« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Dovolená u Bořánků


ranč 28
Když Vašík v polovině loňského prosince na svém blogu
uveřejnil informaci o tom, že Barunka povede každý první týden v měsíci
kurzy pro lidi bez ambic, zajásala jsem a okamžitě začala jednat. Co že na to
Jarda? Taky nadšeně souhlasil. Co že na to naše dcera Verunka? Prý jo,
dovolenou si vezme… Není to totiž jednoduché – je potřeba pohlídat pejsky. No a
to jsme v tu dobu ještě netušili, že budeme mít ještě o dva, resp. dvě víc… Sladili jsme
termíny a vyšel z toho krásný jarní týden naší letošní dovolené – dovolené
u Bořánků od 28.4. do 3.5.2013. Od té doby jsme se už jen těšili a doufali, že
vše vyjde, že budou zdravá zvířátka i my a vyšlo to. I když jsme měli ke konci
toho těšení obavy, zda tam náhodou blízko té Vysočiny ještě v květnu
nezmrzneme…



Dva dny před odjezdem se nám podařilo vystihnout hic a
trochu kluky koňský vyšamponovat, aby nebyli po zimě jak prasátka. Na to konto
pořád Vašík chodil a říkal, že jsou jak plyšoví koníci pro Bárbínu.



Den D, tj. odjezd v neděli odpoledne se blížil, a mě se
vůbec nechtělo balit. Pak jsem to tam vše rychle naházela na poslední chvíli a
bylo. Hlavně nezapomenout nic pro ty naše čtyřnohé mazánky, že?! Papání,
ňaminky, homeopatika první pomoci, všechny možné cajky… Kolem 15. hodiny jsme
je šli naložit do Máni – bez nejmenšího problému a vyrazili jsme směr Oldřiš.
Já Punťou, ještě jsem cestou nakoupila čerstvé potraviny. V cíli jsme
přistáli za hodinku jízdy.  Kluci se opět
vzorně vyložili a zaparkovali do připraveného výběhu. Dostali trochu sena a
byli spokojení. Na noc měli připravené i boxy, ale jelikož se v Oldřiši
stele slámou, tak jsme to neriskovali. To by byli do rána jak koule…



My jsme šli vyložit všechny věci a zaparkovat naše dopravní
prostředky. Barunka nás již před tím velice mile, snad to ani jinak neumí,
přivítala a sdělila základní informace. Pro nás byl připravený moc útulný
pokojík s veškerým zázemím. Fakt paráda a taková zde obvyklá pohoda!



K večeru jsme naše bujné oře vytáhli z vydupaného
výběhu do pískové jízdárny. K jejich překvapení, zase žádná tráva, hihi –
jen cestou si uždíbli pár trsů. Vzali jsme je jen tak na ohlávkách a sedli na
ně bez sedel – jen tak seznamovačka s jízdárnou a okolím, aby ráno nebyli
tak vykulení. Ono hned vedle jízdárny mají výběh/pastvinu Bukefalos
(appaloosan) a Bazalka s Pažitkou (Barunky a Vašíkovy quarterky). Pak jsme
šli obhlídnout celé osazenstvo Ranče 28 – samozřejmě koníky a také stádečko
angusů – 1 býček, 4 kravičky a 4 telátka (jedno bylo právě den staré miminko).
Miminko bylo i mezi kobylkami – jedna z nich se pyšnila 3 denním hřebečkem
Habakukem. Krása pohledět na ta spokojená zvířátka. No, večer jsme nakrmili a
šli docela brzy spát v očekávání náročných dnů.



Výcvik vždy začínal v 9 hodin, tož jsme normálně před
7. nakrmili a v 8 vyrazili po snídani ke koním – vyčistit, protáhnout
hlavně Fíkova záda a nohy. Na výcvik ještě přijela od Trutnova Lenka bez koníka
a tak měla půjčeného Oriona.  Jarda
prohlásil, že najezdil víc  jak doma za 2
měsíce, no jo, bylo to skoro 20 hodin na jízdárně. To se tedy zákonitě muselo projevit na velkém zlepšení Jardova jezdeckého umění, ale to už moc předbíhám...



