25.12.2011 14:43:25

Vánoční vožení 2011

Vzhledem k tomu, že se loni akce na Štědrý den líbila a několik rodičů se ptalo, zda zase budeme vozit, vyrazili jsme i tento rok do boje s nepřízní počasí - letos to byl pořádný vichr. Měla jsem strach, jak Baby, která je na to velice citlivá, vše zvládne. Nakonec byla nejklidnějším koníkem. Fík byl také statečný a spolu s Falkem se začali dožadovat odměn (jablíčka a mrkvičky), které návštěvníci nosili. Falko byl také hned z počátku vylekán větrem vzaným krytem z kočárku. Zrovna na něm seděla sousedovic Anička, která se statečně držela hrušky a udržela se :-) !


vánočně vyzdobené prdelky


Koníci měli v hřívě ještě mašličky, ale ty např. u Falka nakonec všechny vzal ten fujavec :-(  a takto nazdobené prdelky (zleva Fík, Baby, Falko) přivítaly celkem asi 14 dětí, které neodradily ani kroupy, které se uprostřed dění na nás sesypaly. Jelikož tu na letošní Vánoce byla Verča s Petrem, pěkně nám vožení ubývalo na třech konících a Péťa se věnoval focení, takže máme dostatek foteček. Všechny jsem je uložila na rajče, takže zde odkaz: http://www.rajce.net/a5842537


společné foto


spokojené foto - pak ještě přišli další děti, škoda, že tu nejsou všichni


P.S. Pokud dodá pěkné fotky i jeden ze sousedů, tak je tam ještě přidám.

(více)

11.12.2011 18:05:40

.

vánoční pozdrav


Tentokrát přímo z našeho obýváku si dovolujeme všem dobrým lidičkám popřát příjemnou adventní dobu, nádherné a pohodové vánoční i novoroční svátky.


Rok 2012 ať se Vám vyplní láskou, porozuměním, pokorou, chutí do života a stálým zdravím. Věřte, že není potřeba bohatství materiální - pravé bohatství se nachází v rodině a všude kolem Vás. Je jen třeba ho vidět správnýma očima. Ať se Vám to podaří!


manželé Šustkovi a jejich zvířátka

11.12.2011 07:34:18

Vtipná fota z návštěvy

Včera 10.12. k nám skoro na celý den konečně po dlouhé doba zavítala návštěva z Kameňáku - moje ségra Marcela a švagr Zdeněk. Udělali si na památku spoustu fotek, z nichž mi to nedá , abych některé nezveřejnila coby všeobecně obveselující. Zde tedy jsou:


netopýr Chuck


Zvědavý netopýr Chuck.


Zorro a plyšový kámoš


Zorro s ukořistěným plyšovým kámošem.


Chuck myje brýle


Chuck - myč brýlí.


ahoj Áaajoo - Fík kuk na strejdu


Fík - Ahooj Áááájoo! Kukuč na strejdu.


párek Chuck v rohlíku


Chuckův hotdog - tedy párek v kabátku.


co bude dnes k večeři se ptá Zorro


Zorro vznesl dotaz - Co bude dnes k obědu?

(více)

04.12.2011 16:46:19

Jen tak na okraj...

... Proč?

dvě baby


No to se chci právě zeptat. Nevíte proč já chci vlastně tu svoji kobylku prodat? Když je taková docela zlatá, ne?! viz videjko z kruhovky, kdy ač tedy bylo hnusně a vůbec se jí to nelíbilo neb je závislák na počasí zrovna jak já :-))) si šlapkala jen s vodítkem kolem krku skoro bezchybně - jen ta jezdkyně jí to občas kazila :-))


http://www.youtube.com/watch?v=wsNcGjE5o4k


cval se psy


No a nebo... Znovu, po skoro 5 letech jsem jí začala brát samotnou ven pod sedlo. Je to z nouze cnost, protože s Jarkem jezdíme teď v páru s klukama F+F a B zůstává zavřená na zahradě, tak aby jí to nebylo líto. Mě jí tedy líto je, protože ji Falko pořád odhání, občas se přidá už i Fík a je prostě odstrčená. Kluci často provozují grooming (snad je to dobře) tzn. že se vzájemně okousávají, tedy spíš drbou a Bejbka na to jen kouká. Když jsem na louce, tak jde ke mě a chce taky... Možná proto je i ráda, že se jejich tlaku na chvíli zbaví, když jdeme spolu ven. Šlapká si bez nervozity a proto jsem se tedy odvážila i začít zase zkoušet cvalík - a ono to jde. Nejde o nic závratného, ale v psychice nás obou to znamená velký pokrok...


cval


 http://youtu.be/cJttvHHBw-o


Pak jí tedy chvilku trvá, než se uklidní, hodí pár různých šklebáků (viz foto :D ), nebo zjistí, že je v křoví tygr, uskočí či kopne po něm. Ale pak zase v poklidu ťapká s hlavou u země.


 šklebák


Je na holce krásné svezeníčko. Jen... já vím proč... to, že řeší ty věci kolem, se mě už nechce řešit. Ani nemůžu, protože se Jarek stále učí klus, cval a já z Fíčka na něho mohu dávat v klidu pozor a opravovat ho i při cvalu, protože ti kluci nic neřeší a jen tak si utíkaji. U Bejbinky prostě musím dávat pozor na nác dvě a co vymyslí a být ve střehu :-)


P.S. Dnes v noci jsem nějak nemohla spát a řešila jsem, jestli Baby neprodáme, že jí budu muset pořídit alespoň malou kamarádku, která by tu s ní zůstávala. No to je zase bláznivý nápad. já vím!

(více)

20.11.2011 07:56:46

Průběžné zprávičky

18.11.2011 - Tak jsem se dnes ráno zase vrátila z pravidelné pracovní cesty. Moc jsem se těšila, že konečně budeme s Jarkem obá doma a poprvé vyjedeme s klukama ven. Jelikož jsem vlastně naposledy spala za úterka na středu (no pak asi ta 4 hoďky mezi řízením...) měla jsem obavy, zda třeba v sedle neusnu. No samo, že neusnula. Vzali jsem s sebou i všechny 4 pesany. Byla to taková krátká půlhodinová procházka na zkoušku - kolem Kundratic a zpět - a vyvedla se. Kluci (myslím tím F+F) se neperou, jdou vedle sebe, za sebou, docela je asi jedno, který první a Fíček si evidentně pod vahou o 25 kg menší vyšlapoval lepší. Sice se celý zpotil, ale to je tou jeho nadváhou, to se taky poddá. Falko ani nevěděl, že byl venku a s Jarkem jim to moc sluší. Azík chodil vzorně u levé nohy Falka, který už si na něho zvykl a když ho Jarek schválně vedl víc vlevo, nechtěl Azíkovi ublížit a vyhýbal se mu. Bara to jistila zezadu jako správný ovčácký pes a ti prcci pobíhali sem a tam a na první zavolání řibíhali. Bejbka byla na zahradě. Když jsme odcházeli vůbec si toho nevšimla. Z dálky jsme jí tam pak viděli, jak stojí u plotu a čučí směrem na kobyly přes pole. Když nás zahlídla na zpáteční cestě, zařehtala a začala lítat. Ale nebyla zpocená, tak asi moc nevyšilovala :-)

Můžu říct, že se fakt báječně cítím a cítím, že se nám blýská na lepší časy. Ještě tu moji Bejbinku šikovně někam umístit, abych nemusela mít výčitky svědomí, že se jí nebudu tolik věnovat.


19.11.2011 - Pro změnu je Jarek v práci, tak jsem si řekla, že popracuji s Bejbinkou, abych jí ten včerejšek vynahradila. Tož jsem vzala cajky a jdu do kruhovky. Nejdřív jsem ji chtěla zase cvičně naložit na Máňu. Na zavolání přišla celá parta v čela s Fíčkem. Ohlávku jsem tedy dala jemu. Už od kruhovky jsme si pěkně na vodítku naklusali a v nezměněném tempu jsme skončili rovnou na Mánině korbě. Super - jak v ukázce z Parelliho show :-)). Pak jsem tedy naložila také bez jakéhokoliv problémů Bejbku. Falko tam také načuhoval a oba ho přišli podpořit, každý z jedné strany, že jako se toho fakt nemusí bát a že ho čekají nahoře granulky. Jenže jak jsem k němu šla tak mi lotr začal utíkat. Chvíli jsme se naháněli po celé louce i kolem kruhovky. Pak jsem tedy východy uzavřela a jala se udělat obě oči ve volnosti na té skoro hektarové louce. Nakonec to nebyl až takový problém. Takže Falko nejdřív přední nožky na rampu a čekal co bude. B a F ho opět přišli "postrčit". Pak nesměle zadní nožky na rampě, chvíle přemýšlení a pak přeci jen touha po kyblíčku s granulemi byla větší než nějaké jiné obavy. Bezvadné je, jak Falko obdivuhodně uvážlivě na rampě couvá. Máme tedy jasno - Falko bude jezdit vlevo a bude první vycouvávet a Fík vpravo a jako druhý se bude moci na korbě otočit a jít popředu (on s tím svým bolavým zadkem hůř vycouvává - nemůže se asi tak podsadit a jednou si až sedl na zadek, jak tam ty nožky neuměl rychle poskládat). Mezitím se ale ještě přihodila jedna skvělá věc. Když jsem Falka lákala k sobě a seděla nedaleko Máni na bobku, najednou koukám a Baby šup na korbu, chroupla si granule a pěkně pomalu ven za Máni. Když si uvědomím, co to stálo úsilí dostat jen jen její přední nohy na rampu...


Pak jsem tedy vzala Bejbku do kruhovky, vyčistila jí a namasírovala záda. Po nasedlání jsem s ní hned jako by nic vyrazila směrem ven z ohrady. Vůbec se nezastavila. Venku jsem nasedla a ani jsem ji nemusela moc přemlouvat. Od skládky k poli jsme si pěkně docela v klidu klusali a pak ještě šli tak na třetinu ke Kundraticím. Tam pak zaslechla některého z kluků, jak jí volají a začala být zase trochu čumivá. Pak ještě na křižovatce u rybníku byl kluk s kolem. Já už jsem bohužel znervozněla předem, takže jsem raději předešla konfliktu, slezla jsem a došli jsme domů pěško. Kluci už na ní řehtali. Ještě jsem jí nechala asi 15 minut klusat v kruhovce, pár cviků na uvolnění a bylo hotovo. Spokojenost na obou stranách. Tak nevím, co si mám o tom všem myslet.


V pondělí se chystáme na trochu delší trasu bez pejsků a s foťákem:-)


21.11.2011 - Na dnešek jsem se zase moc těšila. Ne snad proto, že opět odpoledne vyrážím směr Holandsko, to fakt ne. No přeci proto, že si snad konečně venku zacváláme. V 9:30 jsme odlapili kluky, nachystali na jízdu - Falko nějaké cvičeníčko ze země, Fík nutná masáž a protažení před prací. Už v té době poprchávalo, ale neodradilo nás to ani když po nasedlání začalo pršet. Hurá, na štěstí přestalo, než jsme vyšli ze dvora. Bejbinku jsme zase zavřeli do zahrady k jablíčkům a senu. Asi 3x zařehtala, ale pak už jsme nic neslyšeli. Zahrada je jen lehce zrytá od běhání a ona po našem návratu zase nebyla zpocená a ani neřehtala, když jsme přicházeli. Dostala kokýno a byla spokojená. Možná si ráda chvíli oddychne od té lehké šikany od Falka a v klidu popapkala seno.


Jarkovi to na Falkovi sluší


No a co říci k vyjížďce? Super. Po naklusání a pak ujasnění Jarkovi jednoduchých zásad... jsme nacválali. Fík byl z toho zprvu v šoku, že po pár skocích má běžet pořád a ne zastavovat, jako tomu bylo dosud. Vzali jsme to po kraji pole a stalo se to, v co jsem tajně doufala. Cválali jsme vedle sebe a nikdo to nechtěl s nikým sbalit! Jarek bude jen muset vypilovat stehnový sed, aby tam Falkovi tolik nedrncal a bude to parádička.


pohodáři


Kluci byli naprosto v pohodě. Pak už jsme jen tak lehce poklusávali, aby toho nebylo na Fíčkova záda moc. Přesto si evidentně vykračoval docela lehce a snad ho to i bavilo. Těch pár kilometrů jsme tentokrát zvládli nějak rychle, jak prohlásil Jarek. No jo, cval je cval. Jupíííí :-)))))


po vyjížďce

(více)

16.11.2011 16:40:01

Po roce...

... zpráva ze Stříteže

Telepatie zřejmě funguje. No jasně že jo! Na níže uvedené jsem poslední dny mooooc myslela a jsem ráda, že se mladý koníček má líp a je využívaný k tomu k čemu byl stvořen...


atlet Amigo


Tento krásný haflošek atletické postavy, evidentně spokojený, je naše bývalá kulička a miláček Amigo! To je co?!


s Kapučkem


Dovolím si zde zveřejnit e-mail od Kapučkovi majitelky a přítelkyně Páji, což je majitel Amíška:


Ahojte,


tak trochu přemýšlím a myslím že už to bude rok co máme Amíčka tak mě napadlo že napíšu pár slov...dlouho jsme o sobě nedali vědět...


Z Amíčka se stal za ten rok co je u nás dá se říct skoro atlet :D objezdili jsme s ním veškeré koňařské akce v okolí co se dalo, vždycky jsme sklízeli obdiv s oběma - hlavně u dětí které jsme vozili :) dokonce jsme se snažili zapojit je oba s našimi děvčaty do závodů ale to nám bohužel moc nejde :( oni kluci jeden bez druhého neudělají krok ( doknce ani Cappučko který dřív normálně závodil a i vyhrával ) takže jediný závod odjeli oba zároveň - bez doprovodu to nešlo tak jsme aspoň pobavili ostatní a dobře jsme se zasmáli. No a taky to bude tím že se nám zatím nepodařilo sehnat nový vysněný domek kde by byl prostor pro tréning a výcvik. U nás to bohužel jak už jste viděli nejde...není místo :( to je taky důvod proč nám Amíček tak trochu zvlčel...ale nám to nevadí , máme je pořád oba rádi a věříme že nové bydlení se nám časem naskytne a všechno bude lepší. :) Tak zdravím celou i zvířecí rodinku a posílám pár fotek z jedné akce kde se kluci snažili závodit... :D mějte se krásně... Janka


nerozlučná dvojka Ami a Kapučo


Ať se Vám tam všem na severu Moravy daří, máme Vás rádi!!

(více)

14.11.2011 17:12:02

První den Falka u nás

Protože vím z vlastní zkušenosti, jak je pro bývalé majitele svých miláčků důležité, alespoň v tom počátku odloučení, mít časté informace, jak se jim daří, píši hned další článeček.


Koníci se, jak jsem již zminila, rychle skamarádili, buď se pasou všichni u sebe, nebo každý v jiném rohu pastviny a jsou v poho. Pozorovala jsem třeba jak Falko koukal na druhé pastvině na otevřenou branku a že by tam jako šel, ale nevěděl. Tak Fík šel před ním a ukázal mu, kde se tady všude dá chodit, kudy případně utéct před páníčky, když se mi zrovna nechce, blééé... Super bylo, jak funguje to stádečko - rychle se nový člen od něj učí. Zapískala jsem a zavolala jmény a všichni se ke mě přihrnuli. Samozřejmě věděli, že dostanou ňamku, hihi, to je výcvik...


na přivolání - mňamky - přiběhli všichni


Do kruhovky jsem si vzala vyzkoušet Falka. Co umí, co míň, co vůbec. Jak jsem psala, chodil turistickou jízdárnu a dětské tábory, takže o jemností pobídek, ač ho Eli docela naučila, nemůže být řeč. Všechno se ale poddá. Je mladý a chápavý šikulka.


Falko na kruh


Možná se trochu obával, co se tady na té zemi bude dít a tak má stále ta ouška taková nedůvěřivá. Když jsem ho chtěla rozhýbat ve volnosti, tak měl plno keců a výmluv a obě oči nabízel sám, jako že on je tím šéfem, co se rozhodne, kdy přestane pracovat. To jsme si okrajově vysvětlili :-)


Samozřejmě, že máme taky trochu jiné hlasové pobídky, než Eliška a chceme si ho na ně postupně přivyknout, aby to bylo stejné u všech našich koníků a nemuseli jsme přemýšlet, s kým zrovna pracujeme a co tedy použít. Z počátku nechápal vyslání na kruh, ale pak to šlo. Zatím v kroku, aby mohl pěkně v klidu o všem přemýšlet. Se zádí moc pěkně ustupuje (opět díky Elišky práci), ale na předku se bude muset hodně tlačit. zatím.


Falko couvni


Také do couvání bez přímého kontaktu se mu moc nechtělo, ale brzy pochopil a udělal krůček vzad i při malém vlnění vodítkem. Na fotce je zrovna ještě před tím, než pochopil to, že na něj nechci zbytečně tlačit a přestanu, když udělá, co myslím.


Falko ke mě - to je dobře


Zato "přivolání" funguje perfektně.


Falko jedeme doleva


Když jsem na něj hupla, tedy spíš vylezla ze sudu :-), okamžitě ouška dopředu a byl víc spokojený než ze země. Pokud jsem ho tedy nenutila, aby pěkně sám držel rytmus. To zase trochu kecal... Musela jsem mu to ze začátku připomínat stylem - mlaskání+holeň+bičík a postupně to dospělo k tomu, že stačilo zamlaskat, maximálně přidat holeň. Fakt to docela rychle pochopil. A bude líp :-) Zatáčel taky hezky - za chvíli to bude jak u Bejbinky na přenesení váhy. No, to asi ne, ale bude to furt a furt lepší, ne?!


 


Falko držíme rytmus


Včera Hanka prohlásila, když ho viděla po příjezdu klusat po pastvině, že má nádherný chod, že jen pluje. Je to fakt, to už jsem zjistila před týdnem v Hejnicích a dnes si to ověřila. O to víc mě mrzí, že na něm s nějvětší pravděpodobností bude jezdit Jarek a Fíčkovo bolavým zádům tak ulehčíme - přeci jen jsem méně hmotná, že? A já bude drncat na té naší tvrdé véesce. Ale já to vysedím líp než Jarek, tak to nebude tolik vadit ani mě ani Fíkovi.


