« Úvod | Až se vše usadí... »

A zase na zemi

... a na dlouho...

Leden 2009 byl pro mne krásně vhodný pro klidnou práci s koníky. Téměř každý den před prací nebo po ní (podle směny) jsem si brala koně pod sedlo. Teploty kolem nuly, nebo lehce pod ní lehce nasněženo, nebo ne – to nám vyhovovalo.


Cvičili jsme v kruhovce i na celé louce pobídky k udržování tempa, zakulacení, lehkému přilnutí, couvačky, tlaky, co jsme měli zmáknuté ze země jsme aplikovali v sedle a docela nám to šlo. Tedy na té mé velmi hobby úrovni a co jsem tak mohla soudit já, co jsem cítila v rukách. Áda se moc zlepšoval, ale Baby byla přímo super. Amigovi přišlo nové sedlo, tak jsem ho promazala a dala mu na hřbet. Moc mu slušelo a jemu vůbec nevadilo, že je větší, než na které byl zvyklý. Hned jsem také v pohodě ve všech chodech sedlo vyzkoušela.


klus s novým sedlem - I.09


Bezva, jen se naučit najít v něm lepší těžiště a pořádně ho dotahovat – bezkostrové se musí dotáhnout víc, než anglické...


28. ledna jsem po ranní směně šla zase drndat. Tentokrát bylo nějak umrznuto a na louce to klouzalo, tak jsme byli v kruhovce. Nejdřív standardní výkony Adíska. Baby byla úžasná, reagovala na gramy v otěži, v holeni, na přenesení váhy – nádherný pocit. Pak Amigo, rychlé 2 oči, sedlo, hodně v kroku. Už při klusu pořád házel hlavou a měl plno keců vlastně od začátku. Nakonec se ale trochu uvolnil a šlapkal v pohodě. Už jsem se chystala, že půjdem domů. Nakonec jsem se rozhodla jen tak alespoň na půl kolečka cvalu. Blbost! Co jsem si to chtěla dokázat... Sedlo nedotažené, Ami vyhodil, ne moc, ale sedlo se svezlo trochu ke straně a při 3. výhozu jsem šla. No a z malého koně pěkně rovnou na záda na zmrzlý povrch. Jarda pár vteřin předtím odcházel. Když viděl situaci řítil se zpět a rovnou ke mě na zemi. Já jen přerývaně křičela – kůň, kůň. Měla jsem strach, aby se vyděšený Ami s povoleným sedlem nerozeběhl, to by mu spadlo pod břicho a bylo by tu trauma na hodně dlouho. Snažila jsem se zvednout, myslela jsem, že mám jen vyražený dech, nic jsem křupnout neslyšela. Každý pohyb byl však s hroznou bolestí. No nic, za hrozného nadávání jsem se dostala na nohy a donutila chudáka Jardu dotáhnout Amigovi sedlo, vylézt na něj a jít s ním alespoň půl kolečka. On by si to lotr pěkně zapamatoval, že když někoho sejme, už nebude nic muset. To prostě nejde! Jarda koně zavřel, já je nakrmila a šla domů. Pořád jsem divně dýchala, bolest docela jo, ale nechtěla jsem si lehnout, aby se to „nerozleželo“, tak jsem asi 2 hodiny chodila. Stejně jsem si nakonec lehla. Zvednout to šlo ztuha a pak se mi začalo dělat mdlo a uznala jsem konečně, že na tu pohotovost pojedeme. Ani převléct ze špinavých tepláků jsem se nemohla :-). Z pohotovosti mě poslali do Budějek s podezřením na zlomený obratel. To se proměnilo ve skutečnost a ještě k tomu druhý pohmožděný. To byl týden v nemocnici – zážitků na povídku... mj. jsem nesměla chodit (nejhorší to tedy bylo s WC...) musela jsem ležet narovno nebo po třech dnech se jak prkno přetáčet na bok. Po týdnu jsem konečně dostala korzet a protože jsem celý týden nohy pilně cvičila, docela to šlo s chozením a druhý den mě propustili.


frajerka zezadu


Doma jsem byla skoro k ničemu, alespoň jsem vyvenčila malé psíky a zase zpět do postele. Po 14 dnech bolest ustala a já začala víc vařit a konečně jsem zašla za koníky. Po první kontrole v nemocnici 2.4. jsem si oddychla, že to srůstá dobře a začala jsem si „vyskakovat“. Lezu po zahrádce po čtyřech, vozím poloviční kolečka, co je potřeba přidržet, podat apod. , kde není velký tah na záda, tak udělám.


Po velikonocích, kdy jsme tu týden měli Nikoláska,


Nikolásek  a spol.vnouček Niky pomáhá - duben 09


(tedy nevíte někdo, jak to tady v blogu otočit :-))) :-((( )


jsem začala téměř denně pracovat s koníky v kruhovce. Když jsem ležela, konečně jsem se podívala na asi 12 hodin záznamu z dvou seminářů v Písku (s Američanem a s Rakušanem), kde jsem získala spoustu nových nápadů, co dál dělat, podrobnější vysvětlení některých cviků a jejich rozvinutí. Petra mě půjčila DVD Ester Weberové, zase další inspirace a nápad, jak zkusit koně nasvalit i ze země.


se šambonem přes kavaletkyJukněte na další fota v galerii 2009


Snad to dělám dobře a pomůže jim to, až na ně někdy na podzim, doufám, hupnu... už mám koupenou bezpečnostní vestu! Aby se nenudili, protože i mě něco začalo nudit, postavila jsem jim takovou „agility“ trať a snad je to i baví.


proplétaná


Teď už děláme tak obden, ale snažíme se. Konečně můžu manželovi oplatit jeho péči o všechno, protože teď už kolem všech zvířat zvládám skoro vše sama. I něco dalšího – pustili jsme se do stavby přístřešku na seno, Nikolásek má pískoviště a dělám mu dřevěného koníka. Pokud se vydaří, foto dodám.

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se