« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Podrobná zpráva z velkého výletu


Začátkem roku jsme se od
kamarádky Katky (co nás naučila koňskou fyzioterapii nejen pro Fíka) dozvěděli,
že někdy v červnu pořádá seminář „Pozitivní motivace“ s Martinou
Klimešovou, která se věnuje hlavně psí agility, kde je mj. vice mistryně světa
se svou mudi fenkou Kiki „Krtečkem“. Tuto práci s pejsky aplikuje i na své
dva koníky, hlavně na mladou kobylku WPB Cookie. (www.amonra.cz ).

Na konci února, po prodeji Baby,
jsme se rozhodli na tento kurz přihlásit. Již tehdy jsme to pojali jako malou
dovolenou – do naší Avie Máni prostě naložit koně i psy a jet 80 km ze Strakonice do
Volenic na farmu Mefisto http://www.farmamefisto.cz/Farma_Mefisto/Vitejte.html
 . Termín konání byl stanoven na
9.-10.6.2012. My jsme se s Káťou domluvili, že můžeme přijet už ve
čtvrtek, abychom si té „dovolené“ užili. Několik dnů předem tedy vrcholily
přípravy. Mj. to bylo i podávání homeopatik Zorrovi a Chuckovi, aby v autě
neblinkali. Výsledek se dostavil – obě cesty zvládli v pohodě. Ale to již
předbíhám... Tak tedy ...



DEN PRVNÍ

Ve čtvrtek 7.6. byl odjezd
plánován na po obědě. Pejsci dostali na snídani poloviční dávku granulí, aby
neměli na cestu těžká bříška. My od rána snášeli do Máni všechny nutné věci:
každý tašku oblečení (neb předpověď počasí nebyla příznivá), přepravku
s psími věcmi, přepravku s koňskými věcmi, soudek s papáním a
pamlsky pro čtyřnožce, taška s papáním pro dvounožce, sedla
s uzdečkami, plachty (na přikrytí pokakané korby, abychom nespali přímo na
ho...), spacáky, deky, svítilny, nezbytná homeopatika na cesty (ještě, že jsme
je vzali – vysvětlení později), plynový camping vařič (nechtěli jsme
s každým kafem a obědem otravovat Katku), kanystr s vodou a už nevím
co ještě. Ano, ještě klec na Zorra a Chucka, v které měli jen cestovat,
ale nakonec se ukázala být lepší než je uvazovat u stromu na řetězu (vlastně
řetízečku) a když začalo pršet, tak pak už v ním bydleli na korbě
s velkými psy, kteří byli na řetězech.

Nakonec jsme se rozhodli nečekat
na „po o.“, ale vyjet dřív, neb bylo horko. Po skoku do sprchy a spořádání
polévky jsme šli na věc. Nejdříve jsme bez nejmenšího problému naložili koně,
pak pejsky (malí v kleci na předním sedadle, velcí vzadu za předními
sedadly – Máňa má totiž sedmimístnou kabinu) a přesně v 11:11 jsme
opouštěli naši louku. Po necelých 2 hodinách zběsilé jízdy (cca 50-60 a z kopce i 70 km/hod!) jsme přijeli
do Volenic, vesničky s asi 600 obyvateli asi 15 km od Strakonic. Farmu
Mefisto na samém konci vsi jsme napoprvé úspěšně minuli, neb je pěkně schovaná
mezi velice vzrostlými stromy a křovím. Museli jsme se nahoře v polích
otočit. Na farmě nás v okně přivítal 6letý Péťa, syn Káti a odemkl nám.
Všechna zvířátka chtěla honem ven, ale museli jsme chvíli počkat, než Káťa
„dovozí“ partu lidiček ze Strakonic – hipoterapie pro schizofreniky. To aby se
pod nimi neplašili koníci až kolem nich povedeme Fíka a Falka.



Vyložení bez problému. Po Katčině
přivítání, že kurz je plánován pro koně a ne pro prasata, jsem chtěla zase hned
odjet s tím, že na ty její hubeňoury pošlu sociálku ... :-))).



