« Úvod | VELKÉ ZMĚNY »

Nekonečný příběh

aneb slibované překvapení...

Znáte takového toho krásného pejska z fantazi filmu Never ending story? S takovou dlouhou vlnitou srstí? No tak přesně takového ... nemáme :-))) Zato máme jeho jmenovce se stejně vlnitou hřívou z říše koňské - ano máme Falka, který k nám včera v podvečer přijel. Je to takové docela symbolické - Fík z večerníčku, Falko z pohádky - to jim bude spolu svědčit.


Falko přijíždí


Začnu trochu obšírněji (vždyť už mě znáte...), jak ke všemu došlo a jak to skončilo, nebo vlastně začíná...


Falko právě v novém domově


8.11.2011 v 09:41 mi přišel od naší kamarádky mail s odkazem na inzerát. Ona totiž věděla, že jsem se rozhodla prodat Bejbinku - samozřejmě časem, až se opravdu najde nový fajnový páníček, či panička fakt dle mých představ (no nevím, jak to s mými nároky dopadne, ale Katce Pultrové věřím, ona mi v tomto ohledu přislíbila pomoc, tak doufám...) Baby je zlatá, v kruhovce, kde se cítí bezpečně a nemusí pořád čučet, kde co na ní bafne a co jí kde sežere, na ní jezdím pouze s vodítkem kolem krku. Jenže venku... prostě nám to v kombinaci s naším věkem (myslím mým a Jarkovým) a rozdílnou jezdeckou zdatností, nejde dohromady. Tož tak. No a na tom odkazu na Bazoši na mě najednou z monitoru koukal krásný haflošek, přiloženy tam byly fotky, které mě uchvátili (až mi je bývalý majitel pošle - zveřejním) a tak jsem zkusmo zavolala i když jsem si říkala, že je to tak strašně daleko - Liberec.... To jsem ještě nevěděla, že ještě dalších asi 30 km severně od něj.


Falkovi se na louce líbí a on nám taky


Nicméně slečně, s kterou jsem mluvila jsem poslala i odkaz na tyto neše stránky, aby se podívala, kam by mohl její koníček jít. Že se tu zvířátka mají mnohdy líp než dvojnožci. Byly jsme domluvené, že mi dá vědět v pátek ráno po čtvrtečním jednání s bývalou majitelkou Falka, zda si ho nebude chtít vzít zpět. Já šla připravovat oběd a tak si při tom říkám, že by to byl asi přesně koníček pro mě, pohodový, nebláznivý, prostě "na houby do lesa" a že bych jí měla zkusit ještě jednou zavolat, jestli by přeci nedali přednost nám, kdybychom to urychlili. U inzerátu byl totiž přídomek "spěchá". Přesně v tu chvíli mě od Elišky (bývalá panička Falka) přišla sms, že kdy bychom se asi tak přijeli podívat, kdyby to bylo v brzké době, že by nám i na základě shlédnutí našeho blogu dali přednost. Tož jsem okamžitě volala zpět a přesto, že jsem jí mou otázkou, zda tedy můžeme přijet hned, mírně řečeno zaskočila, jsme se domluvili, že ano. Tož mi vařečka vypadla z ruky, zhltli jsme polévku, zaopatřili jsme zvěrstvo a s mapou v ruce jsme ve 12:30 vyrazili z jihu na sever. Po spáchání mnoha rychlostních dopravních přestupků (snad nám nepřijde nějaké "pěkné" foto!), jsme v 15:45 vystupovali u domku Janatových v Hejnicích (253 km od našeho domu). Foťák v ledvince sice byl, ale prostě na něj nedošlo :-((


pauza?


