« Úvod | Až se vše usadí... »

Procházka do rybníku


Abych udělala radost některým pravidelným čtenářům našeho blogu, kteří jsou celí smutní, když dlouho nepíšu... (hlavně asi mojí ségře :-))) )


Chtěla jsem napsat: Dnes jsem měla neděli, jak má být!". Ale pak jsem si uvědomila, že je pátek. To mám z toho, že jsem byla na pracovní cestě přes 2 noci v zahraničí a to se mi to pak zamíchá a nevím, která bije, co je za den. Takže musím napsat: "Máme hezký pátek!".


Včera večer se Jarda rozhodl, že bude zase nějaký výcvik v "krasojízdě". Z důvodu hiců jsme vstávali o něco dříve a v 7 hodin už jsme nesli sedla ze žrádelny (tak říkáme naší sedlovně, protože je tam i papání pro zvířátka). Koníky jsme před tím přepucovali a řádně nastříkali repelentem. Jarek si "opracoval" Amiga v kruhovce a vyrazili sami na jízdárnu s úkolem se rozchodit a chodit pěkně rovně, žádné kličky atd. Ami byl dnes velice ochotný, tak jsem jen z dálky (jak jsem si já opracovávala Bejbku v kruhovce) koukala, jak jim to dnes docela jde. S Baby jsme pak za nimi vyrazili, otevřeli jsme výběh a hurá ven. Kupodivu se ani moc nedivili, že tam máme kousek nové asfaltky. Dobře se jim klapalo. Cestou k rybníku jsme tu a tam zaklusali, Ami se pořád za námi někde coural a moc se mu nechtělo. Dorazili jsme k poli porostlému pěkně zelenou pšenicí. Asi tam někde byl tygr, protože jsem musela z Baby slézt a zavést jí do toho obilí. Pak jsem zase nasedla a jeli jsme dál. Jarda měl problém se žroutem čehokoliv, tedy s Amim. Musel mu neustále důrazně vysvětlovat, že teď se papkat nebude. Po Jardovo rychlejším průjezdu lesíčkem jsme byli na hrázi. To zase poslouchali, co to je - někde pod hrází cosi bagrovali. Kupodivu je to ale brzo nechalo klidnými a Baby zjistila, že jde do vody a tak hurá... zaplula tam a začala její oblíbená stříkací činnost. Ami chvíli koukal a pak začal po svém. Bejbka hrabe předníma nohama, Ami si vehementně proplachoval čumu - sem tam energicky házel potopeným čumákem a úplně se u toho smál. Nakonec také trochu hrabal nožkama. Ta naše kachna měla obravskou radost a my "taky". Mé boty se plnily vodou, kalhoty postupně sály tu nazelenalou tekutinu, která se propracovávala až na tričko a chvílemi i na klobouk. Jarek dostal také několik dobrých zásahů, takže konečně zažil spršku od Bejbinky, které si vždy všichni "užívali" ještě v řece v Kameňáku. Bylo to fajn. Bejba se nemohla nabažit, ani když už se Ami pásl na břehu.


Cestou domů byli pěkně v pohodičce, uvolnění a to byl účel. Zavzpomínali jsme i na Adíska. Určitě by se mu to líbilo, hlavně ta pšenice! On jí má ale jistě dostatek tam nahoře a je mu také fajn!


Fotografie pouze dokládá, co Bejbinka natropila - sušíme... :-)))


sušíme

Brala bych i nějaké to foto z toho čvachtání-pro nás je to vzácné-nemáme tady kde plavit. I když chichi po těch povodních vlastně máme -ta spodní voda ne a ne zmizet.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se