U 4 borovic

 

Vánoční svezení

vánoční zátiší


vánoční zátiší - ještě jsem mělo ozdobit Jarka


Protože naše dětičky přijedou letos až na slavení Silvestra, měli jsme Vánoce plně pro sebe. Napadlo mě tedy něco udělat pro ostatní lidičky a jejich ratolesti. Vyrobila jsem plakáty a ty týden před Vánocemi dala na vývěsky na návsi a u místního obchůdku, kde je i mateřská školka. Organizaci akce provázela spousta obav. Obava, že přijde málo dětí nebo taky nikdo. Obava, že přijde moc dětí a s dvěma koníky to nezvládnem. Obava, že bude hnusně - vichr, déšť a podobné rozmary letošního počasí... Nakonec se obavy nenaplnily a vše klaplo na výbornou. Tedy podrobněji níže.


mlha na štědrý den


obrněnci ve vánoční mlze


Ráno jsem nechala koně zavřené v boxu, abych je horkou vodou trochu umyla - ušmudlané čuminy, fleky na naší bělce, jak si lehá do ho... a něco podobného na Fíčkovo ocasu, který s blonďatou kšticí neměl vůbec nic společného. Asi v 8:30 jsem je již proschlé vypustila ven. Po 5 minutách začalo pršet. Normálně to nedělám, ale jelikož jsem si říkala, že to třeba do odpoledne přestane a akce proběhne, dala jsem jim deky, abych jim pak sedla necpala na mokrá záda. Deky máme Bejbinky a po Adíkovi. Z důvodu velikostí ořů jsem to musela posunout - Fík měl Bejby a Bejba Adíkovu deku a stejně oba vypadali, jako by to brnění měli po velkém bráchovi.


Fíkův vánoční ocas


to mu to sluší


Měli jsem již přihlášeno asi 13 dětí, tak jsme se modlili (a to doslova, i když to neumíme), aby přestalo pršet a vydrželo to ty 2 hodinky, co potřebujeme být venku. Vyšlo to. Po 13. hodině jsme koně ještě jednou přečistili a rozčesali hřívy, osedlali a šli je "vyzkoušet" do kruhovky. Pak jsem je vánočně vyzdobila. Vůbec jsem netušila, že ty zlaté lamety barví. Za chvíli jsem měla ruce jak při žloutence a to samé bylo na koňských obličejích. Fíkovi lametky přes jeho bujnou čupřinu nevadili, ale Bejbce lezly stále do očí, tak jsem jí nakonec udělala uzel a vypadala jak indická tanečnice.


Verunka Průchů


sousedovic Verunka si i zaklusala


dvouletá s mamčou


dvouletá mrňata byla také spokojená


V půl druhé přišla na výpomoc Míša. Asi půl hoďky tedy jezdila ona na Baby a Jarek na Fíkovi. Zkoušeli i klusat. Docela to ale klouzalo. Po druhé hodině se začli trousit první zájemci o svezení. Nevím přesně, ale celkově přišlo asi 12 dětiček přibližně ve věku od 2 do 9 let. Větší jezdili samostatně, ti menší s rodičem a pak dokonce i dospěláci - mámy, tety - samostatně.


Průchovic rodinka


kromě maminky - celá Průchovic rodinka na koních


Míša vodičem


i dospěláci se vozili


veselá a odvážná maminka


Koníci byli úžasní, žádné záludnosti nevymýšleli. Jen občas, když se minávali, tak na sebe hodili šklebáka. Aby se tolik při kroužení v ohradě nenudili, zpestřovali jsme jim to samozřejmě nejen změnou směru a překračováním kavalet, ale i podáním odměny v podobě donesených jablek a mrkví. Takto jsme "doplňovali palivo" po každém jezdci a koníkům se tato činnost evidentně líbila ze všeho nejvíc a projevovali to nechutí "tankovací místo" opustit. Jedna maminka a nejstarší slečna Verunka si i na Bejbince zkusili zaklusat. Nikdo nespadl a ořové si vysloužili 2 koše jablek a mrkviček a igelitku ovsa. Ten my ale nekrmíme, tak ho asi dostane sousedka pro kozičky. Myslíme si, že všichni byli spokojení a že třeba podobná akce bude na jaře nebo na den dětí.


účastníci zájezdu


šťastní a veselí "účastníci zájezdu" u "tankovacího" místa


sousedovic Anička


sousedovic Anička Boubelíků


Za zmínku stojí hláška jednoho asi 4 nebo 5 letého chlapečka. Na dotaz, jak se mu to líbí, odpověděl, že moc, že je to jako jízda na off-roadu. S tím pak tedy souvisel i termín "doplňování paliva".


Pan Průcha vytrvale fotil, tak až budou k mání fota od něj, vybraná doplním samostatně.

(více)
25.12.2010 09:05:55 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

.

motiv


My všichni Od čtyř borovic posíláme do světa přání z našeho kuchyňského okénka.


Vězte, že je to upřímné přání příjemného prožití svátků a strávení přístího roku v blízkosti těch, které máte rádi, ve zdraví a pohodě...


... střízlivý nás nedostanou! :-))))


21.12.2010 18:19:31 |
stálý odkaz

Zimní ústřižky

Podělím se s Vámi o pár foteček z posledních mrazivých dnů.


Tak to jsme byli letos zatím naposled v sedle - asi před 10 dny, protože pak se vše pod sněhem proměnilo v led a je to o drž... Ne, že by to nebylo i před tím. Škoda, že tentokrát měl foťák u sebe Jarek, aby mě mohl také někdy vyfotit venku. No, stejně bych to bývala nestihla. To jsme si tak jeli, já s Bejbkou klusala, ti dva nás zase docválávali. To se Bejbě nelíbilo, trochu kozlíkovala, tak jsem měla plné ruce práce. Mezitím Jarek, aby do nás nevlítli zbrzdil Fíčka. Jak to bylo asi na fleku, tak mu to podjelo a obá jeli pěkně po břiše, možná 3 metry, až k našim nohám. Naštěstí padli do závějě a nic se nikomu nestalo. Fík vstal v pořádku, oklepal se a koukal na páníčka, co že to tam jako dole provádí :-)) Následující foto se může zdát coby drezúrní akce. Nikoliv. To jen Baby nechtěla držet pauzičku na místě - chtěla jsem se kochat (tedy nevím čím, když je široko daleko jen rovina...), tak si takhle nedočkavě hrabala ve sněhu.


Baby hrabe


Další foto by se dalo nazvat "čerstvě nakopané kopečky zmrzliny". I tak - s krumpáčem - se dá trávit část slunečného leč mrazivého dne. Možná se tu nudím?? :-)))


zmrzlina :-)


V pátek jsme byli na návštěvě u Hanky a Pepy a vykládali jsme, jak chceme koníkům v přístřešku pořídit něco jako "slow feeder" (pomalé krmítko). Je to vlastně buď kovová nebo provazová síť s malými otvory (tak 5x10 cm), do toho se narve denní dávka sena a koníci si to musí stéblo po stéblu vytahovat, nemohou papkat po plných papulích. Takže se zabaví na celý den a nenacpou se najednou.  Musela jsem ale také uznat, že i když ona krmí systémem "furt balík sena k dispozici", má koníky štíhlé (pravda je, že chodí hodně často pod sedlo...)  - přiměřené zimnímu "ošacení". Prý když to takhle začli řešit, myslela, že jim jejich hafling praskne, jak se ládoval, ale za týden, dva si přestali pomálu sena všímat a teď si ho berou jen jako že musí a chodí si vyhrabovat travičku z pod sněhu. Hned druhý den jsem to zkusila. Bejbka coby dáma, to pochopila téměř hned, že má dostatek a může si od žraní taky odpočinout. Z Fika se stal Fikulda - kulička, ale teď asi po třech dnech už taky jen zobne, zobne tedy víckrát, ale pak jde na sněhovou pastvinu kutat zeleň. A hlavně, vyřešilo se tím to, že po sobě pořád házely ksichty, nejdradši by se sežrali kvůli přídělům sena navzájem a teď jako když utne. Papkají pěkně čumák u čumáku, začali se konečně očichávat a ne jen na sebe "vrčet". Tak uvidíme, jak to půjde dál.


ládování se


Jak bylo sluníčko, tak jsem měla hned lepší náladu, jako asi každý a trochu jsem pohonila koníky a pejsky a fotila a fotila. Pár zdařilejších ukázek:


tlouštíci se hýbou


... a už zase hrabou ...


F-kuk


Hafani frrr k plotu a frrr zpátky pro piškotek... (Bara samozřejmě se svým neodmyslitelým míčem).


ďáblův pohled


opět s míčem


A naši "minísci" v kabátech...


oblečení prcci a Azík


Pokus o umělecké foto??


sluníčkové zamyšlení


a ještě jedno Fíčí oko a Bejbčí srst v makru...


F-oko


B-srst


Od Jarkovi sestřenice ze Stříteže se konečně podařilo poslat asi 9 fotek z nového obydlí Amíška. Myslela jsem si, že budou taky trochu akčnější a víc spolu s Cappuccinem. Jednu z nich pro ilustraci vybírám. Je z ní vidět, jaké tam mají kopečky. Ti se mají. Jinak písemné zprávy žádné nedošly, tak snad příště. Snad je tam zlato naše bývalé spokojené. (Bohužel foto s Capučem nejde vložit :-(( )


Ami v moravských kopcích


Dále musíme sdělit jednu novinu v "rodině" - Baraka je od 20.12. teta a to jedenácti mrňat od své sestry Bugi (že jsou si ségry kukučem podobné?!)


ségra Baraky


Tak a příště bude snad trochu vánoční téma...


P.S.  Moje kamarádka Ivetka mi vzala myšlenku. Přemýšlela jsem včera cestou z Holandska, že dám novoročenku na blog. No a ona už ji tam má a moc zdařenou!!! Kuk sem:


http://rancproradost.txt.cz/


 

(více)
21.12.2010 16:26:55 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

A zima nastala...

fialky a sníh


Pravda, tento snímek nadpisu neodpovídá, ale podívejme se blíž (nebo tedy spíš dál). Ano, venku je fakt pěkně napadáno a asi 4 st. pod nulou. Další pravdou je, že se nám z vyhřátého obýváku moc nechtělo, ale ukecali jsme se. Přeci koníci i my potřebují pohyb. Řekli jsme si, že s nimi zkusíme jet cestou, kde jsme už 2 roky nebyli. Je to kousek za humny, ale na druhou stranu přes náves a tam jsme se v dřívějším složení našeho stádečka nedostali. Jak jsme si řekli, tak jsme ve středu udělali.


nový jezdec?


Když si Jarek na Fíčka koupil nové sedlo - anglické a dokonce drezurní, zakoupil si konečně i své první rajtky. Čapsy už dávno podědil po jedné koňařce, která je u nás, dáááávno tomu, zapomněla. No a výsledek - nový jezdec, jak malovaný. Na cestě před naším stavením jim to všem moc slušelo.


klídek v krajině


Cestu jsme opatrně prozkoumávali, protože pod sníh jaksi vidět není, že? a naši milí zemědělci si tyto cesty mezi poli "vyspravují" navážením sutin - cihly, tašky, beton apod. Takže, když jsme zrovna nazakopávali o výše jmenované předměty, tak jsme se pro změnu propadali do slabě zamrzlých louží, z nichž některé byly po letošní mokré sezoně traktory dost prohloubené. Zkusili jsme chvilemi klusat, ale bylo to o nohy, tak z toho nakonec byla asi hodinová krokovka. Někteří si pravda zaklusali a zacválali víc - Fík má krátké nožky a tak to, že jsme s Baby byly víc vpředu občas řešil po svém. Nejlepší zjištění bylo to, že Jarek asi konečně zažívá to správné uvolnění, protože se tomu vesele smál. Nečeká od Fíčka žádnou záludnost, je si jistější a je tedy spokojenější. Což byl v podstatě záměr nedávno proběhlých změn - koupě Fíčka, prodej Amíška.  Na poli bylo veliké stádo srnek, možná 20-30 prdelek, nějakého toho zajocha jsme také potkali. Jeden z roští vylétnuvší pták zapřičinil i můj lehce vykloubený malíček. To jak jsem jím zabrzdila o Bejbky krk, když se v klusu lekla onoho opeřence a na fleku to zapíchla a ještě se jí rozjely nohy :-))


zbytek na procházce


Dnes, v sobotu, jsme si naplánovali jen procházku, a to hned po obědě. Nechtěli jsme riskovat zase nějaké klouzající baletění v neznámém terénu. Vydali jsme se na další cestu vedoucí za naši vesničku. Ta se nám zdála o mnohem a mnohem lepší - rovnější, spolehlivější. Také jsme poprvé chtěli vyzkoušet, co že Fík bude provádět, když půjde na volno. Vůbec nezklamal. Začal se popásat na suchých travinách u cesty. Pak náhle zjistil, že my jdeme pořád dál (viz foto výše - to je hrůza, ta rovná krajina!!) a vzal to pěkným cvalíkem - honem, ať mi neutečooouuu (viz fot níže).


ať mi neutečou


Pejsci se také vesele proháněli. Tedy jen ti velcí. Malé jsme nechali v teplíčku, protože bylo i ve 13 hodin -8 st. Azík statečně pobíhal se svými bolavými klouby sem a tam a hlavně špízoval, za kterým zajícem by se mohl pustit.


černočerný Azi


Barinka lítala jak utržená ze řetězu (haha, na té fotce to i tak vypadá). Zjistila totiž, že Fík není Amigo, že jí nic neudělá (Amiho se bála - když byla malá, on ji z pastviny vyháněl). Pořád si hlídala stádečko jako správný ovčácký pes a dokonce, když Jarek jen tak popohnal Fíka do klusu, tak ho lehce chytla za ocas.


rozverná Bari


Pak jsme koníky na vodítku vyměnili a chvíli si běhala Bejbka, jak chtěla. Další dvě polňačky, co se napojovali na tuto, byly dokonce protažené (vozí tam zásoby do krmelců), tak jsme si řekli, že tady bude to správné místo na další vyjížďku.

(více)
04.12.2010 19:12:04 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Zprávička ze Stříteže I.

Dlouho očekávaný mail (skor celý týden!) dorazil. Noví majitelé Amiga našli o víkendu čas a poslali zprávu, jak se na severní Moravě daří. Zde je její kopie, neb nemá smysl něco popisovat mými slovy. Janka s Pavlem to přeci musí vystihnout nejlíp a vypadá to, že se u nich Ami (patří Pavlovi) i s Kapučkem (toho má Janka již déle, ale byl ustájený v cizí stáji - teď konečně doma!) budou mít skvěle, co říkáte?


Ahoj,posíláme nějaké fotečky miláčků:-),ale jsou jen z mobilu. Kluci se celkem snesou,první den to vypadalo na velké kamarádství , ale postupem času začal boj o pozici náčelníka:-), ve kterém se zdálo,že šéfem bude Cappuccino,ale připadá nám,že Amígo z pozice většího si začíná uvědomovat svou dominantní postavu a dává to Cappuccovi dost najevo. Pokud dostávají nějaké pamlsky, teda mrkvičku nebo jablíčka tak Amígo odhání Cappuccina a ten stojí opodál. Snad se to mezi něma brzy vyjasní:-))). Ale jinak je to bez problémů:-). Jak cesta do výběhu tak i v boxech žádná rivalita:-). Chodí za nimi naše neteř s kamarádkami, tak mají pořád nějakou společnost:-). Holky se o ně chodí starat, čistí je a seznamují se spolu:-). Na třináct let jsou borky:-), rozumí si s něma a ani miláčci s holkama nemají žádný problém:-). Zatím jsme ho nezatěžovali žádnýma vyjížďkama a dávali jsme jim čas na aklimatizaci:-). S výletama začínáme tenhle týden, tak nám držte pěsti, ať nám to všechno vychází:-).


S pozdravem a přáním pěkného večera:-)) Janka a Pavel


P.S.Dáme zase info jak to probíhalo:-))


Zde jsem vybrala 2 fotečky z těch, které J + P poslali - kluci ve výběhu a šmudlání se ve stáji :-))


Cappuccino s Amigem v novém domověC + A v nové stáji ve Stříteži


Jak mi napsala Ivet z Bzence: "Vypadá to,že se tam bude mít Ami dobře a ty lidi ho mají rádi a to je výhra. Potom nemá člověk proč brečet." No a asi má pravdu!

(více)
29.11.2010 13:51:22 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Máme přístřešek

aneb Koně se mají zase líp než my...

Proč? Protože my už čtvrtý rok v létě místo pergoly sedíme pod plátěným altánkem, protože prostě na pergolu není. No a naši koníci se dočkali své pergoly - přístřešku do nepohody. Jsme s Jarkem konstatovali, že si tam v létě asi dáme stoleček a židle a bude kafíčko...


Tento článek je zase takový chlubící ... jací jsme šikovní a protože se člověk nejlíp pochválí sám, tak jsme se vzájemně pochválili a je to!


Celou dřevěnou stavbu jsme měli v podstatě hotovou za 2 celé dny. Musím ještě připočítat půlden hloubení jam na patky a necelý den betonování. Jak se zmiňuji o 2 články níže, začali jsme v neděli, po odjezdu Amíška. Pracovali jsme cca od 14 do 17 hodin.


foceno 21.11. v 17:14


přístřešek - stavba započala


V pondělí cca od 9 do 17 hodin s přestávkou na oběd.


foceno 22.11. ve 13:19


už s latěmi


a 22.11. v 17:03


částečně pobito


V úterý jsme ráno v 8 dojeli dokoupit prkna na záklop a pak jsme "jeli" cca od 9 do 13 hodin.


foceno 23.11. v 11:43


uchycena plachta


a 23.11. ve 13:09


poprvé pod přístřeškem


S výsledkem jsou snad spokojení i koníci. Hned jsem jim tam dala trochu sena, aby si to tam šli vyzkoušet. Ještě asi musí přijít na to, že to není jen jídelna, ale i ta pohodová pergola při velké slotě a v létě v pařáku. Jelikož jsou to tvorové inteligentní, přijdou na to asi brzo.


tady to bude chutnat


Ještě zbývá navézt trochu štěrku s pískem, popř. piliny, aby tam nebyla taková čvachta a bude to dokonalé, co říkáte? Nám se to líbí!

(více)
23.11.2010 19:27:54 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co jsem zapomněla napsat - dodatek k předchozímu

Zapomněla jsem se úplně zmínit o tom, co na to Baby a Fík. Tak tedy. Nejdříve šli očumovat, co to přijelo. Když jsem pak klusala s Amigem k východu z ohrady, oni cvalem a když Ami opustil ohradu, brali to tryskem s patřičným vyhazováním pryč. Asi mu tak řekli čau. Když pak odjel, šli se podívat, kde jsme ho nechali, on nikde, tak ho začali volat. Kupodivu první začal Fík. Pak se šli pást. Když na sebe třeba neviděli, tak se neustále řehtáním ujišťovali, že tam ten druhý je, nebo svorně halekali po Amim.


Baby nám chodila "pomáhat" stavět přístřešek. Ona má nějaký takový další smysl... Když odešel Adík, tak se mi ho snažila vším možným připomínat (zraňovala si nohy, válela se v blátě - což předtím nedělala) a teď přišla očuchat motorovku, za chvíli se pustila do krabice s hřebíky, prošla se nám pod konstrukcí, aby ukázala, že je to snad dobrá výška - "akorat na pana".


Večer, když jsem zbytek stádečka volala domů, byl to po dlouhé době návrat do stáje, tak nějak v klidu, žádné hnaní, jen co noha nohu mina. Asi čekali, že se odněkud Ami přiřítí.


No a také co jsme se dozvěděli - jaká to náhoda. Ti, co přijeli s přepravníkem, tak koukali na Baby, že je jim nějaká povědomá. Když zjistili, že je to ona, tak říkali, jaká je to svině, proč jí máme a že vzešla z povahově nejhoršího možného spojení, že máma Banna Breeze i táta Harlow byli pěkně na palici a každého sejmuli. Teď už vím, proč tehdy, když nám Bejbinku v Chuchli předávala její ošetřovatelka jí říkala: "Tak už jsi podruhý utekla hrobníkovi z lopaty, tak ať ti to vydrží!". Nechtěli věřit, že se na ní může svézt kdokoliv a nesejme ho a že vypadá nějak vyrovnaně... O to víc tedy můžu být hrdá na to, co jsme s ní všichni dokázali a že je úplně jiná! Ta její povaha je hlavní důvod, proč jsem prostě nemohla prodat ji, ale zvolila jsem Ámoše. Ona by při špatném nebo lépe řečeno při jiném zacházení její původní povaha vyplavala na povrch a skončila by tam, kde měla prý být už předtím...

(více)
22.11.2010 07:37:01 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Amigo je fuč

Den "D" nastal. 21. listopad se měl stát posledním dnem Amiho u nás. Nevěděli jsme, zda si ho Moraváci opravdu odvezou, jak dopadne vyzkoušení si jízdy na něm atd. Proto píšu "měl" - nakonec i byl.