Falko se nám okamžitě zalíbil, neb má stejnou, prostorově výraznou :-)) postavičku, jako Fík. Ještě jsme tedy čekali, co nám předvede pod sedlem. Trochu jsme ho očistili, kupodivu byl čisťounký a ne jako ta naše prasátka, dali mu jeho australské sedlo, westernouvou uzdečku a vrátili jsme se na oplocenou louku, kde se spolu s ním pásly ovečky. Při prvních pobídkách do klusu jsem si okamžitě vzpomněla na "našeho" Chettyho, kterého nikdo amatérský nemohl "roztlačit". Trochu naklusal, ale hned zase do kroku, byla jsem za ty 2 stěny "jízdárny" uhekaná. Nejsem již na takové tlaky zvyklá... Poprosila jsem o bičík a když Falko zjistil, že teda asi nejsem nějaký turista, čí dítě z tábora (obojí bylo jeho dřívější "zaměstnání") a že bude muset asi něco dělat, krásně klusal a i se povedlo ho nacválat. Musím říct, že má krásně měkký a pohodový klus, paráda. Pak si ho vyzkoušel i Jarek. Koukám a on ho naklusal hned. Prý pod chlapama, coby těžší váhou a zřejmě s větším respektem líp ťapká.  Taky je to takový trochu komediant - chytl mě za rukáv bundy, když jsem mu zrovna nedávala kousek chlebíku či jablka. Když jsem na něho zhoukla, rychle otočil hlavu na druhou stranu a dělal, že tam vůbec není, že to vlastně ani on nebyl a na koho že to tu vlastně křičím :-)) Krásně se nechal ode mě vodit, na vodítku v klusu vedle mě a ihned na můj "sliding stop" zabrzdil vedle mě. Prostě jsme si padli do noty, doufám. Podobně to bylo i s majiteli Falka. Měli jsme meožnost setkat se tedy s jeho papírovým páníčkem - Jardou Janatou a opravdovou paničkou, dcerou Jardy Eliškou. Jsou to fakt pohodoví lidičkové, kterým jde o blaho zvířátek, kromě jiného a prostě jsme si hned rozuměli. Možná něco podobného pocítili i oni. Během další hodinky jsme se domluvili na záloze, domluvil se i prodej sedla australana, zapůjčení deky i uzdečky, dokud nepořídíme vlastní a samozřejmě také odvoz Falka do nového domova daleko na jih, což přišlíbili Hanka a Pepa ze Záříčí. Večer ve 21.15 jsme dorazili domů plní dojmů a honem nakrmili naše hladovce, kteří nás netrpělivě vyhlíželi.


Komplikace nastali, když nám Pepa volal, že má rozbitý diferák u auta a že to s jeho autem nepůjde. Jarek začal shánět - jeden známý od koní nás bohužel odmítl, tak Jarek domluvil Verčiny Peťovo auto a řídit bude Pepa, neb my nikdo nemáme "éčko". Dost jsem se toho bála, protože jsem si říkala, že pořád Péťa leží pod autem a něco zpravuje, tak jsem se děsila, zda to utáhne vlek a v něm dva koně. Byla jsem ujištěna, že ano, snad... (2 koně proto, že si Hanka u Litoměřic vyhlídla druhého koba do páru ke kočáru a že by se to vzalo při jedné cestě - jen 100 km zajížďka, haha). Pro jistotu, abychom byli doma za světla, jsme vyjížděli včera 13.!! 11.2011 ve 4 ráno. Bohužel, nebo Bohudík, se nám Peťova auto začalo vařit kousek za Benešovem, vůbec netáhlo... Co teď?? Nervy na pochodu a zkuste něco vymyslet v neděli po páté ráno. Jediné bylo spolehnout se na Pepovo auto, že tuto cestu ještě zvládne. Zavolali jsme Jarkovi, ať dojede pro to auto do Záříčí a přiveze ho za námi (přes 80 km). Za chvíli volal, že sehnal od kamaráda ze cvičáku Scudo a že tedy jedou. Takže jsme konečně asi v 7:30 vyráželi na další cestu (Jarek s Peťou přijeli s jeho autem k nám domů až někdy po poledni, chudáci vymrzli, jak pořád stáli a zpravovali...). Nám "naše nové" autíčko jen ševelilo a jelo se krásně, až na tu mlhu. Ve vyšších polohách, kam jsme se postupně propracovávali ale bylo už krásné sluníčko.


pusa na přivítanou


V Hejnicích bylo vše přichystané, takže se jen rychle podepsali smlouvy, zaplatilo, vše naložilo - Falko tam byl během 2 minutek - a než stačily propuknout velké emoce z loučení, byli jsme pryč na cestě za druhým koníkem. Ten byl moc hezký, moc šikovný - v kruhovce nádherně reagoval. Bohužel byl menší, než Hanka předpokládala a hlavně neměl kompaktní černou barvu a prokvétal do hněda až zrzave v těle a na rousech. Ona ke své černé kobylce potřebuje zase černého koně, aby to v zápřahu bylo pěkné až bude vozit ty svatby apod.:-) Takže asi po hodinovém rozhodování se jelo dál bez něho.


Cesta ubíhala docela v pohodě. Jan jsme hned kousek od Litoměřic museli zastavit. Falko tam hrozně dupal. Letěli jsme tam, co se děje a on, jak upapkal seno ze sítě, tak ta se povolila až na podlahu a on v ní měl navlečenou přední nožku, chudinka se bál, ale okamžitě se uklidnil, když jsme ho vymotali a nasadili zpět mezistěnu a zadní zábranu. Až domů byl naprosto spokojený, nepotil se a my jsme byli rádi, že jsme nějak kolem čtvrté dojeli šťastně domů, očekáváni Jarkem a Verčou, která už měla nastartovaný foťák.


