« Úvod | Až se vše usadí... »

Prodloužený víkend

... sváteční víkend ...

Ano, díky sv. Václavu, byl sváteční prodloužený víkend a všichni zúčastnění (kromě Jardy, který chodil do práce :-(( ) jsme si ho i suprově užili!


Domlouvali jsme si vše již od konce prázdnin, kdy tu byla Terezka, že ve výše jmenovaný víkend zase přijede s rodiči. Ona bude spát u nás a rodiče někde ve městě. Ti nakonec dorazili i s kamarády a ukázalo se, že je to moje spolužačka z gymplu s manželem. Konečná podoba návštěvy byla taková, že se nakonec objevila i Verča s Lukym a jeho kamarádem Martinem a s nimi i naše bývalá členka stáje U tří borovic Jana (dnes už 17 letá!). S tou jsme se neviděli asi 5 let. Týden předem jsem objednala bezkonkurenční naložené hovězí masíčko u našeho známého řezníka z bývalého bydliště. Maso vyzvedla Verča. Už jsme se jen modlili, aby vyšlo slušné počasí. A podařilo se. Byl to nádherný víkend se vším všudy. Posuďte sami.


Všichni dojeli v pořádku v pátečních zácpách, ubytovali se, pojedli i popili. Hlavně jsme povídali asi do 23. hodiny. Na sobotu bylo naplánované pořádné vyčištění přelínávajících ořů a následná jízda na nich na louce, či v kruhovce, jak kdo chtěl.


První na řadě byla Verča s Adískem, která většinu času strávila v kruhovce – obě oči, krok, klus,


klus jim jde


krátký cvalík a pak i klus na louce. V sedle Ády ji na louce vystřídala Jana. Dostala za úkol jít, nejlépe klusat při ohradě na druhý konec louky. Ze začátku si nějak Adís myslel, že si může dělat, co chce a všelijak to spolu po té louce šněrovali a zastavil se u ohradníku na 2. pastvinu a že by se nejradši šel pást k Bejbě a Amigovi. Po vysvětlení některých pomůcek, tak jak teď jezdíme dle horsemanshipu, už to takový problém nebyl a krásně si to proklusali tam i zpět i s provedením několika vzorných kruhů.


a už to jde 


Další jezdkyní v pořadí byla Píďa, tedy Terezka, pardon. Jenže nebyla ve své kůži a tak Bejbinka dostala díky tomu volno.


Následně jsem si tedy na chvilku já vzala Amiga, abych jim ukázala, jaký je to šikulka – jaké dělá pěkné obraty kolem zadku i předku, couvání, klus, zastavení.


soustředění při předvádění šikulky


Protože se přiblížil čas oběda a všem nám to naše žaludky dávaly patřičně najevo, dali jsme koníkům kukuřičné klasy a šli si ohřát domácí švestkové knedlíky (vařila jsem je už ve středu a čekali na nás v mrazáku) pěkně s tvarohem, cukříčkem a máslíčkem. Mňam to byla dobrota! Nemohli jsme se ani zvednout od stolu. Já jsem se tedy raději rychle zvedla i proto, že si holky k obědu pustili film Black Beauty a nechtělo se mi koukat na ošklivý osud koníka a brečet u toho...


Po obědě jsme měli v plánu koupání. Ne naše, ale koní a psů, aby se před zimou dokonale vyčistili. Stejně to byl asi poslední termín na koupání se slušným počasím. Připravila jsem věci (kýble, hadici, houby, šampony, stěrku) a dorazila ven i Verča s tím, že budeme koupat sami, protože holky po prokecaném večeru usnuly. Vzali jsme to asi dle velikosti, či stáří – nejdříve Áda, pak Baby a nakonec Amigo. Ten nám u koupání obou kamarádů s chutí asistoval. Jakmile jsem pěnovým šamponem nastříkala Ádu a než jsem ho obešla, tak Ami už na nás koukal s celým čumákem obaleným pěnou a děsně si liboval, jak to voní a jak mu to sluší. Bohužel nám chyběl fotograf. Dokonce se, jak o Ádu, tak o Baby pěkně třel – možná chtěl vydrhnou sám sebe a ušetřit nám práci. Když jsme koupali jeho, to už přišla vyspalá děvčata a divili se, jak je při mytí spokojený a co dělá za ksichty. Důležité je říct, že jsme každého koně hned po umytí odvedli na vodítku rovnou na pastvinu, protože by si určitě, zvláště Ami či Adík, lehli rovnou do toho prachu na zahradě. Poté došlo i na hafíky – nejdříve Azík a pak Barča. Azík to vzal jako nutné zlo, ale nevadí mu to tak jako Báře. On si na procházce vždy vleze celý do rybníku, ale ona jen tak po kotníky, dáma, že?! Když jsme jí vypustili z vodítka, lítala jak šílená a měla hrozně moc energie.