Ami portrét


Ráno vše při starém, v zajetých kolejích. Když však Jarek prohlásil, že si Amíška vezme ještě naposledy do kruhovky, už jsem to "nerozchodila" a řvala jak želva. Já jsem raději šla ještě umýt sedlo, připravit vodítka a ohlávku, co jsme mu dávali s sebou, včetně pytle granulí a vitamíny. Mezitím se na něm Jarek i naposledy svezl bez sedla. Já jsem si říkala, že se svezu, až budu ukazovat zájemcům, jak je naučený. Čistit koníky jsme nemuseli, protože to včera zvládla sousedka Míša, když jsme byli u sestry a švagra slavit jeho 60.


Amigův nový výběh Tady bude Ami běhat.


Původně jsem si já i nový majitel mysleli, že jejich sjednaný dopravce veze kobylku do Čech a zpět pojedou prázdní a bude tedy na něco čas. O to víc mě překvapil telefonát před půl dvanáctou, že mají naloženého prvního koníka a vyrážejí k nám, a to od Písku. Upřesnila jsem jim tedy cestu a čekali jsme. Byli jsme oba, já možná, no určitě hrozně moc nervozní. Šla jsem raději už ven, že připravím do kruhovky sedlo, uzdečku a v tom, po 12. hodině, telefon, že už stojí ve Svinech na návsi... Pak šlo vše ráz na ráz (takže žádné poslední foto... :-(((  ). Dovedla jsem je s autem zezadu k louce. Ta dvouletá kobylka byla klidňoučká.


Amigův nový pán v nových boxech Tady mu páníček přichystal spaní.


První co bylo, že když pan přepravce vyrukoval se svým bílým pudlem na naši pastvinu, že se Ami rozhodl, dost nevybíravě, tohoto nezvaného hosta vyhostit. Bylo mi jasné, že k žádné zkušební jízdě nedojde. Byla jsem kvůli tomu dost naštvaná, protože jsem hlavně já chtěla vidět nového majitele, jak dokáže zacházet s pomůckami atd. Jenže ti sympatičtí lidičkové byli tak nešťastní, když viděli, že by třeba mohla nastat situace a Amiho si neodvezli, že jsem nakonec povolila. Ujistili mě, že se u nich bude mít Amigo s novým kamarádem Cappucinem moc dobře, že jsou do něho od první chvíle zamilovaní a že je to přesně koník, kterého si vysnili.


Amigovo nové okolí Okolí


Fofrovali jsme tedy předat jeho vybavení (i sedlo a uzdečku) a vyřídit papírové záležitosti. Přitom se překotně hovořilo o všem možném. Ještě že jsem jim před pár dny poslala "Ami manuál" pro začátky s naším přítelem (asi 3 stránkový!). Tento, doplněný ještě dnes o nějaké maličkosti, jsem jim i vytiskla a předala s ostatními doklady.


Poté jsme všichni vyrazili k autu. Já musela do druhého oplůtku, kam se mezi tím koňové přemístili. Ami za mnou celou cestu ukázkově klusal, zastavil bez caviků. Z ohrady vykročil bez zaváhání i bez těch dvou. Zarazil se, až když spatřil auto a asi hlavně toho bílého psa. Když hafíka zavřeli do auta, Ami zjistil, že je ve vleku kobylka, na kterou byl zvědavý. Vypadalo to, že se naloží hned napoprvé, kdyby... Kdyby ti "zkušení přepravci" nezačali halekat zezadu: "Tak jdi, no jdi, hej" a nepřidali k tomu nějaké posuňky. Vytáhl mě zpět. Říkala jsem, ať mi u jeho zadku nikdo nic nedělá. Tak podruhé... a zase si museli oni přiložit polínko... už jsem zařvala: "Kur...!, Co jsem říkala!" Konečně pochopili, že mi do toho nemají mluvit. Normálně jsem šla ven, vyslala Amiho v pohodě na kruh směrem do přepravníku, kde to tedy pak ještě Jarek jistil s mrkvičkou. Ami nastoupil během 20 vteřin. Jeho obrovská pr... vypadala vedle té mladé kobylky ještě mnohem větší. Měl to na šířku akorát, ale zase na druhou stranu - neměl šanci ve vleku padnout :-))). Šla jsem ho tedy dopředu uvázat, pověsila jsem jim tam síť se senem, naposledy pohladila, dala pusu na cestu a pak už jsem moc na cestu neviděla. Proč? To snad nemusím vysvětlovat. Ještě jsme si stihli s "novou rodinou" potykat - Pavel a Janka, zamávat té naší prdelce a bylo hotovo. Ami jen otočil naším směrem uši, po očku mrkl a v klidu se odvážel.


Amigův nový kamarád fjord Cappucino s dcerkou Pavla Cappucino s Pavlovou dcerkou


Představte si, jede do vesničky Střítež u Hranic na Moravě. Z vesničky je Jarkova babička a ve vedlejší má hrob Jarkův táta. Máme zase o důvod víc k návštěvě těchto míst :-)) Jo, a Ami se vlastně vrací do svého rodného kraje, neboť se narodil ve Frýdku Místku. Ale jemu je to asi srdečně jedno...


Dali jsme si trochu "slané" kávy (to ty slzy) s bábovkou. Podle známé pohádkové písničky: "Dělání, dělání, všechny smutky zahání. Dělání, dělání je lék." jsme se asi ve dvě pustili do stavby koňského přístřešku. Končili jsme až za svitu halogenky po 17. hodině. A zde je výsledek.


přístřešek - stavba započala


Zatím stále netrpělivě očekáváme zprávu, jak dojeli. Jistě teď mají spoustu starostí se seznamováním atd. , tak jim volat nebudu. Zítra snad budeme vědět.


Bolí nás po té stavbě tělo a z jiné stránky i duše, tak zalezeme do postýlek...


Teď, po 20. hodině, nám přišel telefonát z Moravy. Cestu zvládli bez problémů, na místo se dovezli už spolu s Capučem (on se také stěhoval z jiné stáje). V pohodě vycouvali a poslušně oba šli do svých nových boxíků. Mají tam nastláno slámou a tak prý Ami nevěděl do čeho se má pustit dřív seno nebo sláma? :-)) Přišel se na ně podívat celý uvítací výbor lidiček a dětiček z okolí. Kluci koňovití prý se očichali a od první chvíle jsou kámoši. Tak hodně štěstí kluci!

(více)
21.11.2010 18:54:29 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Je mživo

Že by začal hnusný podzim? Asi jo, když zrovna neprší, tak alespoň celý den mží a mží... Koňové jsou mokří, vyčistit se to nedá, tak mám alespoň vymluvu, proč nemůžeme do sedla :-)).


cirkusáci ve cvalu


Tak alespoň zkoušíme společnou práci v kruhovce - včera poprvé, dnes znovu. Je strašná prča pozorovat, jak si to mezi sebou vyříkávají, když udělám "zlou tchýni", tak dělají, že oni vůbec nic, oni muzikanti... :-))) Fíček je velice snaživý, ale taky umí vyhazovat. Ami se neustále snaží Fíka vyblokovávat od Baby. Ta, pokud je pro změnu za Fíkem, tak ho čumákem pošťuchuje, ať běží rychleji (když on má nejkratší nožičky).


moje zlatíčka


Ale na pauzu reagují všici dobře, zvlášť, když občas něco vylovím z kapsy.


Také jsme začli na poslední chvíli pře zimou budovat. Slíbili jsme to bývalé majitelce Fíka, že uděláme přístřešek, aby byli s Bejbkou co nejvíc venku. No a také budu klidnější já, když budeme oba celý den v práci a bude slota nebo naopak pařák, že budou mít kam zalézt.


Co nám to zase dovezli?


zvědavci


No přece trámy na přístřešek.


trámy


A co je tady pod tím? (ohraženo a zakryto, aby se koníci nezranili, když kolem proletí)


zakryté patky


No přece zabetonované patky přístřešku.


patka


Teď už jenom chybí nějaké šikovné ručičky. Čí to asi budou? No přeci naše.

(více)
18.11.2010 17:46:36 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

"Jarní" podzimní víkend

Teploty se šplhaly k 19 stupňům a až na silnější vítr bylo nádherně. I když jsem do tohoto víkendu vstupovala se smíšenými pocity (vysvětlím následně), nakonec jsme si ho užili.


Proč ty pocity? V sobotu se měli přijet podívat 3 týdny slibovaní zájemci od Domažlic na Amiga. Na můj dotaz ve čtvrtek na upřesnění hodiny příjezdu však nikdo nereagoval. Říkala jsem si, že jim třeba nejde mail nebo se něco stalo a do posledních minut celého sobotního dopoledne (na něm jsme byli domluveni) jsem si myslela, že se nakonec ukáží. Opak byl pravdou. Před polednem přišel mail s omluvou, že si to rozmysleli, že je pán také začátečník (to ovšem od začátku věděli, že je to důvod prodeje...). No čert vem, že jsem z pátku na sobotu s neblahým tušením nespala.


Teri se snaží nepadat


V pátek večer se ozvala Terezka z Veselí, zda může v sobotu přijít. Byla tu od 9 asi skoro do 13. hodiny. My dvě jsme vyčistili všechny 3 koníky. Páníček si "užíval" kopáním a betonováním 6 patek na přístřešek pro koníky. Teri je také úplný začátečník. Protože nemá klidné holeně, moc se Bejbince posledně v klusu nelíbila. Proto jsme osedlali naše další zlato - Amiga. Šlo jim to v pracovní i lehkém klusu docela fajn a bez větších problémů. Aby si vyzkoušela "nezávislý" sed bez sedla, zkusili jsme to na Fíkovi. Terka měla pěkně jemné ruce z Amiga a šlo to i na Fíčkovi. Jen když s ní rychleji zabočil na menší kruh, tak asi 2x sklouzla. To vše bylo vždy v pohodě, protože je Fík trpaslík a Teri v podstatě hned stála na zemi. Musela jsem to taky vyzkoušet a taky se mi to málem povedlo - to sklouznutí, haha. Hlavně když jsem se snažila Fíčka pěkně ohnout v kruhu a přenášela jsem tedy váhu ven a zapomněla, že tam není ten třmen :-))).


Terezka v pauze


Odpoledne jsem naštvaná, zklamaná atp. zasedla k PC a podala asi na jedenáct inzertních serverů inzerát na prodej Amiho. Už večer začaly chodit dotazy. Máme několik vážných zájemců. Ten nejvážnější, který se přijede podívat, vyzkoušet a rovnou s vozíkem (co kdyby), volal dnes (v neděli) ráno, tak ten přijede s přítelkyní až od Hranic na Moravě. Mají hřebečka fjorda jménem Cappucino. Potřebují ho vzít ze stáje, kde nejsou spokojeni, domů, kde si vybudovali stání a potřebují podobného koníka. Ami prý je povahově podobný se svou veselostí a vymýšlením ptákovinek. Pravda, prý horsemanship nezná, ale jeho přítelkyně, která pracovala asi 5 let u koní v Holandsku, snad povědomost má. Tak doufám, že by to mohlo ve středu klapnout. Aby byl Ami v dobrých rukách a abych už měla to nejhorší za sebou. To bude slzavé údolí. A zase tu budu sama - Jarek je v práci...


Fík bez sedla a já


Na neděli jsme měli domluveny 2 "akce" a Jarek ještě dopoledne, že konečně asi po dvou měsících vytáhne Barču na cvičák do Kardašky. To proběhlo a prý si dobře zacvičili. Odpoledne se mělo kovat a pak očkování koní. Jelikož bylo tak krásně, kovář potřeboval odpoledne na pole a tak přijel dopoledne. Vše jsme spolu zvládli, než se Jarek vrátil. Ten se nestačil divit.


Bara se fotí na web chovatelky


Chovatelka Baraky aktualizuje svoje webovky a tak jsme museli nafotit tu naši slečnu a poslat foto ku Praze.


Saša s mamkou a Jarek coby majitel haflošků


Po obědě přijela naše paní veterinářka i s dcerou Sašou, které jsem se snažila loni na Adíkovi dát opravdu minimální základy. Letos už byla asi podruhé na koňském táboře a chodí také už do 2. třídy ZŠ. Domluvili jsme to tak, že nějdřív pojedeme pod sedlem na procházku, užít si sluníčka a pak se teprve naočkuje (chřípka+tetanus). Krátká procházka se vydařila. Fík byl dnes nějaký hyperaktivní, pořád chtěl klusat, ale kvůli Saše na Amigovi jsme nemohli. Večer, když jsme je volali domů, zjistili jsme, že Fík definitivně převzal "vládu" nad ministádečkem. On šel domů první, u kruhovky se zastavil a ti dva ho ani omylem nepředběhli. Naopak, stáli jak přikovaní. Pak se pohnul a Ami jen naznačil, že by šel rychlejc, že už ve žlabu určitě je nějaká mňamka, ale se zlou se potázal. Fík se po něm ošklivě ohnal a uvedl vše na pravou míru.


 hafloši ujeli nám


Tož tak. Uvidíme o čem se zadaří psát příšt :-))).

(více)
14.11.2010 18:19:14 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Víkend s návštěvou

k uvítání návštěvy


Tak takto běželi všichni uvítat naši dlouho domlouvanou a konečně realizovanou (po 11 měsících) návštěvu - přijeli k nám naši velcí a milí přátelé z Plzně - Michálci, a to v plném počtu 5 lidiček. Po super obědě, který si návštěva přivezla (ostatní si vemte příklad, jo :-))) - králík na zelenině byl mňamka!) a když všem trochu slehlo, jsme vyrazili ven. Bylo sice dost větrno a měla jsem obavy z koníků, jak zvládnou nápory větru a tak početnou skupinu lidí kolem a na svých hřbetech.


Po "předletové přípravě" jsem přidělila koníky první části jezdců - Kačenka, jako již "ostřílený" jezdec (pár hodin na borské jízdárně v Plzni je přeci jen znát) "vyfasovala" Bejbku, nejtěžší účastník zájezdu Velký Jára - Amiga a Janička, která tvrdila, že vůbec jezdit nechce a že tedy fakt ne - spolehlivého Fíka (nakonec byla šťastná, že mnou byla nekompromisně k nasednutí - vysazení na oře donucena).


nachystáno k vyjížďce


Dle předpokladu byla Baby trochu aktivnější, ale po počátečním rychlejším tempu - proto takhle vedla čelo našeho lotu, se zklidnila a bylo vše v pohodě.


Baby s Kačkou v čele


Pravda, pro jistotu jsem jí také vzala na vodítko. Nechceme přeci nějaké úrazy, ne?!


karavana


Jak vidíte na fotce po návratu z "vyjížďky", equipa se nám trochu změnila - Amiga měl Tomáš a jeho brácha Honza (nejvyšší jezdec na nejmenším koni - docela komické, ale šlo jim to spolu), Kačenka (Honzova novomanželka) zůstala na Bejbě.


šťastný návrat


První oběti našeho koňomilného víkendu nenechaly na sebe dlouho čekat. Zde se nám povaluje sedlo a vedle něho Ami.


sundal sedlo a umřel


Po něco málo teoretického vysvětlování laické veřejnosti, jak že fungují principi horsemanshipu, tlaky jako žádost a uvolnění jako pochvala, nutná gymnastika s koníky, jsem si neodpustila ukázku, na jak neznatelné pobídky umí Baby reagovat, jak se dá lehce vést a ohnout. Myslím si, že s prací, která je vidět na této fotografii by byl spokojený i Vašík Bořánků (doufám). Já tedy spokojená jsem a kočička Bejbka taky.


ukázka snad super práce na kruhu


... i když nevím nevím, jen byla propuštěna z "práce" zatím skoro čistě bílá, byla druhou upadnuvší (panebože, snad je ten přechodník dobře) obětí sobotního ježdění a k tomu do blátíčka, takže z ní byla taková appaloosa v negativu :-))


druhá mrtvola


Jelikož se meteorologům nevyplnila nedělní předpověď na désť (pršelo jen v noci), vyrazili jsme na koníky už dopoledne - radši, co kdyby ten déšť... a to v osvědčené sestavě.


"už mě koně vyvádějí"


Fík s HonzouAmigo s TomášekBaby s Kačkou


Tantokrát jsme se rozhodli, tedy já jsem se rozhodla, haha, pro "jízdárenskou práci". Říkala jsem si, že je vypustím do naší improvizované ohražené jízdárny a děj se vůle Boží. Měla jsem trochu obavy, jak všichni 3 koníci, kteří ještě takhle na jízdárně pohromadě nebyli, vše zvládnou a k tomu s amatérskými jezdci. Ale vítr nefičel, to bylo velké plus, vládla všeobecně pohodová nálada, tak se to snad přeneslo i na koníky a šlo to. Aby koňským hřbetům nebylo příliš ubližováno (a taky pro své pohodlíčko, že taťko?!), již před časem Jarek vytvořil "nástupní ostrůvek" z upravené palety.


z nástupního ostrůvku


Po počátečních úpravách výstroje a lehkého chaosu na jízdárně jsem se snažila vysvětli zásady, či názvosloví, alespoň co to je jezdit na pravou a nebo na levou ruku, snažit se dodržovat rozestupy, důležitou věc - jako kde jsou brzdy a jak zatočit. Proč nekopat do koní a nebrat je silou za hubu.


počáteční chaos na jízdárně


Kupodivu to jezdci docela pochopili a koníci si až tak nedělali, co chtěli, tak si myslím, že to bylo příjemné pro všechny strany. Po pravdě - pro oře o něco míň, přeci jen pobídky a pomůcky nemohly být tak přesné, jak jsou zvyklí..., ale zvládali to.


haflingáři


Bejbka občas zrychlovala nebo se jí něco nelíbilo, ale nakonec si na sebe zvykly, holky jedny šikovný, a začalo se jim dařit pěkně klusat a dělat kroužky.


Kačka si už s Baby rozuměla


Honza si snad poprvé v životě zacválal a to díky tomu, že Fík udělal sám asi 3 cvalové skoky, tak jsme si řekli, že to prubnem chtěně. Poprvé se Honza lekl a chňapl po otěžích, takže ze cvalu nic moc nebylo. Po vysvětlení, že nesmí do těch otěží šahat a nechat ruce v klidu, se to krásně povedlo a obcválali skoro celou jízdárnu!


Honza cválal!


Kačka s Bejbkou jezdili v podstatě samostatně a něco tam kutily, kluci to za dozoru zvládali taky dobře. Tomáš zkoušel i obraty!


snaha lektora


Velký Jára projevil přání též se ještě povozit. Jak je vidět, náš cirgusák Ami opět nezklamal a předvedl se, co ho baví. Ami měl trochu keců, protože Jára nebyl zpočátku uvolněný, ale pak to pěkně zvládli i v klusu ...


opět náš cirgusák Ami


... pravda, s poněkud zoufalým výrazem v očích jezdce, ale zvládli!


Velký Jára v klusu!


Kačka si chtěla zkusit taky cval, což jsem nechtěla s Baby riskovat. Proto přesedla na spolehlivého Fíka. Byl trochu problém, protože jak Kačka zjemnila své pobídky na Bejbince, nešlo to na Fíkovi, protože přeci jen je trochu tvrdší. Nakonec snad půl jízdárny lehce zacválali.


Kačka zkusila i Fíka


Koníky jsme na louce odsedlali a ti byli rádi, že mají od nás pokoj. Bejby si asi dala na oslavu nějakou štamperličku a takhle dopadla :-))) (To se jen podařilo zachytit její vstávání po blaženém vyválení, takovou fotku jsem ještě ve sbírce neměla.)


poslední tažení? ne to jen vstává


Koníci dostali nějaké mňamky za odměnu, že to s námi vydrželi a my jsme si dali gulášek, kafíčko a buchty, prostě jsme se přežr....Důležité je, že ač asi byli naši svěřenci v šoku z tolika pohybu, že zůstali spokojení, nikdo ani čtyř ani dvou nožci nebyli zraněni. Naše návštěva byla snad trochu šťastná nejen z povození se na koních, ale i z procházky s pejsky, z blbnutí s nimi - zvláště Zoráček byl "vytížen" - je to mazlivá vtěrka, která dokáže přízně návštěv pěkně zneužít (nechají si vlézt pomalu do taliřů, že?!) Bohužel inkriminované foto se nepovedlo zkopírovat do článku - najdete ho v galerii obrázků 2010.


Díky našim kamarádům z Plzně a našemu zvěřinci globálně za super víkend!


 


 

(více)
08.11.2010 09:35:27 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Co na to ta Iva...

Jen chci tímto reagovat na komentáře u předchozího článečku. Předem musím podotknout, že z valné většiny půjde o "odborný" text, kterému budou rozumět lidičky "postižení Bořánkama" :-)


Zrovna jsem se před chvílí vrátila z procházky s pejsky a s Jarkem a k tomu s brekem. Proč? No kvůli Amigovi.


