« Úvod | Až se vše usadí... »

Změny v našem zvěřinci

aneb Zrušili jsme akvárko a přijel k nám maxipes.

Co to povídám? Fík to sice je, ale ne maxipes, ale haflingský 10letý valášek (kratičká zprávička bude dána do sekce „Životopisy koní“). To je překvápko, co? No jo, to jsme celí my! Jak k tomu došlo...


 


19.10. večer k nám dorazil mail od mé emailové koňské kamarádky Hanky od Strakonic. Už ani nevím z jakého důvodu, ale prostě jsme se nějak oslovili přes návštěvní knihu Bořánkovic webovek – díky jim za to! Není to první příklad navázání dobrého přátelství tímto způsobem.


Tedy dál. V mailu stálo, že bohužel musí prodat své dva koníky 


kámoši v Katovicích


10 letého hafloška a 2,5 letého hřebečka shetlanda. Byly přiloženy i další fotky,


v plné kondici s býv.páníčkem Pavlem


 


s Hankou v jiném stavu


které nám učarovali a řekla jsem, že je to přesně to, co potřebujeme, ale... Jenže to ale se nějak vytratilo a jelikož je Hanka také vyznavačkou přirozené komunikace, má koníky naučené podobně jako my ty naše. Vyměnili jsme si několik mailů, že co kdo umí, jak koně tak my, kolik penízek by to obnášelo a další důležité věci, v neděli jsme se na něho jeli podívat, vyzkoušet a byla ruka v rukávu... Koník, přestože dlouho nejezdil, byl spolehlivý, nic nevymýšlel a spokojeně si ťapkal. Dokonce Hanka říkala, že ještě nikoho cizího takhle nesvezl a neposlouchal, tak že prý se mu líbíme :-). Bude to takový přiměřený klidný pan učitel pro Jarka a konečně začneme jezdit na vyjížďky. (Foťák z důvodů nadšení zapomenut v tašce v obýváku.)


frajer Fikus


Tady na tom místě musím poděkovat teď již bývalým majitelům Fíčka za důvěru, kterou v nás vložili. Je to pro nás závazek a budeme se snažit, abychom se tu společně měli všichni fajn.


O akci věděli pouze naši přepravci a pak Ivetka z Bzence, která už netrpělivě čeká na tento článek.


Dnes asi v 9 jsme přijeli do Katovic. Fíček se spokojeně pásl na seně se svým malým kamarádem. Vzal si od páníčka poslední dobrůtku v podobě listů zelí, podělil se o to se slepicemi, nechal si nasadit ohlávku a během pár okamžiků se bez problémů naložil. Pak jsme šli vyřídit papírování atd. Jelikož, kdybych rychle neodešla, by nastalo ještě větší slzavé údolí, než u Kotálových panovalo, rychle jsem se rozloučila a zmizela. (Mimochodem, stejné to bude stoprocentně u nás, až si někdo přijede pro našeho Ámoše kámoše, to už bulím teď, ale jinak to nepůjde 13.11. se na něho přijedou podívat lidičky od Domažlic.)


Fík vstoupil na svou novou pastvinu


Cestu jsme absolvovali asi za hoďku a půl naprosto v pohodě, po cestě se cpal senem a jen malinko se opotil. Na naší louce vystoupil jako profík, zařehtal na Amiho a Bejbu a ihned se pustil do kombajnování trávy – hafling no.


Fík okamžitě zkouší kvalitu


Náš dopravce Pepa, když viděl, jak to vše bere v pohodě konstatoval, že to není hafling ale flegming :-) .


