« Úvod | Až se vše usadí... »

Koňské životopisy


DERICK (*1985 +listopad 2000)


Deriček - 14letý hřebec


Bohužel, již nevlastníme PP, ani si nepamatujeme, takže údaje nejsou detailní...


Narodil se jako anglický plnokrevník, už nevím kde, jen si pamatuji, že byl po Black Potovi, který byl údajně známý tím, že nebyl dobrý na nohy. Deriček byl zlatý koník, hřebec a tak moc klidný, že pod ním mohly být batolata, procházet pod ním děti. Velká charakterní osobnost.


 


Užili jsme si s ním moc pohodových chvil, ale i starostí. Trpěl na koliky, musel dostávat opravdu pravidelně do žlabu, jinak tu byla kolika jak vyšitá. Dokonce jsem s ním párkrát kvůli tomu spala ve stáji. Jeho hlavním problémem, kvůli kterému jsme si vlastně mohli dovolit ho koupit, byl levý karp, ve kterém měl dva šrouby. Upadl ve svých 4 letech v Pardubicích s Vaškem Chaloupkou a polámal si právě tuto oblast. Právě pro jeho charakter se s ním pan Chaloupka nemohl rozloučit a rozhodl se ho nechat operovat. Říkal mi, že ho pak používal jako „prubíře“ na říjné kobyly. Chudák a nic z toho neměl (myslím Derža – tak mu říkal jeho ošetřovatel). Majitelem sice byla Česká pojišťovna, ale byl u Chaloupky v Tochovicích u Příbrami, odkud jsme si ho někdy před vánocemi roku 1999. Bylo pěkné náledí, takže otřesná cesta. Kvůli té noze samozřejmě neměl pravidelný chod – nohu mohl zvednout tak 25, 30 cm!, ale mohl lehce klusat i cválat. Pro tu naši začátečnickou jízdu a pohodičku to bohatě stačilo. Bohužel ho za půl roku začal šroub v noze zlobit – jeden vylezl sám a druhý mu vyndali pod narkózou – operačním „stolem“ bylo místečko pod jabloní na zahradě. Vše se dobře hojilo a zotavoval se. Chodili jsme na procházky a lonžovali. Po čase si ale začal předku víc ulehčovat a začaly ho bolet bedra. Píchala jsem mu B12, nahřívala záda přes deku žehličkou, ale nelepšilo se to a vždy už cestou z krátké procházky na ruce za sebou bolestí tahal nožičky. Nemohla jsem se na to dívat – bohužel, po necelém roce u nás se odešel pást na nekonečné pastviny...


 


Něco veselejšího na závěr. Měli jsme ho mj. na zahradě, kde byla zasazená mladá hruška, už měla rodit. Jenže Derža se rozhodl, že i přes ohradník z ní udělá bonsaj. Ohradník jsme tedy dali pryč a bonsaj jím byla používána jako drbátko :-)


 


ADULAR (*2.6.1989 +6.4.2010)


Adular - náš od listopadu 2000


Narodil se jako A1/1 v Zooparku Chomutov z rumunské matky Ancona po britském otci Lorencio. Datum kastrace neznám, ale podle toho, jak se někdy choval a chová si mohu jen myslet, že to bylo později. Rád si i ve svých 20 letech hraje na hřebce... Jeho barva je smíšený bělouš – když jsme ho koupili v listopadu 2000 tak měl pár hnědých ťopek na krku, hřebet a břicho čistě bílé a záď grošovanou. Dnes je to spíš tzv. pstružák nebo červený bělouš – celý bílý s množstvím hnědých ťopek.


 


Adísek mě byl prodán jako pohodový hobby koník (mj. se štíplým kopytem), který nás bude 3 hodiny vozit po lese. Charakterní to on zase je, ale jak viděl pole tak jsem vždy jen stačila „zvednout zadek“ – stehnový sed a davaj, jen vítr v uších svištěl. Jako laik – ten hobby jezdec, jsem si myslela, že ho unavím cvalem do kopce, sem tam, jenže pak mě konečně někdo řekl, že u plňasů nemám šanci. Zvlášť, když jsem se pak dozvěděla, že se asi v r. 1999 kvalifikoval na Velkou, tzn. že běhal v tréninku 10 km. Kvůli jeho šlachám, však nebyl na start puštěn.


