16.05.2009 07:56:00

Rok 2008 v kostce

aneb Co se dělo po Bořáncích

Co se dělo, když jsem přijela z Olřiše? Celkem nic moc. Řekla jsem si, že na Baby ven jezdit nebudu, dokud se jí správným pobízením, jemným přilnutím, vyklenutím zad apod. ty záda nespraví a nenasvalí se tam, kde má.


volná práce


S Ádou samotným to ven nejde – závislák by to otočil už na konci louky a hurá domů... no a Amigo je přeci hžíbátko, ne! Když to šlo brala jsem je na lonž, protože jsme čekali, až dobudujeme kruhovku.


zlomený Zorro - II.084.den u nás a hned zlomenina


V únoru jsme si přivezli nového člena rodiny – pejska Zorra viz více v Psích životopisech...


V březnu nám umřela Fanynka – po skoro 8 letech soužití s rodinou dost velká rána.


tady odpočívá Fanynka


Počasí to stále nechtělo dovolit – mokro bylo hrozně a to by naše louka s plnými tatrami kamení, šotoliny a štěpků nezvládla. Stejně nebylo úplně sucho, když jsme materiál vozili a máme tam pěkně vyjeté koleje.  Kruhovku jsme v potu tváře dokončili o velikonocích. Každá vrstva kamení – celkem 3 a 1 vrstva šotoliny – se musely utemovat


povrch kruhovky - III.08


a pak na to přišli 2 tatry dřevěných štěpků. Kamení se sypalo skoro rovnou do jámy a rozhrnul nám ho s dozérem. Pak jsme dávali kůly, na ně se přibíjely krajiny. Po té nám právě o velikonocích pomohli hlavně Jára s Verčou navozit štěpky, které jsme měli složené před statkem, tj. asi 80 m, a těch koleček bylo!


Provoz kruhovky jsme tedy zahájili po velikonocích 2008. To byla hned jiná práce. Dělali jsme vše od základů, i když něco koníci již znali za Kameňáku. Leč ve volnosti jsme neměli možnost dělat asi rok a půl, no a na lonži to není ono a také jsem nevěděla, co všechno se dá na vodítku vymyslet...


Zjara jsme také řezali a stříhali hrozně zanedbaný a přerostlý živý plot kolem pozemku před statkem. V květnu se měnily okna, v září vchodové dveře. Mezitím vším jsem renovovala dvoje dveře uvnitř a velkou truhlu na cejchy...


V květnu se nám narodil vnouček Nicolas (syn od syna)


11 denní Niky


a také jsme si přivezli „náhradu“ za Fanynku, a to fenku Baraku – více v příslušném článku.


seznámení s Barakou V.08


Přes léto Áda s Baby povozili v kruhovce spoustu návštěv,


jeden z Altmanů se vozí


chodili jsme na procházky, ale ne moc dlouhé (nebyl čas), jen jedna trasa je delší – 4 km tam, 4 km zpět – to je „výlet“ k jediné dobře přístupné a čisté vodě, což je 4x4m velký a něco kolem 70 cm hluboký brod přes stoku. Koníkům se tam v parném létě moc líbí, jsme mokří i my, ale než dorazíme mezi poli a lukami domů, potřebovali bychom tu spršku znovu! Občas jsme něco „tvořili“ v kruhovce a to i se sedlem. Moc mě překvapilo, když jsem poprvé dala Bejbě sedlo a s ním jí poslala na kruh. To byly kozelce jak od neobsednutého koně! Zřejmě jí nikdo neumožnil být takhle se sedlem samotná a musela si to s ním za celý svůj život pěkně vyřikat... Zajímavá situace.  Někdy v létě jsem poprvé vylezla na Amiga a to bez problémů. Zatím jsme jen postávali, couvali, uhýbali tlakům do stran, ale přesně jsem si nedovedla představit, jak využít cvičení ze země pro rozejití se :-))) .


poprvé člověk -V.08


V létě se na dvoře položili roury pro odvod vody z okapů a dál kus před vchod do jímky.


roury na dvoře (asi třetina celé délky!)


Jarda byl na přelomu srpna a září s oběma velkými hafany na psím táboře v Zátaví, kde se jim jako obvykle, líbilo. Snad stvoříme nějaký zajímavý článek o této aktivitě.


