05.03.2011 16:52:07

Chuck

... je věčný!

Chuck portrétek


(* 18.12.2010 - dosud)


U nás od 4.3.2011.... - v záhlaví zatím asi nejlepší portrétek, neb chvíli v klidu nepostojí. Asi ještě hodně vyroste, má pokožku do zásoby :-))). Zorro to měl také.


Tento článeček jsem zařadila do rubriky Osudy našich pejsků. Ja to zatím jen krátký osud, ale musím ho zmínit. Máme totiž nový přírůstek do naší zvířecí rodiny - jak k tomu došlo?


Již delší čas jsme uvažovali, co bude, až nebude Zuzanka. Není to přeci žádná mladice - za 3 měsíce jí bude 14 let, je na jendo očíčko úplně slepá, hodně hluchá - slyší jen ostré zvuky (tlesknutí, písknutí, štěkot), ale jinak v kondici. Říkali jsme si, že budeme muset pořídit do domu kamaráda pro Zorra, protože od malička není zvyklý být doma sám a dost těžko by to nesl. Jelikož pro mazlíčky všechno, tak jsme od úvah zda kočku či psa, raději zase přesli k psovi, protože s kočičím pokolením žádné zkušenosti v domácnosti nemáme. Celé přemýšlení o této věci a její realizaci urychlilo asi 4 denní onemocnění Zuzky (krvavý průjem, nechutenství, jen ležela). Proto jsme se rozhodli nového kámoše pro Zorinu pořídit s předstihem "do zásoby", protože už jsem viděla, jak Zuzanka "odchází". Nakonec se na štěstí vše zklidnilo a už zase lítá jako dřív. V těch dnech "nepohody" jsme hledali na netu inzeráty, ale stále jsme nevěděli, zda vybírat pejska či fenku. Nakonec zvítězilo to, že chovat prcky nebudeme, že bychom neuhlídali mladého býčka Zorráčka při hárání a venku by fenka měla problémy s tou naší dominantní Baruškou... Tedy pořídíme pejska. V rámci toho, že na Moravě byla cena bezpapírových štěňátek poloviční, než v bližším okolí a i s dalekou cestou nás to pak i s koupení nového pelíšku a misky vyšlo nastejno jako cena jen štěňátka jinde, vyrazili jsme 4.3. 260 km na jihovýchod do Moravského Písku.


naposledy u malého páníčka


První, kdo se ke mě přihnal a téměř mě skočil do náruče se slovy: "Jé, vy jste si pro mě přijeli!" byl právě pejskek, kterého jsme si po půl hodině odváželi. Probrali jsme několik důležitých informací o krmení, očkování, odčervení, chování atd. Naposledy si ho pochoval nakonec smutný malý páníček,


Čakova poslední tahanice o plyšáka s mámou a ségrou


naposledy se ve své smečce prcků rvali o plyšáka se ségrou a mámou


babi a dědouš přihlíží omladině


a celé té skrumáži z gauče přihlíželi babča s dědouškem.


Chtěla tomu náhoda, že cesta do M. Písku vede přes Bzenec (asi 5 km od sebe), kde jsem loni v létě byla na jezdícím kurzu horsemanshipu, kdy jsem spala u Ivetky a Káji, kteří mi půjčili na kurz jejich koníka Charliho. Nedalo se u nich nezastavit. Sice jsme hoďku čekali i s Chuckem v cukrárně, než přijdou z práce, ale pak jsme se šli podívat na jejich zvířátka (2 pejsky, 2 kočičky, 2 velké koně a 2 minisky). Dali jsme kávu a v půl čtvrté vyrazili k domovu, neb 3,5 hodiny cesty bylo tak akorát na naše zvířátka doma. Moc rádi jsme naše kamarády viděli!


Ještě něco ke jménu. Říkala jsem si: "Máme 2 jména od B (Baraka a Baby) 2 od Z (Zorro a Zuzka) byly 2 od A (Azték a Adular) a máme 1 od F (Fík). Proto jsem jen tak začala přemýšlet např. o Fíc (to jako Fík s "c"), Feezy, Fuji... Nakonec dostal volnou ruku Jarek a jen tak řekl Chuck, Chuck (Norris) je věčný. To se nám zalíbilo a docela se to hodí do páru k bojovníkovi Zorrovi, tak jsme u toho zůstali. Takže máme dalšího malého hladkosrstého pinče černého s pálením jménem Chuck - Čak, Čako, Čakiiii!


večeře v novém domově


První večeře v novém domově.


