výcvik...


na přivolání - mňamky - přiběhli všichni


Do kruhovky jsem si vzala vyzkoušet Falka. Co umí, co míň, co vůbec. Jak jsem psala, chodil turistickou jízdárnu a dětské tábory, takže o jemností pobídek, ač ho Eli docela naučila, nemůže být řeč. Všechno se ale poddá. Je mladý a chápavý šikulka.


Falko na kruh


Možná se trochu obával, co se tady na té zemi bude dít a tak má stále ta ouška taková nedůvěřivá. Když jsem ho chtěla rozhýbat ve volnosti, tak měl plno keců a výmluv a obě oči nabízel sám, jako že on je tím šéfem, co se rozhodne, kdy přestane pracovat. To jsme si okrajově vysvětlili :-)


Samozřejmě, že máme taky trochu jiné hlasové pobídky, než Eliška a chceme si ho na ně postupně přivyknout, aby to bylo stejné u všech našich koníků a nemuseli jsme přemýšlet, s kým zrovna pracujeme a co tedy použít. Z počátku nechápal vyslání na kruh, ale pak to šlo. Zatím v kroku, aby mohl pěkně v klidu o všem přemýšlet. Se zádí moc pěkně ustupuje (opět díky Elišky práci), ale na předku se bude muset hodně tlačit. zatím.


Falko couvni


Také do couvání bez přímého kontaktu se mu moc nechtělo, ale brzy pochopil a udělal krůček vzad i při malém vlnění vodítkem. Na fotce je zrovna ještě před tím, než pochopil to, že na něj nechci zbytečně tlačit a přestanu, když udělá, co myslím.


Falko ke mě - to je dobře


Zato "přivolání" funguje perfektně.


Falko jedeme doleva


Když jsem na něj hupla, tedy spíš vylezla ze sudu :-), okamžitě ouška dopředu a byl víc spokojený než ze země. Pokud jsem ho tedy nenutila, aby pěkně sám držel rytmus. To zase trochu kecal... Musela jsem mu to ze začátku připomínat stylem - mlaskání+holeň+bičík a postupně to dospělo k tomu, že stačilo zamlaskat, maximálně přidat holeň. Fakt to docela rychle pochopil. A bude líp :-) Zatáčel taky hezky - za chvíli to bude jak u Bejbinky na přenesení váhy. No, to asi ne, ale bude to furt a furt lepší, ne?!


 


Falko držíme rytmus


Včera Hanka prohlásila, když ho viděla po příjezdu klusat po pastvině, že má nádherný chod, že jen pluje. Je to fakt, to už jsem zjistila před týdnem v Hejnicích a dnes si to ověřila. O to víc mě mrzí, že na něm s nějvětší pravděpodobností bude jezdit Jarek a Fíčkovo bolavým zádům tak ulehčíme - přeci jen jsem méně hmotná, že? A já bude drncat na té naší tvrdé véesce. Ale já to vysedím líp než Jarek, tak to nebude tolik vadit ani mě ani Fíkovi.


P.S. Už mám "na skladě" krásné fotky od hejnických, takže připravím ten skromný životopisný článek. 

(více)
14.11.2011 17:12:02 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nekonečný příběh

aneb slibované překvapení...

Znáte takového toho krásného pejska z fantazi filmu Never ending story? S takovou dlouhou vlnitou srstí? No tak přesně takového ... nemáme :-))) Zato máme jeho jmenovce se stejně vlnitou hřívou z říše koňské - ano máme Falka, který k nám včera v podvečer přijel. Je to takové docela symbolické - Fík z večerníčku, Falko z pohádky - to jim bude spolu svědčit.


Falko přijíždí


Začnu trochu obšírněji (vždyť už mě znáte...), jak ke všemu došlo a jak to skončilo, nebo vlastně začíná...


Falko právě v novém domově


8.11.2011 v 09:41 mi přišel od naší kamarádky mail s odkazem na inzerát. Ona totiž věděla, že jsem se rozhodla prodat Bejbinku - samozřejmě časem, až se opravdu najde nový fajnový páníček, či panička fakt dle mých představ (no nevím, jak to s mými nároky dopadne, ale Katce Pultrové věřím, ona mi v tomto ohledu přislíbila pomoc, tak doufám...) Baby je zlatá, v kruhovce, kde se cítí bezpečně a nemusí pořád čučet, kde co na ní bafne a co jí kde sežere, na ní jezdím pouze s vodítkem kolem krku. Jenže venku... prostě nám to v kombinaci s naším věkem (myslím mým a Jarkovým) a rozdílnou jezdeckou zdatností, nejde dohromady. Tož tak. No a na tom odkazu na Bazoši na mě najednou z monitoru koukal krásný haflošek, přiloženy tam byly fotky, které mě uchvátili (až mi je bývalý majitel pošle - zveřejním) a tak jsem zkusmo zavolala i když jsem si říkala, že je to tak strašně daleko - Liberec.... To jsem ještě nevěděla, že ještě dalších asi 30 km severně od něj.


Falkovi se na louce líbí a on nám taky


Nicméně slečně, s kterou jsem mluvila jsem poslala i odkaz na tyto neše stránky, aby se podívala, kam by mohl její koníček jít. Že se tu zvířátka mají mnohdy líp než dvojnožci. Byly jsme domluvené, že mi dá vědět v pátek ráno po čtvrtečním jednání s bývalou majitelkou Falka, zda si ho nebude chtít vzít zpět. Já šla připravovat oběd a tak si při tom říkám, že by to byl asi přesně koníček pro mě, pohodový, nebláznivý, prostě "na houby do lesa" a že bych jí měla zkusit ještě jednou zavolat, jestli by přeci nedali přednost nám, kdybychom to urychlili. U inzerátu byl totiž přídomek "spěchá". Přesně v tu chvíli mě od Elišky (bývalá panička Falka) přišla sms, že kdy bychom se asi tak přijeli podívat, kdyby to bylo v brzké době, že by nám i na základě shlédnutí našeho blogu dali přednost. Tož jsem okamžitě volala zpět a přesto, že jsem jí mou otázkou, zda tedy můžeme přijet hned, mírně řečeno zaskočila, jsme se domluvili, že ano. Tož mi vařečka vypadla z ruky, zhltli jsme polévku, zaopatřili jsme zvěrstvo a s mapou v ruce jsme ve 12:30 vyrazili z jihu na sever. Po spáchání mnoha rychlostních dopravních přestupků (snad nám nepřijde nějaké "pěkné" foto!), jsme v 15:45 vystupovali u domku Janatových v Hejnicích (253 km od našeho domu). Foťák v ledvince sice byl, ale prostě na něj nedošlo :-((


pauza?


Falko se nám okamžitě zalíbil, neb má stejnou, prostorově výraznou :-)) postavičku, jako Fík. Ještě jsme tedy čekali, co nám předvede pod sedlem. Trochu jsme ho očistili, kupodivu byl čisťounký a ne jako ta naše prasátka, dali mu jeho australské sedlo, westernouvou uzdečku a vrátili jsme se na oplocenou louku, kde se spolu s ním pásly ovečky. Při prvních pobídkách do klusu jsem si okamžitě vzpomněla na "našeho" Chettyho, kterého nikdo amatérský nemohl "roztlačit". Trochu naklusal, ale hned zase do kroku, byla jsem za ty 2 stěny "jízdárny" uhekaná. Nejsem již na takové tlaky zvyklá... Poprosila jsem o bičík a když Falko zjistil, že teda asi nejsem nějaký turista, čí dítě z tábora (obojí bylo jeho dřívější "zaměstnání") a že bude muset asi něco dělat, krásně klusal a i se povedlo ho nacválat. Musím říct, že má krásně měkký a pohodový klus, paráda. Pak si ho vyzkoušel i Jarek. Koukám a on ho naklusal hned. Prý pod chlapama, coby těžší váhou a zřejmě s větším respektem líp ťapká.  Taky je to takový trochu komediant - chytl mě za rukáv bundy, když jsem mu zrovna nedávala kousek chlebíku či jablka. Když jsem na něho zhoukla, rychle otočil hlavu na druhou stranu a dělal, že tam vůbec není, že to vlastně ani on nebyl a na koho že to tu vlastně křičím :-)) Krásně se nechal ode mě vodit, na vodítku v klusu vedle mě a ihned na můj "sliding stop" zabrzdil vedle mě. Prostě jsme si padli do noty, doufám. Podobně to bylo i s majiteli Falka. Měli jsme meožnost setkat se tedy s jeho papírovým páníčkem - Jardou Janatou a opravdovou paničkou, dcerou Jardy Eliškou. Jsou to fakt pohodoví lidičkové, kterým jde o blaho zvířátek, kromě jiného a prostě jsme si hned rozuměli. Možná něco podobného pocítili i oni. Během další hodinky jsme se domluvili na záloze, domluvil se i prodej sedla australana, zapůjčení deky i uzdečky, dokud nepořídíme vlastní a samozřejmě také odvoz Falka do nového domova daleko na jih, což přišlíbili Hanka a Pepa ze Záříčí. Večer ve 21.15 jsme dorazili domů plní dojmů a honem nakrmili naše hladovce, kteří nás netrpělivě vyhlíželi.


Komplikace nastali, když nám Pepa volal, že má rozbitý diferák u auta a že to s jeho autem nepůjde. Jarek začal shánět - jeden známý od koní nás bohužel odmítl, tak Jarek domluvil Verčiny Peťovo auto a řídit bude Pepa, neb my nikdo nemáme "éčko". Dost jsem se toho bála, protože jsem si říkala, že pořád Péťa leží pod autem a něco zpravuje, tak jsem se děsila, zda to utáhne vlek a v něm dva koně. Byla jsem ujištěna, že ano, snad... (2 koně proto, že si Hanka u Litoměřic vyhlídla druhého koba do páru ke kočáru a že by se to vzalo při jedné cestě - jen 100 km zajížďka, haha). Pro jistotu, abychom byli doma za světla, jsme vyjížděli včera 13.!! 11.2011 ve 4 ráno. Bohužel, nebo Bohudík, se nám Peťova auto začalo vařit kousek za Benešovem, vůbec netáhlo... Co teď?? Nervy na pochodu a zkuste něco vymyslet v neděli po páté ráno. Jediné bylo spolehnout se na Pepovo auto, že tuto cestu ještě zvládne. Zavolali jsme Jarkovi, ať dojede pro to auto do Záříčí a přiveze ho za námi (přes 80 km). Za chvíli volal, že sehnal od kamaráda ze cvičáku Scudo a že tedy jedou. Takže jsme konečně asi v 7:30 vyráželi na další cestu (Jarek s Peťou přijeli s jeho autem k nám domů až někdy po poledni, chudáci vymrzli, jak pořád stáli a zpravovali...). Nám "naše nové" autíčko jen ševelilo a jelo se krásně, až na tu mlhu. Ve vyšších polohách, kam jsme se postupně propracovávali ale bylo už krásné sluníčko.


pusa na přivítanou


V Hejnicích bylo vše přichystané, takže se jen rychle podepsali smlouvy, zaplatilo, vše naložilo - Falko tam byl během 2 minutek - a než stačily propuknout velké emoce z loučení, byli jsme pryč na cestě za druhým koníkem. Ten byl moc hezký, moc šikovný - v kruhovce nádherně reagoval. Bohužel byl menší, než Hanka předpokládala a hlavně neměl kompaktní černou barvu a prokvétal do hněda až zrzave v těle a na rousech. Ona ke své černé kobylce potřebuje zase černého koně, aby to v zápřahu bylo pěkné až bude vozit ty svatby apod.:-) Takže asi po hodinovém rozhodování se jelo dál bez něho.


Cesta ubíhala docela v pohodě. Jan jsme hned kousek od Litoměřic museli zastavit. Falko tam hrozně dupal. Letěli jsme tam, co se děje a on, jak upapkal seno ze sítě, tak ta se povolila až na podlahu a on v ní měl navlečenou přední nožku, chudinka se bál, ale okamžitě se uklidnil, když jsme ho vymotali a nasadili zpět mezistěnu a zadní zábranu. Až domů byl naprosto spokojený, nepotil se a my jsme byli rádi, že jsme nějak kolem čtvrté dojeli šťastně domů, očekáváni Jarkem a Verčou, která už měla nastartovaný foťák.


Fík blokuje Falka od Baby


Falko velice opatrně vystoupil a hned by se býval hrnul k novému stádečku. Museli jsme chvilku počkat, než se vykydá vlek a vyjede se s ním ven z ohrady. Pak jsem ho mohla pusti. Mezitím ti dvá B a F lítali jak pomatení a očekávali Falkův příchod. Koukali po něm skrz kruhovku, přes ohradu atd. Falko byl v klídku. Pak se tedy očuchávali přes ohradu a asi už po půl hodině jsem se rozhodla je pustit k sobě. Očuchali se a vyrazili po louce. Fík dělal Falkovi přesně to, čeho se před rokem dočkal od Amiga. Chránil si Bejbku a nechtěl Falka k ním moc pouštět - prostě ho šikovně, jak basketbalový hráč, blokoval. Nakonec se očichali i s Baby.


hele co umíme 1


hele co umíme 2


Ta se pak předváděla, vyhazovala a lítala se zdviženým ocasem, frkala jak arabský hřebec. Zatím do dopadá tak, že Kluci se pasou většinou vedle seba a Baby opodál. Večer šel Falko naprosto bez problémů za koňmi do stáje a jak objevil napáječku, tak pil a pil. Blbce mě nenapadlo mu ukázat, kde máme na pastvině vodu. Také si stoupl k lizu a evidentně mu děsně sůl chutnala. Dnes ráno bylo opět vše v pořádku a na pastvě jsou všichni bez problémů a spokojení. Fali vše prozkoumává, už ví, kde je voda i seno, jak může kolem dokola celé ohrady chodit.


Baby coby arabský hřebec


Takže to je zatím vyčerpávající zpráva o hektickém včerejšku. Až dostanu od Jardy z Hejnic slibovaná fota a informace, alespoň trochu, o Falkově minulosti, sepíši jeho krátký "životopisný" článeček.


Držte nám všem palce!


dvě rezavé prdelky


P.S. Musím souhlasit se soudem, který prohlásil, že by to těm prdelkám slušelo v zápřahu. No jo, jenže kde vzít sponzora na postroje a bričku... Kdybyste snad někdo věděl o někom, kdo má tak 100 tis. k ničemu, dejte vědět. Hihihihi.

(více)
14.11.2011 09:21:36 | 9 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Zase bude o čem psát

Tak přesně tohle dnes prohlásila naše kamarádka Ivetka z Bzence. Ona ví proč, hihi...


dočasný box na Pigi


Tohle je dočasný "box" pro Pigušku, potvůrku štětinatou. Pobude tu zhruba týden a pak jí, bohužel, navštíví řezník. Ono zřejmě jak není kastrovaná, což bylo majiteli doporučováno a on nedbal... tak začla být agresivní i na domácí páníčky. Ne pořád, ale občas a mě dokonce kousla do nohy! Již jí nedůvěřuji, ona ví, že se jí bojím a její sebevědomí tedy čím dál víc roste. Majitel tedy rozhodl tak, jak rozhodl. Mrzí nás to, ale nejde to jinak.


poslední foto Pigi


Pigi tedy opustila svůj obrovský obývák a spinkat bude v tomto chlívečku. Přes den stejně běhá na zahradě, když ještě nemrzne...


box čekající na nového nájemníka


... no a tento box po Amíškovi, který v podstatě rok zahálel čeká...


Na co? Kdo to ví odpoví... nene, jen ať pomlčí. A kdo si počká, ten se dočká. Pravděpodobně v pondělí vyjde nový článek :-)))

(více)
09.11.2011 15:18:37 | 6 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Rozloučení se Zuzankou

poslední fotka Zuzanky


poslední Zuzančina fotka - ani nevěděla, že se fotí...


Po zralé úvaze jsme dospěli s Jarkem k rozhodnutí, že už nemůžeme trápit ani Zuzanku ani sebe... Dnes 24.10.2011 byla naše psí babička (v červnu jí bylo 14 let) uspána. V klidu domova, přímo v obývacím pokoji mě v naprostém klidu usnula v náručí. Kdo to nezažil, nepochopí zármutek nad takovou ztrátou. Ano takové zvířátko je vlastně členem rodiny, za ta léta jsme toho vzájemně spolu zažili spoustu dobrého i toho horšího - nějaké ty úrazy (viz článek Psí životopisy). Jsem ráda, že paní doktorka byla ochotná přijet k nám a provést vše bez jakéhokoliv stresu, tedy hlavně pro Zuzanku. S námi to bylo horší...


Jen krátce, co předcházelo našemu rozhodnutí ukončit život jinak čilé babči. Kromě toho, že brala tabletky na žaludeční potíže a na inkontinenci již několi let, byla pohybově velice v pohodě, a to i přes její dřívější nadváhu, s kterou nás doprovázela na dlouhých vyjížďkách v zimě v létě. Asi před rokem? či spíš dvěma, nevím přesně, přestala vidět na pravé očko a slyšela již jen ostré zvuky (tleskání, pískání, štěkot kámošů - ti jí vždy "řekli", že jdeme ven, protože naše volání neslyšela). Ještě v létě bylo všechno tedy v mezích normálu. Proto jsme, jak vidět, objednali i pro ni nový pelíšek, který jako jediný za celý svůj dlouhý život znovu přijala za svůj po tom svém starém proleželém a v poslední době Chuckem rozkousaném. Bohužel se začali kvapem dít změny, které trápili zcela určitě jí i nás a bylo náročné ji venčit s dalšími čtyřmi pejsky. Před měsícem mi ráno spadla do rybníka na návsi, před 14 dny z metr vysokého valu. Mohla chodit už jen na vodítku, našlapovala velice opatrně, bála se, chodila jen podle čichu. Zcela určitě by se dožila ještě vyššího věku. Ono je ale rozdíl mezi žít a dožívat. Proto jsme tak zvolili...


Milá Zuzanku, zůstaneš navždy v našich vzpomínkách i srdcích. Přejeme Tvému tělíčku klidné spočinutí pod hruškou na oblíbené zahradě a Tvé dušičce šťastnou cestu do psího nebíčka. Třeba se zase někdy potkáme a proto máš na tuto cestu s sebou i svůj pelíšek a obojek s vodítkem. Občas se, prosím, na nás shora mrkni. Potěší nás to!


podzim 2009 Zuzanka v kytičkách


2 roky staré foto Zuzanky v kytičkách od Věrky Markové

(více)
24.10.2011 18:33:15 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Hubert Záříčí 2011

K naší lítosti jsme se letos opět žádného Huberta nezúčastnili. Mrzí nás to, ale prostě na to nejsme nachystaní ani my ani naši koníci a lámat přes koleno se to nedá. Nicméně jsme se alespoň částečně - symbolicky mohli zúčastnit. S našimi dlouholetými kamarády z Plzně a taky s částí naší rodiny - Verča s Péťou - jsme se jeli v sobotu 22.10. odpoledne podívat na závěrečný dostih celého Hubertova dnu pořádaného rančem U potoka v Záříčí a konečně i na večerní country zábavu v hospůdce v Dírné.


Dle pořadatelů Hanky a Pepy a také dle spokojenosti všech aktérů se akce za přispění sluníčka opravdu vydařila. Na Hubertovu jízdu bylo přihlášeno více jak 40 koní!, což někdy může skončit bohužel i úrazy. Nic vážného se na štěstí nestalo a vše probíhalo v pohodě. Někteří koníci toho měli po dopolední jízdě plné kecky, tedy pardon - plná kopyta, a tak závěrečný dostih neběželi všichni. Přesto můžete posoudit sami, že na poli bylo docela plno. Zde přináším odkaz na kratičké video dostihu a opravdu jen pár fotografií z tohoto a z opačného konce vesničky Záříčí, kde na místní jízdárně bylo jako vždy perfektní zabezpečení - stany a občerstvení pro dvou i čtyřnožce.


http://4borovice.rajce.idnes.cz/Hubert_Zarici_2011_-_cast/


http://www.youtube.com/watch?v=FiD7RVfUyuY


Večer se tedy nás šest po osmé hodině dostavilo na zmiňovanou zábavu. K té mohu pouze dodat, že muzika hrála docela suprově a hodně, zábava byla skvělá, opět mňamkové občerstvení v ceně vstupenky. Málem jsme přispěli i pár cenami do tomboly. Lístky byly tentokrát rychle vyprodány a n nás nezbyly :-((. Fotky žádné nemám, protože po loňské zkušenosti, kdy jsem náš foťák na této akci poslala jediným pohybem ze stolu doprostřed parketu a už tento let nepřežil, letos foťák zůstal doma :-))


P.S. Pokud odkazy nebudou fungovat, jednoduše zkopírujte do vašeho vyhledávače. A pro chtivce dalších informací se možná něco objeví na stránkách pořádajícího ranče U potoka (viz odkazy na hlavní stránce tohoto blogu)


 

(více)
24.10.2011 18:02:49 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Víkend s Nikym

symbióza


Na úvod jsem dala starší fotku ze srpna, to jen na ukázku, že jsou u nás zvířátka všeho druhu v pohodě a navzájem se tolerují.


Máňa zatím stále stojí na místě. Ta zvířátka jsou prý v pohodě - asi až na jedno - Baby, kterou se nám stále nedaří naložit :-(((, ale jak je vidět, řidiče už máme a můžeme vyrazit na výlet a Baby nejspíš poběži za ávií :-))).


a můžeme jet


To by nebylo, aby se Niky nesvezl. Tentokrát jsem se rozhodla ho vzít k sobě do sedla já a zkusit, co s ním udělá klus. Fíček byl velice ochotný, je vidět, že na děti byl zvyklý. Parádně jsme klusali asi 3x po celé louce a Nikolásek z toho měl hlasitou radost! Na jeho vlastní přání jsme si skočili a překážku - asi 30 cm kavaletku. Také se mu to moc líbilo, leč si asi trochu narazil, víte co, tak pak už chtěl dolů...


klus je děsná prča


Z našeho v okolí nejvyššího místa vůbec (hahaha) byl taky pěkný rozhled, viď Niky? A Fíček je evidentně v pohodě. Tak to má být - s dětským úsměvem a spokojeností to ani jinak nejde.


na kopečku ve Svinech


... a ještě k tomu má za ušima... No to víme, dokáže vymyslet zajímavé věci, no ale teď tam má nás :-)))


mám za ušima


A tady je silná parta rváčů - trhačů s jedním ninjou...


trhači


Celkovou pohodičku dokresluje obrázek posezaníčka pod novou pergolou. Je to fajn užívat si sluníčka teď, když přes léto ho moc nebylo, že?!


posezení pod novou pergolou

(více)
28.09.2011 09:55:59 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nakládání...

Kromě toho, že máme Máňu, máme i pergolu. Ne zase nějakou pro koně či jiné čtyřnožce, ale konečně pro sebe a to pořádnou - takovou "dvojgaráž", takže už se těšíme na posezení pod ní a případné sešlosti.


naše nová pergola


Ale abych se dostala k tématu z nadpisu článku: Nakládání.


přemlouvání Fíka


Po úvodním "očichávání" té podivnosti jeden den jsme další den dosáhli jistých úspěchů - malých i velkých. Fík, jelikož by pro papáníčko udělal vše už se nakládá jako starý harcovník. Horší je to s vyložením, protože nechce odcouvat od kyblíčku s granulemi :-))) .


Fík naložen


Baby polonaložena


Baby se svou povahou "lehké nedůvěřivosti" se také naložila, ale podvakrát si vždy nechala jedno kopýtko na rampě pro případ... a vždy po rychlém zhltnutí odměny stejně rychle z nezjištěných příčin zbrkle vycouvala. Pak už se nepodařilo víc, jak předními do poloviny rampy. Při všech těch pokusech, s největší možnou trpělivostí (no občas jsem to zkusila víc přitlačit) si stihla zrasovat levou zadní, pravou přední - zde dokonce ohnula podkovu, kterou jsem jí musela včera sundat, a prsa - těmi se napíchla na jednu z podlážek, kterými jsme ohraničili rampu, aby jako že nemohla vybočovat při tom nastupování. No nezdařilo se.


Možná je to tím, že jí ty podkovy kloužou - i zakoupili jsme venkovní travní koberec, chemoprenové lepidlo a dřevěné lišty a včera jsem nalepila na rampu. Oba mě z povzdálí kontrolovali, co jsem to zase vymyslela. Až to zatuhne a přiděláme lišty, provedeme další pokusy nakládání.


Takže zatím jsme do terénu nevyjeli :-((. 

(více)
18.09.2011 06:06:15 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Petrovo foťákem

Tento víkend (17.-18.9.11) nás pro změnu :-)) navštívila Verča, tentokrát s přítelem Petrem. Kromě toho, že je to šikovný kluk a uživili bychom ho na našem statku hodně dlouho (myslím jakože jeho šikovné ruce) měl s sebou i kvalitní foťák zrcadlovku a udělal asi 270 fotek našich ořů. Vybrala jsem jich cca stovku. Tyto je možno shlédnout opět na http://4borovice.rajce.idnes.cz/Foceni_s_profi_fotakem/


a zde předkládám malou ochutnávku...


Baby se koupe


Bahenní koupel naší kachny Baby - jsme přeci nedaleko Třeboně, že?! To, jak se nám na to focení takto "vyparádila" je vidět na dalších fotech.dokončení očisty


... a ještě pořádně dokončit očistu...


ukecaný Fík


"A co to jako má beeeejt? (další Fíkovy šklebáky - viz Rajče.net) To se mám jako hýbat? Tak já vám to předvedu, jak umím hodit špíčkem!"


Fík v akci


... a jdeme na to společně ....


letmý start


No a nakonec k objektivu přičichla i "zásuvka" Pigi.


v objektivu Piguška


Na pejsky se nedostalo, neb v neděli byly právě zneužívány ty výše zmíněné ručičky na jinou práci a večer začlo pršet :-((


 


 

(více)
18.09.2011 06:02:25 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Akce v září v Zářičí

příchod equipy


příchod domácích k opracovišti v čele s hlavní aktérkou akce Hankou


9.-11.9. k nám zavítala naše Verča a zároveň se 10.9. konala u našich koňařských kamarádů v Zářičí na Ranči u potoka malá velká akce, při které si užili asi všichni - malí i velcí jezdci, začátečníci i borci i diváci.  Základního (tuším) parkuru se účastnili hlavně domácí jezdci - žáci výcvikářky a majitelky stáje Hanky a asi dva hostující koníci z blízkých stájí dalších kamarádů.


rozhodčí Lenka, aktérka Hanka, účastnice Inka a kurz parkuru


Závody, i když pidi mini byly zabezpečeny se vší parádou - soudcovala licentovaná rozhodčí a trenérka Lanka (vlevo-domlouvají kurz parkuru s Hankou uprostřed a Inkou z hostující stáje Nítovice). Nechyběla tribuna pro sudí, ani v krásném teplém dni občerstvení - mj. čepované pivínko, pizza, gulášek, kávička... O zabezpečení se zase postarala mužská část stájí, hlavně pak Pepa (proužkovaná košile) z organizujícího ranče, který mj. večer slavil krásné kulatiny, což bylo bezva zakončení dne.


občerstvení


Po bezproblémově proběhlém parkuru samozřejmě proběhlo i dekorování a předání cen.


dekorování


Po této vážnější části akce následovaly 2 soutěže pro děti i dospěláky. Ukecali jsme dokonce i Verunku. Na haflingovi Montym se zúčastnila něco jako jízdy zručnosti. Měli se přejít kavalety, pak projet esíčkem z kavalet, následoval slalom, přenesení půllitru z barelu na barel (ze hřbetu koně), pak sesednutí, překonání překážky vlastními silami, znovu nasednout na oře a co nejrychleji projet cílem.


Verča na Montym


Verču jsem bohužel mohla vyfotit jen na opracovišti, kdy se seznamovala se svým parťákem Montym. Pak už jsem musela i já a Jarek do sedla, protože jsem jeli hned za sebou.


ti nejmenší na Sáře


Ti nejmenší celou trasu absolvovali na místní poničce Sáře, která byla chudinka asi nejvíc v permanenci.


já na Olínovi


Mě bylo dovoleno si vybrat. Proto jsem jela na svém oblíbenci Olínkovi (majitelkou je Dáša, členka místní stáje), který je velice jemný a šikovný. Jela jsem na něm tedy potřetí v životě, vždy jen chvilku, ale vcelku si rozumíme, příliš si vzájemně nevadíme a tak jsme dosáhli nejlepšího času.


překonání překážky - já


Samozřejmě to byla soutěž pro děti a takový sranda závod, proto jsem zvolila netradiční překonáni tak hrrrroooozně vysoké překážky :-)) . Alespoň jsem pobavila diváky a docílala jsem za to 10 trestných sekund, čili jsem výhru ráda přenechala některému z dětí...


Jarek na Boře - přenášení půllitru


Jarek dostal přidělenu chlaďasku Boru, nádhernou obryni, na kterou byla fuška se vyškrábat i dosáhnout z ní pro ten půllitr (to je právě Jarkovo pozadí na Boře)


Jarek a bravůrní přeskok


Verče se podařilo zachytit jupíííí přeskok překážky.


já s Olim a barely


Druhou soutěží už pro dospěláky byly barely. Cílem bylo od startu objet ve správném pořadí a směru co nejrychleji 3 barely a fofrem zpět do cíle. Já opět absolvovala na Olínkovi a Jarek tentokrát na Montym. Tento závod se jel o soudek piva. Stejného času dosáhla Inka a Hanka, které pak absolvovaly barely ještě jednou společným startem, ale tentokrát po svých. Napínavý běh vítězně zakončila Inka.


Jarek s Montym spěchají do cíle


Poté došlo na závěrečný nástup téměř všech zúčastněných (někteří se starali mimo záběr kamer o koníky, focení apod.), poděkování sponzorům a v neposlední řadě i divákům za vytvoření příjemného odpoledne.


závěrečný nástup všech zúčastněných


Mimo soutěže pak ještě došlo na krátký trénink již na vyšších překážkách pod dozorem velice příjemné a sympatické Lenky. V sedle své překrásné ČT klisny Megan zůstala i Hanka a posuďte sami, že jim to spolu moc sluší! Tak ať jim to spolu šlape...


Hanka na své překrásné Megan


My jsme se pak odebrali domů nakrmit níže zachycenou smečku našich hafanů a dále samozřejmě koníky a prasátko. Díky Verče, která nám dělala řidiče jsme se pak vrátili popřát Pepovi k narozeninám, což se také fakt vyvedlo.


naše černohnědá pětka


Z akce náš nejen řidič ale i fotograf Verča udělala docela hodně fotek a je škoda některé nevidět. Všechny jsem proto umístila na


http://4borovice.rajce.idnes.cz/Akce_v_zari_v_Zarici/ . Ještě si dovolím připomenout adresu na stránky pořádající stáje, kde se lze jen tak svézt na koni, v kočáře či bryčce nebo pod vedením zkušené Hanky se naučit vše kolem koní a jízdy na nich: http://www.rancupotoka.estranky.cz/  Zde by se pravděpodobně měla o výše uvedené akci objevit také nějaká informace (Hanička je velice vytížená žena!) nebo možná další odkaz na fotky jiných fotografů, případně videa kameramanů.


