« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Stěhování kamarádů


Jak se zmiňuji v článku „Návštěva u Petry“ došlo dnes na stěhování těchto našich kamarádů do jejich nového domova v chaloupce v Mirotíně.


 


Oprávněně nervózní Petře jsme přislíbili pomoc. Ráno jsme naložili na vlek piliny a seno (neboť jaksi zatím tyto věci na chaloupku nedorazily), vzali s sebou záložní vodítka, ohlávky, bandáže atp. Pár minut po 9. hodině jsme byli v Otíně. Sappinka už měla na nožkách zvony a na předních bandáže (ještě že tak, protože při nakládání sklouzla s rampy a pěkně by si noženku odřela), Corís čekal v kruhovce a Cirďan vše důležitě pozoroval. Na místě byla ještě další Pery kamarádka Zuzka, která pomáhala leccos a leckoho podržet a také akci kamerovala. Jarda měl původně fotit, jenže – Murphyho zákony – došla nám baterka, proto dnešní článek bude bez fotek :-(((. Coroušovi jsme daly bandáže, na předních byly v pohodě, ale na zadních si je evidentně nechtěl nechat, neustále kopal do země, tak jsem je raději sundala, aby se zklidnil.


Asi na půl desátou přifrčela paní Hanka se svou kamarádkou a vlekem na koníky. Šlo se na věc. Nejdříve, že zkusíme Sappinku, ta byla klidnější, ale moc se jí nahoru nechtělo. Tak přišel na řadu ryzáček. Corís jak viděl ňamky, nastoupil do vleku téměř profesionálně. Pak jsme lákali Sappinku. Na rampu vlezla docela rychle, ale pak udělat další krok dovnitř, za jablíčkem, na které jí Petra lákala a schválně ho ujídala a mlaskala, jako že: „Pojď honem, nebo ti ho sním“ , to byla docela přemlouvačka. Ono tam totiž opruzoval Corouš, protože pořád chtěl to jablko a Sapča se ho bála. S Hankou jsme si vzali vodítko, dali ho kolem zadku a lehce jsme ji na něj tlačili. Já se jí snažila posunout přední nožky a po chvilce přemýšlení zvítězilo jablíčko. Takže žádná velká „akce“ se naštěstí nekonala.


Vyjeli jsme k asi 30 km vzdáleného cíle. Já se Zuzkou a Cirem v Petry autě, Jarda za námi s naším a Petra si sedla k přepravcům. Jelikož si Zuzka moc cestu do Mirotína nepamatovala 2x jsme se otáčeli na křižovatce, ale zvládli jsme to. Vyjeli jsme až do kopečka k domku a čekali, protože nám Péťa nedala klíče :-)) Netravalo však dlouho a náklad byl tu. Ti zastavili pod kopečkem a začlo se vykládat. První Corin vyfičel docela rychle, že se vytrhl z ruky a mašíroval si to zpět k příjezdové cestě. Sapča vystoupila jako dáma, bez větších problémů. Petra zatím provedla odchyt Corina a vše bylo O.K.


Ohradník byl připravený částečně – chyběla branka a docela důležitá elektřina..., tak jsme postávali, drželi koníky, já šla pak pomoct Jardovi s pilinami, trochu doklidit prostor ve stodole (dočasném to příbytku koníků – venkovní přístřešek se teprve bude budovat). Po uzavření ohrady jsme koníky pustili. Sapča jen pořehtávala, ale Corin pěkně cválal, vyhazoval a očividně se mu na novém místě líbilo, protože se pěkně vyválel. Ještě jsme chvíli pokecali a jeli domů.


Z posledních sms od Petry vím, že už elektřina funguje, koníci jsou chvíli v klidu, chvíli lítají a jejich panička je asi dost nervní, jestli z ohrady nezdrhnut na druhou stranu z toho, jestli si přes noc v stodole neublíží, když nejsou zvyklí, aby byli zavřeni. No, vůbec jí to nezávidím. Já bych je radši nechala na dvorečku i za cenu, že mi ho zdupou. Uvidíme, jak to vše dopadne. Vše ale proběhlo „bez ztráty kytičky“, takže je to v pohodě. Vlastně ne úplně, někde se ztratila naše mrkvová hůlka. Třeba se najde, doufám!


 


V každém případě jim přejeme, aby se jim v novém dobře a s láskou a štěstím žilo.

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se