samospouští  zleva Jana, Verča, já a Terča + hafíci


V tu dobu se zrovna vrátili Luky s Martinem z výletu do Budějovic (byli za puškařem něco řešit – jejich společným koníčkem jsou palné zbraně) a také se stavili na exkurzi v jaderné elektrárně Temelín – tedy samozřejmě jen v jejich informačním centru. Mají tam i simulátory a mj. Luky spustil poplach, neboť jádro zasunul příliš hluboko. Tak už u nás máme po jaderném výbuchu...


My holky jsme šly na procházku s pejsky, pak jsme připravily stáje a namazaly kopýtka, rozčesaly s kondicionérem uschlé hřívy a ocasy.


Kluci zatím připravili oheň, společně jsme rozšířili sezení (11 míst) pod altánkem a očekávali jsme příjezd dalších lidiček – první dorazil Jarda z práce a pak někdy v 7 i Petříčkovic (Terezky rodiče) a Krňoulovic (s výborným dortem medovníkem).


pod altánkem


Udělali jsme mísu salátu (z domácí zeleniny od Petříčků), nakrájeli chléb, připravili dochucovadla a samozřejmě vínka, medovinu, baileys, kluci měli whisku no a vše ostatní,


Luky s Martinem grilují


co k řádné grilovačce na závěr sezony patří. Ano závěr sezony – jak se schovalo sluníčko, museli jsme nachystat na sedačky i deky a postupně jsme se víc a víc zachumlávali. Byla spousta legrace i přes tu zimu. Asi po 10. hodině čtveřice odjela do Veselí a my všichni „domácí“ jsme se přesunuli dovnitř, relativně do tepla. Někteří jsme šli spát, někteří ještě popíjeli a povídali.


Ještě musím dodat, že posezení nám neustále „zpříjemňovalo“ jedno ze sousedovic koťátek. Rozhodlo se, že se mu u nás i přes psí štěkot líbí a že tu s námi prostě bude. Několikrát, asi 3x jsme ho odnesli zpět za sousedů vrata i s kočičím žrádlem, ale stejně přišlo, ani vypuštěný Zorro ho neodradil. Až když jsme pustili velké psy a ono nemohlo z pod palety s dřívím ven, neb Azík vytrvale číhal a Bára pobíhala kolem, Martin s Verčou ho vysvobodili – asi v půlnoci – odnesli ho znovu domů a už nepřišlo. Ještě než jsme šli dovnitř, šla jsem zkontrolovat koně do stáje, že je pustím na noc ven. Šla jsem potichu – bělouši spali vestoje ale Amigo ležel a chrápal a to doslova. Stal se tak noční atrakcí a všichni si ho šli poslechnout a s baterkou za zády se na něj podívat. Netrvalo dlouho a vzbudil se, posadil se a čučel kdo ho to budí. Kluci zase čučeli, protože se divili, že kůň umí také sedět.


V neděli ráno to také přesně vypadalo dle toho. První vstával Jarda – chudák do práce, pak já ke zvířatům, asi v půl deváté vylezla Verča a pěkně po ¾ hodinách ostatní – Terka, Jana, Luky a uzavíral to v 11 hodin Martin.


začátek vycházky na naší louce


Dalo mi to trochu přesvědčování, aby se holky odhodlaly sednout na kůň a vyrazit ven pod sedlem. Sice jen do rybníky – necelý 1,5 kilometru tam a 1,5 km zpět, ale asi po roce a půl jsem zase viděla všechny koně osedlané najednou a vyrážející ven z ohrady s jezdci na sobě. Tedy jen Amigo se vedl, protože ještě dál než na louce s jezdcem v životě nebyl. Sedla jsem si na něho až do rybníku. Cesta byla naprosto v pohodě, kromě snad jednoho či dvou leknutí se něčeho u Amiga. No a ve vodě si to naprosto všichni užili.