Dnes jsem se ráno vrátila z práce, samozřejmě po dvou nočních za volantem unavená, nevyspalá, ale nádherné počasí mě přemluvilo, šla jsem místo spaní ven a že si osedlám všechny 3 koníky (ve finále na Bejbinku nedošlo, protože jsem už pak byla fakt unavená - taky se mnou nemluvila, když oba kluci za mnou běhali po pastvině jak pejskové a ona stála u kruhovky a čučela).


Nejdřív jsem se "vrhla" na Amiho. V kruhovce jsme pěkně prošli mateřskou školku, nasedlali a šli na naši improvizovanou jízdárnu. Neměla jsem vůbec co řešit, přestože jsme pořádně nejezdili už dlouho. Prošli jsme si všechno - přechody, obraty, práci na kruhu, couvání, uvolňovačky. Vše téměř bez chybičky. Funguje na jemné pobídky, prostě paráda. Konstatovala jsem, že až se 13.11. na něho přijedou podívat potencionální noví majitelé, že si neuděláme ostudu.


Pak jsem si podobně "opracovala" Fíčka. Už je ze země mnohem jemnější, nechal se už i šustivým pytlem přejíždět, jen stále trochu reaguje hlavou na prudší pohyb rukou. Asi měl kdysi špatnou zkušenost a ještě u nás nemá tak zakotvenou důvěru, aby chápal, že mu fakt nic špatného neprovedem. Ale na tom se zapracuje. Sedlo jsem mu dala nejdříve bez podsedlovky, abych vymákla to správné místo. Pas s dekou a asi se to povedlo. Sedělo pěkně a nehnulo se mi. Také má nějaký problém s nasedáním jezdce - možná zase ještě ta nedůvěra. Dělal to v sobotu s Verčou, včera s Jardou a dnes to chtěl provádět i se mnou. No vyhrála jsem si s tím možná 10 minut. Když při náznaku nasedání couvl nebo ustoupil, zase jsem ho přivedla přesně na místo, kde stál předtím, uvolnila a dokolečka. Hladila, rukama zatížila třmeny, uvolnila záda, hladila, chtěla nasednout, zase zpět na místo... Uf. Ale podařilo se. Nakonec zůstal stát s uvolněným krkem. Hodně jsem ze sedla chválila, uvolňovala. Dost se točil, než pochopil, že se má zastavit a uvolnit záda. Pak jsme chvíli ťapkali. Musí se naučit držet určený směr při stěně jízdárny - to chápal docela rychle. Také asi na potřetí pochopil zastavení - rotace pánve, hou a už udělá jen 2 kroky a stojí bez toho aniž bych mu sáhla po otěžích! Jen na jeho ohýbání bude víc práce - na kruhu chodí jak prkýnko. Po chvíli začal trochu dávat čumák, ale když jsem ho z toho mrňavého kroužku, který udělal chtěla vytlačit holení přes žebra, tak chudinka zbytečně zrychloval a já pak byla vyklepaná jak z vejtřasky (staré nejen vojenské vozidlo). Divil se tomu, že má držet rytmus, že při zrychlování půjde na kroužek, ale za tu chvilku na jízdárně (tak 20 minut) se mi zdálo, že pochopil dost věcí. Také jsem vyzkoušela Hanky slovní povel "pomalu" , abych mu stále nemusela šahat, i když lehce, do huby a ono to zafungovalo. Pak jsem i začala vychytávat pěkný klus. Škoda, že není tak prostorný, jako u Amiho. Ono se to dá naučit, ale to fakt nevím jak, takže to řešit nebudu. Nechci mu nějakými experimenty třeba pokazit záda.


No a proč ten brekot? Právě kvůli tomu, že mám možnost vidět a ocenit to, co jsme do Amiho vložili, co jsme ho naučili a co tedy umí. Spoustu toho neumí, protože to neumím ani já, že?! Ale je mi líto, že se takového koníka, šmudlíka našeho hajzlovitého s nevinným výrazem v očích, budeme "zbavovat". Jenže právě 2 zadky na 3 koně - to neštimuje. Vždy bychom jednoho koně šidili, nervovali je i sebe. Nejdříve jsem uvažovala, že se z nás stanou haflingáři, že prodáme Bejbinku. Tenhle nápad mi však vydržel asi tak 15 vteřin. Ami je mladík, který si rychle zvykne a přizpůsobí se, je takový splachovací. Ale co Baby se svou složitou povahou, která je teď tak jemná a máme hezký vztah. Ona by se těžko smiřovala s něčím jiným a začala by to být třeba zase taková potvora, jakou bývala. To prostě nejde, no!


Takže u rozhodnutí, že nám zůstane Fík a Baby zůstáváme a proto už od teď brečím...

(více)
03.11.2010 15:53:35 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

První noc a dva dny


Tak musím napsat pár (no, asi více než pár) řádků o začátcích Fíka U čtyř borovic.


 


První večer, když jsem otevřela stáje, probíhalo to naprosto v klidu jako by tu Fík bydlel pořád. Nejdřív se do stáje hrnul Ami, ten má box nejdál vzadu od dveří, pak šla Baby samozřejmě rovnou do svého prostředního boxu a pak jako by se nechumelilo automaticky, bez jakéhokoliv zaváhání Fíček flíček do svého nejblíž u dveří stáje. Pustil se do ve žlabu připravené cibule (jeho speciální pochoutka) a půlky klasu kukuřice. Sice trochu koukal, že jsem za ním zavřela dvířka, ale to je tak všechno. Přišel se ještě přes ně pomazlit, dal mi cibulovou pusu a šli pěkně spinkat. Ještě tedy zobali seno. Ráno bylo vidět, že v noci ležel - otisk na pilinách. Po snídani - hrstička granulí s jeho sirupem na kloubíky + minerály - hned se do toho pustil s velkou chutí, tak pak všichni ze stáje v klidu vyšli, venku se zase očuchali, Fík si jednou dupnul a šli v klidu na louku. Pohodička. Včera i dnes už se hrnul do stájí jako první!


trocha pohybu pro kameru 


V pátek jsem se nemohla dočkat, jak Jarek pojede na Fíkovi a jak to půjde a jak to uděláme s třetím koníkem, který bude ten „vyděděnec“, co s námi nepůjde, nebo půjde na volno... a jestli to tím pádem přežijeme my ostatní.  S koníky jsme ten den strávili přes 3 hodiny. Nejdřív šel do kruhovky Fík, abych zjistila, co umí, jak na co reaguje - je fajn a rychle chápe, co po něm chceme. Jen pohazování hlavou musíme trochu odbourat - možná je lehce nervozní, nebo zkouší, jestli udělám krok od něho, když do mě strčí hlavou a jestli tedy šéfovat bude on. To se ale plete. Zvlášť, když mi Hanka napsala toto: K práci v kruhovce- to je celý Fík, ne nadarmo jsme mu pro jeho touhu šéfovat všemu okolo něho říkali "šéFík" a taky je samozřejmě "Fíkanej". Jasně, nenech si to líbit, jak říkám- pěkně mu to první vteřinu nandej bez ohledu na jeho kecy, a uvidíš, jak se bude spokojeně olizovat. On totiž ví, že většina lidí mu na ty jeho řečičky skočí a on se stane největším Šéfíkem ve stádě lidí a koní, tak zkouší, jestli patříte do kategorie lidí, kterým bude šéfovat on, anebo do té menšiny, kterou stojí za to poslouchat. Ale až si vás zařadí, tak už to vůbec řešit nebude a bude spokojeně poslouchat bez házení hlavou a podobných výmyslů.


Také není tolik jemný v pobídkách jako Ami, nebo spíš si musí zvyknout na malé odlišnosti. Je s ním pěkná, příjemná práce. Pak šla do kruhovky Baby, jen tak na obě oči, tam nebylo co řešit.  Ami pak měl strašně keců, protože jsme taky dýl nic nedělali a ke všemu nemohl přežít, že ona je tam s ním sama, a úplně z něho čišelo: „Panebože, co budu dělat?“.  Tak jsem ho přesvědčila, že teď bude sledovat mě a ne je. No a bylo to fajn. Jsem si ho osedlala, pak Jarek osedlal Fíka, já vyzkoušela, jestli Bejbka půjde vodit za Amigem na 4m vodítku. Šlo to jako by to dělali pořád :-), i jsme krásně stereo couvali.


bez problémů domů


Tak jsme vyrazili na pidivyjížďku, asi 1km tam, druhý zpět. I jsme si kousek v této sestavě zaklusali. Všichni byli v pohodě. Docela jsme měli z toho bezva pocit.


podzimní pohodička 


V sobotu přijela Verča s Járou a Nikoláskem. Byli jsme domluveni, že po obědě vyrazíme ve třech ven. Verča si vzala Fíka neboť se na mlaďocha Amiho necítila a přestože Bejbinka je úplně jiná, než bývala, taky by jí nechtěla.


všichni tři pod sedlem


Chtěla si vyzkoušet nového člena rodiny. Moc byla s novým "strojem" (to je jen vtipný název z úst jejího jednoho kamaráda-motorkáře) spokojená. Obě oči měla než stačila dojít do středu kruhovky. Vyjížďka byla super, jen Jarek trochu zase zápasil s Amigem. Tentokrát jsme byli už na "delší" vyjížďce - dohromady to udělalo asi 4 km! haha, ale je to úspěch, prošli jsme se kolem návsi vedlejší vesničky a zase domů. Mezitím jsme pokecali s dvěma dědulama a koníci stáli, jak přišití a spokojení. Verča si „vychytala“ klus, který byl příjemný a poradila tátovi, jak na to. Jen nás zlobilo to nové drezurní sedlo. Stále nedrželo uprostřed, ale prostě bylo buď vlevo, či vpravo (na fotkách je to vidět, jak Verča „vyrovnávala“). Venku jsme ho přesedlávali, dali víc dopředu, ale stejně se to zase stalo. Přitom je to to samé sedlo, co měl Fík doma, jen posedlí není 16,5“ ale 17,5“. Tím to přeci být nemůže a dotáhnout už jsme to víc nemohli, aby Fík nevydechl naposledy... Měli jsme pak dotaženo na obou stranách na stejný počet dírek, aby byl drezurní podbřišák pod středem břicha. Měl by někdo nějakou radu, prosím?


zlatá Baby veze Nikyho domů


Na zpáteční cestu nám přišel naproti Nikolásek s tátou,


3 koně, 4 jezdci


tak se vezl hodně daleko na Bejbce, i jsme s ním zaklusali a líbilo se mu to.


Niky na Fíkovi


Pak ještě vyzkoušel Fíka.


Jinak fotky vypovídají za vše, pohoda z nich jen čiší, jen ti dva si občas ještě vysvětlují, čí ta Bejba je..., ale ke kontaktnímu boji nedochází, tak ať si to vyřizují, jak chtějí, ne?


zase mají pánové pár keců


 


(více)
31.10.2010 18:02:37 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Změny v našem zvěřinci

aneb Zrušili jsme akvárko a přijel k nám maxipes.

Co to povídám? Fík to sice je, ale ne maxipes, ale haflingský 10letý valášek (kratičká zprávička bude dána do sekce „Životopisy koní“). To je překvápko, co? No jo, to jsme celí my! Jak k tomu došlo...


 


19.10. večer k nám dorazil mail od mé emailové koňské kamarádky Hanky od Strakonic. Už ani nevím z jakého důvodu, ale prostě jsme se nějak oslovili přes návštěvní knihu Bořánkovic webovek – díky jim za to! Není to první příklad navázání dobrého přátelství tímto způsobem.


Tedy dál. V mailu stálo, že bohužel musí prodat své dva koníky 


kámoši v Katovicích


10 letého hafloška a 2,5 letého hřebečka shetlanda. Byly přiloženy i další fotky,


v plné kondici s býv.páníčkem Pavlem


 


s Hankou v jiném stavu


které nám učarovali a řekla jsem, že je to přesně to, co potřebujeme, ale... Jenže to ale se nějak vytratilo a jelikož je Hanka také vyznavačkou přirozené komunikace, má koníky naučené podobně jako my ty naše. Vyměnili jsme si několik mailů, že co kdo umí, jak koně tak my, kolik penízek by to obnášelo a další důležité věci, v neděli jsme se na něho jeli podívat, vyzkoušet a byla ruka v rukávu... Koník, přestože dlouho nejezdil, byl spolehlivý, nic nevymýšlel a spokojeně si ťapkal. Dokonce Hanka říkala, že ještě nikoho cizího takhle nesvezl a neposlouchal, tak že prý se mu líbíme :-). Bude to takový přiměřený klidný pan učitel pro Jarka a konečně začneme jezdit na vyjížďky. (Foťák z důvodů nadšení zapomenut v tašce v obýváku.)


frajer Fikus


Tady na tom místě musím poděkovat teď již bývalým majitelům Fíčka za důvěru, kterou v nás vložili. Je to pro nás závazek a budeme se snažit, abychom se tu společně měli všichni fajn.


O akci věděli pouze naši přepravci a pak Ivetka z Bzence, která už netrpělivě čeká na tento článek.


Dnes asi v 9 jsme přijeli do Katovic. Fíček se spokojeně pásl na seně se svým malým kamarádem. Vzal si od páníčka poslední dobrůtku v podobě listů zelí, podělil se o to se slepicemi, nechal si nasadit ohlávku a během pár okamžiků se bez problémů naložil. Pak jsme šli vyřídit papírování atd. Jelikož, kdybych rychle neodešla, by nastalo ještě větší slzavé údolí, než u Kotálových panovalo, rychle jsem se rozloučila a zmizela. (Mimochodem, stejné to bude stoprocentně u nás, až si někdo přijede pro našeho Ámoše kámoše, to už bulím teď, ale jinak to nepůjde 13.11. se na něho přijedou podívat lidičky od Domažlic.)


Fík vstoupil na svou novou pastvinu


Cestu jsme absolvovali asi za hoďku a půl naprosto v pohodě, po cestě se cpal senem a jen malinko se opotil. Na naší louce vystoupil jako profík, zařehtal na Amiho a Bejbu a ihned se pustil do kombajnování trávy – hafling no.


Fík okamžitě zkouší kvalitu


Náš dopravce Pepa, když viděl, jak to vše bere v pohodě konstatoval, že to není hafling ale flegming :-) .


Jo a  A+B to vzali tryskem ze své ohražené části pastviny pryč a vykukovali zpoza kruhovky, co že je to tam za návštěvu, či vetřelce?


okukování nového kámoše


 


nezájem


Šla jsem jim dát mrkvičku a poslala je zpět na pastvinu. Došlo k prvním kontaktům přes ohradník, bohužel dostala Bejbka i já ránu :-( a může za to Jarda, který mi neřekl, že pustil elektřinu. 2x se proběhli kolem ohradníku a Bejba začala poskakovat jak na pérkách a dupat, že jako já jdu za tebou nebo co to mělo být. Tak jsme otevřeli obě pastviny. Tedy u té druhé jsme ani nestihli dát spodní břevno vchodu pryč a ti dva přeskočili a všichni k sobě běželi.


první očuchávání


Bejba se neměla šanci moc seznamovat, tak jen lítala sem a tam.


společné běhání


Ono totiž Ami je profík jako basketbalový hráč, který blokuje přístup protihráči ke koši. Přesně tak to dělal s Fíkem a ten koš byla Baby.


důkladnější seznámení


Chvíli jsme je natáčeli a fotili a bylo se na co koukat. Jinak žádná agresivita a nakonec to dopadlo tak, že ti dva rezavci blonďatí se pasou spolu jak teplí bratři a Bejbinka chudinka sama opodál.


Teď při psaní článku slyším nějaké hýkání – koukám a oni si to tam pod borovicemi trochu všichni tři vyřikávají a za chvíli už pohodička – Baby se pásla čumák na čumák s Fíkem a Ami opodál a pak všichni tři spolu ve skupince popocházejí a dlabou. Fajn!


Jo a jelikož se tatínek (to jako Jarda) konečně svezl v kvalitním sedle, co měl Fíček v bývalém domově, opatřili jsme mu z netu rok staré stejné (akorát na větší zadek, než má Hanička a Pája). Je to pěkně hluboké drezurní sedlo Wintec Isabell s vyměnitelnou komorou (na soudky), které mu okamžitě dalo nohy do správné polohy :-)


sedlo Wintec


No a taky se vlastně stal, i když na přechodnou dobu, majitelem DVOU koní!


 


P.S. k tomu akvárku.


Jelikož nám od výměny veškeré vody, vydrbání kamenů a výměny písku opět asi po týdnu začalo zelenat a stále a stále i po přidávání všech možných přípravků proti řasám, rozhodli jsme se zanechat téměř denní činnosti – výměna poloviny vody. Ono totiž, dle zákazníka naší Verči jde o nějakého láčkovce či co a asi se to tam dostalo nějakým žrádýlkem nejspíš. Musíme vzít někdy vše savem, nasvítit infralampou apod. Rybičky jsme tedy dali kolegyni Jardy a vše zrušili, protože teď jsme prostě měli jiné starosti, viz výše


 


P.P.S. Také jsem chtěla minulý týden napsat a doložit fotkami zprávu z Country bálu, který pořádali Hanka a Pepa (mj.přepravci koní a doufám naši kamarádi) po jejich úspěšné Hubertce, které se zúčastnilo 22 koní! (Případné info o akci a fotky z ní na odkazu Ranč u potoka). Jenže, jak jsem byla unavená z jízdy z Holandska a dala si k tomu grog, tak jsem tak nějak mávla rukou a foťák přistál asi 3 m od našeho stolu pěkně na parketu. A tak si tam pěkně ležel, že vypadal spokojeně.


chudáček Olympusek


Jenže měl otevřený objektiv a ten už to nerozchodil. Takto vypadá teď


Jardovo foto po havárii foťáku


a taková byla poslední fotka po té. Jinak jsme se ale skvěle bavili a naučili jsme se 3 country tance :-)))

(více)
28.10.2010 14:12:32 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vzpomínka v časopisu Jezdectví

Včera jsem si po dlouhé době koupila časopis Jezdectví, říjnové číslo, hlavně z toho důvodu, že obsahuje rozhovor s našimi kamarády Bořánkovými. Jinak ho nekupuji, neb mám na velkou část informací v něm obsažených svůj názor. Zřejmě tomu chtěl osud - Jarek našel v rubrice Zajímavosti kraťoučký článeček Vzpomínka na Chettyho. Zde je jeho fotokopie (snad bude k přečtení):


vzpomínka


Jméno Šárky Kolářové znám. Asi před rokem a půl jsem na něj narazila na netu, když jsem jen tak zkusmo zadala do vyhledávače jméno "našeho" Chaťáčka, a to v tomto článku http://www.equichannel.cz/infekce-od-sarky-aneb-sen-o-detskem-lotu , který se o Chettym takto zmiňuje:


"Šárka Kolářová, původně z Plzně, si tak splnila svůj sen. Jako devítiletá holčička začínala v roce 1994 s voltiží na koni Chetty u trenérky Zdeňky Týřové v Tělovýchovné jednotě Plzeň-Bory. Když na Borech Chettyho odprodali „na důchod“ a Šárka se jako dvanáctiletá přestěhovala do Tábora, po svém prvním koňském učiteli Chettym pátrala i prostřednictvím Jezdectví a s dalšími děvčaty si o něm posílaly zprávy a fotky ještě několik let. "


V té době jsem si na ní našla emailovku a informovala jsem jí, že Chetty stojí na dožití v Hunčicích a jak dobře a dlouho ještě u nás sloužil, jako učitel dalších mnoha jezdkyň. Díky tomu se za ním byla před rokem podívat. Letos v srpnu jsem jí také informovala o jeho odchodu... neboť jsem dobře předpokládala, že jí na něm velice záleželo a že na něho nezapomene, stejně jako spousta dalších z nás.


Touto zmínkou si dovolím poděkovat za Vzpomínku paní Šárce, která je zakladatelkou JK Dobrošov u Milevska.

(více)
07.10.2010 08:02:41 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Krokovka

Tak jsme se po dlouhé době zase odvážili ven. V neděli jsme s koníky trasu prošli na ruce a dnes ve středu, že je vezmeme tou samou cestou pod sedlem. Řekli jsme si, že když vlastně nechodí skoro ven, musíme s nimi začínat venku po malých krůčcích, jakoby odznovu. Po malých krocích, které v kruhovce a na louce už máme dávno a hezky zvládnuté. No a řekla bych, že to bylo mnohem lepší, než posledně.


Konečně jsem taky nezapomněla foťák a Bejbka ťapkala v pohodě, tak jsem mohla fotit.


Zde Jarek na Amigovi při jízdě od domova - soukromě té fotce říkám "Pirát na sudu pluje krajinou...",


pirát na soudku pluje krajinou


další je krátké zastavení, uvolnění, diskuse co a jak,


malá zastávka


a poslední foto (trochu rozmazané - focené za chodu) - pohodička s pohledem na tu naši placatou krajinu.