P.S. Už mám "na skladě" krásné fotky od hejnických, takže připravím ten skromný životopisný článek. 

(více)

14.11.2011 09:21:36

Nekonečný příběh

aneb slibované překvapení...

Znáte takového toho krásného pejska z fantazi filmu Never ending story? S takovou dlouhou vlnitou srstí? No tak přesně takového ... nemáme :-))) Zato máme jeho jmenovce se stejně vlnitou hřívou z říše koňské - ano máme Falka, který k nám včera v podvečer přijel. Je to takové docela symbolické - Fík z večerníčku, Falko z pohádky - to jim bude spolu svědčit.


Falko přijíždí


Začnu trochu obšírněji (vždyť už mě znáte...), jak ke všemu došlo a jak to skončilo, nebo vlastně začíná...


Falko právě v novém domově


8.11.2011 v 09:41 mi přišel od naší kamarádky mail s odkazem na inzerát. Ona totiž věděla, že jsem se rozhodla prodat Bejbinku - samozřejmě časem, až se opravdu najde nový fajnový páníček, či panička fakt dle mých představ (no nevím, jak to s mými nároky dopadne, ale Katce Pultrové věřím, ona mi v tomto ohledu přislíbila pomoc, tak doufám...) Baby je zlatá, v kruhovce, kde se cítí bezpečně a nemusí pořád čučet, kde co na ní bafne a co jí kde sežere, na ní jezdím pouze s vodítkem kolem krku. Jenže venku... prostě nám to v kombinaci s naším věkem (myslím mým a Jarkovým) a rozdílnou jezdeckou zdatností, nejde dohromady. Tož tak. No a na tom odkazu na Bazoši na mě najednou z monitoru koukal krásný haflošek, přiloženy tam byly fotky, které mě uchvátili (až mi je bývalý majitel pošle - zveřejním) a tak jsem zkusmo zavolala i když jsem si říkala, že je to tak strašně daleko - Liberec.... To jsem ještě nevěděla, že ještě dalších asi 30 km severně od něj.


Falkovi se na louce líbí a on nám taky


Nicméně slečně, s kterou jsem mluvila jsem poslala i odkaz na tyto neše stránky, aby se podívala, kam by mohl její koníček jít. Že se tu zvířátka mají mnohdy líp než dvojnožci. Byly jsme domluvené, že mi dá vědět v pátek ráno po čtvrtečním jednání s bývalou majitelkou Falka, zda si ho nebude chtít vzít zpět. Já šla připravovat oběd a tak si při tom říkám, že by to byl asi přesně koníček pro mě, pohodový, nebláznivý, prostě "na houby do lesa" a že bych jí měla zkusit ještě jednou zavolat, jestli by přeci nedali přednost nám, kdybychom to urychlili. U inzerátu byl totiž přídomek "spěchá". Přesně v tu chvíli mě od Elišky (bývalá panička Falka) přišla sms, že kdy bychom se asi tak přijeli podívat, kdyby to bylo v brzké době, že by nám i na základě shlédnutí našeho blogu dali přednost. Tož jsem okamžitě volala zpět a přesto, že jsem jí mou otázkou, zda tedy můžeme přijet hned, mírně řečeno zaskočila, jsme se domluvili, že ano. Tož mi vařečka vypadla z ruky, zhltli jsme polévku, zaopatřili jsme zvěrstvo a s mapou v ruce jsme ve 12:30 vyrazili z jihu na sever. Po spáchání mnoha rychlostních dopravních přestupků (snad nám nepřijde nějaké "pěkné" foto!), jsme v 15:45 vystupovali u domku Janatových v Hejnicích (253 km od našeho domu). Foťák v ledvince sice byl, ale prostě na něj nedošlo :-((


pauza?


Falko se nám okamžitě zalíbil, neb má stejnou, prostorově výraznou :-)) postavičku, jako Fík. Ještě jsme tedy čekali, co nám předvede pod sedlem. Trochu jsme ho očistili, kupodivu byl čisťounký a ne jako ta naše prasátka, dali mu jeho australské sedlo, westernouvou uzdečku a vrátili jsme se na oplocenou louku, kde se spolu s ním pásly ovečky. Při prvních pobídkách do klusu jsem si okamžitě vzpomněla na "našeho" Chettyho, kterého nikdo amatérský nemohl "roztlačit". Trochu naklusal, ale hned zase do kroku, byla jsem za ty 2 stěny "jízdárny" uhekaná. Nejsem již na takové tlaky zvyklá... Poprosila jsem o bičík a když Falko zjistil, že teda asi nejsem nějaký turista, čí dítě z tábora (obojí bylo jeho dřívější "zaměstnání") a že bude muset asi něco dělat, krásně klusal a i se povedlo ho nacválat. Musím říct, že má krásně měkký a pohodový klus, paráda. Pak si ho vyzkoušel i Jarek. Koukám a on ho naklusal hned. Prý pod chlapama, coby těžší váhou a zřejmě s větším respektem líp ťapká.  Taky je to takový trochu komediant - chytl mě za rukáv bundy, když jsem mu zrovna nedávala kousek chlebíku či jablka. Když jsem na něho zhoukla, rychle otočil hlavu na druhou stranu a dělal, že tam vůbec není, že to vlastně ani on nebyl a na koho že to tu vlastně křičím :-)) Krásně se nechal ode mě vodit, na vodítku v klusu vedle mě a ihned na můj "sliding stop" zabrzdil vedle mě. Prostě jsme si padli do noty, doufám. Podobně to bylo i s majiteli Falka. Měli jsme meožnost setkat se tedy s jeho papírovým páníčkem - Jardou Janatou a opravdovou paničkou, dcerou Jardy Eliškou. Jsou to fakt pohodoví lidičkové, kterým jde o blaho zvířátek, kromě jiného a prostě jsme si hned rozuměli. Možná něco podobného pocítili i oni. Během další hodinky jsme se domluvili na záloze, domluvil se i prodej sedla australana, zapůjčení deky i uzdečky, dokud nepořídíme vlastní a samozřejmě také odvoz Falka do nového domova daleko na jih, což přišlíbili Hanka a Pepa ze Záříčí. Večer ve 21.15 jsme dorazili domů plní dojmů a honem nakrmili naše hladovce, kteří nás netrpělivě vyhlíželi.


Komplikace nastali, když nám Pepa volal, že má rozbitý diferák u auta a že to s jeho autem nepůjde. Jarek začal shánět - jeden známý od koní nás bohužel odmítl, tak Jarek domluvil Verčiny Peťovo auto a řídit bude Pepa, neb my nikdo nemáme "éčko". Dost jsem se toho bála, protože jsem si říkala, že pořád Péťa leží pod autem a něco zpravuje, tak jsem se děsila, zda to utáhne vlek a v něm dva koně. Byla jsem ujištěna, že ano, snad... (2 koně proto, že si Hanka u Litoměřic vyhlídla druhého koba do páru ke kočáru a že by se to vzalo při jedné cestě - jen 100 km zajížďka, haha). Pro jistotu, abychom byli doma za světla, jsme vyjížděli včera 13.!! 11.2011 ve 4 ráno. Bohužel, nebo Bohudík, se nám Peťova auto začalo vařit kousek za Benešovem, vůbec netáhlo... Co teď?? Nervy na pochodu a zkuste něco vymyslet v neděli po páté ráno. Jediné bylo spolehnout se na Pepovo auto, že tuto cestu ještě zvládne. Zavolali jsme Jarkovi, ať dojede pro to auto do Záříčí a přiveze ho za námi (přes 80 km). Za chvíli volal, že sehnal od kamaráda ze cvičáku Scudo a že tedy jedou. Takže jsme konečně asi v 7:30 vyráželi na další cestu (Jarek s Peťou přijeli s jeho autem k nám domů až někdy po poledni, chudáci vymrzli, jak pořád stáli a zpravovali...). Nám "naše nové" autíčko jen ševelilo a jelo se krásně, až na tu mlhu. Ve vyšších polohách, kam jsme se postupně propracovávali ale bylo už krásné sluníčko.


pusa na přivítanou


V Hejnicích bylo vše přichystané, takže se jen rychle podepsali smlouvy, zaplatilo, vše naložilo - Falko tam byl během 2 minutek - a než stačily propuknout velké emoce z loučení, byli jsme pryč na cestě za druhým koníkem. Ten byl moc hezký, moc šikovný - v kruhovce nádherně reagoval. Bohužel byl menší, než Hanka předpokládala a hlavně neměl kompaktní černou barvu a prokvétal do hněda až zrzave v těle a na rousech. Ona ke své černé kobylce potřebuje zase černého koně, aby to v zápřahu bylo pěkné až bude vozit ty svatby apod.:-) Takže asi po hodinovém rozhodování se jelo dál bez něho.


Cesta ubíhala docela v pohodě. Jan jsme hned kousek od Litoměřic museli zastavit. Falko tam hrozně dupal. Letěli jsme tam, co se děje a on, jak upapkal seno ze sítě, tak ta se povolila až na podlahu a on v ní měl navlečenou přední nožku, chudinka se bál, ale okamžitě se uklidnil, když jsme ho vymotali a nasadili zpět mezistěnu a zadní zábranu. Až domů byl naprosto spokojený, nepotil se a my jsme byli rádi, že jsme nějak kolem čtvrté dojeli šťastně domů, očekáváni Jarkem a Verčou, která už měla nastartovaný foťák.


Fík blokuje Falka od Baby


Falko velice opatrně vystoupil a hned by se býval hrnul k novému stádečku. Museli jsme chvilku počkat, než se vykydá vlek a vyjede se s ním ven z ohrady. Pak jsem ho mohla pusti. Mezitím ti dvá B a F lítali jak pomatení a očekávali Falkův příchod. Koukali po něm skrz kruhovku, přes ohradu atd. Falko byl v klídku. Pak se tedy očuchávali přes ohradu a asi už po půl hodině jsem se rozhodla je pustit k sobě. Očuchali se a vyrazili po louce. Fík dělal Falkovi přesně to, čeho se před rokem dočkal od Amiga. Chránil si Bejbku a nechtěl Falka k ním moc pouštět - prostě ho šikovně, jak basketbalový hráč, blokoval. Nakonec se očichali i s Baby.


hele co umíme 1


hele co umíme 2


Ta se pak předváděla, vyhazovala a lítala se zdviženým ocasem, frkala jak arabský hřebec. Zatím do dopadá tak, že Kluci se pasou většinou vedle seba a Baby opodál. Večer šel Falko naprosto bez problémů za koňmi do stáje a jak objevil napáječku, tak pil a pil. Blbce mě nenapadlo mu ukázat, kde máme na pastvině vodu. Také si stoupl k lizu a evidentně mu děsně sůl chutnala. Dnes ráno bylo opět vše v pořádku a na pastvě jsou všichni bez problémů a spokojení. Fali vše prozkoumává, už ví, kde je voda i seno, jak může kolem dokola celé ohrady chodit.


Baby coby arabský hřebec


Takže to je zatím vyčerpávající zpráva o hektickém včerejšku. Až dostanu od Jardy z Hejnic slibovaná fota a informace, alespoň trochu, o Falkově minulosti, sepíši jeho krátký "životopisný" článeček.


Držte nám všem palce!


dvě rezavé prdelky


P.S. Musím souhlasit se soudem, který prohlásil, že by to těm prdelkám slušelo v zápřahu. No jo, jenže kde vzít sponzora na postroje a bričku... Kdybyste snad někdo věděl o někom, kdo má tak 100 tis. k ničemu, dejte vědět. Hihihihi.

(více)

09.11.2011 15:18:37

Zase bude o čem psát

Tak přesně tohle dnes prohlásila naše kamarádka Ivetka z Bzence. Ona ví proč, hihi...


dočasný box na Pigi


Tohle je dočasný "box" pro Pigušku, potvůrku štětinatou. Pobude tu zhruba týden a pak jí, bohužel, navštíví řezník. Ono zřejmě jak není kastrovaná, což bylo majiteli doporučováno a on nedbal... tak začla být agresivní i na domácí páníčky. Ne pořád, ale občas a mě dokonce kousla do nohy! Již jí nedůvěřuji, ona ví, že se jí bojím a její sebevědomí tedy čím dál víc roste. Majitel tedy rozhodl tak, jak rozhodl. Mrzí nás to, ale nejde to jinak.


poslední foto Pigi


Pigi tedy opustila svůj obrovský obývák a spinkat bude v tomto chlívečku. Přes den stejně běhá na zahradě, když ještě nemrzne...


box čekající na nového nájemníka


... no a tento box po Amíškovi, který v podstatě rok zahálel čeká...


Na co? Kdo to ví odpoví... nene, jen ať pomlčí. A kdo si počká, ten se dočká. Pravděpodobně v pondělí vyjde nový článek :-)))

(více)

24.10.2011 18:33:15

Rozloučení se Zuzankou

poslední fotka Zuzanky


poslední Zuzančina fotka - ani nevěděla, že se fotí...


Po zralé úvaze jsme dospěli s Jarkem k rozhodnutí, že už nemůžeme trápit ani Zuzanku ani sebe... Dnes 24.10.2011 byla naše psí babička (v červnu jí bylo 14 let) uspána. V klidu domova, přímo v obývacím pokoji mě v naprostém klidu usnula v náručí. Kdo to nezažil, nepochopí zármutek nad takovou ztrátou. Ano takové zvířátko je vlastně členem rodiny, za ta léta jsme toho vzájemně spolu zažili spoustu dobrého i toho horšího - nějaké ty úrazy (viz článek Psí životopisy). Jsem ráda, že paní doktorka byla ochotná přijet k nám a provést vše bez jakéhokoliv stresu, tedy hlavně pro Zuzanku. S námi to bylo horší...


Jen krátce, co předcházelo našemu rozhodnutí ukončit život jinak čilé babči. Kromě toho, že brala tabletky na žaludeční potíže a na inkontinenci již několi let, byla pohybově velice v pohodě, a to i přes její dřívější nadváhu, s kterou nás doprovázela na dlouhých vyjížďkách v zimě v létě. Asi před rokem? či spíš dvěma, nevím přesně, přestala vidět na pravé očko a slyšela již jen ostré zvuky (tleskání, pískání, štěkot kámošů - ti jí vždy "řekli", že jdeme ven, protože naše volání neslyšela). Ještě v létě bylo všechno tedy v mezích normálu. Proto jsme, jak vidět, objednali i pro ni nový pelíšek, který jako jediný za celý svůj dlouhý život znovu přijala za svůj po tom svém starém proleželém a v poslední době Chuckem rozkousaném. Bohužel se začali kvapem dít změny, které trápili zcela určitě jí i nás a bylo náročné ji venčit s dalšími čtyřmi pejsky. Před měsícem mi ráno spadla do rybníka na návsi, před 14 dny z metr vysokého valu. Mohla chodit už jen na vodítku, našlapovala velice opatrně, bála se, chodila jen podle čichu. Zcela určitě by se dožila ještě vyššího věku. Ono je ale rozdíl mezi žít a dožívat. Proto jsme tak zvolili...


Milá Zuzanku, zůstaneš navždy v našich vzpomínkách i srdcích. Přejeme Tvému tělíčku klidné spočinutí pod hruškou na oblíbené zahradě a Tvé dušičce šťastnou cestu do psího nebíčka. Třeba se zase někdy potkáme a proto máš na tuto cestu s sebou i svůj pelíšek a obojek s vodítkem. Občas se, prosím, na nás shora mrkni. Potěší nás to!


podzim 2009 Zuzanka v kytičkách


2 roky staré foto Zuzanky v kytičkách od Věrky Markové

(více)

24.10.2011 18:02:49

Hubert Záříčí 2011

K naší lítosti jsme se letos opět žádného Huberta nezúčastnili. Mrzí nás to, ale prostě na to nejsme nachystaní ani my ani naši koníci a lámat přes koleno se to nedá. Nicméně jsme se alespoň částečně - symbolicky mohli zúčastnit. S našimi dlouholetými kamarády z Plzně a taky s částí naší rodiny - Verča s Péťou - jsme se jeli v sobotu 22.10. odpoledne podívat na závěrečný dostih celého Hubertova dnu pořádaného rančem U potoka v Záříčí a konečně i na večerní country zábavu v hospůdce v Dírné.


Dle pořadatelů Hanky a Pepy a také dle spokojenosti všech aktérů se akce za přispění sluníčka opravdu vydařila. Na Hubertovu jízdu bylo přihlášeno více jak 40 koní!, což někdy může skončit bohužel i úrazy. Nic vážného se na štěstí nestalo a vše probíhalo v pohodě. Někteří koníci toho měli po dopolední jízdě plné kecky, tedy pardon - plná kopyta, a tak závěrečný dostih neběželi všichni. Přesto můžete posoudit sami, že na poli bylo docela plno. Zde přináším odkaz na kratičké video dostihu a opravdu jen pár fotografií z tohoto a z opačného konce vesničky Záříčí, kde na místní jízdárně bylo jako vždy perfektní zabezpečení - stany a občerstvení pro dvou i čtyřnožce.


http://4borovice.rajce.idnes.cz/Hubert_Zarici_2011_-_cast/


http://www.youtube.com/watch?v=FiD7RVfUyuY


Večer se tedy nás šest po osmé hodině dostavilo na zmiňovanou zábavu. K té mohu pouze dodat, že muzika hrála docela suprově a hodně, zábava byla skvělá, opět mňamkové občerstvení v ceně vstupenky. Málem jsme přispěli i pár cenami do tomboly. Lístky byly tentokrát rychle vyprodány a n nás nezbyly :-((. Fotky žádné nemám, protože po loňské zkušenosti, kdy jsem náš foťák na této akci poslala jediným pohybem ze stolu doprostřed parketu a už tento let nepřežil, letos foťák zůstal doma :-))


P.S. Pokud odkazy nebudou fungovat, jednoduše zkopírujte do vašeho vyhledávače. A pro chtivce dalších informací se možná něco objeví na stránkách pořádajícího ranče U potoka (viz odkazy na hlavní stránce tohoto blogu)


 

(více)

28.09.2011 09:55:59

Víkend s Nikym

symbióza


Na úvod jsem dala starší fotku ze srpna, to jen na ukázku, že jsou u nás zvířátka všeho druhu v pohodě a navzájem se tolerují.