 


 

(více)
18.09.2011 06:00:55 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Máme Máňu

Drahanské vrchy u Boskovic


21. srpna jsme vyrazili na výlet do krásného kraje Boskovic - na snímku je krásný výhled na Drahanskou vrchovinu z poklidné roubenky manželů Málkových, samozřejmě koňáků. Oni jsou však trochu jinde než my... Pavel Málek je ve westernovém světě velice dobře známý a jsme rádi, že jsme se s ním a jeho ženou mohli potkat - jsou to velice pohodoví lidičkové. Nevím jak paní (ta mj. dělá nádhernou keramiku), ale pan Pavel prý je dle jeho slov amatér a dělají to vše pro potěšení - pan Pavel je totiž  Mistr ČR v superhorse (tato disciplína je souhrnem disciplín Trail, Reining, Western Pleasure, Western Riding. Již to naznačuje obtížnost soutěže a nutnou všestrannost koně i jezdce.) a Mistrem v Amater reiningu.


pan Málek s QH hřebečkem


Mají úžasný chov quarterů, nic velkého, zato kvalitního - především charakterově a pracovně. Byli všichni nádherní. Také má myslím 1 či 2 kobylky na výcvik, obsedá atd. A každému koníkovi zcela upřímně říká kamaráde a také se k nim tak chová.


naše nová Máňa


No a abych se konečně dostala k jádru pudla. Výlet jsme uskutečnili za účelem zhlédnutí avie inzerované na Bazoši. Jelikož ji Málkovi vlastnili 15 let a cestovali s ní po závodech Evropy, prožili v ní kus života, mají k ní speciální vztah. Po těch letech si z westernového městečka v Boskovicích odkoupili vlek na koně a neměli srdce svoji avijku jen tak odepsat a jsou moc rádi, že poslouží dalším koníkům. Má všude nová péra, přetěsněný motor, je sedmimístná (v pohodě se povezou i pesani) a prostě je v super stavu na svá léta - Máňa (tak její nový majitel - Jarek rozhodl) je o rok starší než naše Verča :-)))


Ježíši, co to sem postavili?


Teď už zbývá jen naučit nastupovat ty naše hemelky a můžeme konečně vyrazit do pořádného terénu, který nám kolem baráku tak strašně chybí. Už se těšíme na vyjížďky po lesích! Koníci se hned přiběhli do kruhovky podívat, co že to tam přijelo za modrou příšeru. Když jsem je vypustila zpět na louku, jukli na Máňu z patřičné vzdálenosti a s velkým vyhazováním odcválali na druhou stranu pastviny. Tak uvidíme. Info budou následovat...


Mánin zadek


Těm, kteří věděli, že se něco u nás chystá a nevěděli co a tudíž si mysleli, že budeme mít dalšího mazlíčka, tak těm jsme udělali čáru přes rozpočet, že?! Takže naším dalším přírůstkem do rodiny je A31 MÁŇA, hihihi.

(více)
06.09.2011 18:48:49 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Nečinnost

Nějak se nic moc neděje... jen jsem dnes natočila krátké video u nás na dvorečku, viz http://www.youtube.com/watch?v=hFv6nVa1ru0 , tož se bavte :-)))


Jo, a předminulý víkend u nás přespala kamarádka Ivetka s Radkou z Bzence, neb jeli kousek od nás - do Mladé Vožice na výstavu minikoníků - informace o akce i s fotkami najdete zde http://rancproradost.txt.cz/clanky/98522/vystava-minihorsu-mlada-vozice-14-8-2011/


Jestli vyjde jedna akce, tak brzy bude nový článeček o tom, jakýže jsme vlastně blázni bláznivý... nééé, nové zvířátko to tentokrát nebude :-))

(více)
23.08.2011 20:57:03 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

2 v 1

aneb Fíkovy záhady

Dobrý den, chci se zeptat, jestli nevíte něco o prvním majiteli Fíka...Jednoho jsme vlastnili (narodil se u nás) :) a teď pátrám po jeho osudu...Markéta


Tímto komentářem z 15.7.2011 u článku „FÍK“ se odstartovala rychlá výměna několika zajímavých mailů, jejichž útržky si dovolím zde zveřejnit, protože to se převyprávět prostě nedá. Skoro měsíc jsem čekala na další vývoj a teď se dlouho rozmýšlela - zveřejnit, nezveřejnit??? Zlý úmysl rozhodně nemám a tak jsem se rozhodla pro to první...


 


Pozitivní zjištění z celé té anabáze je především to, že už víme, proč je Fíček takový tlusťoch. Bodejť by ne, když je 2 v 1 – on má totiž, po důkladném prozkoumání, na hřbetě výžeh dvou registračních čísel  a obě jsou navíc, dle vyjádření Ústřední evidence koní ve Slatiňanech, tzv. živá, tzn. že by měl kůň Fík s jedním číslem existovat u nás a s druhým někde poblíž Domažlic. Oba Fíky ale máme my... :-)))))


 pětidenní Fíček


pětidenní Fíček


 


Maily tedy uvádím chronologicky za sebou, jen upřesním „kdo je kdo“


Markéta = dcera chovatele Fíka a majitele jeho rodičů, někde na Domažlicku


Andrea = majitelka Fíka před Hankou


Hanka = majitelka Fíka před námi


Katka = Fíčkova „rehabilitační opatrovnice“ u Hanky i u nás


 


 


16.7.14:04 pro Markétu


Ahoj Markéto,


my jsme koupili Fíka od Hany od Strakonic a ona ho koupila od Andrey od Č. Budějovic a ta snad ho měla od pána, u kterého se narodil, ale o něm žádné informace nemám, bohužel. Ráda bych znala jeho původ, pokud myslíš, že by mohl být od vás, dej vědět. A ty ho podle znaků nepoznáš? Nemáš nějakou fotku?


Iva


 


16.7.  19:21 od Markéty


Ahoj Ivo, 


tvůj email mně moc potěšil, teda spíš celou naší rodinu :-) včera večer jsem zkoukla jen pár fotek, takže jsem si nebyla moc jistá, a navíc mně zmátlo datum narození. Dneska ráno se ale k vašemu webu seběhla celá rodina a s radostí jsme poznali, že je to na 100% Fíček:-) Dnešní odpoledne jsem strávila prohledáváním fotek, abych ti mohla nějaké pěkné poslat.


Předem tedy musím na pravou míru uvést Fíkovo datum narození, ve skutečnosti je o rok starší. Narodil se tedy 4.4.1999 na naší "farmě" poblíž Domažlic jednim z našich prvních koníků. Matka Famosa 1- říkali jsme jí Linda  http://www.aschk.cz/hafling/pk/pk_display_hf.php?id=77048  původem ze Slovinska už u nás bohužel není (uhynula). Zato máme Fíkovo taťku Alex - říkáme mu Ferda http://www.aschk.cz/hafling/pk/pk_display_hf.php?id=121201&plem=hf Teď už je z něj valášek, ale dřív to byl tak trošku divoch. Posílám ti nějaké fotky Fíka i jeho rodičů, snažila jsem se vybrat nějaké "použitelné"


Kdyby tě zajímalo ještě něco víc, tak se klidně ozvi. My jsme moc rádi, že se Fíček dostal do dobrých rukou a má se u vás jako v bavlnce


  


16.7. 20:44 pro Markétu


Tedy!!! To je super! To víš, že bych o něm ráda věděla něco víc, protože, bylo mi to vždy divné, že nikdo nevěděl o jeho původu nic a když ho nechávala majitelka před námi znovu zaregistrovat, zjistili, že má vypálené ještě jedno číslo. Všechno se mi zdálo fakt divné. Ráda bych věděla, jak vyrůstal, od kdy pracuje, proč má tak zničená záda. Ta majitelka Andrea se prý zmínila, že snad tahal v lese??? Mám moc otázek. Jestli je to opravdu fakt, tak bych mu mohla konečně udělat cedulku na box... :-)))


 


16.7. 21:21 od Markéty


V lese???? U nás haflingové v lese netahají Fíka jsme začali zaučovat cca ve 3 letech a potom od 4 jezdil s Ferdou v zápřahu ve voze, ale v lese nikdy. Jezdil hlavně pod sedlem. Se ségrou jsme se na něm učily jezdit. A myslíš, že bys nějak zjistila to vypálené číslo? Od nás odcházel s 21/509 a hlavně zdravej. Tak nevím, jak s ním kdo zacházel. Vyrůstal zároveň s kobylkou, která se narodila jeden den před ním, chodili spolu na pastvu, taková nerozlučná dvojka.


 Fík s mámou na pastvě


Fíček s maminkou Famosou alias Lindou


 


16.7.22:47 pro Markétu


Tak jsem tu teď pečlivě zkoumala každé zaoblení, víry bohužel nevidím moc dobře, ale zdá se, že ten srpeček u pravého oka, zaoblení u levého oka, tvar šňupky a snad jsem viděla na některé fotce i ty flíčky nad nosem. Asi je to opravdu Fíček. To je neuvěřitelné. Prosím a kde měl to původní číslo vypálené a kam od vás šel? K  Andree ?. Protože Hana ho prý měla asi od 5 let a v 6 ho kastrovala.


Prosím, napiš, co nejvíc si pamatuješ nebo někdo jiný z rodiny. Jeho minulost nás fakt moc zajímá. Pak může člověk líp podchytit chování, které si vždy z každé "štace" koník přinese. Díky moc!!! Já bych pak něco sestavila i s fotečkama a dala k nám na blog, pokud by to nevadilo vám. Bylo by to moc fajn a rádi uvítáme i vás někdy na návštěvu...


 


17.7. 7:32 od Markéty


Dobré ránko
na té poslední fotce, jak kouká hlava z boxu, je Ferda, teď jsem to ve stáji zkoumala. Pošlu ještě nějaké fotky, teď ale musím jít svážet seno, včera jsme to slisovali, tak aby koníkům nezmoklo. M.


 


Fík s tátou v tahu


Fíček  s tatínkem Alexem alias Ferdou v zápřahu                                                                                                                                                                                                         (dle nezávislých pozorovatelů vypadá na fotce jako hodně velký mlaďoch - ještě hříbátkový - přesně jako Amigo, kterého jsme přivezli v 1,5 roce)


19.7. 8:09 pro Markétu


Ahoj Markéto,


tak hned po návratu ze služebky jsem se netrpělivá vrhla k PC, zda jsi něco napsala o tom jak Fíček u Vás rostl, jaký byl tahoun, jaký pod sedlem a vůbec a hlavně kdy kam a komu od vás šel. To mě fakt zajímá nejvíc, jak to, že neměl s sebou papíry?? To je nějaké divné, ráda bych tomu přišla na kloub.


Níže Ti přeposílám psaní od předešlé majitelky. Číslo odpovídá, ta údajná asi trojka bude nejspíš pětka... Máme Fíčka, hurá, je to on!


Zatím pa a těším se na další informace.


Iva


 


From: hanka Kotálová


Sent: Monday, July 18, 2011 10:29 PM


To: IvaaJarek


Subject: Re: Fík


 


Ahoj Ivo,


Fíčka jsme kupovali od Andrey v lednu 2006, měl dlouhatánskou srst, částečně na některých místech olepenou, dostali jsme k němu očkovací průkaz s tím, že registrovaný není. Takže v dubnu jsme šli na svod, byl ještě hřebec, pan komisař místo oholil a pak dostal Fík výžeh. Jaké pak bylo překvapení , když jednou na sluníčku v červenci, když už byl vylínaný, jsme objevili,že vedle nového výžehu- tedy spíše pod ním, je nějaké číslo, takové menší, než to nové, nahoře tuším 21 a dole něco s trojkou, nejde to zrovna moc přečíst, luštila jsem to snad stokrát, musíš si ho správně nastavit na sluníčku, pak je vidět. Nebo ho tam oholit. Pak by to snad přečíst šlo. Ale když jsem se Andrey ptala, kde se tam vzalo, tak se mi už neozvala. Tak nevím, víte víc vy? Napiš!!! Jsem zvědavá.


Koukám na vaše stránky, musí být fajn , být vaším zvířetem, pozdravuj doma Hanka


 


19.7. 18:04 pro Hanku


Tak jsem moc zvědavá, co se ještě dozvím, čekám, co mi Markéta – dcera od chovatele u Domažlic, kde se Fíček narodil, napíše. Ozvala se mi sama, našla si ho na našem blogu :-))). Prosila jsem jí o co nejpodrobnější věci – pak to dám na blog. To číslo by odpovídalo – ta tebou rozluštěná trojka je asi pětka a 21 sedí a když koukneš na fotky, tak podle znaků na hlavě je to prostě Fík. Linda (papírově Famosa I)je máma, Ferda (papírově Alex) je jeho táta...  takže chodil s ním v zápřahu a byl asi kovaný a ta srst vypadala již tehdy divně.


 


19.7. od Hanky


Andrea říkala, že ho má od jeho tří let nebo tří a půl, já ho koupila od ní v pěti letech, tedy to sedí. Měla ho rok a půl, než jsem ho koupila já. Je to jako krimi příběh, že? Proč ho neodhlásil? Mám více otázek, než odpovědí. Nechápu, proč ho neodhlásil. Rodiče Fíka nemají papíry nebo jsou s PP aspoň jeden?


Tedy, Ivo, ty asi vytahuješ nějakého kostlivce ze skříně... nebo že by Ti lidé byli prostě jen tak ledabylí a nedbalí?


Já myslím, že se víc už nedozvím, snažila jsem se u Andrei dost dlouho, a moc mluvit nechtěla, víc nevím. Tak uvidíme, na co přijdeš ty. Jen zajímavost, byl sice vždycky klidný, ale jakmile viděl někoho s lopatou pracovat poblíž něj, tak si sedal hrůzou na zadek, říkala mi to jednak paní, u níž jsme měli Fíka první půlrok, pak i Nehlsovi z Cihelny, kde byl čtyři roky, i Katka Pultrová, kde byl na krátkodobé rehabilitaci. Tři lidé nezávisle na sobě se tedy domnívají, že ho někdo tou lopatou vzal (tloukl?) H


 


19.7. pro Hanku


No, vždyť jsem hned říkala, že má reakce na ruce a nářadí hned od začátku a ty jsi mi říkala, že až si na nás zvykne, že to bude dobrý. Je to lepší, ale obavy má pořád a jeho důvěra se získává velice pomalu a postupně.


 


 


20.7.    7:54 pro Katku


K té záhadě – máme definitivně potvrzeno, že máme „dva v jednom“ – Fík je 2x registrovaný, se dvěma čísly na zádech! A to původní také stále platí, protože ho ten chovatel od Domažlic při prodeji, nebo co to bylo za transakci, neodhlásil. Alespoň mám konečně Fíkův původ – otec i matka byli zapsáni v PK haflingů. Další záhadou je, že po včerejším rozhovoru se Slatiňany jsem se znovu šla podívat na ALEXe (tátu), na kterého jsem před tím koukala a najednou ta stránka byla vymazána (obsah). Podle všeho měla Fíka hned od chovatele asi od 3,5 roku Andrea a pak už Hanka. Asi od 3 let tahal s tátou povozy, tak jestli mu ta záda zkur... tam, nebo až pod sedlem ? Jsem zvědavá jestli se ještě něco dozvím. Markéta od chovatele se sama o Fíka přihlásila, že ho našla na blogu, ale teď, když jsem začala dál vyzvídat se zase nějak odmlčela...


Ani Andrea, která v zimě slibovala, jak se přijede, až bude teplo, na Fíčka podívat, neb ob jednu vesnici má dědu, se už neozvala.


Ty lidi mě tak ser... Člověk chce pro Fíčka to nejlepší a když bych víc věděla z minulosti, příčiny, tak se přeci i snáz odstraňují následky, ne? Asi jsme z jiného těsta a nechápu to...


To jsou věci, co? :-)


 


24.7. od Katky


No koukám, že Fikus je opravdu unikum ve všech směrech:-)... Už si moc nepamatuji, jak to všechno probíhalo, když ho Hanka kupovala, ale byl to hřebčoun, ne moc ovladatelný, nic neuměl. Jestli se nepletu, že má nějaké zdravotní problémy, zjistila Hanka taky, až když ho koupila a začalo se s ním nějak dělat, tenkrát se to prostě přičítalo tomu, že se s nim nějak nešetrně tahalo. Myslím si, že problémy z následného ježdění původ nemají... Já osobně bych to šacovala na nějakou vrozenou disfunkci, která se prostě jen "doje...ala" tím zápřahem v době, kdy ještě nebyl fyzicky dodělaný. A když si pak s ním nikdo nedal práci a nedostal ho do vyhovujícího stavu, už se jen všechno hromadilo.


 


 


A to je konec pohádky, vážení. Od té doby se pranic nestalo a už asi nestane. Fíkuska ale máme stejně rádi!


 


P.S. Je pravděpodobné, že jsem některé "náhodne" čitatele tímto zveřejněním směsice pravd a dohadů asi parádně na..., ale já prostě nesnáším takově věci kolem živých tvorů, kteří se nemohou bránit... nedalo mi to spát a tak jsem vše svěřila svému deníčku :-)



 


 


 


 


 


(více)
10.08.2011 19:16:13 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co se kde děje...

... jak se věci vyvijí...

12.7. nám přišli od Janky krásné fotky ze severní Moravy  s tímto textem: "Ahojky, včera jsme zkoušeli jestli naši kluci budou plavat ale nevěděli jsme jestli už někdy Amíček plaval ..... je to borec pomalu ale jistě šel za Pájou až do vody - je vidět že mu plně důvěřuje a dokonce společně zaplavali pár temp. Za to Cappučko protestoval ...asi ještě nikdy nebyl pořádně ve vodě , tak budeme pomaličku trénovat. Stihli jsme narychlo udělat pár foteček tak Vám je posílám ať se taky podíváte jaký je ten náš Amíček frajer :) tak se mějte krásně a zatím papa :)"


Amíšek s Pájou plavali


Měli jsme z nich obrovskou radost - když vidíme, jak se tam u nich náš bývalý Amigo má a užívá si to!


Cuppučovi se zatím nechtělo


Taková dobrá zpráva se mi v ty dny zrovna hodila, protože už jsem začínala být bez nálady, kvůli té naší malé černé podnájemnici. Franka alias Pigi totiž začala boukat. Pro ty, kdo stejně jako já nevěděli, co to je, tak prostě měla své dny... no a to si prasečí slečna pak mnohem vehementněji vynucuje pozornost a chce si dokazovat, že celé rodině vládne právě ona, tato velká osobnost - malé prasátko! Chtěla mě znásilňovat, podobně jako to dělají občas pejsci - já se tedy bránila lopatou, či dvířky od staré skříně, takže skákala na ně a nasežrala mě :-))). Bez toho jsem nemohla projít po zahradě. Jarek ano, to je chlap a s tím si prý nemá co ujasňovat. Takže jsme ji museli zavřít, pokud měl být klid. 13.7. se na ni přijel podívat Marcel (majitel). S ním byla také klidnější i když jako cizímu vetřelci ochutnala botu i nohavice. Zřejmě to, že ji Marcel postrašil, jestli nedá pokoj, že z ní bude špkáček nad ohněm a já jí druhý den (neb stále útočila), ukázala obrázek belkého grilu, tzv. piggeru, na malá prasátka, to ji přesvědčilo a od včerejška je jako vyměněná :-))) No samozřejmě to je tím, že přestala "hárat".


zásuvka v plotu


No a řekněta sami, není praktické mít v plotu takovouhle zásuvku? :-)) Dokonce jsme se tedy včera odvážili seznámit ji s velkými hafany. Ti dostali košík, což se jim velice nelíbilo. Riskli jsme jeho sundání a kupodivu si Pigi k večeři nedali, ani oni nepřišli o nohu či ocas, neb to by nebyl pro prasátko problém.


dvě pomocnice


Dnes ráno, když jsem před vyjížďkou věšela prádlo, jsem si troufla Piginku pustit do nového prostoru na dvůr, který dosud patřil jen psům. Opět to všichni zvládli bez problémů, jak je z fotografií vidět.


všechna černá zvěř pohromadě


pěkně očichat a nechat být


Asi někdy po osmé jsme vyjeli zatím na naši nejdelší vyjížďku k brodu na Blatské stoce (vzdálené cca 4 km) u Weisovy stezky. Ta ovšem není udržovaná, tak jsme po ní ani nemohli dál projet a vrátili jsme se zpět na luka a pole. Předtím se ovšem naši miláčkové pořádně vyráchali v chladivé vodě. Jako vždy si to nejvíce užila naše kobyla brodivá - kachna Baby :-))


kluci s ustřiženými hlavami v brodu


kobyla brodivá ve svém živlu


Ke konci 8 kilometrové vyjížďky už bylo na Fíčkovi vidět únavu a nikam se nehnal. Pravda, když zjistil, že už jdeme fakt domů, tak přidal. Jelikož přijel sedlák z vedlejší vsi vyvézt vlečku s hnojem, museli jsme i koníky zavřít na zahradě. Jak vidno, nic - ani Piginka, jim nebránila ve spokojeném společném popásání.


spokojené pasení


Ořové si zaslouženě užili samoobslužného jablkového baru a nějaké jablíčko shodili a své nové černé kamarádce...


jablkový bar - samoobsluha


Pigi v ně pojala takovou důvěru, že se jim pásla pod nohama a oni jí nechali! Dokonce pak přišla zkoumat, co že to děláme a v nestřeženém okamžiku ochutnala i gel na kopyta. Prostě prasátko, no. Pak ještě spapkala všechnu zem, co jsme vyškrabali z kopyt a spokojeně odešla spát do trávy.


mažeme kopýtka a asi i rypáček


Takže máme z této soboty fajn pocit, který kazí snad jen to, že Jarek jde na noční směnu :-(( Vůbec mu nezávidím!


No a bláznivé prasátkové období ("perioda") nás čeká zase za 21 dní, prý s hodinovou přesností! Ach jo, snad už to nebude tak bouřlivé... Na tomto místě si ještě neodpustím vyjádřit poděkování dnes již naší telefonické kamarádce Martině Katzerové, která je z Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti a od které čerpám veškeré "prasečí" vzdělání, rady a podporu. Díky za trpělivost!

(více)
16.07.2011 14:25:32 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Sviňka ve Svinech

Opět mě to nedá - spousta nových zážitků...


mňam


Pigi mě ráno přivítala veselým chrochtáním a co že jí to jako nesu dobrého. Dostala zase pony granule a mrkvičku. Koníky jsem pak vypustila na pastvu. Asi za hodinu jsem šla kydat a jestli se bude Pigi dobře chovat, že jí zkusím pustit ven na zahradu. Dostala zbytek ledového salátu pěkně z ruky, nechá se drbat na hĺavě. Je fakt, že se taky stačila po ruce se salátem ohnat, ale to řeším okamžitým protiútokem. Asi by to mělo fungovat podobně jako u koní? Máte někdo s tímto zvířátkem zkušenost?


Jelikož za mnou chodila v boxu, rozhodla jsem se jí pustit a jít na zahradu. Pěkně za mnou chodila jak pejsek. Odhodlala jsem se vypustit i naše dva krakeny - Báru a Aziho, který se úplně třásl a olizoval se. Tak nevím, zda měl chuť na vepřové? Samozřejmě, že zůstali za plotem. Šla jsem tedy uklízet stáje a za chvíli Pigi byla za mnou a pečlivě sledovala v každém boxu, co že to vlastně dělám a co by kde mohla pomoct - zrýt. Aby jsem jí pak dostala znovu na zahradu, musela jsem na chvíli zavřít hafany. Prošla kolem dvířek a pak už se vesele pásla. Přitom se přes plot seznamovala s koníky a vypadala velice spokojeně - má společnost a není zavřená v té hrozné kůlně.


čmuch - co to je


Celá smečka se tázala, co to je za tím plotem, pustíš nás tam?..


Pigi je za tím plotem


Odvážila jsem se k ní pusti naše pinče. Je fakt, že jsem měla větší strach o ně, protože prasátko je dost pohyblivé, i když na to nevypadá. Odvážný průzkumník Zorro jí chtěl stále očichávat, ona se běžela schovat ke mě. Když se ale otočila k němu čumákem Zorro vrčel. Tak si asi dokazovali, kdo že má větší práva...


první okukování


Snad vše půjde s novým nájemníkem v pohodě - doufám tedy, že večer půjde bez odporu bydlet do svého pokojíčku :-)

(více)
06.07.2011 09:59:54 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Hotel pro prasátko

Neuvěřitelné věci se občas stávají. Dnes před desátou dopolední zvoní telefon a volá můj nejvyšší šéf - Holanďan Marcel. Jestli bych prý pro něho nevyzvedla prase. Musela jsem si to nechat asi 3x zopakovat, než jsme pochopila, že nejde o vtip. Co naplat - šéfovi se moc odporovat nedá a třeba budu mít malé bezvýznamné plus :-))) a stejně skoro celý den lilo.


Přerušila jsem tedy práce na navážení zásoby pilin do boxu po Amíškovi - ještě že volal tak brzy, protože bych je musela jinak zase vyvážet, neb do tohoto boxu mělo být prasátko dočasně umístěno, než si pro něho Marcel vybuduje kotec v jednom ze svých domů, a to na Vysočině. Něco jsem pojedla, oblékla se a čekala na zaslání adresy, kde že mám prasátko (ještě jsem nezmínila, že jde o vietnamské) vyzvednout. Jarek zatím nachystal do kufru našeho Forda (ten už si toho zažil...) paletu na ochranu proti okusu sedaček, piliny, seno a mrkev. Ve 12:30 jsem konečně obdržela kýžené informace a ve 13:00 jsem vyrazila na cestu. 240 km jsem absolvovala bez navigace jen s jedním špatným odbočením a na místě jsem byla asi v 16:15. V 18:00 jsem s úlevou zase odrážela od velké městské vily z kraje města na jihozápadě pěkně zpět na severozápad přes celou metropoli. Předtím se ovšem odehrávalo něco neskutečného. Teď již bývalý majitel se jí snad sám bál a nevěděl, jak jí dostat do auta. Starší paní , děsně uječená, pořád na ní (prasátko je ONA) volala Pigííííí , Pigííííí. No děs! Vymýšlela stále, jak že jí naženeme do přepravky a pak do kufru, pak do deky, ale chudinka se chytit nenechala. Nakonec se jí ze svého brlhu podařilo utéct a následovalo asi hodinové stíhání po celé zahradě a přesvědčování... nic. Připadala jsem si jak ve špatné komedii. Ve finále se Pigi uvelebila v čerstvě zrytém záhonku, který tedy ještě sama doupravila :-) a lehla si tam. Bylo to v menším výklenku u kůlny, tož jsme jí cestu odsud přehradili kusem starého plotu. Já s paní jsme za ní vlezly, doslova a do písmene ji zahnaly do rohu, chytly za zadní nožky a za příšerného řevu Pigi i té paní jsme ji dovlekly do kufru auta. V rychlosti jsem se ujistila o správnosti zpáteční cesty a rychle s úlevou vypadla. Pigi ještě chvilku funěla, ale pak byla celou cestu vzorná spolucestující. Občas, když mě zaslechla nebo jsem zastavovala si zachrochtala a jinak hajala a spinkala, zřejmě. Pouze u toho trochu "voněla" :-))).


Pigi se přivezla z Vídně


Ve 20:40 její pouť skončila u nás na dvorku. Teď jsme jí pro změnu nemohli dostat z kufru. Nakonec jsme jí paletou a přesvědčováním, strkáním - dostrkali až k lávce dolů vedoucí rovnou do stájí. Kolem jsme měli postavené zábrany, aby jinam nezdrhla.


Pigi ve stáji po Amíškovi


No a pak už v cuku letu byla v boxu. Vše očichávala, koukala na Bejbu, ta zase na ní a evidentně se jí líbili piliny, v který se bude moct rochat (to ve městě neměla!).


ostře sledovaná Pigi


Také jí moc chutnaly koňské granule i se napila a vypadala spokojeně. Snad se tam všichni tři v pohodě vyspí a nebude v noci žádný rachot. No a Marcel nám jí tu pár týdnů asi nechá na hotelu, takže ji možná uvidí i kluci, až přijedou na prázniny... Jen musíme dávat pozor na ostatní zvířenu, aby zase nebyly nějaké úrazy, že?!

(více)
05.07.2011 22:11:31 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Zprávy od Lazara

Venku prší, duje vichr, na teploměru 10 stupňů, ani se nechce ven. Čas, kromě vaření apod., strávím tedy i psaním krátké zprávy - hlášením o stavu marodnosti na statku v jižních Čechách :-))


Musím říct, že pevně věřím, že snad už toho bylo dost a nastává doba pohody, relaxu a přiměřeného! sluníčka. Naši pejskové si u nás žijí jak v rekreačním středisku - bazén s možností rehabilitačního plavání (Chuck),


rehabilitační plavání - Chuck


deky na zelené travičce, aby je náhodou něco nehlačilo...


psi na rekreaci


Barča se zrovna někde poflakovala. Myslím, že zrovna měla období falešné březosti, pofňukávala, snažila se z filce v boudě vyhrabat pelíšek pro štěňátka, když zrovna olizováním nepečovala o Zorra či Chucka - velikostně by jejím potomkům mohli odpovídat, že? To jí chytlo pár dnů po té, co jsme jí 21.7. vyndali doma stehy. Tentokrát byla za vzornou pacientku a vůbec se nehla. Jizvy se jí díky homeopatii i Bioptronu rychle a krásně zhojily, takže tady je vše v pořádku.


křivá pacička Chucka


Chuckovo nožičku se snažíme stále rozmasírovávat a sronávat, přesto, nevím z jakého důvodu (protože zlomeninu měl nad kloubem a ne pod), mu tlapka zůstává stále ve vybočeném postoji. Na první pohled by si toho člověk nevšiml, zvlášť když si hraje na motorovou myš a lítá jak splašenec. Já mu ale občas říkám hokejko, protože tak ta pacina vypadá. Večer nebo než se rozejde, tak hopsá po třech. No uvidíme, snad ho to bolet přestane.


Podle mého laického hodnocení to na Bejbinčiných zádech přestává vypadat jako střecha a začíná se jí hřbet malinko zakulacovat a všude možně se jí objevůjí po dlouhé době svalíky tam, kde jsem si mysleli, že žádné nemá. Záda také už nemá tolik citlivá, jen občas po vyjížďce musím masírovat šetrněji.