Asi si zažil své. Jednak zmatek v hlavě – nejdříve rovinné dostihy, pak 2 roky parkury, pak steeply. Když jsem šla poprvé kydat a vzala do ruky lopatu, chudák zalezl do kouta, oči navrch hlavy a se srdcem v krku očekával, co se bude dít. Jak mi ho bylo líto. Strašně dlouho trvalo získat si zpět jeho důvěru – neexistovalo přejít vysokou trávu, bahnitý terén a do vody to šel až za jinými koňmi po roce přemlouvání. On ho totiž „žokej“ prý vždy po tréninku přivázal ke keři do řeky, šel do hospody a milého koníka odvazovali cizí lidé v noci a vedli ho domů! K horsmenashipu jsem se bohužel dostala až o 6 let později, takže kamarádka s ním snad půl roku chodila jen krokovky, aby věděl, že nedostane bičem, když nepoběží apod. Dnes je z něj téměř vyrovnaný koník a pohodlné křesílko, což byl vždy. Když se to umí (já to neumím) tak hezky skáče. Hodně ho zklidnil Chetty, na kterého vždy v zatáčkách čekal.


 


Jeho nohy – toť téměř trvalý problém. Musím zaťukat – již rok a půl v pohodě – jen oděrky, protože si na své nohy vůbec pozor nedává! Každou chvíli také usne a žuchne na zem... :-) Při své závodní kariéře měl pálené šlachy. Už u nás mu muselo být vazivové pouzdro na přední noze operováno – něco tam bylo strostlé. Velký problém nastal, když ho Bejba kopla do pravého karpu. Po asi 3 týdnech beznadějného vytahování tekutiny z „kolena“ a kulhání, kdy mu vet. chtěl dát dren a zase by nesměl ven z boxu jsme konečně objevili mladého pana doktora Kubáta (praxe z Kalifornie), který perfektně ošetřil, píchal 2x něco, co měl prý jen Áda a Havel, hned chodit ven a zatěžovat. Vše bylo a dosud je v pořádku. Jemu vděčíme, že tu Áda ještě je. Pan Kubát mu úspěšně odoperoval i rakovinový útvar u kořene ocasu. Je to asi 5 let a je to O.K.! Občasné pokulhávání zpraví MSM a kostival, nějaký otok kaštan a teplá bandáž, což jsme letos v zimě vůbec použít nemuseli.


 


 


CHETTY (*1.4.1979 + 9.8.2010)


Chetty - u nás od léta 2001 do března 2007


Nevím, kde se narodil, ale vím, že spoustu času strávil v Plzni na Borech na tzv. Masně. (Odtud ho, tuším v roce 1995, dostala kamarádka Lenka k vánocům od rodičů.) Provozoval tam voltyž, parkury. Je to valášek ČT, hnědák s hvězdou na čele, který v naší stáji strávil skoro 6 let. Lenka si ho u nás ustájila po té, co v jejím vlastnictví vystřídal stáj ve Skořicích, v Hrádku na Třináctce a v Chrástu u Plzně. Pokud toto bude Lenka číst, snad by mohla nějaké věci upřesnit a přidat i nějaký článek o jeho životě „před námi a po nás“. Při jeho dlouhověkosti – právě mu bylo 30 let!, ho zná jako svého učitele moc a moc lidí včetně těch, co jsem se snažila na něm naučit trochu jezdit u nás –Sandra, Honza, Píďa, Jana, Eva, Dáda, Marcela (mihlo se tam ještě víc dětí a lidiček, ale ti nevydrželi...), jen tak povozil spoustu dětiček i dospělců. Terču, Danu, Danku, naši Verču – ty už jsem neučila, ty to uměly!


 


Přišel k nám a skoro pořád kulhal na přední, natékaly mu zadní, kopýtka se loupala. Naší domáckou každodenní péčí – pravidelné mazání kopyt, masírování předních kostivalem, zadních kaštanem a bandážování – se zbavil především toho kulhání a mohl lítat s Ádou o závod. Samozřejmě přispěl i „sponzor“ – táta Lenky majitelky, a to kupováním vitamínů a gelapony. Takže si ještě před 2,5 roky klidně cválal na vyjížďkách bez citelných následků.


