« Úvod | Až se vše usadí... »

První Amigovy boty

Kování 28.4.2010

Původně jsem si myslela, že když už jsme na podzim všem podkovy sundali, že to Bejba bez nich bude zvládat a Ami, že má dost kvalitní kopýtka a nebude tedy jako horský kůň podkovy potřebovat. Jenže ... asi je zhýčkaný domácím měkkým, stále podmáčeným :-((, terénem našich výběhů a jakmile vyjdeme na tu hrůzu, co máme za barákem - šutráckou cestu, asi 500 m dlouhou, cpe se na mez, kde mj. je téměř nekrytý velký kanál a kdo ví co ještě, a taky je mu jedno, že ten, co na něm sedí, chvílemi projíždí, tedy spíš je protahován některým z rozvětvených roští. Proto jsme se rozhodli opět okovat Baby a Amigovi dát jeho první obutí.


Mrzí mě, že nebyl k dispozici náš digi foťák (byl na výletě - svatební cestě - se Šustkovic v Paříži). Fotilo se tedy jen na náš klasický a to budou fotky někdy po měsíci, až se dofotí film a pařefotím fotky na digi. Takže si musíme počkat.


Bejbka byla jako vždy zlatá panenka, tentokrát ani s předními nepopotahovala pryč ze stoličky. Amigo přišel na řadu jako druhý. Předpokládali jsme, že bude nějak reagovat na zatloukání podkováků, ale zklamal... na štěstí, ani se nehnul, jako by se ho to netýkalo. Jen si blaženě opíral hlavu o páníčka a zvědavěl čučel na nožičky.


první Amigova podkova a křížek pro štěstí


Pak jsem tedy, když jsem se dozvěděla starý obyčej od kovářů, běžela pro foťák a pro flašku. Kováři udělali Amigovi na obě okované nožky, tedy na přední, na kopytech drážky ve tvaru kříže a každý nám rukou podáním popřáli: "Dej Bůh štěstí!" Bylo to moc hezké. To prý se dělá, aby si kůň nezlámal nohy nebo se nestalo něco jiného ošklivého. Pak se prý táhne do hospody a pořádně se to zapije. Bohužel, oni pokračovali ke Třeboni na další okování chtivé a pak stejně domů až ke Klatovům. Proto dostali flašu - klasiku - poctivý božkovský rum - pěkně s sebou do nůše.


s kovářem Petrem držícím rum


Jak Ami den před tím po vycházce kulhal, po vystrouhání a okování to přešlo. Druhý den jsem na něm trochu pojezdila na louce. Krok byl trochu tvrdší, asi jak nemá cit, ale to se naučí. Bejba pod sedlem v klusu taky trochu pletla nohama. Přeci jen si užívali zimy bez podkov, což je pro ně lepší, samozřejmě přirozené, mají citlivá chodidla. Co se dá dělat, zase si zvyknou na botičky.


Foto doplním, jak jen to bude možné. - Doplněno 30.5. - horší kvalita - přefoceno z normálních fotek...

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se