Stejně tak Fíčkovi se daří lépe. Po masáži většinou ochotně pracuje jak v kruhovce a na louce pod sedlem, tak venku na vyjížďce. Vypadá to, že si chodí lehčeji a tedy i radostněji. Proto jsme dostali svolení od Katky (fyzioterapie), že můžeme začít chodit na "normální" vyjížďky a zkoušet běhat, jak se nám to bude zdát nejlepší a pohodové.


Nejhorší je, že před každou" prací musíme oba koníky promasírovat a protáhnout, což je asi 20 minut časové ztráty, ale co bychom pro jejich a potažmo pro naše pohodlí neudělali. Proto jsme v pondělí (před týdnem) vyjeli na vyjížďku směrem k Borkovicím. Já vím, že to není nic moc, ale pro mě po dlooouuuhé době a pro Jarka snad poprvé (ba ne, kdysi byl ještě v Kameňáku na Adískovi na delší trase) to byla delší vyjížďka. Ne snad časově, ale délkou cesty - což bylo asi 5 km. Dosud jsme spolu zatím chodili krokovky a to byly 3 km skoro také skoro na hodinu! Jelikož jsme teď daleko klusali a dokonce i kousek cválali, tak to uběhlo. Musím říct, že mě překvapilo, že s Fíkem se drželi dál od nás a doklusali si nás na volné otěži, nijak se neprali a to je dobře - Fíček snad přestal pod sedlem utíkat před bolestí a začal si to užívat i se svým spokojeným páníčkem. Příští náš cíl je dojet minimálně do těch Borkovic do hospody na pívo. Nejhorší je u nás ten "terén" - rovina bez blízkého průchodného lesa a tak musíme často, když nechceme jít stejnou trasou domů, prostě ťapat 2 km po asfaltu.


po silnici domů


Z malé vyjíždky jsme měli všichni dobrý pocit a myslím, že už se to bude jen zlepšovat!


zátiší s vrbou


vrbové zátiší u rybníka na naší návsi

(více)
03.07.2011 09:19:54 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Lazaret u čtyř borovic

Náš stateček by asi zasloužil tento nový přídomek...


Dnes ráno, když jsem se zase vrátila z cesty z Holandska, na mě čekalo překvapení, o které nelze se nepodělit, neb nejen já si mrzačím vlastní zvíře...


Při vjezdu do brány jsem si všimla, že Jarek posekal vysokou trávu kolem naší odpadní stočky, za což jsem ho v duchu pochválila. Vyložím věci z auta, jdu ke dvířkám, ani jsem je ještě neotevřela a koukám, na kamenném chodníčku plno krve. Okamžitě mě napadlo, že taťka neměl kosu už dlouho v ruce a že se sekl, nebo se psi porvali? To překvápko ale čekalo hned za dvířky. Po otevření se mě ukázala tato "krasavice".


Barča parádnice


Nehledě na to, jak jí to sluší, jsem se hned začala shánět po páníčkovi, co že to jako má být. Jarek se zrovna u kruhovky vzpamatovával z jízdy na Fíkovi bez sedla - Fíček totiž zakopl o kavaletku, a šel do kolen a s ním i páníček svým rozkrokem na Fíkův kohoutek, který tedy vlastně prý nemá, ale  tentokrát byl pěkně cítit...


Bylo mě sděleno toto: Už prý končil se sekáním, měl s sebou na zahradě všechny pejsky - dobrý nápad, že?!!, no a najednou se k našemu plotu přihnal sousedovic Astorek. Naše smečka se ho okamžitě jala kolem plotu pronásledovat a Barču nenapadlo nic jiného, než proběhnout kolem Jarka, který kosu zrovna sbíral ze země, že jí půjde uklidit. Ještěže zafungovaly jeho bleskové reakce a kosu okamžitě z ruky pustil, takže "jen" sjela Barče po noze. Letět tam některý prcek, tak - ani nechci domyslet. Barču musel od plotu odchytit, protože pořát ňafala na souseda, i když jí krev z nohy crčela. Dotáhl jí do žrádelny (tak u nás říkáme sedlovně a přípravně papkání pro koníky :-)) ) , kde máme mj. velkou bednu s obvazy apod. - jak se najednou hodila stará lékárnička z auta s tlakovými obvazy a výcvik bývalého vojáka, že! Vše sami zvládli a Jarek musel zvládnout i situaci bez auta. To jsem měla v práci. Na štěstí máme skvělé sousedy, kteří okamžitě dali k dispozici svoji Feldu. Jak na potvoru naše vetka nebyla doma, druhá veselská vetka měla zavřeno, tak zase museli valit do Budějovic na kliniku, kde jsme docela dobře známi :-(((.


Jarek dostal od veta nakázano dnes odpoledne obvazy sundat. Musela jsem je odmočit, abychom to zase nepotrhali a takhle pěkně to vypadá.


Barči bebínko


Rány jsme nastříkali Oxy sprejem a ošetřeli hojivým modrým světlem a následně desinfekčním zeleným.


léčba světlem


Pro jistotu jsem lehce zalepila gázou, dali jsme jí homeopatika Arnicu na bolest a krevní sraženiny a Calendulu na urychlení hojení. Mysleli jsme si, že nepůjde na procházku, že bude se mnou v klidu ležet u záhonu jahod, až je půjdu trhat. Jenže, jak viděla, že jdou ostatní ven, začala s míčem tak lítat, že nakonec bylo pro ní bezpečnější, že jsme šli všichni společně.


Barča, trychtýř a míč


Tak takhle to u nás vedeme. Nevíte, co jsme komu udělali? Nedávno jsem říkala, že kdybychom koupili trpaslíka, tak nám vyroste... No a také mj. abych snad vzala nějaké mimořádné jízdy, abych dietami na ten náš lazaret něco přividělala, ne?


Malá douška na konec: Vnoučkovi Nicoláskovi předminulý pátek sundali "motýlka" (postroječek při zlomené klíční kosti), že už může ručičku začít normálně zatěžovat. No tak ji teď ve čtvrtek zatížil parakotoulem z kolotoče na hřišti... snad to znovu zlomené mít nebude. Ani to nerentgenovali, prý by pořádně nepoznali, jestli jde o tu starou zlomeninu či případně novou. Musí to mít zatím v závěsu a prý se uvidí, jestli to bude bolet, či ne. Jára říkal, že jsem měla vidět malého uražený ksichtík, když mu to dali do šátku :-)

(více)
11.06.2011 16:41:18 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Střípky z naší mini dovolené III.

aneb Rodinná pohodička

Verča u hrobky


modrá skvrna = Verča na schodech hrobky v Domaníně


Jelikož Verča ještě nebyla v Třeboni, bylo o pátečním programu rozhodnuto. Se slovy: "Je to dost, táto, žes nás zase jednou vyvez!" jsme dopoledne zamířili do zmiňovaného jihočeského městečka. První kroky vedly k hrobce rodu Schwarzenbergů (snad jsem to napsala dobře...). Aby Verča nešla na výklad sama, zaplatila vstup i mě a nakonec jsem byla ráda, protože jsem si vše pěkně připomněla a dozvěděla se i něco nového.


Verča na břehu Světa


Verča na cestě kolem světa - tedy Světa (název rybníku)


Dalším cílem našeho pátečního výletu byla vyhlášená rybí restaurace Šupina - Šupinka. Nezklamaly kapří hranolky, lín, natož pak candát. Mňam. Po té jsme se ještě vrhli do jedné z místních cukráren na kávičku a něco k tomu :-))) Tak nějak koukám - naše dovolená je hlavně o jídle, slušně řečeno. :-)))


třeboňský páv


Trochu jsme poobdivovali krásy náměstí a v zámeckém parku se nám poštěstilo vidět zas jednou pyšného páva v akci - nádherný ocásek...


Při zpáteční cestě jsme ujeli průtrži mračen a zastavili se na největším našem rybníku Rožmberku.


návštěvník za oknem


z jiného soudku: návštěvník za oknem našeho obýváku


Po té, co jsme se vrátili domů, přijel i Péťa, s kterým pak Verča v sobotu večer vyrazila k Týnu nad Vltavou na Lužnici na noční lov.


tak se chytá na Lužnici


Tohle se chytá na Lužnici.


Mezi tím jsme ale ještě konečně vykoupali - vyšamponovali koníky a pěkně jim rozčesali hřívy a ocásky pomocí kondicionéru. Jsou to fešáci, i když poněkud kulatí...


vykoupaný a učesaný Fíček


Na neděli jsme měli naplánováno jet do Rokycan, "půjčit" si od syna Járy vnoučka Nikiho


Niky a houba


a jet s ním na další překvapivou návštěvu k Berounce do Robčic k našim milým kamarádům. Překvápko se povedlo a užili jsme si příjemný den i s tím naším malým raubířem.


Niky s babčou


Večer jsme od našeho bývalého domu v Kameňáku naložili na vlek podkladové gumy (z naší bývalé stáje, vždycky se tu u nás hodí) a prohodili "několik" slov - asi 2 hodiny jsme poplkali u mojí sestry Marcely a švagra Zdeňka. Dokonce se nám podařilo konečně splánovat i jejich návštěvu u nás - dorazí zítra a co jiného - zase se něco popapká z grilu :-)))


No a tak končí tahle komédie....a za nedlouho hupky do práce :-((

(více)
06.06.2011 16:56:30 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Střípky z naší mini dovolené II.

aneb Směr STŘÍTEŽ

Třetí den naší dovči jsme se tedy ráno začali pomalu přesouvat severním směrem. Našim cílem bylo dosáhnout pastvin, které jsou od podzimu domovem našeho Amiga, na kterého jsme se moc těšili.


Nejdříve jsme se zastavili na poutním místě Velehrad. Škoda, že 3/4 překrásné klenby velké baziliky je skryto lešením restaurátorů a venku stavby v plném proudu. Také jsme jukli ke skansenu Modrá, ale jelikož vstupné bylo 70,- Kč, tak jsme to raději ušetřili na oběd... Alespoň jsme se "svezli" na dřevěných figurách zvířátek - já na býkovi a Jarek měl konečně pořádnou kozu :-))


konečně pořádná koza


Cestou nám sice začalo pršet, ale v době, kdy jsme smutně míjeli jeden z hradů, se opět vyčasilo a tak jsme se kousek vrátili a vyjeli do kopce nad Lipník nad Bečvou na zřiceninu hradu Helfštýn,


na Helfštýně


dnes známého jako středisko kovářského umění - každý rok se zde sejde 600 kovářů z 25 zemí světa. Jejich výtvory zdobí prostředí v celém hradu, který mimochodem nebyl nikdy dobyt. (nebo dobit? :-(  - ó češtino, promiň!), je docela rozlehlý a z věže je překrásný výhled do okolí. Je odsud vidět i cíl našeho putování - Střítež nad Ludinou, kam jsme se dopachtili (autem :-)) ) asi ve 3 odpoledne. Nové majitele Amiga jsme trochu zaskočili - poněkud na náš příjezd Janka zapomněla. Nicméně jsme byli s radostí přijati. Hned jsme se šli podívat za klukama - Cappuccinem a Amigem - na obr horskou louku. My z roviny Třeboňské pánve, jsme tu do kopce funěli jako čtyří... V dálce jsme je uviděli. Byli po břicho schovaní ve vysoké šťavnaté trávě.


Kapučínek, kamarád Amíška


Kapučko si nás nevšímal, Ami koukal a koukal, že by - že by nás odněkud znal? Když jsme přišli do poloviny louky a vytáhli sáček s ňaminkami, nebylo co řešit a okamžitě se k nám vrhli oba zmiňovaní.


Ami a kopretiny


Pak jsme kokýnka schovali a Kapučko se šel zase opodál pást, ale Ami zůstal u nás.


Ami a Střítež


zajímavý pohled na Střítež


Museli jsme konstatovat, že mu to moc sluší - má krásné kaštánky, je o něho dobře pečováno, zhubl a prdýlu má pěkně namakanou - to z těch ukrutných kopců.


Ami a hojnost trávy


Prý tam s ním pěkně řádí a chodí docela na dlouhé výpravy. Tak je to mlaďoch, proč ne. Když jsme se loučili a odcházeli pryč, tak se za námi Ami rozklusal a nakonec nás vyprovodil až k závoře. Možná si na nás vzpomněl.


Ami se loučí


Jelikož Janka s Pavlem měli ještě nějaké řízení, jali jsme se hledat dům, kde Jarek strávil nejedny prázdniny - dům jeho stařenky (babičky), v kterém nyní bydlí Jarkova sestřenice Líba se svým manželem Láďou. Nakonec jsme ho našli a je pěkně svou návštěvou překvapili. Strávili jsme tu hezké chvilky pokecáním o všem možném, štamperlička byla i večeřička. Ve starém sadu u domu jsme si postavili stan - máme ho už 5 let a teprve zde jsme ho poprvé společně vyzkoušeli. Spalo se v něm moc krásně! Ráno jsme zjistili, že jsme spali pod stromem plným jmelí - štěstíčka.


Ještě než jsme se v tom stanu ale uložili, navštívili jsme večer Janku a Pavla v jejich skromném příbytku u Janiných rodičů. Povídali jsme o zvířátkách a všem možném. Také jsme se dozvěděli, že bohužel, sousedka, která slibovala prodej zahrady, aby měli kluky na svém, nakonec couvla. Proto musí být kluci zavření v boxech, než přijdou majitelé z práce a jsou pak vyvedeni na pastvu. Tam, zase pro její hojnost nemohou být dlouho, kvůli případné kolice, či schvácení kopyt (fjordi i haflingové na to trpí - rádi se klidně přežerou). Takže zase tak po čtyřech hodinách domů. To je mi líto, ale zatím to holt jinak vyřešit nejde. Také mě moc mrzí, že Amigo pěkně ztvrdl, že práce, kterou jsme s ním celou dobu dělali, přišla téměř vniveč - neposlušně tahá za vodítko, moc se mu pod tklakem ustupovat nechtělo. Bylo ale vidět, že když jsem pak něco novým majitelům ukazovala, že by si vzpomněl, oč jde. Škoda, škoda! Ale asi je u svých nových páníčků spokojený, zvykl si na nový režim, oni mají svá zvířátka moc rádi a věnují se jim jak jen to jde. Po svém, ale věnují a nijak jim samozřejmě neubližují! Což je nejdůležitější.


spokojený Jarek u Bousova


spokojený Jarek před prohlídkou Bousova


Další den jsme po snídani zamířili k domovu, ovšem zase přes nějakou tu památku, to my rádi. Zajeli jsme se podívat na hrad Bousov. Jarek už tam byl kdysi se školou, ale mě napoprvé uchvátil jako asi každého


Bousovská vstupní brána


- prostě pohádkový hrad ve skvělé kondici.


pohádkový Bousov


Doma nás všichni s Verčou přivítali a naplánovali jsme si další dny pohody. (viz opět následující článeček)


 

(více)
06.06.2011 12:50:32 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Střípky z naší mini dovolené I.

aneb Směr BZENEC

Tak jsme zase jednou využili (zneužili :-)))) ) ochoty naší Verči věnovat svou dovolenou hlídání naší zvěře. Byla u nás celý týden střídavě i se svým přítelem, mj. super rybářem, Petrem. Na přivítanou jsme cosi ugrilovali a v pondělí ráno se vydali na první část naší cesty - na jižní Moravu. Po téměř čtyřhodinovém sezení u naší nové paní doktorky , nejen veterinářky Simonky, kousek u Brna (http://www.trojskykun.com/) , jsme konečně o pozdním odpoledni dorazili do kýženého cíle - Bzence, městečka vinic, sklepů, vína a dobrých lidiček. Především tedy našich kamarádů přes koníky - Ivetka a Kája a jejich zvěřinec (2 koně, 3 mini koně, 2 psi, 2 koti). Nejdříve samozřejmě došlo na zvířátka. Byli jsme moc zvědaví na toho bujného hřebce Vikiho - měsíční hříbátko mini koníka, dále na novou haflingerskou kobylku Katy a samozřejmě ostatní osazenstvo "Ranče pro radost". 


setkání s Vikim Viky


Mrňousek byl nejméně ostýchavý a hned k nám přišel. Nejraději má drbání na prdýlce, a tak se k nám takto stále natáčel.


měsíční hřebeček s maminkou a tetou


s maminkou Lazy a roční "tetou" Twisty


rošťák se vede do výběhu


Prcek je rošťák, tak se musí vodit na vodítku, aby nezdrhl...


Je neskutečné jak "velké" jsou mini nozdry a mini kopýtka a vůbec všechno mini. Je to takový koníček do obýváku :-)) Jmenovaní dvounožci nám připravili skvělý program. Hned večer se opět grilovalo perfektně naložené vepřové a ještě medově naložená křidýlka - úžasná mňamka. Něco málo vínka se samozřejmě také ochutnalo, a to přímo ze sklepa pánů domácích - Kája je bzenecký rodák a samozřejmě tedy i pravý vinař!


Váňův sklep zvenku


sklep pana Váni zpředu - vše vymaloval Kája


Mj. se zajímá o historii, geologii a vše možné. To jsme s vděkem museli přijmout a ohodnotit druhý den, kdy jsme vyšli asi na skoro čtyřhodinovou vycházku do vinic a města. Po cestě jsme se dozvěděli mnoho pro nás docela exotických a zajímavých informací např. o způsobech pěstování vinné révy, jejím zpracování do podoby lahodného moku, o útrapách vinařů, s kterými se musí potýkat, o geologickém původů místní úrodné půdy, tzv. spraše, v které se nacházejí pruhy usazenin s prehistorickými mušličkami, o pohnuté historii v době konce 2. sv. války apod.


jedna z velkých vinic v Bzenci


Jak jsem již psala, Kája coby Bzenečák má všude své známé. Díky tomu a dobroty některých vinařů jsme se mj. mohli podívat asi do největšího místního sklepa, který se táhne z pod zámku pod celým zámeckým parkem. To bylo chlastu!


sklep pod zámkem Bzenec


Sudy, lahve - pečlivě vyskládané v řadách nebo v klecích. Jarek při vstupu prohlásil: "Tak tady dávám ruce do kapes a pískám a batoh jsem nechal venku!" :-)) Zastavili jsme se v místní Sokolovně na pivko a pokračovali v exkurzi - opět se nám poštěstilo a mohli jsme se podívat do ručně kopaného sklepa


kopaný sklepasi 28 m pod zemí...


- klenby drží jen tak bez výztuže, tak je spraš zhutnělá tisíciletími. Mezi sklepy (vlastně nad nimi) a vinicemi má krajinka svůj zajímavý ráz - přímo ze země trčí komíny - větrací otvory sklepů.


Váňův sklep shora


Kája ukazuje: "Tam dole v těhle místech budeme večer ochutnávat..."


Na oběd jsme měli místní rodinnou specialitku - bramborovou máčku (takové jakoby kyselo, či jak to nazvat). Byla to taková dobrůtka, že jsem si ji dala i na véču. K večeru z nedaleka přijela slečna s westernovým sedlem na prodej. Bylo určeno právě pro novou kobylku Katy, neb sedlo po Codýskovi ji nesedělo. Po pečlivém zkoumání ze všech stran a nakonec i vyzkoušení v provozu se Katy dočkala nového sedla.


zkouška nového sedla pro Katy


Ivetka a já jsme pak ještě zavedli minisky domů a vše nakrmili. Chlapi už asi hoďku před námi šli dělat předvoj do sklepa pana Váni - bodrého vinařského vypravěče. S Ivkou jsme přišli, když pánové právě končili s ochutnávkou bílého. My jsme raději rovnou skočili na červené. No, takže kluci měli poněkud "náskok" v červenosti vlastních líček :-))) Ani nevím, kolik odrůd a ročníků jsme ochutnali. Snažila jsem sa zapamatovat, které nám chutnali nejvíc, abychom si pak nějaké lahvinky odvezli domů.


Váňův sklep uvnitř


u pana Váni ve sklepu nám chutnalo...


Velice nás svým pozdějším příchodem a povídáním pobavil i Váňa mladší. To se ale nedá psát, to se musí slyšet :-)))


Ráno jsme byli naprosto O.K., takže jsme posnídali, rozloučili se se zvířátky (s Kájou už večer, neb brzy ráno šel do práce) a Ivetkou a chutě vyrazili na další cestu (viz následující článek)

(více)
06.06.2011 12:49:48 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Prubování Salungy

Protože si  naše další koňská kamarádka prodala svého koníka Codýska (prostě je to na pohyb náročnější koníček, i když jinak zlatíčko), tak shání nějakého nového, co by byl penem/paní učitelkou nejen pro její vnoučky, ale především extra pohodovým koníkem na lesní vyjížďky. V jednom inzerátu s A1/1 kobylkou ustájenou asi 30 km od nás stálo, jaká je nelekavá, klidná, ovladatelná i pro začátečnky, byla jsem Ivetkou požádána, zda bych se na ní nezajela podívat. Docela mě potěšilo, že má Ivet ke mě takovou důvěru. Zároveň jsem z toho "úkolu" byla pěkně nervní. Je to snad mnohem větší odpovědnost vybírat koníka pro někoho jiného - doporučit/nedoporučit - aby si nakonec vyhovovali oni dva atd.  Domluvili jsme se tedy s majitelkou a ve středu odpoledne jsme za kobylkou vyrazili.


Salunga


Jmenuje se Salunga a má překrásný půlměsíc na čele a v něm dva víry. Již ty mi byly povědomé - naše Baby má zrovna takové... Kobylka byla drobná, moc pěkná a závislá na své paničce. Koukala za ní zoufale, když odešla pro sedlo.


Salunga - obrat


Nejdříve jsem si Salušku vyzkoušela na volno v kruhovce, prohmatala záda, nohy. Vše se zdá být v pořádku až na hodně vystouplý kohoutek a přestavěnou záď (chytrá slova od naší Katky fyzio.. - Baby to má po hříběti také). Tyto kobylky si jsou nějak podobné, ne? Ne úplně. Saluška určitě není takové lekavé třeštidlo, jako bývala Bejbka. Zkoušela jsem s ní chodit, ohýbat jí - docela v pohodě. Couvání bylo, pokud bylo, poněkud vzpurnější, tvrdé. Pak jsem zkusila klus - začala to se mnou po kruhovce krosit, nedala se udržet na stěně, bočila. Já se jí nedivím, když měla na hřbetě cízí starou bábu :-))


Salunga - pokus o couvání


Chvíli jsem si s ní "hrála". Konečné zjištění bylo, že tak po dvou měsících trpělivé práce by mohla začít chodit na volné otěži, poddávat se tlakům a být pěkně uvolněná. Už v té chvíli jsem si myslela, že to nebude Ivet chtít, že to právě není to, co hledá. Měla jsem pravdu a zcela úplně to chápu. Zvlášť když vím, podle Bejbinky, co to obnáší za práci.


Salunga - krok


Snad se dnes pro Ivet rýsuje další možnost. Nechci to zakřiknout, nechám to osudu. Jen popřeji Salušce, aby našla hodné majitele a Ivce, aby našla vysněného koníčka a byli spolu rádi.


No a také se musím bez mučení přiznat, že nakonec jsem za tuto akci byla ráda já i Jarek. I on se utvrdil v tom, že už taky o koních něco ví a dost věcí pozná. Já jsem byla šťastná, že jsem mohla pomoct Ivce, i když to nevyšlo. A také jsem se trochu utvrdila v tom, že už konečně pár věcem kolem koní začínám rozumět a že každá zkušenost mě amatéra i mé okolí může obohatit.

(více)
21.05.2011 18:48:11 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Léčba, lázně, rekondice ... zdarma! nebo spíš zdarma??

Následující "fotoreportáž" by měla informovat o stavu lazarů v naší rodině, hlavně tedy zvířecí - neb vnouček má mj. také zlomeninu - pádem z pelesti postele u tatínka si zlomil klíční kost.


Tož, jak zvířátka... Tři prcci se opalují, ale Čakýsek toho času vůbec nebyl ve své kůži, byl smutný, v noci fňukal, byl citlivý na dotek v oblsti lokte a nožka mu poněkud zapáchala. Po téměř probdélé noci z pátku na sobotu 7.5. jsme proto, abychom něco nezanedbali, jeli na další převaz k naší vetce. Ta bohužel jen konstatovala, bez sundání dlahy, že má pravděpodobně namožený celý pohybový aparát té levé nožky, jak jí nosí zvednutou, pouze vypodložila podpaží, kde byl lehce odřený, vatou a na převaz jsme měli v klidu počkat do úterní kontroly v Č. Budějovicích na poliklinice.


opalovačka


Tak jsme učinili. Hrozné bylo zjištění, co to bylo za zápach - bohužel hnijící maso :-(((. Jak byla tentokrát dlaha příliš těsně a tlapička za ten týden přeci jen povyrostla, s dlahou a obvazy Čakýskovi pan doktor sundal i kus masa - byla mu, chudinkovi, vidět až loketní kost. Ránu mu tedy pečlivě vyčistili Betadinou a tímtéž hutně namazali a následovali 3 převazy vždy po dvou dnech.


klec na rošťáky


Protože už nemohl mít dlahu, aby na ránu netlačila, měl pouze hodně omotanou nožku, aby zase kvůli ještě nezhojené zlomenině moc neohýbal. Proto jsme si půjčila od naší vetky klec na rošťáky. Ono se mu totiž hned ulevilo a začal opět lítat sem tam a nešlo ho nechat bez dozoru (taky musíme do práce...) jen tak volně. Na následující fotce je už zase spokojený, veselý a stoprocentně svůj Chuck. Míša sousedka mě přišla namasírovat a on že to zvládne sám. Museli jsme se tedy s matrací přesunout na stůl pod altán, aby se nám do toho nepletl!


Chuck masérem


Takhle tedy fakt ofáčovaná zlomenina nemůže vypadat, to je špětně.


zlomený obvaz


Proto jsem stvořila home-made dlahu z třísky a přilepila ji zvenku, abych byla klidnější. Nožka - tedy ta rána, se krásně hojí, kostičky srůstají. Ještě nás čeká minimálně jeden převaz a ve čtvrtek 26.5. jedeme na RTG. Snad už bude moci mít jen lehký obvaz, aby začal ťapinku zatěžovat, protože nyní vypadá hubeňounká, jako ta třísková dlaha...


dlaha z třísky


Koníci si také téměř denně (podle našich směn) užívají lázeňské péče, aerobiku, strečinku a dalších vymožeností.


FF - Frajer Fík


Také se musí občas vyčistit a načančat. Fíček asi říká: "Božíčku, to mě to ale sluší, co?!"


na paletě - kočičí hřbet


Po poctivé masáži problematických částí zad následuje vždy cvičení na protahování páteře, její ohýbání a protahování - uvolňování nohou. Další cvičení můžeme nazvat "kočičí hřbet" - to je třeba to stání na paletě. Až se na ní naučí stát, budou se mu nožky posouvat blíž k sobě, třeba se paleta zmenší nebo místo na délku si stoupne na šířku, no a tím se mu vyklene hřbet. 


nácvik ohnutí - slalom s páníčkem


Fíček se začal i pěkně ohýbah na kruhu. I tady u této snahy obou účastníků je vidět, že už zadní nožku podkračuje pod tělo. Umí to mnohem líp, ale jiné foto není. Práci v terénu nahrazujeme alespoň lezením na náš umělý kopeček (neb my tu žádný terén nemáme - jen hnusnou blbou placku!), ať už bez zátěže nebo s ní.


práce na kopečku


Na Bejbince je vidět další možnost nácviku "kočičího hřbetu" - až se naučí stát v kýblech normálně, tak se kýble postupně začnou přibližovat k sobě pod břicho - zde první takový pokus.


nácvik kočičího hřbetu pomocí kýblů


No a tady za to skoro každodenní dvacetiminutové běhání přes kavalety s gumovým šambonem už jsme dostali od Katky (té naší jakože fyzioterapeutky) pochvalu - začínají se nám tvořit viditelné svaly tam, kde mají být - zde dva horní krční svaly. Jen dnes, když jsem přijela po 2 dnech z práce jsem zjistila, že má Baby nateklé nohy - zřejmě reakce na pravidelnou zátěž a pak najednou 3 dny stojí. Budeme tedy znovu běhat, mazat kaštěnem k prokrvení a uvidíme.


že by svaly na krku


Tady si myslím - krásné ohnutí bez dalšího komentáře - to jí prostě jde.


krásné ohnutí


Osvalujeme také trochu prdýlku - lezeme dolů...


z kopce


... nahoru ...


do kopce


... a přes paletu. Na té zatím stát nechce. Je o kousek delší než Fík a nějak se tam zatím bojí poskládat všechny 4 nožky. Ale to se poddá.


a přes paletu


Takže takhle se "bavíme" s našimi zvířátky. Vůbec se nenudíme :-)))

(více)
21.05.2011 18:04:15 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Zábavné odpoledne v Zářičí


http://www.rancupotoka.estranky.cz/  - tam je fajn

 


Na 7.5.2011 jsme s Jarkem byli pozváni na grilovací oslavu narozenin naší jedné z koňských kamarádek - Hanky do Zářičí u Dírné (kousek od zámku Červená Lhota) na její a Pepův Ranč u potoka. Těšili jsme se na jako obvykle dobrý pokec, grilovačku a vůbec. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Pravda, bylo mi podezřelé, že oslava začíná už ve 14 hodin. Když jsme s nějakým tím dárkem a srdcem na dlani přijeli, poněkud nás zaskočili osedlaní koně, místní jezdci v rajtkách. Říkala jsem si, že asi právě přijeli z vyjížďky. Opak byl pravdou. Ven se sice nejelo, ale byla připravena taková zábavná zkouška nejen jezdeckých dovedností, a to bez vyjímky pro každého. Takže přes velké protesty jsem se  zúčastnila já a nakonec i Jarek. Jezdili tu dětičky od mrňousků čtyřletých až po mladé dámy, tatínci i maminky, hosté, nehosté. Trať sestávala z těchto úkolů:



  • projet dráhou ve tvaru písmene Z

Olin se mnou na esíčku



  • přejít libovolným chodem kavalety

Olin se mnou vycválává z kavalet



  • vejít do kavaletami vyznačené "garáže" a z ní vycouvat

couvání z ohrádky



  • seskočit z koně a jiného koně (houpacího) lapit do lasa

lasování



  • přejít kladinu s míčkem na pálce

přes lávku s míčkem



  • nasednout na koně a projet slalom

oslavenkyně na koněSama oslavenkyně vypadá , jakoby jí museli 3 držet koně a tak, haha, ale to NE! Je to skvělá jezdkyně a instruktorka, či kočí, jak si kdo vzpomene a taky super bezva ženská.



  • co nejrychleji do cíle

Musím říct, že se všichni snažili udělat to nejlepší a byla u toho pěkná legrace zvláště při "lasování" a když se člověk zaposlouchal do vtipných hlášek komentátora a hlavního grillmana Pepy.


