« Úvod | Masáž koní »

Nastěhovala se k nám víla



"Přátelé, kamarádi, my vám ty medajle přivezeme!", aha, to je asi z jiného filmu... "Jitko, krávo!", zase jsem senetrefila... Nebude to z večerníčku? No jasně! Povídání o víle Amálce, to je ono!
Né, nezbláznila jsem se! No, i když... Stalo se to, že nás zase dostihla jedna myšlenka. Jaká? Taková, s kterou jsme koketovali možná tak před dvěma, třemi lety a nakonec jsme ji zavrhli. Jenže minulý týden v sobotu si takhle přijede ta naše masérka koní Kačka a doporučí nám, abychom zhubli koně a že doporučuje maximálně 2 hodinky denně být na zeleném... Co ale s tou naší docela hustou trávou na louce? Přece ji nebude pořád sekat jak debžové. Ovce?... nene, tou zmiňovanou dřívější myšlenkou byla žersejka. Co to? No přeci něco užitečného - kravička na mlíčko (protože tu na maso bych nekokázala pak kuchnout a sníst!). Tak jsme hned večer sedli k internetu, na Bazoši jsme našli jeden inzerát na březí kravičku, ale ta byla už zadaná. Hledali jsme dál a objevili 100% jersey, 19 měsíců, vhodná k připuštění. Zavolali jsme paní Petře, kravička byla k mání. Nejdříve jsme se domluvili, že se na ní dnes, to jako v pátek 23.5., dojedeme podívat a popovídat si ní. A teď přijde ten Večerníček - Amálka se jmenuje. Amálku jsme si nechali "vyšetřit" naší dálkovou paní veterinářkou a když nám sdělila, že je zdravá a vypadá mile a v pohodě... Nač jet zbytečně tak daleko (za Velkou Bíteš - asi 150 km) dvakrát? Domluvili jsme se, že když seženéme dopravu, že bychom si jí hned vzali. Mezitím jsem objednala nezbytné tiskopisi pro naše hospodářství. Raději máme vše dle platné evidence, pokuta by se opravdu nevyplatila. Papíry včera došly. Naši milí a osvědčení dopravci - Pepa a Hanka - se opět projevili jako kamarádi a prostě jsme dnes ráno v 6 hodin vyrazili na Moravu. Jardu jsem vyzvedla v 6 u Propeska (jel chudák po noční dvanáctce, tak cestou pochrupkával), naše auto jsme zanechali v Kardašce, kde jsme měli sraz s Hankou a Pepou. Cesta ze začátku ubýhala perfektně, stavili jsme se načerpat pohonné hmoty a koupit občerstvení a jeli dál. Super bylo, že jsme mohli pořádně cestou pokecat a probrat všechno, co se kde děje. Pak přišla objížďka kolem Třebíče. Nějak jsme si nevšimli, že jedeme po objížďce pro náklďáky a zajeli jsme si tak o 30 km dál, než bylo nutné. Když jsme konečně dorazili do V.Bíteše, tak jsem lehce zmátla řidiče a vyjeli jsme z města na jinou stranu. Že prý tedy cíl naší cesty nastaví na navigaci. Ta elektronická paní nás tedy vyvedla z města správným směrem, ale pak jsem tvrdila, že kecá, že jedeme někam dál od Amálky. Bohužel jsem měla pravdu. Amálka byla v takové zapadlé vesničce, kterou Pepova navigace v životě neviděla. Když nám tvrdila, že jsme v cíli, byli jsme někde z druhé strany kopce možná tak 15 km od onoho cíle. Nezbývalo nic jiného, než zavolat paní Petře. Ta nás navedla k nim domů. Dojeli jsme. Sice oproti plánované deváté hodině asi až v 10:30, ale dojeli. Amálka čekala zavřená v boxu ve stodole. Jinak kolem baráku se různě popásali tyto okaté kravičky, běhala spousta psů, měčeli kozičky - paní vede útulek pro hospodářská zvířata a psy.
Rychle jsme si řekli nejdůležitější věci, podepsali smlouvu, zaplatili jsme a docela dobře jsme už naši kravičku naložili. Čekala jí, chudinku dlouhá cesta do neznáma. Za Bíteší jsme zastavili opět na pumpě na občerstvení, skontrolavali jsme naši pasažerku a pokračovali dál. Tentokrát již po trase, kterou jsme si naechali u čerpací stanice popsat. Cesta tedy trvala asi od 11:30 do 14:30 - tedy o 1,5 hodiny míň, než tam. No, alespoň jsme poznali jiné krásné české kraje :-)
Z Karašky jsem fofrovala naším Focusem napřed domů, pustila malé hafíky z baráku, nakrmila jsem je a pustila i kluky koňské na louku. Od rána byli zavření na vydupaném výběhu se senem a tak se tam hrnuli jak velká voda. Já již v gumačkách (musela jsem si je vzít, neb se Amálka dosti řídce za tu cestu vyprázdnila...) za nimi a zase jsem je z té příjezdové části musela vyhnat. To se jim samozřejmě nelíbilo a vyhazovali prdelky metr nad hlavu. Bylo to akorát. Náš transport právě přijel. Amálce se vůbec nechtělo ven, byla asi taky ztuhlá. Po krátkém přemlouvání však vcelku profesionálně vycouvala a začala zjišťovat, kde že se to vlastně ocitla. Koně začli lítat a čučet jak vyvoraný myši. Byli zatím odděleni ohradníkem. Kravka se vydala na průzkum pěkně podél celé ohrady. Když odjíždělo auto, nechala se bez problémů přidržet. Jen evidentně do auta už nechtěla. Ja okolo ní projíždělo, tak začala utíkat. S našimi kamarády jsme se rozloučili a honem šli koukat do ohrad, co se děje. Nic. Všichni se pásli. Otevřeli jsme tedy branku. Po chvíli si kluci dodali odvahu a vešli k nám, kde jsme byli s Amčou. Osmělili se natolik, že jí chudinku začali honit a prostě jí z té "jejich" trávy vyhnali. Jalovička se tedy trochu popásla vedle a pak šla na další průzkum dalších částí výběhů včetně kruhovky a přístřešku, kde se napila vody. Asi 3x si zabučela. No to je jasné, že je smutná, když tu nevidí své kámošky, ale to se poddá.
Uf, dali jsme si kávu, pak jsme museli asi na skoro 2 hodiny odjet. Po našem návratu jsme zjistili, že leží za křovím u kruhovky a kluci se pasou stále na stejném místě. Už to bylo tedy asi 3 hoďky kluků na pastvě, tak jsme si řekli, že už je dnes zavřeme rovnou do stáje. Nejdřív že Amálku, aby se pak nebála kolem jejich boxů projít do toho svého. Nechtěla se potvůrka zvednou, a to ani za úplatky. Došla jsem tedy pro mrkvovku (horsmeňácký bič). Jarda jí zvedal za vodítko a já jí lehce snad 3x pobídla. Jakmile projevila ochotu vstát, přestali jsme vyvíjet tlak. Vstala a po chviličce se s Jardou rychleji rozešla... chtěla na louku. Bez nějakého násilí ale zetočila pak za Jardou domů, s přehledem prosšla kolem našich šesti ňafajících hafanů a šup, byla ve své nové ložnici. Očuchala si vodu, seno, olízla solný liz a koukala. Pak přišli kluci, kterým jsem před tím dávala na louce očuchávat moje kravkou načichlé ruce. Už byli o málo důvěřivější. Po příchodu do stáje trochu koukali, jen si vybrali jablíčka ze žlabu a na seno ani nevzdechli. Čučeli přes mříže na Amálku, ona na ně. S Falkem se očuchávali. Vše vypadá velice klidně a věřím, že to tak zůstane. Zítra se nahlásíme paní vetce (ta bude koukat) a pak musíme začít shánět inseminátora.... Tak držme všichni naší nové člence rodiny pěsti pro štěstí, ať se jí u nás líbí!
Fotky jsou tady: http://4borovice.rajce.idnes.cz/Amalka

