« Úvod | Až se vše usadí... »

Psí životopisy



BRIT (*červenec 1992 +konec r.1997)


Brit na svodu - 1993


 Bohužel, již nevlastníme PP, ani si nepamatujeme, takže údaje nejsou detailní...

Narodil se jako papírový Briard v Horoměřicích u Prahy v červenci 1992, domů jsme si ho přivezli 1.9.92. To jsme v Kameňáku bydleli 2 měsíce. Byl to docela nerozum, když se stále ještě stavělo, dodělávalo a na pořádný výcvik pejska nebyl čas. Manžel, tehdy skoro 33letý a štíhlý :-), byl naprosto začínající kynolog, učil se vše kolem a k tomu jsme si vybrali povahově tak složité plemeno. Z toho vyplývá, že to byl sice miláček, mohli se po něm děti i válet, ale také uměl dát najevo svoji dominanci i svému pánovi. To jsme zdaleka nevěděli o "psích psycholozích", tak se to dělo, jak to šlo. Chodil na cvičák do Hrádku u Rokycan. Nebyl asi moc oblíbený, protože se „preventivně bránil“ od té doby, co jsem ho vedla s košíkem kolem sousedů a ze dvore na něho vyrazili dva ovčáci a já nestihla sundat košík...  Na výstavách by měl docela úspěch, jen kdyby nezavrčel na rozhodčí, že?!


Asi ve 3 letech jsme přijeli z nákupů on skočil do auta a zkameněl. Po pár hodinách jsme ho vezli na veterinu. Pan doktor konstatoval torzi žaludku (tj. přetočení – uzavření vchodu i vývodu žaludku) a nutnost okamžité operace. Z té se brzy zotavil. Dokonce měl i žloutenku, zřejmě ze slepičinců . ke kterým se občas dostal.


Dokonce dokázal zlepšit zdravotní stav naší listonošky. Ona měla ráda pejsky, jezdila na kole a svým ječivým hlasem na ně volala. Jednou takhle volala: Briťánku pojď, hop, hop a on se odrazil z hromady písku a hop přes plot a visel jí na noze – to bylo krve. V nemocnici zašili dírku po jednom zubu a paní listonoška ještě děkovala, že jí zbavil křečové žíly.


Někdy koncem roku 1997 se mu opět přetočil žaludek. Pan doktor po otevření jeho břicha zjistil, že má takovou tříselnou kýlu, že mu prorůstala přes střeva až do plic. A tak se Jarda vrátil sám a smutný. Do poslední chvíle chudinka Brit cvičil a žil bez známek nemoci – tvrdá nátura. Teprve nám došlo, proč měl okousanou boudu (asi bolestí) a proč se zahrabával do záhonu tůjí (asi se chladil).


 


BURÁK (*listopad 1993 +říjen 2006)


nový kamarád Buráček - asi roční - 1994


Bohužel, nevlastníme žádné dokumenty, ani si nepamatujeme, takže údaje nejsou detailní...


Narodil se v Újedu nad Lesy u Prahy jako čistokrevný Lhasa Apso. Buráček se jmenoval podle barvy své srsti. Domů jsme ho přivezli asi 2 dny před vánocemi jako dárek pro mé rodiče mj. i z důvodu, aby nám „neradili“ do Brita. Stejně to nepomohl. Svým novým majitelům se dostal stromečkem do ruky ukrytý v novém koši na prádlo.


Byl to takový sice rozmazlený, ale pohodový pejsek. Měl spoustu kamarádů, kromě Brita a Zuzky např. kočku, které pomáhal v pelíšku zahřívat koťátka a Pepíka (papouška), který si na něho sedl nebo spolu posedávali na podlaze.


Protože ho rodiče nečesali, každé léto se stříhal a vypadal legračně – hlavička westíka, tělo staženého králíka a ocas lva. Později jsme ho vozili asi 3x ročně do psího kadeřnictví a to už mu moc slušelo a na zimu dostával svetřík.


Ke stáří začal brát prášky na srdíčko. V jeho nedožitých 13 letech jsme ho, po vleklém trápení s kašláním, špatně se mu dýchalo a v podstatě se začal v důsledku špatně činnosti srdce topit, museli nechat uspat.


 


ZUZKA (*6.6.1997 +24.10.2011)


11 letá Zuzka a 5měsíční Zorro


Narodila se ve Zruči u Plzně jako čistokrevný malý hladkosrstý pinč. Našli jsme jí na docela špinavém dvorku, kde celý vrh pobíhal se slepicemi. Cestou blinkala (což se jí daří dodnes) a hned jsme jí museli vykoupat (možná proto vodu nemusí). Jen tlapky si zvykla mýt – chce přeci spát v posteli :-) Ač jsme vybírali to nejmenší štěňátko, vyrostla z ní pěkně velká asi 11 kilová koule  - jednak to měla asi po mámě a také po kastraci (byli jsme v zahraničí a po návratu jsme nechtěli najít kříženečky s Buráčkem) a taky jak rodiče podlehli jejímu kukuči „14 dni jsem nejedla“.