 


Byl láskou nás všech, co jsme se kolem něj motali, protože byl moc hodný a trpělivý učitel a pořád mu to slušelo a stále sluší, dědkovi jednomu :-)) Také, ale, jsme mu říkali tank, protože, když šel, tak šel a bylo mu jedno, že někdo stojí v cestě :-)


 


Dne 11.5.2009 přišly od majitelky Lenky doplňující informace - jsme rádi, že je dědek O.K.:


Narodil se v Pecínově u Benešova. O jeho minulosti vím jen to, že si prošel veškerýma disciplínama. Začínal parkurem, myslím do L. Pak se s ním zkoušela drezura a dokonce military (to mám od trenérky z Hunčic). A na stará kolena při vožení dětí na Masně ještě okusil co je to voltiž. Historie před Kameňákem je rekre koník, s troškou tréninku na Jakubu, kde jsme se připravovali na licenci, ale díky mé nemoci a tak trochu strachu, že když netrénuju tak to nedám, jsme nakonec nejela. No vím, že to byla chyba, každopádně kamarádka to s Cheťákem zvládla a licenci má :). No a Chetty nyní? Je to pán stádečka několika kobyl. Po pár vztazích si našel stálou přítelkyni Landii, se kterou vypadá jako bratr se sestrou a nedají bez sebe ani krůček. Jeho zdravotní stav je po pár peripetiích velice slušný. Po loňském problému, kdy hrozně zhubnul a začal kulhat na zadky, jsme zavolali zubaře a nasadili Alavis dual. Nohy se zlepšily a od té doby nebyl problém. Zubař zjistil, že už nemá dědeček čím kousat a tak jsme nasadili granulky máčené ve vodě a koník je tlustý jak bečka a spokojený. Lidi ho vůbec nezajímají (jen pokud mají chlebíček a chtějí ho podrbat hřbílkem). Má naučený, kdy přesně se chodí ven a kdy domů a pokud tomu tak není, tak to dává dost najevo, nedej bože, aby zůstal ve stáji sám nebo, aby jediný koníček nebyl doma. To se neuklidní dokud nedorazí poslední člen stáda. Prostě už je to stařík se zažitými pravidly, na druhou stranu, co by jsme dali za to, aby jsme v jeho věku vypadali a dokázali se chovat aspoň jako on. Prostě je to pan kůň s oooobrovským srdíčkem, s chutí do života a tvrdohlavostí, že nám ještě všem ukáže kolika se koník s jeho minulostí dokáže dožít let. :)


 


BABY BREEZE (*11.1.1998 dosud)