Kolem podzimu zase nebyl vůbec na nic čas – tedy na práci s koňmi i psy. Pustili jsme se totiž do zvelebování dvora a prostoru před statkem.


dvůr se upravujedvůr po zasetí trávy


Na dvoře jsme rozházeli 2 tatry zeminy, urovnali, zaseli trávu a přikryli netkanou textilií. To jako že proti znehodnocení osiva psy. Haha, stejně to bylo na nic – Baruška si s textilií poradila raz-dva, takže na dvoře byl samý cár... Před statkem jsme měli složené 3 tatry ornice. V létě se část spotřebovala na sadbu jahod a zakrytí rour. Téměř celý zbytek jsme rozhazovali kolem příjezdové cesty a upravovali do tvaru jakéhosi velkého záhonu. Ten je z velké části zakůrován a osázen asi 70 ks rostlin – docela fuška... no a zbytek u vchodu – moje oblíbené růže – asi 15 ks a tulipány.


prales na příjezdovcečástečně upravená příjezdovka


Když jsme se zbavili všech podzimních prací, konečně jsem se jela poradit o tom pobízení k Vašíkovi, ten byl však nějak nesdílný a tak mi hezky polopaticky poradila Baruška, za což jí dík. Protože já amatér a obsedám si koně...! Pěkně nám to fungovalo. Ami nosil zatím Ádovo sedlo, ale bez zátěže, nechtěla jsem na jeho širokém hřebetu „rozsednout“ kostru sedla plnokrevníka. Takže jsme spolu chodili a klusali zatím bez sedla.


začínáme chodit X.08


Cval bez sedla jsem si netroufala. Nakonec jsme někdy před vánoci objednali sedlo bezkostrové, tvarově jakoby westernové, ale bez hrušky – což bylo i levnější řešení, že?! Pokud to počasí dovolilo, chodila jsem s Bejbou i Ádou pod sedlem na louce a snažili jsme se najít správný rytmus, správné pobídky, pěkné vykročení a tak, vše polehoučku, kam už teď spěchat.


No a pak přišli Vánoce, přijeli návštěvy a měli jsme zase výcvikový klid. A další povídání už patří do roku 2009, kde najdete další články průběžně doplňované.

(více)

14.05.2009 16:24:39

2 týdny u Bořánků

a neb Pohoda na ikstou...

Jelikož jsem dala v Praze výpověď, dostala jsem odstupné, mohla jsem si chvíli dovolit „pár“ peněz rozhodit... I domluvila jsem si hned po novém roce 2008, kdy jsem se nechala být nezaměstnanou, soukromý kurz. Ne jeden, ale hned dva. To z toho důvodu, že ze 3 koní jsem doma samotného nechtěla jednoho nechávat, aby se z toho nezbláznil. V prosince 2007 jsme koupili Amiho, proto jsem nejdříve vzala na kurz Bejbu, aby ti dva kluci si na sebe bez holky zvykli a nemuseli se jen prát o její vlastnictví :-).


Odvoz jsem si domluvila s jedním pánem od Soběslavi. Měli jsme strach, jak do Oldřiše dojedem, protože dost mrzlo. Horší to bylo zpět to byly silnice jak led. Ale jsme tu živí a zdraví... Zpět na začátek. Baby se naložila sice s fůrou keců a přemlouvání, ale naložila. Dala jsem jí na cestu deku, což jsem dělat neměla. Nervozitou se potila a o to víc pod tou dekou. U Bořánků byla ustájená s ostatními kobylkami pod stodolou, každá ve svém boxu, ale jinak otevřené – vlastně jako v přístřešku. Kožíšek měla sice z domova také slušný, ale přeci jen jsem měla strach – zpocená a ten mráz – ale zvládla to s přehledem. Já jsem byla ubytovaná v malé příjemné komůrce s okny do dvora, kde se příjemně spalo pod duchnou (až na jednu „strašící“ noc). Nejpříjemněji bylo u Barušky a Vašíka ve velké sednici s kachlovými kamny, ale ven se muselo. Začali jsme tomu venku – kraj Vysočiny – říkat Klondajk, fučelo tam až hrůza, když zrovna nemrzlo, tak pršelo. Toho počasí jsem si občas neměla možnost ani všímat. 2x denně jsem byla cvičena s Bejbou v kruhovce a později na jízdárně. Vysvětlili jsme si správné fungování 2 očí, využití tlaků a uvolnění, fyzické i psychické uvolňování koně, proč jezdit a jak na volné otěži, jak řešit vzniklé situace v sedle a jak docílit postupného zapojování do práce příslušných svalů, těch koňských a jak to nepokazit. Na to je však 5 dnů hrozně málo a tak mám pořád obavy, že něco kazím. Ve čtvrtek jsme se učili nakládat na vozík, párkrát Vašík ukázal, pak sama a odpoledne jsme měli samostudium s vozíkem. Když pán pro nás přijel, nestačil se divit. Také bylo zajímavé, když jsem drndala na té jízdárně, tak Bejba Vašíka z ohrady vyháněla ďábelskými pohledy a najížděla na něho. Jakmile byl mimo ohrady, ťapkala zase v pohodě. Tak to udělala možná 4x, opice jedna, věděla, že Vašík je příčinou její práce :-))) I když jsem to již uvedla v životopisech koní, dovolím si znovu citovat Vaškův web:


