U 4 borovic

 

Už z hor znííí zvon ...

Z cyklu "Neschválené vycházky"

Jedna zimní neděle poledne, krásně nasněženo a já právě vzala 3 koně z ohrady. Vedla jsem dědka, Adís a Bejba šli na volno. Najednou k nám dolehl zvuk poledního zvonění, pravda, ne z hor ale z rokycanského kostela. Nějak se to ořům nelíbilo a tradá. Bláhově jsem si myslela za prvé, že zahnou do dokořán otevřených vrat našeho dvora a za druhé, že toho Chettyho udržím i na uježděném sněhu. Nestalo se ani jedno, zato jsem za ním chvilku bruslila a když jsem pochopila, že to nemá smysl, pustila jsem vodítko.


Tak jsem se zase jednou proběhla. Koně běželi směrem do vsi, říkala jsem si, že maximálně přeběhnou silnici Rokycany-Hrádek a skončí u potoka, kam jsme často chodívali. Opět omyl. Když jsem udýchaná dorazila k silnici, připadal jsem si jak v pohádce Princ Ba-ja-ja, jen stopy od koní nebyly stříbrné ale sněhové na černém asfaltu a směřovaly, bože, do Rokycany. Silnice zde není moc přehledná, tak jsem opět viděla živé scény z filmu Zaříkávač koní. Naštěstí v nedělo v poledne nic moc nejezdí! A ještě jednou naštěstí - z Rokycan šli za svými koňmi Anička s kamarádkou a svým briardem. Protože to jsou staří koňáci, neváhali se našim šílencům postavit do cesty v té nejhorší zatáčce. Odchyt se podařil. Když jsem dobíhala do zátočiny už jsem je viděla, jak je vedou a hroooooozně jsem si oddychla.


Díky kamarádům jsme byli zase na chvíli z malérů venku. A jak málo stačí, že...?


14.05.2009 14:26:50 |
Autor: Iva
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se