Máňa zatím stále stojí na místě. Ta zvířátka jsou prý v pohodě - asi až na jedno - Baby, kterou se nám stále nedaří naložit :-(((, ale jak je vidět, řidiče už máme a můžeme vyrazit na výlet a Baby nejspíš poběži za ávií :-))).


a můžeme jet


To by nebylo, aby se Niky nesvezl. Tentokrát jsem se rozhodla ho vzít k sobě do sedla já a zkusit, co s ním udělá klus. Fíček byl velice ochotný, je vidět, že na děti byl zvyklý. Parádně jsme klusali asi 3x po celé louce a Nikolásek z toho měl hlasitou radost! Na jeho vlastní přání jsme si skočili a překážku - asi 30 cm kavaletku. Také se mu to moc líbilo, leč si asi trochu narazil, víte co, tak pak už chtěl dolů...


klus je děsná prča


Z našeho v okolí nejvyššího místa vůbec (hahaha) byl taky pěkný rozhled, viď Niky? A Fíček je evidentně v pohodě. Tak to má být - s dětským úsměvem a spokojeností to ani jinak nejde.


na kopečku ve Svinech


... a ještě k tomu má za ušima... No to víme, dokáže vymyslet zajímavé věci, no ale teď tam má nás :-)))


mám za ušima


A tady je silná parta rváčů - trhačů s jedním ninjou...


trhači


Celkovou pohodičku dokresluje obrázek posezaníčka pod novou pergolou. Je to fajn užívat si sluníčka teď, když přes léto ho moc nebylo, že?!


posezení pod novou pergolou

(více)

18.09.2011 06:06:15

Nakládání...

Kromě toho, že máme Máňu, máme i pergolu. Ne zase nějakou pro koně či jiné čtyřnožce, ale konečně pro sebe a to pořádnou - takovou "dvojgaráž", takže už se těšíme na posezení pod ní a případné sešlosti.


naše nová pergola


Ale abych se dostala k tématu z nadpisu článku: Nakládání.


přemlouvání Fíka


Po úvodním "očichávání" té podivnosti jeden den jsme další den dosáhli jistých úspěchů - malých i velkých. Fík, jelikož by pro papáníčko udělal vše už se nakládá jako starý harcovník. Horší je to s vyložením, protože nechce odcouvat od kyblíčku s granulemi :-))) .


Fík naložen


Baby polonaložena


Baby se svou povahou "lehké nedůvěřivosti" se také naložila, ale podvakrát si vždy nechala jedno kopýtko na rampě pro případ... a vždy po rychlém zhltnutí odměny stejně rychle z nezjištěných příčin zbrkle vycouvala. Pak už se nepodařilo víc, jak předními do poloviny rampy. Při všech těch pokusech, s největší možnou trpělivostí (no občas jsem to zkusila víc přitlačit) si stihla zrasovat levou zadní, pravou přední - zde dokonce ohnula podkovu, kterou jsem jí musela včera sundat, a prsa - těmi se napíchla na jednu z podlážek, kterými jsme ohraničili rampu, aby jako že nemohla vybočovat při tom nastupování. No nezdařilo se.


Možná je to tím, že jí ty podkovy kloužou - i zakoupili jsme venkovní travní koberec, chemoprenové lepidlo a dřevěné lišty a včera jsem nalepila na rampu. Oba mě z povzdálí kontrolovali, co jsem to zase vymyslela. Až to zatuhne a přiděláme lišty, provedeme další pokusy nakládání.


Takže zatím jsme do terénu nevyjeli :-((. 

(více)

18.09.2011 06:02:25

Petrovo foťákem

Tento víkend (17.-18.9.11) nás pro změnu :-)) navštívila Verča, tentokrát s přítelem Petrem. Kromě toho, že je to šikovný kluk a uživili bychom ho na našem statku hodně dlouho (myslím jakože jeho šikovné ruce) měl s sebou i kvalitní foťák zrcadlovku a udělal asi 270 fotek našich ořů. Vybrala jsem jich cca stovku. Tyto je možno shlédnout opět na http://4borovice.rajce.idnes.cz/Foceni_s_profi_fotakem/


a zde předkládám malou ochutnávku...


Baby se koupe


Bahenní koupel naší kachny Baby - jsme přeci nedaleko Třeboně, že?! To, jak se nám na to focení takto "vyparádila" je vidět na dalších fotech.dokončení očisty


... a ještě pořádně dokončit očistu...


ukecaný Fík


"A co to jako má beeeejt? (další Fíkovy šklebáky - viz Rajče.net) To se mám jako hýbat? Tak já vám to předvedu, jak umím hodit špíčkem!"


Fík v akci


... a jdeme na to společně ....


letmý start


No a nakonec k objektivu přičichla i "zásuvka" Pigi.


v objektivu Piguška


Na pejsky se nedostalo, neb v neděli byly právě zneužívány ty výše zmíněné ručičky na jinou práci a večer začlo pršet :-((


 


 

(více)

18.09.2011 06:00:55

Akce v září v Zářičí

příchod equipy


příchod domácích k opracovišti v čele s hlavní aktérkou akce Hankou


9.-11.9. k nám zavítala naše Verča a zároveň se 10.9. konala u našich koňařských kamarádů v Zářičí na Ranči u potoka malá velká akce, při které si užili asi všichni - malí i velcí jezdci, začátečníci i borci i diváci.  Základního (tuším) parkuru se účastnili hlavně domácí jezdci - žáci výcvikářky a majitelky stáje Hanky a asi dva hostující koníci z blízkých stájí dalších kamarádů.


rozhodčí Lenka, aktérka Hanka, účastnice Inka a kurz parkuru


Závody, i když pidi mini byly zabezpečeny se vší parádou - soudcovala licentovaná rozhodčí a trenérka Lanka (vlevo-domlouvají kurz parkuru s Hankou uprostřed a Inkou z hostující stáje Nítovice). Nechyběla tribuna pro sudí, ani v krásném teplém dni občerstvení - mj. čepované pivínko, pizza, gulášek, kávička... O zabezpečení se zase postarala mužská část stájí, hlavně pak Pepa (proužkovaná košile) z organizujícího ranče, který mj. večer slavil krásné kulatiny, což bylo bezva zakončení dne.


občerstvení


Po bezproblémově proběhlém parkuru samozřejmě proběhlo i dekorování a předání cen.


dekorování


Po této vážnější části akce následovaly 2 soutěže pro děti i dospěláky. Ukecali jsme dokonce i Verunku. Na haflingovi Montym se zúčastnila něco jako jízdy zručnosti. Měli se přejít kavalety, pak projet esíčkem z kavalet, následoval slalom, přenesení půllitru z barelu na barel (ze hřbetu koně), pak sesednutí, překonání překážky vlastními silami, znovu nasednout na oře a co nejrychleji projet cílem.


Verča na Montym


Verču jsem bohužel mohla vyfotit jen na opracovišti, kdy se seznamovala se svým parťákem Montym. Pak už jsem musela i já a Jarek do sedla, protože jsem jeli hned za sebou.


ti nejmenší na Sáře


Ti nejmenší celou trasu absolvovali na místní poničce Sáře, která byla chudinka asi nejvíc v permanenci.


já na Olínovi


Mě bylo dovoleno si vybrat. Proto jsem jela na svém oblíbenci Olínkovi (majitelkou je Dáša, členka místní stáje), který je velice jemný a šikovný. Jela jsem na něm tedy potřetí v životě, vždy jen chvilku, ale vcelku si rozumíme, příliš si vzájemně nevadíme a tak jsme dosáhli nejlepšího času.


překonání překážky - já


Samozřejmě to byla soutěž pro děti a takový sranda závod, proto jsem zvolila netradiční překonáni tak hrrrroooozně vysoké překážky :-)) . Alespoň jsem pobavila diváky a docílala jsem za to 10 trestných sekund, čili jsem výhru ráda přenechala některému z dětí...


Jarek na Boře - přenášení půllitru


Jarek dostal přidělenu chlaďasku Boru, nádhernou obryni, na kterou byla fuška se vyškrábat i dosáhnout z ní pro ten půllitr (to je právě Jarkovo pozadí na Boře)


Jarek a bravůrní přeskok


Verče se podařilo zachytit jupíííí přeskok překážky.


já s Olim a barely


Druhou soutěží už pro dospěláky byly barely. Cílem bylo od startu objet ve správném pořadí a směru co nejrychleji 3 barely a fofrem zpět do cíle. Já opět absolvovala na Olínkovi a Jarek tentokrát na Montym. Tento závod se jel o soudek piva. Stejného času dosáhla Inka a Hanka, které pak absolvovaly barely ještě jednou společným startem, ale tentokrát po svých. Napínavý běh vítězně zakončila Inka.


Jarek s Montym spěchají do cíle


Poté došlo na závěrečný nástup téměř všech zúčastněných (někteří se starali mimo záběr kamer o koníky, focení apod.), poděkování sponzorům a v neposlední řadě i divákům za vytvoření příjemného odpoledne.


závěrečný nástup všech zúčastněných


Mimo soutěže pak ještě došlo na krátký trénink již na vyšších překážkách pod dozorem velice příjemné a sympatické Lenky. V sedle své překrásné ČT klisny Megan zůstala i Hanka a posuďte sami, že jim to spolu moc sluší! Tak ať jim to spolu šlape...


Hanka na své překrásné Megan


My jsme se pak odebrali domů nakrmit níže zachycenou smečku našich hafanů a dále samozřejmě koníky a prasátko. Díky Verče, která nám dělala řidiče jsme se pak vrátili popřát Pepovi k narozeninám, což se také fakt vyvedlo.


naše černohnědá pětka


Z akce náš nejen řidič ale i fotograf Verča udělala docela hodně fotek a je škoda některé nevidět. Všechny jsem proto umístila na


http://4borovice.rajce.idnes.cz/Akce_v_zari_v_Zarici/ . Ještě si dovolím připomenout adresu na stránky pořádající stáje, kde se lze jen tak svézt na koni, v kočáře či bryčce nebo pod vedením zkušené Hanky se naučit vše kolem koní a jízdy na nich: http://www.rancupotoka.estranky.cz/  Zde by se pravděpodobně měla o výše uvedené akci objevit také nějaká informace (Hanička je velice vytížená žena!) nebo možná další odkaz na fotky jiných fotografů, případně videa kameramanů.


 


 

(více)

06.09.2011 18:48:49

Máme Máňu

Drahanské vrchy u Boskovic


21. srpna jsme vyrazili na výlet do krásného kraje Boskovic - na snímku je krásný výhled na Drahanskou vrchovinu z poklidné roubenky manželů Málkových, samozřejmě koňáků. Oni jsou však trochu jinde než my... Pavel Málek je ve westernovém světě velice dobře známý a jsme rádi, že jsme se s ním a jeho ženou mohli potkat - jsou to velice pohodoví lidičkové. Nevím jak paní (ta mj. dělá nádhernou keramiku), ale pan Pavel prý je dle jeho slov amatér a dělají to vše pro potěšení - pan Pavel je totiž  Mistr ČR v superhorse (tato disciplína je souhrnem disciplín Trail, Reining, Western Pleasure, Western Riding. Již to naznačuje obtížnost soutěže a nutnou všestrannost koně i jezdce.) a Mistrem v Amater reiningu.


pan Málek s QH hřebečkem


Mají úžasný chov quarterů, nic velkého, zato kvalitního - především charakterově a pracovně. Byli všichni nádherní. Také má myslím 1 či 2 kobylky na výcvik, obsedá atd. A každému koníkovi zcela upřímně říká kamaráde a také se k nim tak chová.


naše nová Máňa


No a abych se konečně dostala k jádru pudla. Výlet jsme uskutečnili za účelem zhlédnutí avie inzerované na Bazoši. Jelikož ji Málkovi vlastnili 15 let a cestovali s ní po závodech Evropy, prožili v ní kus života, mají k ní speciální vztah. Po těch letech si z westernového městečka v Boskovicích odkoupili vlek na koně a neměli srdce svoji avijku jen tak odepsat a jsou moc rádi, že poslouží dalším koníkům. Má všude nová péra, přetěsněný motor, je sedmimístná (v pohodě se povezou i pesani) a prostě je v super stavu na svá léta - Máňa (tak její nový majitel - Jarek rozhodl) je o rok starší než naše Verča :-)))


Ježíši, co to sem postavili?


Teď už zbývá jen naučit nastupovat ty naše hemelky a můžeme konečně vyrazit do pořádného terénu, který nám kolem baráku tak strašně chybí. Už se těšíme na vyjížďky po lesích! Koníci se hned přiběhli do kruhovky podívat, co že to tam přijelo za modrou příšeru. Když jsem je vypustila zpět na louku, jukli na Máňu z patřičné vzdálenosti a s velkým vyhazováním odcválali na druhou stranu pastviny. Tak uvidíme. Info budou následovat...


Mánin zadek


Těm, kteří věděli, že se něco u nás chystá a nevěděli co a tudíž si mysleli, že budeme mít dalšího mazlíčka, tak těm jsme udělali čáru přes rozpočet, že?! Takže naším dalším přírůstkem do rodiny je A31 MÁŇA, hihihi.

(více)

23.08.2011 20:57:03

Nečinnost

Nějak se nic moc neděje... jen jsem dnes natočila krátké video u nás na dvorečku, viz http://www.youtube.com/watch?v=hFv6nVa1ru0 , tož se bavte :-)))


Jo, a předminulý víkend u nás přespala kamarádka Ivetka s Radkou z Bzence, neb jeli kousek od nás - do Mladé Vožice na výstavu minikoníků - informace o akce i s fotkami najdete zde http://rancproradost.txt.cz/clanky/98522/vystava-minihorsu-mlada-vozice-14-8-2011/


Jestli vyjde jedna akce, tak brzy bude nový článeček o tom, jakýže jsme vlastně blázni bláznivý... nééé, nové zvířátko to tentokrát nebude :-))

(více)

10.08.2011 19:16:13

2 v 1

aneb Fíkovy záhady

Dobrý den, chci se zeptat, jestli nevíte něco o prvním majiteli Fíka...Jednoho jsme vlastnili (narodil se u nás) :) a teď pátrám po jeho osudu...Markéta


Tímto komentářem z 15.7.2011 u článku „FÍK“ se odstartovala rychlá výměna několika zajímavých mailů, jejichž útržky si dovolím zde zveřejnit, protože to se převyprávět prostě nedá. Skoro měsíc jsem čekala na další vývoj a teď se dlouho rozmýšlela - zveřejnit, nezveřejnit??? Zlý úmysl rozhodně nemám a tak jsem se rozhodla pro to první...


 


Pozitivní zjištění z celé té anabáze je především to, že už víme, proč je Fíček takový tlusťoch. Bodejť by ne, když je 2 v 1 – on má totiž, po důkladném prozkoumání, na hřbetě výžeh dvou registračních čísel  a obě jsou navíc, dle vyjádření Ústřední evidence koní ve Slatiňanech, tzv. živá, tzn. že by měl kůň Fík s jedním číslem existovat u nás a s druhým někde poblíž Domažlic. Oba Fíky ale máme my... :-)))))


 pětidenní Fíček


pětidenní Fíček


 


Maily tedy uvádím chronologicky za sebou, jen upřesním „kdo je kdo“


Markéta = dcera chovatele Fíka a majitele jeho rodičů, někde na Domažlicku


Andrea = majitelka Fíka před Hankou


Hanka = majitelka Fíka před námi


Katka = Fíčkova „rehabilitační opatrovnice“ u Hanky i u nás


 


 


16.7.14:04 pro Markétu


Ahoj Markéto,


my jsme koupili Fíka od Hany od Strakonic a ona ho koupila od Andrey od Č. Budějovic a ta snad ho měla od pána, u kterého se narodil, ale o něm žádné informace nemám, bohužel. Ráda bych znala jeho původ, pokud myslíš, že by mohl být od vás, dej vědět. A ty ho podle znaků nepoznáš? Nemáš nějakou fotku?


Iva


 


16.7.  19:21 od Markéty


Ahoj Ivo, 


tvůj email mně moc potěšil, teda spíš celou naší rodinu :-) včera večer jsem zkoukla jen pár fotek, takže jsem si nebyla moc jistá, a navíc mně zmátlo datum narození. Dneska ráno se ale k vašemu webu seběhla celá rodina a s radostí jsme poznali, že je to na 100% Fíček:-) Dnešní odpoledne jsem strávila prohledáváním fotek, abych ti mohla nějaké pěkné poslat.


Předem tedy musím na pravou míru uvést Fíkovo datum narození, ve skutečnosti je o rok starší. Narodil se tedy 4.4.1999 na naší "farmě" poblíž Domažlic jednim z našich prvních koníků. Matka Famosa 1- říkali jsme jí Linda  http://www.aschk.cz/hafling/pk/pk_display_hf.php?id=77048  původem ze Slovinska už u nás bohužel není (uhynula). Zato máme Fíkovo taťku Alex - říkáme mu Ferda http://www.aschk.cz/hafling/pk/pk_display_hf.php?id=121201&plem=hf Teď už je z něj valášek, ale dřív to byl tak trošku divoch. Posílám ti nějaké fotky Fíka i jeho rodičů, snažila jsem se vybrat nějaké "použitelné"


Kdyby tě zajímalo ještě něco víc, tak se klidně ozvi. My jsme moc rádi, že se Fíček dostal do dobrých rukou a má se u vás jako v bavlnce


  


16.7. 20:44 pro Markétu


Tedy!!! To je super! To víš, že bych o něm ráda věděla něco víc, protože, bylo mi to vždy divné, že nikdo nevěděl o jeho původu nic a když ho nechávala majitelka před námi znovu zaregistrovat, zjistili, že má vypálené ještě jedno číslo. Všechno se mi zdálo fakt divné. Ráda bych věděla, jak vyrůstal, od kdy pracuje, proč má tak zničená záda. Ta majitelka Andrea se prý zmínila, že snad tahal v lese??? Mám moc otázek. Jestli je to opravdu fakt, tak bych mu mohla konečně udělat cedulku na box... :-)))


 


16.7. 21:21 od Markéty


V lese???? U nás haflingové v lese netahají Fíka jsme začali zaučovat cca ve 3 letech a potom od 4 jezdil s Ferdou v zápřahu ve voze, ale v lese nikdy. Jezdil hlavně pod sedlem. Se ségrou jsme se na něm učily jezdit. A myslíš, že bys nějak zjistila to vypálené číslo? Od nás odcházel s 21/509 a hlavně zdravej. Tak nevím, jak s ním kdo zacházel. Vyrůstal zároveň s kobylkou, která se narodila jeden den před ním, chodili spolu na pastvu, taková nerozlučná dvojka.


