« Úvod | Až se vše usadí... »

Kozel 2003

... za družičky na zámeckou svatbu ...

Zase jsme se jednou rozhodli pro celodenní výlet. Protože se jednalo o cestu na zámek Kozel, kde se ten den vdávala profesorka naší Verči, museli koníci vypadat jak se patří.  Některá děvčat nám přijela ráno pomoct s úpravou – Chettymu se do copánků na hřívě a ocasu zaplétala bílá stuha a Ádovi modrá (v těchto barvách byla totiž laděna nevěsta).


vzhůru na svatbu na Kozel - 2003


Batohy se svačinou a mj. ještě s igelitkami na koblížky (ještě, že jsme je měli, v parku se to zrovna Ádovi povedlo...) a hurá na cestu dlouhou asi 18 km. Jeli jsme po známých cestičkách polesí Kotel do Rakové (tam bydlí kamarádi Olšáci koňáci se svými lipicány a poslední 2 roky i náš syn Jára s přítelkyní a Nikoláskem). Abychom nešli delší kus po zatáčkami nebezpečné silnici, přešli jsme ji na další louku. Tam jsme nikdy nebyli. V jedné zahradě jsme viděli u kůlu přivázaného pasoucího se osla – později jsme se dozvěděli – jménem Aleš. O Alešovi jsme v té chvíli věděli pouze my v sedle, ti pod sedlem o něm neměli ani páru. O to větší bylo tedy jejich překvapení, když nás Aleš pozdravil svým í-á. Rázem jsme místo na jih frčeli na sever, kšiltovka na zemi, naštěstí jen ona. Po pár desítkách metrů jsme se zastavili – Chetty o keř a Áda zadkem v příkopu. Teď se tomu smějeme, ale vypadalo to, že poběžíme až do Rokycan a veselého na tom nic nebylo. Nakonec jsme oslíka obezřetně, menším obloukem obešli a drndali dál. Zajeli jsme do dalšího lesa, který vlastně končil až u zámku, takže cesta byla pěkně v chládku velice příjemná a bez dalších peripetií. Vlastně – jednou jsme ještě zastavili, protože se Chettymu rozvázali bandáže z obinadel na předních, to se muselo opravit.


V zámeckém parku jsme budili pozornost, někteří návštěvníci se s koníky fotili. Stejně tak se nakonec vyfotili i svatebčané – bohužel, dodnes slíbené fotky nemáme. Škoda!


Výše zmíněné koblížky jsem pěkně rukama naházela do igelitky ke spokojenosti správce parku. Parkem jsme prošli až na jeho druhý konec a za jeho branami jsme si dali oběd – koníci dostali tvrdý chléb a jablíčka a k tomu si mohli přikusovat trávu. My pojedli nějaké sendviče. Nasedli jsme a vyrazili zpět k domovu, tj. zase asi 18 km, ale trochu z druhé strany toho dlouhého lesa kolem chatové osady. Vše probíhalo bez problémů a k naší spokojenosti. Na poli u Rakové už bylo vidět, že jsou koníci unaveni, takže zbývajících asi 6 km jsme šli jen krokem. Byl to moc hezký den s našimi miláčky. Nás zadky bolely jen málo a koníci po té nekulhali, takže vše O.K.!

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se