« Úvod | Až se vše usadí... »

Hluboká orba


Byla jsem "pokárána" dcerou Verčou, že na blogu nenašla to, co jsem jí líčila do telefonu. Dlouho se mi nechtělo nic moc psát, ale musím to napravit.


Po prvních procházkách na ruce bez Adíka a první kratičké vyjížďce v sedle k hrázi Nového rybníka (to vlastně bylo ještě za doprovodu Ády) jsme se rozhodli podniknout delší okruh, co že to udělá s těmi loupežníky - Bejba nebyla pod sedlem na vyjížďce 2 roky! a Amigo šel v podstatě podruhé.


Bylo to předminulou neděli 11.4. 10. Vyjeli jsme v naprosté pohodičce, ani se už nelekali každé blbosti, ale jen tu a tam. Proto jsme se odhodlali vyrazit kolem celého Nového rybníka. Dokud jsme šli tou stranou, kde jsou vzrostlé smrky, po vyježděné polní cestě, bylo to docela fajn. Kromě tedy toho, že Jarek pořád musel upravovat to bezkostrové sedlo, jednou musel slézt, povolit, narovnat, dotáhnout. Docela opruz! Nicméně, vylezli jsme pak na pole bez cesty. Jarek, obdivuji ho, chtěl před tím přelézt takový "malý" příkůpek - asi 3 m široký, 1,5 m dolů a zrovna tolik nahoru... To jsem mu s ťukáním na hlavu vymluvila. Po mostku o pár stovek metrů dál jsme tento příkop přešli a zabočili v otevřeném prostoru mezi louku a pole. Ořové spatřili volavky, kachny, labutě, z druhé strany za polem auta na silnici, do toho ten hrozný fičák a bylo hotovo. S tou důvěrou v nás to nebylo zrovna to pravé ořechové a tak se lumpové snažili všelijak žižalit atd. Víc než na louce se jim líbilo na poli. Bylo čerstvě oseté, tak jsme se fakt snažili jít krajem. Ne vždy se to dařilo. Zvláště, když jsme s Bejbinkou za sebou zaslechli dusot a něco jako : "Co blbneš?" a žuch, buch - Jarek se rozhodl ty řádky v poli trochu prohloubit, místy provedl i válcování, aby prý semínka pěkně zakořenila :-))) Vše dopadlo dobře, protože to bylo do měkkého a jen tak skouzl s tím deb... sedlem. Ami se okamžitě otočil hlavou k páníčkovi a : "Co že to tam děláš??". Jelikož jsme se ocitli před další stočkou, tentokrát opravdu malou, stejně jsme raději slezli (tedy já, Jarek už na zemi byl, že). S Bejbkou jsme přešli v pohodě, ale náš skvělý horský kůň, který normálně vleze všude, hlavně tam, kde nemá, se zasekl před příkopem. Až na pamlsek, po neuvěřitelném natažení krku za ním, zjistil, že už fakt bude muset udělat alespoň půl kopýtkem průzkum a pak druhým a hop, byl na druhé straně.


Chvíli jsme ty vyděšence vedli. Na hrázi jsme nasedli. Amigo do vody nechtěl, ale ta naše kachna ... - zase jsem byla poněkud promočená... Cesta domů už proběhla vcelku bez incidentů v pohodě.


Jen jsme konstatovali, že je budeme muset nechat na přední okovat, protože po těch šutrech na "cestě" chodili jak na jehličkách. Tož Amigo se bude 28.4. poprvé kovat. No a ještě bychom potřebovali Amigovi přišít nějaký kohoutek, aby mu sedlo neklouzalo. Třeba to vyřeší trochu, poprsák nebo ho prý máme zhubnout, aby mu vylezl, ale to je marné...

Taky si to užíváte.Snad Jardu neodradí ty parašutistické vykony bez padáku.Ale Ami je malý,tak to není k zemi daleko.:-)) Dík za držení palečků v kauze o sousedce.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se