Bejba to bere fofrem


naše od června 2004 do února 2012


Narodila se jako A1/1 ve Svinčicích z irské matky Banna Breeze po americkém otci (prý známém raplovi) Harlow.  Než přišla k nám, byla připuštěna, prý pro zklidnění, aby po dostihové (prý moc pomalé) kariéře mohla jít jako provozák na nějakou jízdárnu. Ještě že se dostala k nám, jinak by možná dopadla jako zlá, nezvladatelná kobyla. Prožila si i trauma utracením svého hříbátka (bylo překloubené) a tak jsme honem dělali stáj, protože Bejba byla k mání dřív, než jsme čekali. Dostali jsme ji darem v červu 2004, jen za cenu cesty od Zlína. Přes rok s ní nikdo nic nedělal a tak měla ochablý hřbet, jak střechu. 3 měsíce jsme podávali vitamíny a snažili se lonžovat. Dnes zase vím, že to naše lonžování moc vliv na zlepšení nemělo. V září jsme na ní začali pomalu jezdit. Já na ní šla pomalu, ale děvčatům, které uměly jezdit líp a snažili se jí mít „sebranou“ dělala problémy, šklebila se, vyhazovala. Tak snad každý v té době (kromě mě) se ocitl na zemi ne vlastním přičiněním.  Mě se to podařilo jednou až tady na jihu. Bejbuša je citlivá holčička, která se ale na každého šklebila, i když se nechala naprosto bez problémů ošetřovat. Jen vždy řekla: Co sem lezeš, nech mě, dnes prší, teď žeru, teď fouká vítr. No prostě ženská a ještě k tomu závislá na počasí, zrovna jako já :-) No a pak jsem jednou v zimě v pražském Dance and Jump objevila knihu Václava Bořánka Horsemanship přirozené jezdectví a na jejím konci kontakt na jeho web. Netrvalo dlouho, slovo dalo slovo a 13.5.2006 se u nás na pronajaté louce konal kurz I. a v srpnu t.r. kurz II. Účastníků i z okolí bylo asi 25 a doufám, že to mnohým otevřelo oči a pomohlo to jim a hlavně jejich koníkům. To se Bejba stala poprvé webovou hvězdou  - Vašík napsal: 5. srpna 2006
Dnes proběhl kurz HORSEMANSHIP II v Kamenném Újezdě u Plzně. Bylo asi 15 lidí, všichni natěšení a pracovití. Musím říci, že se mi to moc líbilo. Je to moc fajn cítit, že všechno to moje snažení i přes všechny problémy a komplikace toho dne (dnes mám pro změnu zánět středního ucha), nevyznějí naprázdno. Že si  všichni ti lidé něco odnesli domů a již zítra začnou experimentovat se svými koňmi.
Je hezké vidět, jak kobylka se kterou se pracovalo minule - změnila za měsíc výraz v očích. Předtím naprdlá stará čarodějnice - dnes spíše lehce nedůvěřivé děťátko. Udělali velký kus práce. Díky za to.


A my jsme věděli, že jsme se vydali správnou cestou. Vyjížďky na volné otěži, veselé dovádění v potoce atd. Po přestěhování se nám v lednu 2008 zadařilo jet na týden k Bořánkům: 13. ledna 2008
První týdenní kurzík letošního roku máme za sebou. Dnes odjela Iva a její kobylka. Obě byli moc fajn. Je velmi příjemné zase po čase vidět člověka jak pracuje se svým koněm v harmonii. Iva mi moc nevěřila, ale málokdy potkám člověka, který nemá potřebu vytvářet všelijaké podivné tlaky vůči svému zvířeti a nebo si občas něco dokazovat, zejména to co mu nefunguje doma. Iva tohle v sobě nemá a bylo to opravdu osvěžující.
(A to prosím pracovala  v kanceláři jednoho nejmenovaného ministra).


Rok (dlouho – nebyl čas, pořád se něco kutá na baráku apod.!, taky kruhovka chyběla...) jsme pracovali dle instrukcí Vašíka, aby jí konečně pracovali svaly, které mají, aby jí nebolela záda a nevyhazovala proto. Začali jsme dosahovat lehoučkého přilnutí a teď po 3 měsíční přestávce (můj úraz) začínáme navazovat, bohužel ne ze sedla, tam mě páni doktoři nedovolí ještě tak do září :-(((!


 


 


AMIGO (*20.5.2006 dosud)


Amigo cválá


náš od prosince 2007 do listopadu 2010


Narodil se v Sedlišti u Frýdku Místku jako oboustranně čistý hafling, tedy světlý ryzák (blonďák atp.),  z rakouské matky Sally, po rakouském otci 2845 Acord. Kupovali jsme ho před vánoci 2007 jako lehčí typ, ale nějak z něho vylezl těžší :-) a je to tak lepší, protože si ho vlastně kupoval Jarda pro sebe a svou váhu... Je to zdravý (až na loňský náběh na schvácení kopyt – trochu překrmený...) rošťák, který vnesl do naší zvířecí rodiny takové vybočení ze stereotypu. Těm dvěma běloušům stačil provázek, aby se nikam necpali, nelezli do křoví, každý si hleděl své hromádky sena. Ami vleze všude (je horší než trpaslíci... citace za Cimrmana). Ze začátku ho ani elektrický ohradník nezastavil a šup na cizí pole. Na procházce ve volnosti leze do příkopů, na hromady kamení a ohrada, která je ve výši jeho ramen? to není problém – podleze... Takže následovalo spousta opatření, která jsme předtím mít nemuseli. Na druhou stranu – Jarda musel konečně postavit příčku mezi stájí a žrádelnou (skladem) :-). Týden po Bejbě jsem jela s tímhle malým zločincem k Bořánkům.