Fík blokuje Falka od Baby


Falko velice opatrně vystoupil a hned by se býval hrnul k novému stádečku. Museli jsme chvilku počkat, než se vykydá vlek a vyjede se s ním ven z ohrady. Pak jsem ho mohla pusti. Mezitím ti dvá B a F lítali jak pomatení a očekávali Falkův příchod. Koukali po něm skrz kruhovku, přes ohradu atd. Falko byl v klídku. Pak se tedy očuchávali přes ohradu a asi už po půl hodině jsem se rozhodla je pustit k sobě. Očuchali se a vyrazili po louce. Fík dělal Falkovi přesně to, čeho se před rokem dočkal od Amiga. Chránil si Bejbku a nechtěl Falka k ním moc pouštět - prostě ho šikovně, jak basketbalový hráč, blokoval. Nakonec se očichali i s Baby.


hele co umíme 1


hele co umíme 2


Ta se pak předváděla, vyhazovala a lítala se zdviženým ocasem, frkala jak arabský hřebec. Zatím do dopadá tak, že Kluci se pasou většinou vedle seba a Baby opodál. Večer šel Falko naprosto bez problémů za koňmi do stáje a jak objevil napáječku, tak pil a pil. Blbce mě nenapadlo mu ukázat, kde máme na pastvině vodu. Také si stoupl k lizu a evidentně mu děsně sůl chutnala. Dnes ráno bylo opět vše v pořádku a na pastvě jsou všichni bez problémů a spokojení. Fali vše prozkoumává, už ví, kde je voda i seno, jak může kolem dokola celé ohrady chodit.


Baby coby arabský hřebec


Takže to je zatím vyčerpávající zpráva o hektickém včerejšku. Až dostanu od Jardy z Hejnic slibovaná fota a informace, alespoň trochu, o Falkově minulosti, sepíši jeho krátký "životopisný" článeček.


Držte nám všem palce!


dvě rezavé prdelky


P.S. Musím souhlasit se soudem, který prohlásil, že by to těm prdelkám slušelo v zápřahu. No jo, jenže kde vzít sponzora na postroje a bričku... Kdybyste snad někdo věděl o někom, kdo má tak 100 tis. k ničemu, dejte vědět. Hihihihi.

Milá paní Radko,velice Vám radím,abyste se "mé rodině" omluvila!Vy nemáte ani tušení,jak moc jste jim ublížila.Iva a Jarek jsou ti nejlepší lidé na světě.Paní Iveta má pravdu.Oni za svá zvířata opravdu dýchají,vy vůbec nevíte jak to se zvířaty u nich je.Jaká Bejby byla,když jí přivezli a jaký kus práce s ní udělali,je to úplně jiná kobylka než na začátku!A mimochodem jestliže se dokážete dívat na zvířata jak trpí a bojí se udělat byť sebemenší krok a mají při tom bolesti a Vy byste je nechala přesto dál se trápit,tak podle mě v sobě nemáte kouska citu!A žádné zvíře(ani křečka) si nepořizujte.Má úcta

Myslím, že nemá cenu reagovat na zprávu slečny/paní Radky... prvně bych byla sprostá a druhak nepředpokládám, že by jí stud dovolil znovu do této "diskuze" vstupovat... Ať se Ivčo Tobě i Jarkovi daří alespoň z poloviny tak dobře, jako všem vašim čtyřnožcům!!! Pokud bych chtěla být koněm, chtěla bych na hřbetě nosit vás!

Je krásné,že jsem pro Falca našla tak úžasný domov jaký je u Vás! :-)) Je to tu nádherné a je vidět že mu nic nebude chybět! :-)) Už se moc těším až se na Vás přijedeme s Taťkou podívat. Přeju Vám velkou kupu štěstí a doufám,že si ho zamilujete tak jak jsme si ho zamilovala já. :-