F+F byli „ubytováni“ na travnaté
jízdárně a kolem ve výbězích bylo asi 8 místních již zmíněných „rachitických“
koní (v rasách shagya arab, plnokrevný arab, irský cob, paint, hucul) a obr
koza Rozárka a borderka Roland, tedy Rony, který svěřené stádo pečlivě hlídá,
usměrňuje a případně pomáhá s „odchytem“ příslušného koníka.

psí hotel v Máně


Máňu Jarda zaparkoval na úzké
horní příjezdovce pod stromy. Následovalo nezbytné venčení hafanů
s prohlídkou okolní krajiny, pak jejich ubytování na korbě Máni a jejich
nakrmení. I my jsme se nakrmili a pak šli na kafíčko a buchtu na dvůr ke Kátě.
Protože bylo fakt příjemné horko, rozhodli jsme se jít i se psy na pivčo do
místní Kovárny.

pivko v Kovárně

Pak už jsme jen tak plkali a užívali si volna. Večer se začaly
objevovat slibované mraky, bohužel. Asi ve 23 hodin jsme ulehli k pejskům
na korbu, kterou jsme nechali otevřenou, což jsme neměli dělat. Psi ječeli
s každým rozsvícením halogenu na blízkém dvoře (spínal se s každou
kočkou, která prošla po dvoře...) a pak začalo pršet. To by samo o sobě tak
nevadilo, jenže psi začali zlověstně vrčet. Posvítila jsem ven a na kraji rampy
vidím Katčina hafíka a se slovy: „jmenuji se Rony a budu u vás bydlet!“ se mi
nekompromisně uvelebil u hlavy. Naši psi ho chvíli vrčením chtěli vystrnadit,
ale zjevně se jim to nepovedlo. Jarda úspěšně chrápal na střídačku
s Aztékem, já hlídala prcky, aby nevlezli ani k Ronymu ani
k Azíkovi, takže „super“ noc!



DEN DRUHÝ

v kopečkách u Volenic



Na pátek jsme měli, když počasí
dovolí, naplánovanou vyjížďku po okolí. Počasí dovolilo, tož jsme i přes mírnou
přeháňku vyjeli asi v 10:30 nasměrováni na modrou hipostezku. Tu jsme však
hned v první zatáčce nějak ztratili. Na to jsme asi po 400 metrech objevili
žlutou. Řekli jsme si, že to nevadí, že nás někam dovede. Dovedla, ale na
konečnou v kampu Cihelna a cesta dál nevedla. Hodná paní (později jsme se
dozvěděli, že snad Hanka, u které byl před pár lety Fík ustájený – no nemohla
ho poznat, to byl prý hubenější...)nás pustila přes jejich ohrady
s východofrískými černými ovečkami, chovanými na mléko (dělají tu vlastní
sýry). Po louce a přes brod úžasně čistého potoka jsme se dostali na druhou
stranu údolí a s nadšením vyrazili do kopců. Na menších svazích jsme
klusali a s Fíkem i chvíli cválali. Falimu se nechtělo, možná ho ještě
pobolívala ta levá přední po kousnutí čmelákem. Nicméně samozřejmě funěli jak
lokomotivy – na kopce u nás nejsou zvyklí. Proto jsme je samozřejmě dlouze
nechávali v kroku vydýchat. Po lukách, úžasnými lesními cestami i úzkými
pro nás krkolomnými stezkami (Káťa je prý s araby v tréninku procválává
i směrem dolů – jezdí distančky) jsme se z těchto zelených kopcovitých
lázní vrátili po dvou hodinách na farmu, kde už se ozýval vítací štěkot a vytí
našich hafíků. Vyjížďka pro nás i snad koníky byla nádherným zážitkem.



Ve čtyři odpoledne se měla přijet
na Fíčka podívat jeho bývalá majitelka Hanka (bydlící asi 7 km od farmy). Šla jsem tedy
uschlé koně přečistit a vzala s sebou Chucka a Zorra. Když jsem viděla, že
s Ronym jsou docela v pohodě, přestala jsem je sledovat. Najednou za
mými zády řev a Rony „žral“ Zorra. Asi se Zoráček začal zajímat o Ronymu
svěřené stádo nebo se na něho špatně podíval a bylo to – naštěstí „jen“ 2 dírky
od zubů za pravou přední nožkou. Hned jsme desinfikovali a začali dávat
homeopatika na fyzické trauma i na zánět. Vůbec na nohu nechtěl šlapat, chtěl
nosit, zakrývat dekou. V sobotu ráno (večer nepapal vůbec) jsem marůdka
dokonce musela nakrmit z ruky. Prostě šéf naší smečky utrpěl psychické
trauma – cítil se ponížený, lítostivý a tak trochu filmoval. Když jsme ho třeba
odpoledne pochválili, že začíná na nohu šlapat, honem ji zvedl a „Neste mě, já
jsme malý chudinka“. V neděli ale už chodil normálně, tak to snad bude
O.K., jen na zhmožděná žebra ještě trochu reaguje.