 Fík s mámou na pastvě


Fíček s maminkou Famosou alias Lindou


 


16.7.22:47 pro Markétu


Tak jsem tu teď pečlivě zkoumala každé zaoblení, víry bohužel nevidím moc dobře, ale zdá se, že ten srpeček u pravého oka, zaoblení u levého oka, tvar šňupky a snad jsem viděla na některé fotce i ty flíčky nad nosem. Asi je to opravdu Fíček. To je neuvěřitelné. Prosím a kde měl to původní číslo vypálené a kam od vás šel? K  Andree ?. Protože Hana ho prý měla asi od 5 let a v 6 ho kastrovala.


Prosím, napiš, co nejvíc si pamatuješ nebo někdo jiný z rodiny. Jeho minulost nás fakt moc zajímá. Pak může člověk líp podchytit chování, které si vždy z každé "štace" koník přinese. Díky moc!!! Já bych pak něco sestavila i s fotečkama a dala k nám na blog, pokud by to nevadilo vám. Bylo by to moc fajn a rádi uvítáme i vás někdy na návštěvu...


 


17.7. 7:32 od Markéty


Dobré ránko
na té poslední fotce, jak kouká hlava z boxu, je Ferda, teď jsem to ve stáji zkoumala. Pošlu ještě nějaké fotky, teď ale musím jít svážet seno, včera jsme to slisovali, tak aby koníkům nezmoklo. M.


 


Fík s tátou v tahu


Fíček  s tatínkem Alexem alias Ferdou v zápřahu                                                                                                                                                                                                         (dle nezávislých pozorovatelů vypadá na fotce jako hodně velký mlaďoch - ještě hříbátkový - přesně jako Amigo, kterého jsme přivezli v 1,5 roce)


19.7. 8:09 pro Markétu


Ahoj Markéto,


tak hned po návratu ze služebky jsem se netrpělivá vrhla k PC, zda jsi něco napsala o tom jak Fíček u Vás rostl, jaký byl tahoun, jaký pod sedlem a vůbec a hlavně kdy kam a komu od vás šel. To mě fakt zajímá nejvíc, jak to, že neměl s sebou papíry?? To je nějaké divné, ráda bych tomu přišla na kloub.


Níže Ti přeposílám psaní od předešlé majitelky. Číslo odpovídá, ta údajná asi trojka bude nejspíš pětka... Máme Fíčka, hurá, je to on!


Zatím pa a těším se na další informace.


Iva


 


From: hanka Kotálová


Sent: Monday, July 18, 2011 10:29 PM


To: IvaaJarek


Subject: Re: Fík


 


Ahoj Ivo,


Fíčka jsme kupovali od Andrey v lednu 2006, měl dlouhatánskou srst, částečně na některých místech olepenou, dostali jsme k němu očkovací průkaz s tím, že registrovaný není. Takže v dubnu jsme šli na svod, byl ještě hřebec, pan komisař místo oholil a pak dostal Fík výžeh. Jaké pak bylo překvapení , když jednou na sluníčku v červenci, když už byl vylínaný, jsme objevili,že vedle nového výžehu- tedy spíše pod ním, je nějaké číslo, takové menší, než to nové, nahoře tuším 21 a dole něco s trojkou, nejde to zrovna moc přečíst, luštila jsem to snad stokrát, musíš si ho správně nastavit na sluníčku, pak je vidět. Nebo ho tam oholit. Pak by to snad přečíst šlo. Ale když jsem se Andrey ptala, kde se tam vzalo, tak se mi už neozvala. Tak nevím, víte víc vy? Napiš!!! Jsem zvědavá.


Koukám na vaše stránky, musí být fajn , být vaším zvířetem, pozdravuj doma Hanka


 


19.7. 18:04 pro Hanku


Tak jsem moc zvědavá, co se ještě dozvím, čekám, co mi Markéta – dcera od chovatele u Domažlic, kde se Fíček narodil, napíše. Ozvala se mi sama, našla si ho na našem blogu :-))). Prosila jsem jí o co nejpodrobnější věci – pak to dám na blog. To číslo by odpovídalo – ta tebou rozluštěná trojka je asi pětka a 21 sedí a když koukneš na fotky, tak podle znaků na hlavě je to prostě Fík. Linda (papírově Famosa I)je máma, Ferda (papírově Alex) je jeho táta...  takže chodil s ním v zápřahu a byl asi kovaný a ta srst vypadala již tehdy divně.


 


19.7. od Hanky


Andrea říkala, že ho má od jeho tří let nebo tří a půl, já ho koupila od ní v pěti letech, tedy to sedí. Měla ho rok a půl, než jsem ho koupila já. Je to jako krimi příběh, že? Proč ho neodhlásil? Mám více otázek, než odpovědí. Nechápu, proč ho neodhlásil. Rodiče Fíka nemají papíry nebo jsou s PP aspoň jeden?


Tedy, Ivo, ty asi vytahuješ nějakého kostlivce ze skříně... nebo že by Ti lidé byli prostě jen tak ledabylí a nedbalí?


Já myslím, že se víc už nedozvím, snažila jsem se u Andrei dost dlouho, a moc mluvit nechtěla, víc nevím. Tak uvidíme, na co přijdeš ty. Jen zajímavost, byl sice vždycky klidný, ale jakmile viděl někoho s lopatou pracovat poblíž něj, tak si sedal hrůzou na zadek, říkala mi to jednak paní, u níž jsme měli Fíka první půlrok, pak i Nehlsovi z Cihelny, kde byl čtyři roky, i Katka Pultrová, kde byl na krátkodobé rehabilitaci. Tři lidé nezávisle na sobě se tedy domnívají, že ho někdo tou lopatou vzal (tloukl?) H


 


19.7. pro Hanku


No, vždyť jsem hned říkala, že má reakce na ruce a nářadí hned od začátku a ty jsi mi říkala, že až si na nás zvykne, že to bude dobrý. Je to lepší, ale obavy má pořád a jeho důvěra se získává velice pomalu a postupně.


 


 


20.7.    7:54 pro Katku


K té záhadě – máme definitivně potvrzeno, že máme „dva v jednom“ – Fík je 2x registrovaný, se dvěma čísly na zádech! A to původní také stále platí, protože ho ten chovatel od Domažlic při prodeji, nebo co to bylo za transakci, neodhlásil. Alespoň mám konečně Fíkův původ – otec i matka byli zapsáni v PK haflingů. Další záhadou je, že po včerejším rozhovoru se Slatiňany jsem se znovu šla podívat na ALEXe (tátu), na kterého jsem před tím koukala a najednou ta stránka byla vymazána (obsah). Podle všeho měla Fíka hned od chovatele asi od 3,5 roku Andrea a pak už Hanka. Asi od 3 let tahal s tátou povozy, tak jestli mu ta záda zkur... tam, nebo až pod sedlem ? Jsem zvědavá jestli se ještě něco dozvím. Markéta od chovatele se sama o Fíka přihlásila, že ho našla na blogu, ale teď, když jsem začala dál vyzvídat se zase nějak odmlčela...


Ani Andrea, která v zimě slibovala, jak se přijede, až bude teplo, na Fíčka podívat, neb ob jednu vesnici má dědu, se už neozvala.


Ty lidi mě tak ser... Člověk chce pro Fíčka to nejlepší a když bych víc věděla z minulosti, příčiny, tak se přeci i snáz odstraňují následky, ne? Asi jsme z jiného těsta a nechápu to...


To jsou věci, co? :-)


 


24.7. od Katky


No koukám, že Fikus je opravdu unikum ve všech směrech:-)... Už si moc nepamatuji, jak to všechno probíhalo, když ho Hanka kupovala, ale byl to hřebčoun, ne moc ovladatelný, nic neuměl. Jestli se nepletu, že má nějaké zdravotní problémy, zjistila Hanka taky, až když ho koupila a začalo se s ním nějak dělat, tenkrát se to prostě přičítalo tomu, že se s nim nějak nešetrně tahalo. Myslím si, že problémy z následného ježdění původ nemají... Já osobně bych to šacovala na nějakou vrozenou disfunkci, která se prostě jen "doje...ala" tím zápřahem v době, kdy ještě nebyl fyzicky dodělaný. A když si pak s ním nikdo nedal práci a nedostal ho do vyhovujícího stavu, už se jen všechno hromadilo.


 


 


A to je konec pohádky, vážení. Od té doby se pranic nestalo a už asi nestane. Fíkuska ale máme stejně rádi!


 


P.S. Je pravděpodobné, že jsem některé "náhodne" čitatele tímto zveřejněním směsice pravd a dohadů asi parádně na..., ale já prostě nesnáším takově věci kolem živých tvorů, kteří se nemohou bránit... nedalo mi to spát a tak jsem vše svěřila svému deníčku :-)



 


 


 


 


 


(více)

16.07.2011 14:25:32

Co se kde děje...

... jak se věci vyvijí...

12.7. nám přišli od Janky krásné fotky ze severní Moravy  s tímto textem: "Ahojky, včera jsme zkoušeli jestli naši kluci budou plavat ale nevěděli jsme jestli už někdy Amíček plaval ..... je to borec pomalu ale jistě šel za Pájou až do vody - je vidět že mu plně důvěřuje a dokonce společně zaplavali pár temp. Za to Cappučko protestoval ...asi ještě nikdy nebyl pořádně ve vodě , tak budeme pomaličku trénovat. Stihli jsme narychlo udělat pár foteček tak Vám je posílám ať se taky podíváte jaký je ten náš Amíček frajer :) tak se mějte krásně a zatím papa :)"


Amíšek s Pájou plavali


Měli jsme z nich obrovskou radost - když vidíme, jak se tam u nich náš bývalý Amigo má a užívá si to!


Cuppučovi se zatím nechtělo


Taková dobrá zpráva se mi v ty dny zrovna hodila, protože už jsem začínala být bez nálady, kvůli té naší malé černé podnájemnici. Franka alias Pigi totiž začala boukat. Pro ty, kdo stejně jako já nevěděli, co to je, tak prostě měla své dny... no a to si prasečí slečna pak mnohem vehementněji vynucuje pozornost a chce si dokazovat, že celé rodině vládne právě ona, tato velká osobnost - malé prasátko! Chtěla mě znásilňovat, podobně jako to dělají občas pejsci - já se tedy bránila lopatou, či dvířky od staré skříně, takže skákala na ně a nasežrala mě :-))). Bez toho jsem nemohla projít po zahradě. Jarek ano, to je chlap a s tím si prý nemá co ujasňovat. Takže jsme ji museli zavřít, pokud měl být klid. 13.7. se na ni přijel podívat Marcel (majitel). S ním byla také klidnější i když jako cizímu vetřelci ochutnala botu i nohavice. Zřejmě to, že ji Marcel postrašil, jestli nedá pokoj, že z ní bude špkáček nad ohněm a já jí druhý den (neb stále útočila), ukázala obrázek belkého grilu, tzv. piggeru, na malá prasátka, to ji přesvědčilo a od včerejška je jako vyměněná :-))) No samozřejmě to je tím, že přestala "hárat".


zásuvka v plotu


No a řekněta sami, není praktické mít v plotu takovouhle zásuvku? :-)) Dokonce jsme se tedy včera odvážili seznámit ji s velkými hafany. Ti dostali košík, což se jim velice nelíbilo. Riskli jsme jeho sundání a kupodivu si Pigi k večeři nedali, ani oni nepřišli o nohu či ocas, neb to by nebyl pro prasátko problém.


dvě pomocnice


Dnes ráno, když jsem před vyjížďkou věšela prádlo, jsem si troufla Piginku pustit do nového prostoru na dvůr, který dosud patřil jen psům. Opět to všichni zvládli bez problémů, jak je z fotografií vidět.


všechna černá zvěř pohromadě


pěkně očichat a nechat být


Asi někdy po osmé jsme vyjeli zatím na naši nejdelší vyjížďku k brodu na Blatské stoce (vzdálené cca 4 km) u Weisovy stezky. Ta ovšem není udržovaná, tak jsme po ní ani nemohli dál projet a vrátili jsme se zpět na luka a pole. Předtím se ovšem naši miláčkové pořádně vyráchali v chladivé vodě. Jako vždy si to nejvíce užila naše kobyla brodivá - kachna Baby :-))


kluci s ustřiženými hlavami v brodu


kobyla brodivá ve svém živlu


Ke konci 8 kilometrové vyjížďky už bylo na Fíčkovi vidět únavu a nikam se nehnal. Pravda, když zjistil, že už jdeme fakt domů, tak přidal. Jelikož přijel sedlák z vedlejší vsi vyvézt vlečku s hnojem, museli jsme i koníky zavřít na zahradě. Jak vidno, nic - ani Piginka, jim nebránila ve spokojeném společném popásání.


spokojené pasení


Ořové si zaslouženě užili samoobslužného jablkového baru a nějaké jablíčko shodili a své nové černé kamarádce...


jablkový bar - samoobsluha


Pigi v ně pojala takovou důvěru, že se jim pásla pod nohama a oni jí nechali! Dokonce pak přišla zkoumat, co že to děláme a v nestřeženém okamžiku ochutnala i gel na kopyta. Prostě prasátko, no. Pak ještě spapkala všechnu zem, co jsme vyškrabali z kopyt a spokojeně odešla spát do trávy.


mažeme kopýtka a asi i rypáček


Takže máme z této soboty fajn pocit, který kazí snad jen to, že Jarek jde na noční směnu :-(( Vůbec mu nezávidím!


No a bláznivé prasátkové období ("perioda") nás čeká zase za 21 dní, prý s hodinovou přesností! Ach jo, snad už to nebude tak bouřlivé... Na tomto místě si ještě neodpustím vyjádřit poděkování dnes již naší telefonické kamarádce Martině Katzerové, která je z Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti a od které čerpám veškeré "prasečí" vzdělání, rady a podporu. Díky za trpělivost!

(více)

06.07.2011 09:59:54

Sviňka ve Svinech

Opět mě to nedá - spousta nových zážitků...


mňam


Pigi mě ráno přivítala veselým chrochtáním a co že jí to jako nesu dobrého. Dostala zase pony granule a mrkvičku. Koníky jsem pak vypustila na pastvu. Asi za hodinu jsem šla kydat a jestli se bude Pigi dobře chovat, že jí zkusím pustit ven na zahradu. Dostala zbytek ledového salátu pěkně z ruky, nechá se drbat na hĺavě. Je fakt, že se taky stačila po ruce se salátem ohnat, ale to řeším okamžitým protiútokem. Asi by to mělo fungovat podobně jako u koní? Máte někdo s tímto zvířátkem zkušenost?


Jelikož za mnou chodila v boxu, rozhodla jsem se jí pustit a jít na zahradu. Pěkně za mnou chodila jak pejsek. Odhodlala jsem se vypustit i naše dva krakeny - Báru a Aziho, který se úplně třásl a olizoval se. Tak nevím, zda měl chuť na vepřové? Samozřejmě, že zůstali za plotem. Šla jsem tedy uklízet stáje a za chvíli Pigi byla za mnou a pečlivě sledovala v každém boxu, co že to vlastně dělám a co by kde mohla pomoct - zrýt. Aby jsem jí pak dostala znovu na zahradu, musela jsem na chvíli zavřít hafany. Prošla kolem dvířek a pak už se vesele pásla. Přitom se přes plot seznamovala s koníky a vypadala velice spokojeně - má společnost a není zavřená v té hrozné kůlně.


čmuch - co to je


Celá smečka se tázala, co to je za tím plotem, pustíš nás tam?..


Pigi je za tím plotem


Odvážila jsem se k ní pusti naše pinče. Je fakt, že jsem měla větší strach o ně, protože prasátko je dost pohyblivé, i když na to nevypadá. Odvážný průzkumník Zorro jí chtěl stále očichávat, ona se běžela schovat ke mě. Když se ale otočila k němu čumákem Zorro vrčel. Tak si asi dokazovali, kdo že má větší práva...


první okukování


Snad vše půjde s novým nájemníkem v pohodě - doufám tedy, že večer půjde bez odporu bydlet do svého pokojíčku :-)

(více)

05.07.2011 22:11:31

Hotel pro prasátko

Neuvěřitelné věci se občas stávají. Dnes před desátou dopolední zvoní telefon a volá můj nejvyšší šéf - Holanďan Marcel. Jestli bych prý pro něho nevyzvedla prase. Musela jsem si to nechat asi 3x zopakovat, než jsme pochopila, že nejde o vtip. Co naplat - šéfovi se moc odporovat nedá a třeba budu mít malé bezvýznamné plus :-))) a stejně skoro celý den lilo.


