« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Procházky

Amigo je opravdu samostatný...

Začátkem tohoto týdne, tj, asi 23.11. jsem se rozhodla vyzkoušet, jak jsem na tom s důvěrou Amiga a následně Babinky. Udělali jsme si tedy s Amigem obě oči a na parelce jsem ho vzal na procházku. Ani jsem si tak nefandila, že ho dostanu z ohrady od koní pryč. A ono jo. Bez keců za mnou pochodoval, ani se neotočil, hlavně, že si cestou, pokud stíhal, nebo jsem mu to dovolila, mohl ulovit trs trávy. Zkušební procházka nebyla dlouhá, jen na rozcestí k rybníčku Dorotka (tak necelý kilometr), kde ještě bylo dost trávy a mohl se tam za odměnu popásat. Při pokynu, že tedy zase jdeme a to směrem domů, začal trochu spěchat, ale po korekci se zase zklidnil a ťapkal. Až asi 100 m  před ohradou začal řehtat, protože se mu ozvli kámoši a ještě i kobyly sousedů, co jsou přes pole.


Druhý den jsem to zkusila s Baby. Tam jsem už nevěřila vůbec ničemu, jenže mě překpila. Zařehtala kousek od ohrady jen na odpověď klukom jako že: No jo, však já se vrátim." a poslušně s hlavičkou dolů šlapala na výlet. Scénář odměny popásání byl stejný a ani domů pak nespěchala a nezařehtala. Jen, když jsme vešli zpět do ohrady, chtěla se rozběhnou po louce za klukama, ale zapomněla, že je na vodítku.


Asi ve čtvrtek jsme s Jardou vzali všechny 3 v domění, že ty dva povedem a 3. Adík půjde spořádaně, jako kulhající marod za námi. Jo, chvilku se popásal za námi, pak jsme poodešli dál a koukáme, jak si to za námi kluše a pak po poli i chvíli cválal, simulant jeden, a nejan za námi, ale pěkně před nás vždycky profrčel, div že Jardu nepřejel... Pravda, nohu tak nějak trhaně zvedá a tedy opravdu kulhá, ale určitě ho to už tolik nebolí. Když mu ji procvičuji, vždy mě pozorně sleduje a snaží se jí dávat stále výš a dál. Byli jsme s nimi až u velkého rybníku, což je taky kousek, ale přeci jen asi 1,5 km a šli na volno do vody a pěkně, hlavně naše kachna Bejba, si to užili a pak byli moc spokojený.


No a dnes malé překvapení. Ráno jsme vyrazili za jedním dlouholetým kamarádem do Staré Boleslavi. Koníky jsem asi v 7 ráno vypustila do ohrady, dala jim tam dostatek sena a vody a jeli jsme. Byli jsme domluveni s Míšou od sousedů, že kolem poledne přijde vyvenčit malé hafíky a všem dát oběd. To se i stalo. Jen mě zaskočila u Jindry (ten kamarád) po obědě krátká sms: "Amiga jsem naháněla na silnici". A nic víc. Tož jsem hned žhavila telefon. Bylo mi řečeno, že prostřední břevno, kterými je zahražený východ z louky, bylo shozené a mezi těmi dvěma prolezl ven a popásal se ne směrem tam, kam chodíme na ty procházky, ale kousek od silnice ve vsi. No, docela mě to vylekalo, jezdí tam totiž dost kamionů. On si to totiž asi včera zkoušel doma, kde máme přístřešek se senem podobně ohražený a podařilo se mu také horní břevno odsunout stranou a spodní přelezl a pěkně se popásal. A ti dva moulíkové plňasové koukali, jak se přes 50 cm vysokou překážku dostat :-)). Takže včera nanečisto a dnes to pojal ve velkém. Zřejmě to nastudoval, když jsme to otvírali - odsouvali ze stojanů, jak jsme šli na procházky. Pěkný chytrolín! Hned ráno to budu muset pořádně zabezpečit.

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se