PONDĚLÍ: Jen jsme vkročili na jízdárnu naše nevelké jezdecké
sebevědomí utrpělo a bylo stále menší a menší až bylo nejmenší na celém světě…
Neuměli jsme správně zastavit koně ani ze země, neměli jsme vymezený osobní
prostor, cviky ze země nebyly až tak ochotně prováděné, jak jsme si mysleli,
otočení celého koně na lonžce bylo lepší, ale ke konci koně usínají, tož nám
bylo poraděno, jak je na konci důrazně 
vyslat na kruh. No děs běs! Pak hurá do sedel – trend ze země samozřejmě
pokračoval i v sedle. Znovu a znovu jsme se učili jak na správné zastavení
– myšlenkou počínaje a ohnutím krku (uvolněním zad koně) popř. navazujícím
ustoupením zádě konče. Tato pondělní hodina trvala 3,5 hodiny a odpoledne jsme
ještě minimálně hodinu sami procvičovali, co jsme ráno tvořili. Již odpoledne
měl Fík problém se zády – to jak jsme hodně ustupovali zádí a on musel hodně
zapojovat ty svoje a k tomu jeho ztuhlé nožky – nebýt reiki, tak jsme již
museli s ním skončit a stal by se ze mě pouze divák. Avšak právě díky
reiki jsem mu pustila do problémového kříže a dále pak do klíčové čakry a do
kořenové čakry energii (tak jsem to dělala 2x každý den) a Fíček šlapkal jak
mladík.
Odpoledne jsme se šli projít k lesu nad Oldřiš a v klidu si užít
ticha a sluníčka. Jediným problémem v této oáze pohody byly příliš měkké
matrace v postelích.



ÚTERÝ: Ráno jsme si sjeli pro čerstvé rohlíčky do nedalekého
Blažejova. Ty byly, mňam! Pak následoval dopolední kolotoč s přípravou
koní a výcvikem. Nejdříve jsme opakovali pondělní cvičeníčka a zdokonalovali
zastavení. Pak jsme se učili „rozchodit“ naše lenochy – zasvěcení znají cvičení
„houpačka“ (či „roztlačení mašinky“). 
Když nám šlo zrychlení koně, začali jsme ho pro změnu zpomalovat –
konečně jsem po těch dlouhých letech snahy o ježdění na koni a absolvování
diváckých kurzů pochopila, k čemu že mám vlastně ruce, proč s nimi
mám jít s pohybem hlavy koně, vlastně s pohybem jeho předních nohou a
jak je to vlastně jednoduché, když se „vychytá“ ten správný čas. Když nám toto
jakš takž šlo, trénovali jsme plynulé přechody rychlý klus, pomalý klus, rychlý
krok, pomalý krok, zastavení a opačně. Nesmím také zapomenout na docela náročnou
věc – vědět, aniž by člověk čučel pod koně, která noha, kdy vykračuje popř.
překračuje kavaletu. Docela hnus fialovej. Cvik je cvik a tak jsme chodili stále
dokola a cvičili, až to konečně tak nějak vycházelo. Odpoledne jsme opět
procvičovali samostatně. Pozn. Jízdárna pěkně práší.  Večer jsme chvilku při vínku pokecali
s kolegyní Lenkou a šli do hajan.



STŘEDA: Na začátek hodiny – opakování, na které navázalo
cvičení „vláček“ – cílem je sledování mašinky – prvního koně, ostatními vagonky
– koňmi. Musí se jet po kolejích (ve stopách) za mašinkou, ve stejném chodu a
za udržování předem určené vzdálenosti. Ejhle – jak se jezdec soustředí na to
všechno, přestane vědomě sledovat, kterou nohou kůň jde a jak a začne svého
parťáka pod sebou  c í t i t !!! Dále se
opakovalo a zpřesňovalo cvičení k obratu kolem předku tak, abychom měli
pod kontrolou přední nohu, která musí zůstávat na místě atd. Neustále musí
jezdec mít na paměti, že nesmí být otěž napnutá, musí být prověšená/volná – k tomu
je potřeba koníka „odpinkávat“ a zároveň hledat „měkký koutek“ koňské huby, tak
jednoduché a tak náročné! Další procvičování přesného řízení koně – jízda na
kbelíky – osmičky popř. jízda jen na jednu ruku. Opět tak triviální záležitost,
na kterou musíme neustále myslet – kam se dívám, tam dojedu. Čili čumím-li pod
koně nebo na kýbl nedojedu nikam v lepším případě do kýblu :-)). Jaké je povznášející
zjištění, že když zvednu pohled a koukám do dáli na cíl, stanou se takové věci
jako, že neztratím rytmus, kůň dokonce zrychlí a dojede do cíle. Tý jo, to jsou
věci! Možná se někdo nad tímto posměšně pousměje, ale mě to tedy dalo
hodně.  Jen je hrozně těžké, alespoň pro
mne, na to nezapomenout. Cvičení neustále na sebe navazují a jdou za jedním či
několika po sobě jdoucími cíly – např. že kůň se nemůže rozhodnout přeci sám,
kam půjde, ale musí čekat na pokyn – mj. na to je cvičení „jedu kolmo na stěnu“ –
učí se být pozorný a zůstávat se mnou. Odpoledne jsme, na doporučení naší milé
lektorky Barunky, vypustili odpolední samotrénink. Na naše unavené výplně
mozkoven, rozhašené kyčle a naštvané koně to byl balzám uprostřed náročného
pracovního „dovolenkového“ týdne. Vyrazili jsme do kavárny v Jindřichově Hradci (viz mlsné foto na rajčeti)
a odpoledne, po úklidů výběhů přijeli na návštěvu Verča s Jackem, Vali a
kamarádi Hanka s Pepou. Večer klábosení u vínka i s Baruškou (Vašík
byl u Ostravy na kurzu).