Přerušila jsem tedy práce na navážení zásoby pilin do boxu po Amíškovi - ještě že volal tak brzy, protože bych je musela jinak zase vyvážet, neb do tohoto boxu mělo být prasátko dočasně umístěno, než si pro něho Marcel vybuduje kotec v jednom ze svých domů, a to na Vysočině. Něco jsem pojedla, oblékla se a čekala na zaslání adresy, kde že mám prasátko (ještě jsem nezmínila, že jde o vietnamské) vyzvednout. Jarek zatím nachystal do kufru našeho Forda (ten už si toho zažil...) paletu na ochranu proti okusu sedaček, piliny, seno a mrkev. Ve 12:30 jsem konečně obdržela kýžené informace a ve 13:00 jsem vyrazila na cestu. 240 km jsem absolvovala bez navigace jen s jedním špatným odbočením a na místě jsem byla asi v 16:15. V 18:00 jsem s úlevou zase odrážela od velké městské vily z kraje města na jihozápadě pěkně zpět na severozápad přes celou metropoli. Předtím se ovšem odehrávalo něco neskutečného. Teď již bývalý majitel se jí snad sám bál a nevěděl, jak jí dostat do auta. Starší paní , děsně uječená, pořád na ní (prasátko je ONA) volala Pigííííí , Pigííííí. No děs! Vymýšlela stále, jak že jí naženeme do přepravky a pak do kufru, pak do deky, ale chudinka se chytit nenechala. Nakonec se jí ze svého brlhu podařilo utéct a následovalo asi hodinové stíhání po celé zahradě a přesvědčování... nic. Připadala jsem si jak ve špatné komedii. Ve finále se Pigi uvelebila v čerstvě zrytém záhonku, který tedy ještě sama doupravila :-) a lehla si tam. Bylo to v menším výklenku u kůlny, tož jsme jí cestu odsud přehradili kusem starého plotu. Já s paní jsme za ní vlezly, doslova a do písmene ji zahnaly do rohu, chytly za zadní nožky a za příšerného řevu Pigi i té paní jsme ji dovlekly do kufru auta. V rychlosti jsem se ujistila o správnosti zpáteční cesty a rychle s úlevou vypadla. Pigi ještě chvilku funěla, ale pak byla celou cestu vzorná spolucestující. Občas, když mě zaslechla nebo jsem zastavovala si zachrochtala a jinak hajala a spinkala, zřejmě. Pouze u toho trochu "voněla" :-))).


Pigi se přivezla z Vídně


Ve 20:40 její pouť skončila u nás na dvorku. Teď jsme jí pro změnu nemohli dostat z kufru. Nakonec jsme jí paletou a přesvědčováním, strkáním - dostrkali až k lávce dolů vedoucí rovnou do stájí. Kolem jsme měli postavené zábrany, aby jinam nezdrhla.


Pigi ve stáji po Amíškovi


No a pak už v cuku letu byla v boxu. Vše očichávala, koukala na Bejbu, ta zase na ní a evidentně se jí líbili piliny, v který se bude moct rochat (to ve městě neměla!).


ostře sledovaná Pigi


Také jí moc chutnaly koňské granule i se napila a vypadala spokojeně. Snad se tam všichni tři v pohodě vyspí a nebude v noci žádný rachot. No a Marcel nám jí tu pár týdnů asi nechá na hotelu, takže ji možná uvidí i kluci, až přijedou na prázniny... Jen musíme dávat pozor na ostatní zvířenu, aby zase nebyly nějaké úrazy, že?!

(více)

03.07.2011 09:19:54

Zprávy od Lazara

Venku prší, duje vichr, na teploměru 10 stupňů, ani se nechce ven. Čas, kromě vaření apod., strávím tedy i psaním krátké zprávy - hlášením o stavu marodnosti na statku v jižních Čechách :-))


Musím říct, že pevně věřím, že snad už toho bylo dost a nastává doba pohody, relaxu a přiměřeného! sluníčka. Naši pejskové si u nás žijí jak v rekreačním středisku - bazén s možností rehabilitačního plavání (Chuck),


rehabilitační plavání - Chuck


deky na zelené travičce, aby je náhodou něco nehlačilo...


psi na rekreaci


Barča se zrovna někde poflakovala. Myslím, že zrovna měla období falešné březosti, pofňukávala, snažila se z filce v boudě vyhrabat pelíšek pro štěňátka, když zrovna olizováním nepečovala o Zorra či Chucka - velikostně by jejím potomkům mohli odpovídat, že? To jí chytlo pár dnů po té, co jsme jí 21.7. vyndali doma stehy. Tentokrát byla za vzornou pacientku a vůbec se nehla. Jizvy se jí díky homeopatii i Bioptronu rychle a krásně zhojily, takže tady je vše v pořádku.


křivá pacička Chucka


Chuckovo nožičku se snažíme stále rozmasírovávat a sronávat, přesto, nevím z jakého důvodu (protože zlomeninu měl nad kloubem a ne pod), mu tlapka zůstává stále ve vybočeném postoji. Na první pohled by si toho člověk nevšiml, zvlášť když si hraje na motorovou myš a lítá jak splašenec. Já mu ale občas říkám hokejko, protože tak ta pacina vypadá. Večer nebo než se rozejde, tak hopsá po třech. No uvidíme, snad ho to bolet přestane.


Podle mého laického hodnocení to na Bejbinčiných zádech přestává vypadat jako střecha a začíná se jí hřbet malinko zakulacovat a všude možně se jí objevůjí po dlouhé době svalíky tam, kde jsem si mysleli, že žádné nemá. Záda také už nemá tolik citlivá, jen občas po vyjížďce musím masírovat šetrněji.


Stejně tak Fíčkovi se daří lépe. Po masáži většinou ochotně pracuje jak v kruhovce a na louce pod sedlem, tak venku na vyjížďce. Vypadá to, že si chodí lehčeji a tedy i radostněji. Proto jsme dostali svolení od Katky (fyzioterapie), že můžeme začít chodit na "normální" vyjížďky a zkoušet běhat, jak se nám to bude zdát nejlepší a pohodové.


Nejhorší je, že před každou" prací musíme oba koníky promasírovat a protáhnout, což je asi 20 minut časové ztráty, ale co bychom pro jejich a potažmo pro naše pohodlí neudělali. Proto jsme v pondělí (před týdnem) vyjeli na vyjížďku směrem k Borkovicím. Já vím, že to není nic moc, ale pro mě po dlooouuuhé době a pro Jarka snad poprvé (ba ne, kdysi byl ještě v Kameňáku na Adískovi na delší trase) to byla delší vyjížďka. Ne snad časově, ale délkou cesty - což bylo asi 5 km. Dosud jsme spolu zatím chodili krokovky a to byly 3 km skoro také skoro na hodinu! Jelikož jsme teď daleko klusali a dokonce i kousek cválali, tak to uběhlo. Musím říct, že mě překvapilo, že s Fíkem se drželi dál od nás a doklusali si nás na volné otěži, nijak se neprali a to je dobře - Fíček snad přestal pod sedlem utíkat před bolestí a začal si to užívat i se svým spokojeným páníčkem. Příští náš cíl je dojet minimálně do těch Borkovic do hospody na pívo. Nejhorší je u nás ten "terén" - rovina bez blízkého průchodného lesa a tak musíme často, když nechceme jít stejnou trasou domů, prostě ťapat 2 km po asfaltu.


po silnici domů


Z malé vyjíždky jsme měli všichni dobrý pocit a myslím, že už se to bude jen zlepšovat!


zátiší s vrbou


vrbové zátiší u rybníka na naší návsi

(více)

11.06.2011 16:41:18

Lazaret u čtyř borovic

Náš stateček by asi zasloužil tento nový přídomek...


Dnes ráno, když jsem se zase vrátila z cesty z Holandska, na mě čekalo překvapení, o které nelze se nepodělit, neb nejen já si mrzačím vlastní zvíře...


Při vjezdu do brány jsem si všimla, že Jarek posekal vysokou trávu kolem naší odpadní stočky, za což jsem ho v duchu pochválila. Vyložím věci z auta, jdu ke dvířkám, ani jsem je ještě neotevřela a koukám, na kamenném chodníčku plno krve. Okamžitě mě napadlo, že taťka neměl kosu už dlouho v ruce a že se sekl, nebo se psi porvali? To překvápko ale čekalo hned za dvířky. Po otevření se mě ukázala tato "krasavice".


Barča parádnice


Nehledě na to, jak jí to sluší, jsem se hned začala shánět po páníčkovi, co že to jako má být. Jarek se zrovna u kruhovky vzpamatovával z jízdy na Fíkovi bez sedla - Fíček totiž zakopl o kavaletku, a šel do kolen a s ním i páníček svým rozkrokem na Fíkův kohoutek, který tedy vlastně prý nemá, ale  tentokrát byl pěkně cítit...


Bylo mě sděleno toto: Už prý končil se sekáním, měl s sebou na zahradě všechny pejsky - dobrý nápad, že?!!, no a najednou se k našemu plotu přihnal sousedovic Astorek. Naše smečka se ho okamžitě jala kolem plotu pronásledovat a Barču nenapadlo nic jiného, než proběhnout kolem Jarka, který kosu zrovna sbíral ze země, že jí půjde uklidit. Ještěže zafungovaly jeho bleskové reakce a kosu okamžitě z ruky pustil, takže "jen" sjela Barče po noze. Letět tam některý prcek, tak - ani nechci domyslet. Barču musel od plotu odchytit, protože pořát ňafala na souseda, i když jí krev z nohy crčela. Dotáhl jí do žrádelny (tak u nás říkáme sedlovně a přípravně papkání pro koníky :-)) ) , kde máme mj. velkou bednu s obvazy apod. - jak se najednou hodila stará lékárnička z auta s tlakovými obvazy a výcvik bývalého vojáka, že! Vše sami zvládli a Jarek musel zvládnout i situaci bez auta. To jsem měla v práci. Na štěstí máme skvělé sousedy, kteří okamžitě dali k dispozici svoji Feldu. Jak na potvoru naše vetka nebyla doma, druhá veselská vetka měla zavřeno, tak zase museli valit do Budějovic na kliniku, kde jsme docela dobře známi :-(((.


Jarek dostal od veta nakázano dnes odpoledne obvazy sundat. Musela jsem je odmočit, abychom to zase nepotrhali a takhle pěkně to vypadá.


Barči bebínko


Rány jsme nastříkali Oxy sprejem a ošetřeli hojivým modrým světlem a následně desinfekčním zeleným.


léčba světlem


Pro jistotu jsem lehce zalepila gázou, dali jsme jí homeopatika Arnicu na bolest a krevní sraženiny a Calendulu na urychlení hojení. Mysleli jsme si, že nepůjde na procházku, že bude se mnou v klidu ležet u záhonu jahod, až je půjdu trhat. Jenže, jak viděla, že jdou ostatní ven, začala s míčem tak lítat, že nakonec bylo pro ní bezpečnější, že jsme šli všichni společně.


Barča, trychtýř a míč


Tak takhle to u nás vedeme. Nevíte, co jsme komu udělali? Nedávno jsem říkala, že kdybychom koupili trpaslíka, tak nám vyroste... No a také mj. abych snad vzala nějaké mimořádné jízdy, abych dietami na ten náš lazaret něco přividělala, ne?


Malá douška na konec: Vnoučkovi Nicoláskovi předminulý pátek sundali "motýlka" (postroječek při zlomené klíční kosti), že už může ručičku začít normálně zatěžovat. No tak ji teď ve čtvrtek zatížil parakotoulem z kolotoče na hřišti... snad to znovu zlomené mít nebude. Ani to nerentgenovali, prý by pořádně nepoznali, jestli jde o tu starou zlomeninu či případně novou. Musí to mít zatím v závěsu a prý se uvidí, jestli to bude bolet, či ne. Jára říkal, že jsem měla vidět malého uražený ksichtík, když mu to dali do šátku :-)

(více)

06.06.2011 16:56:30

Střípky z naší mini dovolené III.

aneb Rodinná pohodička

Verča u hrobky


modrá skvrna = Verča na schodech hrobky v Domaníně


Jelikož Verča ještě nebyla v Třeboni, bylo o pátečním programu rozhodnuto. Se slovy: "Je to dost, táto, žes nás zase jednou vyvez!" jsme dopoledne zamířili do zmiňovaného jihočeského městečka. První kroky vedly k hrobce rodu Schwarzenbergů (snad jsem to napsala dobře...). Aby Verča nešla na výklad sama, zaplatila vstup i mě a nakonec jsem byla ráda, protože jsem si vše pěkně připomněla a dozvěděla se i něco nového.


Verča na břehu Světa


Verča na cestě kolem světa - tedy Světa (název rybníku)


Dalším cílem našeho pátečního výletu byla vyhlášená rybí restaurace Šupina - Šupinka. Nezklamaly kapří hranolky, lín, natož pak candát. Mňam. Po té jsme se ještě vrhli do jedné z místních cukráren na kávičku a něco k tomu :-))) Tak nějak koukám - naše dovolená je hlavně o jídle, slušně řečeno. :-)))


třeboňský páv


Trochu jsme poobdivovali krásy náměstí a v zámeckém parku se nám poštěstilo vidět zas jednou pyšného páva v akci - nádherný ocásek...


Při zpáteční cestě jsme ujeli průtrži mračen a zastavili se na největším našem rybníku Rožmberku.


návštěvník za oknem


z jiného soudku: návštěvník za oknem našeho obýváku


Po té, co jsme se vrátili domů, přijel i Péťa, s kterým pak Verča v sobotu večer vyrazila k Týnu nad Vltavou na Lužnici na noční lov.


tak se chytá na Lužnici


Tohle se chytá na Lužnici.


Mezi tím jsme ale ještě konečně vykoupali - vyšamponovali koníky a pěkně jim rozčesali hřívy a ocásky pomocí kondicionéru. Jsou to fešáci, i když poněkud kulatí...


vykoupaný a učesaný Fíček


Na neděli jsme měli naplánováno jet do Rokycan, "půjčit" si od syna Járy vnoučka Nikiho


Niky a houba


a jet s ním na další překvapivou návštěvu k Berounce do Robčic k našim milým kamarádům. Překvápko se povedlo a užili jsme si příjemný den i s tím naším malým raubířem.


Niky s babčou


Večer jsme od našeho bývalého domu v Kameňáku naložili na vlek podkladové gumy (z naší bývalé stáje, vždycky se tu u nás hodí) a prohodili "několik" slov - asi 2 hodiny jsme poplkali u mojí sestry Marcely a švagra Zdeňka. Dokonce se nám podařilo konečně splánovat i jejich návštěvu u nás - dorazí zítra a co jiného - zase se něco popapká z grilu :-)))


No a tak končí tahle komédie....a za nedlouho hupky do práce :-((

(více)

06.06.2011 12:50:32

Střípky z naší mini dovolené II.

aneb Směr STŘÍTEŽ

Třetí den naší dovči jsme se tedy ráno začali pomalu přesouvat severním směrem. Našim cílem bylo dosáhnout pastvin, které jsou od podzimu domovem našeho Amiga, na kterého jsme se moc těšili.


Nejdříve jsme se zastavili na poutním místě Velehrad. Škoda, že 3/4 překrásné klenby velké baziliky je skryto lešením restaurátorů a venku stavby v plném proudu. Také jsme jukli ke skansenu Modrá, ale jelikož vstupné bylo 70,- Kč, tak jsme to raději ušetřili na oběd... Alespoň jsme se "svezli" na dřevěných figurách zvířátek - já na býkovi a Jarek měl konečně pořádnou kozu :-))


konečně pořádná koza


Cestou nám sice začalo pršet, ale v době, kdy jsme smutně míjeli jeden z hradů, se opět vyčasilo a tak jsme se kousek vrátili a vyjeli do kopce nad Lipník nad Bečvou na zřiceninu hradu Helfštýn,


na Helfštýně


dnes známého jako středisko kovářského umění - každý rok se zde sejde 600 kovářů z 25 zemí světa. Jejich výtvory zdobí prostředí v celém hradu, který mimochodem nebyl nikdy dobyt. (nebo dobit? :-(  - ó češtino, promiň!), je docela rozlehlý a z věže je překrásný výhled do okolí. Je odsud vidět i cíl našeho putování - Střítež nad Ludinou, kam jsme se dopachtili (autem :-)) ) asi ve 3 odpoledne. Nové majitele Amiga jsme trochu zaskočili - poněkud na náš příjezd Janka zapomněla. Nicméně jsme byli s radostí přijati. Hned jsme se šli podívat za klukama - Cappuccinem a Amigem - na obr horskou louku. My z roviny Třeboňské pánve, jsme tu do kopce funěli jako čtyří... V dálce jsme je uviděli. Byli po břicho schovaní ve vysoké šťavnaté trávě.


Kapučínek, kamarád Amíška


Kapučko si nás nevšímal, Ami koukal a koukal, že by - že by nás odněkud znal? Když jsme přišli do poloviny louky a vytáhli sáček s ňaminkami, nebylo co řešit a okamžitě se k nám vrhli oba zmiňovaní.


Ami a kopretiny


Pak jsme kokýnka schovali a Kapučko se šel zase opodál pást, ale Ami zůstal u nás.


Ami a Střítež


zajímavý pohled na Střítež


Museli jsme konstatovat, že mu to moc sluší - má krásné kaštánky, je o něho dobře pečováno, zhubl a prdýlu má pěkně namakanou - to z těch ukrutných kopců.


Ami a hojnost trávy


Prý tam s ním pěkně řádí a chodí docela na dlouhé výpravy. Tak je to mlaďoch, proč ne. Když jsme se loučili a odcházeli pryč, tak se za námi Ami rozklusal a nakonec nás vyprovodil až k závoře. Možná si na nás vzpomněl.


Ami se loučí


Jelikož Janka s Pavlem měli ještě nějaké řízení, jali jsme se hledat dům, kde Jarek strávil nejedny prázdniny - dům jeho stařenky (babičky), v kterém nyní bydlí Jarkova sestřenice Líba se svým manželem Láďou. Nakonec jsme ho našli a je pěkně svou návštěvou překvapili. Strávili jsme tu hezké chvilky pokecáním o všem možném, štamperlička byla i večeřička. Ve starém sadu u domu jsme si postavili stan - máme ho už 5 let a teprve zde jsme ho poprvé společně vyzkoušeli. Spalo se v něm moc krásně! Ráno jsme zjistili, že jsme spali pod stromem plným jmelí - štěstíčka.