Jo a  A+B to vzali tryskem ze své ohražené části pastviny pryč a vykukovali zpoza kruhovky, co že je to tam za návštěvu, či vetřelce?


okukování nového kámoše


 


nezájem


Šla jsem jim dát mrkvičku a poslala je zpět na pastvinu. Došlo k prvním kontaktům přes ohradník, bohužel dostala Bejbka i já ránu :-( a může za to Jarda, který mi neřekl, že pustil elektřinu. 2x se proběhli kolem ohradníku a Bejba začala poskakovat jak na pérkách a dupat, že jako já jdu za tebou nebo co to mělo být. Tak jsme otevřeli obě pastviny. Tedy u té druhé jsme ani nestihli dát spodní břevno vchodu pryč a ti dva přeskočili a všichni k sobě běželi.


první očuchávání


Bejba se neměla šanci moc seznamovat, tak jen lítala sem a tam.


společné běhání


Ono totiž Ami je profík jako basketbalový hráč, který blokuje přístup protihráči ke koši. Přesně tak to dělal s Fíkem a ten koš byla Baby.


důkladnější seznámení


Chvíli jsme je natáčeli a fotili a bylo se na co koukat. Jinak žádná agresivita a nakonec to dopadlo tak, že ti dva rezavci blonďatí se pasou spolu jak teplí bratři a Bejbinka chudinka sama opodál.


Teď při psaní článku slyším nějaké hýkání – koukám a oni si to tam pod borovicemi trochu všichni tři vyřikávají a za chvíli už pohodička – Baby se pásla čumák na čumák s Fíkem a Ami opodál a pak všichni tři spolu ve skupince popocházejí a dlabou. Fajn!


Jo a jelikož se tatínek (to jako Jarda) konečně svezl v kvalitním sedle, co měl Fíček v bývalém domově, opatřili jsme mu z netu rok staré stejné (akorát na větší zadek, než má Hanička a Pája). Je to pěkně hluboké drezurní sedlo Wintec Isabell s vyměnitelnou komorou (na soudky), které mu okamžitě dalo nohy do správné polohy :-)


sedlo Wintec


No a taky se vlastně stal, i když na přechodnou dobu, majitelem DVOU koní!


 


P.S. k tomu akvárku.


Jelikož nám od výměny veškeré vody, vydrbání kamenů a výměny písku opět asi po týdnu začalo zelenat a stále a stále i po přidávání všech možných přípravků proti řasám, rozhodli jsme se zanechat téměř denní činnosti – výměna poloviny vody. Ono totiž, dle zákazníka naší Verči jde o nějakého láčkovce či co a asi se to tam dostalo nějakým žrádýlkem nejspíš. Musíme vzít někdy vše savem, nasvítit infralampou apod. Rybičky jsme tedy dali kolegyni Jardy a vše zrušili, protože teď jsme prostě měli jiné starosti, viz výše


 


P.P.S. Také jsem chtěla minulý týden napsat a doložit fotkami zprávu z Country bálu, který pořádali Hanka a Pepa (mj.přepravci koní a doufám naši kamarádi) po jejich úspěšné Hubertce, které se zúčastnilo 22 koní! (Případné info o akci a fotky z ní na odkazu Ranč u potoka). Jenže, jak jsem byla unavená z jízdy z Holandska a dala si k tomu grog, tak jsem tak nějak mávla rukou a foťák přistál asi 3 m od našeho stolu pěkně na parketu. A tak si tam pěkně ležel, že vypadal spokojeně.


chudáček Olympusek


Jenže měl otevřený objektiv a ten už to nerozchodil. Takto vypadá teď


Jardovo foto po havárii foťáku


a taková byla poslední fotka po té. Jinak jsme se ale skvěle bavili a naučili jsme se 3 country tance :-)))

Ten jee nádhernej musím říst babiče a dědovi at přijedeme, toho musím vidět haflingy milujuu :-)

No, co dodat...je to šok, takže jsem jen konstatovala : " No ty vole! " ...Omlouvám se za slovník, ale mamča říkala, ať to klidně napíšu, protože víc jsem nedokázala říct. Tak snad to dobře dopadne a Amí půjde do dobrých rukou a já se na něj občas k Domažlicím zajedu podívat. Fík je krasavec a snad se mu bude dařit v nové stáji...U čtyř borovic :-)

Si piš,že jsem na článek netrpělivě čekala.Včera už od dvou hodin jsem chtěla telefonovat,abych to měla pěkně zčerstva,ale pak jsem si říkala,že se kocháte a nebudu vám do toho lézt blbýma otázkama.Přejeme mnoho štěstí a pohody s koníkama.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se