Ahoj Ivo, teda, nestačím koukat, Amálka je krásná a barevně vám ke koníkům ladí. Vy jste nějak zatížení na ty pohadkový postavy, ne? :-) Falko, Fík, Amálka... :-) Tak vám gratuluju k novému přírůstku a hlavně Amálce k novým páníčkům, protože opravdu nevím, kde by se nějaké zvíře mohlo mít líp. Velký výběh, obří box a záruka doživotní skvělé péče. Má kliku. Tak ať se vám všem daří, mějte se krásně!! :-)

Ahoj Ivo, teda, nestačím koukat, Amálka je krásná a barevně vám ke koníkům ladí. Vy jste nějak zatížení na ty pohadkový postavy, ne? :-) Falko, Fík, Amálka... :-) Tak vám gratuluju k novému přírůstku a hlavně Amálce k novým páníčkům, protože opravdu nevím, kde by se nějaké zvíře mohlo mít líp. Velký výběh, obří box a záruka doživotní skvělé péče. Má kliku. Tak ať se vám všem daří, mějte se krásně!! :-)

Ahoj Ivo, teda, nestačím koukat, Amálka je krásná a barevně vám ke koníkům ladí. Vy jste nějak zatížení na ty pohadkový postavy, ne? :-) Falko, Fík, Amálka... :-) Tak vám gratuluju k novému přírůstku a hlavně Amálce k novým páníčkům, protože opravdu nevím, kde by se nějaké zvíře mohlo mít líp. Velký výběh, obří box a záruka doživotní skvělé péče. Má kliku. Tak ať se vám všem daří, mějte se krásně!! :-)

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se