Po příjezdu začalo velké seznamování, očuchávání, olizování, honění. Oba - Zuzka i Zorro se chovali velice dobře. Zuzka ho přijala, jako dalšího mladého pokušitele, na kterého za ty dva dny asi 3x vyjela - to když na ní skočil na gauči, nebo lezl k jejímu pelíšku či granulím. To je ale v pořádku.


večerní rozložení


Večerní gaučové rozložení.


Zoráček obstál na výbornou - divoce si spolu hrají, někdy to našeho minidospělce přestalo bavit, tak to dal najevo. Čak si z toho ale po většinou nic nedělal - hopsal mu po zádech, znásilňoval ho! - vypadá to, že možná bude i dominantnější než Zorino. Ten si od něho nechá v klidu vzít i hračku a jde si pro jinou. Chodí za ním, olizuje ho, takže zatím v klidu. Samozřejmě, že pohlazení a laskání musíme rozdělovat rovným dílem, a to i Zuzance, která občas také přiběhne, aby se připomněla, že ona je tu také.


Čakova neuvěřitelná louže


První "loužička". On to chudinka i přesto, že měl cestou 2 přestávky na venčení, držel, aby si to mohl doma celé označit :-)))


Samozřejmostí také je, že nám nastalo období loužiček, mokrých ponožek apod., ale doufáme, že to Čaki rychle pochopí. Jen aby se po něm nezačali opičit ti starší.  Rychleji by to šlo, kdyby nebyly pořád mrazy a mohl častěji ven. No musíme vydržet.


polední siesta minismečky


Dnešní polední siesta minisměčky.


Dnes také došlo k prvnímu seznámení s Azíkem - ten si ho očuchal, a jakoby si řekl: "No jo, tak zase další..." běhá kolem něj bez velkého všímání. Bara se však projevila, jako jednička smečky - Žádné cizí pachy tady nesnesu...!", asi 3x zavrčela. Když dostala vynadáno, byla lepší a až nabere Čaki naše rodinné pachy, určitě to půjde, jen musíme být určitě ve střehu.


Chuck hačá


Chvilka v klidu, ale stejně se "rozmazal"


Dnes jsme navštivili i naši vetku - Čaki má 2,25 kg, je zdravý, dostal další očkování a domů dočervovací pastu. Koupili jsme mu kvalitní Puppy granulky - chutnají mu a masíčkové štěněcí konzervy. No, hlavně, že se mají dobře naše zvířátka, že ...?


Tak ať se mu u nás  dlouho dobře daří!!!

(více)

06.05.2009 12:47:20

Psí životopisy


BRIT (*červenec 1992 +konec r.1997)


Brit na svodu - 1993


 Bohužel, již nevlastníme PP, ani si nepamatujeme, takže údaje nejsou detailní...

Narodil se jako papírový Briard v Horoměřicích u Prahy v červenci 1992, domů jsme si ho přivezli 1.9.92. To jsme v Kameňáku bydleli 2 měsíce. Byl to docela nerozum, když se stále ještě stavělo, dodělávalo a na pořádný výcvik pejska nebyl čas. Manžel, tehdy skoro 33letý a štíhlý :-), byl naprosto začínající kynolog, učil se vše kolem a k tomu jsme si vybrali povahově tak složité plemeno. Z toho vyplývá, že to byl sice miláček, mohli se po něm děti i válet, ale také uměl dát najevo svoji dominanci i svému pánovi. To jsme zdaleka nevěděli o "psích psycholozích", tak se to dělo, jak to šlo. Chodil na cvičák do Hrádku u Rokycan. Nebyl asi moc oblíbený, protože se „preventivně bránil“ od té doby, co jsem ho vedla s košíkem kolem sousedů a ze dvore na něho vyrazili dva ovčáci a já nestihla sundat košík...  Na výstavách by měl docela úspěch, jen kdyby nezavrčel na rozhodčí, že?!