Jako každý pinč je sebevědomá a svéhlavá, což se jí již několikrát nevyplatilo. Poprvé jí Brit natrhl krk a zlomil loket v jejích 3 měsících, když se mu připletla při štěkání u plotu. Podruhé se Fanče nacpala do kotce a potřetí Azíkovi k misce od žrádla. Takže je 3x šitá... Vždy byla trochu „nedoslýchavá“, což už je dnes bohužel pravdou. Ale zase už se nebojí bouřky, protože jí neslyší :-) Venku si začala hlídat Zorra a když zjistí, že on běží ke mě, ví, že má také běžet a dostane kousek piškotku. Reaguje i na posuňky. Horší je, když se nedívá...


I při své dřívější váze (dnes už jsme ji zhubli asi na správných 6 kg) byla sportovkyně. S koňmi na vyjížďce naběhala i přes 15 km. Naštěstí jí klouby drží. Bere „jen“ prášky na žaludek (k udržení stravy v něm) a na inkontinenci. Jinak stále honí kola, auta, traktory, kombajny... snad to od ní Zorina nepochytí! Takže je v dobré kondici a zaslouží si svůj klid. Stejně je od mládí tzv. stonací pes - je šťastná, když někd stůně a může být s ním celý den zalezlá pod peřinou. Umí se lehnout k bolavému místu a tak pomáhat - např. dceři tak pomáhala s ženskými problémy, s bolestmi zad - jen se pak sama sotva vlekla. Snad její zdraví dlouho vydrží!


 


FANTAGIRA PRINCES FEDAR (*27.7.2000 +8.3.2008)


naše šampionka Fantagira Princes Fedar 


Narodila se v chovatelské stanici Fedar v Ujkovicích u Ml. Boleslavi s PP tehdy málo známého plemene Beauceron (Sorbon v Angelice). Tehdy běžela v TV pohádka o princezně Fantagiře a proto jsme si z několika nabízených jmen vybrali tohle.


Beauceron je plemenně příbuzný s Briardem, proto má i podobné požadavky na výcvik. To už byl Jarda „vyučen“ Britem, takže její výcvik už nebyl takový problém. S odstupem času slovy Jardy: „Byl!“. Fany měla citlivou, labilní povahu a měla před ní respekt celá rodina. Přesto byla docela úspěšná na různých soutěžích. Ze zkoušek dosáhla sice „jen“ IPO 1 a ZVV 1, ale na výstavě v Mladé Boleslavi v roce 2003 svého nejvyššího ocenění – Šampion ČR, Národní vítěz. S její výchovou Jardovi hodně pomohl tehdy ještě neznámý psí psycholog Ruda Desenský, kterého můžeme velmi doporučit! –viz odkazy.


Byla nezapomenutelnou fotbalistkou. Dokázala si tak hlídat míč, neustále ho nosit a reagovat na výkopy, že v parném létě za hodinu odrovnala 6, kteří s ní hráli najednou!


Ve svých 2,5letech byla připuštěna s z Francie importovaným, exteriérově krásným, psem Apačem z Koláčkova ranče. Tím, jak byla na sebe cíťa, došlo k tomu, že porod trval 26 hodin. Naší nezkušeností a důvěrou ve veterináře se však ze 6 velikých štěňat v pořádku narodili jen 3 pejsci – Avar, Asyr a Aztek, kterého jsme si nechali. Její psychickou újmu z porodu se nám podařilo odbourat podáním homeopatického léku a najednou bylo vše v pohodě. Po porodu se u ní projevila špatná funkce štítné žlázy a proto nebyla již vícekrát nakrytá. Naše skvělá hlídačka se bohužel nedožila zaslouženého věku. Stejně jako její pokrevní bratr (z o rok dřívějšího vrhu) zemřel v 8 letech na selhání ledvin, tak i Fanynka musela být ze stejného důvodu po bolestivém týdnu uspána. Odpočívá na naší zahradě.


 


AZTEK Z KOTLE (*17.12.2002 + 24.9.2014)


utajení kupírování - Azi V.08


Narodil se od Fany, takže s PP a u nás doma ve sklepě, pěkně v teple u kotle. Jméno naší chovatelské stanice Z KOTLE není odvozeno od „vyviječe“ tepla, ale od názvu kopce Kotel, pod kterým jsme bydleli.


