« Úvod | Až se vše usadí... »

Prázdninové hraní

... nebo práce?

Co se tedy dělo o prázdninách s výcvikem koní popř. psů?


 


Popravdě řečeno – nic moc. Pokud se podíváme na četnost a obsazenost návštěvnosti naší vesnické usedlosti, dá se to pochopit. Ale přeci jen něco, zase jsem se pustila do, pro mě, lehkého výcviku v sedle, pomalu jsem začala ze sedla s opakováním držení tempa a učení nových věcí ze sedla i ze země. Ze sedla se učíme tzv. posadit koně na zadek – při obratech, při zastavení. Stále se opakuje klasika – u Ády horší udržení rytmu, lehké zastavení. U Bejby je tomu naopak, takže musíme stále cvičit zastavování, abychom měli bezpečné brzdy... Amiga jsem se pokoušela cvičit na 7m vodítku, ale nacválání na něm je dost náročné – prostě se mu nechce. V kruhovce ve volnosti to jde. Na krátkém vodítku se tedy po kurzu s Fredem učíme překonávat různé překážky (Amigo i Bejba)


nácvik - hrou na Babu poslat přes barel


a pracujeme na ohýbání na kruhu (Bejba). Adíska to teprve čeká, protože pod sedlem skoro měsíc nebyl – jako obvykle usnul v boxe, upadl a dost mu natekla P zadní od hlezna dolů – protizánětlivé injekce, antibiotika a mazání a mazání. Teď už je to snad dobré.


V srpnu se u nás zase objevila Eliška, na které je znát, že strávila 14 dnů na táboře jen s koňmi a hodně si zlepšila sed a celkově je to šikulka kolem koní. Klidně jí nechám jezdit na Bejbince, protože 1. Bejbka je už zlatíčko a 2. Eliška umí poslechnout, co má dělat a snaží se.


Eli a Baby


Jarda se snaží věnovat se Amigovi a troufá si víc jezdit, takže spolu zkouší klusat. Jde to v pohodě, jen lehký klus se zatím nedaří, ale to se poddá. Ami konečně začíná brát Jardu jako vedoucího, protože se také Jarda víc snaží být důsledný a zároveň uvolněný. Čeká je spolu ještě dlouhá cesta...


to jim to sluší


Jinak jsem se po dlouhé odmlce (po té zlomenině páteře) odvážila zase vylézt z kruhovky ven i v sedle. Zatím s tím otálím u Amiga, ale také to musí jednou přijít. V kruhovce má parfektní brzdy, tak mu to snad vydrží i mimo ni.


 


A co pejsci? Ti malí se mají nejlíp – babča Zuzka lenoší, má už na to nárok, Zoráček se venku neustále „rve“ s Barakou o míč, o hadr, o dřevo nebo se jen tak kočkují. Azi všemu líně přihlíží. Když se jde ven, je však nadšený


nadšený Azi na procházce u cvičáku


a když si ho páníček náhodou vezme chvilku cvičit, tak by se přetrhl. Více se samozřejmě Jarda věnuje té naší čůze, tj. Barace. Stopičky i s lomem zvládá docela fajn, má krásné zákusy


pěkný zákus, Barčo!


a také se musí zase začít připravovat na mezinárodku v říjnu v Budějovicích. Jsem na ni zvědavá, zda uspěje, kamzice jedna. Dnes jsem koukala, jak to, že vidím její ocas nad střechou psích kotců (asi 2m výška) a ona si to lezla po hranici naskládaného dříví...


Jinak si přejeme, aby všichni komáři táhli do háje, všichni pryč včetně těch tropických veder, protože jezdit se dá vcelku v pohodě akorát tak v 7 ráno, což opravdu děláme, ale čeho je dost, toho je příliš! Nemám pravdu? Dnes toho měl dost už i rozprašovač repelentu na koně a rozbil se :-(

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se