Asi ve 3 letech jsme přijeli z nákupů on skočil do auta a zkameněl. Po pár hodinách jsme ho vezli na veterinu. Pan doktor konstatoval torzi žaludku (tj. přetočení – uzavření vchodu i vývodu žaludku) a nutnost okamžité operace. Z té se brzy zotavil. Dokonce měl i žloutenku, zřejmě ze slepičinců . ke kterým se občas dostal.


Dokonce dokázal zlepšit zdravotní stav naší listonošky. Ona měla ráda pejsky, jezdila na kole a svým ječivým hlasem na ně volala. Jednou takhle volala: Briťánku pojď, hop, hop a on se odrazil z hromady písku a hop přes plot a visel jí na noze – to bylo krve. V nemocnici zašili dírku po jednom zubu a paní listonoška ještě děkovala, že jí zbavil křečové žíly.


Někdy koncem roku 1997 se mu opět přetočil žaludek. Pan doktor po otevření jeho břicha zjistil, že má takovou tříselnou kýlu, že mu prorůstala přes střeva až do plic. A tak se Jarda vrátil sám a smutný. Do poslední chvíle chudinka Brit cvičil a žil bez známek nemoci – tvrdá nátura. Teprve nám došlo, proč měl okousanou boudu (asi bolestí) a proč se zahrabával do záhonu tůjí (asi se chladil).


 


BURÁK (*listopad 1993 +říjen 2006)


nový kamarád Buráček - asi roční - 1994


Bohužel, nevlastníme žádné dokumenty, ani si nepamatujeme, takže údaje nejsou detailní...


Narodil se v Újedu nad Lesy u Prahy jako čistokrevný Lhasa Apso. Buráček se jmenoval podle barvy své srsti. Domů jsme ho přivezli asi 2 dny před vánocemi jako dárek pro mé rodiče mj. i z důvodu, aby nám „neradili“ do Brita. Stejně to nepomohl. Svým novým majitelům se dostal stromečkem do ruky ukrytý v novém koši na prádlo.


Byl to takový sice rozmazlený, ale pohodový pejsek. Měl spoustu kamarádů, kromě Brita a Zuzky např. kočku, které pomáhal v pelíšku zahřívat koťátka a Pepíka (papouška), který si na něho sedl nebo spolu posedávali na podlaze.


Protože ho rodiče nečesali, každé léto se stříhal a vypadal legračně – hlavička westíka, tělo staženého králíka a ocas lva. Později jsme ho vozili asi 3x ročně do psího kadeřnictví a to už mu moc slušelo a na zimu dostával svetřík.


Ke stáří začal brát prášky na srdíčko. V jeho nedožitých 13 letech jsme ho, po vleklém trápení s kašláním, špatně se mu dýchalo a v podstatě se začal v důsledku špatně činnosti srdce topit, museli nechat uspat.


 


ZUZKA (*6.6.1997 +24.10.2011)


11 letá Zuzka a 5měsíční Zorro


Narodila se ve Zruči u Plzně jako čistokrevný malý hladkosrstý pinč. Našli jsme jí na docela špinavém dvorku, kde celý vrh pobíhal se slepicemi. Cestou blinkala (což se jí daří dodnes) a hned jsme jí museli vykoupat (možná proto vodu nemusí). Jen tlapky si zvykla mýt – chce přeci spát v posteli :-) Ač jsme vybírali to nejmenší štěňátko, vyrostla z ní pěkně velká asi 11 kilová koule  - jednak to měla asi po mámě a také po kastraci (byli jsme v zahraničí a po návratu jsme nechtěli najít kříženečky s Buráčkem) a taky jak rodiče podlehli jejímu kukuči „14 dni jsem nejedla“.


Jako každý pinč je sebevědomá a svéhlavá, což se jí již několikrát nevyplatilo. Poprvé jí Brit natrhl krk a zlomil loket v jejích 3 měsících, když se mu připletla při štěkání u plotu. Podruhé se Fanče nacpala do kotce a potřetí Azíkovi k misce od žrádla. Takže je 3x šitá... Vždy byla trochu „nedoslýchavá“, což už je dnes bohužel pravdou. Ale zase už se nebojí bouřky, protože jí neslyší :-) Venku si začala hlídat Zorra a když zjistí, že on běží ke mě, ví, že má také běžet a dostane kousek piškotku. Reaguje i na posuňky. Horší je, když se nedívá...