ťapkáme domů


Celkové hodnocení naší krokové podivyjížďky - Amigo se rád schválně leká, ještě radši žere, co mu pod kopyto přijde, Jarek s tím bojuje, takže bylo stále slyšet NE!, NE! a zase NE! - obdivuji ho, že některé úskoky useděl (první - jel kolem traktor a v poslední chvilce se Ami rozhodl, že se přeci jen lekne a frrr 15 m pryč, poslední - Ami se opičil po Bejbince, která se lehce lekla zapraskání v křoví a jen se nám Jarek zasmál, Ami se toho lekl 2x tolik...). Bejbinka byla tentokrát zlatá a vcelku se zdála spokojená, jak si ťapkala - občas jsme se uvolnili a je fakt, že trochu spěchala domů.


Kdyby se nám dařilo takhle krok za krokem zvětšovat vzdálenosti a hlavně častěji, snad by se blýskalo na lepší časy.

(více)
06.10.2010 19:22:44 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Baboletní dny

a něco navíc

Několik zážitků, několik nálad v jednom povídání...


Před týdnem nás zase postihla milá návštěva - synova rodinka s dvěma malými raubíři Kubíkem a Nikýskem. Akorát nám přivezli piliny na podestýlku, tak se kluci se svými kolečky a lopatami vrhli do práce. Měli jsme z toho děsnou radost, zvlášť při vyklepávání pilin ze všeho jejich oblečení.


paseme


Samozřejmě, že se museli za práci odměnit a tou nejlepší odměnou je povození na konících. Tady na pastvině jsou oba spolehliví a nemuseli jsme se bát kluky na ně posadit a povozit je bez sedla. Kluci si i na ně lehli - dopředu, dozadu, to byla pohodička!


veselý tandem


Tento víkend jsme konečně zase celý byli s Jarkem pohromadě a mohli jsme se věnovat zvířátkům a tak i společně sobě. V sobotu jsme za krásného počasí vykoupali koníky a v neděli hafany. V neděli ráno mě čekal u stáje nový kůň - asi ho tu zapomněl Ferda Mravenec.


nový koník


Je neděle před sedmou ranní a takto to u nás teď vypadá každý den až do poledne. Tam někde se pasou koně :-)))


tam někde jsou koně


V takovém mlhavém dopoledni se mi nějak nechtělo být samotné doma, tak jsem se rozhodla doprovodit Jarka a Barču na cvičák do Kardašky a vzala jsem si s sebou toho největšího obránce. Jarek byl za celé léto na cvičáku asi jen 2x, tak potřebovali podpořit. Slovo dalo slovo a Zoráček prodělal svůj první cvičák.


kladina


Žádná překážka nám nedělala potíže, kam nevyběhl, tam byl donesen...


áčko


Jako dobře známý "pérák" kolmou překážku překonal zcela hravě, zvlášť když na druhém konci čekala nějaká ňaminka.


to je výška


Na základní poslušnosti se choval vzorně - krásně seděl a sledoval mě. Pravda s obraty to bylo horší - však to nikdy nedělal. Ale jinak hezky u nohy i běhal, štěkal na povel a dokonce si i lehl, i když pár cm nad tu hnusnou mokrou trávu...


dva vzorňáci


Jarek si s Barčou udělal poslušnost včetně aportíků a překážek a jelikož nebyli lidi, ujal se i figurování. Byl to po té pauze docela záhul - trochu se nám páníček orosil. Nakonec jsem na něho pustila zakousat i Barču.


páníček figuruje


Odpoledne jsme strávili na krásném sluničku každý po svém. Jarek sekal na louce jetel, co se nám tam hrozně namnožil a dusí ostatní trávu. Já tu a tam s něčím pomohla - dovezla vlek, uklidila bobíky, poseděla Amigovi na hřbetě a přesvědčila se, že i bez cajků zatáčí, ba dokonce zacouvá.


znavená Bara


Baruška po cvičáku relexovala v trávě,


Azi odpočívá


Azík usínal na lavičce. Dědouška - o Vánocích mu bude 8 let - začali bolet zadní nožičky, tak ho cpeme MSM a ještě jsme objednali Fast od Orlingu, aby se měl dobře.


dva v bazénu


Druhý stařeček, tedy vlastně stařenka Zuzanka má asi 3 týdny problém se zadní nožkou. Bodeť ne, když se páníčkovi připletla pod nohy a pěkně na ni došlápl. Měla natržený polštářek, stále si to vylizuje, běhala jen o třech, ale už se zase začíná na ní stavět. Jak je vidět, užívá si spolu s unaveným cvičencem v bazénu (vypuštěném...).


No a teď k dnešnímu dni, tj. pondělku. Když se zvledla mlha, vyjeli jsme asi kolem půl dvanácté na již týden plánovanou vyjížďku. Když jsem přijela natěšená z Bzence, prohlásila jsem, že bych tak ráda na vyjížďku a že to nejde. Jarek mě překvapil, že proč ne, že to na Amigovi zase zkusí. Jelikož jsou oba koníci na louce naprosto v pohodě a moc jim všechno jde, řekla jsem si proč ne a že tedy jo a moc jsem se těšila.


Mimochodem - foťak jsem zapomněla doma, haha, a z polí už se mi pro něj vracet nechtělo. Nakonec by stejně nic moc k focení nebylo, snad jen naše cákání v malém brodu mezi poli a pak na všech stranách nasr... obličeje. Proč? No proto! Smířila jsem se, no vlastně právě že vůbec nesmířila! s tím, že už budu doma jezdit jen na naší louce a žádné krásné vyjížďky se konat nebudou. Nevím, jak je to možné, no vím, ale já s tím nic neudělám - Jarek se snaží být klidný, chápu, že je to pro něj obtížné a nejde to. Proto je neklidný i Ami a lehoučce to přenese i na Bejbu. Za vesnici jsme došli pěšmo a tam nasedli. Docela jsme ťapkali a po překonání strašidelného orajícího traktoru jsme si i kousek zaklusali. Bohužel odbočení na další křovím obrostlou cestu se vše začalo kazit. Srnky vybíhali z křovisek atd. atd., tak jsme pro klid slezli. Došli jsme k brodu, nasedli a vycachtali se v blátivé vodě. Jakmile jsme otočili k domovu, začal obvyklý boj - spěchání směrem domů. Pro překonání otevřené louky jsme opět zvolili chůzi po vlastních. Pak jsem zase zkusila nasednout, ale kluci to nezvládali, tak zase dolů. Pak jsem ještě část polňačky nasedla jen já a Jarkovi jsem řekla, ať Amiho vede, že třeba bude klid. A byl! Ami neblbnul a tedy jsem si s Bejbkou zaklusala a byla vcelku hodná. Takže problém byl identifikován. Po silnici k domovu jsme už zase po svých došli v úplné pohodě.


Takže jsem po vytoužené "vyjížďce" dostala šílenou zlost na vše kolem včetně sebe a z toho i patřičnou depku. Zítra se ale chystám vylepšit si náladu - budu drandit na louce a pochvalovat si, jak jsme šikovní! :-))))


 

(více)
13.09.2010 20:03:26 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Vaškův kurz v Bzenci

aneb Informací není nikdy dost...

A je to tu po týdnu zase - další kurz - tentokrát můj první jezdecký, nejen čučící. Za to mohu pouze mnohokrát poděkovat mé další kamarádce, kterou jsem získala prostřednictvím návštěvní knihy na stránkách Bořánků. Je to Ivetka s manželem Kájou z Bzence, kteří mě, naprosto neznámé osůbce nabídli, že můžu k nim přijet na Bořánkův společný trénink v Bzenci a že mi půjčí Kájova koníka Charlieho. Jak krásné - Karel má Karla :-))) a mohu říct, že opravdu k sobě jednozančně patří. Ale popořádku.


Cesta na kurz začala v pátek na chalupě podobně získané kamarádky Petry, nedaleko od nás. Jarek mě tam dovezl. Odtud pochází první foto jejích čtyřech koťátek - to se nedalo nevyfotit. (K fotkám - jelikož si někteří stěžují, že dávám málo foto do článků, tak dnes to všem vynahradím! Ono jsme měli totiž Káju - našeho pomahače wranglera a dvorního fotografa.). Jelikož jeli mým směrem, nabídli mě s Petřiným přítelem svezení. S dobrou náladou v autě jsem na místo dorazila asi ve 20:30. Trochu jsme poplkali při štamperličce, tedy dvou, a šli se uložit na kutě, protože ráno se muselo brzy krmit a před začátkem kurzu v 9 hodin jsme chtěli ještě na chvíli na vyjížďku do lesa, abych si svého nového svěřence ošahala a on mě.


Petry koťata


V sobotu po snídani jsme koníky vyčistili, osedlali a vyrazili do krásného borového lesa s úžasným písčitým povrchem. Něco nádherného, zvlášť pro mne, které to tady v té blátivé jihočeské placce bez lesa tak strašně chybí! Charlík je úžasný koník, na kterém se cválalo naprosto v klidu (pro zasvěcené: hopity, hopity), ve westernovém sedle se také člověk cítí mnohem bezpečněji, zahozená otěž a slzy v mých očích. Prostě nádhera. Můj přiblblý výraz štěstí je na násldující fotce rozpoznatelný - je to po té vyjížďce , po příjezdu do akci pořádající stáje. Koníky jsme zaparkovali do boxů.


Charlík a já před pořádající stájí


Dali jsme si ještě teplý čajík a skvělou buchtu jedné ze členek stáje. Musím říct, že vše bylo skvěle zabezpečeno - super bufet, prostředí bezvadné. Po zaplacení jsme vyfásli žluté mašličky, které označovali účastníky kurzu. Měli jsme ještě čas, přestože bylo už po 9. hodině neboť Vašík předpokládal obvyklý začátek v 10 hodin. Přiřítil se a asi v těch 10 se začalo v kruhovce klasickým úvodem a vysvětlením proč a jak funguje myšlení koní. Jelikož se na kurzu vyskytli i naprostí začátečníci, trochu to zdržovalo, ale nakonec si alespoň člověk zopakuje co umí, zda to umí a rozumí tomu a opakování je přeci matka moudrosti...


v pozadí Bzenec


V pozadí Bzenec.


Po skvělém poledním guláši jsme se sešli na jízdárně - dobrá směska - organizátorka s krásnou arabkou, jeden shagya, asi 2 angličani (mimochodem zbarvení Adíska), nějaká ČT (celkem nás bylo, tuším, osm) + lektor Vašík na appaloose jménem Bucefalos. Nikdo mu však neřekne jinak než Bukíno či Bukvice.


žáci se sjíždějí


Celý kurz se více méně zabýval "mateřskou školkou" v sedle. Tzn. donekonečné a hlavně trpělivé vysvětlování obratů kolem předku a zadku, reakce koně na váhu jezdce, na jeho ruku, na jeho holeň, aplikace "her" ze země v sedle, různá cvičeníčka na rovných liniích (haha - kéž by byly rovné) a na kruhu (ze začátku spíš na soustavě šišojdů).


nácvik obratu kolem předku


Nácvik obratu kolem předku s blokování pohybu vpřed.


Postupně se zkušenějším i těm méně zkušeným dařilo pochopit všechny pobídky a jak dospět ke korektnímu provedení cviku (snad). Některým samozřejmě méně, některým více. Každý dle svých možností a stupně výcviku svého čtyřnohého svěřence.


Cody, Ivet, Charlie, Iva


Stálý úsměv na našich tvářích a zatím se to snad zamlouvalo i Codymu a Charliemu


Ono totiž vůbec není jednoduché, když víte, nebo si to myslíte, že víte, jak to má přesně vypadat a aplikovat to vše za pohybu koně v kroku natož v klusu a ještě u toho udržet např. kruh. To fakt za chvíli nevíte, která ruka je která a jestli jí zrovna cpete někam dolů nebo nahoru :-)))


padli jsem si do oka


V sedlech jsme v sobotu strávili (i s vyjížďkou) něco přes 4 hodiny, ale zatím jsme byli všichni moc spokojeni. Koníkům jsme občas ulevili a slezli jsme jim z hřbetů. No ono jsme to potřebovali i my :-))), ale humor nás neopouštěl.


frajer Cody


šťastná Ivetka se svým miláčkem Codym


Tady je důkaz, že "vyučování" probíhalo v naprosté pohodě... musela jsem trochu ulevit zádům. Koníky jsme odvedli domů (dům mých hostitelů je asi 400 m od jízdárny), nakrmili, vyčistili kopýtka, dali štapmperličky domácí becherovky a vyrazili zpět do stáje. Tam už hořel ohýnek, opekaly se buřty (ještě, že tam nebyl náš Amigo, protože by si ho taky někdo opekl), papkala se skvělá sekaná (výrobce Ivetka), dalo se nějaké vínko a přitom probíralo vše možné včetně "veselých příhod z natáčení". Každý měl co přidat a bylo to moc fajn.


pohoda při výcviku


Myslela jsem si, že tuto druhou noc se lépe vyspím, že už nebudu nervozní z toho, jak nám to půjde s Charlíkem a tak, že jsem unavená, že padnu a nebudu vědět o světě. Opak byl ale pravdou. Organismus byl nějak přesťavený či co, nebo byl v místnosti nějaký duch, tak mi to připadalo. Nakonec jsem nějak usnula s pocitem, že mám stále na zadku přiložené sedlo :-))


Ráno se stávalo asi v 5:30, šli jsme nakrmit, aby koníci mohli trávit a pak jsme se nasnídali. Po té jsem si chtěla vyfotit všechna Kocábovic zvířátka apod.


Lary a Scherry


Fenečky Lary a Scherry - obě děsně vítací a mazlící a Scherry snad i mluvící


Tygr a Simba


Noví členové rodiny - kocourci Tygr a Simba (nějak mi utekli ze záběru)


ustájení u Kocábů


Pohled z terasy domu na ustájení Codíska, Charlíka, Twist a Lazy (ta zrovna juká z malé boudičky vpravo)


březí minísek Lazy


Tříletá březí minihorse Lazy


odstavená miníska Twist


Přítulná, 14 dnů odstavená Twist


malé dámičky a já


O malinko větší než naši hafani (Jsou tu doma teprve týden - přivezli se až z Amsterodamu)


nácvik obratu kolem zadku


Nácvik obratu kolem zadku - Charlíkovi jsem musela sice ukazovat cestu více čitelnými pomůckami, ale byl fakt mooooc šikovný


Kurz v neděli začínal v 8 hodin. Před nástupem na jízdárnu jsem stačila zbouchat další kousek skvělé buchty paní Aničky. No a pak to zase přišlo - spousta informací, hodně procvičování, trochu ztížené úkoly od Vašíka, abychom se prý nenudili. v 11 se mi už lepil jazyk na patro a nejen mě. Paní Anička s manželem na jízdárnu donesli čaj, minerálky a zase buchty - mňam - ani jsme neslízali z koní a občerstvovalo se za chodu. Z důvodu celkové únavy materiálu jsme končili před 12 hodinou. Koníci byli taky rádi, že mohli jít odfrknout do boxů a vrhli se na seno. My jsme se vrhli na opět velice chutnou krmi - ražniči s bramborem, opečená cibulka, rajčatový salát, kávička, bábovka - prostě nemohlo se nic vytknout.


Ivet s Codym to moc sluší


Ivetce to s Codym moc sluší i když je už vidět únava materiálu


Po přestávce jsme ve 14 hodin seděli zase v sedlech. Dolaďovali se různé věci, co kdo měl za problém se svým koníkem (nebo spíš koník se svým člověkem), hodně jsme procvičovali uvolnění koně, nalézt tzv. měkký pocit, couvání apod.


otlačená pr...


Toto není cvik, to je "uvolnění" mé otlačené zádě s následným uvolněním olizujícího se koně :-))) (už vím, proč cowboyové mají takovou podivnou chůzi)


výkladem zaujatí studenti


Stále soutředěné výrazy studentek


rozverný pedagog Václav


Rozverný Vašík nás zrovna připravuje na jednu z jezdeckých poťouchlostí, jak s oblibou říká


Na konci nám vysvětlil jednu "hru" na telátka. Jezdilo se ve dvojicích rovnoběžně (tedy, když se to dařilo). Vždy jeden jezdec vymýšlel, co se zrovna bude dít ( pohyb vpřed, couvání, obrat...) a druhý ho musel následovat, jakoby byl obrazem v zrcadle. No byla to prča. Ono se takto učí cuttingoví koníci odchytávat telátka - aby byli schopni samostatně reagovat na pohyb od stáda odděleného telátka a nepustit ho zpět. Velice zajímavé, když se to koník naučí, cowboy už ho nemusí vodit a má čas na spoustu jiných záležitostí - lasování a tak.


odpočinek


Ořové už potřebovali oddych


zmožený rancher


a nejen oni...


zmožený cowboy


další hotová studentka


Otlačené zadky, bolavé kyčle a kolena se řešily různým způsobem


síly došly


Ne, nespíme, jen přemýšlíme


kdo mi vzal kšiltovku


... sranda ale musí být, ne?


dva v pohodě


Dva v pohodě na konci kurzíku


a máme to za sebou a jde se dom


A máme to za sebou, jde se, kluci, domů.


Někteří nezmarové ještě něco dořešovali s Vašíkem, my jsme se ale někdy po 16. hodině vydali k domovské stáji. Koňoušové toho měli plné kecky a my taky. Doma jsme sedli na terasu (samozřejmě po té, co jsme se postarali o miláčky) a dali si opět tu ňamkovou Ivetinu sekanou. Pochvalovali jsme si, jak nám vyšlo počasí (jen v sobotu sprchlo asi 5 minut, jinak byl sice vítr, ale v neděli to místy bylo i na tričko) a vůbec, jak jsme si to užili, jaké máme pěkné zažitky, fotky a vůbec. Někdy před půl šestou mě volal Vašík, že vyjíždí ze stájí, tak jsem si šla stoupnout k silnici před dům. Rozloučila jsem se s Ivet a Kájou, nalodila se k Vašíkovi a "uháněli" jsme (jak se dá uhánět s koněm za zády...) přes brněnskou dálnici do Jižních Čech. Bukvice byl cestou klidný, jen u pumpy chtěl "vystupovat". Jakmile jsme se ale zase rozjeli, asi zase usnul. S unaveným řidičem Vašíkem jsme k domovu přijeli po půl deváté. Jarek mne u Hradce vyzvedl. Po příjezdu domů jsem musela hned ukázat fotky, kterých Kája nadělal 120! (téměř všechny najdete zde http://rancproradost.rajce.idnes.cz/ a pokud kliknete na náš odkaz na Ranč pro radost je tam Ivetky článek o tomto překrásném víkendu)


Závěrem chci říct, že je mi moc líto, že jsem kurz nemohla absolvovat s Bejbkou a Jarek třeba i s Amigem, ale tolik penízek na dopravu koní stále nemáme. Přesto mě těch asi 10 hodin v sedle dalo strašně moc, moc jsem si to užila. Díky tedy všem, kteří mi to umožnili!!!


Jedna z Vašíkových hlášek: "Na to vám dávám 1 den, no maximálně 2 a jestli vám to pak nepůjde tak si dejte semhle (na hlavu) a semhle (na kolena) klacích a (následovala významná pomlka/předpokládali jsme nějakou jezdeckou pomůcku...) a bude z vás jelito!" :-))))))

(více)
30.08.2010 15:40:37 | 3 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Dnešní momentky...

Co jsme dnes dělali se zvířátky? Dost podstatnou věc jsme provedli s rybičkami. Už asi 2 měsíce se nám z neznámého důvodu hrozně rozmnožili řasy a ani denní výměna poloviny vody nepomáhala. Věděli jsme, že budeme muset provést radikální úpravu - kompletní výměnu letitého písku a dokonalé vyčištění celého akvárka včetně šutrů a kořenů. Nějak ale nebyli lidi... až dnes. Výsledek je ale krásný! Nevím ale, jestli rybičky ten šok z toho, že oni vidí nás a my vidíme je, že už není vše zelené, přežijí :-))).


rybky v novém


Dále, jelikož očekáváme zase nějaký déšť a tráva bují  a bují, muselo se posekat před statkem a pomoci i na pastvině - Adísek chybí i na to spásání. Přemnožil se tam bílý jetel a koníci ho nějak nemusí a dusí to normální trávu. Zajímavé je, že když se jetel poseká - tak se ti lotři do něho vesele pustí. Přikládám foto našeho "Mc Drive Horse Fast Foodu" - tak mi to totiž připadalo (no a pak nemají být tlustí!). Co se naházelo na vlek, zase skvěle vyhazovali ven a když jsme odjížděli z louky, nejdříve za námi běželi a ještě uždibovali a pak se naštvali a s vyhazování odcválali pryč.


Horse Fast Food 1


I nezralý rakytník z ořezaných větví chutnal - přece je to samý vitamín.


