« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

A zima nastala...


fialky a sníh


Pravda, tento snímek nadpisu neodpovídá, ale podívejme se blíž (nebo tedy spíš dál). Ano, venku je fakt pěkně napadáno a asi 4 st. pod nulou. Další pravdou je, že se nám z vyhřátého obýváku moc nechtělo, ale ukecali jsme se. Přeci koníci i my potřebují pohyb. Řekli jsme si, že s nimi zkusíme jet cestou, kde jsme už 2 roky nebyli. Je to kousek za humny, ale na druhou stranu přes náves a tam jsme se v dřívějším složení našeho stádečka nedostali. Jak jsme si řekli, tak jsme ve středu udělali.


nový jezdec?


Když si Jarek na Fíčka koupil nové sedlo - anglické a dokonce drezurní, zakoupil si konečně i své první rajtky. Čapsy už dávno podědil po jedné koňařce, která je u nás, dáááávno tomu, zapomněla. No a výsledek - nový jezdec, jak malovaný. Na cestě před naším stavením jim to všem moc slušelo.


klídek v krajině


Cestu jsme opatrně prozkoumávali, protože pod sníh jaksi vidět není, že? a naši milí zemědělci si tyto cesty mezi poli "vyspravují" navážením sutin - cihly, tašky, beton apod. Takže, když jsme zrovna nazakopávali o výše jmenované předměty, tak jsme se pro změnu propadali do slabě zamrzlých louží, z nichž některé byly po letošní mokré sezoně traktory dost prohloubené. Zkusili jsme chvilemi klusat, ale bylo to o nohy, tak z toho nakonec byla asi hodinová krokovka. Někteří si pravda zaklusali a zacválali víc - Fík má krátké nožky a tak to, že jsme s Baby byly víc vpředu občas řešil po svém. Nejlepší zjištění bylo to, že Jarek asi konečně zažívá to správné uvolnění, protože se tomu vesele smál. Nečeká od Fíčka žádnou záludnost, je si jistější a je tedy spokojenější. Což byl v podstatě záměr nedávno proběhlých změn - koupě Fíčka, prodej Amíška.  Na poli bylo veliké stádo srnek, možná 20-30 prdelek, nějakého toho zajocha jsme také potkali. Jeden z roští vylétnuvší pták zapřičinil i můj lehce vykloubený malíček. To jak jsem jím zabrzdila o Bejbky krk, když se v klusu lekla onoho opeřence a na fleku to zapíchla a ještě se jí rozjely nohy :-))


zbytek na procházce


Dnes, v sobotu, jsme si naplánovali jen procházku, a to hned po obědě. Nechtěli jsme riskovat zase nějaké klouzající baletění v neznámém terénu. Vydali jsme se na další cestu vedoucí za naši vesničku. Ta se nám zdála o mnohem a mnohem lepší - rovnější, spolehlivější. Také jsme poprvé chtěli vyzkoušet, co že Fík bude provádět, když půjde na volno. Vůbec nezklamal. Začal se popásat na suchých travinách u cesty. Pak náhle zjistil, že my jdeme pořád dál (viz foto výše - to je hrůza, ta rovná krajina!!) a vzal to pěkným cvalíkem - honem, ať mi neutečooouuu (viz fot níže).


ať mi neutečou


Pejsci se také vesele proháněli. Tedy jen ti velcí. Malé jsme nechali v teplíčku, protože bylo i ve 13 hodin -8 st. Azík statečně pobíhal se svými bolavými klouby sem a tam a hlavně špízoval, za kterým zajícem by se mohl pustit.


černočerný Azi


Barinka lítala jak utržená ze řetězu (haha, na té fotce to i tak vypadá). Zjistila totiž, že Fík není Amigo, že jí nic neudělá (Amiho se bála - když byla malá, on ji z pastviny vyháněl). Pořád si hlídala stádečko jako správný ovčácký pes a dokonce, když Jarek jen tak popohnal Fíka do klusu, tak ho lehce chytla za ocas.


rozverná Bari


Pak jsme koníky na vodítku vyměnili a chvíli si běhala Bejbka, jak chtěla. Další dvě polňačky, co se napojovali na tuto, byly dokonce protažené (vozí tam zásoby do krmelců), tak jsme si řekli, že tady bude to správné místo na další vyjížďku.

Ahoj Ivo a Jarku, mám velkou radost, jak se Fík u vás má dobře a jak vypadá pěkně spokojeně. Díky za to. Hanka

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se