« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Kurz s panem Bednářem

... u Sázavy je hezky...

Na jednom z mých oblíbených webech jsem objevila zprávu o konání kurzu horsemanshipu s panem Bednářem. Protože jsem si říkala, že by bylo dobré také vidět pracovat s koníky někoho jiného než jen Vašíka Bořánka, kontaktovala jsem pořadatele. Zjistila jsem, že jde také o šiřitele Parellismu, že prý vše umí dobře vysvětlit a při ceně pro diváka (200,- za den) jsem se rozhodla jet i přes vzdálenost 130 km. Zjistila jsem si na netu, že pán vydal svou knihu „Domluvte se se svým koněm“ a že pořádá spoustu akcí. Bohužel je zase daleko - od Brna.


 


Tedy jsem s velkým očekáváním, v sobotu 15.8.09 po 7 hodině vyjela na cestu ke Zruči nad Sázavou. Ta dobře ubíhala a za vydatného nedodržování povolených rychlostí (mimo obce) jsem byla za hodinu a 40 minut na místě – tedy po závěrečném zabloudění v polích :-))


 


Musím říct, že jediné, co mi na kurzu vadilo, byla mírná neorganizovatnost, takže se nezačínalo v určené doby, přestávky na jídlo byly neurčité a pak ještě to, že lektor vždy zadal úkol pro dvojici (koně a jeho člověka) a dlouho čekal na jeho splnění s vyčkáváním na zodpovězení případných otázek položených lektorem vůči žákům.


 


Jinak však je nutné říct, že Fredy (pan Bednář) to má v hlavě fakt dobře srovnané a jeho vysvětlení proč a jak, byla perfektní. Zrovna tak jako jeho přítelkyně Terezky – opravdu dobře podaná vysvětlení jezdeckých pomůcek a dovedností.


vyslání Zrzka na kruh 


Super prostředí, které mi tu doma chybí, a to – pastvina končila v řece Sázavě, kam si koníci mohou kdykoliv „odskočit“. Tato řeka také byla terčem splnění prvního úkolu – vyslat koně na kruh – do řeky. Nevím to přesně, účastnilo se asi 8 – 10 dvojic. Každá se s tím „prala“ na různé úrovni a s různým výsledkem. Fredy vysvětloval, jak na to a proč. Pak měli všichni za úkol ukázat, co a na jaké úrovni s koněm umí. Na to byla celá skupiny rozdělena na 2 části – začátečníci (asi 4) a pokročilí. Začátečníci se učili asi 4 ze 7 Parelliho her, ostatní je rozvíjeli v praxi. Největší část výcviku byla věnována vysílání kamkoliv, na jakoukoliv překážku


vyslání na kruh - 2 barely


(1 sud, 2 sudy, sudy s lodí, kmen stromu apod. Průběžně bylo vysvětleno jak pomůcek použít, proč tak fungují. 1. den jsme si oběd grilovali – maso a zeleninu, takže v tom vedru bylo ještě větší vedro od ohně. Mezitím se koníci plavili.


jak se jim nechtělo (původně) do vody


Večer byla kotlíková gulášovka a došlo i na zasvěcené povídání s Fredym a možnostech a dostupnosti studijních materiálů, o jejich úrovni, o uvolnění koně, uvolněném přístupu jezdce, jízdě bez sedla a s tím souvisejícím zdravím koně apod. Předtím večer nám ještě Terezka udělala ukázku, jak strouhá kopyta a co považuje za celkový wellness koní.


Spala jsem v našem autě zaparkovaném mezi dvěma ohradami s koňmi. Probuzení bylo krásné – lehká mlha prosvícená vycházejícím sluncem a mezi tím na obou stranách spokojení pochodující a frkající koníci.


chaloupka z pohádky u Sázavy


2. den byl věnován ohýbání koní – jízdě na kruhu, příslušným pomůckám, opět překonávání překážek, couvání, nacválávání. Velkou novinkou pro mne byla hra Na babu (již jsem jí doma vyzkoušela a je to perfektní věc na zjemnění pomůcek!). Zajímavá hra i pro diváky bylo „tyčkování“ – chození, klusání a cválání – v rukách jsme měli hůlky místo předních nohou a chodili jsme jako koně. Nikdy bych nevěřila, že mi krok a cval vůbec nepůjdou. Zachování nohosledu bylo náročné! K čemu to bylo dobré? No, mě momentálně asi k ničemu, ale až to budu zkoušet víc a půjde to, měla bych si uvědomit pohyb koně, která noha kdy vykračuje a pak to byla schopná poznat i v sedle, abych mohla dávat správné pobídky tou správnou holení. Ale toho se asi nedopracuji :-(((


Po opět nekoordinovaném a nenaplánovaném obědě v restauraci (hrozné zdržení!) měla probíhat opět další korekce kopyt a pak právě využití poznatků z tyčkování ke správnému nacválání. Bohužel jsem musela, kvůli Nikymu (abych ho na pondělí sbalila na odjezd domů), odjet brzy, tak zase nevím, jak správně nacválat na správnou nohu :-(.


Nicméně, mám spoustu skvělých poznatků a snad dobře zachycených poznámek z vyřčených rad a myšlenek. Moc se těším, až mi přijde poštou objednaná výše uvedená Fredyho kniha, která není sice o výcviku, ale o celé psychologii koňstva. To je to, co je nejdůležitější pro pochopení a provádění výcviku, aby byli všichni spokojeni (na té úrovni výcviku, jakou chtějí a potřebují) – koně i lidé – a o to snad nám všem jde.


 


Další fota opět v galerii 2009.

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se