Horse Fast Food 2

(více)
26.08.2010 18:56:22 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Kurz s Martinem Blackem

logo Patriot


„Jeden z největších amerických horsemanů poprvé v Česku na kurzu.“, tak znělo sdělení na Bořánkovic stránkách k významnému výcvikovému srpnovému víkendu. Měla jsem to štěstí, že domácí kasička to dovolila a že jsem se mohla zúčastnit, i když jen jako divák. Náplň programu zněla velice slibně a bylo to to, co zajímá asi každého „z naší branže“:


·         Obsedání mladých koní - vysvětlení filosofie a praktická ukázka práce ze země při obsedání koní, první nasednutí, principy a postupy při první práci ze sedla


·         Základní jezdecký horsemanship - základní filosofie jezdeckého tréninku, rovnováha a sed, pomůcky, základní jezdecké manévry, řešení konkrétních problémů


Vašek kameramanem


Do Plástovic u Českých Budějovic na ranč Patriot jsem vyrazila dne 21. a 22.8.2010 spolu s kamarádkou Petrou. Do perfektní haly jsme se dostali na 9. hodinu. Po doladění zvukotechniky atd. (celý program bylo povoleno natáčet na jednu oficiální kameru obsluhovanou P. Dobešem, popř. Vaškem Bořánkem – snad se podaří tento záznam vydat na DVD!) byl program zahájen něco málo před půl desátou. Barunka Bořánková, která po celou dobu fungovala jako skvělá tlumočnice, představila Martina Blacka – charismatického sympaťáka na první pohled, který vyzařoval naprostý klid a pohodu. Již na tomto místě musím uvést jeho slova, která jsem si vypůjčila z Bořánkovic stránek:


 „Ať má práce funguje nebo ne, musí být nějaký důvod proč tomu tak je.“  Nejdůležitější je pochopit a rozpoznat důvody, proč a jak kůň reagoval, bez ohledu na to zda pozitivně nebo negativně. Až budeme schopní přesně identifikovat problém a příčinu, budeme  moci zabránit problému dříve než vznikl. Nehledejte řešení, ale příčinu. Snadná řešení přinášejí slávu a zisk takzvaným trenérům. Je to však kůň , který zaplatí daň. Pokud neodstraníte příčinu, problém setrvá. Koňská paměť je neuvěřitelná a skládá se z dobrých i špatných dojmů v minulosti. Své rozhodování kůň zakládá na přítomné situaci, pudu sebezáchovy a na minulých zkušenostech. Jinými slovy, kůň sleduje situaci, získává z ní dojem a dělá rozhodnutí na základě minulých zkušeností. Oproti člověku, který zvažuje a experimentuje s různými možnostmi a vyhledává výzvy a rizika.“


V tomto duchu se celou dobu nejen choval, ale samozřejmě podával vysvětlení, proč a jak a v jeho podání se vše zdálo tak jednoduché, naprosto přirozené. Bodejť ne! Vždyť tento muž ve svém životě obsedl asi 10 tisíc koní!!!


zvykání na podbřišník


K obsednutí měl připravené 3 kobylky, které měly každá samozřejmě naprosto jinou náturu (ač dvě z nich, 2leté appy z chovu pořádajících Bořánků, měly stejného tatínka TT Mighty Juniora Ester Weberové – jedna byla z maminky Jahody – Pažitka a druhá z maminky Jitřenky – Bazalka.) Všechny 3 však vyrůstaly pouze na pastvinách a měly zkušenosti jen se základními věcmi – podání nějakého krmení, občasné! vedení na vodítku a vystrouhání kopýtek.


poprvé něco na hřbetě


 


první pohyb se sedlem


poprvé člověk na hřbetě


Pažitka byla zřejmě méně důvěřivá, s menším sebevědomím (alespoň dle mne) a proto byla více vyklepaná a trvalo malinko déle, než si vše ujasnila. Zjistila jsem (podle časů na fotografiích), že od prvního kontaktu s Martinem k jeho nasednutí a provedení prvních cvičeníček již ze sedla uběhlo pouze 65 minut!!! bez jakéhokoliv odporu k sedlu, k jezdci... U Bazalky čas k prvnímu osedlání – 30 minut!!! Z časových důvodu k pokročení v programu se její první nasednutí jezdcem odložilo na neděli.


jezdecká část kurzu


Po té  došlo na ty šťastnější (myslím, že 7 jezdců), kteří tu měli své koníky a mohli si vše vyzkoušet pod vedením toho nejzkušenějšího. Velký přínos to mělo i pro nás čumily, kteří akorát tak mohli kritizovat, jak by to udělali oni líp a tak. Vždyť to určitě znáte. Samozřejmě vše v dobrém a že jsme si odvahy a výkonů aktérů na kolbišti velice vážili. Nejen na ně, ale tedy i na nás se začali hrnout staronové či naprosto nové informace zásadního významu jako např.: jak „vychytat“ správnou polohu rukou, kam patří váha našeho těla při jednotlivých manévrech, abychom ten manévr koníkovi vůbec umožnili vykonat bez potíží, která ruka je levá (někdo už měl levé obě...), která pravá, kde se nachází naše rameno, kde rameno koně, co se při tom všem děje, jak toho dosáhnout, a to správné načasování – jak je neskutečně důležité, jak je složité a přitom jednoduché a logické dosáhnout bezproblémového couvání a jiných pohybů, co holeně, rozdělení cvičení do malých úspěšných a přesných krůčků atd. atd. atd. Nejhorší snad bylo ne dorozumět se s koněm, ale dorozumět se s lidmi. Jakmile pochopil jezdec, co se vlastně po něm chce, co má kam přiložit, kde co povolit, pro koníka už to byla brnkačka.


Druhý den se pokročilo ve výcviku Pažitky a Bazalky a byla obsednutá 3. kobylka (také dvouletá, ale jména atd. neznám). Tato vyvolávala úžas zcela u všech. Naprosto pohodová, kterou absolutně nic nerozhodilo a reagovala prostě neuvěřitelně. Mladému hošíkovi, jejímu majitelovi, jsme ze srdce všichni záviděli. Tato kobča byla obsednuta včetně „zasetí semínek“ všech základních jezdeckých záležitostí (pohyb vpřed, vzad, pohyby stranové a všechny přechody mezi tím) do 30 minut!


první nasednutí


Oba dny vždy na konci probíhal blok otázek a odpovědí, kde se řešili obecné i specifické problémy.


diskuse


Pravda, za ty dva dny jsme prošli „jen“ mateřskou školkou na zemi a v sedle, ale pro, troufnu si říct všechny účastníky, to byl kus univerzity. Vše bylo protkáno obrovským pochopením pro ty naše čtyřnohé miláčky, snad jsme se naučili vnímat, jak jemní a citliví koně jsou a co nás čeká práce. Ne na koních, ale na nás samotných, protože my se máme od nich co učit.


Závěrem si dovolím i na tomto místě poděkovat především organizátorům toho všeho, což jsou manželé Bořánkovi (+ jejich nejbližší kamarádi, popř. sponzoři). Bez nich by se k nám Martin nikdy nedostal. Pokud by byl zájem, zde je kontakt ještě na Martinovy stránky


http://www.martinblack.net/  .


podpis MB na obalu jeho DVD 


Neodpustím si ještě malou poznámku: Mě čeká hrůzná práce nejen na sobě samé, ale ve spolupráci s Bejbou a Amigem musíme vše vysvětlit Jarkovi a to bude makačka. :-)))) Nechť manžel promine. Budu mít však ještě jednoho skvělého pomocníka – DVD Martin Blacka s jeho podpisem :-) !

(více)
22.08.2010 22:02:35 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Opět smutná zpráva

Chetty odešel za Adularem

Dnes mi na mail dorazila tato smutná zpráva:


Ahojte,


včera v pondělí 9.8. v půl druhé, byl Chetty uspán.


Přišlo na něj stáří a jeho stav se razantně zhoršil, ještě před měsícem byl tlusťoučkej a nic ho nebolelo, náhle rychle zhubnul a od čtvrtka minulého týdne se k tomu přidal problém se zadníma nohama, že mu dělalo problém dojít z pastvy domů, snažili jsme se do něj rvát vitamíny + MSM, ale nepomáhalo to. Musel se oddělit od stáda, což pro něj nebylo vůbec lehké. Jak víte, byl to srdsař, nechtěl si připustit, že na to už nemá. Ač ho nohy musely bolet a chodil s nima do boku, stejně když viděl kobyly snažil se rozběhnout....


Nedalo se ho v tomhle stavu nechat, slíbila jsem mu to a za podpory Petry (majitelky stáje) jsem se rozhodla k tomu, čeho jsem se nejvíc bála... Byl statečný do poslední chvíle, statečnější než já. Budiž mu země lehká, teď je mu dobře a řádí s Adou, někde tam nahoře. Ať je to kdekoliv.....


Zavzpomínejte na něj, na koně, který nás toho tolik naučil a nikdy se nevzdal!


Pošlete tuto smutnou zprávu dál


Lenka


__________________________________________


vzpomínkové foto - Chetty 


Foto použité z webových stránech farmy Hunčice u Plzně, kde byl poslední 3,5 roku ustájen na dožití v partě jiných koníků.


Jelikož přesně chápu, jak se Lenka, majitelka Chettyho, cítí a protože dědouška Cheťáčka stále považuji i za našeho koníka, musím tuto smutnou záležitost prezentovat i zde. Musíme být v tomto ohledu stateční a brát to opravdu tak, že ho už nic nebolí a prohání se na nekonečných, krásně zelených pastvinách i se svým velkým o 10 let mladším kámošem Adíkem.


Ano, dědouškovi bylo 31 let! Dožil se úctyhodného věku. Dovolím si tvrdit, že k tomuto přispěla dobrá péče, které se mu v jeho důchodovém věku dostalo a ke které jsme velkou měrou přispěli i v naší bývalé stáji U tří borovic v Kamenném Újezdu u Rokycan.


Tímto, milý Cheťáčku,  přijmi poslední dík a pomyslné poslední pohlazení od nás všech, kteří jsme se o Tebe kdy s láskou starali a které jsi naučil opravdu spoustu věcí. Budeš nám chybět a v našich vzpomínkách a troufnu si říci, že i v srdcích, zůstaneš navždy!

(více)
10.08.2010 13:49:41 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Další z řady kurzů

Jelikož jsem před časem usoudila, že mám horsemanshipovský informační absťák, rozhodla jsem se to napravit. Mé rozhodnutí bylo podpořeno i tím, že se Jarda dostal ve svém ježdění trochu dál a potřeboval některé věci fakt vidět a vyložit od profíka a to od takového jako je Vašík Bořánků. Neváhala jsem tedy ani minutu, když mě přes mail oslovila jedna paní, která asi před 2 lety hledala ustájení pro svoji problémovou kobylku mj. i u nás. Martina, tak se ta paní - dnes již další z řady koňařských kamarádek - jmenuje, bydlí dokonce asi 5 km od nás, a to v Žíšově. Domluvili jsme se a přihlásili se i s Jardou na kurz horsemanshipu III. Já jsem na něj jela již potřetí (proto jsem s sebou ani nevzala foťák), ale z předešlých zkušeností vím, že vždy! mi něco jiného "docvakne", to, co jsem posledně nevnímala buď z přehršle informací nebo z nedostatečně znalosti souvisejících věcí. Proto plně chápu, že Jarda, který ještě jako naprostý nejezdec tenkrát u nás u Rokycan absolvující I. a II. právě s Vaškem, měl již ke konci této III. na Ranči 28 hlavu jak pátrací balon. To ale trochu předbíhám děj.


V sobotu 11.7. v 9:00 jsme u žíšovské hospody naložili Martinu. Po příjezdu do Oldřiše jsme si k jízdárně odnesli deku a slunečník, neb bylo zase asi hrůzných 35 stupňů! Udělali jsme dobře, jinak bychom asi nepřežili. (Nechápu Vaška, jak to tam vydržel v riflích, košili a kšiltovce skoro celý den - koníky měl dopoledne a odpoledne jiného!). Pak jsme se vrátili na dvůr, abychom splnili povinnost zaplacení kurzovného. Při té příležitosti jsme si prohlídli i novou knihu, která pojednávala o zážitcích z cesty za horsemany USA. Jistě by byla zábavná, ale ušetřené penízky raději věnuji na nové DVD Martina Blacka s překladem Barušky Bořánkové o fylozofii obsedání koní a navazujích záležitostech.


V 10 hodin vyrazili Vašek a jeho oblíbenec valášek appa do jízdárny. To, co nám vše ukazovali jak spolu, tak odpoledne s mladou kobylkou ze států (nádherná tuším quoterka blískající se ryzka) nemá smysl popisovat. Jen bych chtěla říct, že se Vašek strašně změnil - k lepšímu! Byl to zase takový "klučina" jako před pár lety tam u nás v Kameňáku na naší pronajaté louce. Zdálo se mi totiž, a nejen mě, že měl pak a ještě před rokem takové trochu více arogantní vystupování a nechtělo se mu znovu vše tolik vysvětlovat. Teď je to zase on. Skvělý, více pohodový, polopatičtěji vysvětlující (pro nás blbce), jež v sobě opět našel tolik v této branži potřebnou pokoru. Jeho a Barušky studijní pobyty ve státech mu evidentně svědčí. Škoda ale, že tím pádem má míň času na nás tady. O to však kvalitněji.


Proto jsem se i já, jezdecký neználek, osmělila vznést před celým fórem několik dotazů. Dokonce i Jarek se ptal. Byli jsme asi jedni z pár nejaktivnějších diváků. Škoda, že dovézt koně tam by mne stálo o 2 tisíce více. Proto jen "diváci". Ach jo. Ten strom penízovník stále neroste a neroste...


Můj záměr v účelu zúčastnění se na tom kurzu byl však splněn. Ne že bych chtěla, aby se můj manžel vznášel někde v oblacích a ulítl mi (tím mám na mysli tu balónovitou hlavu). Právě naopak. Jarek nad tím neustále přemýšlí. Já např. vařím a on přijde a začne se z ničeho nic ptát a ujišťovat, jak že je to s tou pomůckou rukou a holení, co následuje a tak. Moc ráda jsem slyšela od Vaška spoustu známých slov a utvrdila jsem se o tom, že Jardovi nekecám, když ho něco učím a pokouším se mu to vysvětli. Také jsem ale zjistila, že spousta věcí sklouzne trochu někam jinam a člověk si ani neuvědomuje, jaké dělá kraviny - chyby. Pak nám mají ti koníčkové rozumět, co po nich chceme. Oni se třeba snaží a nakonec to jde, ale ono je k tomu mnohem jednodušší cesta a to je právě to "docvaknutí" určitých záležitostí a poťouchlostí jak Vašek s oblibou říká. Je důležité pořadí pomůcek, které se snažíme při ježdění dávat - při provádění obratů, zastavování, couvání. Špatným pořadím či horším provedením se pak stáváme nečitelnými a vůbec se nedivím, že je někdy Bejbka či Amoš ztracení. Dovezli jsme si pár cvičeníček k odstranění chyb, které jsme napáchali a ještě páchat budem. Ale - z chyb se člověk učí, stejně tak jako to zvířátko.

(více)
13.07.2010 17:07:54 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Procházka do rybníku

Abych udělala radost některým pravidelným čtenářům našeho blogu, kteří jsou celí smutní, když dlouho nepíšu... (hlavně asi mojí ségře :-))) )


Chtěla jsem napsat: Dnes jsem měla neděli, jak má být!". Ale pak jsem si uvědomila, že je pátek. To mám z toho, že jsem byla na pracovní cestě přes 2 noci v zahraničí a to se mi to pak zamíchá a nevím, která bije, co je za den. Takže musím napsat: "Máme hezký pátek!".


Včera večer se Jarda rozhodl, že bude zase nějaký výcvik v "krasojízdě". Z důvodu hiců jsme vstávali o něco dříve a v 7 hodin už jsme nesli sedla ze žrádelny (tak říkáme naší sedlovně, protože je tam i papání pro zvířátka). Koníky jsme před tím přepucovali a řádně nastříkali repelentem. Jarek si "opracoval" Amiga v kruhovce a vyrazili sami na jízdárnu s úkolem se rozchodit a chodit pěkně rovně, žádné kličky atd. Ami byl dnes velice ochotný, tak jsem jen z dálky (jak jsem si já opracovávala Bejbku v kruhovce) koukala, jak jim to dnes docela jde. S Baby jsme pak za nimi vyrazili, otevřeli jsme výběh a hurá ven. Kupodivu se ani moc nedivili, že tam máme kousek nové asfaltky. Dobře se jim klapalo. Cestou k rybníku jsme tu a tam zaklusali, Ami se pořád za námi někde coural a moc se mu nechtělo. Dorazili jsme k poli porostlému pěkně zelenou pšenicí. Asi tam někde byl tygr, protože jsem musela z Baby slézt a zavést jí do toho obilí. Pak jsem zase nasedla a jeli jsme dál. Jarda měl problém se žroutem čehokoliv, tedy s Amim. Musel mu neustále důrazně vysvětlovat, že teď se papkat nebude. Po Jardovo rychlejším průjezdu lesíčkem jsme byli na hrázi. To zase poslouchali, co to je - někde pod hrází cosi bagrovali. Kupodivu je to ale brzo nechalo klidnými a Baby zjistila, že jde do vody a tak hurá... zaplula tam a začala její oblíbená stříkací činnost. Ami chvíli koukal a pak začal po svém. Bejbka hrabe předníma nohama, Ami si vehementně proplachoval čumu - sem tam energicky házel potopeným čumákem a úplně se u toho smál. Nakonec také trochu hrabal nožkama. Ta naše kachna měla obravskou radost a my "taky". Mé boty se plnily vodou, kalhoty postupně sály tu nazelenalou tekutinu, která se propracovávala až na tričko a chvílemi i na klobouk. Jarek dostal také několik dobrých zásahů, takže konečně zažil spršku od Bejbinky, které si vždy všichni "užívali" ještě v řece v Kameňáku. Bylo to fajn. Bejba se nemohla nabažit, ani když už se Ami pásl na břehu.


Cestou domů byli pěkně v pohodičce, uvolnění a to byl účel. Zavzpomínali jsme i na Adíska. Určitě by se mu to líbilo, hlavně ta pšenice! On jí má ale jistě dostatek tam nahoře a je mu také fajn!


Fotografie pouze dokládá, co Bejbinka natropila - sušíme... :-)))


sušíme

(více)
02.07.2010 12:01:54 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jardův trénink

Místy se, kupodivu, i počasí umoudří. Proto jsem se rozhodla ve čtvrtek posekat naši ohraženou improvizovanou jízdárnu na louce, v místě pidisvahu, kde se už nedrží voda. Jelikož se Jarda sám hlásil o výcvik, měla jsem z toho radost. Zvlášťpo předchozím ježdění (někdy před týdnem), kdy jsem si chtěla zahrát na profi učitele a vylezla jsem si i já na Baby a chtěla učit z ní. Což o to, v Bejbulce problém vůbec nebyl, ta si klidně uživala pauzičku uprostřed jízdárny, ale já jsem Jarkovi nedokázala z jejího hřbetu dostatečně vysvětlovat, co je potřeba. Snažila se, snažila, ale nezvládla. Proto jsem v pátek zvolila klasiku - já na zemi, Jarda na Amigovi. Jelikož jsem příliš nedozorovala jejich přípravu ze země, podle toho to vypadalo i v sedle. Ami si vesměs chodil svoje oblíbené klikyháky a ještě ke všemu se rozklusal, kdy chtěl, zlobil a nestálo to za nic. Možná mu přidalo i to, že Bejbu měl sice na dohlad, ale dáááleko na druhé straně louky a tak se pořád chtěl za ní řítit. Je fakt, že když jsem na něho sedla já, že byl lepší, protože je se mnou jistější a já zkušenější jezdec. V tomto porovnání s Jarkem si to mohu dovolit říct. Jinak nic moc... Taky to naše blbé bezkostrové sedlo - je to o ničem, furt se někam kroutí, člověk si v něm připadá sice jako v křesle, ale v takovém vachrlatém, nebezpečném.


