« Úvod | Až se vše usadí... »

Vaškův kurz v Bzenci

aneb Informací není nikdy dost...

A je to tu po týdnu zase - další kurz - tentokrát můj první jezdecký, nejen čučící. Za to mohu pouze mnohokrát poděkovat mé další kamarádce, kterou jsem získala prostřednictvím návštěvní knihy na stránkách Bořánků. Je to Ivetka s manželem Kájou z Bzence, kteří mě, naprosto neznámé osůbce nabídli, že můžu k nim přijet na Bořánkův společný trénink v Bzenci a že mi půjčí Kájova koníka Charlieho. Jak krásné - Karel má Karla :-))) a mohu říct, že opravdu k sobě jednozančně patří. Ale popořádku.


Cesta na kurz začala v pátek na chalupě podobně získané kamarádky Petry, nedaleko od nás. Jarek mě tam dovezl. Odtud pochází první foto jejích čtyřech koťátek - to se nedalo nevyfotit. (K fotkám - jelikož si někteří stěžují, že dávám málo foto do článků, tak dnes to všem vynahradím! Ono jsme měli totiž Káju - našeho pomahače wranglera a dvorního fotografa.). Jelikož jeli mým směrem, nabídli mě s Petřiným přítelem svezení. S dobrou náladou v autě jsem na místo dorazila asi ve 20:30. Trochu jsme poplkali při štamperličce, tedy dvou, a šli se uložit na kutě, protože ráno se muselo brzy krmit a před začátkem kurzu v 9 hodin jsme chtěli ještě na chvíli na vyjížďku do lesa, abych si svého nového svěřence ošahala a on mě.


Petry koťata


V sobotu po snídani jsme koníky vyčistili, osedlali a vyrazili do krásného borového lesa s úžasným písčitým povrchem. Něco nádherného, zvlášť pro mne, které to tady v té blátivé jihočeské placce bez lesa tak strašně chybí! Charlík je úžasný koník, na kterém se cválalo naprosto v klidu (pro zasvěcené: hopity, hopity), ve westernovém sedle se také člověk cítí mnohem bezpečněji, zahozená otěž a slzy v mých očích. Prostě nádhera. Můj přiblblý výraz štěstí je na násldující fotce rozpoznatelný - je to po té vyjížďce , po příjezdu do akci pořádající stáje. Koníky jsme zaparkovali do boxů.


Charlík a já před pořádající stájí


Dali jsme si ještě teplý čajík a skvělou buchtu jedné ze členek stáje. Musím říct, že vše bylo skvěle zabezpečeno - super bufet, prostředí bezvadné. Po zaplacení jsme vyfásli žluté mašličky, které označovali účastníky kurzu. Měli jsme ještě čas, přestože bylo už po 9. hodině neboť Vašík předpokládal obvyklý začátek v 10 hodin. Přiřítil se a asi v těch 10 se začalo v kruhovce klasickým úvodem a vysvětlením proč a jak funguje myšlení koní. Jelikož se na kurzu vyskytli i naprostí začátečníci, trochu to zdržovalo, ale nakonec si alespoň člověk zopakuje co umí, zda to umí a rozumí tomu a opakování je přeci matka moudrosti...


v pozadí Bzenec


V pozadí Bzenec.


Po skvělém poledním guláši jsme se sešli na jízdárně - dobrá směska - organizátorka s krásnou arabkou, jeden shagya, asi 2 angličani (mimochodem zbarvení Adíska), nějaká ČT (celkem nás bylo, tuším, osm) + lektor Vašík na appaloose jménem Bucefalos. Nikdo mu však neřekne jinak než Bukíno či Bukvice.


žáci se sjíždějí


Celý kurz se více méně zabýval "mateřskou školkou" v sedle. Tzn. donekonečné a hlavně trpělivé vysvětlování obratů kolem předku a zadku, reakce koně na váhu jezdce, na jeho ruku, na jeho holeň, aplikace "her" ze země v sedle, různá cvičeníčka na rovných liniích (haha - kéž by byly rovné) a na kruhu (ze začátku spíš na soustavě šišojdů).


nácvik obratu kolem předku


Nácvik obratu kolem předku s blokování pohybu vpřed.


Postupně se zkušenějším i těm méně zkušeným dařilo pochopit všechny pobídky a jak dospět ke korektnímu provedení cviku (snad). Některým samozřejmě méně, některým více. Každý dle svých možností a stupně výcviku svého čtyřnohého svěřence.


