« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

A zase Áda...


Dnes, asi v půl šesté ráno, mě probudil povědomý rachot - některý z koní kopal do boxu. Říkala jsem si, když už to bylo asi počtvrté: "Co ten blb zase dělá?" Myšlen byl zprvu Amigo, protože si občas tak šikovně lehne, že se ve svém prostorném boxe 4 x 3 m pak chová jako Brouk Pytlík na krovkách s nožičkama nahoru a neví, jak se zvednout. Pak mě napadlo, že usínající Áda mohl při svých balancech zase urvat napáječku a všichni se bojí crčícího proudu vody a pobíhají po boxech, což se nám jedou stalo.


Takže jsem na pyžamo navlékla zimní bundu, tepláky a běžela jsem do stáje. Jak to tak bývá "c je správně". Áda ležel, funěl, už se ani zvednout nesnažil, hlavu otáčel k mírně nafouklému břichu. Hned jsem sama sobě pořádně vynadala - včera jsem jim nasekala jednu z posledních traviček - jen jedno kolečko - po jihočesku jeden kotouč. Ale asi to po přestávce, kdy už jen na pastvině ždíbají kousíčky, bylo moc, nebo spíš nekvalitní! Já debil!


Snažila jsem se ho rozhoupat a postavit, jenže jak má ty bolavé nožky o to to je horší! Masírovala jsem mu tedy břicho směrem ke konečníku a začal prdět. Takže snad lehká kolika. Běžela jsem volat paní doktorce, aby mu na uvolnění přijela něco píchnout, případně mu ručně uvolnit střevo (kdybych měla dlouhou igelitovou rukavici, udělala bych to sama). Bohužel, naše paní doktorka nemá s tímto zkušenosti, tak mě odkázala na pár kolegů - jeden z Budějc nastupoval do nemocnice a nemohl přijet a druhý byl nedostupný. Mezitím už byl na nohou i Jarda, že mi jde pomoct Adíska zvednout. Moc růžově jsem to neviděla. Dala jsem mu ohlávku s vodítkem, Jarda stál u boku, ale nakonec ho nebylo potřeba. Já jsem si vleza do žlabu, zapřela jsem se a po chvilce snažení se Adík vyhoupl nahoru a začal tak vítězoslavně řehtat, že nebyl k utišení. Hned se sám valil ven a tak jsme asi přes půl hodiny chodili, masírovali břicho a zase chodili. Chtěl už dovnitř, tak ač by se to nemělo, dala jsem mu seno a pak i trochu ovesných pelet s olejem. Pro jistotu jsem mu změřila tep. Měl 43 za minutu, což je naprosto v pořádku. Ještě jsem mu ošetřila odřeniny na spěnkovém kloubu a hlezně. Vzala jsem jim tedy sítě se senem ven do výběhu, aby chodil, jak potřebuje. Po chvíli přišel zpět do stáje, vykadil se (asi mi to přišel ukázat) a zase šel ven. Tak jsem si oddychla, snad to bude O.K.


Zase jedna katastrofa zažehnána.

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se