« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

básnička Jen tak

... když jsem šla jeden krásný zimní den sama s 3 koni na procházku...

Jen tak


 


Procházka, že by jen otázka?


Ne, jak je lehké kamarády vzít


a jen tak jít.


Jen tak, vstříc svobodě,


jen tak, nechat to náhodě.


 


Kamarádi jdou


a každý na své myslí,


chvilku si s nimi povídat


a pak jít, jen tak.


 


Na nebi není mrak,


slunce září a sníh jak by smet.


Chci volat něco hned,


jen tak,


sníh pod nohama křupe, praská,


kolem je láska.


 


S kamarády je to fajn, jít,


jen tak.


Slunce září, sníh se třpytí, stín se mihne,


jen tak, jen oka mžik,


srdce při tom jihne.


Až zamrazí, co vidíš,


jen tak, ten krátký okamžik.


 


Na chvíli ticho kolem nás,


vše je citů plné i přes ten mráz.


 


Jen my,


a já se v duchu ptám,


snad něco chybí nám?


Zachytit tu chvíli, bránit ji,


jen tak a vděk.


Ta chvilka klidu, pocit štěstí,


jen tak a nádhera.


 


Vracíme se domů.


Komu vše říct, komu?


Přeci Tobě, lásko má,


pojď, půjdem spolu ven,


jen tak.


 


 


Věnováno manželovi k svátku sv. Valentýna v roce 2006.

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se