Pepa s mikrofonem a Jarek


Vyskytl se zde "dvousedadlový kůň", já coby hostující jezdkyně na bujném oři Olinovi a Jarek, ač chtěl původně jet na chlaďasce Lucce (jistota prý je jistota), se zúčastnil jako úzký specialista na haflingy na hafloškovi Montym.


dvousedadlový Olin


Konkrétně k mé jízdě - Jelikož je Olninek vcelku zlatý koníček, zvlášť když má člověk jemnou ruku ( a to já jsem z Bejbinky vycvičená), zvládli jsme to s přehledem. V kroku zetko, v klusu kavalety, z té poslední jsme již vycválávali, cvalem do garáže, hezky se nám podařilo vycouvat, bohužel - lasařka ze mě nebude, šup přes lávku, hop na Olinka (no hop, ono v těch nepoddajných džínách to byl spíš šplh na koně - Olin je vysoký jako býval náš Adísek), v krásném klusu slalom, z kterého jsme opět vycválali a fofrem do cíle. Aj potlesk jsme sklidili. No to ostatně, jako při dobré zábavě a v super partě, všici.


Jarkova jízda - Nejdříve musel Jarek Montymu vysvětlit, že fakt už není úplný začátečník, a že si s ním nebude dělat, co chce. Krásně projeli zetko, částečně v klusu kavalety, šup do garáže a docela i vycouvali. Jarek měl větší štěstí - koně do lasa chytil, lávka v pohodě, také jsem mu pomohla zpět do sedla, slalom v kroku a zděšeným klusem do cíle. Bohužel jejich fotky nemáme :-((.


Všechny děti byly odměněny perníkovými koníky, ostatní dostali pytlík čipsů a podle chutí jsme se nalívali čepovaným pivínkem, či nealkem, do toho přípitek k narozeninám, klobásky a výborně udělané prsátko - Pepova zásluha.


prasátko bude


Takže krásně strávené odpoledne a podvečer. Pak jsme museli frčet domů venčit, krmit apod. Dozvěděli jsme se, že se akce úspěšně protáhla asi až do 5. hodiny ranní.


Hani, Pepo, díky!


P.S. Pojali jsme zde konečnou představu o naší budoucí pergole. Ač jsme v Zářičí pod ní seděli již několikrát, tentokrát na nás dýchla nějak jinak, oslovila nás a teď sháníme staré trámy apod., abychom si postavili podobnou, nevtíravou a ke starému statku se hodící. Tak jsem zvědavá, jak se nám to podaří a hlavně kdy, neb náš tříletý altánek už začíná brát počasím za své.

(více)
21.05.2011 17:18:02 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co zlomený Chuck, všichni ostatní a Velikonoce

Chuck už lumpačí


Zlomený Čakýsek si už moc s umělohmotnou sádrou hlavičku nelámal, jen jak byla dlouhá, tak mu všude překážela, zvláště při čůrání si jí, pokud neměl nasazen igelit, počůral. Za chvíli byl dost "voňavý". Musela jsem mu tedy vrchní vrstvy obvazů vyměnit. Druhý den ráno jsem se vzbudila a koukám, dlaha spinká vedla Chucka pěkně sama. To byl fofr. Musela jsem rychle pro nůžky, lepenku, obvazy, než by se Chuck na nožku postavil. Je to ale na převazy vzorný pacoš. Museli jsme ale, v domění, že mu udělají kontrolní RTG do Budějc. No, RTG neudělali, že to vypadá dobře, že jsem mu to dobře zavázala. Dostal tedy o něco menší "pacičku" a to krásnou červenou s pejsky.


všude už leze


Chybička se ale opět vloudila. Jak to bylo stále natažené do rovna a hodně podložené vatou, při jeho temperamentu a lezení všude, se opět za dva dny obvaz vytáhl, koukal mu z něj zase ráno celý loket, což bylo fixování zlomeniny na prd, že?! A tak se jelo opět na převaz - o velikonoční neděli s Verčou k naší vetce do Veselí. Ta mu konečně udělala pěknou pacičku, která nepřekáží a už 5 dnů drží. Až na pár vykousaných míst - proto ten límec - když není pod dozorem, tak ho musí dostat, lotr jeden.


zajimavý Chuck


Ale lítá už téměř normálně, skáče do výšky a běhá po schodech. Tady se s tou žlutou sádrou, tentokrát se smajlíky, pěkně v pampeliškách ztrácí :-)))


Chuck v pampeliškách


Těsně před Velikonocemi jsme konečně po 4 letech našeho bydlení zde dodělali kamenný chodníček a fasádu. Konečně to vypadá jako chalupa, ne?


konečně fasáda


Na svátky jara přijel syn Jára s manželkou Haničkou a oběma jejich raubíři Nikym a Kubíkem. S nimi vlakem dorazila i Verča. Protože jsme si do stáje pořídili dalších 11,5 koně - zahradní traktůrek, všichni měli novou hračku. Vozili se a Verča pak posekala skoro celou zahradu.


kluci na traktůrku


Po práci bylo třeba se posilnit a přišly na řadu špekáčky od Rudolfa - mňam.


opékání buřtů


A co bychom to byli za stájníky, kdyby vožení nepokračovalo, tentokrát samozřejmě na našich čtyřnohých miláčcích.


Fík s klukama


opět vožení


Verča vyzkoušela Bejbku, jak hezky zastavuje...


Verča zkouší Baby


...a také Fíčka, jak se pěkně cvičením začíná rozhýbávat.


Verča cvičí Fíka


Protože Kubík měl za týden 4. narozky a Niky za 3 týdny 3. narozky, dostali kromě jiného i svoji zvířátkovou farmu, kterou si odvezli domů.


farma pro kluky


Svátky jara se i přes starosti s péčí o pejsčího pacienta pěkně vydařily.

(více)
28.04.2011 15:35:10 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Fyzioterapie je i pro koně!

aneb Máme celou sezonu co dělat...

Konečně jsem se odhodlala pozvat do naší stáje někoho, kdo by pomohl koníkům i nám lépe snášet zátěž při práci i zábavě - fyzioterapeuta. Výběr padl na mladou paní Katku (která není přímo fyzioterapeut, ale má dostatek teoretických vědomostí a mooooc praktických zkušeností!), která se o Fíčkovo blaho starala již u bývalé majitelky. Tato mohla svou velkou lásku k Fíkovi prokázat při jeho prodeji hlavně tím, že nám o jeho problémech a hlavně o nutnosti speciálního cvičení a práce říct. Bohužel, nevím z jakého důvodu se toto nestalo. Kdyby ano, již mohl být za celou zimu cvičení pěkně zgymnastikovaný a teď jsme už mohli normálně jezdit. Nu což, jdeme do toho!


páteř nahoru


20.dubna 2011 k nám někdy kolem desáté za velice teplého počasí dorazila Káťa s dvěma kamarádkami, které právě fotili, což bylo dobře. Já na to čas neměla. Hned jsme se na koníky vrhli. První byl na řadě Fíček flíček. Má zablokované 2-3 bederní obratle, tedy svalstvo kolem zatuhlé a to mu právě nedovoluje řádně zvedat zadní nohy, ohýbat se laterálně a vůbec se celkově uvolnit. Vysvětlování tedy začalo masáží - nutnost rozmasírovat ty boule. Musím říct, že to není nic lehkého, zvlášť, když je Fíček tak dobře živený a musí se ty tuky pořadně promáčknout, aby se prsty dostaly až ke kýženým svalům. Dále se pokračovalo s ohýbáním hlavy a celého krku k lopatce, ohýbání hlavy k zemi mezi přední nohy a procvičením, protažením páteře do třech směrů - nahoru/dolů, stranové a předozadní.


uvolňování ocasu


Právě u toho předozadního se začíná uvolněním ocasu a následným tahem ve správném úhlu dozadu - páteř se protáhne. Pak následuje buď tlak na ocas směrem vpřed a nebo na sedací kosti. To se páteř zase smrskne. Uvolnění jednotlivých poloh musí být pomalé, tak jako např. u lidského stretchingu.


protažení páteře


Pak se pracovalo s nožkami - protahování vpřed, vzad, provádění speciálních stabilizačních krouživých pohybů a uvolňování lopatky. Něco, jako např. prvotní vyhmátnutí bolestivých míst, nebo protažení zadních nohou, se Fíkovi moc nezamlouvalo, ale jinak reagoval pěkně a zjistil, že mu to neublíží, ba naopak. Jarek (ač byl po noční směně!) i já jsme se snažili bedlivě naslouchat a vše si vyzkoušet pod Katčiným dohledem.


ohnutí Fíka - jupí!


Našeho blonďatého zrzounka jsme pak vodili přes různě postavené kavalety, otáčeli ho kolem jeho těla, chodili slalom. Postupně se za tu asi půlhodinku tak rozhýbal a uvolnil, že bylo možné u něho spatřit již viditelné ohnutí na kruhu, což předtím bylo prakticky nemožné. Proto dřív chodil jako prkýnko a rozčiloval se, když jsem ho chtěla vodítkem či otěží ohnout. Prostě to nemohl udělat, i kdyby chtěl. Hurá a díky Katce to najednou šlo a to i pod zátěží - to jako podemnou a měla jsem z toho velkou radost. Je také vidět, jak začal snižovat hlavu (na gumovém šambonu), dřív chodil s hlavou v oblacích...


hlava dolů


Další možná cvičení jsou chození do kopce v terénu - haha, to tu fakt tedy nemáme. Máme jen malý kopeček navršený z vybagrované hlíny z kruhovky. Takže tady pěkně v kroku lonžujeme a později přidáme i kavaletky do tohoto našeho "terénu" :-)))


zamyšlení nad zádami Baby


Následně se dostalo na Bejbinku. Ta je chudák taky pěkně dorasená. Má špatná skoro celá záda - proto ta nechuť do cvalu apod. Takže její záda se masírují od kohoutku až do beder. Výhodou je, že tady jemněji, neb tam žádný tuk není :-). Do kruhu se ohýbá výborně, takže stačí "jen" k posílení zádového svalstva cvik nahoru/dolů a předozadní. Má i blokovaný pohyb lopatek, takže zde musíme víc cvičit tlak na loket, tím se uvolní lopatka a následně se "obmasírovává"


lopatka chce uvolnit


U Baby je nutné především řádně nasvalit záda. K tomu, po všech cvicích a masáži, dostává cca 20 minut klusu na gumovém šambonu. Jelikož nosí hlavičku pěkně dole, snad se to vše brzy zlepší. Také záď, kterou měla u nás u Rokycan díky úžasným zalesněným kopcům pěkně kulaťoučkou, má teď také uvolněnou - pohublou. Kde vzít ty kopce? No zase alespoň ten náš mrňavý poslouží. A až se nasvalí záda, začneme v kruhovce pracovat na rychlých přechodech (krok, klus, cval a různě střídat) - tím se prý ta prdelka zase osvalí.


masáž zad


Po asi dvou hodinách vysvětlování a zkoušení cvičení jsme si sedli na chvilku ke kafíčku a já jsem si musela všechny postupy zapsat, než nám to přejde pod kůži, abychom něco nezvorali.


No a také další nutnou investicí byla koupě jakéhosi obřišku (z druhé ruky), který jsme upravili a bude sloužit k upnutí šambonu. Také pro pohodlí zad jsme pro ni koupili podsedlovku z paměťové pěny, kterou Fík už má od prosince. Jo a zapomněla bych na doplňky stravy od Orlingu - tekutý biosol a pak práškový gelapony - vše na celý pohybový aparát!


Chci i touto cestou moc poděkovat Katce, která i přes své vytížení vážila asi 70 km cestu k nám, aby našim svěřencům pomohla k lepšímu bytí. Její kamarádky udělali asi 50 fotek, které jsou všechny k vidění zde http://farmamefisto.rajce.idnes.cz/U_Ficka/

(více)
28.04.2011 08:51:53 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jarní úraz

aneb Historie se opakuje...

Včera byl tak krásný den... do té doby, než jsem se vrátila z venku, že se jdu převlíct do rajtek a jezdit ty naše dva oře na jízdárně. No, nebylo z toho nakonec nic.  Na fotce níže vidíte příčinu úrazu. Ačkoliv jsem dala Chuckovi nové větvičky na kousání, kromě spousty hraček, které má k dispozici, rozhodl se podívat na vnitřnosti gauče v obýváku. I když vím, že prý pejsci nepřemýšlí v minulosti a je zbytečné je trestat za něco při čem nebyli přistiženi, toto už jsem fakt neustála. Stejně si myslím, že přemýšlí víc, než si myslíme, neboť se mi podezřele vyhýbal. Tak jsem si pro něho došla, na inkriminovaném místě jsem mu jich pár nasázela s patřičnými nadávkami a z onoho gauče ho shodila poněkud necitlivým způsobem. Jak dcera později prohlásila: "Mami, tys ho chtěla zabít?". No jo, ale ne takhle doslova! To jsem fakt nechtěla! Už jak letěl na prkennou podlahu, věděla jsem, že je to špatně. A bylo. S plandající tlapkou odhopskal do pelíšku. Jarda v práci, já bez auta. Tož Jarda přifrčel z práce a po půl čtvrté jsme byli v Budějicích na vet. klinice.


Chuckovo dílo na sedačce v obýváku


RTG snímky potvrdili zlomeninu bohužel obou kostí nad karpem - loketní a vřetení, levá nožka. Bohudík to nebylo přímo v kloubu a tak to snad bude na srůstání dobré. Pan doktor se rozhodl v přispání nožičku srovnat a zafixovat. Tuto konzervativní léčbu bude dnes konzultovat s odborníkem, který, doufám rozhodne, že operace nutná není, protože, sice na druhý pokus, ale podařilo se to vetovi pěkně srovnat. Chuck dostal takovou v horké vodě tvarovatelnou mřížku místo klasické sádry, tak to nemá tak těžké, ale stejně má tu nožičku obrovskou. Ušila jsem mu botičku, aby si obvazy neprošoupal a nešpinil a tak se učí hopkat. Je to ale asi dost unavující, protože kromě doby, kdy většinou smutně kouká, že nemůže jako vždy lítat, spinká. Ale jinak je statečný a nekňourá!


Chuckova sádra


To Zorro před třemi lety byl jedno kňourající klubíčko. Pravda, loketní kloub na pravé nožičce si rozdrtil pádem ze schodů, měl to operované a tedy sdrátované a byly mu jen 2 měsíce. Dnes to naštěstí znát vůbec není. Operovali ho na stejné klinice, co jsme byli včera. A také měl jistou výhodu, že neměl pevnou sádru, ale jen obvaz.


zlomený Zorro - II.08


No a nakonec se musím zmínit o Zuzce. To bylo skoro před 14 lety, kdy se v jejích 3 měsících  připletla do cesty Britovi (briard), ten s ní zacloumal a odhodil na betonový obrubník. Takže také rozdrcený loketní kloub, tentokrát levé nožky a ještě k tomu byla za krkem šitá, jak jí Brit zubami roztrhl. Původně jí vet chtěl utratit, že to k ničemu nebude, ale nakonec ukázal svou mistrovskou práci. Tak jí kloubek poskládal a zafixoval klasickou sádrou, že Zuzka dodnes lítá bez následků.


zlomená Zuzanka


Proto vše je teď jasné, proč se v záhlaví článku objevilo: "Historie se opakuje."


Prosím tímto všechny, které popadne vztek, aby raději nejdřív přemýšleli nebo alespoň napočítali třeba do pěti a pak teprve konali. Jsem neskutečný blb a budu si to dlouho vyčítat! Ale stalo se, snad poučení pro jiné situace...


Před chvilkou se Chucki vzbudil, tak jsme šli udělat čůrací pokus (protože od té nehody čůral jen jednou!). Podařilo se, ale budeme mít poněkud "voňavé" miminko. Ono tu dlouhatánskou nožičku při hopsání tahá pod bříškem. Zastavil se a spustil a to přímo na sádru. Budeme to muset přežít, hlavně, aby se to tím vlhkem neuvolnilo.


No a ještě právě vrcholí hárání Barči, takže nelze pesany venčit najednou, Barča se střídá v zavření v kotci a Azíkem. Tak jen houšť, ať je pořádně veselo... Musela jsem i zrušit služebku, aby se to zvládlo. Chjo!

(více)
18.04.2011 09:50:33 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jarní neděle

... nebo že by léto??

klívie


Tak takovouhle radost mi letos udělali moje klívie. Z 6 cibulí ji 5 takto vykvetlo! Ještě by to chtělo jinou barvičku, ale stejně je to krása, že?


Tento článeček je v podstatě o ničem, ale zároveň o všem. Tedy o velké radosti z příchodu jara a krásného počasíčka. I když, dnes je to až příliš, docela je hic. Včera se Fík při práci v kruhovce tak zpotil v tom svém kožichu, že byl celý kudrnatý a nešel ani vyčesat, tak jsme je opláchli vodou z hadice. Bejbka si hned lehla a pak se šla ještě osvěžit do té velké louže u kruhovky - musela jsem jí znovu ostříkat. Pěkně se radostně proháněli po louce.


hezky vedle sebe ťapyťap


Dnes dopoledne bylo ideální počasí na vyjížďku. Vzali jsme to kolem keramické dílny, přes neoseté pole - krásně se klusalo, do Kudnratic. V tom statku před námi se už asi od podzimka chystají stáje prý pro nějaké parkuráky budějovického majitele. Zatím stále nic, tak uvidíme.


Baby pozoruje


Baby byla krásně v pauzičce, spokojeně se rozhlížela a já mohla fotit i kluky, kteří byli taky docela v pohodě.


kluci v pohodě


Po krátké vyjížďce jsme hned vzali ven i černou pětku. Je vidět, že je fakt teplíčko. Azík byl ve vodě až po krk a Barča takhle řádila.


osvěžení v Dorotce


Ta nejmenší prdelka vpředu není skoro vidět :-)))


pět prdelek


No a takhle by nějak mělo vypadat trojspřeží s doprovodem - ochrankou.


psí spřežení s doprovodem


Krásné jaro všem!

(více)
03.04.2011 12:47:06 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jarní dovádění

Dlouho očekávané jaro je tu. Sice zatím nesměle nakukuje, zvlášť ráno, kdy je stále několik stupňů pod nulou, ale kolem poledne je to parádička. Hned je lepší nálada, pesani lítají jak pominutí a koníci jsou taky spokojenější. Jen mě se nechce do těch jarních prací - zatím jsem očistila jahody, ale čekají mě kytičky včetně růží, vše ostříhat a doma přesadit tolika kytek... i když už letos fakt musím - čekají na to 3 roky chudinky.


Dnes přináším několik foteček naší zvířeny. Je evidentní, že jsou v přesile a Jarek se mnou, abychom seděli někde na mezi.


gauč pro psy?


Zorráček se ukázal jako skvělý starší brácha pro Chucka. Hodně spolu dovádí, honí se rvou se o něco. A když už toho má Zorri dost, tak skočí na gauč v pokoji, kam Chucki ještě nevyleze a je to. Jen Chuck se měl jmenovat Conan (ničitel) - přišla jsem o pantofle (nové už dávám na poličku, když někam jdu), Zuzka už má svůj pelíšek skoro roztrhaný, načnul psí deku, aranžerii ze suchých květů a dnes mě fakt už nas..., protože se dostal i k Adískově hřívě, co mám na památku. Na štěstí vytahal jen pár žíní. Takž vše dáváme postupně do výše, kam ještě nemůže.


únava je zřejmá


Nejdřív se Chuckovi vůbec nechtělo ven, ale teď jen otevřeme domovní dveře - šup a je pryč. Skamarádil se už s Bárou, lehá si jí na záda, aby ukázal pokoru, ale jinak už lítá okolo ní jak satelit. Škoda, že nebyl včera venku po ruce foťák - Bara stála a očuchávala Zorra, ten jí tahal za přední nohu a Chuck měl v čumě Zorrovu zadní nohu. Pohled pro bohy. Stejně tak jako následující foto. To je výsledek krásného slunného prvního jarního dne a možnosti řádění venku a na delší procházce - únava se dostavila zrovna v této poloze a chrrrrr.


trocha tahanice


Dnes jsme po obědě vyjeli na vyjížďku. Chtěli jsme to vzít do rybníka a pak kolem něho dokola. Jenže...


Fíkovi se za námi nechce


Jelikož zřejmě byla Bejbinka v minulém životě kachnou, její pudy se opět projevily. Do rybníka se nacpala s takovou rychlostí a hned začala hrabat a hrabala možná 10 minut v kuse. Nejdříve jsem se snažila zvedat nohy, abych alespoň v botech měla sucho, ale pak mě kapalo i z vlasů a nakonec byl rybník i v těch zimních farmářkách. Jarek s Fíkem přihlíželi z břehu. Nakonec se Jarkovi podařilo Fíka přesvědčit, když slezl, a Fíček si smočil obě kypýtka a párkrát si na kraji také hrábl.


kachna Baby


No a protože fakt ještě na koupání není a já měla mokrou i pr... už jsme nikam nejeli. Hajdy domů - mokří ale spokojení. Já si udělala čajík a taťka zatopil.  Během psaní stále rozmrzám, ale to se poddá. Škoda jen, že až bude horko, že ten rybník už bude plný žabince. Tak holt budeme taky zelení, no :-)))


spokojeně domů


Zítra to vezmem jiným směrem...

(více)
22.03.2011 16:15:33 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Chuck

... je věčný!

Chuck portrétek


(* 18.12.2010 - dosud)


U nás od 4.3.2011.... - v záhlaví zatím asi nejlepší portrétek, neb chvíli v klidu nepostojí. Asi ještě hodně vyroste, má pokožku do zásoby :-))). Zorro to měl také.


Tento článeček jsem zařadila do rubriky Osudy našich pejsků. Ja to zatím jen krátký osud, ale musím ho zmínit. Máme totiž nový přírůstek do naší zvířecí rodiny - jak k tomu došlo?


Již delší čas jsme uvažovali, co bude, až nebude Zuzanka. Není to přeci žádná mladice - za 3 měsíce jí bude 14 let, je na jendo očíčko úplně slepá, hodně hluchá - slyší jen ostré zvuky (tlesknutí, písknutí, štěkot), ale jinak v kondici. Říkali jsme si, že budeme muset pořídit do domu kamaráda pro Zorra, protože od malička není zvyklý být doma sám a dost těžko by to nesl. Jelikož pro mazlíčky všechno, tak jsme od úvah zda kočku či psa, raději zase přesli k psovi, protože s kočičím pokolením žádné zkušenosti v domácnosti nemáme. Celé přemýšlení o této věci a její realizaci urychlilo asi 4 denní onemocnění Zuzky (krvavý průjem, nechutenství, jen ležela). Proto jsme se rozhodli nového kámoše pro Zorinu pořídit s předstihem "do zásoby", protože už jsem viděla, jak Zuzanka "odchází". Nakonec se na štěstí vše zklidnilo a už zase lítá jako dřív. V těch dnech "nepohody" jsme hledali na netu inzeráty, ale stále jsme nevěděli, zda vybírat pejska či fenku. Nakonec zvítězilo to, že chovat prcky nebudeme, že bychom neuhlídali mladého býčka Zorráčka při hárání a venku by fenka měla problémy s tou naší dominantní Baruškou... Tedy pořídíme pejska. V rámci toho, že na Moravě byla cena bezpapírových štěňátek poloviční, než v bližším okolí a i s dalekou cestou nás to pak i s koupení nového pelíšku a misky vyšlo nastejno jako cena jen štěňátka jinde, vyrazili jsme 4.3. 260 km na jihovýchod do Moravského Písku.


naposledy u malého páníčka


První, kdo se ke mě přihnal a téměř mě skočil do náruče se slovy: "Jé, vy jste si pro mě přijeli!" byl právě pejskek, kterého jsme si po půl hodině odváželi. Probrali jsme několik důležitých informací o krmení, očkování, odčervení, chování atd. Naposledy si ho pochoval nakonec smutný malý páníček,


Čakova poslední tahanice o plyšáka s mámou a ségrou


naposledy se ve své smečce prcků rvali o plyšáka se ségrou a mámou


babi a dědouš přihlíží omladině


a celé té skrumáži z gauče přihlíželi babča s dědouškem.


Chtěla tomu náhoda, že cesta do M. Písku vede přes Bzenec (asi 5 km od sebe), kde jsem loni v létě byla na jezdícím kurzu horsemanshipu, kdy jsem spala u Ivetky a Káji, kteří mi půjčili na kurz jejich koníka Charliho. Nedalo se u nich nezastavit. Sice jsme hoďku čekali i s Chuckem v cukrárně, než přijdou z práce, ale pak jsme se šli podívat na jejich zvířátka (2 pejsky, 2 kočičky, 2 velké koně a 2 minisky). Dali jsme kávu a v půl čtvrté vyrazili k domovu, neb 3,5 hodiny cesty bylo tak akorát na naše zvířátka doma. Moc rádi jsme naše kamarády viděli!


Ještě něco ke jménu. Říkala jsem si: "Máme 2 jména od B (Baraka a Baby) 2 od Z (Zorro a Zuzka) byly 2 od A (Azték a Adular) a máme 1 od F (Fík). Proto jsem jen tak začala přemýšlet např. o Fíc (to jako Fík s "c"), Feezy, Fuji... Nakonec dostal volnou ruku Jarek a jen tak řekl Chuck, Chuck (Norris) je věčný. To se nám zalíbilo a docela se to hodí do páru k bojovníkovi Zorrovi, tak jsme u toho zůstali. Takže máme dalšího malého hladkosrstého pinče černého s pálením jménem Chuck - Čak, Čako, Čakiiii!


večeře v novém domově


První večeře v novém domově.


Po příjezdu začalo velké seznamování, očuchávání, olizování, honění. Oba - Zuzka i Zorro se chovali velice dobře. Zuzka ho přijala, jako dalšího mladého pokušitele, na kterého za ty dva dny asi 3x vyjela - to když na ní skočil na gauči, nebo lezl k jejímu pelíšku či granulím. To je ale v pořádku.


večerní rozložení


Večerní gaučové rozložení.


Zoráček obstál na výbornou - divoce si spolu hrají, někdy to našeho minidospělce přestalo bavit, tak to dal najevo. Čak si z toho ale po většinou nic nedělal - hopsal mu po zádech, znásilňoval ho! - vypadá to, že možná bude i dominantnější než Zorino. Ten si od něho nechá v klidu vzít i hračku a jde si pro jinou. Chodí za ním, olizuje ho, takže zatím v klidu. Samozřejmě, že pohlazení a laskání musíme rozdělovat rovným dílem, a to i Zuzance, která občas také přiběhne, aby se připomněla, že ona je tu také.


Čakova neuvěřitelná louže


První "loužička". On to chudinka i přesto, že měl cestou 2 přestávky na venčení, držel, aby si to mohl doma celé označit :-)))


Samozřejmostí také je, že nám nastalo období loužiček, mokrých ponožek apod., ale doufáme, že to Čaki rychle pochopí. Jen aby se po něm nezačali opičit ti starší.  Rychleji by to šlo, kdyby nebyly pořád mrazy a mohl častěji ven. No musíme vydržet.


polední siesta minismečky


Dnešní polední siesta minisměčky.


Dnes také došlo k prvnímu seznámení s Azíkem - ten si ho očuchal, a jakoby si řekl: "No jo, tak zase další..." běhá kolem něj bez velkého všímání. Bara se však projevila, jako jednička smečky - Žádné cizí pachy tady nesnesu...!", asi 3x zavrčela. Když dostala vynadáno, byla lepší a až nabere Čaki naše rodinné pachy, určitě to půjde, jen musíme být určitě ve střehu.


Chuck hačá


Chvilka v klidu, ale stejně se "rozmazal"


Dnes jsme navštivili i naši vetku - Čaki má 2,25 kg, je zdravý, dostal další očkování a domů dočervovací pastu. Koupili jsme mu kvalitní Puppy granulky - chutnají mu a masíčkové štěněcí konzervy. No, hlavně, že se mají dobře naše zvířátka, že ...?


Tak ať se mu u nás  dlouho dobře daří!!!

(více)
05.03.2011 16:52:07 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Niky se přijel svézt

i jinak zařádit...

Poslední únorový víkend k nám vláčkem přijel syn Jára s vnoučkem Nikoláskem. Neviděli jsme ho od Nového roku. Je to hrozné, jak ja na těch malých dětičkách znát každý měsíc, natož dva. Klouček má na všechno odpověď a samozřejmě i otázku. Pěkně jsme si víkend všichni užili a dokonce v sobotu bylo nádherné počasí, tak jsme byli skoro celý den venku - hráli fotbal, byli na procházce s pesany a samozřejmě došlo i na svezení...


s tátou jim to sluší


Nejdřív se povozili společně s táťkou. Niky je moc spokojený a rád si na koníka lehne, pošmudlá se s ním, sám si pak lehl i na záda a "opaloval se". Nakonec se sám ani trochu nebál, i když se Fík rozešel ke mě. Bude to tím, že ještě nemá zkušenost s pádem. Doufám, že to také tak dlouho vydrží. Docela mu to jako nadějnému jezdci sluší, ne?


mazlíky s Fíčkem


nadějný nebojácný jezdec Niky


V sobotu jsem prckovi místo šály dala můj starý puntíkovaný šátek, co nosím ke koním, aby prý vypadal jako ten správný koňák. Pak jsem ale prohlásila, že vypadá jak Ferda Mravenec a dopadlo to málem tak, že chtěl jít v šátku i spinkat a nakonec si ho s sebou odvézt do Rokycan. Musela jsem ho přesvědčit, že mu tady Ferdu (to jako ten šátek) pohlídám.


Ferda Mravenec a Zorro na parapetě

(více)
05.03.2011 16:19:40 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Krmítko pro koně???

No jo, někdo má krmítko pro ptáčky, já jsem si to také donedávna myslela, že ho máme, ale podařilo se mi přistihnout naši kobču:


Baby coby ptáček


Pěkně si to vždy nahnula a slunečnice s ovsem nasypala do čuminy, sežvýkala a znovu. Šikulka, že?