I při své dřívější váze (dnes už jsme ji zhubli asi na správných 6 kg) byla sportovkyně. S koňmi na vyjížďce naběhala i přes 15 km. Naštěstí jí klouby drží. Bere „jen“ prášky na žaludek (k udržení stravy v něm) a na inkontinenci. Jinak stále honí kola, auta, traktory, kombajny... snad to od ní Zorina nepochytí! Takže je v dobré kondici a zaslouží si svůj klid. Stejně je od mládí tzv. stonací pes - je šťastná, když někd stůně a může být s ním celý den zalezlá pod peřinou. Umí se lehnout k bolavému místu a tak pomáhat - např. dceři tak pomáhala s ženskými problémy, s bolestmi zad - jen se pak sama sotva vlekla. Snad její zdraví dlouho vydrží!


 


FANTAGIRA PRINCES FEDAR (*27.7.2000 +8.3.2008)


naše šampionka Fantagira Princes Fedar 


Narodila se v chovatelské stanici Fedar v Ujkovicích u Ml. Boleslavi s PP tehdy málo známého plemene Beauceron (Sorbon v Angelice). Tehdy běžela v TV pohádka o princezně Fantagiře a proto jsme si z několika nabízených jmen vybrali tohle.


Beauceron je plemenně příbuzný s Briardem, proto má i podobné požadavky na výcvik. To už byl Jarda „vyučen“ Britem, takže její výcvik už nebyl takový problém. S odstupem času slovy Jardy: „Byl!“. Fany měla citlivou, labilní povahu a měla před ní respekt celá rodina. Přesto byla docela úspěšná na různých soutěžích. Ze zkoušek dosáhla sice „jen“ IPO 1 a ZVV 1, ale na výstavě v Mladé Boleslavi v roce 2003 svého nejvyššího ocenění – Šampion ČR, Národní vítěz. S její výchovou Jardovi hodně pomohl tehdy ještě neznámý psí psycholog Ruda Desenský, kterého můžeme velmi doporučit! –viz odkazy.


Byla nezapomenutelnou fotbalistkou. Dokázala si tak hlídat míč, neustále ho nosit a reagovat na výkopy, že v parném létě za hodinu odrovnala 6, kteří s ní hráli najednou!


Ve svých 2,5letech byla připuštěna s z Francie importovaným, exteriérově krásným, psem Apačem z Koláčkova ranče. Tím, jak byla na sebe cíťa, došlo k tomu, že porod trval 26 hodin. Naší nezkušeností a důvěrou ve veterináře se však ze 6 velikých štěňat v pořádku narodili jen 3 pejsci – Avar, Asyr a Aztek, kterého jsme si nechali. Její psychickou újmu z porodu se nám podařilo odbourat podáním homeopatického léku a najednou bylo vše v pohodě. Po porodu se u ní projevila špatná funkce štítné žlázy a proto nebyla již vícekrát nakrytá. Naše skvělá hlídačka se bohužel nedožila zaslouženého věku. Stejně jako její pokrevní bratr (z o rok dřívějšího vrhu) zemřel v 8 letech na selhání ledvin, tak i Fanynka musela být ze stejného důvodu po bolestivém týdnu uspána. Odpočívá na naší zahradě.


 


AZTEK Z KOTLE (*17.12.2002 + 24.9.2014)


utajení kupírování - Azi V.08


Narodil se od Fany, takže s PP a u nás doma ve sklepě, pěkně v teple u kotle. Jméno naší chovatelské stanice Z KOTLE není odvozeno od „vyviječe“ tepla, ale od názvu kopce Kotel, pod kterým jsme bydleli.


Azík je klidný, vyrovnaný až flegmatický pes, vyjma setkání s kočkou a divokou zvěří. Tuto povahu dostal do vínku od svého otce Apače, stejně tak jako jeho krásný exteriér. Pracovně dosáhl pouze ZZO, protože je to náš domácí mazlící méďa. Dokonce i Zoráček, který je velký jako jeho hlava, si na něho až přespříliš dovoluje a on (zatím) džentlmensky odchází. Rád si stále zacvičí s aportíkem, kousne do figuranta, ale jen krátce a odchází si lehnout „na gauč“...