Cody, Ivet, Charlie, Iva


Stálý úsměv na našich tvářích a zatím se to snad zamlouvalo i Codymu a Charliemu


Ono totiž vůbec není jednoduché, když víte, nebo si to myslíte, že víte, jak to má přesně vypadat a aplikovat to vše za pohybu koně v kroku natož v klusu a ještě u toho udržet např. kruh. To fakt za chvíli nevíte, která ruka je která a jestli jí zrovna cpete někam dolů nebo nahoru :-)))


padli jsem si do oka


V sedlech jsme v sobotu strávili (i s vyjížďkou) něco přes 4 hodiny, ale zatím jsme byli všichni moc spokojeni. Koníkům jsme občas ulevili a slezli jsme jim z hřbetů. No ono jsme to potřebovali i my :-))), ale humor nás neopouštěl.


frajer Cody


šťastná Ivetka se svým miláčkem Codym


Tady je důkaz, že "vyučování" probíhalo v naprosté pohodě... musela jsem trochu ulevit zádům. Koníky jsme odvedli domů (dům mých hostitelů je asi 400 m od jízdárny), nakrmili, vyčistili kopýtka, dali štapmperličky domácí becherovky a vyrazili zpět do stáje. Tam už hořel ohýnek, opekaly se buřty (ještě, že tam nebyl náš Amigo, protože by si ho taky někdo opekl), papkala se skvělá sekaná (výrobce Ivetka), dalo se nějaké vínko a přitom probíralo vše možné včetně "veselých příhod z natáčení". Každý měl co přidat a bylo to moc fajn.


pohoda při výcviku


Myslela jsem si, že tuto druhou noc se lépe vyspím, že už nebudu nervozní z toho, jak nám to půjde s Charlíkem a tak, že jsem unavená, že padnu a nebudu vědět o světě. Opak byl ale pravdou. Organismus byl nějak přesťavený či co, nebo byl v místnosti nějaký duch, tak mi to připadalo. Nakonec jsem nějak usnula s pocitem, že mám stále na zadku přiložené sedlo :-))


Ráno se stávalo asi v 5:30, šli jsme nakrmit, aby koníci mohli trávit a pak jsme se nasnídali. Po té jsem si chtěla vyfotit všechna Kocábovic zvířátka apod.


Lary a Scherry


Fenečky Lary a Scherry - obě děsně vítací a mazlící a Scherry snad i mluvící


Tygr a Simba


Noví členové rodiny - kocourci Tygr a Simba (nějak mi utekli ze záběru)


ustájení u Kocábů


Pohled z terasy domu na ustájení Codíska, Charlíka, Twist a Lazy (ta zrovna juká z malé boudičky vpravo)


březí minísek Lazy


Tříletá březí minihorse Lazy


odstavená miníska Twist


Přítulná, 14 dnů odstavená Twist


malé dámičky a já


O malinko větší než naši hafani (Jsou tu doma teprve týden - přivezli se až z Amsterodamu)


nácvik obratu kolem zadku


Nácvik obratu kolem zadku - Charlíkovi jsem musela sice ukazovat cestu více čitelnými pomůckami, ale byl fakt mooooc šikovný


Kurz v neděli začínal v 8 hodin. Před nástupem na jízdárnu jsem stačila zbouchat další kousek skvělé buchty paní Aničky. No a pak to zase přišlo - spousta informací, hodně procvičování, trochu ztížené úkoly od Vašíka, abychom se prý nenudili. v 11 se mi už lepil jazyk na patro a nejen mě. Paní Anička s manželem na jízdárnu donesli čaj, minerálky a zase buchty - mňam - ani jsme neslízali z koní a občerstvovalo se za chodu. Z důvodu celkové únavy materiálu jsme končili před 12 hodinou. Koníci byli taky rádi, že mohli jít odfrknout do boxů a vrhli se na seno. My jsme se vrhli na opět velice chutnou krmi - ražniči s bramborem, opečená cibulka, rajčatový salát, kávička, bábovka - prostě nemohlo se nic vytknout.


Ivet s Codym to moc sluší


Ivetce to s Codym moc sluší i když je už vidět únava materiálu


Po přestávce jsme ve 14 hodin seděli zase v sedlech. Dolaďovali se různé věci, co kdo měl za problém se svým koníkem (nebo spíš koník se svým člověkem), hodně jsme procvičovali uvolnění koně, nalézt tzv. měkký pocit, couvání apod.


otlačená pr...


