« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Hobíčky září 2012 v Záříčí


naše čtyřka

Tak jsem (oba jsme) stržení jak péro (od toho věčného bourání a
budování), přesto usedám k PC, abych zaznamenala dojmy a podala zprávu
ze včerejšího suprového dne. Musím přiznat, že jsem až tak moc nevěřila
tomu, že bude suprový, protože s EFKAMA mezi cizí koníky zase tolik
nejezdíme, natož abychom se v tom cizím prostředí ještě o něco
snažili... O to bylo horší, že při výjezdu z domova nám začalo docela
slušně pršet. Kam že jsme to vlastně jeli? Tak jako před rokem na tzv.
hobíčky - hobby "závody". Loni jsme se zůčastnili na koních pořádajícího
ranče U potoka, letos však jsme se již odvážili na koních vlastních. Na
místo jsme dorazili již asi v 9 hodin ráno i přes to, že zahájení bylo
až ve 13:30. Důvod byl jednoduchý - chtěli jsme Hance a Pepovi pomoct s
přípravami, při kterých je každá ruka dobrá. Fajn bylo, že jsme s sebou
měli staronovou holčinu ke koním Valerii, prostě Vali (Před 5 lety, když
jsme se sem přistěhovali, k nám chvilku chodila coby 9ti letá a občas
se svezla na Adískovi. Zajímavostí je, že její babička vlastnila
koňského herce - lipicána, který hrál v Popelce Juráška!), takže nám je
pomohla vyčistit, převádět, držet apod. Nevím přesně, ale bylo tam
celkem asi přes 20 koní. Ti naši, samozřejmě až po místní Boře a Lucce
(tažní koně do lesa!) byli nejvíc prostorově výrazní :-))), přesto
sklízeli úspěch, jací jsou to pěkní koňošové.  Sešlo se tu spousta fajn
lidí přímo od koní, ale i diváků. Občerstvení bylo zajištěno, tentokrát
bez rumíku apod. - byla vyhlášena prohibice.
Fíku hop!
Musím zmínit, že před parkury místní připravili ukázku s 6 koníky -
secvičili si choreografickou jízdu na hudbu. Protože jsme v té době
byli zrovna pro kluky, už jsme bohužel chytli pouhý závěr.
Po všech
možných přípravách, než se šel stavět mini parkur (prý třicítkový) jsme
se šli juknout na kluky, kteří se popásali v dolním výběhu. Rozhodli
jsme se je už osedlat, že možná zkusíme ten parkůrek. Když jsme se ale
vrátili ke kolbišti, zjistili jsme, že tam jsou překážky snad i 50 cm a
na to jsme fakt tedy natrénováno neměli. Vím, že je to pidi parkur, ale
pro nás, kteří vůbec neskáčeme a ještě s těmi Fíčkovými zády (no, on by
to určitě dal, ale já ne :-/  ) Tak jsme kluky alespoň seznamovali s
prostředím, s ostatními koníky, s hrajícími bednami a courali po
opracovišti, kde jsme si párkrát zkusili skočit připravený křížek. Je
vidět, že F i F měli rezervu a šlo by to, ale...