Ještě než jsme se v tom stanu ale uložili, navštívili jsme večer Janku a Pavla v jejich skromném příbytku u Janiných rodičů. Povídali jsme o zvířátkách a všem možném. Také jsme se dozvěděli, že bohužel, sousedka, která slibovala prodej zahrady, aby měli kluky na svém, nakonec couvla. Proto musí být kluci zavření v boxech, než přijdou majitelé z práce a jsou pak vyvedeni na pastvu. Tam, zase pro její hojnost nemohou být dlouho, kvůli případné kolice, či schvácení kopyt (fjordi i haflingové na to trpí - rádi se klidně přežerou). Takže zase tak po čtyřech hodinách domů. To je mi líto, ale zatím to holt jinak vyřešit nejde. Také mě moc mrzí, že Amigo pěkně ztvrdl, že práce, kterou jsme s ním celou dobu dělali, přišla téměř vniveč - neposlušně tahá za vodítko, moc se mu pod tklakem ustupovat nechtělo. Bylo ale vidět, že když jsem pak něco novým majitelům ukazovala, že by si vzpomněl, oč jde. Škoda, škoda! Ale asi je u svých nových páníčků spokojený, zvykl si na nový režim, oni mají svá zvířátka moc rádi a věnují se jim jak jen to jde. Po svém, ale věnují a nijak jim samozřejmě neubližují! Což je nejdůležitější.


spokojený Jarek u Bousova


spokojený Jarek před prohlídkou Bousova


Další den jsme po snídani zamířili k domovu, ovšem zase přes nějakou tu památku, to my rádi. Zajeli jsme se podívat na hrad Bousov. Jarek už tam byl kdysi se školou, ale mě napoprvé uchvátil jako asi každého


Bousovská vstupní brána


- prostě pohádkový hrad ve skvělé kondici.


pohádkový Bousov


Doma nás všichni s Verčou přivítali a naplánovali jsme si další dny pohody. (viz opět následující článeček)


 

(více)

06.06.2011 12:49:48

Střípky z naší mini dovolené I.

aneb Směr BZENEC

Tak jsme zase jednou využili (zneužili :-)))) ) ochoty naší Verči věnovat svou dovolenou hlídání naší zvěře. Byla u nás celý týden střídavě i se svým přítelem, mj. super rybářem, Petrem. Na přivítanou jsme cosi ugrilovali a v pondělí ráno se vydali na první část naší cesty - na jižní Moravu. Po téměř čtyřhodinovém sezení u naší nové paní doktorky , nejen veterinářky Simonky, kousek u Brna (http://www.trojskykun.com/) , jsme konečně o pozdním odpoledni dorazili do kýženého cíle - Bzence, městečka vinic, sklepů, vína a dobrých lidiček. Především tedy našich kamarádů přes koníky - Ivetka a Kája a jejich zvěřinec (2 koně, 3 mini koně, 2 psi, 2 koti). Nejdříve samozřejmě došlo na zvířátka. Byli jsme moc zvědaví na toho bujného hřebce Vikiho - měsíční hříbátko mini koníka, dále na novou haflingerskou kobylku Katy a samozřejmě ostatní osazenstvo "Ranče pro radost". 


setkání s Vikim Viky


Mrňousek byl nejméně ostýchavý a hned k nám přišel. Nejraději má drbání na prdýlce, a tak se k nám takto stále natáčel.


měsíční hřebeček s maminkou a tetou


s maminkou Lazy a roční "tetou" Twisty


rošťák se vede do výběhu


Prcek je rošťák, tak se musí vodit na vodítku, aby nezdrhl...


Je neskutečné jak "velké" jsou mini nozdry a mini kopýtka a vůbec všechno mini. Je to takový koníček do obýváku :-)) Jmenovaní dvounožci nám připravili skvělý program. Hned večer se opět grilovalo perfektně naložené vepřové a ještě medově naložená křidýlka - úžasná mňamka. Něco málo vínka se samozřejmě také ochutnalo, a to přímo ze sklepa pánů domácích - Kája je bzenecký rodák a samozřejmě tedy i pravý vinař!


Váňův sklep zvenku


sklep pana Váni zpředu - vše vymaloval Kája


Mj. se zajímá o historii, geologii a vše možné. To jsme s vděkem museli přijmout a ohodnotit druhý den, kdy jsme vyšli asi na skoro čtyřhodinovou vycházku do vinic a města. Po cestě jsme se dozvěděli mnoho pro nás docela exotických a zajímavých informací např. o způsobech pěstování vinné révy, jejím zpracování do podoby lahodného moku, o útrapách vinařů, s kterými se musí potýkat, o geologickém původů místní úrodné půdy, tzv. spraše, v které se nacházejí pruhy usazenin s prehistorickými mušličkami, o pohnuté historii v době konce 2. sv. války apod.


jedna z velkých vinic v Bzenci


Jak jsem již psala, Kája coby Bzenečák má všude své známé. Díky tomu a dobroty některých vinařů jsme se mj. mohli podívat asi do největšího místního sklepa, který se táhne z pod zámku pod celým zámeckým parkem. To bylo chlastu!


sklep pod zámkem Bzenec


Sudy, lahve - pečlivě vyskládané v řadách nebo v klecích. Jarek při vstupu prohlásil: "Tak tady dávám ruce do kapes a pískám a batoh jsem nechal venku!" :-)) Zastavili jsme se v místní Sokolovně na pivko a pokračovali v exkurzi - opět se nám poštěstilo a mohli jsme se podívat do ručně kopaného sklepa


kopaný sklepasi 28 m pod zemí...


- klenby drží jen tak bez výztuže, tak je spraš zhutnělá tisíciletími. Mezi sklepy (vlastně nad nimi) a vinicemi má krajinka svůj zajímavý ráz - přímo ze země trčí komíny - větrací otvory sklepů.


Váňův sklep shora


Kája ukazuje: "Tam dole v těhle místech budeme večer ochutnávat..."


Na oběd jsme měli místní rodinnou specialitku - bramborovou máčku (takové jakoby kyselo, či jak to nazvat). Byla to taková dobrůtka, že jsem si ji dala i na véču. K večeru z nedaleka přijela slečna s westernovým sedlem na prodej. Bylo určeno právě pro novou kobylku Katy, neb sedlo po Codýskovi ji nesedělo. Po pečlivém zkoumání ze všech stran a nakonec i vyzkoušení v provozu se Katy dočkala nového sedla.


zkouška nového sedla pro Katy


Ivetka a já jsme pak ještě zavedli minisky domů a vše nakrmili. Chlapi už asi hoďku před námi šli dělat předvoj do sklepa pana Váni - bodrého vinařského vypravěče. S Ivkou jsme přišli, když pánové právě končili s ochutnávkou bílého. My jsme raději rovnou skočili na červené. No, takže kluci měli poněkud "náskok" v červenosti vlastních líček :-))) Ani nevím, kolik odrůd a ročníků jsme ochutnali. Snažila jsem sa zapamatovat, které nám chutnali nejvíc, abychom si pak nějaké lahvinky odvezli domů.


Váňův sklep uvnitř


u pana Váni ve sklepu nám chutnalo...


Velice nás svým pozdějším příchodem a povídáním pobavil i Váňa mladší. To se ale nedá psát, to se musí slyšet :-)))


Ráno jsme byli naprosto O.K., takže jsme posnídali, rozloučili se se zvířátky (s Kájou už večer, neb brzy ráno šel do práce) a Ivetkou a chutě vyrazili na další cestu (viz následující článek)

(více)

21.05.2011 18:48:11

Prubování Salungy

Protože si  naše další koňská kamarádka prodala svého koníka Codýska (prostě je to na pohyb náročnější koníček, i když jinak zlatíčko), tak shání nějakého nového, co by byl penem/paní učitelkou nejen pro její vnoučky, ale především extra pohodovým koníkem na lesní vyjížďky. V jednom inzerátu s A1/1 kobylkou ustájenou asi 30 km od nás stálo, jaká je nelekavá, klidná, ovladatelná i pro začátečnky, byla jsem Ivetkou požádána, zda bych se na ní nezajela podívat. Docela mě potěšilo, že má Ivet ke mě takovou důvěru. Zároveň jsem z toho "úkolu" byla pěkně nervní. Je to snad mnohem větší odpovědnost vybírat koníka pro někoho jiného - doporučit/nedoporučit - aby si nakonec vyhovovali oni dva atd.  Domluvili jsme se tedy s majitelkou a ve středu odpoledne jsme za kobylkou vyrazili.


Salunga


Jmenuje se Salunga a má překrásný půlměsíc na čele a v něm dva víry. Již ty mi byly povědomé - naše Baby má zrovna takové... Kobylka byla drobná, moc pěkná a závislá na své paničce. Koukala za ní zoufale, když odešla pro sedlo.


Salunga - obrat


Nejdříve jsem si Salušku vyzkoušela na volno v kruhovce, prohmatala záda, nohy. Vše se zdá být v pořádku až na hodně vystouplý kohoutek a přestavěnou záď (chytrá slova od naší Katky fyzio.. - Baby to má po hříběti také). Tyto kobylky si jsou nějak podobné, ne? Ne úplně. Saluška určitě není takové lekavé třeštidlo, jako bývala Bejbka. Zkoušela jsem s ní chodit, ohýbat jí - docela v pohodě. Couvání bylo, pokud bylo, poněkud vzpurnější, tvrdé. Pak jsem zkusila klus - začala to se mnou po kruhovce krosit, nedala se udržet na stěně, bočila. Já se jí nedivím, když měla na hřbetě cízí starou bábu :-))


Salunga - pokus o couvání


Chvíli jsem si s ní "hrála". Konečné zjištění bylo, že tak po dvou měsících trpělivé práce by mohla začít chodit na volné otěži, poddávat se tlakům a být pěkně uvolněná. Už v té chvíli jsem si myslela, že to nebude Ivet chtít, že to právě není to, co hledá. Měla jsem pravdu a zcela úplně to chápu. Zvlášť když vím, podle Bejbinky, co to obnáší za práci.


Salunga - krok


Snad se dnes pro Ivet rýsuje další možnost. Nechci to zakřiknout, nechám to osudu. Jen popřeji Salušce, aby našla hodné majitele a Ivce, aby našla vysněného koníčka a byli spolu rádi.


No a také se musím bez mučení přiznat, že nakonec jsem za tuto akci byla ráda já i Jarek. I on se utvrdil v tom, že už taky o koních něco ví a dost věcí pozná. Já jsem byla šťastná, že jsem mohla pomoct Ivce, i když to nevyšlo. A také jsem se trochu utvrdila v tom, že už konečně pár věcem kolem koní začínám rozumět a že každá zkušenost mě amatéra i mé okolí může obohatit.

(více)

21.05.2011 18:04:15

Léčba, lázně, rekondice ... zdarma! nebo spíš zdarma??

Následující "fotoreportáž" by měla informovat o stavu lazarů v naší rodině, hlavně tedy zvířecí - neb vnouček má mj. také zlomeninu - pádem z pelesti postele u tatínka si zlomil klíční kost.


Tož, jak zvířátka... Tři prcci se opalují, ale Čakýsek toho času vůbec nebyl ve své kůži, byl smutný, v noci fňukal, byl citlivý na dotek v oblsti lokte a nožka mu poněkud zapáchala. Po téměř probdélé noci z pátku na sobotu 7.5. jsme proto, abychom něco nezanedbali, jeli na další převaz k naší vetce. Ta bohužel jen konstatovala, bez sundání dlahy, že má pravděpodobně namožený celý pohybový aparát té levé nožky, jak jí nosí zvednutou, pouze vypodložila podpaží, kde byl lehce odřený, vatou a na převaz jsme měli v klidu počkat do úterní kontroly v Č. Budějovicích na poliklinice.


opalovačka


Tak jsme učinili. Hrozné bylo zjištění, co to bylo za zápach - bohužel hnijící maso :-(((. Jak byla tentokrát dlaha příliš těsně a tlapička za ten týden přeci jen povyrostla, s dlahou a obvazy Čakýskovi pan doktor sundal i kus masa - byla mu, chudinkovi, vidět až loketní kost. Ránu mu tedy pečlivě vyčistili Betadinou a tímtéž hutně namazali a následovali 3 převazy vždy po dvou dnech.


klec na rošťáky


Protože už nemohl mít dlahu, aby na ránu netlačila, měl pouze hodně omotanou nožku, aby zase kvůli ještě nezhojené zlomenině moc neohýbal. Proto jsme si půjčila od naší vetky klec na rošťáky. Ono se mu totiž hned ulevilo a začal opět lítat sem tam a nešlo ho nechat bez dozoru (taky musíme do práce...) jen tak volně. Na následující fotce je už zase spokojený, veselý a stoprocentně svůj Chuck. Míša sousedka mě přišla namasírovat a on že to zvládne sám. Museli jsme se tedy s matrací přesunout na stůl pod altán, aby se nám do toho nepletl!


Chuck masérem


Takhle tedy fakt ofáčovaná zlomenina nemůže vypadat, to je špětně.


zlomený obvaz


Proto jsem stvořila home-made dlahu z třísky a přilepila ji zvenku, abych byla klidnější. Nožka - tedy ta rána, se krásně hojí, kostičky srůstají. Ještě nás čeká minimálně jeden převaz a ve čtvrtek 26.5. jedeme na RTG. Snad už bude moci mít jen lehký obvaz, aby začal ťapinku zatěžovat, protože nyní vypadá hubeňounká, jako ta třísková dlaha...


dlaha z třísky


Koníci si také téměř denně (podle našich směn) užívají lázeňské péče, aerobiku, strečinku a dalších vymožeností.


FF - Frajer Fík


Také se musí občas vyčistit a načančat. Fíček asi říká: "Božíčku, to mě to ale sluší, co?!"


na paletě - kočičí hřbet


Po poctivé masáži problematických částí zad následuje vždy cvičení na protahování páteře, její ohýbání a protahování - uvolňování nohou. Další cvičení můžeme nazvat "kočičí hřbet" - to je třeba to stání na paletě. Až se na ní naučí stát, budou se mu nožky posouvat blíž k sobě, třeba se paleta zmenší nebo místo na délku si stoupne na šířku, no a tím se mu vyklene hřbet. 


nácvik ohnutí - slalom s páníčkem


Fíček se začal i pěkně ohýbah na kruhu. I tady u této snahy obou účastníků je vidět, že už zadní nožku podkračuje pod tělo. Umí to mnohem líp, ale jiné foto není. Práci v terénu nahrazujeme alespoň lezením na náš umělý kopeček (neb my tu žádný terén nemáme - jen hnusnou blbou placku!), ať už bez zátěže nebo s ní.


práce na kopečku


Na Bejbince je vidět další možnost nácviku "kočičího hřbetu" - až se naučí stát v kýblech normálně, tak se kýble postupně začnou přibližovat k sobě pod břicho - zde první takový pokus.


nácvik kočičího hřbetu pomocí kýblů


No a tady za to skoro každodenní dvacetiminutové běhání přes kavalety s gumovým šambonem už jsme dostali od Katky (té naší jakože fyzioterapeutky) pochvalu - začínají se nám tvořit viditelné svaly tam, kde mají být - zde dva horní krční svaly. Jen dnes, když jsem přijela po 2 dnech z práce jsem zjistila, že má Baby nateklé nohy - zřejmě reakce na pravidelnou zátěž a pak najednou 3 dny stojí. Budeme tedy znovu běhat, mazat kaštěnem k prokrvení a uvidíme.


že by svaly na krku


Tady si myslím - krásné ohnutí bez dalšího komentáře - to jí prostě jde.


krásné ohnutí


Osvalujeme také trochu prdýlku - lezeme dolů...


z kopce


... nahoru ...


do kopce


... a přes paletu. Na té zatím stát nechce. Je o kousek delší než Fík a nějak se tam zatím bojí poskládat všechny 4 nožky. Ale to se poddá.


a přes paletu


Takže takhle se "bavíme" s našimi zvířátky. Vůbec se nenudíme :-)))

(více)

21.05.2011 17:18:02

Zábavné odpoledne v Zářičí


http://www.rancupotoka.estranky.cz/  - tam je fajn

 


Na 7.5.2011 jsme s Jarkem byli pozváni na grilovací oslavu narozenin naší jedné z koňských kamarádek - Hanky do Zářičí u Dírné (kousek od zámku Červená Lhota) na její a Pepův Ranč u potoka. Těšili jsme se na jako obvykle dobrý pokec, grilovačku a vůbec. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Pravda, bylo mi podezřelé, že oslava začíná už ve 14 hodin. Když jsme s nějakým tím dárkem a srdcem na dlani přijeli, poněkud nás zaskočili osedlaní koně, místní jezdci v rajtkách. Říkala jsem si, že asi právě přijeli z vyjížďky. Opak byl pravdou. Ven se sice nejelo, ale byla připravena taková zábavná zkouška nejen jezdeckých dovedností, a to bez vyjímky pro každého. Takže přes velké protesty jsem se  zúčastnila já a nakonec i Jarek. Jezdili tu dětičky od mrňousků čtyřletých až po mladé dámy, tatínci i maminky, hosté, nehosté. Trať sestávala z těchto úkolů:



  • projet dráhou ve tvaru písmene Z

Olin se mnou na esíčku



  • přejít libovolným chodem kavalety

Olin se mnou vycválává z kavalet



  • vejít do kavaletami vyznačené "garáže" a z ní vycouvat

couvání z ohrádky



  • seskočit z koně a jiného koně (houpacího) lapit do lasa

lasování



  • přejít kladinu s míčkem na pálce

přes lávku s míčkem



  • nasednout na koně a projet slalom

oslavenkyně na koněSama oslavenkyně vypadá , jakoby jí museli 3 držet koně a tak, haha, ale to NE! Je to skvělá jezdkyně a instruktorka, či kočí, jak si kdo vzpomene a taky super bezva ženská.



  • co nejrychleji do cíle

Musím říct, že se všichni snažili udělat to nejlepší a byla u toho pěkná legrace zvláště při "lasování" a když se člověk zaposlouchal do vtipných hlášek komentátora a hlavního grillmana Pepy.