Večer jsme šli dřív spát,
tentokrát již se zavřenou korbou. Jarda měl sice poněkud problém se prosoukat
bočními pidi dvířky, konstruovanými na postavu žokeje pana Málka (od toho je
Máňa koupená), ale stálo to za to. Marod spal pod dekou v kleci, Chuck se
mnou a byl klídek.



DEN TŘETÍ



Sobotní budíček byl uplakaný –
pršelo. V 7 hodin jsme si v pláštěnkách skočili do místního konzumu
pro čerstvé pečivo, ale mj. jsme si dali již asi 3. v druhu buchtu od
Káti. Mňam! Po 9. hodině začala teorie. Základem bylo vysvětlení rozdílu Pavlovova
reflexu, tj. je chování daného od přírody a jeho přesměrování, „přemazání“
jiným chováním (dle Skinera – nevím, jak se píše), naučit se dát zvířeti jiné
východisko v dané situaci a to takové, jaké chceme, jak chceme, aby se
zachoval a choval stále. Následovalo množství nejzákladnějších zásad výcviku,
jak začít pracovat touto metodou rozpracovanou Bobem Baileyem (čti Bob Bejli),
se zkušenostmi Susan Geret (www.clickerdogs.com
) a Susan Salo (ta má vypracovaný perfektní systém tréninku skoku jak u psů tak
u koní). Jde o tréninkové systémy s používáním odměn a téměř žádných
trestů. Tato metoda se dá aplikovat napři i na výcvik slepic, cvrčka apod.
(zdokumentováno viz stránky Boba Beileyeho – Foundation of annimal training
/Chicken training – musím si to na netu najít a kouknout na ty motivované
slepičky :-) ... jsem zatím našla http://stalecheerios.com/blog/training-videos/bob-bailey-animal-training/
z toho už si , kdo bude chtít najde další a další odkazy) Je založena na
používání pozitivních odměn (něco zvířeti přidám, a cítí se líp) a případně
negativních trestů (něco, co zvíře chce, mu vezmu). Hodně věcí se podobá metodě
tzv. přirozené komunikace, kterou my už leta používáme, ale hodně je toho jinak
a to velmi! Vše nám udělalo poněkud guláš v hlavě, ale už odpoledne, kdy
dokonce svítilo slunce, jsme se přesvědčili v praxi, jak to dobře funguje.
Jen si musíme pořídit mrkvovou plantáž. Ono je totiž vše v rámci odměny
založeno na „prokrmení“ = podání odměny ve formě pamlsku za každou kladnou
odezvu, akci a dále provedení zamýšleného cviku (triku) s tím, že se
samozřejmě kriteria provedení neustále zvyšují až do konečné podoby. Chování
člověka/trenéra je založeno na tzv. MAMA HORSE efektu (odvozeno z psího
výcviku mamadog), kdy vlastně zvířátko dospěje k tomu, že neposlechne
Pavlova, ale uvědomí si, co že to ta MAMA „povídala“ a že radši poslechne
jí.  Myslím si, že to funguje hlavně u
takových pažravců, jako je F+F



Večer se opékaly špekáčky a
vyprávělo. O čem? Netřeba ani psát... přeci o koních a psech. Martina nám také
předvedla svoji šampiónku Kiki, která má hrůzu z ohně, ale díky právě
„přemazání“ Pavlova jiným chováním je schopna „opustit“ stres a v klidu
sledovat „mámu“, protože ví, že ona se poslouchá a nic jí nehrozí, a provádět
náročné cviky. Ty jí vlastně od stresu odpoutají.



V noci si už Zorro zalezl ke
mě do spacáku, tak jsem zase spala tak napůl, abych ho do té bolístky nějak
nepraštila. K tomu po pár pivech Jarda dost chrápal a vypadalo to, že
pivko si dal i Azík. Ráno jsem se pak dozvěděla, že jsem jednou omylem mlaskala
na Jardu, aby nechrápal, ale on byl zrovna vzhůru a tak silně chrápal zrovna
náš dědouš Azték.