No a jelikož se mi blog plní fotkami a pomalu se mi sem nevejdou, budu větší část dávat do nově zřízeného úložiště. Konečně jsem se odhodlala podívat se na "rajče", jak že se to tam vlastně dělá a založila jsem si tam účet "4borovice". Takže pro začátek jsem tam dala všechny koňská fota z vánoc a všechna dnešní fota z procházky. http://4borovice.rajce.idnes.cz/unorova_prochazka/


Na ní jsem vyrazila sama s oběma koníky a s foťákem. Až na to bahno všude, tedy i na koních - zvláště vidno na bělouších, že?!  :-(((, svítilo krásně sluníčko a koníci začínají mít víc energie, než je záhodno.Cestou k rybníku jsem měla připnutého Fíčka a zpět Bejbinku.  Taky se na to konto pěkně proběhali. Zvlášť, když se ten volný někde zapomněl u rádoby zeleného trsu trávy nebo se zahleděl do kraje. Musím tu napsat komentář k následujícím třem fotkám. To jsme původně společně došli ke středu rybníku, podívat se, jestli by to už nešlo, trochu se vyráchat. Nešlo - silný led povolil jen na okrajích. Já s Fíkem jsem se začala ubírat zpět k domovu, ale Baby měla jiný názor. Že se půjde podívat dál, jestli jako jezdí auta na silnici. Měla jsem obavy, aby fakt nešla až tam, tak jsem s Fíčkem přidali do kroku opačným směrem v domění, že hned přiběhne za námi. Ona se tam ale něčím kochala a kašlala na nás. Ta malá čárečka v dáli na konci hrázní aleje je ona. Na druhé fotce už konečně běží k nám a na třetí okolo nás takhle přefrčela. Pak přišla, zafrkala, jakože? "Tak jsem tu." Vyměnila jsem je na vodítku a šli jsme k domovu. Fíček si taky pěkně v polích zařádil. Místní zemědělci by z nás radost neměli... Bohužel fotky z těch nějvětších figur, co předváděli jsem sama nestíhala, protože to jsem vždy raději pevně držela toho na vodítku.


Baby v dáli


Baby se blíží


Baby frčí kolem


Fíčkova pohoda


A jedna pohodovka na závěr :-)

(více)
06.02.2011 19:47:27 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Další zpráva o Amíškovi

a další blbinky

Nějak se nic neděje :-(( Po oblevě jsme konečně byli na dvou trochu delších vyjížďkách a dokonce jsem se po pár letech odhodlala pustit venku Bejbku do cvalu. Bylo to ale jen několik desítek metrů. Ona by bývala krásně a vesele šla... ale musíme brát ohledy na nezkušeného jezdce - Jarek Fíčka také pobídl, ale brzy ho ztáhl, protože se bál, že by ho pak už nezastavil. Proto jsem jí za jejích protestů vzala také zpět. No a zase se nám po krátkém blátivém období vrátila zima. Dnes ráno jsme měli -18 st.! Celý den však svítilo sluníčko, tak jsem si řekla, že je to ideální pro pár bláznivých foteček.


Zároveň nám včera přišlo několik fotek ze Stříteže od Amiho nových páníčků i se zprávičkou. To nás moc a moc potěšilo. Zde uváním kopii mailů od Janky:


Ahojte :D jak se tam daleko od nás daří? Nám se zase vrátila zima a to jsme se tak těšili na jaro :( Myslím že i kluci se těší až budou moct být déle venku...a hlavně až bude déle světlo ať můžem jezdit častěji na vyjížďky. Poslední dobou jsou věčně v ohradě pro kravičky ale ta je celkem daleko tak jsme je naučili že nás tam musí dovézt, je to hodně do kopce tak mají aspoň trochu tělocvik :) jsou ale oba moc šikovní a jezdíme na nich jen tak s ohlávkou a vodítkem. Dokonce se v ohradě seznámili s novou kamarádkou - jedna paní má v družstvě ustájenou kobylku a taky ji pouští do stejné ohrady tak se tam jednoho dne prostě potkali a vypadalo to že má z nových kamarádů radost. Chudinka je ve stáji sama tak má aspoň někdy společnost...Teď nám držte pěsti protože řešíme s kamarádem louku co je kousíček od našeho domu, má asi jeden a půl hektaru a mi by se moc líbila jako ohrada pro kluky. Kamarád nemá nic proti tak jen čekáme až se domluví s družstvem na ukončení smlouvy a pronajme ji dlouhodobě nám....to by byl luxus pro naše miláčky :D Tak moc prosím - držte pěsti!!!!!!!!Dneska jsme pozorovali ty naše rošťáky jak skotačí ve sněhu tak jsem se snažila něco málo nafotit ale jak víte je to opět z mobilu takže žádná kvalita --- ale snad i to potěší..Zatím se mějte hezky .. zase se ozvem papa Janka a Paja


a ještě pokračování:


Ty kopce u nás jsou fakt všude, naše vesnice je vlastně taková dlouhá nudle mezi dvěma kopci moravské brány, je to sice pěkné ale po rovině se moc neprojdeš takže makačka do kopce jak pro kluky tak pro nás když pro ně jdem :D aspoň všichni shodíme nějaké kilo...doufám. A ta ohrada kam teď chodí je fakt veliká takže když se jim nechce domů a musíme si pro ně jít přes celou ohradu tak jsme opravdu zpocení až za ušima :D S tím kašlem to není tak medové antibiotika zabraly ale ještě pořád sem tam zakašle, Cappučko už vůbec ale Ami má asi trochu problém s prachem takže když je trochu prašnější seno hned je to poznat ale co nám nejvíc svedčí jsou bylinky - ty nikdy nezklamou. Ale jinak nic hrozného to určitě nebude. Našla jsem v tom obchodě wasco co jsi mi doporučila nějaké přípravky - bylinkové proti kašli všeho druhu tak je objednám a snad už bude uplně klid. Jinak ještě jsme měli trošku problém s kopýtkama po tom co jsme jim sundali ty podkovičky- u nás to s obutím opravdu nešlo na těch kopcích byli chudáci jak na bruslích.Cappučko měl trošku problémy po vystrouhání protože několik let byl v kuse kovaný tak než si zvykl a trochu se mu zpevniy tak našlapoval jak baletka ale za týden to bylo v pohodě. Ale Amíček jak jsi říkala že má slabší kopytní stěnu tak se mu ty přední začly štípat a vypadalo to celkem škaredě jednu dobu jsem měla strach že jsme udělali chybu ještě navíc on si rád zahrabe tak to mu taky moc nepřidá ale hned jsme koupili výborné vitamínky speciálně na kopýtka a už je to o dost lepší. Dneska nám venku krásně svítí sluníčko, kluci jsou nahoře spokojení a my jdem něco pracovat ;) tak se mějte krásně zdravíme vaše stádečko a ptala jsi se jak s pejskem :D No celkem v pohodě ale když má Ami náladu tak ji pěkně v ohradě prožene - pár dní zpátky ji vzal kopýtkama přes záda tak jsem měla málem infarkt ona je hloupá a vůbec se nebojí ikdyž už několikrát chytla kopýtkem tak mezi něma pořád radostně běhá a když se po ní Ami rozběhne tak se jen přikrčí a přivře oči - takže si za to vlastně může sama. Ale zatím žádný úraz nebyl a snad ani nebude, na vyjížďky i do ohrady chodí s náma - určitě si i Ami na ni časem tak zvykne že už se po ní ani neohlídne. :) všechno chce svůj čas...můj názor....papa


Takže to je vyčerpávající informace z Moravy. Tady je vidět ty krásné kopce. Trochu jsem si totiž Jance ztěžovala opět na tu naši hroznou rovinu bez pořádného lesa, ale oni zase nemají rovinu žádnou... Všechno má nějaké pro a proti, že?


Pavel, Ami v kopcích


Ami, jak ho známe - labužnické válení...


spokojený Ami


Ami hopity po válení


... a pak hopky a tradá...


Ami jupí nahoru a dolu kolem Capučka


... proběhnu se nahoru a zase frrr dolů ke Cappučkovi.


Míši Barunka


Tak tohle je slečna Barunka. Ne nebojte, není naše, patří sousedovic Míše. Ona jí totiž asi před týdnem umřela asi 7 letá Corina, také Berňačka a proto si proti smutku do druhého dne pořídili štěňátko. Přišla se nám ukázat a pěkně se seznamovala se Zuzkou a Zorrem. Má kouzelný kukuč, nemyslíte?


seznámení s Barunkou


A tady už jsou fotečky z dnešního slunečního, ale stejně mrazivého dne. Škoda, bez obojků by to byli dva manekýni na pohlednici. Moc jim to sluší.


Bara a Azi na pohlednici


Kluci se ženou pro piškotek...


Azi a Zorro chvátají pro piškot


a přiběhla si pro něj i babča.


pro piškot letí i babča Zuzka


To není zoufalý výraz, nýbrž soustředěný výskok taktéž pro piškot. Uši zřejmě slouží pro vyrovnání rovnováhy - pěkný "strýček Fido" :-)))


Bařin výskok pro piškot - strýček Fido


Při focení honičky s koníky, tedy hlavně s Fíkem se udělalo asi 200 sériových fotek a fakt bylo těžké vybrat takové, které by vystihovali naše dovádění. Vím, není to příliš výchovné či systémové, ale prostě jsme si je naučili na pamlsky. No a především právě Fík by pro ně udělal cokoli. Je s ním prča. Prostě on lítá za mnou, Bára ho popohání a Bejbka se málokdy přidá, jen se tak doloudá pro mrkvičku. Je to prostě dáma, ale Fík je šašek.


šup na kopeček


Škoda, že toto je jeden z pouze dvou kopečků v širokém okolí. To bychom se vyřádili jinak v pořádném terénu. Šup nahoru a hop dolů a honem za kapsou s pamlsky.


hop z kopečku


V pauze je třeba zjistit, co to má páníček v ruce, jestli to není taky k snědku. Bohužel - pouze foťák.


kuk do foťáku


Barča se chová jak cvičený ovčácký hafan, pěkně si stádečko nahání a děsně jí to baví.


Bara shání stádečko


"Nemáš něco dobrého?, třeba za hubičku?"


jedna pusinka


"Tak honem, ať nám panička neuteče!"


honem ať nám neuteče


méé a stejně jsem tě dostal


Vyplazený jazyk naznačuje zřejmě, co si o nás ta velká koňská hlava myslí a můj červený nos dokazuje, že byla fakt zima.


a teď chytnu i páníčka


"Dáš nebo nedáš? A že tě taky chytnu!"


pucle od Verči konečně visí


Od Jéžíška (Verči) jsme dostali pucle. Jak jinak než s koníky, ale zároveň i s krásnou duchovní tematikou. Nejhorší byla voda, obloha, klendby no a tak, vždyť to určitě leckdo zná... Už jsem to měla hotové, za "vydatného" přispění Jarka, více jak před týdnem. Dnes jsem konečně nalepila a pověsila - do ložnice, neb ta je laděna právě do modré barvy.


Tak a už se těším na jaro. Asi nejsem sama... :-) Musím se začít víc hýbat a odložit tu "mišelinku", která se mi usadila kolem pasu!!!


 

(více)
29.01.2011 19:02:56 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Střítežská novoroční vyjížďka

aneb Zprávička z nového Amigovo bydliště

Dnes jsme konečně dostali pěknou zprávičku ze severní Moravy. Dle Janky (přítelkyně Pavla - nový majitel Amiho) se konečně dostali na dlouhou procházku.


Ami s Pavlem


Cestou jeli kolem švagra, který byl tak hodný a udělal pár obrázků. Tyto mě udělaly obrovskou radost.


Ami a kukuč Cappuccinka


Je na nich vidět, že se Pavel snaží s Amíškem jemně a dle našeho Ami manuálu. Vypadá spokojeně on i jeho nový kamarád Cappuccino, který má také moc krásný kukuč. Janka psala, že si s koníky i zaklusali a v naprosté pohodě. To je dobře,  že jsou to stejné nátury a nechtějí se předbíhat a tak. Snad jim to vydrží. Prý jim dělají velkou radost. Dokonce Silvestrovskou půlnoc s nimi strávili ve stáji a proti strachu z petard je krmili mrkvičkami. Kluci si ale prý výstřelů ani nevšimli a byli v pohodě.


Jen prý oba kašlali, tak je vet přeléčil antibiotiky. Ami prý kašle dál, tak léčí i bylinkami. Možná je to nějakými spórami ve slámě nebo prašným senem. Uvidíme, snad to zvládnou.


odcházející prdelky


Odcházející prdelky - to je příhodný název pro tento snímek. Dovolila jsem si podotknout, že prdelky koní odpovídají prdelkám jezdců. Snad se oni jezdci nebudou zlobit :-))) Tak to má být - moc jim to sluší!

(více)
03.01.2011 19:46:03 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Přelom roku 2010/11

Pár zachycených okamžiků...

Tak jsem dnes sundala se zdi náš loňský koňopsí kalendář a posteskla jsem se, že už jsme zase o rok starší. Jediné co člověka může těšit, že v tom není sám. Od 29.12. do 2.1. jsme tu měli povyražení. Verču, Járu s manželkou a jejich dvěma syny takže jsme si udělali s dětičkami druhé vánoce a tak trochu oslavili Silvestra. Píši tak trochu, protože jsme všichni "vytuhli" postupně od 22 do 23 hodin. Kromě Verči - ta si přiťukla s televizí :-) No, všichni jsme si dali šampíčko na přípitek při novoročním obědu a bylo to taky fajn. Toto krátké kolem silvestrovské období jsme si prožili v rodinné pohodě a také samozřejmě se zvířátky. Zde pár foteček:


Jarek+Zorro, Iva+Zuzka v novém roce


novoroční foto v kuchyni - Jarek se Zorrem a Iva se Zuzkou (dvě babky)


dáš nám nějakou ňamku


... a nás nikdo nepochová?


3 andílci


Dva andílci, vlastně tří - Niky, Zorri, Kubi


Verča coby teta


... a opět - tentokrát s tetičkou Verčou.


Verča coby popelář


Taky pracovat se muselo...


Zorro vylizoval


... nebo papat, že?


jediný kopeček u kruhovky


Jediný kopeček, který vznikl navršením zeminy z hloubení kruhovky, našim prckům dobře posloužil.


zvědavý Fík


Právě u kruhovky propukla sněhová bitka, na kterou se přišel podívat i zvědavý Fík. Bojiště se pak přeneslo i dovnitř kruhovky, tak pak raději vyklidil pole a šel se živit senem pod přístřešek za Bejbkou.


fešák Fík


Fešák Fíček špízuje, co se tam za rohem děje.


rodinka v sedlech


Dětičky se vozili nejdříve každý se svým rodičem na obou konících


spokojený Niky na Baby


a pak to zkoušeli sami a evidentně se jim to moc líbilo. S rodičema i klusali k všeobecnému veselí.


Kubík na Fíkovi


Děkuji ti koníčku za svezení


Bejbinka dostala za svezení kromě pohlazení i pusu od Nikoláska, ale to už byl foťák v kapse.


že bych si taky potáhl


Fíček si zase mohl za dobře odvedenou práci zapálit. (Néé, to je žert. Jen prozkoumával, jestli to náhodou není k snědku.)


No a to je asi tak vše na úvod roku. Všem našim věrným čtenářům přejeme ještě jednou klidný, pohodový rok, alespoň trochu úspěšný i s pevným zdravíčkem. Koňákům pak hodně potěšení se svými svěřenci, pokud možno žádné pády a jen samé krásné společné zážitky. To samé (kromě těch pádů), včetně výcvikových a chovatelských úspěchů přejeme i pejskařům.


 

(více)
03.01.2011 15:12:11 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vánoční svezení

vánoční zátiší


vánoční zátiší - ještě jsem mělo ozdobit Jarka


Protože naše dětičky přijedou letos až na slavení Silvestra, měli jsme Vánoce plně pro sebe. Napadlo mě tedy něco udělat pro ostatní lidičky a jejich ratolesti. Vyrobila jsem plakáty a ty týden před Vánocemi dala na vývěsky na návsi a u místního obchůdku, kde je i mateřská školka. Organizaci akce provázela spousta obav. Obava, že přijde málo dětí nebo taky nikdo. Obava, že přijde moc dětí a s dvěma koníky to nezvládnem. Obava, že bude hnusně - vichr, déšť a podobné rozmary letošního počasí... Nakonec se obavy nenaplnily a vše klaplo na výbornou. Tedy podrobněji níže.


mlha na štědrý den


obrněnci ve vánoční mlze


Ráno jsem nechala koně zavřené v boxu, abych je horkou vodou trochu umyla - ušmudlané čuminy, fleky na naší bělce, jak si lehá do ho... a něco podobného na Fíčkovo ocasu, který s blonďatou kšticí neměl vůbec nic společného. Asi v 8:30 jsem je již proschlé vypustila ven. Po 5 minutách začalo pršet. Normálně to nedělám, ale jelikož jsem si říkala, že to třeba do odpoledne přestane a akce proběhne, dala jsem jim deky, abych jim pak sedla necpala na mokrá záda. Deky máme Bejbinky a po Adíkovi. Z důvodu velikostí ořů jsem to musela posunout - Fík měl Bejby a Bejba Adíkovu deku a stejně oba vypadali, jako by to brnění měli po velkém bráchovi.


Fíkův vánoční ocas


to mu to sluší


Měli jsem již přihlášeno asi 13 dětí, tak jsme se modlili (a to doslova, i když to neumíme), aby přestalo pršet a vydrželo to ty 2 hodinky, co potřebujeme být venku. Vyšlo to. Po 13. hodině jsme koně ještě jednou přečistili a rozčesali hřívy, osedlali a šli je "vyzkoušet" do kruhovky. Pak jsem je vánočně vyzdobila. Vůbec jsem netušila, že ty zlaté lamety barví. Za chvíli jsem měla ruce jak při žloutence a to samé bylo na koňských obličejích. Fíkovi lametky přes jeho bujnou čupřinu nevadili, ale Bejbce lezly stále do očí, tak jsem jí nakonec udělala uzel a vypadala jak indická tanečnice.


Verunka Průchů


sousedovic Verunka si i zaklusala


dvouletá s mamčou


dvouletá mrňata byla také spokojená


V půl druhé přišla na výpomoc Míša. Asi půl hoďky tedy jezdila ona na Baby a Jarek na Fíkovi. Zkoušeli i klusat. Docela to ale klouzalo. Po druhé hodině se začli trousit první zájemci o svezení. Nevím přesně, ale celkově přišlo asi 12 dětiček přibližně ve věku od 2 do 9 let. Větší jezdili samostatně, ti menší s rodičem a pak dokonce i dospěláci - mámy, tety - samostatně.


Průchovic rodinka


kromě maminky - celá Průchovic rodinka na koních


Míša vodičem


i dospěláci se vozili


veselá a odvážná maminka


Koníci byli úžasní, žádné záludnosti nevymýšleli. Jen občas, když se minávali, tak na sebe hodili šklebáka. Aby se tolik při kroužení v ohradě nenudili, zpestřovali jsme jim to samozřejmě nejen změnou směru a překračováním kavalet, ale i podáním odměny v podobě donesených jablek a mrkví. Takto jsme "doplňovali palivo" po každém jezdci a koníkům se tato činnost evidentně líbila ze všeho nejvíc a projevovali to nechutí "tankovací místo" opustit. Jedna maminka a nejstarší slečna Verunka si i na Bejbince zkusili zaklusat. Nikdo nespadl a ořové si vysloužili 2 koše jablek a mrkviček a igelitku ovsa. Ten my ale nekrmíme, tak ho asi dostane sousedka pro kozičky. Myslíme si, že všichni byli spokojení a že třeba podobná akce bude na jaře nebo na den dětí.


účastníci zájezdu


šťastní a veselí "účastníci zájezdu" u "tankovacího" místa


sousedovic Anička


sousedovic Anička Boubelíků


Za zmínku stojí hláška jednoho asi 4 nebo 5 letého chlapečka. Na dotaz, jak se mu to líbí, odpověděl, že moc, že je to jako jízda na off-roadu. S tím pak tedy souvisel i termín "doplňování paliva".


Pan Průcha vytrvale fotil, tak až budou k mání fota od něj, vybraná doplním samostatně.

(více)
25.12.2010 09:05:55 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

.

motiv


My všichni Od čtyř borovic posíláme do světa přání z našeho kuchyňského okénka.


Vězte, že je to upřímné přání příjemného prožití svátků a strávení přístího roku v blízkosti těch, které máte rádi, ve zdraví a pohodě...


... střízlivý nás nedostanou! :-))))


21.12.2010 18:19:31 |
stálý odkaz

Zimní ústřižky

Podělím se s Vámi o pár foteček z posledních mrazivých dnů.


Tak to jsme byli letos zatím naposled v sedle - asi před 10 dny, protože pak se vše pod sněhem proměnilo v led a je to o drž... Ne, že by to nebylo i před tím. Škoda, že tentokrát měl foťák u sebe Jarek, aby mě mohl také někdy vyfotit venku. No, stejně bych to bývala nestihla. To jsme si tak jeli, já s Bejbkou klusala, ti dva nás zase docválávali. To se Bejbě nelíbilo, trochu kozlíkovala, tak jsem měla plné ruce práce. Mezitím Jarek, aby do nás nevlítli zbrzdil Fíčka. Jak to bylo asi na fleku, tak mu to podjelo a obá jeli pěkně po břiše, možná 3 metry, až k našim nohám. Naštěstí padli do závějě a nic se nikomu nestalo. Fík vstal v pořádku, oklepal se a koukal na páníčka, co že to tam jako dole provádí :-)) Následující foto se může zdát coby drezúrní akce. Nikoliv. To jen Baby nechtěla držet pauzičku na místě - chtěla jsem se kochat (tedy nevím čím, když je široko daleko jen rovina...), tak si takhle nedočkavě hrabala ve sněhu.


Baby hrabe


Další foto by se dalo nazvat "čerstvě nakopané kopečky zmrzliny". I tak - s krumpáčem - se dá trávit část slunečného leč mrazivého dne. Možná se tu nudím?? :-)))


zmrzlina :-)


V pátek jsme byli na návštěvě u Hanky a Pepy a vykládali jsme, jak chceme koníkům v přístřešku pořídit něco jako "slow feeder" (pomalé krmítko). Je to vlastně buď kovová nebo provazová síť s malými otvory (tak 5x10 cm), do toho se narve denní dávka sena a koníci si to musí stéblo po stéblu vytahovat, nemohou papkat po plných papulích. Takže se zabaví na celý den a nenacpou se najednou.  Musela jsem ale také uznat, že i když ona krmí systémem "furt balík sena k dispozici", má koníky štíhlé (pravda je, že chodí hodně často pod sedlo...)  - přiměřené zimnímu "ošacení". Prý když to takhle začli řešit, myslela, že jim jejich hafling praskne, jak se ládoval, ale za týden, dva si přestali pomálu sena všímat a teď si ho berou jen jako že musí a chodí si vyhrabovat travičku z pod sněhu. Hned druhý den jsem to zkusila. Bejbka coby dáma, to pochopila téměř hned, že má dostatek a může si od žraní taky odpočinout. Z Fika se stal Fikulda - kulička, ale teď asi po třech dnech už taky jen zobne, zobne tedy víckrát, ale pak jde na sněhovou pastvinu kutat zeleň. A hlavně, vyřešilo se tím to, že po sobě pořád házely ksichty, nejdradši by se sežrali kvůli přídělům sena navzájem a teď jako když utne. Papkají pěkně čumák u čumáku, začali se konečně očichávat a ne jen na sebe "vrčet". Tak uvidíme, jak to půjde dál.


ládování se


Jak bylo sluníčko, tak jsem měla hned lepší náladu, jako asi každý a trochu jsem pohonila koníky a pejsky a fotila a fotila. Pár zdařilejších ukázek:


tlouštíci se hýbou


... a už zase hrabou ...


F-kuk


Hafani frrr k plotu a frrr zpátky pro piškotek... (Bara samozřejmě se svým neodmyslitelým míčem).


ďáblův pohled


opět s míčem


A naši "minísci" v kabátech...


oblečení prcci a Azík


Pokus o umělecké foto??


sluníčkové zamyšlení


a ještě jedno Fíčí oko a Bejbčí srst v makru...


F-oko


B-srst


Od Jarkovi sestřenice ze Stříteže se konečně podařilo poslat asi 9 fotek z nového obydlí Amíška. Myslela jsem si, že budou taky trochu akčnější a víc spolu s Cappuccinem. Jednu z nich pro ilustraci vybírám. Je z ní vidět, jaké tam mají kopečky. Ti se mají. Jinak písemné zprávy žádné nedošly, tak snad příště. Snad je tam zlato naše bývalé spokojené. (Bohužel foto s Capučem nejde vložit :-(( )


Ami v moravských kopcích


Dále musíme sdělit jednu novinu v "rodině" - Baraka je od 20.12. teta a to jedenácti mrňat od své sestry Bugi (že jsou si ségry kukučem podobné?!)


ségra Baraky


Tak a příště bude snad trochu vánoční téma...


P.S.  Moje kamarádka Ivetka mi vzala myšlenku. Přemýšlela jsem včera cestou z Holandska, že dám novoročenku na blog. No a ona už ji tam má a moc zdařenou!!! Kuk sem:


http://rancproradost.txt.cz/


 

(více)
21.12.2010 16:26:55 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Malé ohlédnutí za rokem 2010

Moje koňařská kamarádka Ivetka z Bzence mě inspirovala. Svým článkem

http://rancproradost.txt.cz/clanky/93679/mala-rekapitulace-roku-2010 mě v podstatě donutila :-)) ohlédnout se i za tím naším rokem. v krátkosti se tedy pokusím zhodnotit to, co se nám v našem zvířecím světě za celý rok podařilo nebo taky ne, připomenu dění významné i měně významné, věci veselé i smutné - bohužel, i ty patří k životu.


V podstatě vlastně pořádná zima přišla po loňských svátcích - tedy letošní leden. Zato, jistě si všichni dobře vzpomeneme, trvala  a bohužel téměř bez sluníčka, až do poloviny března, kdy konečně začal slézat sníh.


Pak přišlo období bahna - než se stačil vsáknout tající sníh, už tady byly deště a s nimi se nám pastviny přetvářeli do soustavy menších či větších louží a rybníčků. Z nichž jednoho jsme se ani do současné doby nezbavili.


letní bahnění 


k radosti ořů...


Jednou z moc a moc smutných událostí tohoto roku byl odchod našeho dlouholeté přítele Adulara. Došlo k tomu z mé vůle, a to 6.4. na sklonku slunečného dne.


poslední chvíle 


poslední šťastné chvilky toho večera...


V květnu Baraka absolvovala s Jarkem svou první výkonnostní zkoužku - zatím "jen" Základní minimum a byla jí také letos přiznána chovnost.


chovná čůza 


chovná fena jak vyšitá :-)))


U dvou našich kamarádek z bývalé Stáje u tří borovic došlo také k důležitým změnám - Terezka si na jaře pořídila svého prvního vlastního koně - fríského valáška Falca a Lenka v půlce září kobylku A1/1 Pampu (tedy její polovinu - koupila si jí s kamarádkou). Této koupi však předcházela smutná událost - v srpnu musel být též uspán bývalý Adíků kamarád Chetty.


Lenky Pampuše 


Lenky Pampuška


Červenec a srpen byl ve znamení koňařských kurzů - s Jarkem jsme byli u Bořánků, pak já na Martinu Blackovi u Č. Budějovic a opět já v Bzenci na Vašíkově jezdícím  kurzu. Všechny nás určitě obohatily - ať koníky našimi novými poznáními, jak lépe a radostněji... tak nás i o další nová přátelství, kterých si v dnešním světě opravdu moc vážíme.


K dalším velkým změnám v naší říši zvířátek došlo na přelomu října a listopadu. Na přechodnou dobu jsme měli zase 3 koníky.


tři u čtyř borovic 


tři U čtyř borovic


To bylo to radostné - koupili jsme od Strakonic hafloška Fíka. O to smurnější to bylo za 3 týdny poté - to jsme prodali Amiga k Hranicím na Moravě. S touto skutečností, se mi zdá, se nemůže smířit ani Bejbinka. Zatím si asi moc s Fíkem nerozumí, i když jsou věkově k sobě velice blízko. Zdá se mi taková smutná, snad se to pomalu srovná a s jarem přijde ke všem lepší nálada. Možná je příčinou smutnění i zima, která udeřila najednou a dost silně. Kdyby alespoň během ní bylo více sluníčka, než v té poslední. To si přeju moc nejen pro nás, ale i pro ostatní dvou i čtyř nožce, protože slibují dlouhou a krutou zimu. Jistě budeme všichni netrpělivě vyhlížet jaro a s ním novou jezdeckou sezonu.


Ještě krátké konstatování, že nejlíp ze všech zvířat u nás se mají asi tihle dva


Z+Z v posteli


- Zuzka a Zorro - v peřinách jsou jako doma. Zuzanky horší zdravotní stav se nám podařilo vylepšit homeopatiky natolik, že se snad trochu pozastavilo slepnutí i druhého oka, občas se zdá, že i něco slyší a také je mnohem pohyblivější a aktivnější celkově. Takže ať jí to vydrží ještě dlouho.


Fotografie uveřejňuji jen ty, co k vidění ještě nikde nebyly. Většina je stažená z mobilu, proto asi horší kvalita. Také se mě podařilo tak dokonale "vyčistit" PC, že jsme přišli o téměř veškeré fotografie z období červen - listopad, takže se musíte případně pokochat již těmi zveřejněnými v příslušných článcích roku 2010.


Závěrem si dovolím popřát všem, nejen koňákům, pejskařům a jejich svěřencům hodně krásných společně strávených chvil v roce 2011, žádné pády na "hubu" (ani z koně, ani životní), hodně zdraví človíčkům a zvířátkům, pohodu a trochu toho pokakanýho štěstíčka. Na Ranč pro radost posílám i přání pevného zdraví pro Lazy, aby se bez problémů ohřebila - určitě nás všechny právě na jaře překvapí svým pidiminihříbátkem :-))

(více)
16.12.2010 14:59:31 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

A zima nastala...

fialky a sníh


Pravda, tento snímek nadpisu neodpovídá, ale podívejme se blíž (nebo tedy spíš dál). Ano, venku je fakt pěkně napadáno a asi 4 st. pod nulou. Další pravdou je, že se nám z vyhřátého obýváku moc nechtělo, ale ukecali jsme se. Přeci koníci i my potřebují pohyb. Řekli jsme si, že s nimi zkusíme jet cestou, kde jsme už 2 roky nebyli. Je to kousek za humny, ale na druhou stranu přes náves a tam jsme se v dřívějším složení našeho stádečka nedostali. Jak jsme si řekli, tak jsme ve středu udělali.


nový jezdec?