V rámci svodu mu byla zjištěna vada zubů, proto se již dalších výstav nezúčastňoval. Nemohl být uchovněn, škoda jeho krásné hlavy a postavy vůbec. Stejně jako kupírovaný nesmí na žádné veřejné akce – proto maskování, viz foto výše :-)))


Náš skoro 12 letý miláček musel být uspán 24.9.2014. Po delších problémech s prostatou a s tím spojenými problémy i s kakáním, přes léčbu alopatickou, homeopatickou jsme toto neustály. Přesto, že se vcelku dobře hýbal ( již asi 2-3 roky bral Orling na klouby), hůř se mu dýchalo. To by ale nebylo takové hrozné. Bohužel začal odmítat jídlo a asi po 3 týdnech zeslábl tak, že už to dál nešlo. Děkujeme Ti Azíčku, za krásné chvíle s Tebou! Určitě se nám vrátíš v podobě nového štěňátka, těšíme se na Tebe!


ZORRO (*15.12.2007 dosud)


inteligence sama - Zorro - IV.09


Narodil se v Sušici a se všemi svými čistokrevnými sourozenci byl od narození zvyklý spát v posteli, takže není co řešit, že? Je také, jako Zuzka, malý hladkosrstý pinč, takže ego samo. Jeho jméno jsme chtěli od Z (jako Zuzana) a ihned mě napadlo Zorro. Opravdu, je to mstitel. Neposeda, provokatér, vymýšlí všelijaké blbiny, je to vtěrka chovací a mazlivá. Každého ho si okamžitě podmaní a každý by ho hned chtěl domů.


Měli jsme ho 3 dny a už jel na operaci do Č.B. Zlomil si při pádu ze schodů, kam nás ani nenapadlo, že takový prcek dosáhne, nožičku. Jak ho páni doktoři nazývali – pes bonsaj, se z toho vylízal v pohodě a dnes lítá jak pominutý, rve se s kámoškou Barčou, které klidně uteče jak dělová koule. Také jí chtěl nakrýt, když hárala a 2 noci provyl na jedné ze svých pozorovatelen – naše široké okenní parapety. Byl pořízen z důvodu obveselení naší stařenky Zuzky, ale ta chce již svůj klid. Jen ho občas prožene, když jí chce sexuálně obtěžovat, nebo jí provokuje s kostičkou. Někdy si i krátce pohrají.


 


BARAKA L´ AMI NOIR (*27.3.2007 dosud)


Bara - vzorný postoj V.09


Narodila se u Prahy v Újezdu nad Lesy z matky Airin des Gardiens Aux Coeurs Tendres po otci Ook Argente duPic des Hobereaux. Má pracovní i snad exteriérové předpoklady - na své štěněcí výstavě v Č.B. dostala známku VN1.


Baraka znamená francouzsky štěstí. Je to opravdu takové "štěstí" - všechno roznese, vytahá, rozkouše, čučí nám do oken, všude vleze. Museli jsme trochu vyčinit chovatelce Dáše, že nám zatajila, že Airin připustila s kamzíkem. Klidně si přes balík slámy vyskočí na skoro 2,5m vysokou zeď, prochází se po ní jako kočka a mlsně kouká na sousedovic slepičky. Můžete ji spatři s jejím všudepřítomným fotbalovým míčem (náhradnice po Fanče), s kterým chodí i na procházky. Pak se o něj rvou se Zorrem, kterého zatím nepřekousla, neb spolu vyrůstali. Ale až míra přeteče...? Jinak je pohodová, i při svých rozměrech chovací a mazlící.


S páníčkem, s kterým mají hezký vztah, chodí na cvičák do Kardašovi Řečice. Podle slov zdejšího vedoucího pana Turka to vypadá, že z nich něco vyroste. Pan Turek se zabývá kynologií přes 30 let a jeho rady jsou velice dobré, poučné!


V sobotu 9.5. jedeme na klubovou výstavu do Nové Živohošti - to bude konkurence - tak držte palce.


 


K dnešnímu dni jsou tedy info o pejscích téměř vyčerpávající. Další příběhy najdete v příslušných rubrikách a fota v galeriích.


 












 


(více)

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se