Paní nebo slečno Radko, moc by mě zajímalo, když si tak ráda čtete tento blog, jestli vůbec ho čtete celý a pořádně. K vaším slovům (starý, mladý, líný, bujný, agresivní)...jestli starým myslíte Ádíska, Zuzanku a Fanynku, tak bych vám ráda vysvětlila, že pokud alespoň zvířátkům trošku rozumíte, tak byste mohla vědět, že když je nějaké zvířátko staré a nemocné a bohůžel už se mu nedá pomoci, tak se ukončuje jeho trápení injekcí. Fanča byla hodně nemocná, Zuzanka krvácela, zvracela, neviděla, neslyšela atd. To jsme jí v tom hrozném stavu měli nechat dál žít dokud sama nezemře?! Víte, co to pro to zvířátko je, když tak trpí? Ádík už pomalu nemohl na nohy a myslíte, že byl šťastný? Mamča sem nepíše všechny podrobnosti, protože naši přátelé a známí je všechny znají. Vám do toho, pokud vím, nic není, protože jste naprosto cizí osoba. Ami byl mladý a taťka ho moc nezvládal, tak byl radši prodán suprovým lidičkám na moravu, kde je spokojený a chodí často ven, je neustále v pohybu a to má rád. U nás se toho docílit nepovedlo, proto byl prodán. To samé je teď s Bejbinkou. Je bujná, protože nechodí ven. Mamča se snažila a snaží, se to změnit, ale bohůžel se to nedaří, protože když spadla z Amíška a zlomila si páteř, tak se samozřejmě bojí pádu z nevyběhané Bejbinky, protože pokud ještě někdy spadne, tak třeba zkončí na vozíku. Vůbec si nedovedete představit, kolik má mamča s taťkou (a nejen oni), za sebou probdělích nocí plných slz a rozmyslů, co dělat, vždy, když něco takového nastane. Neskutečně jste mi hnula žlučí!!! Když si to mamča přečetla, tak nevěděla, jestli má brečet nebo ze sebe vykřičet vztek. Měla jsem stejné pocity a myslím, že i naši přátelé a kamarádi, to cítí stejně. Koukám, že s komentářem vašeho "komentáře" mě již předběhla Ivetka. Souhlasím s ní. Moc vám děkujeme, že jste otevřela staré i čerstvé rány! Budu moc ráda, když už sem nikdy nic nenapíšete!!! A drobná omluva by vám neuškodila, za takovou necitelnou urážku, jakou jste uštědřila mé rodině.

Díky za názory k mým článkům a tedy i k nám všem zúčatněným. Nevím oč tady zde přítomné paní Radce, která zřejmě nezná nás a my neznáme ani jí. Rády bych jen věděla, kde vzala informace o obratu našich zvířat. Jestli pomoc zraněnému koni bez života, či slepé a hluché fence, která se bojí chodit už i na procházky nebo fence, které vypověděli činnost ledviny v jejích 8 letech a ani kapačky nepomohly...jestli tohle je něco neslučitelného s přirozenými metodami, tak nevím, zda paní Radka o přírodě vůbec něco ví. A prasátko, jestli má na mysli tou agresivitou, zmiňovanou v jejím komentáři, není naše, bylo tu jen ustájené a JEHO majitel rozhodl o jeho "uspání". Nového koníka máme pouze jednoho, takže také nevím s jakými "novými koníky" se nám má dobře jezdit. A jestli jde o Bejbinku? To fakt nemá cenu víc z mé strany komentovat...Ale každý má právo na svůj názor. Budiš, já ho nikomu neberu. Je to náš život, naše radost a nenecháme si ho nikým otrávit :-)))

Milá paní Radko,jak můžete napsat takový komentář,když nejste znalá věci?A navíc asi čtete mezi řádky.Myslím si,že jste těmto lidem docela ublížila.Já být zvířátko tak bych u Šustků byla velmi ráda.A to,že si někdy člověk s koníkem nesednou-to je přeci normální-tak proč koníka pak neposlat dál,kde bude spokojenější.Vždyt to přece není jen o těch lidech. Já vám paní Radko nic nevysvětluji a ani nechci-už jste si názor udělala,ale musím a chci se tady zastat této rodiny,protože moc dobře vím co pro zvířata dělají.Kdyby mohli tak by za ně i dýchali a to není jen slovní obrat - to je pravda.

Tada, krásný koník, moc ráda čtu váš blog, ale docela koukám, jaký máte obrat zvířat. Jasně neznám vás a všechny okolnosti, ale na čtenáře z venku to vypadá, že jakmile se vám nějaký zvíře nehodí - je moc starý, mladý, líný, bujný, agresivní, bylo by s ním moc práce - hned se ho zbavíte a přitom neustále prosazujete ty přirozený metody ať u koňů nebo psů a jak je všechno báječný. No, ať se vám s novými koníky dobře jezdí a kobyle najdete pěkný domov.

Je kráááááásný a mě taky hned napadlo,že by bylo hezké je zapřáhnout spolu.Jsem ráda,že jsem mohla přispět k vašemu štěstí i když vám to vyprášilo trochu peněženku :-)))

Krásný koníček. Opravdu jim to klukům moc sluší.

přidat komentář

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se