U 4 borovic

 

Rozloučení se Zuzankou


poslední fotka Zuzanky


poslední Zuzančina fotka - ani nevěděla, že se fotí...


Po zralé úvaze jsme dospěli s Jarkem k rozhodnutí, že už nemůžeme trápit ani Zuzanku ani sebe... Dnes 24.10.2011 byla naše psí babička (v červnu jí bylo 14 let) uspána. V klidu domova, přímo v obývacím pokoji mě v naprostém klidu usnula v náručí. Kdo to nezažil, nepochopí zármutek nad takovou ztrátou. Ano takové zvířátko je vlastně členem rodiny, za ta léta jsme toho vzájemně spolu zažili spoustu dobrého i toho horšího - nějaké ty úrazy (viz článek Psí životopisy). Jsem ráda, že paní doktorka byla ochotná přijet k nám a provést vše bez jakéhokoliv stresu, tedy hlavně pro Zuzanku. S námi to bylo horší...


Jen krátce, co předcházelo našemu rozhodnutí ukončit život jinak čilé babči. Kromě toho, že brala tabletky na žaludeční potíže a na inkontinenci již několi let, byla pohybově velice v pohodě, a to i přes její dřívější nadváhu, s kterou nás doprovázela na dlouhých vyjížďkách v zimě v létě. Asi před rokem? či spíš dvěma, nevím přesně, přestala vidět na pravé očko a slyšela již jen ostré zvuky (tleskání, pískání, štěkot kámošů - ti jí vždy "řekli", že jdeme ven, protože naše volání neslyšela). Ještě v létě bylo všechno tedy v mezích normálu. Proto jsme, jak vidět, objednali i pro ni nový pelíšek, který jako jediný za celý svůj dlouhý život znovu přijala za svůj po tom svém starém proleželém a v poslední době Chuckem rozkousaném. Bohužel se začali kvapem dít změny, které trápili zcela určitě jí i nás a bylo náročné ji venčit s dalšími čtyřmi pejsky. Před měsícem mi ráno spadla do rybníka na návsi, před 14 dny z metr vysokého valu. Mohla chodit už jen na vodítku, našlapovala velice opatrně, bála se, chodila jen podle čichu. Zcela určitě by se dožila ještě vyššího věku. Ono je ale rozdíl mezi žít a dožívat. Proto jsme tak zvolili...


Milá Zuzanku, zůstaneš navždy v našich vzpomínkách i srdcích. Přejeme Tvému tělíčku klidné spočinutí pod hruškou na oblíbené zahradě a Tvé dušičce šťastnou cestu do psího nebíčka. Třeba se zase někdy potkáme a proto máš na tuto cestu s sebou i svůj pelíšek a obojek s vodítkem. Občas se, prosím, na nás shora mrkni. Potěší nás to!


podzim 2009 Zuzanka v kytičkách


2 roky staré foto Zuzanky v kytičkách od Věrky Markové


24.10.2011 18:33:15 |
Autor: Iva
| stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 27.10. 17:25, Ditule

    :( Loučení bývá vždycky smutné..... Ale užila si dlouhý život a u vás určitě skvělý :) Přeju jí to nejkrásnější psí nebíčko a vám hodně sil k překonání té první největší bolesti. Dita

  • 25.10. 06:34, Iveta-Bzenec

    Co na to říct-vím o čem mluvíš a ví to každý kdo má zvířátka nebot si to každý zažil.Zuzce je ted fajn.


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se