Když si Jarek na Fíčka koupil nové sedlo - anglické a dokonce drezurní, zakoupil si konečně i své první rajtky. Čapsy už dávno podědil po jedné koňařce, která je u nás, dáááávno tomu, zapomněla. No a výsledek - nový jezdec, jak malovaný. Na cestě před naším stavením jim to všem moc slušelo.


klídek v krajině


Cestu jsme opatrně prozkoumávali, protože pod sníh jaksi vidět není, že? a naši milí zemědělci si tyto cesty mezi poli "vyspravují" navážením sutin - cihly, tašky, beton apod. Takže, když jsme zrovna nazakopávali o výše jmenované předměty, tak jsme se pro změnu propadali do slabě zamrzlých louží, z nichž některé byly po letošní mokré sezoně traktory dost prohloubené. Zkusili jsme chvilemi klusat, ale bylo to o nohy, tak z toho nakonec byla asi hodinová krokovka. Někteří si pravda zaklusali a zacválali víc - Fík má krátké nožky a tak to, že jsme s Baby byly víc vpředu občas řešil po svém. Nejlepší zjištění bylo to, že Jarek asi konečně zažívá to správné uvolnění, protože se tomu vesele smál. Nečeká od Fíčka žádnou záludnost, je si jistější a je tedy spokojenější. Což byl v podstatě záměr nedávno proběhlých změn - koupě Fíčka, prodej Amíška.  Na poli bylo veliké stádo srnek, možná 20-30 prdelek, nějakého toho zajocha jsme také potkali. Jeden z roští vylétnuvší pták zapřičinil i můj lehce vykloubený malíček. To jak jsem jím zabrzdila o Bejbky krk, když se v klusu lekla onoho opeřence a na fleku to zapíchla a ještě se jí rozjely nohy :-))


zbytek na procházce


Dnes, v sobotu, jsme si naplánovali jen procházku, a to hned po obědě. Nechtěli jsme riskovat zase nějaké klouzající baletění v neznámém terénu. Vydali jsme se na další cestu vedoucí za naši vesničku. Ta se nám zdála o mnohem a mnohem lepší - rovnější, spolehlivější. Také jsme poprvé chtěli vyzkoušet, co že Fík bude provádět, když půjde na volno. Vůbec nezklamal. Začal se popásat na suchých travinách u cesty. Pak náhle zjistil, že my jdeme pořád dál (viz foto výše - to je hrůza, ta rovná krajina!!) a vzal to pěkným cvalíkem - honem, ať mi neutečooouuu (viz fot níže).


ať mi neutečou


Pejsci se také vesele proháněli. Tedy jen ti velcí. Malé jsme nechali v teplíčku, protože bylo i ve 13 hodin -8 st. Azík statečně pobíhal se svými bolavými klouby sem a tam a hlavně špízoval, za kterým zajícem by se mohl pustit.


černočerný Azi


Barinka lítala jak utržená ze řetězu (haha, na té fotce to i tak vypadá). Zjistila totiž, že Fík není Amigo, že jí nic neudělá (Amiho se bála - když byla malá, on ji z pastviny vyháněl). Pořád si hlídala stádečko jako správný ovčácký pes a dokonce, když Jarek jen tak popohnal Fíka do klusu, tak ho lehce chytla za ocas.


rozverná Bari


Pak jsme koníky na vodítku vyměnili a chvíli si běhala Bejbka, jak chtěla. Další dvě polňačky, co se napojovali na tuto, byly dokonce protažené (vozí tam zásoby do krmelců), tak jsme si řekli, že tady bude to správné místo na další vyjížďku.

(více)
04.12.2010 19:12:04 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Zprávička ze Stříteže I.

Dlouho očekávaný mail (skor celý týden!) dorazil. Noví majitelé Amiga našli o víkendu čas a poslali zprávu, jak se na severní Moravě daří. Zde je její kopie, neb nemá smysl něco popisovat mými slovy. Janka s Pavlem to přeci musí vystihnout nejlíp a vypadá to, že se u nich Ami (patří Pavlovi) i s Kapučkem (toho má Janka již déle, ale byl ustájený v cizí stáji - teď konečně doma!) budou mít skvěle, co říkáte?


Ahoj,posíláme nějaké fotečky miláčků:-),ale jsou jen z mobilu. Kluci se celkem snesou,první den to vypadalo na velké kamarádství , ale postupem času začal boj o pozici náčelníka:-), ve kterém se zdálo,že šéfem bude Cappuccino,ale připadá nám,že Amígo z pozice většího si začíná uvědomovat svou dominantní postavu a dává to Cappuccovi dost najevo. Pokud dostávají nějaké pamlsky, teda mrkvičku nebo jablíčka tak Amígo odhání Cappuccina a ten stojí opodál. Snad se to mezi něma brzy vyjasní:-))). Ale jinak je to bez problémů:-). Jak cesta do výběhu tak i v boxech žádná rivalita:-). Chodí za nimi naše neteř s kamarádkami, tak mají pořád nějakou společnost:-). Holky se o ně chodí starat, čistí je a seznamují se spolu:-). Na třináct let jsou borky:-), rozumí si s něma a ani miláčci s holkama nemají žádný problém:-). Zatím jsme ho nezatěžovali žádnýma vyjížďkama a dávali jsme jim čas na aklimatizaci:-). S výletama začínáme tenhle týden, tak nám držte pěsti, ať nám to všechno vychází:-).


S pozdravem a přáním pěkného večera:-)) Janka a Pavel


P.S.Dáme zase info jak to probíhalo:-))


Zde jsem vybrala 2 fotečky z těch, které J + P poslali - kluci ve výběhu a šmudlání se ve stáji :-))


Cappuccino s Amigem v novém domověC + A v nové stáji ve Stříteži


Jak mi napsala Ivet z Bzence: "Vypadá to,že se tam bude mít Ami dobře a ty lidi ho mají rádi a to je výhra. Potom nemá člověk proč brečet." No a asi má pravdu!

(více)
29.11.2010 13:51:22 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Máme přístřešek

aneb Koně se mají zase líp než my...

Proč? Protože my už čtvrtý rok v létě místo pergoly sedíme pod plátěným altánkem, protože prostě na pergolu není. No a naši koníci se dočkali své pergoly - přístřešku do nepohody. Jsme s Jarkem konstatovali, že si tam v létě asi dáme stoleček a židle a bude kafíčko...


Tento článek je zase takový chlubící ... jací jsme šikovní a protože se člověk nejlíp pochválí sám, tak jsme se vzájemně pochválili a je to!


Celou dřevěnou stavbu jsme měli v podstatě hotovou za 2 celé dny. Musím ještě připočítat půlden hloubení jam na patky a necelý den betonování. Jak se zmiňuji o 2 články níže, začali jsme v neděli, po odjezdu Amíška. Pracovali jsme cca od 14 do 17 hodin.


foceno 21.11. v 17:14


přístřešek - stavba započala


V pondělí cca od 9 do 17 hodin s přestávkou na oběd.


foceno 22.11. ve 13:19


už s latěmi


a 22.11. v 17:03


částečně pobito


V úterý jsme ráno v 8 dojeli dokoupit prkna na záklop a pak jsme "jeli" cca od 9 do 13 hodin.


foceno 23.11. v 11:43


uchycena plachta


a 23.11. ve 13:09


poprvé pod přístřeškem


S výsledkem jsou snad spokojení i koníci. Hned jsem jim tam dala trochu sena, aby si to tam šli vyzkoušet. Ještě asi musí přijít na to, že to není jen jídelna, ale i ta pohodová pergola při velké slotě a v létě v pařáku. Jelikož jsou to tvorové inteligentní, přijdou na to asi brzo.


tady to bude chutnat


Ještě zbývá navézt trochu štěrku s pískem, popř. piliny, aby tam nebyla taková čvachta a bude to dokonalé, co říkáte? Nám se to líbí!

(více)
23.11.2010 19:27:54 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co jsem zapomněla napsat - dodatek k předchozímu

Zapomněla jsem se úplně zmínit o tom, co na to Baby a Fík. Tak tedy. Nejdříve šli očumovat, co to přijelo. Když jsem pak klusala s Amigem k východu z ohrady, oni cvalem a když Ami opustil ohradu, brali to tryskem s patřičným vyhazováním pryč. Asi mu tak řekli čau. Když pak odjel, šli se podívat, kde jsme ho nechali, on nikde, tak ho začali volat. Kupodivu první začal Fík. Pak se šli pást. Když na sebe třeba neviděli, tak se neustále řehtáním ujišťovali, že tam ten druhý je, nebo svorně halekali po Amim.


Baby nám chodila "pomáhat" stavět přístřešek. Ona má nějaký takový další smysl... Když odešel Adík, tak se mi ho snažila vším možným připomínat (zraňovala si nohy, válela se v blátě - což předtím nedělala) a teď přišla očuchat motorovku, za chvíli se pustila do krabice s hřebíky, prošla se nám pod konstrukcí, aby ukázala, že je to snad dobrá výška - "akorat na pana".


Večer, když jsem zbytek stádečka volala domů, byl to po dlouhé době návrat do stáje, tak nějak v klidu, žádné hnaní, jen co noha nohu mina. Asi čekali, že se odněkud Ami přiřítí.


No a také co jsme se dozvěděli - jaká to náhoda. Ti, co přijeli s přepravníkem, tak koukali na Baby, že je jim nějaká povědomá. Když zjistili, že je to ona, tak říkali, jaká je to svině, proč jí máme a že vzešla z povahově nejhoršího možného spojení, že máma Banna Breeze i táta Harlow byli pěkně na palici a každého sejmuli. Teď už vím, proč tehdy, když nám Bejbinku v Chuchli předávala její ošetřovatelka jí říkala: "Tak už jsi podruhý utekla hrobníkovi z lopaty, tak ať ti to vydrží!". Nechtěli věřit, že se na ní může svézt kdokoliv a nesejme ho a že vypadá nějak vyrovnaně... O to víc tedy můžu být hrdá na to, co jsme s ní všichni dokázali a že je úplně jiná! Ta její povaha je hlavní důvod, proč jsem prostě nemohla prodat ji, ale zvolila jsem Ámoše. Ona by při špatném nebo lépe řečeno při jiném zacházení její původní povaha vyplavala na povrch a skončila by tam, kde měla prý být už předtím...

(více)
22.11.2010 07:37:01 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Amigo je fuč

Den "D" nastal. 21. listopad se měl stát posledním dnem Amiho u nás. Nevěděli jsme, zda si ho Moraváci opravdu odvezou, jak dopadne vyzkoušení si jízdy na něm atd. Proto píšu "měl" - nakonec i byl.


Ami portrét


Ráno vše při starém, v zajetých kolejích. Když však Jarek prohlásil, že si Amíška vezme ještě naposledy do kruhovky, už jsem to "nerozchodila" a řvala jak želva. Já jsem raději šla ještě umýt sedlo, připravit vodítka a ohlávku, co jsme mu dávali s sebou, včetně pytle granulí a vitamíny. Mezitím se na něm Jarek i naposledy svezl bez sedla. Já jsem si říkala, že se svezu, až budu ukazovat zájemcům, jak je naučený. Čistit koníky jsme nemuseli, protože to včera zvládla sousedka Míša, když jsme byli u sestry a švagra slavit jeho 60.


Amigův nový výběh Tady bude Ami běhat.


Původně jsem si já i nový majitel mysleli, že jejich sjednaný dopravce veze kobylku do Čech a zpět pojedou prázdní a bude tedy na něco čas. O to víc mě překvapil telefonát před půl dvanáctou, že mají naloženého prvního koníka a vyrážejí k nám, a to od Písku. Upřesnila jsem jim tedy cestu a čekali jsme. Byli jsme oba, já možná, no určitě hrozně moc nervozní. Šla jsem raději už ven, že připravím do kruhovky sedlo, uzdečku a v tom, po 12. hodině, telefon, že už stojí ve Svinech na návsi... Pak šlo vše ráz na ráz (takže žádné poslední foto... :-(((  ). Dovedla jsem je s autem zezadu k louce. Ta dvouletá kobylka byla klidňoučká.


Amigův nový pán v nových boxech Tady mu páníček přichystal spaní.


První co bylo, že když pan přepravce vyrukoval se svým bílým pudlem na naši pastvinu, že se Ami rozhodl, dost nevybíravě, tohoto nezvaného hosta vyhostit. Bylo mi jasné, že k žádné zkušební jízdě nedojde. Byla jsem kvůli tomu dost naštvaná, protože jsem hlavně já chtěla vidět nového majitele, jak dokáže zacházet s pomůckami atd. Jenže ti sympatičtí lidičkové byli tak nešťastní, když viděli, že by třeba mohla nastat situace a Amiho si neodvezli, že jsem nakonec povolila. Ujistili mě, že se u nich bude mít Amigo s novým kamarádem Cappucinem moc dobře, že jsou do něho od první chvíle zamilovaní a že je to přesně koník, kterého si vysnili.


Amigovo nové okolí Okolí


Fofrovali jsme tedy předat jeho vybavení (i sedlo a uzdečku) a vyřídit papírové záležitosti. Přitom se překotně hovořilo o všem možném. Ještě že jsem jim před pár dny poslala "Ami manuál" pro začátky s naším přítelem (asi 3 stránkový!). Tento, doplněný ještě dnes o nějaké maličkosti, jsem jim i vytiskla a předala s ostatními doklady.


Poté jsme všichni vyrazili k autu. Já musela do druhého oplůtku, kam se mezi tím koňové přemístili. Ami za mnou celou cestu ukázkově klusal, zastavil bez caviků. Z ohrady vykročil bez zaváhání i bez těch dvou. Zarazil se, až když spatřil auto a asi hlavně toho bílého psa. Když hafíka zavřeli do auta, Ami zjistil, že je ve vleku kobylka, na kterou byl zvědavý. Vypadalo to, že se naloží hned napoprvé, kdyby... Kdyby ti "zkušení přepravci" nezačali halekat zezadu: "Tak jdi, no jdi, hej" a nepřidali k tomu nějaké posuňky. Vytáhl mě zpět. Říkala jsem, ať mi u jeho zadku nikdo nic nedělá. Tak podruhé... a zase si museli oni přiložit polínko... už jsem zařvala: "Kur...!, Co jsem říkala!" Konečně pochopili, že mi do toho nemají mluvit. Normálně jsem šla ven, vyslala Amiho v pohodě na kruh směrem do přepravníku, kde to tedy pak ještě Jarek jistil s mrkvičkou. Ami nastoupil během 20 vteřin. Jeho obrovská pr... vypadala vedle té mladé kobylky ještě mnohem větší. Měl to na šířku akorát, ale zase na druhou stranu - neměl šanci ve vleku padnout :-))). Šla jsem ho tedy dopředu uvázat, pověsila jsem jim tam síť se senem, naposledy pohladila, dala pusu na cestu a pak už jsem moc na cestu neviděla. Proč? To snad nemusím vysvětlovat. Ještě jsme si stihli s "novou rodinou" potykat - Pavel a Janka, zamávat té naší prdelce a bylo hotovo. Ami jen otočil naším směrem uši, po očku mrkl a v klidu se odvážel.


Amigův nový kamarád fjord Cappucino s dcerkou Pavla Cappucino s Pavlovou dcerkou


Představte si, jede do vesničky Střítež u Hranic na Moravě. Z vesničky je Jarkova babička a ve vedlejší má hrob Jarkův táta. Máme zase o důvod víc k návštěvě těchto míst :-)) Jo, a Ami se vlastně vrací do svého rodného kraje, neboť se narodil ve Frýdku Místku. Ale jemu je to asi srdečně jedno...


Dali jsme si trochu "slané" kávy (to ty slzy) s bábovkou. Podle známé pohádkové písničky: "Dělání, dělání, všechny smutky zahání. Dělání, dělání je lék." jsme se asi ve dvě pustili do stavby koňského přístřešku. Končili jsme až za svitu halogenky po 17. hodině. A zde je výsledek.


přístřešek - stavba započala


Zatím stále netrpělivě očekáváme zprávu, jak dojeli. Jistě teď mají spoustu starostí se seznamováním atd. , tak jim volat nebudu. Zítra snad budeme vědět.


Bolí nás po té stavbě tělo a z jiné stránky i duše, tak zalezeme do postýlek...


Teď, po 20. hodině, nám přišel telefonát z Moravy. Cestu zvládli bez problémů, na místo se dovezli už spolu s Capučem (on se také stěhoval z jiné stáje). V pohodě vycouvali a poslušně oba šli do svých nových boxíků. Mají tam nastláno slámou a tak prý Ami nevěděl do čeho se má pustit dřív seno nebo sláma? :-)) Přišel se na ně podívat celý uvítací výbor lidiček a dětiček z okolí. Kluci koňovití prý se očichali a od první chvíle jsou kámoši. Tak hodně štěstí kluci!

(více)
21.11.2010 18:54:29 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Je mživo

Že by začal hnusný podzim? Asi jo, když zrovna neprší, tak alespoň celý den mží a mží... Koňové jsou mokří, vyčistit se to nedá, tak mám alespoň vymluvu, proč nemůžeme do sedla :-)).


cirkusáci ve cvalu


Tak alespoň zkoušíme společnou práci v kruhovce - včera poprvé, dnes znovu. Je strašná prča pozorovat, jak si to mezi sebou vyříkávají, když udělám "zlou tchýni", tak dělají, že oni vůbec nic, oni muzikanti... :-))) Fíček je velice snaživý, ale taky umí vyhazovat. Ami se neustále snaží Fíka vyblokovávat od Baby. Ta, pokud je pro změnu za Fíkem, tak ho čumákem pošťuchuje, ať běží rychleji (když on má nejkratší nožičky).


moje zlatíčka


Ale na pauzu reagují všici dobře, zvlášť, když občas něco vylovím z kapsy.


Také jsme začli na poslední chvíli pře zimou budovat. Slíbili jsme to bývalé majitelce Fíka, že uděláme přístřešek, aby byli s Bejbkou co nejvíc venku. No a také budu klidnější já, když budeme oba celý den v práci a bude slota nebo naopak pařák, že budou mít kam zalézt.


Co nám to zase dovezli?


zvědavci


No přece trámy na přístřešek.


trámy


A co je tady pod tím? (ohraženo a zakryto, aby se koníci nezranili, když kolem proletí)


zakryté patky


No přece zabetonované patky přístřešku.


patka


Teď už jenom chybí nějaké šikovné ručičky. Čí to asi budou? No přeci naše.

(více)
18.11.2010 17:46:36 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

"Jarní" podzimní víkend

Teploty se šplhaly k 19 stupňům a až na silnější vítr bylo nádherně. I když jsem do tohoto víkendu vstupovala se smíšenými pocity (vysvětlím následně), nakonec jsme si ho užili.


Proč ty pocity? V sobotu se měli přijet podívat 3 týdny slibovaní zájemci od Domažlic na Amiga. Na můj dotaz ve čtvrtek na upřesnění hodiny příjezdu však nikdo nereagoval. Říkala jsem si, že jim třeba nejde mail nebo se něco stalo a do posledních minut celého sobotního dopoledne (na něm jsme byli domluveni) jsem si myslela, že se nakonec ukáží. Opak byl pravdou. Před polednem přišel mail s omluvou, že si to rozmysleli, že je pán také začátečník (to ovšem od začátku věděli, že je to důvod prodeje...). No čert vem, že jsem z pátku na sobotu s neblahým tušením nespala.


Teri se snaží nepadat


V pátek večer se ozvala Terezka z Veselí, zda může v sobotu přijít. Byla tu od 9 asi skoro do 13. hodiny. My dvě jsme vyčistili všechny 3 koníky. Páníček si "užíval" kopáním a betonováním 6 patek na přístřešek pro koníky. Teri je také úplný začátečník. Protože nemá klidné holeně, moc se Bejbince posledně v klusu nelíbila. Proto jsme osedlali naše další zlato - Amiga. Šlo jim to v pracovní i lehkém klusu docela fajn a bez větších problémů. Aby si vyzkoušela "nezávislý" sed bez sedla, zkusili jsme to na Fíkovi. Terka měla pěkně jemné ruce z Amiga a šlo to i na Fíčkovi. Jen když s ní rychleji zabočil na menší kruh, tak asi 2x sklouzla. To vše bylo vždy v pohodě, protože je Fík trpaslík a Teri v podstatě hned stála na zemi. Musela jsem to taky vyzkoušet a taky se mi to málem povedlo - to sklouznutí, haha. Hlavně když jsem se snažila Fíčka pěkně ohnout v kruhu a přenášela jsem tedy váhu ven a zapomněla, že tam není ten třmen :-))).


Terezka v pauze


Odpoledne jsem naštvaná, zklamaná atp. zasedla k PC a podala asi na jedenáct inzertních serverů inzerát na prodej Amiho. Už večer začaly chodit dotazy. Máme několik vážných zájemců. Ten nejvážnější, který se přijede podívat, vyzkoušet a rovnou s vozíkem (co kdyby), volal dnes (v neděli) ráno, tak ten přijede s přítelkyní až od Hranic na Moravě. Mají hřebečka fjorda jménem Cappucino. Potřebují ho vzít ze stáje, kde nejsou spokojeni, domů, kde si vybudovali stání a potřebují podobného koníka. Ami prý je povahově podobný se svou veselostí a vymýšlením ptákovinek. Pravda, prý horsemanship nezná, ale jeho přítelkyně, která pracovala asi 5 let u koní v Holandsku, snad povědomost má. Tak doufám, že by to mohlo ve středu klapnout. Aby byl Ami v dobrých rukách a abych už měla to nejhorší za sebou. To bude slzavé údolí. A zase tu budu sama - Jarek je v práci...


Fík bez sedla a já


Na neděli jsme měli domluveny 2 "akce" a Jarek ještě dopoledne, že konečně asi po dvou měsících vytáhne Barču na cvičák do Kardašky. To proběhlo a prý si dobře zacvičili. Odpoledne se mělo kovat a pak očkování koní. Jelikož bylo tak krásně, kovář potřeboval odpoledne na pole a tak přijel dopoledne. Vše jsme spolu zvládli, než se Jarek vrátil. Ten se nestačil divit.


Bara se fotí na web chovatelky


Chovatelka Baraky aktualizuje svoje webovky a tak jsme museli nafotit tu naši slečnu a poslat foto ku Praze.


Saša s mamkou a Jarek coby majitel haflošků


Po obědě přijela naše paní veterinářka i s dcerou Sašou, které jsem se snažila loni na Adíkovi dát opravdu minimální základy. Letos už byla asi podruhé na koňském táboře a chodí také už do 2. třídy ZŠ. Domluvili jsme to tak, že nějdřív pojedeme pod sedlem na procházku, užít si sluníčka a pak se teprve naočkuje (chřípka+tetanus). Krátká procházka se vydařila. Fík byl dnes nějaký hyperaktivní, pořád chtěl klusat, ale kvůli Saše na Amigovi jsme nemohli. Večer, když jsme je volali domů, zjistili jsme, že Fík definitivně převzal "vládu" nad ministádečkem. On šel domů první, u kruhovky se zastavil a ti dva ho ani omylem nepředběhli. Naopak, stáli jak přikovaní. Pak se pohnul a Ami jen naznačil, že by šel rychlejc, že už ve žlabu určitě je nějaká mňamka, ale se zlou se potázal. Fík se po něm ošklivě ohnal a uvedl vše na pravou míru.


 hafloši ujeli nám


Tož tak. Uvidíme o čem se zadaří psát příšt :-))).

(více)
14.11.2010 18:19:14 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Víkend s návštěvou

k uvítání návštěvy


Tak takto běželi všichni uvítat naši dlouho domlouvanou a konečně realizovanou (po 11 měsících) návštěvu - přijeli k nám naši velcí a milí přátelé z Plzně - Michálci, a to v plném počtu 5 lidiček. Po super obědě, který si návštěva přivezla (ostatní si vemte příklad, jo :-))) - králík na zelenině byl mňamka!) a když všem trochu slehlo, jsme vyrazili ven. Bylo sice dost větrno a měla jsem obavy z koníků, jak zvládnou nápory větru a tak početnou skupinu lidí kolem a na svých hřbetech.


Po "předletové přípravě" jsem přidělila koníky první části jezdců - Kačenka, jako již "ostřílený" jezdec (pár hodin na borské jízdárně v Plzni je přeci jen znát) "vyfasovala" Bejbku, nejtěžší účastník zájezdu Velký Jára - Amiga a Janička, která tvrdila, že vůbec jezdit nechce a že tedy fakt ne - spolehlivého Fíka (nakonec byla šťastná, že mnou byla nekompromisně k nasednutí - vysazení na oře donucena).


nachystáno k vyjížďce


Dle předpokladu byla Baby trochu aktivnější, ale po počátečním rychlejším tempu - proto takhle vedla čelo našeho lotu, se zklidnila a bylo vše v pohodě.


Baby s Kačkou v čele


Pravda, pro jistotu jsem jí také vzala na vodítko. Nechceme přeci nějaké úrazy, ne?!


karavana


Jak vidíte na fotce po návratu z "vyjížďky", equipa se nám trochu změnila - Amiga měl Tomáš a jeho brácha Honza (nejvyšší jezdec na nejmenším koni - docela komické, ale šlo jim to spolu), Kačenka (Honzova novomanželka) zůstala na Bejbě.


šťastný návrat


První oběti našeho koňomilného víkendu nenechaly na sebe dlouho čekat. Zde se nám povaluje sedlo a vedle něho Ami.


sundal sedlo a umřel


Po něco málo teoretického vysvětlování laické veřejnosti, jak že fungují principi horsemanshipu, tlaky jako žádost a uvolnění jako pochvala, nutná gymnastika s koníky, jsem si neodpustila ukázku, na jak neznatelné pobídky umí Baby reagovat, jak se dá lehce vést a ohnout. Myslím si, že s prací, která je vidět na této fotografii by byl spokojený i Vašík Bořánků (doufám). Já tedy spokojená jsem a kočička Bejbka taky.


ukázka snad super práce na kruhu


... i když nevím nevím, jen byla propuštěna z "práce" zatím skoro čistě bílá, byla druhou upadnuvší (panebože, snad je ten přechodník dobře) obětí sobotního ježdění a k tomu do blátíčka, takže z ní byla taková appaloosa v negativu :-))


druhá mrtvola


Jelikož se meteorologům nevyplnila nedělní předpověď na désť (pršelo jen v noci), vyrazili jsme na koníky už dopoledne - radši, co kdyby ten déšť... a to v osvědčené sestavě.


"už mě koně vyvádějí"


Fík s HonzouAmigo s TomášekBaby s Kačkou


Tantokrát jsme se rozhodli, tedy já jsem se rozhodla, haha, pro "jízdárenskou práci". Říkala jsem si, že je vypustím do naší improvizované ohražené jízdárny a děj se vůle Boží. Měla jsem trochu obavy, jak všichni 3 koníci, kteří ještě takhle na jízdárně pohromadě nebyli, vše zvládnou a k tomu s amatérskými jezdci. Ale vítr nefičel, to bylo velké plus, vládla všeobecně pohodová nálada, tak se to snad přeneslo i na koníky a šlo to. Aby koňským hřbetům nebylo příliš ubližováno (a taky pro své pohodlíčko, že taťko?!), již před časem Jarek vytvořil "nástupní ostrůvek" z upravené palety.


z nástupního ostrůvku


Po počátečních úpravách výstroje a lehkého chaosu na jízdárně jsem se snažila vysvětli zásady, či názvosloví, alespoň co to je jezdit na pravou a nebo na levou ruku, snažit se dodržovat rozestupy, důležitou věc - jako kde jsou brzdy a jak zatočit. Proč nekopat do koní a nebrat je silou za hubu.


počáteční chaos na jízdárně


Kupodivu to jezdci docela pochopili a koníci si až tak nedělali, co chtěli, tak si myslím, že to bylo příjemné pro všechny strany. Po pravdě - pro oře o něco míň, přeci jen pobídky a pomůcky nemohly být tak přesné, jak jsou zvyklí..., ale zvládali to.


haflingáři


Bejbka občas zrychlovala nebo se jí něco nelíbilo, ale nakonec si na sebe zvykly, holky jedny šikovný, a začalo se jim dařit pěkně klusat a dělat kroužky.


Kačka si už s Baby rozuměla


Honza si snad poprvé v životě zacválal a to díky tomu, že Fík udělal sám asi 3 cvalové skoky, tak jsme si řekli, že to prubnem chtěně. Poprvé se Honza lekl a chňapl po otěžích, takže ze cvalu nic moc nebylo. Po vysvětlení, že nesmí do těch otěží šahat a nechat ruce v klidu, se to krásně povedlo a obcválali skoro celou jízdárnu!


Honza cválal!


Kačka s Bejbkou jezdili v podstatě samostatně a něco tam kutily, kluci to za dozoru zvládali taky dobře. Tomáš zkoušel i obraty!


snaha lektora


Velký Jára projevil přání též se ještě povozit. Jak je vidět, náš cirgusák Ami opět nezklamal a předvedl se, co ho baví. Ami měl trochu keců, protože Jára nebyl zpočátku uvolněný, ale pak to pěkně zvládli i v klusu ...


opět náš cirgusák Ami


... pravda, s poněkud zoufalým výrazem v očích jezdce, ale zvládli!


Velký Jára v klusu!


Kačka si chtěla zkusit taky cval, což jsem nechtěla s Baby riskovat. Proto přesedla na spolehlivého Fíka. Byl trochu problém, protože jak Kačka zjemnila své pobídky na Bejbince, nešlo to na Fíkovi, protože přeci jen je trochu tvrdší. Nakonec snad půl jízdárny lehce zacválali.


Kačka zkusila i Fíka


Koníky jsme na louce odsedlali a ti byli rádi, že mají od nás pokoj. Bejby si asi dala na oslavu nějakou štamperličku a takhle dopadla :-))) (To se jen podařilo zachytit její vstávání po blaženém vyválení, takovou fotku jsem ještě ve sbírce neměla.)


poslední tažení? ne to jen vstává


Koníci dostali nějaké mňamky za odměnu, že to s námi vydrželi a my jsme si dali gulášek, kafíčko a buchty, prostě jsme se přežr....Důležité je, že ač asi byli naši svěřenci v šoku z tolika pohybu, že zůstali spokojení, nikdo ani čtyř ani dvou nožci nebyli zraněni. Naše návštěva byla snad trochu šťastná nejen z povození se na koních, ale i z procházky s pejsky, z blbnutí s nimi - zvláště Zoráček byl "vytížen" - je to mazlivá vtěrka, která dokáže přízně návštěv pěkně zneužít (nechají si vlézt pomalu do taliřů, že?!) Bohužel inkriminované foto se nepovedlo zkopírovat do článku - najdete ho v galerii obrázků 2010.


Díky našim kamarádům z Plzně a našemu zvěřinci globálně za super víkend!


 


 

(více)
08.11.2010 09:35:27 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co na to ta Iva...

Jen chci tímto reagovat na komentáře u předchozího článečku. Předem musím podotknout, že z valné většiny půjde o "odborný" text, kterému budou rozumět lidičky "postižení Bořánkama" :-)


Zrovna jsem se před chvílí vrátila z procházky s pejsky a s Jarkem a k tomu s brekem. Proč? No kvůli Amigovi.


Dnes jsem se ráno vrátila z práce, samozřejmě po dvou nočních za volantem unavená, nevyspalá, ale nádherné počasí mě přemluvilo, šla jsem místo spaní ven a že si osedlám všechny 3 koníky (ve finále na Bejbinku nedošlo, protože jsem už pak byla fakt unavená - taky se mnou nemluvila, když oba kluci za mnou běhali po pastvině jak pejskové a ona stála u kruhovky a čučela).