Vašík napsal: 25. ledna 2008
Dnes odjela Iva a její malý hafling. Veselý a čistý koník. Je radost
s takovým koněm pracovat. (Pokud tedy víte jak na to). Tenhle „blonďák“ má sice teprve necelý druhý rok života za sebou, ale prošel na jedničku základním výcvikem ze země (tedy tím, čemu soukromně říkám mateřská školka), naučil se nosit sedlo,  chápat kdo určuje pravidla, nastupovat na vozík bez zbytečných keců a hledat pocit bezpečí v blízkosti člověka. Někdo možná namítne, že je to málo, ale většině lidí se to nepodaří za celý život. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte stovky lidí a koní, kteří řeší několik let stejné problémy.
Iva vše zvládla za pět dní. (A to bývala prosím sekretářka ministra). Oba jsou šikovní a tady držím zase palce, jako vždy když pouštím některé ze svých dětí do života. Někdy se ukažte - uličníci.


Ukazoval tam hezky svoji mladickou dominanci (což umí stále, když se nechá...), ale jinak je vnímavý, učenlivý a jak je list nepopsaný, rychleji se učí. V lednu 2009 konečně dostal své vlastní nové sedlo. Bohužel jsme ho zkoušeli jen týden – můj úraz atd. Takže sedět v něm budu zase až na podzim. Leč pilně trénujeme ze země! A vlastně – posadíme do něj Jardu, vždyť si musí zvykat, ne?


 


K dnešnímu dni jsou tedy info o konících téměř vyčerpávající. Další příběhy najdete v příslušných rubrikách a fota v galeriích.

Ahoj já jen doplním Chettyho rodiče, o: Karneol, m: Zastava

Ahojky, předem vás chci všechny moc pozdravit a říct: "Super, nápad, že jsi založila tenhle příjemný a pěkně napsaný blog. :)" . Co se týče Cheťáka, informace určitě dodám. Narodil se v Pecínově u Benešova. O jeho minulosti vím jen to, že si prošel veškerýma disciplínama. Začínal parkurem, myslím do L. Pak se s ním zkoušela drezura a dokonce military (to mám od trenérky z Hunčic). A na stará kolena při vožení dětí na Masně ještě okusil co je to voltiž. Historie před Kameňákem je rekre koník, s troškou tréninku na Jakubu, kde jsme se připravovali na licenci, ale díky mé nemoci a tak trochu strachu, že když netrénuju tak to nedám, jsme nakonec nejela. No vím, že to byla chyba, každopádně kamarádka to s Cheťákem zvládla a licenci má :). No a Chetty nyní? Je to pán stádečka několika kobyl. Po pár vztazích si našel stálou přítelkyni Landii, se kterou vypadá jako bratr se sestrou a nedají bez sebe ani krůček. Jeho zdravotní stav je po pár peripetiích velice slušný. Po loňském problému, kdy hrozně zhubnul a začal kulhat na zadky, jsme zavolali zubaře a nasadili Alavis dual. Nohy se zlepšily a od té doby nebyl problém. Zubař zjistil, že už nemá dědeček čím kousat a tak jsme nasadili granulky máčené ve vodě a koník je tlustý jak bečka a spokojený. Lidi ho vůbec nezajímají (jen pokud mají chlebíček a chtějí ho podrbat hřbílkem). Má naučený, kdy přesně se chodí ven a kdy domů a pokud tomu tak není, tak to dává dost najevo, nedej bože, aby zůstal ve stáji sám nebo, aby jediný koníček nebyl doma. To se neuklidní dokud nedorazí poslední člen stáda. Prostě už je to stařík se zažitými pravidly, na druhou stranu, co by jsme dali za to, aby jsme v jeho věku vypadali a dokázali se chovat aspoň jako on. Prostě je to pan kůň s oooobrovským srdíčkem, s chutí do života a tvrdohlavostí, že nám ještě všem ukáže kolika se koník s jeho minulostí dokáže dožít let. :)

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se