Dnes jsem šla na výcvik s přesným plánem. Jarda si POŘÁDNĚ Amiga opracuje v kruhovce, tam si na něho sedne, provedou pár cvičeníček a pak se teprve půjde na jízdárnu. Po počátečním vlažném přístupu páníčka a tedy i vlažném výkonu koníčka, jsem jim ukázala jak na to a ono to přeci jen šlo.


na louce v kroku


Na louce to bylo úplně něco jiného než včera. Je pravda, že jsem si na Ámoše sedla nejdříve já, rozchodila jsem ho, ukázala pár cvičení, ale stejně. Chce se to jen soustředit, být v pohodě a dělat to, co se dělá ze země, tak dělat ze sedla. Pak je to pro koníka čitelné a nemá s tím problém. Jojo, chtělo by to častěji, ale kde vzít tolik času, skloubit to vše dohromady se zaměstnáním, prací všude okolo a taky občas někdy jen tak s flákáním. Toho je totiž taky zapotřebí, zvláště když už fakt nejmladší nejsme!


na louce v klusu


Ami je stejně takový, ve většině případů, pohodář. Nějak se s Jardou netrefili na kroužek kolem tyče a najeli přímo k ní. To je zajímavé, to mu někdy nevadí, kam ho Jarda vede a jde tam jak buldozér. Možná schválně. Je to cirkusák. Takhle tam tu nohu měl položenou na pneu dokud jsem nevytáhla foťák a neřekla, že už téhle pauzy bylo dost :-)))))


cirkusák

(více)
19.06.2010 14:11:59 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Píďa má svého koně!

Terezka si splnila náš sen...

8. června nám přišel mail od Terezky s krásným oznámením - představila nám jejich nového člena rodiny. Je to roček frísáček jménem Falco. Přivezla si ho z českého centra těchto mercedesů mezi koňmi, a to z Pecínova. Nám se s Verčou taky vždy strašně líbil, ale kde nic není, ani smrt nebere (myslím tím naši peněženku...), takže tento náš sen si splnila Píďa.


Falco s Terkou ještě v Pecínově.


Vlastně už Terezka, přeci jen nám naše jezdecká odchovankyně a velká malá kamarádka koní i nás kapánek vyrostla. Bývala totiž nejmladší a nejmenší členkou naší bývalé stáje U tří borovic v Kameňáku. Svého pohodového koníčka si přivezla do upraveného ustájení k našim kamarádům bezva lidičkámdo Rakové u Rokycan k Nikolovi a Aničce Olšovských. K nim před časem totiž Terka začala docházet ke koním a tak se to stalo. Má svého koně, to je paráda! Bydlí tam se dvěma krásnými lipicánkami Galantou a její dvouletou dcerou (jméno si nevzpomenu).


Galanta s dcerou


Terezka byla i účastnicí našich prvních kurzů horsemanshipu, když Vašík Bořánků byl přímo u nás v Kamenném Újezdu u Rokycan. Když jsme se odstěhovali, byla docela zoufalá, chodila k jedné paní na koníky, sice se dostala hodně k ježdění, dokonce i jela jako liška někdy vloni na tamní Hubertce, ale nebyla spokojena s partou, s celkovou atmosférou kolem ježdění a koní vůbec. Proto nás tu každé prázdniny na pár dnů navštívila, nejvíce loni a opakovala a učila se nové věci v práci ze země i ze sedla. Je velice vnímavá, citlivá a s koníky jí to jde. Proto jí a Falcovi přejeme krásný a pohodový život v novém koňském domově.


Falco se svou novou paničkou

(více)
19.06.2010 13:46:12 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Do boje s havětí

... a co jiná zvířátka?

Baby v masce


Protože ty naše soukromé rybníčky, jen trochu vyschnou, přes noc zase doprší a je to v čoudu, prostě z těch louží je krásná líhěň pro komáry, museli jsme se rozhodnout zase pro nějakou drobnější investici. Máme tu kousek v Lomnici nad Lužnicí jezdecké potřeby se šikovnou mladou paní, která jezdí do terénu, takže si můžeme věci na koníky vyzkoušet přímo na pastvině. Ve čtvrtek se tu stavila s mnou požadovanými maskami na oči a uši proti komárům a mouchám. Masky velikosti COB seděli oběma našim ořům, jsou na široký suchý zip, který snad ani Amigo nerozepne a okraje pošité flísem proti odření srsti. Máme tedy nové části vybavení. Koňošové jsou spokojení, nemusí mlátit hlavam "o zem" , aby ty potvory odehnali. A docela jim to sluší, i když sousedka říkala, že se jich lekla, když je uviděla.


Ami v masce


A co dělají jiná zvířátka? Ve stáji se nám zjara uhnízdili naši stáli hosté - jiřičky. Jejich 5 potomků (ten pátý je schovaný vzadu) je teď taklhle pěkně vypasených - to ta nadúroda hmyzu - a jsou těsně pře vylítnutím z hnízda.


ptáčátka


No a pesani se mají jako obvykle dobře, staří (to jako Azi a Zuza) pořád někde polehávají a mladí se rvou, škádlí či jinak vybijí svou energii. Jako např. náš kamzík z rovin slečna Bára... Jen jsme vyskládali trochu nařezaných polínek - to až se zima zeptá... - už tam musela být i s míčem!


kamzík Bára

(více)
19.06.2010 13:14:12 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Náhrobní kámen

(info mimo článek: Do článku První Amigovy boty - doplněny 2 fotky)

Adískův náhrobní kámen


Pozítří by měl Adík 21. narozeniny. Stále si vyčítám, že mojí vinou se jich nedožil, stále mám při pomyšlení na něj oči plné slz! Na druhou stranu musím sobecky přiznat, že máme jednodušší starosti kolem koní...


Stále nám ale chybí a vzpomínáme na něho. Jsem ráda, že  jsme konečně dnes nainstalovali pod naši starou hrušeň pamětní plaketku, kterou nám v místní keramické dílně minulý týden dokončili. Stejně jako plaketu vedle odpočívající Fanynky. Měla jsem již na místě připravený mnohem větší a celý bílý kámen, bohužel to byl křemen a ten se nepodařilo vyvrtat, proto tento menší, ale také alespoň trochu šimlový...


Fany i Adík nám chybí!


Stýská se nám po vás obou a máme vás navždy zapsané v našich srdcích!!!

(více)
31.05.2010 20:02:14 | 4 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Veronika hlídala

Rozhodli jsme se, že si asi po 4 letech uděláme dovolenou. Takovou dlouhou, třídenní! Jak člověkové s domácími mazlíčky mohou jinak, že?! Nebýt však ochoty naší Verči, která si vzala dovolenou, aby nám ty naše čvernožce pohlídala, nejeli jsme zase nikam. Cesta do rakouské oblasti Solných jezer (u nás bychom řekli do Nízkých Alp) byla naplánována na pátek 21.5. až neděli 23.5.2010. Ve čtvrtek v 17 hodin dorazila naše dcera vlakem. Po příjezdu se přivítala se všemi zvířátky. Nejvíc nadšeně ji vítal Zorro, který skoro radostí učůrával. Jelikož Nika očekávala na sobotu a neděli návštěvu, která se chtěla svézt na koni, musela jsem jí ukázat, jak sedlat Amiga jeho bezkostrovým sedlem.


Verča si tedy zopakovala základy práce ze země, obě oči s Amim. Nejdřív měl plno keců, odmlouval, ale nakonec ji jako současnou šéfku přijal. Po osedlání jsem se nesměla zeptala, zda si na něho sedne, abychom viděli reakce. Tak prý jo, ale jen sedne. Když už na něm seděla, povídám: „Tak si ho pobídni, alespoň do kroku.“ No a Ami fungoval, chvilku se přetahovali, kdo že bude určovat směr pohybu, ale pak bylo vše OK. Když Verča zjistila, na jakou pidi pobídku zastavuje a pidipidi pobídku couvá, odvážila se i do klusu a zjistila, že je pohodlný a je to pohoda. Bohužel mě nanapadlo vzít s sebou foťák, bééé!


My jsme v pátek v 7 ráno vyjížděli směr Linz. Nika si během dne zopákla práci ze země jak s Amim tak s Baby. Samozřejmě se postarala o vše kolem zvířat a musím konstatovat, že po všechny dny perfektně a bez problémů. Myslím, tedy vím, že si to tu pěkně užívala a zavzpomínala na doby minulé, které jí asi taky trochu chybí.


parádní panorama 


Zatím, co jsme se, ne sice za ideálního počasí, ale alespoň tak, kochali krásami Salzburgu a především pak horských štítů, velkých jezer, klasických rakouských horských chalup a výborným jídlem, doma vše probíhalo v pohodě.


s Natalkou


Verči kolegyně s dcerou se na Amigovi povozili. Natálka asi 5 koleček a její mamka jen 2.


s Lenkou


Ne že by nechtěla víc, ale Verča musela Amiho poněkud vychovat, neb jí při vodění štípnul do ruky. Proto musela Lenka rychle dolů a došlo k vysvětlování, kdo že je tu pánem. Ami to pochopil!


Nelze nezmínit náš nedělní výstup na Schafberg 1762 m n.m. z městečka St. Wolfgang 578 m n.m. Dle chabého rakouského značení turistických cest nás čekala cesta na 3,5 hodiny. My ji nakonec zvládli za 4. To jde, ne? Kousek nad městečkem se nám otevřel pohled na nádhernou louku s usedlostí zcela jistě s koníky. Tam by se nám tedy taky líbilo!


pro nás jak stvořené


Asi po víc jak hodině výšlapu po lesní cestě, tato skončila a další značení bylo lesním krpálem přes šutry, zurčící prameny, klouzavé listí a dřevo po většinu času pěkně po čtyřech. Jak jsem zmínila, značení téměř žádné. Drželi jsme se směru „nahoru“ a jedna srnka nás dovedla k jezírku Monichsee, které bylo na rozcestí před vrcholem. To jsme se ještě domnívali, že ten štít, co jsme viděli zdola, nějak obejdeme. Ale ono ne! „Turistická“ cesta nás zavedla právě pod něj a museli jsme absolvovat trasu ve skalní stěně, jak přihodně zvané Watterloch.


stěna Watterloch


Vpravo uprostřed zeleně Jarda, zatím v pohodě. Uprostřed stěny ten žlábek je ta cestička s lanem a nad suchým stromem je ten převis a dál vlevo nahoru po holé skále...



Asi má název něco společného s vodou, ale mě to spíš asociovalo Watterloo a známou bitvu... Bitva to byla, o život. Maximálně na šířku chodidla vysekané schůdky, ocelová lana ve stěně, někde zcela vytržená, pak cestička asi 50 cm široká – vpravo stěna, vlevo nic. Chvíli jsme fakt šli jen po převisu. Jak jsem přemýšlela, že jednou špatně šlápnout a bude to naposledy, musela jsem si v jednom pidi výklenku sednout a rozdýchat to. Myslela jsem si, že se od té stěny už neodlepím, ale Jarda přesto, že vždy trpěl závratěmi, byl tentokrát ten silnější a podpořil mě a vše dobře dopadlo! Překrásné výhledy však za to stály.


pohled na Mondsee


Po svačince ve skoro 1800 metrech a prohlídce širokého okolí jsme sedli do mašinky zubačky a jeli 45 minut dolů do městečka. Převlékli jsme propocené oblečení a vyrazili. Za 3 hoďky už jsme byli doma. Všichni nás vesele přivítali a my byli moc rádi, že jsme se vrátili celí. V pondělí se od rána ukazovalo, že bude krásný den. Veroničin šéf byl hodný, dal jí o 2 dny delší dovču a její přítel také neprotestoval, tak u nás mohla zůstat a společně jsme si užívali – lenošení, opalování, procházku s pejsky, srandičky s koníky a bylo nám fajn. Z tohoto dne pár fotek:


Já chci taky na deku... 


opalovačka


 


čekající hafani


 


fofrem k paničce


 


krásné hlavičky


V úterý v poledne Verča odjela, po ní jsme poslali do Rokycan malinké dárečky a slíbili si, že podobnou akci někdy zopakujeme.

(více)
26.05.2010 09:22:07 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Baraka na první zkoušce

Jarek dnes v noci skoro nespal, budil se, jak byl nervní. Jak prý je starý, tak je bl... Proč tomu tak bylo? Dnes se chystali s Barčou na svoji první společnou zkoušku. Když se to tak vezme, tak je to jakoby už 2. stupeň mezi dlouhým žebříčkem zkoušek z výkonu. První je ZO (základní ovladatelnost / pejskaři nechť prominou mou nepřesnou terminologii) a druhá je právě ZM (základní minimum), na kterou  se ti dva připravili. Jarkovi se do ní vůbec nechtělo, protože svorně s ostatními pejskaři tvrdí, že je to nejhorší. To z toho důvodu, že je v ní málo disciplin s malými body a když někde „vybouchnou“, tak už se to těžko dohání.


 


Takže:


Nepršelo, což bylo dobře. Špatně bylo, že se stopy dělaly ve více jak půl metru vysoké trávě a bohužel ještě k tomu tam, kde Jarek udělal lom, tak tam kousek před ním pak ležely srnky... Takže stržené body za zdviženou hlavu (přece jí dáma nebude strkat do takové buřiny) a za taneček před lomem (kvůli tomu místu se srnkami). Lom ale vypracovala, předměty označila, tak to bylo nakonec v richtiku. Poslušnost zvládli také vcelku slušně, při střelbě nevstala (chvála homeopatikům), ale pak po chvíli popošla 2 kroky, ale zůstala. Obrany, vzhledem ke své „nevykousanosti“ zvládla taky dobře. V rámci toho, že rozhodčí byla velice přísná a prý pískala, jak vysokou soutěž, tak to zvládli. Celkově ze 150 bodů měli 120, hodnocení „dobře“. Jako první zkušenost – skvělé, ne? Páníček je šťastný, že to vůbec dali a za chvíli zase říká, ať tu takovou ostudu ani neuvádím. Taky neví, co chce a to už je dědkem, že?!! :-)))


Jelikož jsem se akce neúčastnila, opět bohužel nejsou fotky :-((


 

(více)
15.05.2010 18:29:12 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Amigo mile překvapil

Minulou neděli, tj. 9.5. bylo konečně krásně, tož jsme se rozhodli, že povozíme naši návštěvu – dvouletého vnoučka Nikoláska, který tu byl na 12 denní „dovolené“. Za jeho každodenní krmení všech zvířátek a vyvážení hnoje jeho vlastním prťatým kolečkem se přeci taková odměna nabízí.


malý podkoní 


Když malý po o. spinkal, koníky jsem vyčistila a s oběma udělala nějaká cvičeníčka a tak. Po svačince jsme šli na to.  Osedlala jsem Amiga, provedla „předletovou přípravu“ (Bořánkův termín pro zjištění ochoty k práci...) a nasedla jsem. Po projetí pár koleček – vyzkoušení brzd apod., za dozoru Jardy, Járy a Nikyho, jsem vyzvala malého, aby šel ke mě nahoru. Jaké bylo překvapení, že vůbec nechtěl. Že prý s tatínkem. Co taťkovi Járovi zbývalo, nebylo mu nějak dobře, ale pro prcka udělá vše. Nasedl. Niky začal natahovat, že ne a ne. Nakonec se ale nechal ukecat a jakmile se v sedle u táty uvelebil, byl nadšený a moc jim to všem slušelo.


dva v sedle 


Byla jsem trochu nervózní, jak to Ami zvládne, zda bude v pohodě, protože zatím mezi tolika lidmi nechodil a nikoho cizího takhle nevozil. Zatím jen mě či svého páníčka Jarka. O to bylo větší překvapení, jak krásně reagoval. Jára si ho sám rozešel, zastavil. Když Niky zatáhl za otěže a držel si je pod bradičkou, Ami couvnul. Super! Tlak mu ani nemohl dojít přes udidlo do čumy, stačilo vlastně jen to, že zaregistroval, že se přizvedly slintáky. Naprosto v klidu je povozil a všichni jsme byli nadšení!


v poho si to šlapem 


Pardon, zase jeden "hajací" obrázek, ale tady mi to nejde převrátit :-((


 


Když jsem o všem psala kamarádce Ivetce,odpověděla:


super... a ty nevíš,že sis koníka dobře vychovala???


Koník je uvolněný a v klidu-a on moc dobře ví,kdy může blbnout a kdy zase veze někoho s kým se nemůže nějak moc pohybovat.Jsou to šikulové a výlupci ty naše zvířátka.“


 


Až když to vezme člověk takhle s odstupem, tak si to teprve uvědomí – má to smysl, to co s nimi děláme, nebo o co se snažíme, ne?!

(více)
15.05.2010 18:20:33 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Kupujeme kanoje

Jelikož jsem dospěla k názoru, že zřejmě budeme mít jiná roční období - zimu, období dešťů a možná někdy vedro - kupujeme na přechodná období kanoje, protože ty na našich "pastvinách a placech pro jízdárenskou práci" využijeme víc než koně.


bazén č. 3


Pár fotografií z dnešního odpoledne, po asi 20 minutové průtrži mračen s kroupami, to dokládá. Pravda, něco málo bylo již z předchozích dnů, ale tohle tu ještě nebylo nikdy! Odpady nestíhaly, báli jsme se, že se nám vše vrátí do septiku a ten následně domů... Jo, rovina a tedy žádný spád - nic moc. A ještě k tomu jíl, který už nic nepřijme.


bazán č. 1


Nejlepší dnes bylo, když jsem dala Nikoláska spinkat, vyrazila jsem vyčistit koně. Hlavně tedy proto, že stále ještě línají, ale také pro ten pocit, že jsou krásní, čistí a spokojení. Dokonala jsem vše ve 13:30 a šla i já spokojeně domů, hlídat Nikyho. O 1,5 hodiny později, po té průtrži a bouřce už bylo slyšet jen něco jako bychom tu někde měli jez či co. To se naše kachna Bejbinka usilovně rochnila v té nejhlubší "loužičce" a podařilo se jí zřejmě k tomu přilákat i Amiga, který si evidentně bahenní lázně užíval.


bahňák koňský


Tentokrát už je i naše skvěle (téměř) vydrenážovaná kruhovka z poloviny pod vodou. Nejen že máme oddělené louže, ale je z nich spíš soustava rybníčků s přepouštěcími kanály, které si koňové svým jucháním upravují dle libosti.


spojené bazény č. 2 a 1


Gym-ball našich koní vítr odnesl na sousedovic pole. Nelenila jsem a šla pro něj. No, šla, spíš čvachtala. Málem si soused přišel na své. Oseté pole, tedy pěkně měkké, si vyžádalo mnoho mých sil a právě jsem tam málem zanechala zánovní gumáky i s otiskem mého ksichtu v blátě. Ještě že jsem padla jen na ten balon. Zpět jsem se tedy plazila střídavě opírajíc se o míč a vytahujíc gumáky. No prča!


bazén č. 2


Ořové byli v té době už zavření v boxech, protože se jim evidentně líbilo lítat triskem v té vodní louce a za chvíli by po nich zbyla ještě větší spoušť.


kraulem by to bylo lepší

(více)
06.05.2010 19:48:45 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

První Amigovy boty

Kování 28.4.2010

Původně jsem si myslela, že když už jsme na podzim všem podkovy sundali, že to Bejba bez nich bude zvládat a Ami, že má dost kvalitní kopýtka a nebude tedy jako horský kůň podkovy potřebovat. Jenže ... asi je zhýčkaný domácím měkkým, stále podmáčeným :-((, terénem našich výběhů a jakmile vyjdeme na tu hrůzu, co máme za barákem - šutráckou cestu, asi 500 m dlouhou, cpe se na mez, kde mj. je téměř nekrytý velký kanál a kdo ví co ještě, a taky je mu jedno, že ten, co na něm sedí, chvílemi projíždí, tedy spíš je protahován některým z rozvětvených roští. Proto jsme se rozhodli opět okovat Baby a Amigovi dát jeho první obutí.


Mrzí mě, že nebyl k dispozici náš digi foťák (byl na výletě - svatební cestě - se Šustkovic v Paříži). Fotilo se tedy jen na náš klasický a to budou fotky někdy po měsíci, až se dofotí film a pařefotím fotky na digi. Takže si musíme počkat.


Bejbka byla jako vždy zlatá panenka, tentokrát ani s předními nepopotahovala pryč ze stoličky. Amigo přišel na řadu jako druhý. Předpokládali jsme, že bude nějak reagovat na zatloukání podkováků, ale zklamal... na štěstí, ani se nehnul, jako by se ho to netýkalo. Jen si blaženě opíral hlavu o páníčka a zvědavěl čučel na nožičky.


první Amigova podkova a křížek pro štěstí


Pak jsem tedy, když jsem se dozvěděla starý obyčej od kovářů, běžela pro foťák a pro flašku. Kováři udělali Amigovi na obě okované nožky, tedy na přední, na kopytech drážky ve tvaru kříže a každý nám rukou podáním popřáli: "Dej Bůh štěstí!" Bylo to moc hezké. To prý se dělá, aby si kůň nezlámal nohy nebo se nestalo něco jiného ošklivého. Pak se prý táhne do hospody a pořádně se to zapije. Bohužel, oni pokračovali ke Třeboni na další okování chtivé a pak stejně domů až ke Klatovům. Proto dostali flašu - klasiku - poctivý božkovský rum - pěkně s sebou do nůše.


s kovářem Petrem držícím rum


Jak Ami den před tím po vycházce kulhal, po vystrouhání a okování to přešlo. Druhý den jsem na něm trochu pojezdila na louce. Krok byl trochu tvrdší, asi jak nemá cit, ale to se naučí. Bejba pod sedlem v klusu taky trochu pletla nohama. Přeci jen si užívali zimy bez podkov, což je pro ně lepší, samozřejmě přirozené, mají citlivá chodidla. Co se dá dělat, zase si zvyknou na botičky.