Nejdřív jsem se "vrhla" na Amiho. V kruhovce jsme pěkně prošli mateřskou školku, nasedlali a šli na naši improvizovanou jízdárnu. Neměla jsem vůbec co řešit, přestože jsme pořádně nejezdili už dlouho. Prošli jsme si všechno - přechody, obraty, práci na kruhu, couvání, uvolňovačky. Vše téměř bez chybičky. Funguje na jemné pobídky, prostě paráda. Konstatovala jsem, že až se 13.11. na něho přijedou podívat potencionální noví majitelé, že si neuděláme ostudu.


Pak jsem si podobně "opracovala" Fíčka. Už je ze země mnohem jemnější, nechal se už i šustivým pytlem přejíždět, jen stále trochu reaguje hlavou na prudší pohyb rukou. Asi měl kdysi špatnou zkušenost a ještě u nás nemá tak zakotvenou důvěru, aby chápal, že mu fakt nic špatného neprovedem. Ale na tom se zapracuje. Sedlo jsem mu dala nejdříve bez podsedlovky, abych vymákla to správné místo. Pas s dekou a asi se to povedlo. Sedělo pěkně a nehnulo se mi. Také má nějaký problém s nasedáním jezdce - možná zase ještě ta nedůvěra. Dělal to v sobotu s Verčou, včera s Jardou a dnes to chtěl provádět i se mnou. No vyhrála jsem si s tím možná 10 minut. Když při náznaku nasedání couvl nebo ustoupil, zase jsem ho přivedla přesně na místo, kde stál předtím, uvolnila a dokolečka. Hladila, rukama zatížila třmeny, uvolnila záda, hladila, chtěla nasednout, zase zpět na místo... Uf. Ale podařilo se. Nakonec zůstal stát s uvolněným krkem. Hodně jsem ze sedla chválila, uvolňovala. Dost se točil, než pochopil, že se má zastavit a uvolnit záda. Pak jsme chvíli ťapkali. Musí se naučit držet určený směr při stěně jízdárny - to chápal docela rychle. Také asi na potřetí pochopil zastavení - rotace pánve, hou a už udělá jen 2 kroky a stojí bez toho aniž bych mu sáhla po otěžích! Jen na jeho ohýbání bude víc práce - na kruhu chodí jak prkýnko. Po chvíli začal trochu dávat čumák, ale když jsem ho z toho mrňavého kroužku, který udělal chtěla vytlačit holení přes žebra, tak chudinka zbytečně zrychloval a já pak byla vyklepaná jak z vejtřasky (staré nejen vojenské vozidlo). Divil se tomu, že má držet rytmus, že při zrychlování půjde na kroužek, ale za tu chvilku na jízdárně (tak 20 minut) se mi zdálo, že pochopil dost věcí. Také jsem vyzkoušela Hanky slovní povel "pomalu" , abych mu stále nemusela šahat, i když lehce, do huby a ono to zafungovalo. Pak jsem i začala vychytávat pěkný klus. Škoda, že není tak prostorný, jako u Amiho. Ono se to dá naučit, ale to fakt nevím jak, takže to řešit nebudu. Nechci mu nějakými experimenty třeba pokazit záda.


No a proč ten brekot? Právě kvůli tomu, že mám možnost vidět a ocenit to, co jsme do Amiho vložili, co jsme ho naučili a co tedy umí. Spoustu toho neumí, protože to neumím ani já, že?! Ale je mi líto, že se takového koníka, šmudlíka našeho hajzlovitého s nevinným výrazem v očích, budeme "zbavovat". Jenže právě 2 zadky na 3 koně - to neštimuje. Vždy bychom jednoho koně šidili, nervovali je i sebe. Nejdříve jsem uvažovala, že se z nás stanou haflingáři, že prodáme Bejbinku. Tenhle nápad mi však vydržel asi tak 15 vteřin. Ami je mladík, který si rychle zvykne a přizpůsobí se, je takový splachovací. Ale co Baby se svou složitou povahou, která je teď tak jemná a máme hezký vztah. Ona by se těžko smiřovala s něčím jiným a začala by to být třeba zase taková potvora, jakou bývala. To prostě nejde, no!


Takže u rozhodnutí, že nám zůstane Fík a Baby zůstáváme a proto už od teď brečím...

(více)
03.11.2010 15:53:35 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

První noc a dva dny


Tak musím napsat pár (no, asi více než pár) řádků o začátcích Fíka U čtyř borovic.


 


První večer, když jsem otevřela stáje, probíhalo to naprosto v klidu jako by tu Fík bydlel pořád. Nejdřív se do stáje hrnul Ami, ten má box nejdál vzadu od dveří, pak šla Baby samozřejmě rovnou do svého prostředního boxu a pak jako by se nechumelilo automaticky, bez jakéhokoliv zaváhání Fíček flíček do svého nejblíž u dveří stáje. Pustil se do ve žlabu připravené cibule (jeho speciální pochoutka) a půlky klasu kukuřice. Sice trochu koukal, že jsem za ním zavřela dvířka, ale to je tak všechno. Přišel se ještě přes ně pomazlit, dal mi cibulovou pusu a šli pěkně spinkat. Ještě tedy zobali seno. Ráno bylo vidět, že v noci ležel - otisk na pilinách. Po snídani - hrstička granulí s jeho sirupem na kloubíky + minerály - hned se do toho pustil s velkou chutí, tak pak všichni ze stáje v klidu vyšli, venku se zase očuchali, Fík si jednou dupnul a šli v klidu na louku. Pohodička. Včera i dnes už se hrnul do stájí jako první!


trocha pohybu pro kameru 


V pátek jsem se nemohla dočkat, jak Jarek pojede na Fíkovi a jak to půjde a jak to uděláme s třetím koníkem, který bude ten „vyděděnec“, co s námi nepůjde, nebo půjde na volno... a jestli to tím pádem přežijeme my ostatní.  S koníky jsme ten den strávili přes 3 hodiny. Nejdřív šel do kruhovky Fík, abych zjistila, co umí, jak na co reaguje - je fajn a rychle chápe, co po něm chceme. Jen pohazování hlavou musíme trochu odbourat - možná je lehce nervozní, nebo zkouší, jestli udělám krok od něho, když do mě strčí hlavou a jestli tedy šéfovat bude on. To se ale plete. Zvlášť, když mi Hanka napsala toto: K práci v kruhovce- to je celý Fík, ne nadarmo jsme mu pro jeho touhu šéfovat všemu okolo něho říkali "šéFík" a taky je samozřejmě "Fíkanej". Jasně, nenech si to líbit, jak říkám- pěkně mu to první vteřinu nandej bez ohledu na jeho kecy, a uvidíš, jak se bude spokojeně olizovat. On totiž ví, že většina lidí mu na ty jeho řečičky skočí a on se stane největším Šéfíkem ve stádě lidí a koní, tak zkouší, jestli patříte do kategorie lidí, kterým bude šéfovat on, anebo do té menšiny, kterou stojí za to poslouchat. Ale až si vás zařadí, tak už to vůbec řešit nebude a bude spokojeně poslouchat bez házení hlavou a podobných výmyslů.


Také není tolik jemný v pobídkách jako Ami, nebo spíš si musí zvyknout na malé odlišnosti. Je s ním pěkná, příjemná práce. Pak šla do kruhovky Baby, jen tak na obě oči, tam nebylo co řešit.  Ami pak měl strašně keců, protože jsme taky dýl nic nedělali a ke všemu nemohl přežít, že ona je tam s ním sama, a úplně z něho čišelo: „Panebože, co budu dělat?“.  Tak jsem ho přesvědčila, že teď bude sledovat mě a ne je. No a bylo to fajn. Jsem si ho osedlala, pak Jarek osedlal Fíka, já vyzkoušela, jestli Bejbka půjde vodit za Amigem na 4m vodítku. Šlo to jako by to dělali pořád :-), i jsme krásně stereo couvali.


bez problémů domů


Tak jsme vyrazili na pidivyjížďku, asi 1km tam, druhý zpět. I jsme si kousek v této sestavě zaklusali. Všichni byli v pohodě. Docela jsme měli z toho bezva pocit.


podzimní pohodička 


V sobotu přijela Verča s Járou a Nikoláskem. Byli jsme domluveni, že po obědě vyrazíme ve třech ven. Verča si vzala Fíka neboť se na mlaďocha Amiho necítila a přestože Bejbinka je úplně jiná, než bývala, taky by jí nechtěla.


všichni tři pod sedlem


Chtěla si vyzkoušet nového člena rodiny. Moc byla s novým "strojem" (to je jen vtipný název z úst jejího jednoho kamaráda-motorkáře) spokojená. Obě oči měla než stačila dojít do středu kruhovky. Vyjížďka byla super, jen Jarek trochu zase zápasil s Amigem. Tentokrát jsme byli už na "delší" vyjížďce - dohromady to udělalo asi 4 km! haha, ale je to úspěch, prošli jsme se kolem návsi vedlejší vesničky a zase domů. Mezitím jsme pokecali s dvěma dědulama a koníci stáli, jak přišití a spokojení. Verča si „vychytala“ klus, který byl příjemný a poradila tátovi, jak na to. Jen nás zlobilo to nové drezurní sedlo. Stále nedrželo uprostřed, ale prostě bylo buď vlevo, či vpravo (na fotkách je to vidět, jak Verča „vyrovnávala“). Venku jsme ho přesedlávali, dali víc dopředu, ale stejně se to zase stalo. Přitom je to to samé sedlo, co měl Fík doma, jen posedlí není 16,5“ ale 17,5“. Tím to přeci být nemůže a dotáhnout už jsme to víc nemohli, aby Fík nevydechl naposledy... Měli jsme pak dotaženo na obou stranách na stejný počet dírek, aby byl drezurní podbřišák pod středem břicha. Měl by někdo nějakou radu, prosím?


zlatá Baby veze Nikyho domů


Na zpáteční cestu nám přišel naproti Nikolásek s tátou,


3 koně, 4 jezdci


tak se vezl hodně daleko na Bejbce, i jsme s ním zaklusali a líbilo se mu to.


Niky na Fíkovi


Pak ještě vyzkoušel Fíka.


Jinak fotky vypovídají za vše, pohoda z nich jen čiší, jen ti dva si občas ještě vysvětlují, čí ta Bejba je..., ale ke kontaktnímu boji nedochází, tak ať si to vyřizují, jak chtějí, ne?


zase mají pánové pár keců


 


(více)
31.10.2010 18:02:37 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

FÍK

 

Fíček v plné kráse


* 5.3.2000 - dosud  /


podle nových informací * 4.4.1999 a další nové info v článku "2 v 1" z července 2011


Náš je od 28.10.2010 - dosud.


Co o něm vlastně víme? Moc toho z průkazu koně nevyčteme. Je zde uvedeno ne plemeno (rodiče nejsou uvedeni), ale typ - tj. právě haflingský kůň. Víme také, že byl kastrován až 7.9.2006, což je docela pozdě a proto je obdivuhodný, že je tak klidný, prostě charakterní.


Podle vyprávění Kotálových snad u svého původního majitele i tahal v lese, tak by nám mohl v zimě protahovat ten sníh :-))) jestli to nezapomněl. Pak měl chvilku smůlu, že na něho už další majitelka neměla penízky a byl ke Kotálovům přivezen v zanedbaném stavu. O to víc si zřejmě váží dobré péče.


Následující zkopíruji z informativních mailů od Hanky:



  • Fík je velice hodný kůň, a je ochotný pracovat - ale pouze, pokud jezdíš pravidelně - (minimálně 3x týdně, cca obden)- tedy ne jednou za měsíc za dva, to mu nevyhovuje.
  • Jezdím ho podle kurzů Václava Bořánka, to mu vyhovuje víc, ty principy, které Vašek učí. Při ježdění obden reaguje na myšlenku, ale pokud jsem na něm neseděla 2 měsíce, pak si ho nejdříve srovnám v kruhovce (obě oči)- práce tak cca 2 minuty, nasedlám a jedu. Jako učitel horsemanshipu a jeho principů výborný.

  • Celých pět let také nikdy nebyl sám, vždy byl 24/7 v přítomnosti dalších koní. Když jsem ho poprvé přivedla ze samotky ke koním, byl z toho úplně hotový, nikdy nezapomenu, jak se k nim tulil, jak o ně pečoval, první týden se od nich nechtěl hnout ani na 1 metr, jak strašně moc je potřeboval, to byl ještě hřebec.


    Jinak- je bez podkov.



  • eště k tomu co FÍk umí- např. několik rychlostí a kvalit klusu, je fajn, že reaguje na nepatrnou změnu těžiště, skoro na myšlenku...umí toho hodně, ale začátečník to z něj stejně nedostane (dostane- ale za pár let :-)), ale jako jeho jezdci mi přišlo milé, že je naladěný na mě, je to pohodlné, je to něco, co Ti prostě jízdárenský kůň nemůže dát, asi je to vztah. Proto ten prodej bolí...je pohodlný i bez sedla, tak jsem jezdila často...



  • Fík je naučený práci na dvou opratích- to jsem s ním dělala já, ale než jsem ho koupila, tak u chovatele tahal v lese (byl zaučen do tahu), tak můžete s ním...on za práci bude rád.


Snad se Hanka nebude zlobit za její plnou citaci zda na blogu.


Kdybyste někdo Fíčka znali nebo někdo měl jakékoliv doplňující informace, budeme rádi.


    (více)
    28.10.2010 15:13:06 | 1 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Změny v našem zvěřinci

    aneb Zrušili jsme akvárko a přijel k nám maxipes.

    Co to povídám? Fík to sice je, ale ne maxipes, ale haflingský 10letý valášek (kratičká zprávička bude dána do sekce „Životopisy koní“). To je překvápko, co? No jo, to jsme celí my! Jak k tomu došlo...


     


    19.10. večer k nám dorazil mail od mé emailové koňské kamarádky Hanky od Strakonic. Už ani nevím z jakého důvodu, ale prostě jsme se nějak oslovili přes návštěvní knihu Bořánkovic webovek – díky jim za to! Není to první příklad navázání dobrého přátelství tímto způsobem.


    Tedy dál. V mailu stálo, že bohužel musí prodat své dva koníky 


    kámoši v Katovicích


    10 letého hafloška a 2,5 letého hřebečka shetlanda. Byly přiloženy i další fotky,


    v plné kondici s býv.páníčkem Pavlem


     


    s Hankou v jiném stavu


    které nám učarovali a řekla jsem, že je to přesně to, co potřebujeme, ale... Jenže to ale se nějak vytratilo a jelikož je Hanka také vyznavačkou přirozené komunikace, má koníky naučené podobně jako my ty naše. Vyměnili jsme si několik mailů, že co kdo umí, jak koně tak my, kolik penízek by to obnášelo a další důležité věci, v neděli jsme se na něho jeli podívat, vyzkoušet a byla ruka v rukávu... Koník, přestože dlouho nejezdil, byl spolehlivý, nic nevymýšlel a spokojeně si ťapkal. Dokonce Hanka říkala, že ještě nikoho cizího takhle nesvezl a neposlouchal, tak že prý se mu líbíme :-). Bude to takový přiměřený klidný pan učitel pro Jarka a konečně začneme jezdit na vyjížďky. (Foťák z důvodů nadšení zapomenut v tašce v obýváku.)


    frajer Fikus


    Tady na tom místě musím poděkovat teď již bývalým majitelům Fíčka za důvěru, kterou v nás vložili. Je to pro nás závazek a budeme se snažit, abychom se tu společně měli všichni fajn.


    O akci věděli pouze naši přepravci a pak Ivetka z Bzence, která už netrpělivě čeká na tento článek.


    Dnes asi v 9 jsme přijeli do Katovic. Fíček se spokojeně pásl na seně se svým malým kamarádem. Vzal si od páníčka poslední dobrůtku v podobě listů zelí, podělil se o to se slepicemi, nechal si nasadit ohlávku a během pár okamžiků se bez problémů naložil. Pak jsme šli vyřídit papírování atd. Jelikož, kdybych rychle neodešla, by nastalo ještě větší slzavé údolí, než u Kotálových panovalo, rychle jsem se rozloučila a zmizela. (Mimochodem, stejné to bude stoprocentně u nás, až si někdo přijede pro našeho Ámoše kámoše, to už bulím teď, ale jinak to nepůjde 13.11. se na něho přijedou podívat lidičky od Domažlic.)


    Fík vstoupil na svou novou pastvinu


    Cestu jsme absolvovali asi za hoďku a půl naprosto v pohodě, po cestě se cpal senem a jen malinko se opotil. Na naší louce vystoupil jako profík, zařehtal na Amiho a Bejbu a ihned se pustil do kombajnování trávy – hafling no.


    Fík okamžitě zkouší kvalitu


    Náš dopravce Pepa, když viděl, jak to vše bere v pohodě konstatoval, že to není hafling ale flegming :-) .


    Jo a  A+B to vzali tryskem ze své ohražené části pastviny pryč a vykukovali zpoza kruhovky, co že je to tam za návštěvu, či vetřelce?


    okukování nového kámoše


     


    nezájem


    Šla jsem jim dát mrkvičku a poslala je zpět na pastvinu. Došlo k prvním kontaktům přes ohradník, bohužel dostala Bejbka i já ránu :-( a může za to Jarda, který mi neřekl, že pustil elektřinu. 2x se proběhli kolem ohradníku a Bejba začala poskakovat jak na pérkách a dupat, že jako já jdu za tebou nebo co to mělo být. Tak jsme otevřeli obě pastviny. Tedy u té druhé jsme ani nestihli dát spodní břevno vchodu pryč a ti dva přeskočili a všichni k sobě běželi.


    první očuchávání


    Bejba se neměla šanci moc seznamovat, tak jen lítala sem a tam.


    společné běhání


    Ono totiž Ami je profík jako basketbalový hráč, který blokuje přístup protihráči ke koši. Přesně tak to dělal s Fíkem a ten koš byla Baby.


    důkladnější seznámení


    Chvíli jsme je natáčeli a fotili a bylo se na co koukat. Jinak žádná agresivita a nakonec to dopadlo tak, že ti dva rezavci blonďatí se pasou spolu jak teplí bratři a Bejbinka chudinka sama opodál.


    Teď při psaní článku slyším nějaké hýkání – koukám a oni si to tam pod borovicemi trochu všichni tři vyřikávají a za chvíli už pohodička – Baby se pásla čumák na čumák s Fíkem a Ami opodál a pak všichni tři spolu ve skupince popocházejí a dlabou. Fajn!


    Jo a jelikož se tatínek (to jako Jarda) konečně svezl v kvalitním sedle, co měl Fíček v bývalém domově, opatřili jsme mu z netu rok staré stejné (akorát na větší zadek, než má Hanička a Pája). Je to pěkně hluboké drezurní sedlo Wintec Isabell s vyměnitelnou komorou (na soudky), které mu okamžitě dalo nohy do správné polohy :-)


    sedlo Wintec


    No a taky se vlastně stal, i když na přechodnou dobu, majitelem DVOU koní!


     


    P.S. k tomu akvárku.


    Jelikož nám od výměny veškeré vody, vydrbání kamenů a výměny písku opět asi po týdnu začalo zelenat a stále a stále i po přidávání všech možných přípravků proti řasám, rozhodli jsme se zanechat téměř denní činnosti – výměna poloviny vody. Ono totiž, dle zákazníka naší Verči jde o nějakého láčkovce či co a asi se to tam dostalo nějakým žrádýlkem nejspíš. Musíme vzít někdy vše savem, nasvítit infralampou apod. Rybičky jsme tedy dali kolegyni Jardy a vše zrušili, protože teď jsme prostě měli jiné starosti, viz výše


     


    P.P.S. Také jsem chtěla minulý týden napsat a doložit fotkami zprávu z Country bálu, který pořádali Hanka a Pepa (mj.přepravci koní a doufám naši kamarádi) po jejich úspěšné Hubertce, které se zúčastnilo 22 koní! (Případné info o akci a fotky z ní na odkazu Ranč u potoka). Jenže, jak jsem byla unavená z jízdy z Holandska a dala si k tomu grog, tak jsem tak nějak mávla rukou a foťák přistál asi 3 m od našeho stolu pěkně na parketu. A tak si tam pěkně ležel, že vypadal spokojeně.


    chudáček Olympusek


    Jenže měl otevřený objektiv a ten už to nerozchodil. Takto vypadá teď


    Jardovo foto po havárii foťáku


    a taková byla poslední fotka po té. Jinak jsme se ale skvěle bavili a naučili jsme se 3 country tance :-)))

    (více)
    28.10.2010 14:12:32 | 3 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Odčervení?

    Po několika letech, naposledy jestě v Kameňáku, jsem se rozhodla, že místo toho, abych bezhlavě odčervila koníky, nechám udělat labortorní vyšetření jejich koblížků. Teď v pátek přišly výsledky s dobrou zprávou:



    • Baby Breeze - vyšetření na přítomnost parazitů - negativní!

    • Amigo - stejné vyšetření - tzv. na 1+ (jeden křížek) vajíčka malých strongylidů, tzn. správně rod Cyathostominae

    Dle paní MVDr. Horáčkové je tedy zbytečná aplikace odčervovacích prostředků neboť i Amigův nález je zanedbatelný. Případné odčervení tedy budeme řešit asi až na jaře, a to zřejmě Eqvalan pastou nebo Equestem (tyto jsou právě na Strongylidy účinné).


    Tímto miničlánečkem jsem chtěla jen říct, že se vyplácí naše každodenní plahočení se s kolečkem (po jihočesku s kotoučem), lopatou a francouzskými hráběmi po pastvině za účelem sběru "čerstvých koblih"*). Celá laboratorní vyšetření stála za oba koně 200,-Kč, což je cca 3x - 5x levnější než odčervení samé a navíc vlastně zbytečně nezasahuji do citlivé mikroflory koňských střev.


     


    *) Za toto jsem si kdysi dávno v Kameňáku vysloužila oslovení "teta bobík", a to od mých tehdy mrňavých praneteře Šárinky a prasynovce Martínka (snad je to správný příbuzenský název). Bylo to proto, že kdykoliv šli kolem naší pronajaté louky na procházku "sbírala jsem bobíky". :-))) a i tehdy jsme mívali koně bez nálezu :-)))

    (více)
    18.10.2010 15:17:53 | 1 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Vzpomínka v časopisu Jezdectví

    Včera jsem si po dlouhé době koupila časopis Jezdectví, říjnové číslo, hlavně z toho důvodu, že obsahuje rozhovor s našimi kamarády Bořánkovými. Jinak ho nekupuji, neb mám na velkou část informací v něm obsažených svůj názor. Zřejmě tomu chtěl osud - Jarek našel v rubrice Zajímavosti kraťoučký článeček Vzpomínka na Chettyho. Zde je jeho fotokopie (snad bude k přečtení):


    vzpomínka


    Jméno Šárky Kolářové znám. Asi před rokem a půl jsem na něj narazila na netu, když jsem jen tak zkusmo zadala do vyhledávače jméno "našeho" Chaťáčka, a to v tomto článku http://www.equichannel.cz/infekce-od-sarky-aneb-sen-o-detskem-lotu , který se o Chettym takto zmiňuje:


    "Šárka Kolářová, původně z Plzně, si tak splnila svůj sen. Jako devítiletá holčička začínala v roce 1994 s voltiží na koni Chetty u trenérky Zdeňky Týřové v Tělovýchovné jednotě Plzeň-Bory. Když na Borech Chettyho odprodali „na důchod“ a Šárka se jako dvanáctiletá přestěhovala do Tábora, po svém prvním koňském učiteli Chettym pátrala i prostřednictvím Jezdectví a s dalšími děvčaty si o něm posílaly zprávy a fotky ještě několik let. "


    V té době jsem si na ní našla emailovku a informovala jsem jí, že Chetty stojí na dožití v Hunčicích a jak dobře a dlouho ještě u nás sloužil, jako učitel dalších mnoha jezdkyň. Díky tomu se za ním byla před rokem podívat. Letos v srpnu jsem jí také informovala o jeho odchodu... neboť jsem dobře předpokládala, že jí na něm velice záleželo a že na něho nezapomene, stejně jako spousta dalších z nás.


    Touto zmínkou si dovolím poděkovat za Vzpomínku paní Šárce, která je zakladatelkou JK Dobrošov u Milevska.

    (více)
    07.10.2010 08:02:41 | 0 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Krokovka

    Tak jsme se po dlouhé době zase odvážili ven. V neděli jsme s koníky trasu prošli na ruce a dnes ve středu, že je vezmeme tou samou cestou pod sedlem. Řekli jsme si, že když vlastně nechodí skoro ven, musíme s nimi začínat venku po malých krůčcích, jakoby odznovu. Po malých krocích, které v kruhovce a na louce už máme dávno a hezky zvládnuté. No a řekla bych, že to bylo mnohem lepší, než posledně.


    Konečně jsem taky nezapomněla foťák a Bejbka ťapkala v pohodě, tak jsem mohla fotit.


    Zde Jarek na Amigovi při jízdě od domova - soukromě té fotce říkám "Pirát na sudu pluje krajinou...",


    pirát na soudku pluje krajinou


    další je krátké zastavení, uvolnění, diskuse co a jak,


    malá zastávka


    a poslední foto (trochu rozmazané - focené za chodu) - pohodička s pohledem na tu naši placatou krajinu.


    ťapkáme domů


    Celkové hodnocení naší krokové podivyjížďky - Amigo se rád schválně leká, ještě radši žere, co mu pod kopyto přijde, Jarek s tím bojuje, takže bylo stále slyšet NE!, NE! a zase NE! - obdivuji ho, že některé úskoky useděl (první - jel kolem traktor a v poslední chvilce se Ami rozhodl, že se přeci jen lekne a frrr 15 m pryč, poslední - Ami se opičil po Bejbince, která se lehce lekla zapraskání v křoví a jen se nám Jarek zasmál, Ami se toho lekl 2x tolik...). Bejbinka byla tentokrát zlatá a vcelku se zdála spokojená, jak si ťapkala - občas jsme se uvolnili a je fakt, že trochu spěchala domů.


    Kdyby se nám dařilo takhle krok za krokem zvětšovat vzdálenosti a hlavně častěji, snad by se blýskalo na lepší časy.

    (více)
    06.10.2010 19:22:44 | 1 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Baboletní dny

    a něco navíc

    Několik zážitků, několik nálad v jednom povídání...


    Před týdnem nás zase postihla milá návštěva - synova rodinka s dvěma malými raubíři Kubíkem a Nikýskem. Akorát nám přivezli piliny na podestýlku, tak se kluci se svými kolečky a lopatami vrhli do práce. Měli jsme z toho děsnou radost, zvlášť při vyklepávání pilin ze všeho jejich oblečení.


    paseme


    Samozřejmě, že se museli za práci odměnit a tou nejlepší odměnou je povození na konících. Tady na pastvině jsou oba spolehliví a nemuseli jsme se bát kluky na ně posadit a povozit je bez sedla. Kluci si i na ně lehli - dopředu, dozadu, to byla pohodička!


    veselý tandem


    Tento víkend jsme konečně zase celý byli s Jarkem pohromadě a mohli jsme se věnovat zvířátkům a tak i společně sobě. V sobotu jsme za krásného počasí vykoupali koníky a v neděli hafany. V neděli ráno mě čekal u stáje nový kůň - asi ho tu zapomněl Ferda Mravenec.


    nový koník


    Je neděle před sedmou ranní a takto to u nás teď vypadá každý den až do poledne. Tam někde se pasou koně :-)))


    tam někde jsou koně


    V takovém mlhavém dopoledni se mi nějak nechtělo být samotné doma, tak jsem se rozhodla doprovodit Jarka a Barču na cvičák do Kardašky a vzala jsem si s sebou toho největšího obránce. Jarek byl za celé léto na cvičáku asi jen 2x, tak potřebovali podpořit. Slovo dalo slovo a Zoráček prodělal svůj první cvičák.


    kladina


    Žádná překážka nám nedělala potíže, kam nevyběhl, tam byl donesen...


    áčko


    Jako dobře známý "pérák" kolmou překážku překonal zcela hravě, zvlášť když na druhém konci čekala nějaká ňaminka.


    to je výška


    Na základní poslušnosti se choval vzorně - krásně seděl a sledoval mě. Pravda s obraty to bylo horší - však to nikdy nedělal. Ale jinak hezky u nohy i běhal, štěkal na povel a dokonce si i lehl, i když pár cm nad tu hnusnou mokrou trávu...


    dva vzorňáci


    Jarek si s Barčou udělal poslušnost včetně aportíků a překážek a jelikož nebyli lidi, ujal se i figurování. Byl to po té pauze docela záhul - trochu se nám páníček orosil. Nakonec jsem na něho pustila zakousat i Barču.


    páníček figuruje


    Odpoledne jsme strávili na krásném sluničku každý po svém. Jarek sekal na louce jetel, co se nám tam hrozně namnožil a dusí ostatní trávu. Já tu a tam s něčím pomohla - dovezla vlek, uklidila bobíky, poseděla Amigovi na hřbetě a přesvědčila se, že i bez cajků zatáčí, ba dokonce zacouvá.


    znavená Bara


    Baruška po cvičáku relexovala v trávě,


    Azi odpočívá


    Azík usínal na lavičce. Dědouška - o Vánocích mu bude 8 let - začali bolet zadní nožičky, tak ho cpeme MSM a ještě jsme objednali Fast od Orlingu, aby se měl dobře.


    dva v bazénu


    Druhý stařeček, tedy vlastně stařenka Zuzanka má asi 3 týdny problém se zadní nožkou. Bodeť ne, když se páníčkovi připletla pod nohy a pěkně na ni došlápl. Měla natržený polštářek, stále si to vylizuje, běhala jen o třech, ale už se zase začíná na ní stavět. Jak je vidět, užívá si spolu s unaveným cvičencem v bazénu (vypuštěném...).


    No a teď k dnešnímu dni, tj. pondělku. Když se zvledla mlha, vyjeli jsme asi kolem půl dvanácté na již týden plánovanou vyjížďku. Když jsem přijela natěšená z Bzence, prohlásila jsem, že bych tak ráda na vyjížďku a že to nejde. Jarek mě překvapil, že proč ne, že to na Amigovi zase zkusí. Jelikož jsou oba koníci na louce naprosto v pohodě a moc jim všechno jde, řekla jsem si proč ne a že tedy jo a moc jsem se těšila.