Azík je klidný, vyrovnaný až flegmatický pes, vyjma setkání s kočkou a divokou zvěří. Tuto povahu dostal do vínku od svého otce Apače, stejně tak jako jeho krásný exteriér. Pracovně dosáhl pouze ZZO, protože je to náš domácí mazlící méďa. Dokonce i Zoráček, který je velký jako jeho hlava, si na něho až přespříliš dovoluje a on (zatím) džentlmensky odchází. Rád si stále zacvičí s aportíkem, kousne do figuranta, ale jen krátce a odchází si lehnout „na gauč“...


V rámci svodu mu byla zjištěna vada zubů, proto se již dalších výstav nezúčastňoval. Nemohl být uchovněn, škoda jeho krásné hlavy a postavy vůbec. Stejně jako kupírovaný nesmí na žádné veřejné akce – proto maskování, viz foto výše :-)))


Náš skoro 12 letý miláček musel být uspán 24.9.2014. Po delších problémech s prostatou a s tím spojenými problémy i s kakáním, přes léčbu alopatickou, homeopatickou jsme toto neustály. Přesto, že se vcelku dobře hýbal ( již asi 2-3 roky bral Orling na klouby), hůř se mu dýchalo. To by ale nebylo takové hrozné. Bohužel začal odmítat jídlo a asi po 3 týdnech zeslábl tak, že už to dál nešlo. Děkujeme Ti Azíčku, za krásné chvíle s Tebou! Určitě se nám vrátíš v podobě nového štěňátka, těšíme se na Tebe!


ZORRO (*15.12.2007 dosud)


inteligence sama - Zorro - IV.09


Narodil se v Sušici a se všemi svými čistokrevnými sourozenci byl od narození zvyklý spát v posteli, takže není co řešit, že? Je také, jako Zuzka, malý hladkosrstý pinč, takže ego samo. Jeho jméno jsme chtěli od Z (jako Zuzana) a ihned mě napadlo Zorro. Opravdu, je to mstitel. Neposeda, provokatér, vymýšlí všelijaké blbiny, je to vtěrka chovací a mazlivá. Každého ho si okamžitě podmaní a každý by ho hned chtěl domů.


Měli jsme ho 3 dny a už jel na operaci do Č.B. Zlomil si při pádu ze schodů, kam nás ani nenapadlo, že takový prcek dosáhne, nožičku. Jak ho páni doktoři nazývali – pes bonsaj, se z toho vylízal v pohodě a dnes lítá jak pominutý, rve se s kámoškou Barčou, které klidně uteče jak dělová koule. Také jí chtěl nakrýt, když hárala a 2 noci provyl na jedné ze svých pozorovatelen – naše široké okenní parapety. Byl pořízen z důvodu obveselení naší stařenky Zuzky, ale ta chce již svůj klid. Jen ho občas prožene, když jí chce sexuálně obtěžovat, nebo jí provokuje s kostičkou. Někdy si i krátce pohrají.


 


BARAKA L´ AMI NOIR (*27.3.2007 dosud)


Bara - vzorný postoj V.09


Narodila se u Prahy v Újezdu nad Lesy z matky Airin des Gardiens Aux Coeurs Tendres po otci Ook Argente duPic des Hobereaux. Má pracovní i snad exteriérové předpoklady - na své štěněcí výstavě v Č.B. dostala známku VN1.


Baraka znamená francouzsky štěstí. Je to opravdu takové "štěstí" - všechno roznese, vytahá, rozkouše, čučí nám do oken, všude vleze. Museli jsme trochu vyčinit chovatelce Dáše, že nám zatajila, že Airin připustila s kamzíkem. Klidně si přes balík slámy vyskočí na skoro 2,5m vysokou zeď, prochází se po ní jako kočka a mlsně kouká na sousedovic slepičky. Můžete ji spatři s jejím všudepřítomným fotbalovým míčem (náhradnice po Fanče), s kterým chodí i na procházky. Pak se o něj rvou se Zorrem, kterého zatím nepřekousla, neb spolu vyrůstali. Ale až míra přeteče...? Jinak je pohodová, i při svých rozměrech chovací a mazlící.


S páníčkem, s kterým mají hezký vztah, chodí na cvičák do Kardašovi Řečice. Podle slov zdejšího vedoucího pana Turka to vypadá, že z nich něco vyroste. Pan Turek se zabývá kynologií přes 30 let a jeho rady jsou velice dobré, poučné!


V sobotu 9.5. jedeme na klubovou výstavu do Nové Živohošti - to bude konkurence - tak držte palce.


 


K dnešnímu dni jsou tedy info o pejscích téměř vyčerpávající. Další příběhy najdete v příslušných rubrikách a fota v galeriích.


 












 


Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se