« Úvod | Až se vše usadí... »

Jarní dovádění


I když tomu dnešní počasí neodpovídá, je tu jaro a minulý víkend se opravdu vydařil snad všude. Již v pátek večer řijela Verča s Peťou - měli v sobotu rbářskou akcei v Budějkách. My jsme si s taťuldou mj. udělali radost, hlavně tedy já, úpravou záhonku u vstupu na náš pozemek - trochu jsem vše přesázela a zakoupili jsme zlatý déšť a fialový šeřík. Tak jsem měla na co pověsit trochu jární - velikonoční vyzdoby.

jaro 2012
V sobotu odpoledne jsme jel na krátkou vyjížďku kolem dokola celé vesnice. I tak to bylo super. Hlavně musím říct, že jarní nálada se projevila na veselosti koníků. Hlavně snad je konečě vidět, co dokáží homeopatika v kombinaci s masážemi a pravidelným pohybem. Fikulín nás, tedy hlavně mě, začíná překvapovat a jsem ráda, že vždy asi minimálně půlhodinová příprava na práci a tedy i na každou vyjížďku fakt přináší ovoce. Kolikrát až nechtěné, haha. Oč jde? No, takhle si jedeme, vklušeme na louku a že skočíme do cvalu. Já, zvyklá na zahozené otěži, že se Fikulín nikam nežene, ho pobídn do cvalu. Jakým však překvapením se stal jeho raketový start a to takový, že jsem si ho vůbec netačila posbírat a najednou jsm byli ve vedení... já s pokynem do kroku "ššššššššššš" jsem se prohnala kolem Faliho a Jardy, kteří tedy do toho kroku, na rozdíl od nás, přešli. My jsme to dokrosili až na konec travnatého hřiště, kde jsme na kluky počkali. Přeci jsem nemohla nějak histerčit, když na hřišti byli lidi, tak jsem dělala, jakože to tak mělo být. Jsme se hezky pobavili.
na jarní vyjížďku
V neděli po brzkém obědě jsme pro změnu do polí vyrazili s Verčou. Já jsem tím pádm poprvé vyjela na Falkovi. Moc jsem se těšila, protože jsme takhle s Verčou byli na pohodu snad naposledy, no ano, naposledy v řece nebo na Žďáru ještě v Kameňáku. S hrůzou jsem si uvědomila, že letošní jaro je už šesté, které tu prožíváme !!!
Verča na Fíčkovi a já na Falim
Takže povinné pózování pro taťku fotogafa bylo na místě. Samozřejmě si neodpustil foto čtyř "zadečků" :-)))
4 pr... na odchodu
Verča si hned od počátku pochvalovala, jak si Fík vesele vykračuje a že má úplně jiný, uvolněný pohyb oproti tomu, když se na něm svezla zhruba před rokem. Já zase byla udivená z Falkova měkkého houpavého pohbu hřbetu, protože teď jsem si už zvykla na tvrdou jízdu na mém trpasličkovi Fíčkovi. To potvrdila i Veronika, že je to fakt poník. Za vsí jsme hned naklusali a pak se a poli domluvili, že zkusíme tedy i cval. Zkusíme proto, že Nika fakt už strááááášně dlouho necválala. To si ještě stále myslela, že jede na poníkovi. O to pak bylo větší její překvapení, že se někde pod ní objevil silný motor, Fík měl prý najednou snad zadek až pod krkem vepředu a vyrazil šílenou rychlostí. To tentokrát dosud v klidu cválající Fali po nkolika skocích nemohl přenést přes srce a vyrazil též. Stáhla jsem ho tedy napolní cestu a zastavili jsme, aby mohly Verči oči zalézt zpět do důlků a moje tak trochu taky, to skrývat nebudu. Pak už jsme se fakt bavili. Kluci si ťapkali, já dceři v klidu vysvětlovala, jak že musí na Fíčka s otěžemi a sedem, jdeme vedle sebe po polňačce a šup - já s Falim najednou stojím v opačném směru asi o 4 metry dál v poli a koukáme na sebe a za smíchu si vysvětlujeme, co že to bylo... kachny, kachny na rybníku se rozhodli vzlétnout :-))) Došli jsme do brodu trochu zacákat, na louce se kluci popásli a obrátili jsme to k domovu. Dle mě jsm se pěkně a hlavně v obré náladě projeli. Moc se mi to líbilo, až na to australské sedlo, která má přední rozsochu zvedlou a nejsem na to zvyklá, tudíž jsem byla poněkud otlačená v místech, která na to nejsou zvyklá, že...! hihi

P.S. Jelikož asi dochází baterky v klávesnici bue v textu možná spousta písmenek, která jsem ndopsala dodatečně, chybět, ale konrolovat se mi to fakt nechce.





Bože, ty blonďaté zadečky:-)))

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se