    Mimochodem - foťak jsem zapomněla doma, haha, a z polí už se mi pro něj vracet nechtělo. Nakonec by stejně nic moc k focení nebylo, snad jen naše cákání v malém brodu mezi poli a pak na všech stranách nasr... obličeje. Proč? No proto! Smířila jsem se, no vlastně právě že vůbec nesmířila! s tím, že už budu doma jezdit jen na naší louce a žádné krásné vyjížďky se konat nebudou. Nevím, jak je to možné, no vím, ale já s tím nic neudělám - Jarek se snaží být klidný, chápu, že je to pro něj obtížné a nejde to. Proto je neklidný i Ami a lehoučce to přenese i na Bejbu. Za vesnici jsme došli pěšmo a tam nasedli. Docela jsme ťapkali a po překonání strašidelného orajícího traktoru jsme si i kousek zaklusali. Bohužel odbočení na další křovím obrostlou cestu se vše začalo kazit. Srnky vybíhali z křovisek atd. atd., tak jsme pro klid slezli. Došli jsme k brodu, nasedli a vycachtali se v blátivé vodě. Jakmile jsme otočili k domovu, začal obvyklý boj - spěchání směrem domů. Pro překonání otevřené louky jsme opět zvolili chůzi po vlastních. Pak jsem zase zkusila nasednout, ale kluci to nezvládali, tak zase dolů. Pak jsem ještě část polňačky nasedla jen já a Jarkovi jsem řekla, ať Amiho vede, že třeba bude klid. A byl! Ami neblbnul a tedy jsem si s Bejbkou zaklusala a byla vcelku hodná. Takže problém byl identifikován. Po silnici k domovu jsme už zase po svých došli v úplné pohodě.


    Takže jsem po vytoužené "vyjížďce" dostala šílenou zlost na vše kolem včetně sebe a z toho i patřičnou depku. Zítra se ale chystám vylepšit si náladu - budu drandit na louce a pochvalovat si, jak jsme šikovní! :-))))


     

    (více)
    13.09.2010 20:03:26 | 2 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Vaškův kurz v Bzenci

    aneb Informací není nikdy dost...

    A je to tu po týdnu zase - další kurz - tentokrát můj první jezdecký, nejen čučící. Za to mohu pouze mnohokrát poděkovat mé další kamarádce, kterou jsem získala prostřednictvím návštěvní knihy na stránkách Bořánků. Je to Ivetka s manželem Kájou z Bzence, kteří mě, naprosto neznámé osůbce nabídli, že můžu k nim přijet na Bořánkův společný trénink v Bzenci a že mi půjčí Kájova koníka Charlieho. Jak krásné - Karel má Karla :-))) a mohu říct, že opravdu k sobě jednozančně patří. Ale popořádku.


    Cesta na kurz začala v pátek na chalupě podobně získané kamarádky Petry, nedaleko od nás. Jarek mě tam dovezl. Odtud pochází první foto jejích čtyřech koťátek - to se nedalo nevyfotit. (K fotkám - jelikož si někteří stěžují, že dávám málo foto do článků, tak dnes to všem vynahradím! Ono jsme měli totiž Káju - našeho pomahače wranglera a dvorního fotografa.). Jelikož jeli mým směrem, nabídli mě s Petřiným přítelem svezení. S dobrou náladou v autě jsem na místo dorazila asi ve 20:30. Trochu jsme poplkali při štamperličce, tedy dvou, a šli se uložit na kutě, protože ráno se muselo brzy krmit a před začátkem kurzu v 9 hodin jsme chtěli ještě na chvíli na vyjížďku do lesa, abych si svého nového svěřence ošahala a on mě.


    Petry koťata


    V sobotu po snídani jsme koníky vyčistili, osedlali a vyrazili do krásného borového lesa s úžasným písčitým povrchem. Něco nádherného, zvlášť pro mne, které to tady v té blátivé jihočeské placce bez lesa tak strašně chybí! Charlík je úžasný koník, na kterém se cválalo naprosto v klidu (pro zasvěcené: hopity, hopity), ve westernovém sedle se také člověk cítí mnohem bezpečněji, zahozená otěž a slzy v mých očích. Prostě nádhera. Můj přiblblý výraz štěstí je na násldující fotce rozpoznatelný - je to po té vyjížďce , po příjezdu do akci pořádající stáje. Koníky jsme zaparkovali do boxů.


    Charlík a já před pořádající stájí


    Dali jsme si ještě teplý čajík a skvělou buchtu jedné ze členek stáje. Musím říct, že vše bylo skvěle zabezpečeno - super bufet, prostředí bezvadné. Po zaplacení jsme vyfásli žluté mašličky, které označovali účastníky kurzu. Měli jsme ještě čas, přestože bylo už po 9. hodině neboť Vašík předpokládal obvyklý začátek v 10 hodin. Přiřítil se a asi v těch 10 se začalo v kruhovce klasickým úvodem a vysvětlením proč a jak funguje myšlení koní. Jelikož se na kurzu vyskytli i naprostí začátečníci, trochu to zdržovalo, ale nakonec si alespoň člověk zopakuje co umí, zda to umí a rozumí tomu a opakování je přeci matka moudrosti...


    v pozadí Bzenec


    V pozadí Bzenec.


    Po skvělém poledním guláši jsme se sešli na jízdárně - dobrá směska - organizátorka s krásnou arabkou, jeden shagya, asi 2 angličani (mimochodem zbarvení Adíska), nějaká ČT (celkem nás bylo, tuším, osm) + lektor Vašík na appaloose jménem Bucefalos. Nikdo mu však neřekne jinak než Bukíno či Bukvice.


    žáci se sjíždějí


    Celý kurz se více méně zabýval "mateřskou školkou" v sedle. Tzn. donekonečné a hlavně trpělivé vysvětlování obratů kolem předku a zadku, reakce koně na váhu jezdce, na jeho ruku, na jeho holeň, aplikace "her" ze země v sedle, různá cvičeníčka na rovných liniích (haha - kéž by byly rovné) a na kruhu (ze začátku spíš na soustavě šišojdů).


    nácvik obratu kolem předku


    Nácvik obratu kolem předku s blokování pohybu vpřed.


    Postupně se zkušenějším i těm méně zkušeným dařilo pochopit všechny pobídky a jak dospět ke korektnímu provedení cviku (snad). Některým samozřejmě méně, některým více. Každý dle svých možností a stupně výcviku svého čtyřnohého svěřence.


    Cody, Ivet, Charlie, Iva


    Stálý úsměv na našich tvářích a zatím se to snad zamlouvalo i Codymu a Charliemu


    Ono totiž vůbec není jednoduché, když víte, nebo si to myslíte, že víte, jak to má přesně vypadat a aplikovat to vše za pohybu koně v kroku natož v klusu a ještě u toho udržet např. kruh. To fakt za chvíli nevíte, která ruka je která a jestli jí zrovna cpete někam dolů nebo nahoru :-)))


    padli jsem si do oka


    V sedlech jsme v sobotu strávili (i s vyjížďkou) něco přes 4 hodiny, ale zatím jsme byli všichni moc spokojeni. Koníkům jsme občas ulevili a slezli jsme jim z hřbetů. No ono jsme to potřebovali i my :-))), ale humor nás neopouštěl.


    frajer Cody


    šťastná Ivetka se svým miláčkem Codym


    Tady je důkaz, že "vyučování" probíhalo v naprosté pohodě... musela jsem trochu ulevit zádům. Koníky jsme odvedli domů (dům mých hostitelů je asi 400 m od jízdárny), nakrmili, vyčistili kopýtka, dali štapmperličky domácí becherovky a vyrazili zpět do stáje. Tam už hořel ohýnek, opekaly se buřty (ještě, že tam nebyl náš Amigo, protože by si ho taky někdo opekl), papkala se skvělá sekaná (výrobce Ivetka), dalo se nějaké vínko a přitom probíralo vše možné včetně "veselých příhod z natáčení". Každý měl co přidat a bylo to moc fajn.


    pohoda při výcviku


    Myslela jsem si, že tuto druhou noc se lépe vyspím, že už nebudu nervozní z toho, jak nám to půjde s Charlíkem a tak, že jsem unavená, že padnu a nebudu vědět o světě. Opak byl ale pravdou. Organismus byl nějak přesťavený či co, nebo byl v místnosti nějaký duch, tak mi to připadalo. Nakonec jsem nějak usnula s pocitem, že mám stále na zadku přiložené sedlo :-))


    Ráno se stávalo asi v 5:30, šli jsme nakrmit, aby koníci mohli trávit a pak jsme se nasnídali. Po té jsem si chtěla vyfotit všechna Kocábovic zvířátka apod.


    Lary a Scherry


    Fenečky Lary a Scherry - obě děsně vítací a mazlící a Scherry snad i mluvící


    Tygr a Simba


    Noví členové rodiny - kocourci Tygr a Simba (nějak mi utekli ze záběru)


    ustájení u Kocábů


    Pohled z terasy domu na ustájení Codíska, Charlíka, Twist a Lazy (ta zrovna juká z malé boudičky vpravo)


    březí minísek Lazy


    Tříletá březí minihorse Lazy


    odstavená miníska Twist


    Přítulná, 14 dnů odstavená Twist


    malé dámičky a já


    O malinko větší než naši hafani (Jsou tu doma teprve týden - přivezli se až z Amsterodamu)


    nácvik obratu kolem zadku


    Nácvik obratu kolem zadku - Charlíkovi jsem musela sice ukazovat cestu více čitelnými pomůckami, ale byl fakt mooooc šikovný


    Kurz v neděli začínal v 8 hodin. Před nástupem na jízdárnu jsem stačila zbouchat další kousek skvělé buchty paní Aničky. No a pak to zase přišlo - spousta informací, hodně procvičování, trochu ztížené úkoly od Vašíka, abychom se prý nenudili. v 11 se mi už lepil jazyk na patro a nejen mě. Paní Anička s manželem na jízdárnu donesli čaj, minerálky a zase buchty - mňam - ani jsme neslízali z koní a občerstvovalo se za chodu. Z důvodu celkové únavy materiálu jsme končili před 12 hodinou. Koníci byli taky rádi, že mohli jít odfrknout do boxů a vrhli se na seno. My jsme se vrhli na opět velice chutnou krmi - ražniči s bramborem, opečená cibulka, rajčatový salát, kávička, bábovka - prostě nemohlo se nic vytknout.


    Ivet s Codym to moc sluší


    Ivetce to s Codym moc sluší i když je už vidět únava materiálu


    Po přestávce jsme ve 14 hodin seděli zase v sedlech. Dolaďovali se různé věci, co kdo měl za problém se svým koníkem (nebo spíš koník se svým člověkem), hodně jsme procvičovali uvolnění koně, nalézt tzv. měkký pocit, couvání apod.


    otlačená pr...


    Toto není cvik, to je "uvolnění" mé otlačené zádě s následným uvolněním olizujícího se koně :-))) (už vím, proč cowboyové mají takovou podivnou chůzi)


    výkladem zaujatí studenti


    Stále soutředěné výrazy studentek


    rozverný pedagog Václav


    Rozverný Vašík nás zrovna připravuje na jednu z jezdeckých poťouchlostí, jak s oblibou říká


    Na konci nám vysvětlil jednu "hru" na telátka. Jezdilo se ve dvojicích rovnoběžně (tedy, když se to dařilo). Vždy jeden jezdec vymýšlel, co se zrovna bude dít ( pohyb vpřed, couvání, obrat...) a druhý ho musel následovat, jakoby byl obrazem v zrcadle. No byla to prča. Ono se takto učí cuttingoví koníci odchytávat telátka - aby byli schopni samostatně reagovat na pohyb od stáda odděleného telátka a nepustit ho zpět. Velice zajímavé, když se to koník naučí, cowboy už ho nemusí vodit a má čas na spoustu jiných záležitostí - lasování a tak.


    odpočinek


    Ořové už potřebovali oddych


    zmožený rancher


    a nejen oni...


    zmožený cowboy


    další hotová studentka


    Otlačené zadky, bolavé kyčle a kolena se řešily různým způsobem


    síly došly


    Ne, nespíme, jen přemýšlíme


    kdo mi vzal kšiltovku


    ... sranda ale musí být, ne?


    dva v pohodě


    Dva v pohodě na konci kurzíku


    a máme to za sebou a jde se dom


    A máme to za sebou, jde se, kluci, domů.


    Někteří nezmarové ještě něco dořešovali s Vašíkem, my jsme se ale někdy po 16. hodině vydali k domovské stáji. Koňoušové toho měli plné kecky a my taky. Doma jsme sedli na terasu (samozřejmě po té, co jsme se postarali o miláčky) a dali si opět tu ňamkovou Ivetinu sekanou. Pochvalovali jsme si, jak nám vyšlo počasí (jen v sobotu sprchlo asi 5 minut, jinak byl sice vítr, ale v neděli to místy bylo i na tričko) a vůbec, jak jsme si to užili, jaké máme pěkné zažitky, fotky a vůbec. Někdy před půl šestou mě volal Vašík, že vyjíždí ze stájí, tak jsem si šla stoupnout k silnici před dům. Rozloučila jsem se s Ivet a Kájou, nalodila se k Vašíkovi a "uháněli" jsme (jak se dá uhánět s koněm za zády...) přes brněnskou dálnici do Jižních Čech. Bukvice byl cestou klidný, jen u pumpy chtěl "vystupovat". Jakmile jsme se ale zase rozjeli, asi zase usnul. S unaveným řidičem Vašíkem jsme k domovu přijeli po půl deváté. Jarek mne u Hradce vyzvedl. Po příjezdu domů jsem musela hned ukázat fotky, kterých Kája nadělal 120! (téměř všechny najdete zde http://rancproradost.rajce.idnes.cz/ a pokud kliknete na náš odkaz na Ranč pro radost je tam Ivetky článek o tomto překrásném víkendu)


    Závěrem chci říct, že je mi moc líto, že jsem kurz nemohla absolvovat s Bejbkou a Jarek třeba i s Amigem, ale tolik penízek na dopravu koní stále nemáme. Přesto mě těch asi 10 hodin v sedle dalo strašně moc, moc jsem si to užila. Díky tedy všem, kteří mi to umožnili!!!


    Jedna z Vašíkových hlášek: "Na to vám dávám 1 den, no maximálně 2 a jestli vám to pak nepůjde tak si dejte semhle (na hlavu) a semhle (na kolena) klacích a (následovala významná pomlka/předpokládali jsme nějakou jezdeckou pomůcku...) a bude z vás jelito!" :-))))))

    (více)
    30.08.2010 15:40:37 | 3 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Dnešní momentky...

    Co jsme dnes dělali se zvířátky? Dost podstatnou věc jsme provedli s rybičkami. Už asi 2 měsíce se nám z neznámého důvodu hrozně rozmnožili řasy a ani denní výměna poloviny vody nepomáhala. Věděli jsme, že budeme muset provést radikální úpravu - kompletní výměnu letitého písku a dokonalé vyčištění celého akvárka včetně šutrů a kořenů. Nějak ale nebyli lidi... až dnes. Výsledek je ale krásný! Nevím ale, jestli rybičky ten šok z toho, že oni vidí nás a my vidíme je, že už není vše zelené, přežijí :-))).


    rybky v novém


    Dále, jelikož očekáváme zase nějaký déšť a tráva bují  a bují, muselo se posekat před statkem a pomoci i na pastvině - Adísek chybí i na to spásání. Přemnožil se tam bílý jetel a koníci ho nějak nemusí a dusí to normální trávu. Zajímavé je, že když se jetel poseká - tak se ti lotři do něho vesele pustí. Přikládám foto našeho "Mc Drive Horse Fast Foodu" - tak mi to totiž připadalo (no a pak nemají být tlustí!). Co se naházelo na vlek, zase skvěle vyhazovali ven a když jsme odjížděli z louky, nejdříve za námi běželi a ještě uždibovali a pak se naštvali a s vyhazování odcválali pryč.


    Horse Fast Food 1


    I nezralý rakytník z ořezaných větví chutnal - přece je to samý vitamín.


    Horse Fast Food 2

    (více)
    26.08.2010 18:56:22 | 0 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Kurz s Martinem Blackem

    logo Patriot


    „Jeden z největších amerických horsemanů poprvé v Česku na kurzu.“, tak znělo sdělení na Bořánkovic stránkách k významnému výcvikovému srpnovému víkendu. Měla jsem to štěstí, že domácí kasička to dovolila a že jsem se mohla zúčastnit, i když jen jako divák. Náplň programu zněla velice slibně a bylo to to, co zajímá asi každého „z naší branže“:


    ·         Obsedání mladých koní - vysvětlení filosofie a praktická ukázka práce ze země při obsedání koní, první nasednutí, principy a postupy při první práci ze sedla


    ·         Základní jezdecký horsemanship - základní filosofie jezdeckého tréninku, rovnováha a sed, pomůcky, základní jezdecké manévry, řešení konkrétních problémů


    Vašek kameramanem


    Do Plástovic u Českých Budějovic na ranč Patriot jsem vyrazila dne 21. a 22.8.2010 spolu s kamarádkou Petrou. Do perfektní haly jsme se dostali na 9. hodinu. Po doladění zvukotechniky atd. (celý program bylo povoleno natáčet na jednu oficiální kameru obsluhovanou P. Dobešem, popř. Vaškem Bořánkem – snad se podaří tento záznam vydat na DVD!) byl program zahájen něco málo před půl desátou. Barunka Bořánková, která po celou dobu fungovala jako skvělá tlumočnice, představila Martina Blacka – charismatického sympaťáka na první pohled, který vyzařoval naprostý klid a pohodu. Již na tomto místě musím uvést jeho slova, která jsem si vypůjčila z Bořánkovic stránek:


     „Ať má práce funguje nebo ne, musí být nějaký důvod proč tomu tak je.“  Nejdůležitější je pochopit a rozpoznat důvody, proč a jak kůň reagoval, bez ohledu na to zda pozitivně nebo negativně. Až budeme schopní přesně identifikovat problém a příčinu, budeme  moci zabránit problému dříve než vznikl. Nehledejte řešení, ale příčinu. Snadná řešení přinášejí slávu a zisk takzvaným trenérům. Je to však kůň , který zaplatí daň. Pokud neodstraníte příčinu, problém setrvá. Koňská paměť je neuvěřitelná a skládá se z dobrých i špatných dojmů v minulosti. Své rozhodování kůň zakládá na přítomné situaci, pudu sebezáchovy a na minulých zkušenostech. Jinými slovy, kůň sleduje situaci, získává z ní dojem a dělá rozhodnutí na základě minulých zkušeností. Oproti člověku, který zvažuje a experimentuje s různými možnostmi a vyhledává výzvy a rizika.“


    V tomto duchu se celou dobu nejen choval, ale samozřejmě podával vysvětlení, proč a jak a v jeho podání se vše zdálo tak jednoduché, naprosto přirozené. Bodejť ne! Vždyť tento muž ve svém životě obsedl asi 10 tisíc koní!!!


    zvykání na podbřišník


    K obsednutí měl připravené 3 kobylky, které měly každá samozřejmě naprosto jinou náturu (ač dvě z nich, 2leté appy z chovu pořádajících Bořánků, měly stejného tatínka TT Mighty Juniora Ester Weberové – jedna byla z maminky Jahody – Pažitka a druhá z maminky Jitřenky – Bazalka.) Všechny 3 však vyrůstaly pouze na pastvinách a měly zkušenosti jen se základními věcmi – podání nějakého krmení, občasné! vedení na vodítku a vystrouhání kopýtek.


    poprvé něco na hřbetě


     


    první pohyb se sedlem


    poprvé člověk na hřbetě


    Pažitka byla zřejmě méně důvěřivá, s menším sebevědomím (alespoň dle mne) a proto byla více vyklepaná a trvalo malinko déle, než si vše ujasnila. Zjistila jsem (podle časů na fotografiích), že od prvního kontaktu s Martinem k jeho nasednutí a provedení prvních cvičeníček již ze sedla uběhlo pouze 65 minut!!! bez jakéhokoliv odporu k sedlu, k jezdci... U Bazalky čas k prvnímu osedlání – 30 minut!!! Z časových důvodu k pokročení v programu se její první nasednutí jezdcem odložilo na neděli.


    jezdecká část kurzu


    Po té  došlo na ty šťastnější (myslím, že 7 jezdců), kteří tu měli své koníky a mohli si vše vyzkoušet pod vedením toho nejzkušenějšího. Velký přínos to mělo i pro nás čumily, kteří akorát tak mohli kritizovat, jak by to udělali oni líp a tak. Vždyť to určitě znáte. Samozřejmě vše v dobrém a že jsme si odvahy a výkonů aktérů na kolbišti velice vážili. Nejen na ně, ale tedy i na nás se začali hrnout staronové či naprosto nové informace zásadního významu jako např.: jak „vychytat“ správnou polohu rukou, kam patří váha našeho těla při jednotlivých manévrech, abychom ten manévr koníkovi vůbec umožnili vykonat bez potíží, která ruka je levá (někdo už měl levé obě...), která pravá, kde se nachází naše rameno, kde rameno koně, co se při tom všem děje, jak toho dosáhnout, a to správné načasování – jak je neskutečně důležité, jak je složité a přitom jednoduché a logické dosáhnout bezproblémového couvání a jiných pohybů, co holeně, rozdělení cvičení do malých úspěšných a přesných krůčků atd. atd. atd. Nejhorší snad bylo ne dorozumět se s koněm, ale dorozumět se s lidmi. Jakmile pochopil jezdec, co se vlastně po něm chce, co má kam přiložit, kde co povolit, pro koníka už to byla brnkačka.


    Druhý den se pokročilo ve výcviku Pažitky a Bazalky a byla obsednutá 3. kobylka (také dvouletá, ale jména atd. neznám). Tato vyvolávala úžas zcela u všech. Naprosto pohodová, kterou absolutně nic nerozhodilo a reagovala prostě neuvěřitelně. Mladému hošíkovi, jejímu majitelovi, jsme ze srdce všichni záviděli. Tato kobča byla obsednuta včetně „zasetí semínek“ všech základních jezdeckých záležitostí (pohyb vpřed, vzad, pohyby stranové a všechny přechody mezi tím) do 30 minut!


    první nasednutí


    Oba dny vždy na konci probíhal blok otázek a odpovědí, kde se řešili obecné i specifické problémy.


    diskuse


    Pravda, za ty dva dny jsme prošli „jen“ mateřskou školkou na zemi a v sedle, ale pro, troufnu si říct všechny účastníky, to byl kus univerzity. Vše bylo protkáno obrovským pochopením pro ty naše čtyřnohé miláčky, snad jsme se naučili vnímat, jak jemní a citliví koně jsou a co nás čeká práce. Ne na koních, ale na nás samotných, protože my se máme od nich co učit.


    Závěrem si dovolím i na tomto místě poděkovat především organizátorům toho všeho, což jsou manželé Bořánkovi (+ jejich nejbližší kamarádi, popř. sponzoři). Bez nich by se k nám Martin nikdy nedostal. Pokud by byl zájem, zde je kontakt ještě na Martinovy stránky


    http://www.martinblack.net/  .


    podpis MB na obalu jeho DVD 


    Neodpustím si ještě malou poznámku: Mě čeká hrůzná práce nejen na sobě samé, ale ve spolupráci s Bejbou a Amigem musíme vše vysvětlit Jarkovi a to bude makačka. :-)))) Nechť manžel promine. Budu mít však ještě jednoho skvělého pomocníka – DVD Martin Blacka s jeho podpisem :-) !

    (více)
    22.08.2010 22:02:35 | 1 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Opět smutná zpráva

    Chetty odešel za Adularem

    Dnes mi na mail dorazila tato smutná zpráva:


    Ahojte,


    včera v pondělí 9.8. v půl druhé, byl Chetty uspán.


    Přišlo na něj stáří a jeho stav se razantně zhoršil, ještě před měsícem byl tlusťoučkej a nic ho nebolelo, náhle rychle zhubnul a od čtvrtka minulého týdne se k tomu přidal problém se zadníma nohama, že mu dělalo problém dojít z pastvy domů, snažili jsme se do něj rvát vitamíny + MSM, ale nepomáhalo to. Musel se oddělit od stáda, což pro něj nebylo vůbec lehké. Jak víte, byl to srdsař, nechtěl si připustit, že na to už nemá. Ač ho nohy musely bolet a chodil s nima do boku, stejně když viděl kobyly snažil se rozběhnout....


    Nedalo se ho v tomhle stavu nechat, slíbila jsem mu to a za podpory Petry (majitelky stáje) jsem se rozhodla k tomu, čeho jsem se nejvíc bála... Byl statečný do poslední chvíle, statečnější než já. Budiž mu země lehká, teď je mu dobře a řádí s Adou, někde tam nahoře. Ať je to kdekoliv.....


    Zavzpomínejte na něj, na koně, který nás toho tolik naučil a nikdy se nevzdal!


    Pošlete tuto smutnou zprávu dál


    Lenka


    __________________________________________


    vzpomínkové foto - Chetty 


    Foto použité z webových stránech farmy Hunčice u Plzně, kde byl poslední 3,5 roku ustájen na dožití v partě jiných koníků.


    Jelikož přesně chápu, jak se Lenka, majitelka Chettyho, cítí a protože dědouška Cheťáčka stále považuji i za našeho koníka, musím tuto smutnou záležitost prezentovat i zde. Musíme být v tomto ohledu stateční a brát to opravdu tak, že ho už nic nebolí a prohání se na nekonečných, krásně zelených pastvinách i se svým velkým o 10 let mladším kámošem Adíkem.


    Ano, dědouškovi bylo 31 let! Dožil se úctyhodného věku. Dovolím si tvrdit, že k tomuto přispěla dobrá péče, které se mu v jeho důchodovém věku dostalo a ke které jsme velkou měrou přispěli i v naší bývalé stáji U tří borovic v Kamenném Újezdu u Rokycan.


    Tímto, milý Cheťáčku,  přijmi poslední dík a pomyslné poslední pohlazení od nás všech, kteří jsme se o Tebe kdy s láskou starali a které jsi naučil opravdu spoustu věcí. Budeš nám chybět a v našich vzpomínkách a troufnu si říci, že i v srdcích, zůstaneš navždy!

    (více)
    10.08.2010 13:49:41 | 1 komentářů
    Autor: Iva
    | stálý odkaz

    Další z řady kurzů

    Jelikož jsem před časem usoudila, že mám horsemanshipovský informační absťák, rozhodla jsem se to napravit. Mé rozhodnutí bylo podpořeno i tím, že se Jarda dostal ve svém ježdění trochu dál a potřeboval některé věci fakt vidět a vyložit od profíka a to od takového jako je Vašík Bořánků. Neváhala jsem tedy ani minutu, když mě přes mail oslovila jedna paní, která asi před 2 lety hledala ustájení pro svoji problémovou kobylku mj. i u nás. Martina, tak se ta paní - dnes již další z řady koňařských kamarádek - jmenuje, bydlí dokonce asi 5 km od nás, a to v Žíšově. Domluvili jsme se a přihlásili se i s Jardou na kurz horsemanshipu III. Já jsem na něj jela již potřetí (proto jsem s sebou ani nevzala foťák), ale z předešlých zkušeností vím, že vždy! mi něco jiného "docvakne", to, co jsem posledně nevnímala buď z přehršle informací nebo z nedostatečně znalosti souvisejících věcí. Proto plně chápu, že Jarda, který ještě jako naprostý nejezdec tenkrát u nás u Rokycan absolvující I. a II. právě s Vaškem, měl již ke konci této III. na Ranči 28 hlavu jak pátrací balon. To ale trochu předbíhám děj.


    V sobotu 11.7. v 9:00 jsme u žíšovské hospody naložili Martinu. Po příjezdu do Oldřiše jsme si k jízdárně odnesli deku a slunečník, neb bylo zase asi hrůzných 35 stupňů! Udělali jsme dobře, jinak bychom asi nepřežili. (Nechápu Vaška, jak to tam vydržel v riflích, košili a kšiltovce skoro celý den - koníky měl dopoledne a odpoledne jiného!). Pak jsme se vrátili na dvůr, abychom splnili povinnost zaplacení kurzovného. Při té příležitosti jsme si prohlídli i novou knihu, která pojednávala o zážitcích z cesty za horsemany USA. Jistě by byla zábavná, ale ušetřené penízky raději věnuji na nové DVD Martina Blacka s překladem Barušky Bořánkové o fylozofii obsedání koní a navazujích záležitostech.


    V 10 hodin vyrazili Vašek a jeho oblíbenec valášek appa do jízdárny. To, co nám vše ukazovali jak spolu, tak odpoledne s mladou kobylkou ze států (nádherná tuším quoterka blískající se ryzka) nemá smysl popisovat. Jen bych chtěla říct, že se Vašek strašně změnil - k lepšímu! Byl to zase takový "klučina" jako před pár lety tam u nás v Kameňáku na naší pronajaté louce. Zdálo se mi totiž, a nejen mě, že měl pak a ještě před rokem takové trochu více arogantní vystupování a nechtělo se mu znovu vše tolik vysvětlovat. Teď je to zase on. Skvělý, více pohodový, polopatičtěji vysvětlující (pro nás blbce), jež v sobě opět našel tolik v této branži potřebnou pokoru. Jeho a Barušky studijní pobyty ve státech mu evidentně svědčí. Škoda ale, že tím pádem má míň času na nás tady. O to však kvalitněji.


    Proto jsem se i já, jezdecký neználek, osmělila vznést před celým fórem několik dotazů. Dokonce i Jarek se ptal. Byli jsme asi jedni z pár nejaktivnějších diváků. Škoda, že dovézt koně tam by mne stálo o 2 tisíce více. Proto jen "diváci". Ach jo. Ten strom penízovník stále neroste a neroste...


    Můj záměr v účelu zúčastnění se na tom kurzu byl však splněn. Ne že bych chtěla, aby se můj manžel vznášel někde v oblacích a ulítl mi (tím mám na mysli tu balónovitou hlavu). Právě naopak. Jarek nad tím neustále přemýšlí. Já např. vařím a on přijde a začne se z ničeho nic ptát a ujišťovat, jak že je to s tou pomůckou rukou a holení, co následuje a tak. Moc ráda jsem slyšela od Vaška spoustu známých slov a utvrdila jsem se o tom, že Jardovi nekecám, když ho něco učím a pokouším se mu to vysvětli. Také jsem ale zjistila, že spousta věcí sklouzne trochu někam jinam a člověk si ani neuvědomuje, jaké dělá kraviny - chyby. Pak nám mají ti koníčkové rozumět, co po nich chceme. Oni se třeba snaží a nakonec to jde, ale ono je k tomu mnohem jednodušší cesta a to je právě to "docvaknutí" určitých záležitostí a poťouchlostí jak Vašek s oblibou říká. Je důležité pořadí pomůcek, které se snažíme při ježdění dávat - při provádění obratů, zastavování, couvání. Špatným pořadím či horším provedením se pak stáváme nečitelnými a vůbec se nedivím, že je někdy Bejbka či Amoš ztracení. Dovezli jsme si pár cvičeníček k odstranění chyb, které jsme napáchali a ještě páchat budem. Ale - z chyb se člověk učí, stejně tak jako to zvířátko.

    (více)