U 4 borovic

 

Premiéra

aneb Amigo s Jarkem v sedle poprvé venku

Tak. Zvládli jsme to. Co? No přeci první Amigovo vycházku s jezdcem na hřbetu. Ani nevím, jak jsme se konečně k tomu odhodlali. Hlavně tedy Jarek – řekl, že buď spadne nebo sleze, když bude nejhůř, ale že prostě pojedem. A bylo.


 


Menší komplikací se nám stal Adík, který asi 4 dny dost krutě kulhá pro změnu na pravou přední. Jestli si při válení v bahýnku natáhl šlachy, čert ví. Zvýšila jsem mu tedy dávku SMS a mažeme Veyxatem (taková zelená chladivá mast) a dnes jsem zkusila ještě kostival s kaštanem luhovaný ve francovce (vlastní výroby). Také mě napadlo, pozdě ale přeci, dnes ráno jsem mu před vypuštěním do výběhu dala neoprénovou bandáž – šlachovku. Zdálo se, že se mu s tím chodí líp.


 


Ještě po obědě, když jsme v kruhovce sedlali ty dva, jsem nevěděla, jestli ho s sebou vzít. On se už u té kruhovky hlásil o pozornost řehtáním. Je to chytrolín a dobře tušil, že se něco neobvyklého chystá. Než jsme došli k východu z louky a otevřeli branku, dopajdal za námi a dral se ven. Co tedy s ním. Říkala jsem si, že bude lepší, když se bude za námi belhat, než když by jančil kolem ohrady, že tam zůstal sám.


 


Adík se hned pásl na sousedovic poli :-), já už byla v sedle Bejby a Jarek ještě nenasedl. Z pochopitelných důvodů byl lehce nervózní a proto byl samozřejmě rozhozený i Amigo. Uvolněním zad (ohnutím krku – tedy Amigovo, ne Jardovo) se mu podařilo mlaďocha zklidnit a mohl se dostat do sedla.


 


Dost fučel vítr a tak si koníci, protože to rádi nemají, stejně jako já, hned od začátku hledali, čeho by se lekali apod. U cesty stálo auto, které tam jindy není, za plotem byl nastartovaný traktor, jé a tamhle vlaje plachta, tu černá a tam zas bílá... Chvilku byla vpředu Baby, pak zas Ami až se chopil iniciativy Adík. Doklusal! za námi z toho pole a šel první. Za ním se ti naši „nebojsové“ konečně rozešli. Dorazili jsme na rozcestí a zabočili k Dorotce (malý rybník). Po jeho hrázi se jim moc nechtělo, protože hnusně profukovalo, ale Adík skvěle plnil funkci vodiče. Pak krajem pole do pidi lesíčka a už jsme na hrázi velkého rybníka jménem Nový. Jak fučelo, tak se dělaly docela vlny (znáte písničku: Když se ten Tálinskej rybník nahání, ...), racci a kačeny pořvávali a to už bylo zase horší. Cpali se jeden na druhého, to jim najednou nevadilo, že jsou tělo na tělo. Jelikož jsem měla v plánu dojít do půli hráze, kde je sjezd pro rybářská auta, a tam koníkům namočit nohy, musela jsem to vymyslet. Slezla jsem a rázem se to dalo do pohybu. První do vody vešel Áda, přesto, že vodu nikdy nemusel. Asi věděl, že to zchlazení udělá jeho bolístce dobře. Hned za ním se hnala Bejba. Musela jsem jí vytáhnou zpět na břeh, abych nasedla a mohli jsem jít do hloubky. Šup a byli jsme tam. Adík hrabal lehce, zato Baby se opět proměnila v kachnu. V tu chvíli jsem litovala, že nemám také neoprén, ale na celé tělo. Celé nohy jsem měla durch a v pérkách mě pěkně čvachtalo. Jarek zatím statoval na břehu. Přesvědčila jsem ho, ať nasedne a jdou do vody. Podařilo se, i když po prvotní srážce a Ádovým zadkem, to nevypadalo nejlíp. Adík se ksichtil a dokonce trochu vyhodil. Popojeli s Amim dál a bylo vše v pohodě. Amoš se rád rochní ve vodě čumákem a dělal větší vlny, než ten vítr. Všichni byli spokojení, ale mě už začalo být z toho mokra zima. Proto jsme vyrazili k domovu. To už šli v pohodě, ničeho se nelekali, jen byli osvěžení a veselejší. Baby jsem musela trochu vychovávat, jako že bude udržovat rytmus, který chci já apod. tak jsme „procvičovali kroužky“. Adík si poklusával, i když s kulháním, ale asi o něco menším, jak se zchladil. Jarek si Amiho dokonce i chvilku naklusal. Neokovaní koňové si hledali cestu po trávě na straně cesty, ale už jim kamínky tolik nevadili jak při cestě tam. Byla bych ráda, kdyby si zvykli a nemuseli jsme je už kovat.


 


Dorazili jsme na naší louku. Komoně jsme odsedlali a Baby sebou hned řízla a pěkně se labužnicky vyválela. Adík zůstal popásat se u cesty, musela jsem pro něho dojít s Bejbinky uzdečkou, protože jsem mu zapomněla dát ohlávku. Za odměnu jsme je nechali na jejich nejoblíbenější části pastviny – je největší. Speciálně já spěchala domů, abych ze sebe sundala to mokro. Vyždímal jsem ponožky a spolu s kalhotami a botami je dala na radiátor. Jo a hned jsem Jarkovi udělala kávu a sobě čaj s rumem.


 


Byla to pidivyjížďka, celkem necelé 2 km, ale jako začátek to stačí. Budeme to muset příští víkend zopakovat. I když nevím, nevím, to jsou Velikonoce a budou tu vnoučátka.


 


Bohužel, pro jistotu jsem foťák nevzala :-((, mám jednu fotku v mobilu, ale zase není kabel do PC. Takže dnes bez foto.


28.03.2010 18:42:10 |
Autor: Iva
| stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 31.03. 23:56, Evča

    Ahoj,za tu dobu co jsem se nepodívala na tvé stránky tu je spoustu novinek...To je super,že Vám šla vyjížďka s Adíkem a že se Jarek odhodlal jet ven.Jen tak dál ;-)))


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se