« Úvod | Až se vše usadí... »

Zprávy od Lazara


Venku prší, duje vichr, na teploměru 10 stupňů, ani se nechce ven. Čas, kromě vaření apod., strávím tedy i psaním krátké zprávy - hlášením o stavu marodnosti na statku v jižních Čechách :-))


Musím říct, že pevně věřím, že snad už toho bylo dost a nastává doba pohody, relaxu a přiměřeného! sluníčka. Naši pejskové si u nás žijí jak v rekreačním středisku - bazén s možností rehabilitačního plavání (Chuck),


rehabilitační plavání - Chuck


deky na zelené travičce, aby je náhodou něco nehlačilo...


psi na rekreaci


Barča se zrovna někde poflakovala. Myslím, že zrovna měla období falešné březosti, pofňukávala, snažila se z filce v boudě vyhrabat pelíšek pro štěňátka, když zrovna olizováním nepečovala o Zorra či Chucka - velikostně by jejím potomkům mohli odpovídat, že? To jí chytlo pár dnů po té, co jsme jí 21.7. vyndali doma stehy. Tentokrát byla za vzornou pacientku a vůbec se nehla. Jizvy se jí díky homeopatii i Bioptronu rychle a krásně zhojily, takže tady je vše v pořádku.


křivá pacička Chucka


Chuckovo nožičku se snažíme stále rozmasírovávat a sronávat, přesto, nevím z jakého důvodu (protože zlomeninu měl nad kloubem a ne pod), mu tlapka zůstává stále ve vybočeném postoji. Na první pohled by si toho člověk nevšiml, zvlášť když si hraje na motorovou myš a lítá jak splašenec. Já mu ale občas říkám hokejko, protože tak ta pacina vypadá. Večer nebo než se rozejde, tak hopsá po třech. No uvidíme, snad ho to bolet přestane.


Podle mého laického hodnocení to na Bejbinčiných zádech přestává vypadat jako střecha a začíná se jí hřbet malinko zakulacovat a všude možně se jí objevůjí po dlouhé době svalíky tam, kde jsem si mysleli, že žádné nemá. Záda také už nemá tolik citlivá, jen občas po vyjížďce musím masírovat šetrněji.


Stejně tak Fíčkovi se daří lépe. Po masáži většinou ochotně pracuje jak v kruhovce a na louce pod sedlem, tak venku na vyjížďce. Vypadá to, že si chodí lehčeji a tedy i radostněji. Proto jsme dostali svolení od Katky (fyzioterapie), že můžeme začít chodit na "normální" vyjížďky a zkoušet běhat, jak se nám to bude zdát nejlepší a pohodové.


Nejhorší je, že před každou" prací musíme oba koníky promasírovat a protáhnout, což je asi 20 minut časové ztráty, ale co bychom pro jejich a potažmo pro naše pohodlí neudělali. Proto jsme v pondělí (před týdnem) vyjeli na vyjížďku směrem k Borkovicím. Já vím, že to není nic moc, ale pro mě po dlooouuuhé době a pro Jarka snad poprvé (ba ne, kdysi byl ještě v Kameňáku na Adískovi na delší trase) to byla delší vyjížďka. Ne snad časově, ale délkou cesty - což bylo asi 5 km. Dosud jsme spolu zatím chodili krokovky a to byly 3 km skoro také skoro na hodinu! Jelikož jsme teď daleko klusali a dokonce i kousek cválali, tak to uběhlo. Musím říct, že mě překvapilo, že s Fíkem se drželi dál od nás a doklusali si nás na volné otěži, nijak se neprali a to je dobře - Fíček snad přestal pod sedlem utíkat před bolestí a začal si to užívat i se svým spokojeným páníčkem. Příští náš cíl je dojet minimálně do těch Borkovic do hospody na pívo. Nejhorší je u nás ten "terén" - rovina bez blízkého průchodného lesa a tak musíme často, když nechceme jít stejnou trasou domů, prostě ťapat 2 km po asfaltu.


po silnici domů


Z malé vyjíždky jsme měli všichni dobrý pocit a myslím, že už se to bude jen zlepšovat!


zátiší s vrbou


vrbové zátiší u rybníka na naší návsi

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se