Foto doplním, jak jen to bude možné. - Doplněno 30.5. - horší kvalita - přefoceno z normálních fotek...

(více)
04.05.2010 13:31:43 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

...

na konec článku \"Víkend v Jihlavě\" vložen odkaz na video z povahového testu
04.05.2010 13:29:56 |
Autor: Iva
| stálý odkaz

Víkend v Jihlavě

Bonitace a klubová výstava Beauceronů

Nejdřív to vypadalo, že ani žádný víkend nebude, a to kvůli mraku z islandské sopky. Jako posuzovatelé se do ČR chystali pán a paní přímo z kolébky tohoto plemene psů, z Francie. Výstava měla být v sobotu, bonitace v neděli. Protože letadla nelítala, vlaky ve Francii stávkovaly, rozhodčí sedli do auta a přeci přijeli. Klobouk dolů před těmito asi již důchodci. Program víkendu se tedy upravil a bylo vše O.K.


 


Jarda s Barkou vyrazili v sobotu po 8. hodině ranní. Mnoho informací o této akci nemám (musela jsem zůstat doma s ostatními zvířátky), proto bude článeček chudší. Bonitace proběhla bez problémů. Dokonce Baraka sklidila potlesk při útoku figuranta. Byla Francouzkou pochválena, že je vidět, jak přemýšlí a do ničeho se slepě nevrhá. Při jejím odložení a prvním nápřahu figuranta klackem se prý ani nehnula, sledovala jeho oči a jakmile se chystal útok dokončit, tvrdě proti němu vyrazila s parádním zákusem. Celkové bonitační ohodnocení z možných 10,10,10 měla 8, 9, 9. Což je velice slušné.


 


Jelikož Dáša (chovatelka Barči) na Jardu zapomněla, musel si ustlat s Barčou v autě, a to bylo ráno na nule.


 


Výstavní den dopadl trochu jinak, než bylo očekávání. Bylo jasné, že Bari nemá moc šancí mezi dalšími 80 kolegy, ale až tak to dopadnou nemuselo. Jde o to, že ačkoliv je bílá náprsenka standardem povolená, Francouzi se prý letos rozhodli, že už ji tolerovat nebudou. Jelikož jí má širší, než třeba její ségra, byla hodnocena nedostatečně. Takže na podzim CAC, CACIB a BOB a teď tohle. Nebýt té náprsenky, mohlo to být lepší i přesto, že se paní z Francie líbí víc hodně chlupatí a poněkud vykrmení psi. Naše hyperaktivka je atlet a ještě k tomu již byla přelínaná (to mimochodem svědčí o psychické i fyzické pohodě, když k přelínání dojde brzy). Zde uvádím celé hodnocení, které má i dost kladů, takže podmínky k uchovnění má splněné s můžeme se někdy těšit na štěňátka.


Moc krásný typ beauceronské hlavy, kratší srst, ne hustá, málo podsady, bílá náprsenka, víc než 5 centimetrů – již příliš velká, nerovnoměrně rozložená barva, kostra lehčí, delší bedra, kulatější záď, hrudník mělký, přední úhlení velmi dobré, zadní korektní, panardismus 2 (=vybočení nohou - na soutěžích psů,se tento úhel vybočení nohou posuzuje podle stupnice/0-4/, dvojku měli i výborně hodnocené ségry!), ocas trochu do strany bez pohybu, při pohybu vzadu i vpředu užší, ocas nahoru, korektní pohyb.


Hodnocení nic nemění na tom, že tu naši mladou potvůrku máme stejně rádi!


26.4. doplněno bonitačního posouzení:                                                                                 Paspárky: LV, P horní prst prázdný,Výška: 61 cm, Délka 61,5 cm , šířka hlavy 12 cm, délka čenichu 12,5 cm, délka mozkovny 14 cm.                                                                                        Povahový test: střelba: 8,hůl: 9, socializace: 9                                                                          Celkové hodnocení: prospěla výborně, třída chovnosti: 3-EXCELLENT


4.5.10 doplněno video z bonitačního povahového testu - viz odkaz:


http://www.youtube.com/watch?v=zkJFgru7L-w


Jelikož jsem coby fotograf chyběla, sháním fotky po známých, snad nějaké dodám.

(více)
24.04.2010 19:59:01 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Hluboká orba

Byla jsem "pokárána" dcerou Verčou, že na blogu nenašla to, co jsem jí líčila do telefonu. Dlouho se mi nechtělo nic moc psát, ale musím to napravit.


Po prvních procházkách na ruce bez Adíka a první kratičké vyjížďce v sedle k hrázi Nového rybníka (to vlastně bylo ještě za doprovodu Ády) jsme se rozhodli podniknout delší okruh, co že to udělá s těmi loupežníky - Bejba nebyla pod sedlem na vyjížďce 2 roky! a Amigo šel v podstatě podruhé.


Bylo to předminulou neděli 11.4. 10. Vyjeli jsme v naprosté pohodičce, ani se už nelekali každé blbosti, ale jen tu a tam. Proto jsme se odhodlali vyrazit kolem celého Nového rybníka. Dokud jsme šli tou stranou, kde jsou vzrostlé smrky, po vyježděné polní cestě, bylo to docela fajn. Kromě tedy toho, že Jarek pořád musel upravovat to bezkostrové sedlo, jednou musel slézt, povolit, narovnat, dotáhnout. Docela opruz! Nicméně, vylezli jsme pak na pole bez cesty. Jarek, obdivuji ho, chtěl před tím přelézt takový "malý" příkůpek - asi 3 m široký, 1,5 m dolů a zrovna tolik nahoru... To jsem mu s ťukáním na hlavu vymluvila. Po mostku o pár stovek metrů dál jsme tento příkop přešli a zabočili v otevřeném prostoru mezi louku a pole. Ořové spatřili volavky, kachny, labutě, z druhé strany za polem auta na silnici, do toho ten hrozný fičák a bylo hotovo. S tou důvěrou v nás to nebylo zrovna to pravé ořechové a tak se lumpové snažili všelijak žižalit atd. Víc než na louce se jim líbilo na poli. Bylo čerstvě oseté, tak jsme se fakt snažili jít krajem. Ne vždy se to dařilo. Zvláště, když jsme s Bejbinkou za sebou zaslechli dusot a něco jako : "Co blbneš?" a žuch, buch - Jarek se rozhodl ty řádky v poli trochu prohloubit, místy provedl i válcování, aby prý semínka pěkně zakořenila :-))) Vše dopadlo dobře, protože to bylo do měkkého a jen tak skouzl s tím deb... sedlem. Ami se okamžitě otočil hlavou k páníčkovi a : "Co že to tam děláš??". Jelikož jsme se ocitli před další stočkou, tentokrát opravdu malou, stejně jsme raději slezli (tedy já, Jarek už na zemi byl, že). S Bejbkou jsme přešli v pohodě, ale náš skvělý horský kůň, který normálně vleze všude, hlavně tam, kde nemá, se zasekl před příkopem. Až na pamlsek, po neuvěřitelném natažení krku za ním, zjistil, že už fakt bude muset udělat alespoň půl kopýtkem průzkum a pak druhým a hop, byl na druhé straně.


Chvíli jsme ty vyděšence vedli. Na hrázi jsme nasedli. Amigo do vody nechtěl, ale ta naše kachna ... - zase jsem byla poněkud promočená... Cesta domů už proběhla vcelku bez incidentů v pohodě.


Jen jsme konstatovali, že je budeme muset nechat na přední okovat, protože po těch šutrech na "cestě" chodili jak na jehličkách. Tož Amigo se bude 28.4. poprvé kovat. No a ještě bychom potřebovali Amigovi přišít nějaký kohoutek, aby mu sedlo neklouzalo. Třeba to vyřeší trochu, poprsák nebo ho prý máme zhubnout, aby mu vylezl, ale to je marné...

(více)
22.04.2010 19:48:30 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Dva dny po...

Pomalu, velice pomalu se s tím začínám vyrovnávat. S tím, že s námi už Adík není. Stáj i pastvina jsou bez něho prázdné, chudé, přestože se tam pasou zbylí dva koníci. Ti se snaží, jak mohou, asi aby mi Adíka nahradili a dělali mi jen radost. Zatím se jim to daří.


Včera ráno to tedy nebylo to pravé - když jsem je vypustila ze stáje, běhali jak pominutí, stále volali na Adulku, koukali na tu část pastviny, kde ho večer předtím zanechali "odpočívat". Asi po hodince se zklidnili a konečně se pustili do sena.


V té chvíli jsem zaregistrovala povýšení Bejbinky do stavu vůdcovského, kdy začala Ámoše zuby upozorňovat, jako to dělával Áda, že "nejdřív já a pak teprve ty". Mohla jsem tedy v klidu odejít do práce. Snažila jsem se na domov nemyslet, ale moc to nešlo, oči jsem měla oteklé a každý na mě čučel, co se mi asi stalo... Po návratu z práce mě čekalo maličké překvapení. Oba lotři byli na té velké louce, kde to mají nejraději. Možná se chtěli přesvědčit, jestli tam přeci jen ten Adík někde není. Odstrčili si horní břevno, spodní ponechali, kde je. Po mém příchodu se ke mě přiřítili: "Nevedeš Ádu? Ne? Tak alespoň nějaký pamlsek by nebyl, když jsme takoví šikulové?". Postavili se k dolnímu břevnu, že bych jim ho mohla dát na stranu... , ale to já ne. "Když jste si to přeskočili tam, koukejte si to skočit i zpět!" Ukázala jsem rukou a oni oba synchronně skočili, paráda, to mi udělali velkou radost!


Kolegyně se mě v práci ptala, jak je. Řekla jednu věc a já si uvědomila, že má pravdu. Říkala, že ona si také při ztrátě svých pejsků, které při nemoci nechala uspat, vždy po dvou dnech vlastně oddychla. Že to mají za sebou a netrápí se ani zvířátko, ani jeho páníček. Něco na tom je. Spadla mě ze srdce taková tíha, či co.


Dnes jsem se tedy po návratu domů přinutila zkusit zase trochu popracovat s koníky, kteří dlouho, dost dlouho zaháleli. Říkala jsem si, že to bude asi rodeo. Vzala jsem si je do kruhovky oba najednou. A zase milé překvapení - na památku Adíka, šlapali jako hodinky - krok, klus, cval (jen občas nějaké to vybočení), přes kavaletky, vcelku i obraty bez karambolů. V pauze se chodili šmudlat. Pohoda. Brala jsem to opravdu jako pozdrav tam nahoru...


Od koní musím odskočit k pesanům. V den odchodu Adulky začala šíleně kulhat Zuzanka na nožku, kterou měla jako 3 měsíční štěňátko operovanou. Ani se nadala vzít do náruče a včera zůstala spát v kuchyni, ani nešla s námi nahoru do ložnice (nedala se prostě ani odnést - bolestí kvičela či i pak vrčela!) . Říkala jsem si: "To né! Přeci se nám tu všichni nesesypou!" Od úterka jsem tedy MSM začala dávat místo Adíkovi Zuze, také jí svítím lečivým světlem Bioptronu na kloub, dnes už byla na delší procházce a teď se mnou vyšla do patra k PC. Takže snad se zase zlepší babuša jedna 13 letá!!!


Jinak všem, kteří nějakým způsobem projevili účast na naší velké ztrátě, ztrátě přítele, moc a moc děkuji!!! V takových chvílích je pochopení druhých k nezaplacení.

(více)
08.04.2010 18:45:05 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Poslední rozloučení s Ádou

ušlechtilý


 


Svůj obrovský smutek musím hned teď vepsat do těchto řádků. Jsem to já, jen já, která rozhodla o bytí či nebytí našeho Adíska. Dlouho nebudu vědět, zda jsem udělala pro něho to nejlepší. Prosím, ať je mi alespoň částečnou omluvou závěr motlitby koně. Právě tu mi připomněl jeden článek v dubnovém Jezdectví, kdy je potřeba, či je vhodné, připravit svému věrnému kamarádovi důstojný odchod. Právě to mě přesvědčilo, nenechat věci dojít tak daleko, aby se k hodně bolavým nohám postupně přidávalo třeba špatné zažívání, smutné oči a vše ostatní. Adíkovy zatím smířené a klidné oči mě dnes také přesvědčily.


 


Po dvou kilometrové procházce předminulý víkend  a po „koupeli“ v rybníku se zdálo, že Adík ožil, jenže večer byl rád, že vůbec došel, dobelhal do stáje. Zvýšila jsem dávky MSM na dvojnásobek, mazali jsme přední pravou Veyxatem + kostivalem + bandážovali, zadní natékající spěnkový kloub kaštanem + bandáž. Zdálo se to být lepší. Jakmile se vysadila analgetika, bylo vše zpět. Adík se smutně belhal za lítajícími kamaráda a pak to většinou vzdal a skončil u kupky sena. Chuť k jídlu mu nechyběla, proto vypadal i tak relativně v pořádku, moc hezky. Jen ty, kariérou plnokrevníka, oddělané nožky! Proto jsem už i předtím vzdala hledání nového domova. Bylo by to především nefér vůči němu a nakonec i vůči případným novým stájníkům.


 


Dnes byl krásný slunečný den, který celý prožil na pastvině v klidu a naprosté pohodě. Tak bych si ten poslední den představovala.


 


Včera večer jsem Adíka pořádně vyčistila, očekávala jsem, že si stejně přes den venku lehne a budu to opakovat. Stalo se, protože často polehával na louce, v blátíčku, protože v boxu se mu nedařilo vstávat. Znovu jsem ho krásně vyčistila, rozčesala dlouhou hřívu i ocas. Proč? Aby mu to v koňském nebi moc slušelo!


 


Po 18. hodině přijel smutný pan veterinář. Kdo by byl v takových chvílích veselý?? Adíska jsem dovedla na kraj pastviny a s ním šli i Bejba s Amigem. Adík dostal poslední mrkvičku, láskyplně se naposledy o mě třel hlavou. Naštěstí šlo vše v naprosté pohodě, bez stresu pro něho a rychle. Po jeho pádu na zem jsem padla i já a do poslední chvíle chovala jeho hlavu. Slova lásky nemohla zastavit slzy, naopak. Jeho silné, velké a dobromyslné srdce bilo ještě dlouho, nekonečně dlouho. Byl to bojovník, jak se patří. Než dotlouklo, ještě jsem mu stačila vyřídit vzkaz od Verči, že ho má moc ráda. Jarda přišel z práce přesně ve chvíli posledního úderu. To bylo v 18:30. Bejba se přišla rozloučit očicháním a odešla. Amigo stále obcházel kolem a nemohl se s ležícím Adíkem smířit. Nešlo mu to do té jeho velké hlavy. On byl kupodivu ten, který ho chtěl zvedat, který pak po něm řehtal ve stáji. Snad zítra ráno, až bude již Adísek naložen a odvezen, pak je teprve vypustím ven, budou již klidnější a nebudou ho na pastvině hledat.


 


Po vyřízení formalit s panem doktorem, jsem s Adíkem setrvala ještě hodně dlouho. Sundala jsem mu naposledy ohlávku, naposledy pohladila každičké místo na hlavě, na krku a dál. Jeho krásné oko, jako černá perla, stále svítilo. Zavřela jsem ho a vyprávěla mu, že už je navždy volný a může běhat, kde se mu líbí a hlavně bez bolestí. Snad mě slyšel a na cestu mu snad posvítila i doma zažatá svíčka.


 


Jen pár vzpomínek na špatné i dobré. Přišel k nám již s pálenými šlachami – ty se po pár letech musely operovat, jeho náchylnost k mokvavým plísním kůže, operace zhoubného nádoru pod ocasem, úraz karpu pravé přední nohy (Bejba ho nakopla) s následným několikerým odsáváním tekutiny, které se podařilo nakonec vyléčit. Dokonce díky Adíkovi mohu říct, že jsem viděla koně zvracet...(no samozřejmě, že ne doslova), prochozené hodiny s pár kolikami, mazání a bandážování natékajících nohou. To jen ten nejmenší výčet zdravotních problémů. Když nám ho Mudra prodával měl jednu jedinou, zato obrovskou pravdu, že je to kůň s velkým charakterem. To Adular tedy byl! Protože, kdyby takový charakter neměl, určitě by nepřežil všechna příkoří, která za svou závodní kariéru zažil – zacházení jak s kusem neživé věci, dokonce i bití. Naší péčí z něho byl bezvadný koník. Pravda občas nečekaně lekavý, ale jinak vzteky snad nikoho nikdy neshodil. S ním jsem zažila ten pověstný vítr ve vlasech, v uších mi jen svištělo. Byl to prostě ostřejší šéfík stádečka s jemným smyslem pro povinnost, s velkým srdcem, nádhernýma očima, dlouhýma nohama a pohodlným krokem. /krátký příběh viz http://www.tbdiamond.cz/oldfriends.htm /


Nejhorší bude, zvyknout si na život bez NĚHO, bez ADULARA – měsíčního kamene!!!


Šťastnou cestu navždy!


Šťastnou cestu do nekonečného výběhu, milý Adísku, nikdy na Tebe nezapomeneme!

(více)
06.04.2010 22:22:55 | 5 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Premiéra

aneb Amigo s Jarkem v sedle poprvé venku

Tak. Zvládli jsme to. Co? No přeci první Amigovo vycházku s jezdcem na hřbetu. Ani nevím, jak jsme se konečně k tomu odhodlali. Hlavně tedy Jarek – řekl, že buď spadne nebo sleze, když bude nejhůř, ale že prostě pojedem. A bylo.


 


Menší komplikací se nám stal Adík, který asi 4 dny dost krutě kulhá pro změnu na pravou přední. Jestli si při válení v bahýnku natáhl šlachy, čert ví. Zvýšila jsem mu tedy dávku SMS a mažeme Veyxatem (taková zelená chladivá mast) a dnes jsem zkusila ještě kostival s kaštanem luhovaný ve francovce (vlastní výroby). Také mě napadlo, pozdě ale přeci, dnes ráno jsem mu před vypuštěním do výběhu dala neoprénovou bandáž – šlachovku. Zdálo se, že se mu s tím chodí líp.


 


Ještě po obědě, když jsme v kruhovce sedlali ty dva, jsem nevěděla, jestli ho s sebou vzít. On se už u té kruhovky hlásil o pozornost řehtáním. Je to chytrolín a dobře tušil, že se něco neobvyklého chystá. Než jsme došli k východu z louky a otevřeli branku, dopajdal za námi a dral se ven. Co tedy s ním. Říkala jsem si, že bude lepší, když se bude za námi belhat, než když by jančil kolem ohrady, že tam zůstal sám.


 


Adík se hned pásl na sousedovic poli :-), já už byla v sedle Bejby a Jarek ještě nenasedl. Z pochopitelných důvodů byl lehce nervózní a proto byl samozřejmě rozhozený i Amigo. Uvolněním zad (ohnutím krku – tedy Amigovo, ne Jardovo) se mu podařilo mlaďocha zklidnit a mohl se dostat do sedla.


 


Dost fučel vítr a tak si koníci, protože to rádi nemají, stejně jako já, hned od začátku hledali, čeho by se lekali apod. U cesty stálo auto, které tam jindy není, za plotem byl nastartovaný traktor, jé a tamhle vlaje plachta, tu černá a tam zas bílá... Chvilku byla vpředu Baby, pak zas Ami až se chopil iniciativy Adík. Doklusal! za námi z toho pole a šel první. Za ním se ti naši „nebojsové“ konečně rozešli. Dorazili jsme na rozcestí a zabočili k Dorotce (malý rybník). Po jeho hrázi se jim moc nechtělo, protože hnusně profukovalo, ale Adík skvěle plnil funkci vodiče. Pak krajem pole do pidi lesíčka a už jsme na hrázi velkého rybníka jménem Nový. Jak fučelo, tak se dělaly docela vlny (znáte písničku: Když se ten Tálinskej rybník nahání, ...), racci a kačeny pořvávali a to už bylo zase horší. Cpali se jeden na druhého, to jim najednou nevadilo, že jsou tělo na tělo. Jelikož jsem měla v plánu dojít do půli hráze, kde je sjezd pro rybářská auta, a tam koníkům namočit nohy, musela jsem to vymyslet. Slezla jsem a rázem se to dalo do pohybu. První do vody vešel Áda, přesto, že vodu nikdy nemusel. Asi věděl, že to zchlazení udělá jeho bolístce dobře. Hned za ním se hnala Bejba. Musela jsem jí vytáhnou zpět na břeh, abych nasedla a mohli jsem jít do hloubky. Šup a byli jsme tam. Adík hrabal lehce, zato Baby se opět proměnila v kachnu. V tu chvíli jsem litovala, že nemám také neoprén, ale na celé tělo. Celé nohy jsem měla durch a v pérkách mě pěkně čvachtalo. Jarek zatím statoval na břehu. Přesvědčila jsem ho, ať nasedne a jdou do vody. Podařilo se, i když po prvotní srážce a Ádovým zadkem, to nevypadalo nejlíp. Adík se ksichtil a dokonce trochu vyhodil. Popojeli s Amim dál a bylo vše v pohodě. Amoš se rád rochní ve vodě čumákem a dělal větší vlny, než ten vítr. Všichni byli spokojení, ale mě už začalo být z toho mokra zima. Proto jsme vyrazili k domovu. To už šli v pohodě, ničeho se nelekali, jen byli osvěžení a veselejší. Baby jsem musela trochu vychovávat, jako že bude udržovat rytmus, který chci já apod. tak jsme „procvičovali kroužky“. Adík si poklusával, i když s kulháním, ale asi o něco menším, jak se zchladil. Jarek si Amiho dokonce i chvilku naklusal. Neokovaní koňové si hledali cestu po trávě na straně cesty, ale už jim kamínky tolik nevadili jak při cestě tam. Byla bych ráda, kdyby si zvykli a nemuseli jsme je už kovat.