ČTVRTEK: A zase taková těžce jednoduchá cvičení – Jak že se
dá jezdit kruh bez pomoci otěží? No jednoduše, stačí pohled správným směrem a
je to! Uf, uf, uf! Když s námi koník nejde, upozornit ho nohama „naplocho“
– „Pojď, pojď, zůstaň se mnou!“ a alespoň moje kyčle začínají být totálně v pr…
Další cvičeníčka – obrat na stěně (důležité je mít měkkou reakci koutků koně,
jeho pozornost, ochotu a hlavně správné načasování – nemohu přeci po něm chtít
provedení cviku, když dám pobídku ve špatnou dobu a on by se tak akorát
zamotal, chudák, do vlastních nohou, že?!!) Logické, jednoduché na pochopení –
horší je to provedení a tak provádíme znovu a znovu a vychytáváme nedostatky,
kterých není málo. Dále znovu probíráme možnosti nabídnutí k zastavení, k couvání.
Konečně také cváláme… úspěšně či méně úspěšně, ale jde to čím dál tím líp.
Kolemjdoucího Vašíka jsme přemluvili, aby nám ukázal, že dokáže rozcouvat
každého koně – i toho našeho lenochoda Falíčka. Dokázal! Odpoledne cvičíme vše probrané
(abychom se v pátek ještě případně zeptali na nepochopené záležitosti) za
dozoru Lenky, která konečně také pořizuje pár našich jezdeckých fotek. Jindy na
to není čas. Škoda! Protože zachytit Barušku, jak nám svým tělem předvádí
dokonalý pohyb koně, jeho nohou, jeho zádě, žeber apod. současně s tím, co
máme dělat na něm my – to by byly unikátní fotografie. Neskutečné :-)))))) prostě pohled „pro
Bohy“, jak se říká :-).
Pak opět úklid bobíků a ještě jsme zvládli posbírat šutry, přičemž už jsme
zmokli. Od večera prší, alespoň se zaleje a poroste travička. V noci leje –
to už mě mrzí, že jsem kluky neschovala do boxů…



