« Úvod | Až se vše usadí... »

Jardův trénink


Místy se, kupodivu, i počasí umoudří. Proto jsem se rozhodla ve čtvrtek posekat naši ohraženou improvizovanou jízdárnu na louce, v místě pidisvahu, kde se už nedrží voda. Jelikož se Jarda sám hlásil o výcvik, měla jsem z toho radost. Zvlášťpo předchozím ježdění (někdy před týdnem), kdy jsem si chtěla zahrát na profi učitele a vylezla jsem si i já na Baby a chtěla učit z ní. Což o to, v Bejbulce problém vůbec nebyl, ta si klidně uživala pauzičku uprostřed jízdárny, ale já jsem Jarkovi nedokázala z jejího hřbetu dostatečně vysvětlovat, co je potřeba. Snažila se, snažila, ale nezvládla. Proto jsem v pátek zvolila klasiku - já na zemi, Jarda na Amigovi. Jelikož jsem příliš nedozorovala jejich přípravu ze země, podle toho to vypadalo i v sedle. Ami si vesměs chodil svoje oblíbené klikyháky a ještě ke všemu se rozklusal, kdy chtěl, zlobil a nestálo to za nic. Možná mu přidalo i to, že Bejbu měl sice na dohlad, ale dáááleko na druhé straně louky a tak se pořád chtěl za ní řítit. Je fakt, že když jsem na něho sedla já, že byl lepší, protože je se mnou jistější a já zkušenější jezdec. V tomto porovnání s Jarkem si to mohu dovolit říct. Jinak nic moc... Taky to naše blbé bezkostrové sedlo - je to o ničem, furt se někam kroutí, člověk si v něm připadá sice jako v křesle, ale v takovém vachrlatém, nebezpečném.


Dnes jsem šla na výcvik s přesným plánem. Jarda si POŘÁDNĚ Amiga opracuje v kruhovce, tam si na něho sedne, provedou pár cvičeníček a pak se teprve půjde na jízdárnu. Po počátečním vlažném přístupu páníčka a tedy i vlažném výkonu koníčka, jsem jim ukázala jak na to a ono to přeci jen šlo.


na louce v kroku


Na louce to bylo úplně něco jiného než včera. Je pravda, že jsem si na Ámoše sedla nejdříve já, rozchodila jsem ho, ukázala pár cvičení, ale stejně. Chce se to jen soustředit, být v pohodě a dělat to, co se dělá ze země, tak dělat ze sedla. Pak je to pro koníka čitelné a nemá s tím problém. Jojo, chtělo by to častěji, ale kde vzít tolik času, skloubit to vše dohromady se zaměstnáním, prací všude okolo a taky občas někdy jen tak s flákáním. Toho je totiž taky zapotřebí, zvláště když už fakt nejmladší nejsme!


na louce v klusu


Ami je stejně takový, ve většině případů, pohodář. Nějak se s Jardou netrefili na kroužek kolem tyče a najeli přímo k ní. To je zajímavé, to mu někdy nevadí, kam ho Jarda vede a jde tam jak buldozér. Možná schválně. Je to cirkusák. Takhle tam tu nohu měl položenou na pneu dokud jsem nevytáhla foťák a neřekla, že už téhle pauzy bylo dost :-)))))


cirkusák

Ahojky, to je fajn.Mojeho chlapa to na jízdárně pravda moc nebaví,ale ted se nedá nic dělat,protože v lese by nás sežrali komáři a uštvali bychom své oře,jak bysme před nima prchali. Já bych zase na jízdárně uvítala nějakého trenéra,který by mi říkal co dělám blbě- a že by se nenudil. Tak papa a pilně trénujte.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se