 


Dorazili jsme na naší louku. Komoně jsme odsedlali a Baby sebou hned řízla a pěkně se labužnicky vyválela. Adík zůstal popásat se u cesty, musela jsem pro něho dojít s Bejbinky uzdečkou, protože jsem mu zapomněla dát ohlávku. Za odměnu jsme je nechali na jejich nejoblíbenější části pastviny – je největší. Speciálně já spěchala domů, abych ze sebe sundala to mokro. Vyždímal jsem ponožky a spolu s kalhotami a botami je dala na radiátor. Jo a hned jsem Jarkovi udělala kávu a sobě čaj s rumem.


 


Byla to pidivyjížďka, celkem necelé 2 km, ale jako začátek to stačí. Budeme to muset příští víkend zopakovat. I když nevím, nevím, to jsou Velikonoce a budou tu vnoučátka.


 


Bohužel, pro jistotu jsem foťák nevzala :-((, mám jednu fotku v mobilu, ale zase není kabel do PC. Takže dnes bez foto.

(více)
28.03.2010 18:42:10 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Slunce, pomoz!

Myslím si, že mluvím z duše nejen každému koňákovi, ale i těm "nepostiženým": "Volám tě, Slunce, pomoz nám!" Proč? To je jasné z pár snímků - plaveme, kde se dá


jdeme plavat


a jistě nemusím zdůrazňovat, že s kolečkem plným hnoje se docela "super" takovým terénem jezdí


:-((( !!!


těžký terén


Alespoň, že jsme tehdy, při výstavbě kruhovky, fakt nešetřili na drenáži (4 vrstvy různě velkých utemovaných šutrů, šotolina a štěpky) a tak tam máme sucho. Dnes jsem je tam všechny nechala vylítat. Neklouže jim to tam a tak řádili jak pominutí, jak na pérkách. V jednu chvilku se chtěl rozcválat i Adík. Bohužel, po dvou skocích si uvědomil, že mu to nejde a tak tam jen tak postával a smutně koukal na ty dva blázny. Ale pro mrkvičku si samozřejmě radostně přišel.


Tady je, díky tomu, že je to pidi kopeček, trochu suché místo, tak tady teď papkají :-), špinavci zablácení...


suchý kousek výběhu


A to jak tu sedím v podkroví u PC, tak slyším, jaký je venku pěkný liják! Já se z toho picnu!

(více)
21.03.2010 19:32:53 | 1 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Už chci jaro

Musím si blogu postěžovat. Už ať je konečně jaro, nebo ať alespoň svítí sluníčko. Neustále zatažená obloha, sníh, déšť a v posledních dnech zase i vichr, to je tak ubijející!!!


Koníci, když je ráno pouštím ze stáje, tak čučnou ven, stojí ve dveřích nebo pak před stájí a říkají: "To jako myslíš vážně, že máme jít po těch zmrazkách, to bolí." nebo "Ten vítr se nám vůbec nelíbí, a kde je sluníčko a to se budeme zase celý den nudit?".


Případné bláto se líbí hlavně Adíkovi, který se, jak víme, rád válí a to je pak fuška, že?! Bejbinka má radost, když se z některých částí louky stává brouzdaliště a rochní se tam jak kachna... Amigovi je vše putna, ten je splachovací, jen se naučil procházet, a tedy lámat, závory do zahrady. Ono totiž krmíme celou zimu sýkorky a on chodí pod krmítko sbírat zbytky slunečnicových semínek. No a když jsme kvůli rozmrzlé mokré zahradě zatarasili vchod, tak on si prostě cestu udělá...


Takže se tu pinožíme střídavě v blátě pak na ledu, ostatně jako všichni koňáci a podobně postižení a těšíme se na zelenou travičku a na lepší časy! Zatím jedinou známkou přicházejícího jara je včerejší plné vědro koňské srsti. Kdybych pokračovala ve vyčesávání, určitě by ta vědra byla dvě či tři či ...


Nemám příliš optimistickou slinu a tak si dovolím odkázat na 3 týdny starý článeček emailové kamarádky z Bzence, který nalije trochu sluníčka do žil :


http://rancproradost.txt.cz/clanky/85032/hura-jaro/


a ještě http://rancproradost.txt.cz/clanky/85316/vsechny-smysly-pracuji/ 


To už mi nezbývá fakt nic jiného, než závidět. Takové vyjížďky se tady u nás na té blbé rovině bez lesů už v životě nedočkám. Ach jo, to je snad nějaká jarní depka, či co?!

(více)
14.03.2010 12:14:02 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Hledání pro Ádu

Je to asi měsíc, co jsem se rozhodla, že najdeme Adíkovi na dožití nějaké nové umístění, a to především z důvodu, že už bych chtěla začít jezdit zase na vyjížďky! Vzhledem k tomu, že Jarek je začátečník na mladém koni (Amigo), netroufám si s sebou našeho plašánka Ádu brát s sebou na volno. Už vidím, jak se někde zapomene u trsu sťavnaté trávy, zjistí, že jsme daleko, nabere stíhací rychlost, kterou i s jeho pajdavou nožkou má a Amigo to bude chtít za ním sbalit. Jarek zazmatkuje, nezvládne to a budu ho hledat v lepším případě někde na větvi.


Možnost nechat Adulu samotného doma mi připadá drastická, protože je to závislák - v boxu by se umlátil a na zahradě při zmateném pobíhání a řehtání zranil.


Z těchto důvodů jsem začala něco hladat na bazos.cz a našla. Bylo to sice u Karlových Varů, ale líbilo se mi, jak ta 15 letá! holčina popisovala, že by byl jen jako mazlík a maximálně lehké svezení její kamarádky, která nemá své koně, moc je miluje a chce jí ho tedy koupit ona. Také se mi líbily podmínky ustájení a jakou by měl všemožnou péči atd. Jenže časem se mi na mailech začalo něco nelíbit. V inzerátu na bazoši byla, dle mě, úplně jiná fotka údajné kamarádky, která nemá své koně a pak mi byla poslaná fotka té kamarádky (vypadající jinak) s jejím hřebečkem poníka. Také nejdříve chtěla koupi provést bez smlouvy, což se mě nelíbilo. Prý tedy není žádný problém, že smlouvu podepíše její přítel, který pro koně přijede a pak někdy v létě se přepíše na rodiče. O odstavec dál už psala, že ho přepíše na dědečka. Mezitím, jsem se od emailové kamarádky z Varů dozvěděla, že tam v kraji řádí handlíři, kteří přesně takto "operují" a pak koně končí rovnou v Německu na jatkách! Druhá kamarádka Hanka mi zase říkala, že jméno toho přítele jí něco připomíná a zcela určitě nic pěkného kolem koní to nebylo. Takže jsem to vzdala.


Druhá šance se nám naskytla téměř hned. Vypadalo to úžasně - společník pro 32 letého argentinského valáška, 11 km od nás, tzn. že by tam Adík došel po kopytě a my mohli za ním jezdit. Měl by se tam výborně, protože to jsou lidičky, kteří např. mají jen tak husy, aby se na ně dívali a nikdy nepůjdou na pekáč - až umřou, tak umřou. Potencionální nový kamarád se jmenuje Mustafa


Mustafa


(doufám, přeci jen je to měsíc a nějak jsem to vypustila z hlavy), je velice klidný, hodný a v moc dobrém stavu. Jen už je pomalý, nepružný. No, kdo by také v takových letech byl? Jeho majitelé proto měli hlavně obavu, aby na něho byl Adík hodný. Vždyť Adík už se také jen tak poflakuje po pastvině a labužnicky pospává na sněhu, který se konečně zase zajiskřil ve slunečních paprscích.


povalující se Áda


Určitě by se skamarádili, jenže... Jenže maminka majitelky Mustafy není vůbec žádná koňařka a stará s v době dlouhodobé nepřítomnosti své dcery o zvířátka sama. Měla obavy, aby to vůbec zvládla. Druhý den se přijeli podívat k nám. Když paní viděla našeho obra a já když viděla, jak se bojí, když se kolem ní ti naši zvědavci shromáždili, bylo, bohužel, vše jasné.


Adík nám zase zůstane a my budeme nakonec muset začít zkoušet, co by to s námi všemi udělalo, vzít ho s sebou ven...

(více)
14.03.2010 11:38:58 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Něco málo pohybu

Zjistili jsme s Jardou, že na tom, co jsem někde nadávno četla od Vašíka Bořánků: "Čím míň toho po koni chceš, tím víc toho dostaneš.", je asi kus pravdy. Čím míň totiž teď v zimě s koníkama cvičíme, tím se nám zdá, že cvičí radostněji a dokonce nic nezapomněli a jdou jim ta stará cvičeníčka moc dobře.


krokem přes kavaletku


krokem


Předminulý víkend jsem si vzala na chvilku Bejbu, museli jsme trochu víc couvat, protože to se nám moc nedaří, ale jinak šlapala jako obvykle, uvolněně a těméř bez chyby (při obratech má tendenci se pohybovat dopředu a ne být na místě). Od té doby jsem jí neměla, až zase dnes. Už když jsem zacinkala sedlem, tak se s nastraženýma ušima ke mě otočila a žádný náznak, že by chtěla říct: "Jé, už zase..." , ale zcela jasně říkala: "No konečně, že se bude něco dít, už se těším."


jde jim to i v klusu


klusem


Nejdřív si vzal Jarda Amiga - lehké opracování ze země a pak nasednutí z pravé strany. To se ani jednomu moc nezdařilo, jezdec se neudržel v rovnováze, Ami to vyrovnával a nějak se z toho "rozveselil". Tak se zopakovala "předletová příprava" ze země, nasednout zleva a už vše krásně šlo - obraty vzorové, krok i klus přes kavaletku.


zatočí či nezatočí


zatáčíme


Pak pilovali menší kroužky, aby Ami nešel proti otěži a nevisel v ní. Šikovní kluci.


Já si na chvíli vzala Bejbu (fotky nejsou, Jarda někam odešel) a ta chodila úžasně uvolněná, ale evidentně se jí chtělo běhat, tak jsme v klusu s hlavou až u země, trénovali také menší až mrňavé kruhy a také něco jako neck raining (snad je to dobře napsané :-) ) a skoro jsem už nemusela používat 2 ruce, většinou stačila holeň a lehká otěž na krk. Taky šikulka.


pohled z Ádova hřbetu


ze hřbetu Ády


Jelikož se Adík sám cpal do kruhovky - taky se dědouš nudí, tak jsem mu také dala Bejby sedlo a chvíli jsme v kroku (trochu tahal tu bolavou nožku u země) cvičili.


fungujeme bez uzdečky


jde to suprově


Velice dobře fungoval bez uzdečky. V podstatě na holeň, či přidání tlaku nákrčákem nebo tušírkou. Taky šikovný dědek!


bába na dědkovi


ach jo, zase ležíme... - bába na dědkovi naležato :-)


Na závěr musím přiložit fotografii naší "piraňi" Zorra v akci - tahal se s návštěvou, švagrem Zdeňkem, o uzlíček.


piraňa Zorro v akci


vrrrrr

(více)
15.02.2010 15:59:00 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Jiskřivá nedělní procházka

Krásné slunečné počasí s mírně podnulovými teplotami nás vytáhlo po nedělním obědě na procházku. Dopoledne byl Jarda s Barou na cvičáku, tak jsme ji nechali doma a vzali jsme Aziho ven se všemi třemi koníky. Byl z toho trochu nervní, protože v týdnu ho Ami na louce pěkně prohnal, ale pak si zvykl a běhal si ve sněhu sem tam.


na procházce


Tentokrát jsme se vydali na opačnou stranu , než chodíme normálně, tj. přes náves na druhý konec vesnice a dál mezi pole. Ami byl z toho celý pryč, že po dlouhé době vidí jiné baráky a tak, ale pak se zklidnil. Na umrzlé cestě to klouzalo nejen nám, ale i těm se čtyřmi nohami, tak šli pěkně opatrně. Naděje, že bude cesta prohrnuta až k rybníku uprostřed polí, skončila pár desítek metrů za posledním barákem.


Ádík přehlíží krajinu


Co se dalo dělat, brodili jsme se cca v 30 cm sněhu a za chvíli jsme s Jardou funěli jak čtyří. Střídavě jsme vždy jednoho z koníků pustili, aby se proběhli po zasněžených polích. Adíkovi se moc nechtělo.


sám v krajině


Druhý na řadě byl Ami. Ten nezklamal a zamířil do největších závějí, pěkně sem a tam a očividně ho to bavilo.


Ami v příkopu


Pak jsme pustili Baby.


Baby jde domů


Měla jsem nachystaný foťák, protože s ní to bývalo vždy akční. Tentokrát se moc nehýbala, proto jsem foťák vypnula. Jako kdyby na to čekala, potvůrka a začala se na kraji cesty labužnicky válet. Než jsem v rukavicích vytáhla fotoaparát z kapsy, zapla ho a snažila se proti sluníčku zaostřit - vůbec nic jsem na displeji neviděla - bylo po všem. Jen se mi podařilo rozmazaně zachytit její "jupíííí" úprk směrem k nám.


jupí


Pak zase letěla zpět směrem domů, až to vypadalo, že půjde do vsi sama. Zůstali jsme stát, volali jí a nic a když jsem si sedla na bobek, najednou frrr a byla u mě. Dostala pamlsek a připla jsem ji, takže jsme se začali brodit zpět k domovu.


sněžná frézasněžná fréza...


Ťapkali pěkně spokojeně až na louku domů.


trocha borovičky


Tam dostali čerstvé větve z borovice a vyhřívali se na sluníčku. Doma jsem koníkům na závěr dne připravila bylinkový čaj (kopřiva, eukalypt, podběl, heřmánek),


zimní čaj i pro koníky


kterým, ještě vařícím, vždy zaliju ječmen - to jim to chutná!


Před 5. hodinou večerní jsem šla ještě vyvenčit malé psíky, sluníčko už se klonilo za střechy domů a začalo to pěkně tahat za uši. A taky jo, už je -11 stupňů...


jiskření

(více)
31.01.2010 18:36:42 | 2 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

Promrzlá koňská sobota

Skiering a to ostatní

Cesta k této příjemně a docela odpočinkově strávené sobotě trvala trochu dýl. Už minulý týden jsme se měli jet podívat na zkušební skiering k Hance, ale kvůli  neustále padajícímu sněhu to prostě nevyšlo - špatné cesty a nutnost neustálého prohrabávání cestiček na dvoře, příjezdovky a v neposlední řadě kruhovky.


kruhovka a sníh


Jarda byl bohužel v době sněhové nadílky v práci, takže jsem s hrablem v ruce trávila asi 3 hodiny denně. Ne že by Jarda taky nepřiložil ruku k dílu, ale většina už byla hotová, když dorazil z práce. Také asi 150 m dlouhá cestička přes louku k cestě, kde chodíme na procházku se psy, mě dala zabrat. Velkým to nevadí, ale ti prcci by měli umrzlá bříška a babča Zuzka už by se tím těžko brodila...


Dnešek jsme kromě pravidelných činností, jako je krmení divé zvěře, založení ohně (v kotli), kydání, venčení, zahájili už v po 8. hodině s koníky v kruhovce. Nejdřív se pěkně všichni 3 několikrát proběhli po louce, to jako že se jim do kruhovky nechce, no a pak tam vlítli všichni tři najednou. Vzala jsem si Bejbku a kluky vyhnala ven. Očekávala jsem zase nějaké rodeo, jak mají plno energie, které předváděla Bejba předevčírem, když jsem jí zas po dlouhé době dala sedlo. Dnes všek byla o poznání klidnější. Takže jsme udělali klasicky pár cviků (tlaky, uvolnění, protažení, předletová příprava) a vylezla jsem hore. Až bude Verča číst tyto řádky, tak dostanu vynadáno... zapomněla jsem si bezpečnostní vestu ve stáji, no... Pěkně jsme si zaklusali, zacvičili kroužky a tak podobně i jsme si 3x lehce hopli tak půl metrovou kavaletku v naprosté pohodě! Jen se jí nějak nechtělo dělat obraty na místě, pořád někam chodila - musíme víc cvičit a ne se jen poflakovat!


Pak šel na řadu Ami s Jardou. Dnes jim to moc šlo ze země i ze sedla. Jarda byl uvolněnější a tak se mu konečně začal dařit lehký klus. Docela se začínají vyloupávat, ale samozřejmě by to chtělo alespoň 2x týdně cvičit a cvičit. Pak jsem ještě vzala protáhnout dědu Adíka. Vobec dnes jako děda nechodil. Ani kavaleta mu problém nedělala, krásně pravidelně klusal, jen cval měl takový zbrklý a rozházený, tak jsem pravila, že jsme sedlo asi neměli prodávat. Budeme muset na jaře asi nějaké hodně levné sehnat, aby mohl vozit alespoň děti.


V půl dvanácté, po té, co jsme snědli pečené kachní krkr (lehce - kvůli koním samozřejmě - připálené...) jsme vyrazili kousek za Soběslav do Jezdeckých potřeb FREA pro mazání na kopyta, hořčík a granulky. Trochu jsme se tam zakecali a k Hance jsme přijeli až ve 13:15.


přípravy - skieringová equipa


Právě se domlouvalo co a jak a chystala se první jízda. Pán za Olinem to v tom hlubokém sněhu hned v první zatáčce zalomil a hodil "masku".


a jedem


Spousta dalších pádů následovala, ale ne z lyží ani z koní, ale ze saní či bobů. Děcka se tam pěkně vyřádila.


i děti se svezly


Hanka má fakt spolehlivé koníky a tak mě Jarda ukecal, ať se jdu svézt na ČT Olinovi. Je stejně vysoký jako náš Áda, tak jsem v té bundě a teplém jégrově prádle měla problém se na něho vyškrábat. Zvlášť, když jsem se předtím posilnila čajem s rumem (Pepa měl totiž kouzelný kufr u auta - várnice s čajem, flaška rumu, kelímky a super Hančina vánočka). Plně jsem Hance důvěřovala a musela jsem i Olinkovi. Já jsem totiž od 28.1.09 nedokázala nacválat - takový hloupý blok po mém loňském pádu.


po roce cválám s Olympicem(fotka z videa - proto menší formát...)


Zažila jsem opožděné vánoce - 2x jsem si celý úsek na té louce procválala a bylo to moc fajn! Hurá! Tak jsem přesvědčila i Jardu, aby si na Olina vlezl, chodili spolu chvíli v kroku a taky nechtěně v klusu. Hlavně, že se také odvážil!


Jarda s Olympicem (Olinem)


Holky chlaďasky Bora a Lucka, tahaly hlavně saně, ale jedna (nevím teď která) i krásně cválala s lyžaři. Kdo se moc snažil a byl pak také celý mokrý, byl Monty. Zatím je to ještě trochu kroutivá žížala, ale byl moc hodný a šlo mu to, jako ostatně všem. Holky jsou zvyklé tahat, ale ti dva kluci táhli za zadkem v podstatě podruhé a super.


nájezd na můstek nájezd


Zvlášť Olinek - ani plácnutí lyží po doskočení z můstku ho nevyvedlo z míry.


a skok a skok


Bylo dokonce i slavnostní zakončení - jako nejlepší asi ze 4 lyžníků byl oceněn ten, který bez problémů několikrát skočil můstek nahrabaný ze sněhu.


ověnčenému lyžníkovi blahopřeje organizátorka Hanka


Jarda a já jsme ještě šli k Hance a Pepovi na kávu a pokecat. Hned jsme koukli na fotky. Musím říct, že jsme přijeli domů unavení, z té zimy asi, ale bylo to moc příjemné odpoledne!

(více)
16.01.2010 19:31:25 | 0 komentářů
Autor: Iva
| stálý odkaz

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se