že by se Áda nudil, ne to je spokojenost


Verča nám dělala dvorního fotografa a i natáčela. Moc jsme se nasmáli, co zase prováděl Amigo. Potápěl si hlavu do poloviny nosu, šplouchal hrozně s tou hlavou a ještě při tom stačil flémovat, ale nohama nehrabal. Zato kopání si užila a nejvíc se vyřádila naše kachna Baby – taky Terezka vylívala vodu z bot! Adísek tak kolem chodil a postával, ale určitě byl zase rád venku a v centru dění.


Odpoledne, obědvali jsme ve 3! se celá Verči parta pobalila a opustila nás, protože Luky musel ve sváteční pondělí do práce (nakonec se ukázalo, že kvůli hloupým 5 obědům a asi 3 pohárům – je totiž kuchař – protože víc lidí nepřišlo!).


S Terkou jsme se sebrali a šli s pejsky na procházku kolem polí a 4 kobylek z druhé strany vsi. Pak se zrovna vrátil Jarda z práce, tak jsme něco povečeřeli. S Teri jsme probrali vše možné i nemožné kolem koní, co dělá ona, co my a porovnávali jsme zkušenosti zase asi do půl jedenácté.


V pondělí ráno, na 9. hodinu jsme očekávali příchod dvou zájemkyň o výuku jízdy – zkušenější Elišku (12) a absolutní začátečnici Sašu (7). Eliška udělala obě oči a pak jezdila v kruhovce na Baby. Zastavování jim hodně nešlo, ale jinak pak klus a kruhy byly moc pěkné. Saša se po 3 týdnech pauzy bála na Ádovi rozcvičit (zvláště mlýn jí dělal problém), ale pak se rozjezdila a krásně zvládala pracovní i lehký klus. Terezka měla za úkol obě oči s Amigem, což bylo v pohodě, pak si ho osedlala a zkusila si ho rozpohybovat v kruhovce. Docela to šlo, tak jsem je pustila na louku a tam to nešlo. Amigovi se vůbec nechtělo chodit. Když už se tedy povedlo ho dát do pohybu, tak to byl klus, ale dostat ho do kroku bylo o život – Teri pak slezla a klepaly se jí vysílením nohy. A to je fakt, na svá leta, zkušená jezdkyně. Zřejmě ale Amigo neměl dostatek respektu a důvěry a tak prostě stál a čučel.


Po obědě jsme si 2x zahráli Lodě, přijeli Terči rodiče a musela se sbalit a vyrazit k domovu. Jarda v 17 odešel na noční a tak jsem se zvířátky zase zcela osiřela. Najednou všude ticho a nic jiného. Docela smutný pocit po těch 3 krásných dnech.


Ty dny byly pro mne opravdu sváteční, protože jsem se alespoň na chvilku vrátila do ztracené doby, kdy jsem měla kolem sebe spoustu fajn holek včetně mé dcery. Fakt jsem si to moc moc užívala a budu z toho pocitu dlouho čerpat energii, doufám!


 


O pár fotek víc je zase možno shlédnout v galerii 2009.

Ano, ano. Byl to nádherný víkend. Škoda, že nabyl alespoň tak o týden delší...Byla hrozná sranda, hlavně s Amigem. Je to hrozný komediant. Ještě se může naučit vyplazovat jazyk a cééélej páníček:-))) . Ještě dnes jsem mírně cítila jízdu na milovaném Ádíkovi - bolely mě stehna. Jsem ostuda. Už nejsem zvyklá jezdit. Ale bylo to krásné si po roce a něco zajezdit. Sice to byla chvilka, ale byla:-). Už jdu spinkat, ale zase se ozvu. Zatim papa a hop

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se