« Úvod | Až se vše usadí... »

Střípky z naší mini dovolené II.

aneb Směr STŘÍTEŽ

Třetí den naší dovči jsme se tedy ráno začali pomalu přesouvat severním směrem. Našim cílem bylo dosáhnout pastvin, které jsou od podzimu domovem našeho Amiga, na kterého jsme se moc těšili.


Nejdříve jsme se zastavili na poutním místě Velehrad. Škoda, že 3/4 překrásné klenby velké baziliky je skryto lešením restaurátorů a venku stavby v plném proudu. Také jsme jukli ke skansenu Modrá, ale jelikož vstupné bylo 70,- Kč, tak jsme to raději ušetřili na oběd... Alespoň jsme se "svezli" na dřevěných figurách zvířátek - já na býkovi a Jarek měl konečně pořádnou kozu :-))


konečně pořádná koza


Cestou nám sice začalo pršet, ale v době, kdy jsme smutně míjeli jeden z hradů, se opět vyčasilo a tak jsme se kousek vrátili a vyjeli do kopce nad Lipník nad Bečvou na zřiceninu hradu Helfštýn,


na Helfštýně


dnes známého jako středisko kovářského umění - každý rok se zde sejde 600 kovářů z 25 zemí světa. Jejich výtvory zdobí prostředí v celém hradu, který mimochodem nebyl nikdy dobyt. (nebo dobit? :-(  - ó češtino, promiň!), je docela rozlehlý a z věže je překrásný výhled do okolí. Je odsud vidět i cíl našeho putování - Střítež nad Ludinou, kam jsme se dopachtili (autem :-)) ) asi ve 3 odpoledne. Nové majitele Amiga jsme trochu zaskočili - poněkud na náš příjezd Janka zapomněla. Nicméně jsme byli s radostí přijati. Hned jsme se šli podívat za klukama - Cappuccinem a Amigem - na obr horskou louku. My z roviny Třeboňské pánve, jsme tu do kopce funěli jako čtyří... V dálce jsme je uviděli. Byli po břicho schovaní ve vysoké šťavnaté trávě.


Kapučínek, kamarád Amíška


Kapučko si nás nevšímal, Ami koukal a koukal, že by - že by nás odněkud znal? Když jsme přišli do poloviny louky a vytáhli sáček s ňaminkami, nebylo co řešit a okamžitě se k nám vrhli oba zmiňovaní.


Ami a kopretiny


Pak jsme kokýnka schovali a Kapučko se šel zase opodál pást, ale Ami zůstal u nás.


Ami a Střítež


zajímavý pohled na Střítež


Museli jsme konstatovat, že mu to moc sluší - má krásné kaštánky, je o něho dobře pečováno, zhubl a prdýlu má pěkně namakanou - to z těch ukrutných kopců.


Ami a hojnost trávy


Prý tam s ním pěkně řádí a chodí docela na dlouhé výpravy. Tak je to mlaďoch, proč ne. Když jsme se loučili a odcházeli pryč, tak se za námi Ami rozklusal a nakonec nás vyprovodil až k závoře. Možná si na nás vzpomněl.


Ami se loučí


Jelikož Janka s Pavlem měli ještě nějaké řízení, jali jsme se hledat dům, kde Jarek strávil nejedny prázdniny - dům jeho stařenky (babičky), v kterém nyní bydlí Jarkova sestřenice Líba se svým manželem Láďou. Nakonec jsme ho našli a je pěkně svou návštěvou překvapili. Strávili jsme tu hezké chvilky pokecáním o všem možném, štamperlička byla i večeřička. Ve starém sadu u domu jsme si postavili stan - máme ho už 5 let a teprve zde jsme ho poprvé společně vyzkoušeli. Spalo se v něm moc krásně! Ráno jsme zjistili, že jsme spali pod stromem plným jmelí - štěstíčka.


Ještě než jsme se v tom stanu ale uložili, navštívili jsme večer Janku a Pavla v jejich skromném příbytku u Janiných rodičů. Povídali jsme o zvířátkách a všem možném. Také jsme se dozvěděli, že bohužel, sousedka, která slibovala prodej zahrady, aby měli kluky na svém, nakonec couvla. Proto musí být kluci zavření v boxech, než přijdou majitelé z práce a jsou pak vyvedeni na pastvu. Tam, zase pro její hojnost nemohou být dlouho, kvůli případné kolice, či schvácení kopyt (fjordi i haflingové na to trpí - rádi se klidně přežerou). Takže zase tak po čtyřech hodinách domů. To je mi líto, ale zatím to holt jinak vyřešit nejde. Také mě moc mrzí, že Amigo pěkně ztvrdl, že práce, kterou jsme s ním celou dobu dělali, přišla téměř vniveč - neposlušně tahá za vodítko, moc se mu pod tklakem ustupovat nechtělo. Bylo ale vidět, že když jsem pak něco novým majitelům ukazovala, že by si vzpomněl, oč jde. Škoda, škoda! Ale asi je u svých nových páníčků spokojený, zvykl si na nový režim, oni mají svá zvířátka moc rádi a věnují se jim jak jen to jde. Po svém, ale věnují a nijak jim samozřejmě neubližují! Což je nejdůležitější.


spokojený Jarek u Bousova


spokojený Jarek před prohlídkou Bousova


Další den jsme po snídani zamířili k domovu, ovšem zase přes nějakou tu památku, to my rádi. Zajeli jsme se podívat na hrad Bousov. Jarek už tam byl kdysi se školou, ale mě napoprvé uchvátil jako asi každého


Bousovská vstupní brána


- prostě pohádkový hrad ve skvělé kondici.


pohádkový Bousov


Doma nás všichni s Verčou přivítali a naplánovali jsme si další dny pohody. (viz opět následující článeček)


 

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se