Pepa s mikrofonem a Jarek


Vyskytl se zde "dvousedadlový kůň", já coby hostující jezdkyně na bujném oři Olinovi a Jarek, ač chtěl původně jet na chlaďasce Lucce (jistota prý je jistota), se zúčastnil jako úzký specialista na haflingy na hafloškovi Montym.


dvousedadlový Olin


Konkrétně k mé jízdě - Jelikož je Olninek vcelku zlatý koníček, zvlášť když má člověk jemnou ruku ( a to já jsem z Bejbinky vycvičená), zvládli jsme to s přehledem. V kroku zetko, v klusu kavalety, z té poslední jsme již vycválávali, cvalem do garáže, hezky se nám podařilo vycouvat, bohužel - lasařka ze mě nebude, šup přes lávku, hop na Olinka (no hop, ono v těch nepoddajných džínách to byl spíš šplh na koně - Olin je vysoký jako býval náš Adísek), v krásném klusu slalom, z kterého jsme opět vycválali a fofrem do cíle. Aj potlesk jsme sklidili. No to ostatně, jako při dobré zábavě a v super partě, všici.


Jarkova jízda - Nejdříve musel Jarek Montymu vysvětlit, že fakt už není úplný začátečník, a že si s ním nebude dělat, co chce. Krásně projeli zetko, částečně v klusu kavalety, šup do garáže a docela i vycouvali. Jarek měl větší štěstí - koně do lasa chytil, lávka v pohodě, také jsem mu pomohla zpět do sedla, slalom v kroku a zděšeným klusem do cíle. Bohužel jejich fotky nemáme :-((.


Všechny děti byly odměněny perníkovými koníky, ostatní dostali pytlík čipsů a podle chutí jsme se nalívali čepovaným pivínkem, či nealkem, do toho přípitek k narozeninám, klobásky a výborně udělané prsátko - Pepova zásluha.


prasátko bude


Takže krásně strávené odpoledne a podvečer. Pak jsme museli frčet domů venčit, krmit apod. Dozvěděli jsme se, že se akce úspěšně protáhla asi až do 5. hodiny ranní.


Hani, Pepo, díky!


P.S. Pojali jsme zde konečnou představu o naší budoucí pergole. Ač jsme v Zářičí pod ní seděli již několikrát, tentokrát na nás dýchla nějak jinak, oslovila nás a teď sháníme staré trámy apod., abychom si postavili podobnou, nevtíravou a ke starému statku se hodící. Tak jsem zvědavá, jak se nám to podaří a hlavně kdy, neb náš tříletý altánek už začíná brát počasím za své.

(více)

28.04.2011 15:35:10

Co zlomený Chuck, všichni ostatní a Velikonoce

Chuck už lumpačí


Zlomený Čakýsek si už moc s umělohmotnou sádrou hlavičku nelámal, jen jak byla dlouhá, tak mu všude překážela, zvláště při čůrání si jí, pokud neměl nasazen igelit, počůral. Za chvíli byl dost "voňavý". Musela jsem mu tedy vrchní vrstvy obvazů vyměnit. Druhý den ráno jsem se vzbudila a koukám, dlaha spinká vedla Chucka pěkně sama. To byl fofr. Musela jsem rychle pro nůžky, lepenku, obvazy, než by se Chuck na nožku postavil. Je to ale na převazy vzorný pacoš. Museli jsme ale, v domění, že mu udělají kontrolní RTG do Budějc. No, RTG neudělali, že to vypadá dobře, že jsem mu to dobře zavázala. Dostal tedy o něco menší "pacičku" a to krásnou červenou s pejsky.


všude už leze


Chybička se ale opět vloudila. Jak to bylo stále natažené do rovna a hodně podložené vatou, při jeho temperamentu a lezení všude, se opět za dva dny obvaz vytáhl, koukal mu z něj zase ráno celý loket, což bylo fixování zlomeniny na prd, že?! A tak se jelo opět na převaz - o velikonoční neděli s Verčou k naší vetce do Veselí. Ta mu konečně udělala pěknou pacičku, která nepřekáží a už 5 dnů drží. Až na pár vykousaných míst - proto ten límec - když není pod dozorem, tak ho musí dostat, lotr jeden.


zajimavý Chuck


Ale lítá už téměř normálně, skáče do výšky a běhá po schodech. Tady se s tou žlutou sádrou, tentokrát se smajlíky, pěkně v pampeliškách ztrácí :-)))


Chuck v pampeliškách


Těsně před Velikonocemi jsme konečně po 4 letech našeho bydlení zde dodělali kamenný chodníček a fasádu. Konečně to vypadá jako chalupa, ne?


konečně fasáda


Na svátky jara přijel syn Jára s manželkou Haničkou a oběma jejich raubíři Nikym a Kubíkem. S nimi vlakem dorazila i Verča. Protože jsme si do stáje pořídili dalších 11,5 koně - zahradní traktůrek, všichni měli novou hračku. Vozili se a Verča pak posekala skoro celou zahradu.


kluci na traktůrku


Po práci bylo třeba se posilnit a přišly na řadu špekáčky od Rudolfa - mňam.


opékání buřtů


A co bychom to byli za stájníky, kdyby vožení nepokračovalo, tentokrát samozřejmě na našich čtyřnohých miláčcích.


Fík s klukama


opět vožení


Verča vyzkoušela Bejbku, jak hezky zastavuje...


Verča zkouší Baby


...a také Fíčka, jak se pěkně cvičením začíná rozhýbávat.


Verča cvičí Fíka


Protože Kubík měl za týden 4. narozky a Niky za 3 týdny 3. narozky, dostali kromě jiného i svoji zvířátkovou farmu, kterou si odvezli domů.


farma pro kluky


Svátky jara se i přes starosti s péčí o pejsčího pacienta pěkně vydařily.

(více)

28.04.2011 08:51:53

Fyzioterapie je i pro koně!

aneb Máme celou sezonu co dělat...

Konečně jsem se odhodlala pozvat do naší stáje někoho, kdo by pomohl koníkům i nám lépe snášet zátěž při práci i zábavě - fyzioterapeuta. Výběr padl na mladou paní Katku (která není přímo fyzioterapeut, ale má dostatek teoretických vědomostí a mooooc praktických zkušeností!), která se o Fíčkovo blaho starala již u bývalé majitelky. Tato mohla svou velkou lásku k Fíkovi prokázat při jeho prodeji hlavně tím, že nám o jeho problémech a hlavně o nutnosti speciálního cvičení a práce říct. Bohužel, nevím z jakého důvodu se toto nestalo. Kdyby ano, již mohl být za celou zimu cvičení pěkně zgymnastikovaný a teď jsme už mohli normálně jezdit. Nu což, jdeme do toho!


páteř nahoru


20.dubna 2011 k nám někdy kolem desáté za velice teplého počasí dorazila Káťa s dvěma kamarádkami, které právě fotili, což bylo dobře. Já na to čas neměla. Hned jsme se na koníky vrhli. První byl na řadě Fíček flíček. Má zablokované 2-3 bederní obratle, tedy svalstvo kolem zatuhlé a to mu právě nedovoluje řádně zvedat zadní nohy, ohýbat se laterálně a vůbec se celkově uvolnit. Vysvětlování tedy začalo masáží - nutnost rozmasírovat ty boule. Musím říct, že to není nic lehkého, zvlášť, když je Fíček tak dobře živený a musí se ty tuky pořadně promáčknout, aby se prsty dostaly až ke kýženým svalům. Dále se pokračovalo s ohýbáním hlavy a celého krku k lopatce, ohýbání hlavy k zemi mezi přední nohy a procvičením, protažením páteře do třech směrů - nahoru/dolů, stranové a předozadní.


uvolňování ocasu


Právě u toho předozadního se začíná uvolněním ocasu a následným tahem ve správném úhlu dozadu - páteř se protáhne. Pak následuje buď tlak na ocas směrem vpřed a nebo na sedací kosti. To se páteř zase smrskne. Uvolnění jednotlivých poloh musí být pomalé, tak jako např. u lidského stretchingu.


protažení páteře


Pak se pracovalo s nožkami - protahování vpřed, vzad, provádění speciálních stabilizačních krouživých pohybů a uvolňování lopatky. Něco, jako např. prvotní vyhmátnutí bolestivých míst, nebo protažení zadních nohou, se Fíkovi moc nezamlouvalo, ale jinak reagoval pěkně a zjistil, že mu to neublíží, ba naopak. Jarek (ač byl po noční směně!) i já jsme se snažili bedlivě naslouchat a vše si vyzkoušet pod Katčiným dohledem.


ohnutí Fíka - jupí!


Našeho blonďatého zrzounka jsme pak vodili přes různě postavené kavalety, otáčeli ho kolem jeho těla, chodili slalom. Postupně se za tu asi půlhodinku tak rozhýbal a uvolnil, že bylo možné u něho spatřit již viditelné ohnutí na kruhu, což předtím bylo prakticky nemožné. Proto dřív chodil jako prkýnko a rozčiloval se, když jsem ho chtěla vodítkem či otěží ohnout. Prostě to nemohl udělat, i kdyby chtěl. Hurá a díky Katce to najednou šlo a to i pod zátěží - to jako podemnou a měla jsem z toho velkou radost. Je také vidět, jak začal snižovat hlavu (na gumovém šambonu), dřív chodil s hlavou v oblacích...


hlava dolů


Další možná cvičení jsou chození do kopce v terénu - haha, to tu fakt tedy nemáme. Máme jen malý kopeček navršený z vybagrované hlíny z kruhovky. Takže tady pěkně v kroku lonžujeme a později přidáme i kavaletky do tohoto našeho "terénu" :-)))


zamyšlení nad zádami Baby


Následně se dostalo na Bejbinku. Ta je chudák taky pěkně dorasená. Má špatná skoro celá záda - proto ta nechuť do cvalu apod. Takže její záda se masírují od kohoutku až do beder. Výhodou je, že tady jemněji, neb tam žádný tuk není :-). Do kruhu se ohýbá výborně, takže stačí "jen" k posílení zádového svalstva cvik nahoru/dolů a předozadní. Má i blokovaný pohyb lopatek, takže zde musíme víc cvičit tlak na loket, tím se uvolní lopatka a následně se "obmasírovává"


lopatka chce uvolnit


U Baby je nutné především řádně nasvalit záda. K tomu, po všech cvicích a masáži, dostává cca 20 minut klusu na gumovém šambonu. Jelikož nosí hlavičku pěkně dole, snad se to vše brzy zlepší. Také záď, kterou měla u nás u Rokycan díky úžasným zalesněným kopcům pěkně kulaťoučkou, má teď také uvolněnou - pohublou. Kde vzít ty kopce? No zase alespoň ten náš mrňavý poslouží. A až se nasvalí záda, začneme v kruhovce pracovat na rychlých přechodech (krok, klus, cval a různě střídat) - tím se prý ta prdelka zase osvalí.


masáž zad


Po asi dvou hodinách vysvětlování a zkoušení cvičení jsme si sedli na chvilku ke kafíčku a já jsem si musela všechny postupy zapsat, než nám to přejde pod kůži, abychom něco nezvorali.


No a také další nutnou investicí byla koupě jakéhosi obřišku (z druhé ruky), který jsme upravili a bude sloužit k upnutí šambonu. Také pro pohodlí zad jsme pro ni koupili podsedlovku z paměťové pěny, kterou Fík už má od prosince. Jo a zapomněla bych na doplňky stravy od Orlingu - tekutý biosol a pak práškový gelapony - vše na celý pohybový aparát!


Chci i touto cestou moc poděkovat Katce, která i přes své vytížení vážila asi 70 km cestu k nám, aby našim svěřencům pomohla k lepšímu bytí. Její kamarádky udělali asi 50 fotek, které jsou všechny k vidění zde http://farmamefisto.rajce.idnes.cz/U_Ficka/

(více)

18.04.2011 09:50:33

Jarní úraz

aneb Historie se opakuje...

Včera byl tak krásný den... do té doby, než jsem se vrátila z venku, že se jdu převlíct do rajtek a jezdit ty naše dva oře na jízdárně. No, nebylo z toho nakonec nic.  Na fotce níže vidíte příčinu úrazu. Ačkoliv jsem dala Chuckovi nové větvičky na kousání, kromě spousty hraček, které má k dispozici, rozhodl se podívat na vnitřnosti gauče v obýváku. I když vím, že prý pejsci nepřemýšlí v minulosti a je zbytečné je trestat za něco při čem nebyli přistiženi, toto už jsem fakt neustála. Stejně si myslím, že přemýšlí víc, než si myslíme, neboť se mi podezřele vyhýbal. Tak jsem si pro něho došla, na inkriminovaném místě jsem mu jich pár nasázela s patřičnými nadávkami a z onoho gauče ho shodila poněkud necitlivým způsobem. Jak dcera později prohlásila: "Mami, tys ho chtěla zabít?". No jo, ale ne takhle doslova! To jsem fakt nechtěla! Už jak letěl na prkennou podlahu, věděla jsem, že je to špatně. A bylo. S plandající tlapkou odhopskal do pelíšku. Jarda v práci, já bez auta. Tož Jarda přifrčel z práce a po půl čtvrté jsme byli v Budějicích na vet. klinice.


Chuckovo dílo na sedačce v obýváku


RTG snímky potvrdili zlomeninu bohužel obou kostí nad karpem - loketní a vřetení, levá nožka. Bohudík to nebylo přímo v kloubu a tak to snad bude na srůstání dobré. Pan doktor se rozhodl v přispání nožičku srovnat a zafixovat. Tuto konzervativní léčbu bude dnes konzultovat s odborníkem, který, doufám rozhodne, že operace nutná není, protože, sice na druhý pokus, ale podařilo se to vetovi pěkně srovnat. Chuck dostal takovou v horké vodě tvarovatelnou mřížku místo klasické sádry, tak to nemá tak těžké, ale stejně má tu nožičku obrovskou. Ušila jsem mu botičku, aby si obvazy neprošoupal a nešpinil a tak se učí hopkat. Je to ale asi dost unavující, protože kromě doby, kdy většinou smutně kouká, že nemůže jako vždy lítat, spinká. Ale jinak je statečný a nekňourá!


Chuckova sádra


To Zorro před třemi lety byl jedno kňourající klubíčko. Pravda, loketní kloub na pravé nožičce si rozdrtil pádem ze schodů, měl to operované a tedy sdrátované a byly mu jen 2 měsíce. Dnes to naštěstí znát vůbec není. Operovali ho na stejné klinice, co jsme byli včera. A také měl jistou výhodu, že neměl pevnou sádru, ale jen obvaz.


zlomený Zorro - II.08


No a nakonec se musím zmínit o Zuzce. To bylo skoro před 14 lety, kdy se v jejích 3 měsících  připletla do cesty Britovi (briard), ten s ní zacloumal a odhodil na betonový obrubník. Takže také rozdrcený loketní kloub, tentokrát levé nožky a ještě k tomu byla za krkem šitá, jak jí Brit zubami roztrhl. Původně jí vet chtěl utratit, že to k ničemu nebude, ale nakonec ukázal svou mistrovskou práci. Tak jí kloubek poskládal a zafixoval klasickou sádrou, že Zuzka dodnes lítá bez následků.


zlomená Zuzanka


Proto vše je teď jasné, proč se v záhlaví článku objevilo: "Historie se opakuje."


Prosím tímto všechny, které popadne vztek, aby raději nejdřív přemýšleli nebo alespoň napočítali třeba do pěti a pak teprve konali. Jsem neskutečný blb a budu si to dlouho vyčítat! Ale stalo se, snad poučení pro jiné situace...


Před chvilkou se Chucki vzbudil, tak jsme šli udělat čůrací pokus (protože od té nehody čůral jen jednou!). Podařilo se, ale budeme mít poněkud "voňavé" miminko. Ono tu dlouhatánskou nožičku při hopsání tahá pod bříškem. Zastavil se a spustil a to přímo na sádru. Budeme to muset přežít, hlavně, aby se to tím vlhkem neuvolnilo.


No a ještě právě vrcholí hárání Barči, takže nelze pesany venčit najednou, Barča se střídá v zavření v kotci a Azíkem. Tak jen houšť, ať je pořádně veselo... Musela jsem i zrušit služebku, aby se to zvládlo. Chjo!

(více)

03.04.2011 12:47:06

Jarní neděle

... nebo že by léto??

klívie


Tak takovouhle radost mi letos udělali moje klívie. Z 6 cibulí ji 5 takto vykvetlo! Ještě by to chtělo jinou barvičku, ale stejně je to krása, že?


Tento článeček je v podstatě o ničem, ale zároveň o všem. Tedy o velké radosti z příchodu jara a krásného počasíčka. I když, dnes je to až příliš, docela je hic. Včera se Fík při práci v kruhovce tak zpotil v tom svém kožichu, že byl celý kudrnatý a nešel ani vyčesat, tak jsme je opláchli vodou z hadice. Bejbka si hned lehla a pak se šla ještě osvěžit do té velké louže u kruhovky - musela jsem jí znovu ostříkat. Pěkně se radostně proháněli po louce.


hezky vedle sebe ťapyťap


Dnes dopoledne bylo ideální počasí na vyjížďku. Vzali jsme to kolem keramické dílny, přes neoseté pole - krásně se klusalo, do Kudnratic. V tom statku před námi se už asi od podzimka chystají stáje prý pro nějaké parkuráky budějovického majitele. Zatím stále nic, tak uvidíme.


Baby pozoruje


Baby byla krásně v pauzičce, spokojeně se rozhlížela a já mohla fotit i kluky, kteří byli taky docela v pohodě.


kluci v pohodě


Po krátké vyjížďce jsme hned vzali ven i černou pětku. Je vidět, že je fakt teplíčko. Azík byl ve vodě až po krk a Barča takhle řádila.


osvěžení v Dorotce


Ta nejmenší prdelka vpředu není skoro vidět :-)))


pět prdelek


No a takhle by nějak mělo vypadat trojspřeží s doprovodem - ochrankou.


psí spřežení s doprovodem


Krásné jaro všem!

(více)

22.03.2011 16:15:33

Jarní dovádění

Dlouho očekávané jaro je tu. Sice zatím nesměle nakukuje, zvlášť ráno, kdy je stále několik stupňů pod nulou, ale kolem poledne je to parádička. Hned je lepší nálada, pesani lítají jak pominutí a koníci jsou taky spokojenější. Jen mě se nechce do těch jarních prací - zatím jsem očistila jahody, ale čekají mě kytičky včetně růží, vše ostříhat a doma přesadit tolika kytek... i když už letos fakt musím - čekají na to 3 roky chudinky.