13. ledna 2008
První týdenní kurzík letošního roku máme za sebou. Dnes odjela Iva a její kobylka. Obě byli moc fajn. Je velmi příjemné zase po čase vidět člověka jak pracuje se svým koněm v harmonii. Iva mi moc nevěřila, ale málokdy potkám člověka, který nemá potřebu vytvářet všelijaké podivné tlaky vůči svému zvířeti a nebo si občas něco dokazovat, zejména to co mu nefunguje doma. Iva tohle v sobě nemá a bylo to opravdu osvěžující.
(A to prosím pracovala  v kanceláři jednoho nejmenovaného ministra).


 


Po týdenním odpočinku doma jsme na stejnou cestu vyrazili s Amigem. To bylo přemlouváního, než jsme nastoupili, pán od vozíku chtěl brát zase bič, což jsem kategoricky zakázala! To radši nikam nepojedu, než tohle! Nakonec jsme na mrkvičku nastoupili a jelo se. Tentokrát už sníh nebyl, ale sychravo a vlhko bylo stejně. No leden, co chtít. Amigo byl v tom samém boxu po Baby. Chvilku to trvalo, než si na něho sousedky zvykly. Ami se hned na začátku docela předváděl. Plno keců – na zadní se stavěl, hlavou házel. Tak jsme ho vyvedli postupně z omylu. Sice doslova pot z něho crčel a ze mě skoro taky, ale neslo to ovoce. Druhý den byl jako vyměněný a začal spolupracovat. Vašík uznal, že i hafling může být pěkně vnímavý a citlivý. Dostal tu v pátek i své první sedlo. Moc neprotestoval, takže základní „mateřskou školkou“ prošel bez ztráty kytičky. I když jsem to také již uvedla v životopisech koní, dovolím si znovu citovat Vaškův web:


25. ledna 2008
Dnes odjela Iva a její malý hafling. Veselý a čistý koník. Je radost s takovým koněm pracovat. (Pokud tedy víte jak na to). Tenhle „blonďák“ má sice teprve necelý druhý rok života za sebou, ale prošel na jedničku základním výcvikem ze země (tedy tím, čemu soukromně říkám mateřská školka), naučil se nosit sedlo,  chápat kdo určuje pravidla, nastupovat na vozík bez zbytečných keců a hledat pocit bezpečí v blízkosti člověka. Někdo možná namítne, že je to málo, ale většině lidí se to nepodaří za celý život. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte stovky lidí a koní, kteří řeší několik let stejné problémy.
Iva vše zvládla za pět dní. (A to bývala prosím sekretářka ministra). Oba jsou šikovní a tady držím zase palce, jako vždy když pouštím některé ze svých dětí do života. Někdy se ukažte - uličníci.



 


Když pán od vozíku viděl, jak suverénně se naložil, už domlouval kurz pro svou manželku s jejich koněm.


 


I když jsem se snažila Bořánkům pomoct s kydáním, napájením apod. (asi 10 koní), s Barušky dvěma raubíři (dělali jsme úkoly do školy, četli říkadla apod.), hrozně jsem si odpočinula. Tam se prostě nikam nespěchá, žádná křeč, naprostá pohoda (ani v komůrce už nestrašilo – zaseklí duchové byli propuštění šamankou na onen svět...), s jídlem také – kdo měl zrovna volno, uvařil z toho, co dům dal (mé zásoby, jejich zásoby), já přivezla vždy nějakou buchtu a tak mě kluci v té záplavě povětšinu tet, rozlišili – teta bábovka. Moc ráda na ten krátký čas vzpomínám. Věčné diskuse o koních, ale i psech a zahrádce – další Barušky lásce. Příjemné prostředí starého statku, docela idylka. Mohla jsem si pustit video, ať výukové tak filmy točící se, jak jinak, kolem koní.


 


Bylo to fakt moc fajn a mohu doporučit.

(více)

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se