PÁTEK: Chčije a chčije! Kluky bereme na snídani do boxů, Fík
se celý klepe, dáváme přes něj deku a je to v pohodě. Falko má po
včerejším procouvání celé jízdárny s Vašíkem a možná i dešti citlivý
hřbet. Obojí zpravila opět reiky! Ještě před snídaní Jarda prohlašuje, že
dneska jezdit nejde! Leč v 9 hodin jsme již v dešti na jízdárně v plném
počtu, hihi. Jen je to spíš plavecký bazén. Pozn. Jízdárná nepráší. Čvachtá!
Barunka v dlouhém pršiplášti s motykou a za pomoci i Vašíka s druhou
motykou uvolnili pár odtoků a hladina na jízdárně pomalu klesá. Máme krásně
umytá kopýtka (tedy koňové). Probíráme dotazy na cvičení z celého týdne a
vše se snažíme aplikovat na cvičení mezi kýbly, kapkami slejváku, pěkně
plynulou, haha, jízdou po celé jízdárně. Zkoušíme nacvičovat roll back – tam se
již ukáže jak máme měkké koutky, jak víme, která noha dokročila poslední a tedy
vykročí první, kdy a jak dát pomůcky na couvání a otočení se správným
vykročením, vyklusáním… Poslední 3 cvičení jsou na to, jak naučit sebe a koně
zvednout jeho rameno a to nakonec využít např. v contra bandu. Zasvěcení
jistě ví, někteří tuší a nezasvěceným nemá cenu to zase rozepisovat. Je to
prostě masakr. Při ukázce toho prvního cvičení Baruškou v pršiplášti, jak „vyjíždí“
od stěny a zase se na ní jako správně sestavený kůň vrací za aktivního přispění
imaginárního jezdce mě už fakt dostalo. Smíchy téměř padám ze sedla a říkám
vyděšené Barunce, že vypadá jak ožralý bezdomovec. Po vyčerpání všech těchto
cvičení, sebe i koní sesedáme a tvoříme závěrečná seskupení pro fotografie. A je to za námi,
přežili jsme dovolenou! Po obědě balíme, trochu uklízíme pokoj i boxy, kde
zatím kluci vyžrali nejen seno, ale i část podestlané slámy – já to říkala… a
bez větších problémů nakládáme. Ještě se rozloučit s milými Bořánkovými a
je to. Odvážíme si příjemný pocit, že jsme udělali něco pro naše koníky, že jim
nebudeme našim „řízením“ tolik škodit, odvážíme si bolavé kyčle, moje rameno
(jak přemýšlím, tak tuhnu a je to tam…), trochu záda. Všechno však přebolí a
zůstane už jen ten fajn pocit příjemně stráveného necelého týdne. Každý den
jsme se také všichni tři kurzisti snažili nějak vypomoct na ranči – pravidelně
jsme průběžně čistili všechny výběhy (kromě velkých pastvin), posbírali jsme
pár koleček kamenů z výběhů, pomohli s rozvozem vody, zbavili pár
koníků zimní srsti. Krmit jsme nemohli, protože to je jasné, že jen páni domácí
vědí kolik komu dát.



Domů, kde nás již čekala Verči parta hic – 7 členná smečka
pejsků, jsme přijeli nějak po 15. hodině. Vyložení, večer grilovačka. Prostě
super!



Poděkování na závěr:



1)     
Moc díky naší Verče, že jsme mohli vůbec tento „projekt“
zrealizovat. Díky za umytá okna v celém baráku a ňamkovou buchtu na
přivítanou.



2)     
Díky Barunce a Vašíkovi za to, že jsou! Barunce
speciální poděkování za bezmeznou trpělivost při vysvětlování těch
nejzákladnějších základů jezdeckého umění, za její vlídnost, moudrost a úsměv.
Poznámka od Jardy: Příště to chce mít bičík v ruce už od pondělka a ne až
v pátek (Barunka ve své ruce na Jardu) :-))



3)     
Díky Fíkovi a Falkovi, že to s námi společně
zvládli. Díky Máně, že je bezpečně dovezla zase domů.



P.S. Kromě koníků, kraviček, pejska a kočiček jsou hýčkanými
obyvateli Ranče 28 i kurové domácí – v elektrické líhni, která je
umístěna v koupelně a každou hodinu hraje vajíčkům písničku a obrací je o
45 st., je už 3. vlastní generace kuřátek. Nechápu, jak to všechno ti dva lidičkové
stíhají. A to jim ještě přijedou ovečky s jehňátky. Do toho stále
pokračuje renovace budov. Nikdo si tu na nic nestěžuje – snad jen Vašík, že mu
Baruška zase vzala práci :-).
Tož se v Oldřiši mějte, držte se a zase někdy …



Všechny fotky i s popisky najdete zde:



http://4borovice.rajce.idnes.cz/Dovolena_u_Boranku/



Ahoj Ivo, už dlouho si říkám, že bych mohla napsat a až článek o dovolené mě k tomu donutil. :-) je výborný, že se Vám to takhle vyvedlo a tiše závidím...už se taky těším na léto a alespoň jednodenní trénink s Vaškem. Přeju vám ať se daří i nadále a jste všichni moooooc zdraví. Kristina

Ivo, úúúúúúúúúžasné, už jsem dokonce pochopila, to cvičení " přímo proti stěně".. To bude chtít ještě probrat osobně. Zdravím Jarka i od Josefa

Jj, dnes jsme už poctivě vyrazili na naši "jízdárnu". Jak říkala Barunka - 20 minut poctivé práce stačí, zakončit pozitivně a domů (nebo na vyjížďku se uvolnit). To půjde, jen bychom potřebovali nějaký projektor, abych si za jízdy mohla číst ty cenné poznámky ze sešitu, hihihi.

jéééé no konečně jsem se dočkala :-). Musela to být parádní dovolená a velmi plodná.Navíc jsi zažila pomoc reiki v každém okamžiku a to je taky super.Ted jen aby jste stále oprašovali nově nabyté informace. Iv.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se