DEN ČTVRTÝ



Po obvyklých ranních činnostech –
venčení psů i nás, krmení všech apod. začala opět nalejvárna a odpoledne za
naštěstí jen slabšího deště opět praxe. Tentokrát jsme si sami měli vymyslet,
co chceme dělat, stanovit si kritéria postupu a odměn a provést to. No
samozřejmě, že nás musela Martina instruovat, abychom se totálně neztratili,
abychom věděli, jak na to. Fakt to byla zábava pro nás i pro koníky a kolem
stojící kursisty.

nose touch



My jsme pak začali kolem 16.
hodiny byli, naložili jsme paseny do kabiny a pak i koníky. Musím říct, že naši
haflouši stihli za tento den překopnout jedno břevno oplocení jízdárny a další
dvě okousat v kruhovce. Tak jsme si s napáchanými škodami (pokousaný
Zorro Katčiným Ronym) byli tak nějak kvit, ne?! :-)))



Po rozloučení se všemi účastníky
s hlavami jak pátrací balony, jsme s dobrou náladou a optimismem
vyrazili k domovu. Deštivá cesta ubíhala bez problémů a po půl sedmé jsme
byli doma. Byli jsme šťastní, že to Máňa zvládla a zvířátka i my jsme ocenili
pohodu a pohodlí vlastních boxů, kotců a postýlek. I Ti čtyřnožci říkali: „Doma
je doma.“ , i když jsme asi 2 hodiny vyklízeli Máňu a peru a peru...



Důležité na všem je, že naše
„dovolená“ měla smysl a ještě byla strávena v příjemném prostředí se super
lidičkami.



Také jsme tu dospěli ke „krutému“
rozhodnutí.  Přesto, že kluci od zimy
zhubli tak o 4-5 dírek na podbřišníku, mají stále nadváhu, která jim nesvědčí –
viz nutnost podkování hlavně Fíkových ulámaných předních kopýtek. Místo tedy
5-6 hodin na zeleném, tam budou jen 2-3 hoďky – jednu ráno, jednu odpoledne a
jinak ve vydupaném výběhu s možností kousnutí do sena.





V závěru se chci ještě
zmínit o té obr koze Rozárce, která se vyskytuje po celé farmě – najednou se
objeví při výcviku na jízdárně, jindy jen tak pozoruje dění postavená obkročmo přes spodní břevno ohrady a drbe se
nebo leží mezi koníky a občasným zamečením se snaží s námi komunikovat.
Miluje drbání mezi jejími skvostnými rohy nebo na prdýlce. Tak velká je proto,
že je trénovaná – běhala na i cvalové vyjížďky s koňmi a je dobře živená
kvalitními koňskými granulemi :-). 

Jarda a Rozára



Uf tak to bylo vyčerpávající, že?
Asi i pro čtenáře našeho blogu. Pro mě tedy ano – k těm asi 10 stránkám
poznámek z nalejvárny...



Fotky z prvního kurzovního
dne, tj. soboty viz  http://farmamefisto.rajce.idnes.cz/Seminar_pozitivni_motivace_s_Martinou_Klimesovou/

(nevím proč tyhle dva odkazy nefungují napřímo, musíte si to zkopírovat do vyhledávače :-(( )

a naše další průběžná fota
z naložené Máni (pravda odraz ve skle se vyvedl lépe než foto zamýšleného
objektu – "sbalených" pejsků), z nám v posledních pěti letech neznáme
kopcovité krajiny a vyjížďky, a v neposlední řadě cvičení Jardy a Falka
tzv. Nose touch (nous tač – dotyk nosem) v neděli najdete zde http://4borovice.rajce.idnes.cz/Kurz_Volenice_2012




















 



 













Ahoj Ivuš, máte to teda super vozítko, naprosto multifunkční :-) Bezva, že můžete na výlet úplně všichni :-) A výlet za poznáním ideální kombinace. A co pamslky u koníků? Pár let teď žiju v tom, že pamlsky ne, i když si myslím, že by určitě brzy pochopili, že je to odměna. Jak vám to funguje? Mějte se krásně a ať se vám vydaří spousta dalších takových výletů :-)

Noo téééda.. uplně vám to tady tiše závidím..muselo to být super!:)) Myslím si, že si to tam užili i Koníci) Mějte se krásně a užívejte sluníčka (doufám že tam máte taky tak hezky jako je tady :) )

Tak jste si to fajn užili a doufám,že předáte nějaké nové znalosti pa Hanka a Pepa

No tedy-to byl krásný výlet a navíc poučný.Ted se jdu mrkat na fotky,ale to už si vezmu notas do pelechu.Tak pápá a at vám to v praxi vše funguje.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se