« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Návštěva u sousedů


Tak na dnešek jsme si naplánovali návštěvu u sousedů. Ve vedlejší vesnici Sedlíkovice se podařilo mé známé Janě (kdysi u sebe měla ustájeného Fíčka) zakoupit krásný statek, přemístit do něho svého 16 letého Honzíka ČT a v neděli si dovezla 3 letou neobsedlou poničku (zřejmě sportovní pony x appaloosa) s překrásně vybarvenou prdelkou :-) . Protože to máme přes pole něco málo přes 3 km, nebyl žádný problém. Tedy kromě toho, že jak jsme si naplánovali jet podél remízků či krajem pole, že to prostě nešlo - remízky zarostlé 1,5 m vysokými kopřivami a jiným pýrem a kraje polí prostě neexistují, neb zamědělci příští rok snad osejí i přilehlé stoky. A to ani neříkám, že cesty a cestičky mezi polema prostě za těch pár let, co tu bydlíme, prostě zmizely.
Naštěstí se polem obilí táhly koleje od traktoru (těmi máme povoleno jezdit) a to tentokrát správným směrem, který jsme potřebovali. Tož jsme do nich zajeli a frrr klusem i cvalem v pohodě za chvíli dorazili k výše jmenované vesničce. Již z dálky jsme viděli vzrušeně pobíhající 2 koníky, ale museli jsme půl vesnice objet kvůli těm deb... stokám.

F+F v Sedlíkovicích
Otevřely se nám vrata a byli jsme přivítáni Janou s dcerkou a jejich jorkšírkou, později i Martinem. Malá se kousek svezla na Fíčkovi, kluky jsme odsedlali a šli si dát kafe. Průběžně jsme je odháněli z políčka brambor (nakonec jsme tam natáhli šňůru) a dávali pozor, aby se nepustili do rajčat. Samozřejmě jsme koukli na koníky, kvůli kterým hlavně jsme návštěvu podnikli. Lili má fakt překrásně vybarvenou záď - černobíle! Hezké, že?!
Lili v Sedlíkovicích
Po kávě jsme osedlali, já jsem ještě malou svezla na Fíčkovi i v klusu , to se jí moc líbilo až se řehtala. No a vyrazili jsme stejnou cestu zpět. Hned za vsí je naším směrem loučka, mírně do kopečka (jaká vzácnost v našem kraji). Tak jsem říkala Jardovi, ať klidně Falka pustí do cvalíku. Jenže od chtěl zase vyrazit, Jarda ho přibrzdil... já si cválám a otočím se a Jarda se klidně válí v trávě. Zřejmě usoudil, že po kávě je potřeba si odpočinout. Pak jsem měla strach, co je, moc se mu zvedat nechtělo, ale pak to šlo. Zprvu to vypadalo, že Fali poběží sám a Jarda půjde domů po svých. Falko si odcválal a pásl se opodál. Fíček vzorně stál a pozoroval situaci. Já byla v klidu a on taky. Falko si šlápl do otěže a odvázal se mu jeden konec z udidla. Jak popoběhl, tak se volného konce bál a letěl za barák bohužel k silnici. To jsme se o něj báli. Na štěstí, jak byl vyděšený, my na něj volali a já klidně pískala, tak přiběhl ke mě a Fíkovi zpět. 2x nás oběhl a zůstal stát. Ještě že má trochu snad důvěry, že když se bál, tak se přiběhl "schovat" k nám. Další štěstí bylo, že se otěž opravdu jen odvázala a nepřetrhla, tož jsme jí zase přivázali a vyjeli k domovu. Kluci se v kroku uklidnili (hlavně tedy Falík), tak jsme i ještě poklusali a za chvilku byli doma. Teď mají dietu, protože se pěkně po cestě napapkali toho ještě zeleného obilí. Ono je to těžké je od něj držet dál, když mají čumy v úrovni (Fík pod úrovní) těch krásných nalitých klasů, že?!

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se