Dnes přináším několik foteček naší zvířeny. Je evidentní, že jsou v přesile a Jarek se mnou, abychom seděli někde na mezi.


gauč pro psy?


Zorráček se ukázal jako skvělý starší brácha pro Chucka. Hodně spolu dovádí, honí se rvou se o něco. A když už toho má Zorri dost, tak skočí na gauč v pokoji, kam Chucki ještě nevyleze a je to. Jen Chuck se měl jmenovat Conan (ničitel) - přišla jsem o pantofle (nové už dávám na poličku, když někam jdu), Zuzka už má svůj pelíšek skoro roztrhaný, načnul psí deku, aranžerii ze suchých květů a dnes mě fakt už nas..., protože se dostal i k Adískově hřívě, co mám na památku. Na štěstí vytahal jen pár žíní. Takž vše dáváme postupně do výše, kam ještě nemůže.


únava je zřejmá


Nejdřív se Chuckovi vůbec nechtělo ven, ale teď jen otevřeme domovní dveře - šup a je pryč. Skamarádil se už s Bárou, lehá si jí na záda, aby ukázal pokoru, ale jinak už lítá okolo ní jak satelit. Škoda, že nebyl včera venku po ruce foťák - Bara stála a očuchávala Zorra, ten jí tahal za přední nohu a Chuck měl v čumě Zorrovu zadní nohu. Pohled pro bohy. Stejně tak jako následující foto. To je výsledek krásného slunného prvního jarního dne a možnosti řádění venku a na delší procházce - únava se dostavila zrovna v této poloze a chrrrrr.


trocha tahanice


Dnes jsme po obědě vyjeli na vyjížďku. Chtěli jsme to vzít do rybníka a pak kolem něho dokola. Jenže...


Fíkovi se za námi nechce


Jelikož zřejmě byla Bejbinka v minulém životě kachnou, její pudy se opět projevily. Do rybníka se nacpala s takovou rychlostí a hned začala hrabat a hrabala možná 10 minut v kuse. Nejdříve jsem se snažila zvedat nohy, abych alespoň v botech měla sucho, ale pak mě kapalo i z vlasů a nakonec byl rybník i v těch zimních farmářkách. Jarek s Fíkem přihlíželi z břehu. Nakonec se Jarkovi podařilo Fíka přesvědčit, když slezl, a Fíček si smočil obě kypýtka a párkrát si na kraji také hrábl.


kachna Baby


No a protože fakt ještě na koupání není a já měla mokrou i pr... už jsme nikam nejeli. Hajdy domů - mokří ale spokojení. Já si udělala čajík a taťka zatopil.  Během psaní stále rozmrzám, ale to se poddá. Škoda jen, že až bude horko, že ten rybník už bude plný žabince. Tak holt budeme taky zelení, no :-)))


spokojeně domů


Zítra to vezmem jiným směrem...

(více)

05.03.2011 16:19:40

Niky se přijel svézt

i jinak zařádit...

Poslední únorový víkend k nám vláčkem přijel syn Jára s vnoučkem Nikoláskem. Neviděli jsme ho od Nového roku. Je to hrozné, jak ja na těch malých dětičkách znát každý měsíc, natož dva. Klouček má na všechno odpověď a samozřejmě i otázku. Pěkně jsme si víkend všichni užili a dokonce v sobotu bylo nádherné počasí, tak jsme byli skoro celý den venku - hráli fotbal, byli na procházce s pesany a samozřejmě došlo i na svezení...


s tátou jim to sluší


Nejdřív se povozili společně s táťkou. Niky je moc spokojený a rád si na koníka lehne, pošmudlá se s ním, sám si pak lehl i na záda a "opaloval se". Nakonec se sám ani trochu nebál, i když se Fík rozešel ke mě. Bude to tím, že ještě nemá zkušenost s pádem. Doufám, že to také tak dlouho vydrží. Docela mu to jako nadějnému jezdci sluší, ne?


mazlíky s Fíčkem


nadějný nebojácný jezdec Niky


V sobotu jsem prckovi místo šály dala můj starý puntíkovaný šátek, co nosím ke koním, aby prý vypadal jako ten správný koňák. Pak jsem ale prohlásila, že vypadá jak Ferda Mravenec a dopadlo to málem tak, že chtěl jít v šátku i spinkat a nakonec si ho s sebou odvézt do Rokycan. Musela jsem ho přesvědčit, že mu tady Ferdu (to jako ten šátek) pohlídám.


Ferda Mravenec a Zorro na parapetě

(více)

29.01.2011 19:02:56

Další zpráva o Amíškovi

a další blbinky

Nějak se nic neděje :-(( Po oblevě jsme konečně byli na dvou trochu delších vyjížďkách a dokonce jsem se po pár letech odhodlala pustit venku Bejbku do cvalu. Bylo to ale jen několik desítek metrů. Ona by bývala krásně a vesele šla... ale musíme brát ohledy na nezkušeného jezdce - Jarek Fíčka také pobídl, ale brzy ho ztáhl, protože se bál, že by ho pak už nezastavil. Proto jsem jí za jejích protestů vzala také zpět. No a zase se nám po krátkém blátivém období vrátila zima. Dnes ráno jsme měli -18 st.! Celý den však svítilo sluníčko, tak jsem si řekla, že je to ideální pro pár bláznivých foteček.


Zároveň nám včera přišlo několik fotek ze Stříteže od Amiho nových páníčků i se zprávičkou. To nás moc a moc potěšilo. Zde uváním kopii mailů od Janky:


Ahojte :D jak se tam daleko od nás daří? Nám se zase vrátila zima a to jsme se tak těšili na jaro :( Myslím že i kluci se těší až budou moct být déle venku...a hlavně až bude déle světlo ať můžem jezdit častěji na vyjížďky. Poslední dobou jsou věčně v ohradě pro kravičky ale ta je celkem daleko tak jsme je naučili že nás tam musí dovézt, je to hodně do kopce tak mají aspoň trochu tělocvik :) jsou ale oba moc šikovní a jezdíme na nich jen tak s ohlávkou a vodítkem. Dokonce se v ohradě seznámili s novou kamarádkou - jedna paní má v družstvě ustájenou kobylku a taky ji pouští do stejné ohrady tak se tam jednoho dne prostě potkali a vypadalo to že má z nových kamarádů radost. Chudinka je ve stáji sama tak má aspoň někdy společnost...Teď nám držte pěsti protože řešíme s kamarádem louku co je kousíček od našeho domu, má asi jeden a půl hektaru a mi by se moc líbila jako ohrada pro kluky. Kamarád nemá nic proti tak jen čekáme až se domluví s družstvem na ukončení smlouvy a pronajme ji dlouhodobě nám....to by byl luxus pro naše miláčky :D Tak moc prosím - držte pěsti!!!!!!!!Dneska jsme pozorovali ty naše rošťáky jak skotačí ve sněhu tak jsem se snažila něco málo nafotit ale jak víte je to opět z mobilu takže žádná kvalita --- ale snad i to potěší..Zatím se mějte hezky .. zase se ozvem papa Janka a Paja


a ještě pokračování:


Ty kopce u nás jsou fakt všude, naše vesnice je vlastně taková dlouhá nudle mezi dvěma kopci moravské brány, je to sice pěkné ale po rovině se moc neprojdeš takže makačka do kopce jak pro kluky tak pro nás když pro ně jdem :D aspoň všichni shodíme nějaké kilo...doufám. A ta ohrada kam teď chodí je fakt veliká takže když se jim nechce domů a musíme si pro ně jít přes celou ohradu tak jsme opravdu zpocení až za ušima :D S tím kašlem to není tak medové antibiotika zabraly ale ještě pořád sem tam zakašle, Cappučko už vůbec ale Ami má asi trochu problém s prachem takže když je trochu prašnější seno hned je to poznat ale co nám nejvíc svedčí jsou bylinky - ty nikdy nezklamou. Ale jinak nic hrozného to určitě nebude. Našla jsem v tom obchodě wasco co jsi mi doporučila nějaké přípravky - bylinkové proti kašli všeho druhu tak je objednám a snad už bude uplně klid. Jinak ještě jsme měli trošku problém s kopýtkama po tom co jsme jim sundali ty podkovičky- u nás to s obutím opravdu nešlo na těch kopcích byli chudáci jak na bruslích.Cappučko měl trošku problémy po vystrouhání protože několik let byl v kuse kovaný tak než si zvykl a trochu se mu zpevniy tak našlapoval jak baletka ale za týden to bylo v pohodě. Ale Amíček jak jsi říkala že má slabší kopytní stěnu tak se mu ty přední začly štípat a vypadalo to celkem škaredě jednu dobu jsem měla strach že jsme udělali chybu ještě navíc on si rád zahrabe tak to mu taky moc nepřidá ale hned jsme koupili výborné vitamínky speciálně na kopýtka a už je to o dost lepší. Dneska nám venku krásně svítí sluníčko, kluci jsou nahoře spokojení a my jdem něco pracovat ;) tak se mějte krásně zdravíme vaše stádečko a ptala jsi se jak s pejskem :D No celkem v pohodě ale když má Ami náladu tak ji pěkně v ohradě prožene - pár dní zpátky ji vzal kopýtkama přes záda tak jsem měla málem infarkt ona je hloupá a vůbec se nebojí ikdyž už několikrát chytla kopýtkem tak mezi něma pořád radostně běhá a když se po ní Ami rozběhne tak se jen přikrčí a přivře oči - takže si za to vlastně může sama. Ale zatím žádný úraz nebyl a snad ani nebude, na vyjížďky i do ohrady chodí s náma - určitě si i Ami na ni časem tak zvykne že už se po ní ani neohlídne. :) všechno chce svůj čas...můj názor....papa


Takže to je vyčerpávající informace z Moravy. Tady je vidět ty krásné kopce. Trochu jsem si totiž Jance ztěžovala opět na tu naši hroznou rovinu bez pořádného lesa, ale oni zase nemají rovinu žádnou... Všechno má nějaké pro a proti, že?


Pavel, Ami v kopcích


Ami, jak ho známe - labužnické válení...


spokojený Ami


Ami hopity po válení


... a pak hopky a tradá...


Ami jupí nahoru a dolu kolem Capučka


... proběhnu se nahoru a zase frrr dolů ke Cappučkovi.


Míši Barunka


Tak tohle je slečna Barunka. Ne nebojte, není naše, patří sousedovic Míše. Ona jí totiž asi před týdnem umřela asi 7 letá Corina, také Berňačka a proto si proti smutku do druhého dne pořídili štěňátko. Přišla se nám ukázat a pěkně se seznamovala se Zuzkou a Zorrem. Má kouzelný kukuč, nemyslíte?


seznámení s Barunkou


A tady už jsou fotečky z dnešního slunečního, ale stejně mrazivého dne. Škoda, bez obojků by to byli dva manekýni na pohlednici. Moc jim to sluší.


Bara a Azi na pohlednici


Kluci se ženou pro piškotek...


Azi a Zorro chvátají pro piškot


a přiběhla si pro něj i babča.


pro piškot letí i babča Zuzka


To není zoufalý výraz, nýbrž soustředěný výskok taktéž pro piškot. Uši zřejmě slouží pro vyrovnání rovnováhy - pěkný "strýček Fido" :-)))


Bařin výskok pro piškot - strýček Fido


Při focení honičky s koníky, tedy hlavně s Fíkem se udělalo asi 200 sériových fotek a fakt bylo těžké vybrat takové, které by vystihovali naše dovádění. Vím, není to příliš výchovné či systémové, ale prostě jsme si je naučili na pamlsky. No a především právě Fík by pro ně udělal cokoli. Je s ním prča. Prostě on lítá za mnou, Bára ho popohání a Bejbka se málokdy přidá, jen se tak doloudá pro mrkvičku. Je to prostě dáma, ale Fík je šašek.


šup na kopeček


Škoda, že toto je jeden z pouze dvou kopečků v širokém okolí. To bychom se vyřádili jinak v pořádném terénu. Šup nahoru a hop dolů a honem za kapsou s pamlsky.


hop z kopečku


V pauze je třeba zjistit, co to má páníček v ruce, jestli to není taky k snědku. Bohužel - pouze foťák.


kuk do foťáku


Barča se chová jak cvičený ovčácký hafan, pěkně si stádečko nahání a děsně jí to baví.


Bara shání stádečko


"Nemáš něco dobrého?, třeba za hubičku?"


jedna pusinka


"Tak honem, ať nám panička neuteče!"


honem ať nám neuteče


méé a stejně jsem tě dostal


Vyplazený jazyk naznačuje zřejmě, co si o nás ta velká koňská hlava myslí a můj červený nos dokazuje, že byla fakt zima.


a teď chytnu i páníčka


"Dáš nebo nedáš? A že tě taky chytnu!"


pucle od Verči konečně visí


Od Jéžíška (Verči) jsme dostali pucle. Jak jinak než s koníky, ale zároveň i s krásnou duchovní tematikou. Nejhorší byla voda, obloha, klendby no a tak, vždyť to určitě leckdo zná... Už jsem to měla hotové, za "vydatného" přispění Jarka, více jak před týdnem. Dnes jsem konečně nalepila a pověsila - do ložnice, neb ta je laděna právě do modré barvy.


Tak a už se těším na jaro. Asi nejsem sama... :-) Musím se začít víc hýbat a odložit tu "mišelinku", která se mi usadila kolem pasu!!!


 

(více)

03.01.2011 19:46:03

Střítežská novoroční vyjížďka

aneb Zprávička z nového Amigovo bydliště

Dnes jsme konečně dostali pěknou zprávičku ze severní Moravy. Dle Janky (přítelkyně Pavla - nový majitel Amiho) se konečně dostali na dlouhou procházku.


Ami s Pavlem


Cestou jeli kolem švagra, který byl tak hodný a udělal pár obrázků. Tyto mě udělaly obrovskou radost.


Ami a kukuč Cappuccinka


Je na nich vidět, že se Pavel snaží s Amíškem jemně a dle našeho Ami manuálu. Vypadá spokojeně on i jeho nový kamarád Cappuccino, který má také moc krásný kukuč. Janka psala, že si s koníky i zaklusali a v naprosté pohodě. To je dobře,  že jsou to stejné nátury a nechtějí se předbíhat a tak. Snad jim to vydrží. Prý jim dělají velkou radost. Dokonce Silvestrovskou půlnoc s nimi strávili ve stáji a proti strachu z petard je krmili mrkvičkami. Kluci si ale prý výstřelů ani nevšimli a byli v pohodě.


Jen prý oba kašlali, tak je vet přeléčil antibiotiky. Ami prý kašle dál, tak léčí i bylinkami. Možná je to nějakými spórami ve slámě nebo prašným senem. Uvidíme, snad to zvládnou.


odcházející prdelky


Odcházející prdelky - to je příhodný název pro tento snímek. Dovolila jsem si podotknout, že prdelky koní odpovídají prdelkám jezdců. Snad se oni jezdci nebudou zlobit :-))) Tak to má být - moc jim to sluší!

(více)

03.01.2011 15:12:11

Přelom roku 2010/11

Pár zachycených okamžiků...

Tak jsem dnes sundala se zdi náš loňský koňopsí kalendář a posteskla jsem se, že už jsme zase o rok starší. Jediné co člověka může těšit, že v tom není sám. Od 29.12. do 2.1. jsme tu měli povyražení. Verču, Járu s manželkou a jejich dvěma syny takže jsme si udělali s dětičkami druhé vánoce a tak trochu oslavili Silvestra. Píši tak trochu, protože jsme všichni "vytuhli" postupně od 22 do 23 hodin. Kromě Verči - ta si přiťukla s televizí :-) No, všichni jsme si dali šampíčko na přípitek při novoročním obědu a bylo to taky fajn. Toto krátké kolem silvestrovské období jsme si prožili v rodinné pohodě a také samozřejmě se zvířátky. Zde pár foteček:


Jarek+Zorro, Iva+Zuzka v novém roce


novoroční foto v kuchyni - Jarek se Zorrem a Iva se Zuzkou (dvě babky)


dáš nám nějakou ňamku


... a nás nikdo nepochová?


3 andílci


Dva andílci, vlastně tří - Niky, Zorri, Kubi


Verča coby teta


... a opět - tentokrát s tetičkou Verčou.


Verča coby popelář


Taky pracovat se muselo...


Zorro vylizoval


... nebo papat, že?


jediný kopeček u kruhovky


Jediný kopeček, který vznikl navršením zeminy z hloubení kruhovky, našim prckům dobře posloužil.


zvědavý Fík


Právě u kruhovky propukla sněhová bitka, na kterou se přišel podívat i zvědavý Fík. Bojiště se pak přeneslo i dovnitř kruhovky, tak pak raději vyklidil pole a šel se živit senem pod přístřešek za Bejbkou.


fešák Fík


Fešák Fíček špízuje, co se tam za rohem děje.


rodinka v sedlech


Dětičky se vozili nejdříve každý se svým rodičem na obou konících


spokojený Niky na Baby


a pak to zkoušeli sami a evidentně se jim to moc líbilo. S rodičema i klusali k všeobecnému veselí.


Kubík na Fíkovi


Děkuji ti koníčku za svezení


Bejbinka dostala za svezení kromě pohlazení i pusu od Nikoláska, ale to už byl foťák v kapse.


že bych si taky potáhl


Fíček si zase mohl za dobře odvedenou práci zapálit. (Néé, to je žert. Jen prozkoumával, jestli to náhodou není k snědku.)


No a to je asi tak vše na úvod roku. Všem našim věrným čtenářům přejeme ještě jednou klidný, pohodový rok, alespoň trochu úspěšný i s pevným zdravíčkem. Koňákům pak hodně potěšení se svými svěřenci, pokud možno žádné pády a jen samé krásné společné zážitky. To samé (kromě těch pádů), včetně výcvikových a chovatelských úspěchů přejeme i pejskařům.


 

(více)

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se