Falko hop!
Cestou
do vedlejšího výběhu jsme svezli pár dětiček, koně jsme odsedlali a
nechali je v malém oplůtku u lesa papkat (aby náhodou nezhubli). No a
šli jsme přihlížet těm statečnějším. Parkur, nejdříve tem prťatý a pak
80tkový skákala velká škála velikostí a plemen koní - snad od kohoutkové
míry 90 cm po 185 cm. Té horní hranice dosáhl právě koník Flek - jak
příznačné jméno pro tohoto flekatého koně plemene velkopolský. Je to
nádherný velikán, rámcem mě moc připomínal Adíska i stou věčně otevřenou
čumou na udidle. Ale je fakt krásný, že?!
Flek z Jindřiše
Povedla
se i pěkná skoková fotka naší kamarádkcy Dáši, která jezdí snad necelé 2
roky. S její dcery kobylkou Palomou jí to moc šlo!
místní - Dáša s Palomou
Po
výhlášení výsledků ve skocích jsme připravili jízdu zručnosti pro děti.
Samozřejmě, že se jí účastnili i dospělí, ale bez nároku na případnou
odměnu - tak jsme se dohodli, přeci nebudeme dětem brát radost z výhry a
motivaci. Prostě jsme si to dali jen tak pro srandu a ti, kteří jeli
před tím parkur to měli stížené - "řídili" pouze jednou rukou a někteří i
bez třmenů. Pod startovním číslem 9 na trasu vyrazil Falko s Jardou.
Kavalety a průchod elkem zvládli v klusu s přehledem. Pak následovalo
sesednutí, překonání překážky bez koně, opětovné nasednutí a přenesení
kelímku s vodou z jednoho barelu na druhý. Barely byly barevné a to byl
zřejmě kámen úrazu pro našeho lekavce. Nechtělo se mu u něj zastavit,
natož k němu zpět zacouvat. Kelímek nakonec přenesli. Ostatní už znám
jen z povídání, protože já jsem si na opracovišti trochu hrála s práce
chtivým Fíčkem a nekoukala, co kluci vyvádí. Po přenášení kelímku
následoval závěrečný slalom a cíl.
Jarda a jízda zručnosti
Falíček
se prý však po projetí jedné branky rozhodl vypálit za Fíkem a Jarda
měl plné ruce práce, jak to usedět, posbírat ho a nepřejet diváky v
blízkosti cíle. Vše ale prostě nějak zvládl a sklidil velký úspěch.
Bohužel se pak už rozhodl neabsolvovat další disciplínu - barely. Škoda.
Mohli jsme to zkusit cvičně alespoň v závěsu - za Fíkem, jen tak v
kroku, aby se nebál těch barelů. To nás ale napadlo pozdě.
veselý Falko
Jo
a tady jsem si všimla, jak byl Jarda krásně barevně sladěn s Falkem -
košile, otěže, podsedlovka. Frejeři, že?! Já jsem se zase snažila být
hnědo zelená (Fík má hnědé sedlo a zelenou podsedlovku), ale na kluky
jsme neměli.
Fík se mnou vyjel na trasu s číslem 11 a vše zvládl naprosto bezvadně.
přenášení kelímku
Měl
velkou chuť do práce a byl moc pozorný na pobídky. Už to není to
neohebné prkýnko jako před rokem. Jeho záda a životní elán se zdají být v
rámci možností v pořádku. Na tom slalomu je to hezky vidět.
vzorný Fíkův slalom
Pak
tedy následovaly barely - objet na levou ruku jeden, zase na levou ruku
druhý, pak na pravou ruku třetí barel, od něj fofrem zpátky a znovu co
nejrychleji slalom a frr do cíle. Startovala jsem s číslem 4. Na tuto
disciplínu jsou samozřejmě nejlépe natrénovaní westerňáci, kteří tu
rychlost v obratech mají a na rovině to berou triskem. Říkala jsem si,
že to bude pořádný rozdíl v provedení jejich a mého či jiných
pomalejších. Když jsem ale poznala, jak je Fík natěšený a je v pohodě,
tak jsem ho také pobídla do cvalu. Kolem barelů jsme tedy proklusávali,
ale mezi nimi cválali a slalom byl pro nás hračkou pěkně v klusu. To už
jsme slyšela jen skandování Iva, Iva... Cílem jsme profrčeli v parádním
tempu a náladě - Fíka jsem moooc pochválila, že je ššššiiiikulka a on
jak to slyšel, tak to se mnou na místě zapích a já málem šla... Je
zvyklý při takové pochvale dostat odměnu. Je to prostě pozorný filuta -
jak jde o papání, hned stojí a nastavuje papulu :-). Musím se pochlubit s časem - vítězka Westerňačka se super ryclou kobylkou to měla za 52 sekund, nejpomalejší měli něco k 1 minutě a 40 sekund. Naše dvojka to zvládla za 1 minutu 12 sekund!
kuci s Vali
Moc
mě naštvalo, že Vali (na fotkách jí to s koníky sluší - nojo mládí
:-)))  )tuto disciplínu zapomněla fotit. Byl tam ale Hankou "najatý"
fotograf, tak se snad časem dočkám(e) i těchto fotek a možná i videa. Hanka dokonce konstatovala, jak mají oba naši kluci krásný chody, že to vůbec netušila. To je velká poklona!
symbioza pána a kobylky
Neodpustím
si tu zveřejnit fotku jednoho z našich kamarádů - Vlastík se svou
krásnou klisničkou - tomu se říká symbioza - oba opravdu oba opření o
ohradu a kobylka v pohodě usínala.
Fík s Vali
Vali
původně měla zkusit alespoň jízdu zručnosti, když ne barely (i když ty
jí den před tím u nás na louce s Falkem moc šly), ale nakonec ji
odradilo množství přihlížejících lidí a svezla se jen po všem na
opracovišti.
tinkeří hříbátka s Vali
Kluky
jsme dovedli k Máně, odsedlali, vše uložili a je dali ještě na chvíli
do výběhu. My jsme se šli potěšit s tinkeříma hříbátkama - větší je
klisnička Marry a měnší je hřebeček a teď jen tuším - Dixi.
Klusi se
rozhodli, že domů nepojednou, že tu mají kámoše a nechtěli se zase
naložit - zvláště tedy Fík! Nakonec s pomocí asi dalších osmi děvčat,
které vytvořili kolem rampy špalír a Fík už věděl, že nemá kam uhnout,
se to podařilo. Domů jsme dorazili skoro za tmy ve 20:00.
Pěkný den, z kterého budeme čerpat asi hodně dlouho. Děkujeme Hani, Pepo a všichni ostatní!!!

Zde uvádím odkaz na rajče, kde jsou zatím uložené ostatní námi nafocené fotky:
http://4borovice.rajce.idnes.cz/Hobicky_Zarici_2012
O případném doplnění dalších a "barelů" a případného videa budu informovat.


Moc pěkné fotky a je fakt, že Jardovi to opravdu slušelo, mějte ahojky Evas

Ivo, krásná akce. Je vidět, že jste tam dobrá parta. Pa ozvu se. V.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se