Toto není cvik, to je "uvolnění" mé otlačené zádě s následným uvolněním olizujícího se koně :-))) (už vím, proč cowboyové mají takovou podivnou chůzi)


výkladem zaujatí studenti


Stále soutředěné výrazy studentek


rozverný pedagog Václav


Rozverný Vašík nás zrovna připravuje na jednu z jezdeckých poťouchlostí, jak s oblibou říká


Na konci nám vysvětlil jednu "hru" na telátka. Jezdilo se ve dvojicích rovnoběžně (tedy, když se to dařilo). Vždy jeden jezdec vymýšlel, co se zrovna bude dít ( pohyb vpřed, couvání, obrat...) a druhý ho musel následovat, jakoby byl obrazem v zrcadle. No byla to prča. Ono se takto učí cuttingoví koníci odchytávat telátka - aby byli schopni samostatně reagovat na pohyb od stáda odděleného telátka a nepustit ho zpět. Velice zajímavé, když se to koník naučí, cowboy už ho nemusí vodit a má čas na spoustu jiných záležitostí - lasování a tak.


odpočinek


Ořové už potřebovali oddych


zmožený rancher


a nejen oni...


zmožený cowboy


další hotová studentka


Otlačené zadky, bolavé kyčle a kolena se řešily různým způsobem


síly došly


Ne, nespíme, jen přemýšlíme


kdo mi vzal kšiltovku


... sranda ale musí být, ne?


dva v pohodě


Dva v pohodě na konci kurzíku


a máme to za sebou a jde se dom


A máme to za sebou, jde se, kluci, domů.


Někteří nezmarové ještě něco dořešovali s Vašíkem, my jsme se ale někdy po 16. hodině vydali k domovské stáji. Koňoušové toho měli plné kecky a my taky. Doma jsme sedli na terasu (samozřejmě po té, co jsme se postarali o miláčky) a dali si opět tu ňamkovou Ivetinu sekanou. Pochvalovali jsme si, jak nám vyšlo počasí (jen v sobotu sprchlo asi 5 minut, jinak byl sice vítr, ale v neděli to místy bylo i na tričko) a vůbec, jak jsme si to užili, jaké máme pěkné zažitky, fotky a vůbec. Někdy před půl šestou mě volal Vašík, že vyjíždí ze stájí, tak jsem si šla stoupnout k silnici před dům. Rozloučila jsem se s Ivet a Kájou, nalodila se k Vašíkovi a "uháněli" jsme (jak se dá uhánět s koněm za zády...) přes brněnskou dálnici do Jižních Čech. Bukvice byl cestou klidný, jen u pumpy chtěl "vystupovat". Jakmile jsme se ale zase rozjeli, asi zase usnul. S unaveným řidičem Vašíkem jsme k domovu přijeli po půl deváté. Jarek mne u Hradce vyzvedl. Po příjezdu domů jsem musela hned ukázat fotky, kterých Kája nadělal 120! (téměř všechny najdete zde http://rancproradost.rajce.idnes.cz/ a pokud kliknete na náš odkaz na Ranč pro radost je tam Ivetky článek o tomto překrásném víkendu)


Závěrem chci říct, že je mi moc líto, že jsem kurz nemohla absolvovat s Bejbkou a Jarek třeba i s Amigem, ale tolik penízek na dopravu koní stále nemáme. Přesto mě těch asi 10 hodin v sedle dalo strašně moc, moc jsem si to užila. Díky tedy všem, kteří mi to umožnili!!!


Jedna z Vašíkových hlášek: "Na to vám dávám 1 den, no maximálně 2 a jestli vám to pak nepůjde tak si dejte semhle (na hlavu) a semhle (na kolena) klacích a (následovala významná pomlka/předpokládali jsme nějakou jezdeckou pomůcku...) a bude z vás jelito!" :-))))))

Vyčerpávající článek. Skvělé. :-) Na kurzu bylo fajn. Užili jsme si to. Jitka

Ahoj Ivi, ty vaše články jsou super. Moc mě to blaží a nejvíc si užívám článek Vaška Bořánka na jeho webu. Vždy mě znovu překvapí, že o proběhlém kurzu přemýšlí, že to pro něj nekončí tím, že dostal peníze. Také mám radost, že nám pochválil naší trenérku Hanku. Moc jsem chtěla aby se ti dva potkali. Musím mu napsat, že víme, co máme a že si jí vážíme. Ráda jsem tě poznala, jestli se budu ještě někdy chtít zbláznit, zorganizuji to znovu. Miluju svoji kobylu za to, že mě neschodila a nezašlapala do země za to, jak nervózní jsem byla. Včera jsem konečně viděla ivetiny minísky. Je to nádhera, ta útulná stájička, malý žlabíček, malý výběžíček.... Měj se krásně a snad se někdy zase uvidíme. Radka Hájková

Fíííha - to nemusím nic do svého blogu ani psát a dám tam jen odkaz na tvoje stránky :-) Je to naprosto vyčerpávající,to já to mám nahrubo sepsané,ne tak podrobně. Snad se k tomu už dneska dostanu. Iv.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se